PSYCHOTERAPIE PRAXE INSPIRACE KONFRONTACE

Transkript

1 PSYCHOTERAPIE PRAXE INSPIRACE KONFRONTACE 157

2 PSYCHOTERAPIE 6. roèník, 2012, èíslo 3-4 Vychází čtvrtletně. Časopis byl založen v září 1990 pod názvem Konfrontace. Do prosince 2006 vyšlo 66 čísel (17 ročníků), od ročníku 2007 vychází pod názvem Psychoterapie. Vychází na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ( Časopis řídí redakční rada / Editorial Board: Doc. RNDr. Petr Bob, Ph.D. Centrum pro neuropsychiatrický výzkum traumatického stresu & Psychiatrická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha Jakub Hučín soukromá psychoterapeutická praxe, Praha PhDr. Roman Hytych, Ph.D. (šéfredaktor) Katedra psychologie, Fakulta sociá lních studií MU, Brno PhDr. Jiří Jakubů, Ph.D. Terapeutické centrum Cetera, Praha Mgr. Radim Karpíšek Psychosomatická klinika, Praha PhDr. Julián Kuric Soukromá psychologická a psychoterapeutická praxe, Brno Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Centrum adiktologie PK VFN a 1. LF UK, Praha 2 MUDr. Jan Roubal (vedoucí redakční rady) soukromá praxe, Havlíčkův Brod, a Katedra psychologie FSS MU, Brno Mgr. Tomáš Řiháček, Ph.D. Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno MUDr. David Skorunka, Ph.D. Lékařská fakulta UK, Hradec Králové Prof. PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D. (senior editor) Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno Mezinárodní poradní sbor / International Advisory Board: PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D. terénní sociální práce Prof. Louis Castonguay, Ph.D. The Pennsylvania State University (USA) Prof. PhDr. Ivo Čermák, CSc. Psychologický ústav AV ČR, Brno Ken Evans FRSA, Director of Scarborough Psychotherapy Training (UK) PhDr. Petr Goldman Psychiatrická léčebna, Praha-Bohnice PhDr. Šárka Gjuričová Centrum rodinné terapie FN Motol, Praha PhDr. Martin Hajný, Ph.D. psychoterapeutická praxe, Praha Doc. MUDr. Jozef Hašto, Ph.D. Psychiatrická klinika FN, Trenčín (SK) Prof. PhDr. Anton Heretik, Ph.D. Katedra psychológie FF UK, Bratislava (SK) MUDr. David Holub, Ph.D. psychoterapeutická praxe, Praha MUDr. Vladislav Chvála Středisko komplexní terapie, Liberec Doc. PhDr. Jan Kožnar, CSc. Psychiatrická léčebna, Praha-Bohnice Mgr. Jiří Kubička Institut rodinné terapie, Praha PhDr. Jiří Libra Podané ruce, Brno Prof. PhDr. Petr Macek, CSc. Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno PhDr. Martin Mahler psychoanalytik, Praha Prof. Pavel Machotka, Ph.D. University of Santa Cruz, California (USA) MUDr. Petr Možný Psychiatrická léčebna, Kroměříž MUDr. Karel Nešpor, CSc. Psychiatrická léčebna, Praha-Bohnice Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. 1. lékařská fakulta UK, Praha Doc. PhDr. Ivo Plaňava Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno Prof. PhDr. Alena Plháková, CSc. Katedra psychologie, Filosofická fakulta UP, Olomouc Doc. RNDr. Dan Pokorný University of Ulm [University Hospital for] Psychosomatic Medicine and Psychotherapy Am (D) Doc. PhDr. Jiří Růžička, Ph.D. Pražská vysoká škola psychosociálních studií, Praha MUDr. Gabriela Šivicová Krizové centrum RIAPS, Praha Doc. Mgr. Ladislav Timuľák, Ph.D. Trinity College, Dublin (IRL) Prof. PhDr. Jan Vymětal 1. lékařská fakulta UK, Praha Výkonná redakce / Editors: Bc. Lenka Bloudíčková, Mgr. Zuzana Virtová, Mgr. Sylvie Koubalíková, Mgr. Jakub Černý, Mgr. Tereza Škubalová, PhDr. Roman Hytych, Ph.D. (šéfredaktor) romhyt@gmail.com, tel Adresa redakce: Redakce Psychoterapie, Katedra psychologie FSS MU, Joštova 10, Brno. Objednávky on-line: Příspěvky zasílejte elektronicky na adresu: psychoterapie@fss.muni.cz Uzávěrka čísla 3-4/2012 byla , recenzní řízení bylo uzavřeno Vychází v prosinci Příspěvky procházejí recenzním posouzením (kromě recenzí knih a krátkých zpráv). The articles are peer-reviewed. ISSN / MK ČR E Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Šířit celé číslo nebo větší ucelenou část časopisu nelze bez souhlasu vydavatele. Copyright k jednotlivým příspěvkům je duševním vlastnictvím autorů a další šíření jejich textů je možné jen s jejich souhlasem. 158

3 OBSAH / CONTENT EDITORIAL Roman Hytych VÝZKUM / RESEARCH Tomáš Řiháček, Jana Koutná Kostínková: Integrace v českých psychoterapeutických výcvicích (Integration in Czech psychotherapeutic trainings) Linda Piktorová: Ponímanie smrti deťmi so život ohrozujúcim ochorením (Concept of death among children who suffer from a serious illnesses) Stanislava Ševčíková: Prožívání smyslu života a hodnoty studentů humanitních oborů výsledky první části pilotní studie (Experiencing of meaning of life and values of students of humanities results of the first part of the pilot study) PRAXE / PRACTICE Lucie Foltová, Roman Hytych: Hra Na pošťáka jako příklad terapeutické intervence v rámci skupinové psychoterapie s dospívajícími ( Playing Postman Game as an Example of Therapeutic Intervention in the Group Psychotherapy Setting with Adolescents) David Skorunka: Psychoterapie očima televizní produkce (Psychotherapy through the eyesight of TV production) Jan Šikl: Supervize jako rituál péče o změnu a tradici (Supervision as a ritual of care for change and tradition) DISKUSE / DISCUSSION Petr Možný: Osobní stanovisko k diskusi o mantinelech poskytování psychoterapie v ČR Jakub Černý: Psychoterapie legální nelegální Karel Koblic: Výkon psychoterapie legální a nelegální Veronika Čermáková: Mandát a směřování výboru České psychoterapeutické společnosti Pavel Zach: Současná situace české (tudíž i nezdravotnické) psychoterapie a její budoucnost KONFERENCE / CONFERENCE Tomáš Řiháček: Society for Psychotherapy Research: 43. výroční setkání Michal Čevelíček, Roman Hytych, Jana Koutná Kostínková, Romana Plchová, Jan Roubal: Society for Psychotherapy Research: setkání evropské a britské sekce v Portu RECENZE / REVIEWS Daniel J. Siegel (2012). The Developing Mind. (David Skorunka) Rezková V., Kleinová G. K. Hra jako lék: Teorie a praxe nedirektivní psychoterapie hrou. (Jan Vymětal) Ivan Illich (2012). Limity medicíny. Nemesis medicíny zaprodané zdraví. (Zbyšek Mohaupt) Ken Evans (2011). Úvod do integrativní psychoterapie. (Alexandra Dömötörová) Firman, J., Gila, A. (2010). A psychotherapy of love psychosynthesis in practice. (Václav Petráš) Oaklander, V. (2007). Hidden Treasure. A map to the child s inner self. (Barbora Petránková) Děkujeme za finanční podporu Janu Poněšickému. 159

4 ČESKÝ INSTITUT PRO SUPERVIZI Výcvikový program v integra vní supervizi ČESKÝ INSTITUT PRO SUPERVIZI (ČIS) připravuje v první polovině roku 2013 zahájení dalšího běhu výcvikového programu v integrované supervizi, garantovaného Evropskou asociací pro supervizi (EAS). Lektorský tým: MUDr. Helena Fišerová, PhDr. Karel Koblic Forma a rozsah výcviku: Výcvik obsahuje 140 hodin přímé výcvikové práce rozložené do 7 víkendových setkání cca dvakrát do roka. Podrobné informace o vstupních kritériích, délce, struktuře a obsahu výcviku a formulář přihlášky najdete na Zájemci, splňující kritéria vstupu do výcviku, budou pozváni k pohovorům v Praze (cena pohovoru 500,- Kč). K osobnímu pohovoru je třeba také dodat doporučení od dvou osob, forma a obsah doporučení je na uvážení zájemce. Uzávěrka přihlášek: Průběžně podle míry naplnění kapacity pohovorů. Cena výcviku: Se pohybuje kolem 4 600,- Kč 4 800,- Kč na jedno setkání (celkem 7 setkání) a náklady na závěrečnou zkoušku. Výcvik je ukončen závěrečnou zkouškou za přítomnos pozorovatele z EAS. Náklady na závěrečné zkoušky jsou závislé na počtu přihlášených ke zkouškám. 160

5 EDITORIAL EDITORIAL Milí čtenáři, blíží se slunovrat, bod změny v délce dne a noci a podobnou proměnou prochází časopis Psychoterapie. Po mnoha letech spokojené spolupráce s tiskárnou Gemi, v níž po léta přicházely na svět i Konfrontace, měníme tiskárnu, doufejme, že k budoucí spokojenosti redakce i vás čtenářů. Dlouho připravované druhé tematické číslo, z jehož obsahu máme radost v redakci a podle ohlasů snad i vy čtenáři, vyšlo v pokažené formě kroutícího se a rozpadávajícího se obalu. Původně dohodnutá sleva z dvojčísla, kterou jsem se zde chystal oznámit, se nakonec nekonala, jelikož tiskárna krachuje a topí se v dluzích. Omlouváme se vám za toto pochybení, na které jsme přišli až po rozeslání výtisků časopisu vám předplatitelům a věříme, že se nová tiskárna ukáže být spolehlivou, jakou byla po dlouhá léta tiskárna Gemi. Možná jste si povšimnuli, že postupně dochází i ke změně webových stránek časopisu (psychoterapie.fss.muni.cz), které jsou nicméně stále ve fázi testování a výstavby. Uvítáme, pokud nám pošlete svůj názor, co byste na nich rádi měli k dispozici. Chystáme se co nejdříve zprovoznit archív, který by měl být volně přístupný ve větší míře pro starší ročníky. Též tradiční rubrika z druhého břehu se přesunula na web a najdete zde nový článek podobně jako i pozvánku na psychoterapeutické sympózium, na které též zve inzerce v tomto čísle. Co v letošním roce odolává změně, je diskuse o pojetí psychoterapie v Čechách. Ve dvojčísle najdete čtyři diskusní příspěvky a věříme, že diskuse bude pokračovat i v příštím roce. Mělo by k ní přispět i připravované tematické číslo věnované hranicím psychoterapie, hledání směřovaného spíše odborným směrem než aktuální politikou v psychoterapeutické obci. Že jde o téma živé nejenom v České republice, ukázala i evropská konference Společnosti pro výzkum psychoterapie, kde jsem několik hodin diskutoval s Milenou Karlińska-Nehrebecka, viceprezidentkou Polského institutu integrativní psychoterapie a Polské federace psychoterapie. V Polsku jsou v současnosti dvě instituce zastřešující psychoterapii, obě jsou členy EAP, jedna z nich zastřešuje zdravotnický sektor, zatímco druhá, s jejíž viceprezidentkou jsem diskutoval, pak sektory ostatní. I to může být jedním z výsledků probíhající diskuse u nás. Podobně setrvalým tématem začíná být výzkum psychoterapie. Dvojčíslo vám nabízí tři texty věnované integraci v českých psychoterapeutických výcvicích, pojímání smrti u dětí s život ohrožujícím onemocněním a prožívání smyslu u studentů humanitních oborů. Po roční odmlce se opět naplnila rubrika praxe, též třemi články pojednávajícím o supervizi, reprezentaci psychoterapie z pohledu televizní produkce a terapeutické intervenci v rámci skupinové psychoterapie s dospívajícími. Inspiraci lze též nalézt v rubrice recenze či kongresy, které tradičně číslo uzavírají. Vážení čtenáři, přeji vám příjemný vánoční či novoroční čas, podle toho, kdy výtisk dvojčísla dojde k vám domů, a děkujeme vám za vaši přízeň , Brno Roman Hytych 161

6 VÝZKUM / RESEARCH INTEGRACE V ÈESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH Integration in Czech psychotherapeutic trainings Tomáš Øiháèek, Jana Koutná Kostínková Vznik tohoto článku byl podpořen z prostředků grantového projektu GAP407 /11/ 0141 Utváření integrativní psychoterapeutické perspektivy: analýza výcviku integrace v psychoterapii. ABSTRAKT Tato výzkumná studie hledá odpověď na otázku, jak různé psychoterapeutické výcviky zacházejí s integrací (nebo obecněji, s existující pluralitou teoretických perspektiv). Předkládané výsledky jsou založeny na kvalitativní analýze rozhovorů s reprezentanty sedmi českých výcvikových institutů, u nichž bylo možno předpokládat nějakou formu integrace. Koncepty vzniklé během analýzy jsou uspořádány do tří oblastí. První z nich, dimenze centrálnost vs. perifernost integrace, rozlišuje různé postoje, které mohou různé instituty vůči psychoterapeutické integraci zastávat. Druhá oblast se týká integrativní otevřenosti, ústředního konceptu celé analýzy, a také toho, čím je tato otevřenost omezována a ohraničována. Třetí oblast pak zachycuje utváření individuálního terapeutického stylu a jeho souvislost s integrací. V závěru je uvedeno několik praktických námětů vyplývajících z této analýzy. Klíčová slova: psychoterapeutický výcvik, integrace v psychoterapii, osobní terapeutický styl ABSTRACT This research study seeks to answer the question of how various psychotherapeutic trainings treat integration (or, more generally, the existing plurality of theoretical perspectives). Presented results are based on qualitative analysis of interviews with representatives of seven Czech training institutes, which were assumed to have adopted some form of integration. Concepts arising from the analysis are organized into three areas. The first one, centrality vs. peripherality dimension of integration distinguishes different attitudes that various institutes can hold towards psychotherapy integration. The second area involves the integrative openness, the central concept of the whole analysis, and also phenomena which set limits to this openness. The third area captures the formation of an individual therapeutic style and its association with integration. In conclusion, some practical suggestions arising from this analysis are presented. Key words: psychotherapeutic training, psychotherapy integration, personal therapeutic style ÚVOD Integrativní pohled na psychoterapii má u nás vzhledem k historickému kontextu poměrně dlouhodobou tradici, např. v podobě Integrované psychoterapie F. Knoblocha či komunitního systému SUR, jenž se hlásí k psychodynamické orientaci, ale může být vnímán i jako integrativní (viz např. Koblic, 2010). V současné době existuje v ČR několik výcviků zaměřených na integraci nebo integraci podporujících. Tyto výcviky se liší teoretickým zázemím, z něhož vychází, ale i způsoby, jakými se k integrativní perspektivě vztahují. Spolu s dalšími autory (Eubanks-Carter, Burckell a Goldfried, 2005; Lampropoulos a Dixon, 2007; R nnestad a Ladany, 2006) jsme si vědomi toho, že navzdory stále rostoucí oblibě integrativního přístupu v psychoterapii 162

7 INTEGRACE V ČESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH, 2012: je oblast integrativních výcviků stále nedostatečně prozkoumaná. Na začátku této studie jsme si proto položili otázku, jak vlastně české integrativní výcviky zacházejí s existující pluralitou psychoterapeutických směrů. Pro potřeby tohoto výzkumu jsme tedy integraci v psychoterapii definovali velmi široce jako zacházení s pluralitou terapeutických směrů abychom tak dali prostor jejím různým podobám, které se mohou v jednotlivých výcvicích objevit. Zároveň tím reflektujeme fakt, že pojem integrace se v současné době používá v různých významech a nemá jednoznačnou definici. METODA Účastníci Výzkumu se zúčastnili zástupci sedmi českých výcvikových institutů. Výběr jsme prováděli tak, že jsme ze seznamu výcvikových institutů uveřejněného na webových stránkách České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP ( v prvním kole vybrali ty, které se explicitně deklarují jako integrativní/integrující nebo u nich lze integrativní charakter implicitně předpokládat. Z nich jsme pak ve druhém kole jednotlivé instituty vybírali tak, abychom pokryli co možná největší variabilitu podob zkoumaného fenoménu (integrace). Na základě tohoto výběru jsme oslovili celkem 8 institutů, sedm z nich s účastí na této studii souhlasilo 1. Výsledný seznam, včetně stručné charakteristiky výcviků, uvádíme v tab. 1. TVORBA DAT Data byla získávána formou polostrukturovaných rozhovorů, které vedly Mgr. Dagmar Mištíková a Mgr. Karolína Kubicová v rámci svých diplomových prací. Rozhovory se zaměřovaly na to, jak se v daném výcviku zachází s integrací (resp. pluralitou perspektiv), na co je kladen důraz a jaké jsou limity výcviku. Rozhovory obsahovaly také otázku na osobní pojetí integrace u účastníků. Otázky byly individualizovány pro každého účastníka a vycházely z dostupných informací o daném výcviku/institutu (webová prezentace) a také ze studia akreditačních materiálů výcviku, předem poskytnutých účastníky. 1 Spolupráci se nepodařilo navázat s Mezinárodním centrem pro integrovanou psychoterapii a zdravý životní styl, který je významným reprezentantem teoretické formy integrace u nás. Tab. 1. Seznam výcvikových institutů Institut/výcvik Zkratka Stru ná charakteristika výcviku (*) Respondent (**) Výcvik integrace v psychoterapii Institut pro skupinovou terapii Dlouhodobý výcvik v integrativní psychoterapii Institut rodinné a psychosomatické medicíny VIP INSTEP DVIP Výcvik vychází z p ístupu k integraci založeného na spole ných ú inných faktorech. Zam uje se spíše na samotný proces než na formulování nového integrativního p ístupu a klade d raz na utvá ení vlastního terapeutického stylu. Výcvik je zam en na skupinovou terapii. Základní p ístup tvo í gestalt terapie, výcvik je však otev en integraci. Výcvik je eklekticko-integrativní. Vychází z Integrované psychoterapie, resp. z dynamické a interpersonální tradice. Rámec rozši ují KBT, Na emoce zam ená terapie, Pesso, systemický p ístup a myšlenky z dalších sm r. Prvek teoretické integrace p edstavuje specifická metoda tzv. práce s kruhy (Kubánek, 2011). LIRTAPS Výcvik v rodinné terapii se zam ením na lé bu psychosomatických poruch. Integruje r zné p ístupy v rámci rodinné terapie (Trapková a Chvála, 2004; Chvála a Trapková, 2008; Chvála, 2009). Atelier satiterapie SATI Satiterapie je p ístupem vzniklým integrací na osobu zam eného p ístupu, psychodramatu, focusingu a eticko-psychologického systému abhidhammy. Úst edním konceptem tohoto p ístupu je všímavost. Odyssea Mezinárodní institut KBT KBT Výcvik je založen na p ístupu KBT, který je ale prezentován jako otev ený integraci (Praško, 2009; Praško a Možný, 2010). MUDr. Jan Roubal (JR) PhDr. Martin Jára (MJ) MUDr. Jan Kubánek (JK) PhDr. Ludmila Trapková (LT) MUDr. Helena Hájková (HH) Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. (JP) SUR SUR Výcvik je založen na principu komunity a hlásí se k psychodynamické orientaci. Doc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc. (KK) * Informace jsou převzaty z webových prezentací jednotlivých institutů. ** Pomocí iniciál uvedených v závorce se v textu odkazujeme na data od jednotlivých respondentů. 163

8 VÝZKUM / RESEARCH ANALÝZA Část dat byla již dříve analyzována v rámci diplomových prací D. Mištíkové (2011) a K. Kubicové (2012). Tato studie je založena na nové, nezávislé analýze původního datového souboru, který byl mezitím K. Kubicovou rozšířen o rozhovory se zástupci dalších institutů. Předkládanou analýzu provedli autoři tohoto článku, a to s využitím principů metody zakotvené teorie 2. Naším původním záměrem bylo získat navzájem porovnatelné informace o výcvicích probíhajících v těchto institutech. V průběhu realizace výzkumu jsme si ale uvědomili, že se v jednotlivých rozhovorech neoddělitelně prolínají informace za institut s tím, jak daný účastník jako jednotlivec chápe integraci a jaký k ní má postoj. Z rozhovorů bylo zároveň patrné, že přinejmenším v některých institutech existuje variabilita v pojímání integrace a zacházení s ní v rámci výcviku a že tedy jednotlivé rozhovory nemusejí reprezentovat instituty jako takové. Proto jsme se při analýze spíše než na porovnávání výcviků mezi sebou soustředili na pojmenování hlubších témat a principů v pozadí. Validitu výsledků jsme se snažili zajistit pomocí konsenzuálního přístupu: první z autorů prováděl analýzu, druhý ji revidoval; výsledné kategorie vznikaly na základě konsenzu obou autorů. Text článku byl před publikací rozeslán všem respondentům, kteří se k analýze mohli vyjádřit. Jejich připomínky byly do textu zapracovány (nejednalo se však o systematickou validizaci výsledků analýzy). 2 V této analýze jsme se přiklonili k tzv. glaseriánskému pojetí metody zakotvené teorie (Glaser a Strauss, 1967; Glaser, 1978) v duchu její pozdější konstruktivistické reformulace (Charmaz, 2006). VÝSLEDKY Koncepty vzniklé během analýzy jsme zorganizovali do tří oblastí. První z nich, dimenze centrálnost vs. perifernost integrace, rozlišuje různé postoje, které jednotlivé výcviky vůči psychoterapeutické integraci zastávají, a zachycuje tak jednoduchým způsobem jejich variabilitu. Druhé téma se týká integrativní otevřenosti, ústředního konceptu naší analýzy, a také toho, čím je integrativní otevřenost omezována a ohraničována. Třetí téma zachycuje vytváření individuálního terapeutického stylu a jeho souvislost s integrací. CENTRÁLNOST INTEGRACE Jedním ze základních rozdílů, které jsme mezi jednotlivými výcviky zaregistrovali, je variabilita v tom, jakou důležitost integraci přikládají. Výcviky, které lze charakterizovat vysokou centrálností integrace, explicitně oceňují integraci jako významnou hodnotu, a to především v tom smyslu, že obohacuje terapeuta o nové perspektivy a možnosti intervencí a umožňuje mu lépe šít terapii na míru klientovi. Integrace sama se tak stává důležitou součástí identity výcviku (institutu). V těchto výcvicích je kladen důraz na zvědomování a reflektování procesu integrace tak, aby terapeut mohl plně využívat výhody integrace a zároveň se vyvaroval jejích rizik (jako je např. vytváření nekonzistentního terapeutického prostředí pro klienta). Tyto výcviky také obsahují propracované metody pro výuku integrace může se jednat např. o specifický formát case formulation, používání metateoretického rámce, specifický formát sebezkušenosti či supervize, plánovité zvaní externích lektorů ad. Na opačné straně pak stojí výcviky, pro které je integrace na okraji jejich zájmu. I v nich je integrace (ve smyslu vypůjčování z jiných přístupů) v nějaké formě přítomná, ale není považována za klíčovou, a je proto také mnohem méně reflektována a propracovávána. Dá se spíše říci, že je vedlejším produktem snahy připravit kvalitní výcvik. A pravděpodobně je také důsledkem skutečnosti, že každý z lektorů zosobňuje svůj vlastní terapeutický styl, v němž se mohou promítat i vlivy jiných psychoterapeutických směrů než jen toho, který vyučuje. Přestože tyto výcviky neoslovují explicitně integraci žádnými výukovými metodami, 164

9 INTEGRACE V ČESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH, 2012: některé aspekty výuky mohou mít integrativní potenciál (např. teoretické seznámení se s jinými přístupy či odkazování na to, jak se to dělá jinde ). Reprezentanti všech zúčastněných výcviků bez výjimky považovali teoretickou znalost jiných terapeutických přístupů za důležitou součást výbavy svých absolventů. Svou identitou však tyto výcviky (instituty) zůstávají pevně zakotveny v některém z tradičních směrů. Naším záměrem nebylo vytvářet nějaké zjednodušené pořadí toho, jak moc je který výcvik integrativní. Takto položenou otázku v kontextu této studie ani nepovažujeme za smysluplnou. Porovnáním výpovědí účastníků jsme namísto toho dospěli k určitému kontinuu pozic, jaké mohou výcviky ve vztahu k integraci zaujímat: od programového vyzdvihování integrativního přístupu, přes explicitní podporování integrace a její pasivní tolerování až k považování integrace za nevýznamnou (viz obr. 1.). Záměrně k jednotlivým pozicím nepřiřazujeme konkrétní výcviky, neboť jsme si vědomi toho, že provedené rozhovory mohou do značné míry zachycovat osobní vztah oslovených lektorů k integraci a nemusí vždy vyjadřovat pozici celého institutu, a to zvláště v týmech, kde došlo k rozštěpení nebo kde existuje velká vnitřní rozmanitost (jako je např. SUR). INTEGRATIVNÍ OTEVŘENOST Jako jedno z ústředních témat v rozhovorech o integraci se vynořilo téma integrativní otevřenosti jako podmínky samotného Role integrace je pro výcvik CENTRÁLNÍ OKRAJOVÁ integrace je explicitn oce ovanou hodnotou d raz je kladen na zv domování a reflexi integrace výcvik obsahuje propracované metody výuky integrace integrace není d ležitá, m že být tolerovaná nebo i odsuzovaná integrace se odehrává spontánn, mimochodem, je vedlejším produktem výcvik se na integraci explicitn nezam uje PROGRAMOVÁ Integrace je zám rná a vyhledávaná, je jedním z hlavních cíl výcviku a je sou ástí jeho identity. Proces integrace je obohacující pro psychoterapii, má cenu se tímhle sm rem vydávat. Obohacuje nás jako lektory, poskytuje komplexn jší vzd lání student m a víc odpovídá realit. (JR) Obr. 1. Centrálnost integrace PODPOROVANÁ Integrace je nepovinným obohacením výcviku, ale pat í k jeho kultu e. Naši frekventanti chodí na všechny možné p ednášky a workshopy od jiných sm r, protože je to zajímá. Protože od za átku to mají otev ené, tak je to zajímá. (JP) TOLEROVANÁ Lekto i integraci neodsuzují, ale také o ni neusilují. Studenti se mohou inspirovat jinde, když zachovají základní rámec vyu ovaného sm ru. Rozhodn nejsem proti tomu, když lov k použije principy satiterapie, nap. všímavost, a vyškolí se v emkoliv jiném a to pak uplat uje. ( ) Nedokážu si p edstavit výcvik, který by to bral tak, že se n kdo odrodil. (HH) NEVÝZNAMNÁ Integrace leží zcela mimo centrum pozornosti lektor a m že být i odsuzovaná, nicmén teoretická znalost a pov domí o ostatních sm rem jsou považovány za d ležité. Pro m je integrativní p ístup postmoderní bezhodnotovost, kde si každý m že d lat, co chce. ( ) Nicmén tomu tématu integrace se nebráním a neubránil jsem se. (KK) 165

10 VÝZKUM / RESEARCH integrování. Na základě analýzy uvažujeme o integrativní otevřenosti jako o vícevrstevném fenoménu, v jehož základu stojí respekt k odlišnosti: ve většině rozhovorů se objevoval postoj, že různé psychoterapeutické přístupy jsou navzájem rovnocenné. Terapeuti si z nich mohou vybírat na základě svých osobních preferencí, ale v jádru leží nehodnotící postoj, který zabraňuje vyvyšování jednoho směru nad druhým. Ten koncept otevřenosti z přesvědčení, která vyplývá z toho základního [postoje], že nikdo z nás nechce říkat a nebude říkat, že nějaký přístup je lepší nebo výhodnější nebo kvalitnější než ten druhý. (MJ) [Studenty vedeme] k všeobecnému obrazu o tom, kolik je směrů a jak jsou různorodé, ( ) to vede k tomu, aby si nemysleli, že něco je lepší a něco je horší. Že to jsou různé pohledy na lidskou psychiku, které byly tvořeny lidskou zkušeností, a všechny mají nějakou platnost, vypovídají o lidské existenci v různých pohledech. A to je důležité aby viděli, že svět není jen KBT, ve kterém jsou cvičení, a že jsou tady další možnosti, jak se dívat na lidskou psychiku. (JP) Respekt k odlišnosti se také projevuje na mezilidské úrovni jako schopnost domluvit se navzájem, tolerovat odlišný názor či postoj druhého. Hodně to stojí na tom, že ti lektoři spolu dokážou vycházet jako lidé. ( ) že se spolu dohodneme, i když budeme mít jiné pohledy, jiné názory ( ) kdoví, jestli to zvládneme, jestli to ustojíme ( ), když tam nebude nějaká jednotící teorie nebo něco, co by nás drželo zvenku pohromadě. To tam chybí každý máme jiný přístup, takže když se pohádáme, tak tam nebude nic, co by nás drželo. (JR) Další vrstvou či stupněm integrativní otevřenosti je otevřenost novému: otevřenost vůči odlišným perspektivám a připravenost přijímat nové vlivy je principiálním postojem integrativního terapeuta, resp. hodnotou předávanou studentům integrativně založeného výcviku. KBT nebyla nikdy uzavřená teorie a nikdy neměla žádná dogmata, jednoznačná, jednoduchá. Pořád to bylo hledání něčeho, co má smysl, a v tom si myslím, že ta otevřenost zůstala v tom KBT neuvěřitelná. ( ) Ve všech jiných směrech jsou nějaká paradigmata určité doby, která se opakují po těch učitelích, což v KBT vlastně neexistuje. Pořád se něco zpochybňuje, pořád je to otevřené a pořád se hledá dál. (JP) Otevřenost novému v sobě implicitně zahrnuje myšlenku neustálého vývoje, nekončícího hledání dobrého tvaru. Je to chápání integrace jako procesu, spíše než konečného výsledku. Nejzřetelněji je takové pojetí formulováno u VIP. Chtěli jsme se vyhýbat tomu, abychom vytvářeli nějaký nový směr, abychom do toho velkého množství psychoterapeutických směrů přidali prostě jenom jeden další. ( ) Nám právě nešlo o to vytvářet nový směr, ale zaměřit se na tu schopnost integrace, na kapacitu, na tu otevřenost. Studenty ve výcviku budeme učit, aby měli právě tuhletu kapacitu. Aby nebyli rigidně zaměření na jeden směr, ale aby byli schopní si uchovat ten tolerantní pohled. (JR) Jejím protipólem je uzavírání se do hranic jednoho směru anebo vytvoření nového, integrativního systému, který je ale opět uzavřený dalšímu rozvíjení, a tím se může stát svazujícím. ( ) jak jsem se to učil v Integrované psychoterapii. Je to Knoblochův směr, Knoblochova škola, uzavřená záležitost, která sama sebe považuje za hotovou věc. No a mně ten rámec byl úzký a malý. ( ) Tam to je o vzoru, samozřejmě. Integrovaná [psychoterapie] není volný proud myšlenek. (JK) Třetí vrstvou je pak svoboda kombinovat a experimentovat: je to vnitřní svoboda terapeuta čerpat z různých zdrojů, aktivně prozkoumávat jiné přístupy a nebýt omezován hranicemi jednoho z nich. Ptali jsme se [studentů] po nějaké přednášce o psychoterapii: Tak který směr je vám 166

11 INTEGRACE V ČESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH, 2012: blízko? Co vás táhne? Je to v pořádku, že to tak je. Zajímejte se o to. Vyberte si v knížce Současná psychoterapie tu kapitolu, která vás zajímá. (MJ) ( ) otevřenost k inspiracím odevšad a možnost vydávat se různými cestami, inspirovat se, nedefinovat se nějak jednoznačně. Samozřejmě, nějaký limity jsou nutný, ale v oblasti chování. V oblasti myšlení se mi líbí ta otevřenost a pluralita. ( ) Aby [lektoři terapeutických výcviků] těm studentům neříkali náš směr je ten nejlepší, musíte zůstat s námi, dělat to tímhletím stylem, a pokud to budete dělat jinak, budete exkomunikováni a vyloučeni. (JR) Kategorie integrativní otevřenosti je sama o sobě poměrně triviální. Zajímalo nás, zda se o ní dozvíme více, když se zaměříme na to, kde ochota k integraci končí. V této souvislosti se v analýze vynořily dvě obecné kategorie, hledání stability a horizont otevřenosti, z nichž každá na tuto otázku odpovídá z jiné perspektivy. HLEDÁNÍ STABILITY Téma hledání stability se v některých rozhovorech objevilo v souvislosti s potřebou určité jistoty a zvládáním úzkosti, kterou může přílišné vystavení se integrativní otevřenosti vyvolávat. Téma se objevovalo především v souvislosti s výcviky, pro něž je integrace více centrální (VIP, DVIP, INSTEP). Z toho usuzujeme, že záměrné a reflektované zaobírání se integrací může zároveň vyvolávat výraznější potřebu stability a zakotvení. V analýze jsme se tedy zaměřili na způsoby, jimiž zkoumané výcviky tuto potřebu naplňovaly. Hodně jsme mysleli na to, že to může vzbuzovat velkou úzkost a obavu, když ti lidé [studenti] nemají definovanou nějakou svou identitu, a také proto jsme se snažili ten výcvik etablovat ( ) institucionálním ukotvením. (JR) Samozřejmě je to riskantní, aby si neodnášeli zmatek. Takže to široké vidění je hezké, ale taky může vyústit v chaos (MJ) Významnou oporu v hledání jistoty představuje terapeutická identita, kterou v tomto kontextu chápeme jako možnost definovat se pomocí nějakého terapeutického přístupu. Vychází-li výcvik z určitého tradičního směru (jako je tomu např. u KBT, SUR či INSTEP), mohou studenti spojit svou identitu s tímto domovským směrem. SUR usiluje vybudovat u svých adeptů dostatečně pevnou identitu na psychodynamickém základu, jako pevný bod, ze kterého je možné to integrování provádět a vědět, co se s čím integruje a proč. (KK) Výcviky, u nichž tato možnost chybí, mohou nacházet zakotvení v různých institucích legitimizujících integraci v psychoterapii (jako jsou např. Society for the Exploration of Psychotherapy Integration nebo European Association for Integrative Psychotherapy) či v identifikaci s určitým etablovaným přístupem k integraci (jako je např. asimilativní integrace nebo přístup založený na společných účinných faktorech). Snažili jsme se ten výcvik ukotvit tím, že jsme se akreditovali u České psychoterapeutické společnosti a že jsme teď asociovanými členy Evropské společnosti pro integraci v psychoterapii. Snažíme se našim studentům, ale i sami sobě dodávat tímhle institucionálním ukotvením jistotu. Takže se snažíme takhle budovat tu identitu tím, že se přihlásíme k něčemu, co se už děje ( ) máme se o co opřít. (JR) Byť je myšlenka integrace založena primárně na otevřenosti, potřeba identity a vymezení se se nevyhýbá ani integrativním přístupům a výcvikům. Integrativní otevřenost tak v určitém smyslu vyžaduje volní úsilí a připravenost čelit této automatické tendenci k vytváření hranic. Může klást velké nároky na schopnost terapeuta unést (považujeme v této souvislosti za velmi výstižný psychoanalytický termín containment) napětí pramenící z rozdílnosti integrovaných přístupů. V jednom ze zkoumaných výcviků např. vzniklo v určité době napětí mezi tradicionalistickou a inovátorskou tendencí, a protože pro lektorský tým nebylo možné 167

12 VÝZKUM / RESEARCH toto napětí kontejnovat, došlo k rozštěpení týmu na tradicionalisty a inovátory. Dalším způsobem vyvažování znejišťující otevřenosti je používání jednotícího teoretického rámce. Může se jednat o teoretický rámec domovského směru, kterým je např. u INSTEP gestalt terapie a který umožňuje asimilativním způsobem překládat nové podněty do známého jazyka. Tím terapeut může obohacovat svůj konceptuální i technický repertoár, aniž by současně ztrácel pevnou půdu pod nohama. Jinou variantou je používání metateoretického rámce, jaký tvoří v případě DVIP Kubánkův koncept kruhů (Kubánek, 2011). Metateoretický rámec není teorií v pravém slova smyslu (sám o sobě nenabízí teorii osobnosti, psychopatologie a terapeutické změny), ale poskytuje obecný rámec, který umožňuje kompatibilním způsobem uspořádat existující psychoterapeutické teorie tak, aby z nich terapeut mohl čerpat ve své práci. Podobně jako teorie domovského směru, i metateoretický rámec terapeutovi usnadňuje asimilaci nového materiálu do jeho stávajících mentálních schémat. Podobnou roli může ve výcviku plnit také jakýkoliv jiný strukturovaný způsob uvažování nad konkrétním případem (case formulation 3 ). kruhy jsou zároveň mapou, ( ) je to vlastně ten můstek, s kterým pracujeme. A v tomhle se to blíží k nějakému jasnému směru, který má nějaká svá pravidla. Ale s tím, že ty kruhy samotné jsou otevřené a umožňují, aby se do nich doplňovaly další věci. (JK) Studenti terapeutických výcviků mohou nabývat jistotu také osvojováním si základních terapeutických dovedností, jako je např. dovednost navázat kontakt s klientem, vést a ukončit rozhovor, citlivě se doptávat na 3 Formulace případu (nebo též konceptualizace případu) je v zahraniční literatuře často používaný pojem, který zatím v našem jazyce příliš nezdomácněl. Eells (2007, s. 4) jej pracovně definuje jako hypotézu o příčinách, spouštěcích faktorech a podmínkách, které udržují v chodu psychologické, interpersonální a behaviorální problémy klienta. důležité informace apod. Získání takové řemeslné zručnosti může přispět ke snížení počáteční úzkosti a dát psychoterapeutickému studentovi prostor pro to, aby se otevřel cizorodým podnětům. Důležitý pilíř [výcviku] je nácvik dovedností. Chtěli jsme dát těm budoucím terapeutům to, že když si sednou před toho klienta, aby si neříkali: No jo, já mám teď plnou hlavu krásných myšlenek o otevřenosti a toleranci a integraci v psychoterapii, ale co já s tím člověkem budu dělat. Tak jsme jim chtěli dát něco, čeho se můžou chytit, nějaký nástroj a to jsou ty základní dovednosti. (JR) Při analýze rozhovorů jsme postupně začali rozumět integrativní otevřenosti a hledání stability jako dvěma navzájem se vyvažujícím tendencím. Principiální otevřenost integrativního přístupu dává lektorům i studentům výcviku volnost, ale zároveň je může znejisťovat a zúzkostňovat. Naopak ty prvky výcviku, které mu poskytují pevnou strukturu a stabilitu, mohou být vnímány jako omezující. Můžeme pak, spolu s některými účastníky, vyslovit hypotézu, že s naplněním potřeby stability může narůstat i ochota otevřít se novým, potenciálně znejisťujícím podnětům. Pocit stability je tedy pravděpodobně podmínkou integrativního otevírání se a hledání stability se může objevit jako reakce na tuto destabilizující otevřenost. Obr. 2. znázorňuje hledání stability jako pevné jádro výcviku, které se může integrativně otevírat vlivům zvenčí. HORIZONT OTEVŘENOSTI Jako druhá kategorie vymezující integraci hranice se v naší analýze vynořil horizont otevřenosti. Tato kategorie je vytvořena z pojmenování či náznaků toho, co již integrovat nelze, resp. kde končí ochota respondenta k integraci. Tato kategorie byla v rozhovorech zastoupena pouze okrajově. Přesto ji považujeme za důležitou, neboť dodává proklamacím integrativní otevřenosti větší realističnost. Mezi kategorie vymezující horizont integrativní otevřenosti patřily 168

13 INTEGRACE V ČESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH, 2012: hranice psychoterapie samotné ( musí to ještě být psychoterapie ) nebo omezené znalosti jednotlivce o přístupech mimo domovský směr. Integrativní terapeut má vždy více možností, jakou intervenci udělat, má vždy více možností, kdy ji udělat a jak ji provést. A ta- A tady myslím, že je pole toho si zkoušet, byť třeba jenom mentálně, jakou intervenci bych teď použil ( ). Spíš to je takový zvyk mít vždycky víc než jednu možnost v té terapii ( ). Samozřejmě, že to je relativní, poněvadž já nejsem žádný KBT terapeut, já mám jenom fantazii, co by asi dělal KBT terapeut. Ale můžu to aspoň připustit ( ) můžu o tom přemýšlet. (MJ) Dále se objevil požadavek, aby si výsledná terapie uchovala teoretickou konzistenci a také aby vytvářela konzistentní prostředí z pohledu klienta. Jiným kritériem, které určuje, zda konkrétní terapeut může do svého osobního stylu přijmout novou techniku či koncept, je kongruence tohoto nového prvku s osobou terapeuta (zda mu to sedí, zda se v tom cítí doma ). Hranici otevřenosti také může klást zkostnatění osobního přístupu, kdy už terapeut přestává hledat nové podněty a inspiraci zvenčí. Horizont otevřenosti představuje poměrně heterogenní kategorii a zahrnuje jak limity konkrétního terapeuta (dané mj. zřejmě jeho kapacitou vstřebat více teoretických perspektiv a jeho schopností tolerovat víceznačnost), tak i sdílenou představu konkrétního výcvikového institutu (co je a není kompatibilní s jádrovým přístupem) nebo širší psychoterapeutické komunity (co je a co není psychoterapie). INTEGRACE NA ÚROVNI OSOBNÍHO TERAPEUTICKÉHO STYLU Zatímco v učebnicích psychoterapie se můžeme setkat s popisem několika hlavních způsobů integrace (teoretická integrace, technický eklekticismus apod.) a řady existujících integrativních směrů (např. kognitivně analytická terapie), během naší analýzy jsme se setkávali především s integrací na úrovni osobního terapeutického přístupu 4, 4 V rozhovorech se objevovaly také další podoby integrace, jako např. organizační integrace (SUR), integrace v týmu (LIRTAPS) či integrace psychoterapie do somatické medicíny (LIRTAPS). Vzhledem k omezenému prostoru jsme tyto kategorie, stejně jako některá další témata, již nemohli v tomto textu rozpracovat. HLEDÁNÍ STABILITY pomocí terapeutické identity teoretického rámce základních terapeutických dovedností INTEGRATIVNÍ OTEV ENOST respekt k odlišnosti otev enost novému HORIZONT OTEV ENOSTI svoboda kombinovat a experimentovat je to za hranicemi psychoterapie omezené znalosti mimo domovský sm r nesedí mi to (inkongruence) nedokážu to asimilovat do konzistentního terapeutického stylu osifikace vlastního terapeutického stylu Obr. 2. Integrativní otevřenost a její hranice 169

14 VÝZKUM / RESEARCH která je zatím mnohem méně prozkoumaná. Téměř všichni účastníci zmínili, že rozvoj individuálního terapeutického stylu u svých studentů nějakým způsobem podporují, a objevovalo se také téma, že lektoři sami prezentují spíše svůj vlastní styl než nějaký čistý terapeutický přístup. Řada lektorů terapeutických výcviků prošla sama výcvikem ve více než jednom směru a jejich styl práce tak představuje osobitou směs (integraci), případně akcentuje specifické prvky psychoterapeutické práce. Z analýzy vyplývá, že základní vlastností osobního terapeutického stylu je jeho kongruence s osobností terapeuta, s jeho předpoklady a schopnostmi. Osobní styl má terapeutovi dobře sedět terapeut má do něj integrovat to, co je mu blízké a co dokáže při práci se svými klienty dobře použít. Výcvik podle mě není k tomu, aby se ti lidé utvrdili v tom jednom přístupu, ale aby si vybrali, co je jim blízké. (MJ) A taky je výzkumně potvrzený fakt, že terapeutické intervence jsou nejúčinnější, pokud je s nimi terapeut kongruentní. Pokud to je něco, co rozvíjí jeho vlastní potenciál. (JR) Ono je to hodně taky o radosti, aby nás to bavilo, aby nám to sedlo, abychom si v tom věřili. Myslím si, že je to dobré vůbec pro terapeutickou alianci, když je tam terapeut rád. (HH) Osobní terapeutický styl je výrazem autonomie, tj. vývoje řízeného vnitřními kritérii toho kterého terapeuta, spíše než vztahováním se k vnějším předpisům a pokynům. Pro VIP je cílem vytvoření vlastního, osobního terapeutického stylu, nikoliv nutně integrace jako taková. Klidně si dovedu představit, že člověk, který absolvuje náš výcvik integrace, se potom přikloní prostě k rogeriánské terapii a bude dělat rogeriánského terapeuta. A je to podle mě úplně v pořádku, on se nezpronevěří ničemu, co je v tom výcviku budeme učit, protože my je nechceme směrovat jedním směrem, my je chceme naučit tu [integrativní] perspektivu. (JR) Směřování k autonomii studentů se objevovalo ve většině rozhovorů. [Ve třetím ročníku] už přestáváme velet, ubývá naší direktivity. Ty lidi už jsou probraní, respektujeme čím dál víc jejich autonomii. (LT) [Propojování s vlastním prožitkem] může studenta chránit před nekritickou identifikací s něčím teoretickým. (HH) Dávám jim nějaký rámec [koncept práce s kruhy], ale při té samotné práci ( ) pak už může jít o osobitý styl každého frekventanta, kde a jak se on naučí do toho kruhu terapeuticky zasahovat. (JK) Asi je důležitý, aby si na to student nakonec přišel sám, vytvořil si svůj terapeutický styl. A ne jenom v tom výcviku, to bych byl bláhový, kdybych to říkal, ale vlastně se tak nastartoval a tvořil si ho potom v té praxi, která bude následovat. (MJ) Zdá se, že princip kongruence v určitém smyslu uzavírá proces osobní integrace. Pokud bychom tři výše popsané vrstvy integrativní otevřenosti pojímali jako fáze procesu vytváření integrativního terapeutického stylu, můžeme kongruenci chápat jako závěrečnou čtvrtou fázi. Respekt k odlišnosti je základní podmínkou, díky níž terapeut pohlíží na jiné terapeutické přístupy jako na stejně hodnotné, jako je jeho domovský přístup. Na něj navazuje otevřenost novému, díky níž na sebe terapeut nechává působit nové vlivy (techniky, koncepty, teorie, myšlenky ). Aby zjistil, zda mu vyhovují a zda je může v terapii použít, aktivně a svobodně s nimi experimentuje. Pokud se ukáží být kongruentní s jeho osobností, integruje je do svého osobního terapeutického stylu (viz obr. 3). Tento model je ovšem nutno chápat jako úvahu inspirovanou daty, nikoli jako v přísném slova smyslu model zakotvený v datech. DISKUSE A ZÁVĚR V této studii jsme se zabývali tím, jak české integrativní výcviky zacházejí s existující pluralitou psychoterapeutických směrů. Prezentovali jsme tři obecné kategorie, které 170

15 INTEGRACE V ČESKÝCH PSYCHOTERAPEUTICKÝCH VÝCVICÍCH, 2012: vznikly analýzou rozhovorů se zástupci vybraných výcvikových institutů. aktivní a svobodné experimentování otev enost novému respekt k odlišnosti selekce na základ kongruence Obr. 3. Proces utváření integrativního terapeutického stylu V kategorii nazvané centrálnost integrace jsme načrtli spektrum, v jehož rámci se české integrativní výcviky k integraci v psychoterapii vztahují: od programového zaměření na integraci přes její podporování a tolerování až po vnímání integrace jako něčeho, co stojí mimo ohnisko zájmu daného výcvikového institutu. V našem vzorku se nevyskytl výcvik, který by integraci zcela odmítal. To může samozřejmě vyplývat i z toho, že jsme do vzorku záměrně vybírali výcviky, u nichž jsme nějakou formu integrace očekávali. Můžeme si ale položit otázku, zda bychom zařazením čistě unimodálních výcviků získali příklad úplné absence integrace tj. příklad výcviku, který vůbec nebere v potaz jiné psychoterapeutické přístupy. Domníváme se, že ne, neboť proces integrování považujeme za přirozenou součást vývoje terapeutických směrů i profesního vývoje jednotlivých terapeutů (srv. Goldfried, 2005). Dokonce i v rámci psychoanalýzy, u níž bychom ze všech směrů nejspíše očekávali snahu o předávání čisté tradice, se mluví o současném integrativním období, v němž dochází k propojování různých psychoanalytických škol (Holub, 2010). Můžeme proto vyslovit domněnku, že hlavní rozdíl mezi výcviky nemusí spočívat v tom, jak moc tyto výcviky integrují, jako spíše v tom, nakolik je integrace důležitá pro jejich identitu. Kategorie integrativní otevřenost odráží přirozený princip, díky němuž se integrace v psychoterapii vůbec může odehrávat. Integrativní způsob myšlení lze charakterizovat jako relativistický, explicitní a zároveň kritický (Consoli a Jester, 2005), což je velmi blízké naší kategorii integrativní otevřenosti. Prostřednictvím prozkoumávání jiných přístupů mohou lektoři u svých studentů podporovat rozvoj kapacity k toleranci nejistoty, která integraci nezbytně provází. Podle Grebena (2004) je toto klíčovým úkolem terapeutického výcviku. Integrativní otevřenost může mít podle Golda (2005) také ochrannou funkci. Díky integrativně otevřenému vzdělání je frekventant podle něj ochráněn před tím, aby si vytvořil silnou identifikaci s jednou psychoterapeutickou školou a ztratil tak potřebnou flexibilitu (viz též Goldfried, 2005). Castonguay (2006) ovšem upozorňuje na riziko, že i v rámci integrativního hnutí se může rozvinout dogmatická oddanost (allegiance) v podobě přesvědčení, že pouze otevřený a relativistický způsob přemýšlení je ten jediný správný. Hledání stability představuje princip vyvažující integrativní otevřenost. Vyjadřuje potřebu opory, jistoty a uspořádanosti. Pro některé respondenty je oporou původní terapeutická identita umožňující vztáhnout se k jistotě jednoho směru, ve kterém byli vycvičeni. Reagují tak na to, že identita integrativního terapeuta, stejně jako jeho styl práce, nejsou tak jasně definovány jako u terapeutů vztahujících se pouze k jednomu přístupu (Greben, 2004). Opora v podobě jednotícího teoretického rámce je podle Lecomteho et al. (1993) v integrativně laděném výcviku nezbytná. Podle Consoliho a Jester (2005) ovšem může být takovým integrativním rámcem výcviku i relativistický, explicitní a kritický způsob přemýšlení. V kategorii horizont otevřenosti se objevuje důležité, a přesto velmi málo rozvíjené téma. Je možné, že vyjadřovat principiální otevřenost je snazší než hledat její limity. A je také možné, že vyjadřováním pochybností a stanovováním hranic integrace by 171

16 VÝZKUM / RESEARCH se účastníci vystavovali riziku, že budou vnímáni jako dogmatičtí či nepřející integraci. Znamená to také, že integrace (alespoň v tom duchu, v jakém se objevovala v našich rozhovorech) je daleko více spojena s propojováním, mísením a prostupováním než s vymezováním, ohraničováním a diferencováním. Nicméně otázka na to, kde integrace končí, nebyla v rozhovorech systematicky pokládána, a pokud bychom se na toto téma explicitně dotazovali, je možné, že bychom dospěli k odlišným závěrům. Posledním významným tématem, které se v naší analýze objevilo, je odlišení integrace na úrovni psychoterapeutického přístupu a integrace na úrovni osobního terapeutického stylu. Zatímco první ze zmíněných rovin je v soudobé literatuře věnováno poměrně hodně pozornosti, ta druhá je prozatím opomíjena nebo zmiňována s negativní konotací mluví se o synkretismu, který označuje nekritické a nesystematické kombinování terapeutových oblíbených technik a postupů, které je nahodilé a řízené spíše náladou terapeuta než empirickou podložeností těchto postupů (Norcross a Newman, 1992). Na druhé straně, rozsáhlý longitudinální výzkum R nnestada a Skovholta (2003) popisuje profesní vývoj terapeutů právě jako směřování k osobitému a autonomnímu způsobu práce. Jak ukazuje nedávná empirická studie, integrace v psychoterapii může být více přirozeným a nezamýšleným důsledkem terapeutova směřování k autonomnímu terapeutickému stylu než výsledkem jeho záměrné snahy kombinovat terapeutické přístupy (Řiháček, Danelová a Čermák, 2012). LIMITY VÝZKUMU Prezentovaná studie má řadu omezení, která nás nutí brát její výsledky pouze jako předběžnou sondu do zkoumané problematiky. Každý ze sedmi výcviků je reprezentován pouze jedním rozhovorem. Rozhovory nemají jednotnou strukturu a někdy nepokrývají důležitá témata v dostatečné intenzitě. Bylo by zapotřebí zahrnout pohled více lektorů a případně využít i jiné zdroje dat (rozhovory se studenty výcviku, příp. pozorování na výcvikovém setkání), abychom získali ucelený obraz o postoji daného institutu k integraci a o způsobech, jak s ní zachází. Záměrně jsme zvolili velmi široké pojetí integrace, abychom prozkoumali nejrůznější podoby, jichž může integrace ve zkoumaných výcvicích nabývat. Výsledkem jsou pak relativně obecné kategorie. V našem vzorku také schází jeden či více příkladů skutečně unimodálního výcviku, který by pomohl ověřit některé prezentované domněnky, případně doplnit spektrum postojů k integraci o potenciálně chybějící článek. Stejně tak schází představitel výcviku, který by byl založen na integrativním modelu, ale neorientoval se na samotný proces integrace a kultivaci otevřenosti (viz rozlišení mezi výcvikem v integrativní psychoterapii a integrativním výcvikem v psychoterapii in Řiháček, Kostínková a Roubal, 2010). Tyto limity zároveň naznačují, kudy se může ubírat další zkoumání v této oblasti. PRAKTICKÉ NÁMĚTY PRO REFLEXI VÝCVIKOVÝCH LEKTORŮ Podle Lampropoulose a Dixona (2007) jsou budoucí integrativní tendence studenta ovlivněny tím, jakým způsobem jsou mu v rámci výuky předkládány různé psychoterapeutické teorie. Na základě výsledných kategorií jsme se proto pokusili zformulovat několik otázek, které mohou lektorům terapeutických výcviků sloužit jako námět pro reflexi jejich lektorské práce. V obměněné podobě mohou pak posloužit i terapeutům k zamyšlení nad jejich vlastní cestou k osobnímu terapeutickému stylu. Jaký postoj vůči jiným terapeutickým směrům váš výcvik studentům předává? 172