Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici VÝZNAMNÍ ČEŠTÍ ŠLECHTITELÉ A NOVOŠLECHTĚNÍ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Radek Sotolář, Ph.D. Vypracovala Lenka Cenková Lednice 2013

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Významní čeští šlechtitelé a novošlechtění vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne. Podpis

4 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Radkovi Sotolářovi, Ph.D. za věnovaný čas, ochotu, odborné rady a připomínky v průběhu zpracování mé bakalářské práce.

5 OBSAH 1 ÚVOD CÍL LITERÁRNÍ ČÁST Vinohradnictví ve světě a v ČR Botanické zařazení, původ révy vinné a základní rozdělení rodu Vitis L Klasifikace čeledi Vitaceae Juss Klasifikace rodu Vitis L Šlechtění révy vinné Historie šlechtění révy vinné Šlechtitelské stanice Osobnosti českého šlechtění Cíle novošlechtění Šlechtění na odolnost proti abiotickým vlivům a vybrané termíny Udržovací šlechtění Metody novošlechtění ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 37

6 1 ÚVOD Enologové úvádí, že existuje na 10 tisíc odrůd révy vinné. Skutečný hospodářský význam má však jen několik z nich. Na světové produkci se s 95 % podílí jen 50 nejpěstovanějších odrůd. Přesto dnes ve vinařském průmyslu probíhá proces novošlechtění a křížení, za účelem vyšlechtit ještě lepší a výnosnější odrůdy. V pradávné minulosti zřejmě existovalo daleko větší množsví odrůd, ale ty byly neustále decimovány řadou chorob, suchem a chladem. Přežily jen ty odrůdy, které se dokázaly přizpůsobit místním klimatickým a půdním podmínkám. Mezi přizpůsobování můžeme přiřadit i to, že se některé bobule některých odrůd vybarvily červeně, aby se lépe chránily proti slunci v teplých oblastech. Vyvíjelo se i bezpočet mutací a náhodné křížení různých odrůd, neboť plané révy jsou dvoupohlavní, tzn. mají buď samčí nebo samičí květy. Postupně byly člověkem vybírány odrůdy podle jejich vhodnosti pro výrobu vína, byly jím kultivovány, šlechtěny a množeny. Tak vznikl základ dnešního sortimentu rév evropského původu nebo rév majících domov v přední Asii. Jejich botanický název je Vitis vinifera. I vynález vína je zřejmě dílem náhody. V přední Asii bývala šťáva z hroznů uchovávána ve džbánech nebo měších z kozí nebo velbloudí kůže. Při vysoké teplotě začala tato šťáva kvasit. Dnes už se nedozvíme, zda vykvasila nebo ne, zda byla sladká čí kyselá anebo zoxidovala na ocet. Existence vína v těchto končinách však svědčí o tom, že hrozny měly vysoký obsah cukru a šťáva tak mohla zkvasit v lahodný a opojný nápoj. 6

7 2 CÍL Cílem bakalářské práce je prostudování literárních zdrojů pojednávajících o významných českých šlechtitelích, o novošlechtění se zaměřením na cíle a metody, dále nastínit moderní postupy aplikované při novošlechtění včetně GMO. 7

8 3 LITERÁRNÍ ČÁST 3.1 Vinohradnictví ve světě a v ČR Réva vinná (Vitis vinifera L.) je v celosvětovém měřítku ekonomicky nejvýznamnější plodinou. Plocha světových vinic tvoří 7,66 mil. ha, z toho největší rozloha připadá na vinice v Evropě (57,9 %), dále Asie (21,3 %) a Amerika (13 %). Mezi 10 největších vinařských zemí se proto řadí především evropské země. (PAVLOUŠEK, 2011) Tab. 1: 10 největších zemí dle plochy vinic v ha Pořadí Země Rozloha vinic v ha 1. Španělsko ha 2. Francie ha 3. Itálie ha 4. Turecko ha 5. Čína ha 6. USA ha 7. Irán ha 8. Portugalsko ha 9. Rumunsko ha 10. Argentina ha Zdroj: Česká republika spadá mezi malé vinařské země. Ze zeměpisného hlediska náleží ČR mezi severně položené vinařské oblasti. (PAVLOUŠEK, 2011) Celková plocha vinic v ČR se rozkládá na ploše ha. Tuzemské vinice se rozkládají ve dvou vinařských oblastech v Čechách a na Moravě. V Čechách je menší podíl ploch vinic, tyto se nachází v okolí Kutné Hory, Karlštejna, Polabí a Mostu. Vinařská oblast Čechy je tvořena dvěma podoblastmi Litoměřickou a Mělnickou. Většina podílu plochy vinic ČR se nachází v jižní části Moravy a dělí se na podoblast Mikulovskou, Velkopavlovickou, Slováckou a Znojemskou. (PAVLOUŠEK, 2011) Jednotlivé vinice se nachází ve viničních tratích, tyto přísluší vinařským obcím, kterých je v ČR celkem 377. Největšími vinařskými obcemi jsou Velké Bílovice, Valtice a Čejkovice. V ČR má rozdělení do viničních tratí velkou tradici Josef Blaha 8

9 již v roce 1948 sestavil publikaci Katastr viničních tratí na Moravě a v Čechách. K jednotlivým obcím přiřazuje a představuje viniční tratě a zároveň doporučuje vhodné odrůdy. (PAVLOUŠEK, 2011) Plocha osázených vinic v ha Graf 1: Rozdělení ploch vinic podle podoblastí (MZe ČR, 2010) 3.2 Botanické zařazení, původ révy vinné a základní rozdělení rodu Vitis L. Taxonomické zatřídění révy vinné pravé: (SOTOLÁŘ, 2008) Říše (Kingdom): Regnum Plantae - říše rostlinná Oddělení (Division): Magnoliophyta Cronquist Pododdělení (Subdivision): Magnoliophytina Frohne et Jensen Třída (Class): Magnoliopsida (Rosopsida Batsch) Podtřída (Subclassis): Peronosporomycetidae (Rosidae Takht.) Nadřád (SuperOrder): Vitanae Takht. et Reveal Řád (Order): Vitales Reveal Čeleď (Family): Vitaceae Juss. Podčeleď (Subfamily): Vitoideae Eaton Tribus (Tribus): Viteae Dumort. Rod (Genus): Vitis Linné Podrod (Subgenus): Euvitis a Muscadinia Planchon Druh (Species): Vitis vinifera Linné Poddruh (Subspecies): sativa Hegi Odrůda (Cultivar):.. 9

10 3.3 Klasifikace čeledi Vitaceae Juss. Začátky botaniky a systematiky čeledi Vitaceae Juss. jsou spojovány se jménem K. Linné. Jako první vyhodnotil některé druhy a rody této čeledi. Tato čeleď má v současné době botanický název Vitaceae Juss., který navrhl J. Lindley (1830). (PAVLOUŠEK, 1999) Za nejsprávnější se považuje klasifikace navržená A. L. de Jussieu. Jako první popsal tuto čeleď pod názvem Viniferae Juss. Dle pravidel mezinárodního kodexu botanické nomenklatury by měl být uveden jako autor čeledi Vitaceae Juss., přestože nepoužil správného zakončení. Čeleď Vitaceae Juss. je tvořena 14 rody, z nichž nejvýznamnější jsou Vitis L., Cissus L., Parthenocissus Planch. (PAVLOUŠEK, 1999) Klasifikace rodu Vitis L. PLANCHON (1887) jako první ve své klasifikaci uvádí rozdělení rodu Vitis L. na dva podrody Muscadinia a Euvitis. Oba podrody se od sebe odlišují morfologickými vlastnostmi a mají odlišný počet chromozomů. Euvitis (2n = 38) a Muscadinia (2n = 40). (PAVLOUŠEK, 2011) Tab. 2: Morfologické rozdíly podrody Euvitis a Muscadinia (Galet 1998) Podrod Euvitis Počet chromozomů (2n = 38) Borka na letorostech se odlupuje v celých pásech, na letorostech nejsou lenticely Dřevo je měkké s velkými cévami Dřeň v uzlech (nodech) je přerušována přepážkou (diafragmou) Úponky vyrůstají naproti listu a jsou dvoj- nebo trojvidličnaté Na vegetativních orgánech se nachází vlnaté, štětinkovité či jiné typy vlásků Hrozny tvoří mnoho bobulí, které na stopce drží i po dosažení plné zralosti Bobule mají vhodný obsah cukru pro přímý konzum, výrobu šťáv nebo vína Semena mají hruškovitý tvar Listy mívají dlanitý tvar s pěti základními žilkami Podrod Muscadinia Počet chromozomů (2n = 40) Borka se neodlupuje, letorosty mají nápadné lenticely Dřevo je tvrdé bez velkých cév Dřeň výhonu není přerušovaná a nemá přepážku Úponky vyrůstají naproti listu a jsou jednoduché Vegetativní část rostliny je vždy lysá nebo hladká Hrozny tvoří málo bobulí, nedozrávají stejnoměrně, po dosažení zralosti opadávají Dužnaté bobule mají nízký obsah cukru a malý obsah šťávy, vhodné pro přímý konzum, ale nevhodné pro výrobu vína Semena mají loďkovitý tvar Listy mívají dlanitý tvar, bez zřetelných laloků nebo slabě laločnaté 10

11 Podrod Muscadinia obsahuje pouze 3 druhy: Muscadinia munsoniana rozšířený od východního pobřeží USA až k Mexiku Muscadinia popenoi málo známý druh, nalezený v Mexiku Muscadinia rotundifolia nejvýznamnější druh. Využívá se v praktickém vinohradnictví a při šlechtění révy. Vyznačuje se vysokou rezistencí k mnoha patogenům. (PAVLOUŠEK, 2011) Podrod Euvitis botanické druhy patřící do tohoto podrodu se dělí do 3 skupin: 1. Středo a severoamerická skupina obsahující 28 druhů 2. Východoasijská skupina více než 40 druhů 3. Euroasijská skupina 1 druh Vitis Vinifera L. Vitis vinifera L. Réva vinná, je v celosvětovém měřítku nejrozšířenějším druhem a dělíme ji na 2 poddruhy (subspecie): ušlechtilá réva vinná Vitis vinifera subsp. Vinifera (nebo Sativa) označuje se také jako evropská réva vinná nebo kulturní réva vinná divoká forma lesní réva Vitis vinifera subsp. Silvestris (nebo Sylvestris) Lesní réva původem z malé populace, která se rozšířila ze západu od Španělska a severní Afriky až na východ po střední Evropu a Kavkaz. Její domestikace znamenala přechod k oboupohlavním druhům a odrůdám a přitom zároveň docházelo k morfologickým a fyziologickým změnám. Tento poddruh je považován za předka dnešních odrůd. (PAVLOUŠEK, 2011) Severoamerická skupina druhů: Do této skupiny 28 druhů patří většina druhů používaných ve vinohradnictví. Mají velký hospodářský význam, protože jsou nositeli rezistence vůči houbovým chorobám a révokazu a využívají se pro šlechtění podnoží. Významné druhy: Vitis aestivalis Michx. Bujně rostoucí druh, vůči révokazu má střední až menší odolnost, k padlí révovému a plísni révové dobrou. V současnosti nemá velký význam ve šlechtění. Vitis Labrusca L. Špatně zakořeňuje, má vysokou mrazuodolnost, vůči révokazu a plísni révovové je odolnost nízká. Hrozny mají slizkou dužninu a v chuti charakteristickou tzv. 11

12 liščinu. V ČR jsou známé odrůdy Isabela, Condord, Noah nebo Delaware, z novějších např. R y seedless. Vitis cordifolia Michx. Vyznačuje se vysokou rezistencí proti kořenové formě révokazu a houbovým chorobám. Je vysoce mrazuodolný a suchovzdorný. Vitis cinerea Engelm. Druh odolný révokazu, využívá se při šlechtění podnoží odolných proti révokazu. Vitis berlandieri Planch. Je rezistentní proti kořenové formě révokazu i houbovým chorobám. Odolnost k mrazu je menší. Dobře zakořeňuje. Využití ve šlechtění podnoží. Vitis riparia Michx. Má vysokou rezistenci proti kořenové formě révokazu, houbovým chorobám i nízkým teplotám až 30 C. Dobře zakořeňuje a velmi dobře srůstá s evropskými odrůdami. Používá se při šlechtění podnoží. Vitis rupestris Scheele Vyznačuje se rezistencí proti kořenové formě révokazu, houbovým chorobám, mrazu i suchu, velmi dobře zakořeňuje. Základem pro šlechtění většiny podnoží. (PAVLOUŠEK, 1999) Východoasijská skupina druhů: Do této skupiny patří v současnosti známých více než 40 druhů. Zahrnuje velké území od tropů po Sibiř se spoustou zajímavých genotypů. Druhy pocházející ze subtropických oblastí mají velmi nízkou rezistenci vůči révokazu, houbovým chorobám a mrazu. Některé druhy z této skupiny mají vysokou rezistenci vůči plísni révové a začínají se využívat ve šlechtění. Nejvýznamnějším asijským druhem je amurská réva Vitis amurensis Ruprecht, vyznačující se tolerancí vůči padlí révovému a vysoké mrazuodolnosti (až do 40 C), k révokazu však odolný není. Využití nachází v křížení interspecifických mrazuvzdorných odrůd. (PAVLOUŠEK, 1999; SEDLO, 1994) NEGRUL (1946) vytvořil klasifikaci révy vinné kde odrůdy rozčleňuje do ekologicko geografických skupin v závislosti na podmínkách jejich vývoje a charakteristických morfologických a biologických vlastností. (PAVLOUŠEK, 1999) 12

13 Odrůdy révy vinné pravé (Vitis vinifera subsp. Sativa) dělí do 3 skupin (proles): 1. skupina černomořská (Proles pontica Negr.) Dělí se na 2 podskupiny (Subproles): podskupina balkánská zahrnuje odrůdy vzniklé na Balkánském poloostrově, vyznačující se vysokou plodností, velkými hrozny a středně velkými bobulemi. Používají se jako stolní odrůdy anebo jako moštové odrůdy pro výrobu bílých a červených vín. Vyznačuje se bujným růstem, odolnost proti zmrzání je střední, hrozny vyzrávají středně pozdě až pozdě. podskupina gruzínská zahrnuje odrůdy vzniklé v údolích Kavkazu, většinou moštového typu. Hrozen je větší, bobule menší, většinou s vysokým obsahem kyselin v moštu, hlavně kyseliny vinné. Réví je tenší, ale vzdorné proti zimním mrazům. (KRAUS A KOL., 2000; HUBÁČEK, KRAUS, 1982) 2. skupina západoevropská (proles occidentalis Negr.) Kolonizační činností Řeků a pak i Římanů byly odrůdy těchto dvou nejstarších podskupin (balkánské a gruzínské) šířeny na západ podél břehů Středozemních moře a byly římskými legiemi zaneseny i do severních oblastí Evropy. V povodí velkých evropských řek Dunaje, Rýna, Rhony, Loiry, kde se tyto odrůdy setkávaly s v přírodě volně rostoucí révou lesní, postupně docházelo k jejich samovolnému křížení. Vzniklé semenáče byly lépe přizpůsobeny přírodním podmínkám střední a severozápadní Evropy. Člověk mezi nimi vybíral ty, které jevily dobrou adaptabilitu k nově vznikajícím vinařským oblastem a především ty, ze kterých se dalo vyrobit jakostní víno. V těchto oblastech Evropy byly vyhledávány odrůdy vhodné spíše pro výrobu kvalitního vína než pro konzum a tak začaly postupně vznikat nové moštové odrůdy. Do této skupiny řadíme většinu u nás pěstovaných odrůd Burgundské, Ryzlink rýnský, Sauvignon, Tramín, Cabernet, Merlot a další. (KRAUS A KOL., 2000; HUBÁČEK, KRAUS, 1982) 3. skupina orientální (Proles orientalis Negr.) Odrůdy evropské révy se zvláštními vlastnostmi, oblasti Malé a Střední Asie. Patří sem však i odrůdy, které se dají pěstovat ve všech vinařských oblastech světa, příkladem je jedna z nejstarších odrůd světa Chrupka, která snad měla být pěstována již starými Egypťany. 13

14 Dělí se na 2 podskupiny: podskupina kaspická (Subproles caspica Negr.) Řadíme do ní odrůdy vzniklé kolem kaspického moře, mající hladké listy bez obrvení, velké hrozny, bujný růst a vysoké nároky na teplo, které za příznivých podmínek dávají vysoké výnosy. Tyto vinice však byly později vyklučeny, když se do Střední Asie rozšířil islám zakazující pití alkoholických nápojů. maloasijská podskupina (Subproles antasiatica Negr.) Patří sem odrůdy vyloženě stolního typu s velkými hrozny a bobulemi, s tuhou dužninou a malým obsahem moštu, které se na výrobu vína nehodí. Mají bujný růst, vyžadují závlahu a jsou náročné na intenzitu světla a tepla. Do našich podmínek se nehodí. (KRAUS A KOL., 2000; HUBÁČEK, KRAUS, 1982) 3.4 Šlechtění révy vinné Historie šlechtění révy vinné Při pohledu hluboko do historie se setkáme s COLUMELEM, který už v roce 50 po Kr. psal o potřebě výběru lepšího dřeva na množení rostlin, čímž postavil základ selekčního šlechtitelského procesu. Podobné závěry předkládá o 300 let později i MAGNUS. Koncem 18. století se začíná naplno vyvíjet šlechtění a šlechtitelé se zaměřili na potřebnou selekční činnost a nutnost individuálního výběru při selekci a metodu mezidruhového křížení (ENGELBERTH, FROELICH, RASCH, BLANDENHORN, GOETHE, OBERLIN, aj.) Tito šlechtitelé už poznali choroby révy vinné a snažili se je šlechtitelsky ovládat. Rozvoj německého šlechtění se odrazil i na šlechtění v českých zemích. Nejvýznamnějšími osobnostmi v začátcích šlechtění révy byli J. SEDLÁČEK ( ) a CH. C. ANDRÉ ( ). SEDLÁČEK se narodil v Čechách, ale působil na Moravě jako ředitel Státních statků v Brně a byl průkopníkem modernizace a šlechtění révy. V roce 1820 založil v Brně sbírku odrůd révy vinné uherských, srbských, italských, francouzských, řeckých, portugalských, španělských, porýnských aj. Zasloužil se o realizaci výsevu semen révy dovezených zejména ze Španělska. Věřil, že nové odrůdy které vyselektuje v novém prostředí, už budou přizpůsobené našemu klimatu. V roce 1827 však předčasně zemřel a v jeho práci pokračoval opat starobrněnského kláštera F. C. NAP ( ), který nad klášterem 14

15 zřídil Ústav pro pokusné šlechtění révy. ANDRÉ přišel na Moravu ze Saska a jako pedagog byl obdivovatelem anglického průkopnického šlechtění. V roce 1816 založil v Brně Ovocnický spolek a doporučil jeho členům šlechtit ovocné druhy křížením. Později musel pro své názory monarchii opustit a usadil se ve Stuttgartu a stal se členem Knightovy zahradnické společnosti v Londýně. Na jeho počest byla pojmenována šlechtiteli z šlechtitelské stanice Velké Pavlovice jejich nová modrá moštová odrůda názvem André. Důležitým šlechtitelem této doby byl i F. SCHWARZMANN, který v Bzenci roku 1861 získal podnož 'Schwarzmann' a to volným opylením V. Riparia Michaux. V této době ještě nebyly objeveny zákony dědičnosti, které jako první objevil brněnský opat JOHAN GREGOR MENDEL ( ). MENDEL experimentoval a studoval dědičnost různých znaků u hrachu metodou křížení rostlin, které vykazovaly rozdílné znaky. Cílem bylo ukázat jak se tyto znaky dědí v potomstvu a rozeznat patřičné zákonitosti. Zajímal se i o révu. Jeho objevy byly publikovány v roce 1866 v Časopisu Přírodozkumného spolku v Brně (Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brün), jeho práce však v té době nevzbudily mnoho pozornosti a upadly v zapomnění. Šestnáct let po jeho smrti, v roce 1900, se jeho práce znovu dostaly do oblasti zájmu a jeho poznatky se staly základem nové vědy nazvané genetika. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998; SNUSTAD, SIMMONS, 2009) Na Slovensku působil P. OLEXÍK, který byl šlechtitelem okrasných rostlin. Organizoval v Brně výstavy, v roce 1852 byla na této výstavě i kolekce různých odrůd révy vinné. Byl blízký přítel MENDELA. Další významnou osobností byl MATHIÁZS JÁNOS ( ), působil jako písař v Košicích, v roce 1866 založil menší sbírku odrůd na území dnešní košické botanické zahrady. Její zbytky se dodnes s pietou udržují. V tokajské vinohradnické oblasti spravoval vinohrady tehdejšího ministerského předsedy Uherska grófa ANDRÁSSYHO a založil sortiment asi 1600 odrůd révy. Studoval jejich synonyma a snažil se zavést pořádek do odrůdové nomenklatury. Selektoval odrůdy a křížil, nejznámnější odrůdou je 'Ezeréves Magyarország emléke' (Tisícileté výročí Maďarska). Z obavy před zničením tohoto cenného šlechtitelského materiálu mšičkou révokazem, přenesl jej v roce 1890 na imunní písky do Kecskemétu. V důsledku rozšíření mšičky révokazu byly aplikovány dva způsoby pro záchranu vinohradnictví. První spočítal v naštěpování ušlechtilých odrůd révy na americké druhy odolné k mšičce révokazu, a druhý způsob představoval křížení 15

16 neodolných odrůd druhu Vitis vinifera L. s druhy odolným,i dnes ještě rozšířeným o snahu vyšlechtit odolné odrůdy i vůči houbovým chorobám a mrazu. V tomto období se začaly šlechtit i podnožové odrůdy, protože čisté druhy byly jako podnože méně vhodné ve srovnání s jejich kříženci. V roce 1896 vyselektoval TELEKI z podnožových semen z Francie podnož Vitis berlandieri x Vitis riparia 8 B. Později KOBER ze stejného materiálu vyselektoval svoji Vitis berlandieri x Vitis riparia 5BB. Poválečná stagnace ve šlechtění byla prolomena činností F. FRIMMELA ( ) vedoucím Výzkumného šlechtitelského ústavu J. G. Mendela v Lednici na Moravě, který svoji praktickou šlechtitelskou práci podložil genetickou teorií. Upozorňoval na nevyhnutelnost, zásady a způsoby udržovacího šlechtění. Křížení zaměřil na zvyšování jakosti i na mezidruhové křížení pro posílení rezistence odrůd. Zaměřoval se i na genetické analýzy samoopylených populací různých odrůd révy, mutační šlechtění a DARWINEM propagované vegetativní hybridizaci. Po roce 1920 se šlechtění révy přesunulo do šlechtitelského pracoviště do Znojma. V tomto období vzniklo velké množství šlechtitelského materiálu, ale dochovaly se pouze čtyři šlechtitelské knihy. Pracoviště bylo zasaženo během druhé světové války a došlo k devastaci pokusného vinohradu. Říká se ale, že nejcennější šlechtitelský materiál byl převezen do Vinařsko ovocnářské školy do Klosterneuburgu v Rakousku. MÍŠA pak po válce musel začínat úplně od začátku. Velký rozvoj šlechtění révy na území bývalého Československa začal v 50. letech minulého století a trval celých 40 let zřejmě jako přirozený proces rozvoje a pokračování průkopnického šlechtění révy v 18. a 19. století. Po druhé světové válce byla vybudována síť šlechtitelských stanic na Moravě i v Čechách. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Šlechtitelské stanice V letech působila na území Čech a Moravy tato šlechtitelská pracoviště pro révu vinnou: ŠS Znojmo Vrbovec Oblast Znojemská, nadmořská výška 230 m n. m., t. č. celková plocha vinic cca 2100 ha. Původně byla založena ve Znojmě, na Loucké v roce Později byla 16

17 přemístěna do Vrbovce, v roce V současné době působí pod označením AMPELOS, ŠS vinařská Znojmo, a.s. Jedná se o nejstarší šlechtitelské pracoviště v ČR a je i jedním z nejstarších na světě. Zabývá se novošlechtěním odrůd a udržovacím šlechtěním 30 odrůd. Nachází se zde i republikový genofond révy. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; ŠS Velké Pavlovice Oblast Velkopavlovická, nadmořská výška: 196 m n. m. T. č. činila celková plocha vinic cca 3000 ha. Založena v roce 1900 původně jako Zemská révová školka. V současnosti pracuje pod označením ŠS vinařská, spol. s r.o. Velké Pavlovice. Společnost v současnosti obhospodařuje 37 ha vinic, na kterých je vysázeno 19 odrůd révy vinné, zahrnujících 76 klonů. Byla zde vyšlechtěna modrá moštová odrůda André, dále zde bylo započato šlechtění odrůd Pálava, Aurelius a Agni, které pak bylo dokončeno v Perné. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; Obrázek 1: Hrozen modré moštové odrůdy 'André' Zdroj: Sotolář R., 2006 ŠS Perná Oblast Mikulovská, nadmořská výška vinic se pohybuje v rozmezí m n. m. T. č. pracoviště disponovalo celkovou plochou vinic cca 3600 ha. Založena v roce 1946 jako Státní výzkumná stanice vinařská. Od počátku devadesátých let (1994) 17

18 působí pod označením VINSELEKT Šlechtitelská stanice vinařská Perná. Majitelem je Doc. Ing. Miloš Michlovský, DrSc. Vzešly odsud nové bílé moštové odrůdy Pálava a Aurelius. Dále pak modré moštové odrůdy Agni, Ariana, Lena a první rezistentní odrůda Malverina. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; Obrázek 1: Hrozen první interspecifické bílé moštové odrůdy 'Malverina' Zdroj: Sotolář R., 2006 ŠS Polešovice Oblast Bzenecká, nadmořská výška 205 m n. m. T. č. celková plocha vinic cca 600 ha. Stanice byla založena roku 1922 jako detašované pracoviště vinařské stanice v Mutěnicích. V současnosti působí pod označením Šlechtitelská stanice vinařská, s.r.o. Polešovice. Celková obhospodařovaná plocha zemědělské půdy činí 30 ha, z toho 17 ha vinic s ušlechtilou evropskou révou a vinice podnožové. Byly zde vyšlechtěny stolní odrůdy Olšava, Vitra, Pola, moštová odrůda bílá Muškát moravský (MOPR), modrá moštová odrůda Sevar a podnožová odrůda Amos. V roce 2009 byla přihlášena do státních odrůdových pokusů další bílá moštová odrůda 'Mery', která by měla být uznána jako nová odrůda a zapsána do Státní odrůdové knihy v roce V roce 2010 byla povolena nová odrůda 'Floriánka' pocházející z materiálů Šlechtitelské stanice. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; 18

19 Obrázek 2: Šlechtitelská stanice vinařská Polešovice Zdroj: ŠS Velké Žernoseky Oblast Žernosecká, nadmořská výška 174 m n. m. T. č. celková plocha vinic cca 91 ha. V roce 1947 ve Velkých Žernosekách bylo v rámci podniku Státní vinné sklepy zřízeno pracoviště, které mělo navázat na předválečnou činnost Státní révové školky a matečné vinice a to především pro oblast Litoměřicka. Pracoviště bylo zřízeno v Křešovicích, ŠS pak vznikla v roce V současnosti (po roce 1989) stanice jako taková neexistuje, protože neprovádí udržovací šlechtění. V roce 1995 vzniká Žernosecké vinařsví s.r.o. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; KVÚVV Bratislava Výzkumná stanice vinohradnická a vinařská Mutěnice, oblast Mutěnická. Nadmořská výška 210 m n. m. T. č. celková plocha vinic cca 1500 ha. V roce 1904 byla v Mutěnicích vybudována Zemská révová školka. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století zde byl položen základ našemu šlechtění révy vinné, na čemž měli zásluhu především NEORAL, BLAHA, MÍŠA, později pak i další. Stanice se významně zasloužila o rozšiřování ušlechtilých odrůd révy vinné, např. odrůdy 'Müller Thurgau' a obnovu a rekonstrukci vinohradů. V roce 1962 došlo k začlenění do Komplexního výzkumného ústavu vinohradnického a vinárského v Bratislavě. Současný název stanice je Výzkumná stanice vinohradnická, s.r.o. Mutěnice. Stanice zajištuje udržovací šlechtění odrůd a klonů. 19

20 V současnosti hospodaří na 15 ha vinic, které jsou zařazeny do systému integrované produkce pěstování révy vinné a zpracování hroznů. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; VÚRV Praha Ruzyně Výzkumná stanice vinařská Karlštejn, oblast Pražská. Nadmořská výška 220 m n. m. T. č. celková plocha vinic cca 29 ha. Stanice vznikla v roce 1920 jako Státní pokusná vinice v Budňanech u Karlštejna, později byla přemístěna do Karlštejna. Zabývá se udržováním a hodnocením genových zdrojů révy vinné, udržováním a šlechtěním vybraných odrůd révy vinné (Müller Thurgau, Sylvánské zelené, Rulandské bílé, Modrý Portugal, Svatovavřinecké), dále mj. výzkumem mrazuvzdornosti. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002; Osobnosti českého šlechtění GLOS Lubomír (1933) Vinař z Moravské Nové Vsi v okrese Břeclav. V devadesátých letech 20. století vyšlechtil a uvedl do praxe moštovou modrou odrůdu 'Cabernet Moravia' (Cabernet Franc x Zweigeltrebe). Na novošlechtění spolupracoval s Prof. Ing. V. Krausem, CSc. a později i s Doc. Ing. M. Michlovským CSc. V současné době se věnuje novošlechtění stolních kříženců. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) HABROVANSKÝ Zdeněk, RNDr. (1953) Šlechtitel a vedoucí pracovník ŠS Polešovice. Zároveň spolupracuje na šlechtění stolních odrůd révy vinné a na vyhodnocování hybridů evropské révy vinné s interspecifickými odrůdami. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) HORÁK Jaroslav, Ing. ( ) Význačný šlechtitel a průkopník česko slovenského vinohradnictví a vinařství po druhé světové válce. Odchovanec Doc. Dr. Ing. Josefa Bláhy. Po krátkém působení na ŠS Perná později působil na ŠS Velké Pavlovice. Autor moštové modré odrůdy 'André' a několika klonů. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) KRAUS Vilém, Prof. Ing. (1924) Univerzitní profesor, působil na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě. Dříve působil jako hlavní šlechtitel na ŠS Velké Žernoseky. Specialista a 20

21 špičkový odborník na vinohradnictví a vinařství. Zasloužil se na budování a rozvoji českého, moravského a slovenského vinohradnictví. Propracoval a do praxe zaváděl nové technologické poznatky o pěstování a ošetřování révy vinné. Publikoval v odborných a vědeckých časopisech, v knižních publikacích i vysokoškolských učebnicích. Je autorem moštové modré odrůdy 'Neronet' a spoluautorem podnožové odrůdy 'LE-K1'. Zabýval se i šlechtění tzv. interspecifických odrůd, které mají být odolnější proti abiotickým a biotickým činitelům a snížit potřebu chemického ošetřování. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) KŘIVÁNEK Václav, Ing. (1927) Vinohradnický a vinařský odborník, šlechtitel, autor a spoluautor několika našich původních ušlechtilých odrůd a podnožových odrůd révy vinné. Žákem a odchovancem Doc. Dr. Ing. Josefa Bláhy. Po ukončení studií na VŠZ Brno působil na ŠS v Mutěnicích, později až do odchodu do důchodu na ŠS v Polešovicích. Autorem instrukční metodiky udržovacího šlechtění. Autor jedné moštové bílé odrůdy révy vinné 'Muškát Moravský', jedné stolní odrůdy 'Olšava'. Spoluautorem stolní odrůdy 'Vitra' a podnožových odrůd 'LE K/1' a 'Amos'. Dále se podílel na vyšlechtění více než 30 klonů ušlechtilé a podnožové révy vinné. Věnoval se ozdravování révových šlechtitelských materiálu, koordinoval rozmnožování odrůd a klonů na všech pokusných vinicích bývalého Československa. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) MICHLOVSKÝ Ludvík, Ing. (1955) Po absolvování vysokoškolského studia v Lednici na Moravě nastoupil jako šlechtitel asistent na ŠS Perná. Autor metodiky indukované infekce semenáčů houbovými chorobami (hlavně Plasmopara viticola) a testoval stupně rezistence na terčících listů in vitro. Dále autor racionální metodiky stratifikace ke zvýšení klíčivosti hybridních semen a dopěstování semenáčů. Podílel se na šlechtění interspecifických odrůd, spolupodílel se našlechtění klonů moštových odrůd a na ozdravovacím procesu odrůd révy vinné. V devadesátých letech přešel do ÚKZÚZ v Brně na oddělení odrůdového zkušebnictví. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) MICHLOVSKÝ Miloš, Doc. Ing. DrSc. (1953) Patří mezi naše přední vinohradnické a vinařské odborníky a šlechtitele, spolupracovník profesora V. Krause. Je majitelem a provozovatelem ŠS v Perné a Vinařství s názvem VINSELEKT MICHLOVSKÝ a.s. ŠS v Perné zaměřil na šlechtění 21

22 rezistentních interspecifických odrůd. Je autorem interspecifických odrůd ze stolních např. 'Jolanka', 'Rosela', z moštových bílých 'Malverina', 'Klavora', 'Savilon', z moštových červených 'Laurot', 'Sanlot' aj. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) MÍŠA Cyril ( ) Mimořádná osobnost šlechtění, zasloužil se o rozvoj jihomoravského vinařství a počátků šlechtění révy vinné u nás. Působil jako vinařský inspektor ve Státních a zemských révových školkách v Mutěnicích a později ve Znojmě. Spolupracoval s profesorem Frimmelem z Lednice a s ředitelem odborné školy v Mikulově Stummerem. Společně pak začali genetické výzkumy a rozsáhlé šlechtitelské pokusy s révou vinnou. Rozpracoval několik novošlechtění odrůd révy vinné, z nichž jedno dokončil Miloš Zbořil. Odrůda byla pojmenována 'Veritas', uznána byla v roce Jednalo se o první původní československou odrůdu révy vinné. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) SEDLÁČEK Josef ( ) Zasloužilý vinohradnický a vinařský průkopník. Působil i v tehdejším Srbsku, po válce pracoval jako vinařský inspektor v Bratislavě. Později se stal vedoucím Výzkumné vinařské stanice v Tokajské oblasti v Malé Trni, kde propracoval selekci tokajských odrůd ('Furmint', 'Lipovina', 'Muškát žlutý'). Později působil v Mutěnicích. Pokračoval v udržovacím šlechtění nosných moravských odrůd révy a připravil tak vhodný materiál pro klonovou selekci, která byla později rozvíjena na ŠS v Polešovicích. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Cíle novošlechtění Šlechtitelký proces, při kterém vzniká nová odrůda, nazýváme novošlechtěním. Novošlechtění révy vinné je proces tvorby nové odrůdy, ušlechtilé nebo podnožové, která se od odrůdy pěstované v určitém ekologickém prostoru odlišuje vylepšenými vlastnostmi. Před započetím šlechtitelského procesu je vhodné určit cíle, které mají být šlechtěním dosáhnuty. Šlechtěním nové odrůdy obvykle chceme vyřešit nedostatky tradičních odrůd. Velmi důležitým požadavkem je zvýšená rezistence vůči biotickým vlivům (choroby a škůdci) a abiotickým vlivům (nízké teploty, mráz, sucho, půdní extrémy atd.). Při šlechtění podnožových odrůd je kladen důraz na lepší a rychlejší vyzrávání dřeva a tím na zvýšenou produkci kvalitních řízků, lepší půdní adaptabilitu (půdy 22

23 vápenaté, kyselé, suché, těžké jílovité, kamenité, písčité atd.), dále zlepšení afinity s ušlechtilými odrůdami, a v neposlední řadě na odolnost vůči mšičce révokazu. Při šlechtění ušlechtilých odrůd se pozornost zaměřuje zejména na zlepšení kvality, hlavně na zvýšení obsahu cukru při současném zachování harmonického obsahu kyselin, zvýraznění aroma, u modrých moštových na zintenzivnění barvy moštu a obsahu tříslovin, u odrůd stolních na zvětšení střapců a bobulí, hustotu střapců, pevnější konzistenci dužiny, vhodnou pevnost slupky, lákavou barvu bobulí. Dále na požadované období zralosti (odrůdy ranné, středně ranné, středně pozdní, pozdní). (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Šlechtění na odolnost proti abiotickým vlivům a vybrané termíny Réva vinná je ohrožována různými houbovými chorobami, jsou to hlavně plíseň révy Plasmopara viticola [(Berk. & M. A. Curtis) Berl. & De Toni], padlí révy (Erysiphe necator Schwein.) a mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae Fitch.). Na ochranu proti zmíněným škůdcům se aplikují pesticidy, zároveň se však i vyvíjí vhodnější pěstitelské postupy, jako je tvorba odrůd, které jsou k těmto patogenům geneticky odolné. Kombinují se tedy rezistentní znaky amerických a asijských druhů (Viti spp.) s geny kvality vína evropské révy vinné (Vitis vinifera L.). K tomuto závěru, který ovlivnil budoucí šlechtění révy vinné, došel již v roce 1878 francouzský vědec ALEXIS MILLARDET. (PAVLOUŠEK, 2011) Rostliny ve vztahu k patogenům považujeme za citlivé nebo rezistentní. Za citlivou je označována, pokud určitý patogen může vyvolat příznaky choroby. Jestliže se příznaky neprojeví, rostlina je rezistentní. Většina odrůd Vitis vinifera L. ve vztahu k révokazu nebo plísni révy náleží k citlivým rostlinám. Pro révu vinnou je získání určité rezistence důležité, protože se ve vinici pěstuje často více než 25 let. (PAVLOUŠEK, 2011) Snahou šlechtitelů je dosažení nehostitelské rezistence, tzn. rezistence ke všem možným formám určitého patogenu, protože škůdci a houbové choroby révy vinné se vyskytují v mnoha formách po celém světě. (PAVLOUŠEK, 2011) Tolerance nebo polní rezistence. U tolerantní rostliny nedojde k propuknutí choroby ani není ovlivněn růst, výnos či kvalita, přestože dojde ke kontaktu hostitele (révy vinné) a patogenu. Polní rezistence je pozorována v přirozených podmínkách. 23

24 Indukovaná (=získaná) rezistence. Bývá vyvolána slabou primární infekcí, tzn. obranné mechanizmy se aktivují pouze při infekci. Patři mezi ně tvorba fytoalexinů (rostlinných antibiotik), nejvýznamnější skupinou těchto látek pro révu vinnou jsou 'stilbeny'. Další reakcí může být rychlé odumírání rostlinných buněk (hypersenzitivní reakce). Hypersenzitivita. Po napadení patogenem způsobí rychlé odumření rostlinného pletiva, tím houba nebo škůdce nemůže na rostlině dál přežívat. Ve vztahu k plísni révy se hypersenzitivní reakce může projevovat např. formou tečkovitých nekróz nebo větších nekrotických skvrn o průměru do1 mm. V obou případech se jedná o nulovou nebo minimální sporulaci patogenu. (PAVLOUŠEK, 2011) Zapojení rozmanitého světového genofondu umožňuje spojovat v jednom genotypu vlastnosti vytvořené v průběhu evoluce v různých ekologicko geografických skupinách. Využití molekulární genetiky umožnilo identifikaci genů rezistence pro potřeby šlechtění révy na odolnost vůči chorobám a škůdcům. Druh Muscadinia rotundifolia je zřejmě nejdůležitějším zdrojem rezistence révy k houbových chorobám a škůdcům révy, v počátcích šlechtění se projevovala u většiny křízení vysoká sterilita hybridů. (OLMO, 1971 IN PAVLOUŠEK, 2011) Do problematiky dědičnosti rezistence k padlí révy u Muscadinia rotundifolia hlouběji pronikl až BOUQUET (1986), který zjistil, že se rezistence řídí jedním dominantním lokusem, tzn. jedním konkrétním místem genu na chromozomu. Tento lokus nazval Run1 (Resistence to Uncinula necator 1). Realizoval zpěná křížení s Vitis vinifera, aby došlo k přenosu tohoto lokusu do genomu révy vinné. Hodnocení dědičnosti rezistence v hybridech odvozených od Muscadinia rotundifolia prováděli BOUQUET aj. (2001) a ve všech populacích byla prokázána segregace znaků rezistence k padlí révy v poměru 1 : 1 (citlivé : rezistentní). Objev monogenní rezistence vůči padlí a znalost štěpného poměru tohoto znaku napomohly ke zrychlení šlechtění. Dalšími studiemi byly u Muscadinia rotundifolia objeveny další rezistentní lokusy nazvané Rpv1 (Resistence to Plasmopara viticala 1) na chromozomu 12 a Rpv2 (Resistence to Plasmopara viticola 2) na chromozomu 18. I u odrůd evropské révy vinné byla publikována rezistence k padlí révy u odrůdy Vitis vinifera Dzhandzhal kara. Byla zjištěna přítomnost jednoduché dominantní alely, tj. konkrétní varianty genu, nazvané Ren1 (Resistence to Erysiphe necator 1) u odrůdy Kishmish vatkana a Dzhandzhal kara. Objev genu Ren1 byl velmi významný neboť 24

25 nenarušuje čistotu genomu V. vinivera, a mohl být během jedné generace zapojen do nového potomstva. Za odolnost k Plasmopara viticola u odrůdy Bianca odpovídá také jeden dominantní gen rezistence Rpv3 (Resistence to Plasmopara viticola 3). Zkoumána byla i odolnost révy vůči révokazu. U nové podnožové odrůdy Börner (V. riparia X V. cinerea) byla prokázána hypersenzitivní reakce po napadení révokazem vedoucí k vysoké nebo absolutní rezistenci. Předpokládá se, že tento znak pochází od Vitis cinerea. Odrůda Börner vykazuje vysokou odolnost kořenů ke všem dosud testovaným formám révokazu, označen byl jako Rdv1 (Dactylosphaera vitifolii Shim.). Získané poznatky mohou být využity při vícenásobném křížení při přenosu genů rezistence do jednoho genotypu. (PAVLOUŠEK, 2011) Udržovací šlechtění Udržovací šlechtění má za úkol udržet kvalitativní i kvantitativní vlastnosti odrůdy na stejné nebo vyšší úrovni, jaké měla v době zápisu do LPO (Listina povolených odrůd). Choroby, zvláště virózy, způsobují snížení těchto vlastností. Je nepřípustné, aby zlepšení jedné kladné vlastnosti (např. výnosu) doprovázelo zhoršení jiné kladné vlastnosti (např. kvality). Udržovací šlechtění je zabezpečováno sítí vinohradnických šlechtitelských stanic. Udržovací šlechtění probíhá u všech povolených odrůd moštových, stolních i podnožových. Porosty udržovacího šlechtění podléhají kontrole ÚKZÚZ. Jako šlechtitelská metoda se používá výběr (selekce). Je to metoda založená na vyhledávání jedinců, kteří mají požadované anebo zajímavé vlastnosti a odlišují se v kladném smyslu od ostatních rostlin dané odrůdy. (SEDLO, 1994) Rozlišujeme tři způsoby selekce neboli výběru: Hromadná selekce Používá se pro odrůdy zařazené do udržovacího šlechtění a slouží k získání množitelského materiálu, oček. Účelem je vybrat a označit keře dané odrůdy, které mají požadované vlastnosti. Slabě rostoucí nebo málo plodící keře a rostliny, které trpí virózami (roncetem, svinutkou, lemováním žilek atd.), se všechny vyřazují. Selekce je každým rokem podrobně zaznamenána a keře, které nedosahují průměrného hodnocení, se vyklučí. Pro zbývající jsou využívány další metody selekce. (SEDLO, 1994) 25

26 Individuální výběr Využívá se pro selekci nadprůměrných keřů dané odrůdy. O každém keři se vedou samostatné záznamy. Předchozím hromadným výběrem již byly vyřazeny keře napadené virovými chorobami, nyní dochází k vyřazování keřů, které mají nižší odolnost vůči oidiu, peronospoře a plísni šedé. Pokračuje se vyřazením rostlin, které dosahují nižší kvality hroznů a výnosů nižších, než je průměr sledovaného souboru. Rostliny takto vytřízené potom mohou postoupit do třetího stupně selekce, kterým je klonový výběr. (SEDLO, 1994) Klonový výběr Jedná se o nejvyšší stupeň selekce. Je sledováno potomstvo keřů, které prošly individuálním výběrem. Keře jsou izolované, výsadba klonů určité odrůdy tvoří samostatnou parcelu. Od každého klonu je vysázeno alespoň 15 sazenic. Důležitá je i podnož, která musí pocházet rovněž ze selekční výsadby a musí být bezvirózní. Každý jednotlivý keř dostane číslo a je mu založena karta v klonovém registru. Zapisovány jsou důležité hodnoty, které byly při sledování zjištěny a tyto se pak porovnávají s hodnotami původní neselektované odrůdy. Jako keře elitní 'E' se značí keře dosahující nadprůměrných hodnot. Sleduje se kvalita plodů i kvalita vína. Před číslo klonu je uváděno i místo vzniku, např. Veltlínské zelené VP-6/2. Šlechtitelský proces končí celkovým zhodnocením a uznáním klonu ve stupni elita, dále se pak již klonový materiál využívá k produkci sazenic révy vinné. (SEDLO, 1994) Proces získávání klonového materiálu a to jak hromadnou, individuální a klonovou selekcí celkově trvá kolem dvaceti let. (SEDLO, 1994) Metody novošlechtění Klasické metody: Křížení hybridizace Klasická metoda, při šlechtění révy používaná nejčastěji. Spočívá ve spojení genetického základu dvou anebo vícero odrůd do jedné nové odrůdy. Stanoví se cíl šlechtění a vyberou se odrůdy rodičovského páru, které se svými vlastnostmi nejvíce přibližují žádanému cíli. Mateřská odrůda přenáší na potomstvo znaky důrazněji, proto se za mateřskou volí taková odrůda, jejíž znaky chceme v nové odrůdě fixovat přednostně. 26

27 V květenství mateřské odrůdy, pokud je květ hermafroditní oboupohlavní (jsou vyvinuty samičí i samčí pohlavní orgány) se těsně před rozkvětem květenství pinzetou vytrhají všechny tyčinky s prašníky (samčí pohlavní ústrojí) u každého květu v květenství, aby nedošlo k opylení vlastním pylem. U podnožových odrůd bývá květ většinou androidní (funkčně samčí), který nevytváří bobule a zaschne. Při křížení podnožové odrůdy je potřeba vždy jako mateřskou odrůdu vybrat takovou, která má hermafroditní nebo gynoidní květ, otcovskou může pak být jakákoliv podnož i ta, s pouze androidním květem. Vykastrované květenství mateřské odrůdy se izoluje sáčkem pro zamezení cizímu opylení. Později štětcem nanášíme na blizny pyl otcovské odrůdy, aby došlo k opylení. Postupně se začne vyvíjet třapina, v bobulích se tvoří semínka, které už nesou genetický potenciál obou rodičovských odrůd. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Inzucht a heteróza Inzucht je vzájemné opylování blízkých příbuzných jedinců až po vynucené samoopylení téže rostliny. Heteróza je podstatné zvýšení výkonnosti a životnosti jedinců po křížení, zejména však inzuchtovaných. Už staršími šlechtiteli je heteróza popisována jako převýšení hodnoty znaků v potomstvech odrůdových křížení, tedy jak hybridy převyšují svůj rodičovský odrůdový pár. Inzucht vedl u všech sledovaných odrůd révy vinné k silné inzuchtní depresi. Projevuje se slabým růstem a malou úrodností, silnější projev je u starších odrůd. Nejsilnější deprese růstu a fertility byla zaznamenána u odrůdy Veltlínské zelené, nejmenší u odrůdy Müller Thurgau. I u révy tedy existuje různý stupeň inzuchtní deprese v závislosti na odrůdě (TODOROV 1983). Některé rostlinné druhy nevykazují žádnou inzuchtní depresi (okurky, melouny) a jiné silnou (kukuřice, réva vinná). (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Mutace Mutace vznikají důsledkem změn bázických částí DNK. Mutabilita generického materiálu spočívá v jeho rozmnožení, redukci nebo přeměně. Mutační změny probíhají nejen na úrovni chromozómů, ale i na genové, genomové, plazmonové, plastidové úrovni. spontánní mutace mutační dědičné změny v rostlině vznikají v přírodě indukované mutace vlivem vnějších i vnitřních faktorů mutagenů. 27

28 Povaha mutagenů může být biologická (stárnutí semen, jednostranná výživa), fyzikální (rentgenové záření, ionizační gama záření, tepelné šoky) nebo chemická (alkylační sloučeniny sulfonáty, epoxidy, etylénimin, dále nitrosoamidy, nitrosoaminy apod.). Mutační změny probíhají uvnitř chromozomů a jsou dědičné. Rostliny vzniklé mutačně se v šlechtitelské nomenklatuře označují písmenem X 1 a jejich potomstvo X 2. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Selekce Je výběr z materiálu. Réva se v přirozených podmínkách přizpůsobuje prostředí, díky čemuž dochází k fenotypovým změnám vedoucím ke vzniku mnoha klonů. Klon je vegetativně rozmnožené potomstvo určité rostliny. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Moderní metody: Od 80. let 20. století se vyvíjí nové technologické postupy, které pronikají i do šlechtitelského procesu s révou. Manipulací se strukturou dědičné hmoty rostlinných a živočišných organizmů (DNK, RNK) se otevírají nebývalé a nepředvídatelné možnosti změn dědičného základu, které umožní progres a přenos pozitivních znaků, kterých není možné dosáhnout klasickými metodami. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) Genová technologie, buněčné šlechtění Genová technologie genové inženýrství je proces vykonávaný člověkem a kterým je možné izolovat jediný gen z jedné rostliny (např. gen zodpovědný za rezistenci vůči zimním mrazům) a přenést ho do genotypu druhé rostliny neboli do genetické informace určité rostliny vnést novou genetickou informaci. Přenos genu na dospělých rostlinách anebo jejich orgánech není možný, ale lze to ještě na nediferencovaných buňkách, které v podmínkách in vitro musí narůst v úplnou rostlinu. Rostliny získané za pomoci genového inženýrství označujeme jako transgenetické. Doposud známe 18 různých rostlinných druhů, které jsou takto rozpracované. Realizuje se i u révy. Pokusy s vícero generacemi ukazují, že introdukované geny, tzn. zavedené do rostliny genovým inženýrstvím, se přenášejí na potomstvo tak jako jiné geny rostliny. První úspěšný pokus přenosu genu rezistence chromové mozaiky u podnože 110 R a virusu roncetu se podařil francouzským vědcům (WALTER 1994, SCHÖFFLING 1994B IN POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) 28

29 Používá se při křížení geneticky vzdálených elit (vybraných materiálů), příkladem je např. křížení mezi podrody Euvitis (38 párů chromozomů) a Muscadinia (40 párů chromozomů), kde je překonávána bariéra rozdílného počtu chromozomů. (SOTOLÁŘ, 2013) Geneticky modifikované zemědělské plodiny se začaly ve světě pěstovat od roku Ve státech EU je dosud povolena k pěstování pouze geneticky modifikovaná kukuřice odolná proti zavíječi kukuřičnému (Bt kukuřice). Z 27 států EU je pěstována v 8 z nich včetně ČR. V ČR se pěstuje od roku Pěstování je podloženo příslušnou legislativou (ČR vycházející z legislativy EU) a pravidly pro koexistenci (zásady regulující souběžnost konvenčního pěstování plodin, ekologické zemědělství a pěstování geneticky modifikovaných plodin). (ROUDNÁ A KOL., 2008) Značné pokroky ve vývoji rezistentní, geneticky upravené révy, byly dosaženy v Chile, Francii, Německu, Jižní Africe a USA. V souvislosti s možným pěstováním geneticky upravené révy vyvstávají i etické otázky, kdy může nastat situace, kdy například do odrůdy Ryzlink rýnský byl vpraven gen z druhu Vitis rotundifolia proti padlí. Fenotypově je to stejná rostlina, ale genotyp je jiný (protože jeden jediný gen je změněn). Měla by se tedy pořád takto vzniklá odrůda jmenovat 'Ryzlink rýnský'? Z genetického hlediska nikoliv, ale pro vinohradníka a vinaře ano, protože hrozen i víno budou chutnat stejně. (SOTOLÁŘ, 2013) GMO má své zastánce a samozřejmě i odpůrce. Odpůrci odsuzují zejména pokud je využíváno genů z jiných rostlinných čeledí anebo dokonce ze zvířat (což se děje u některých okrasných rostlin). Toleruje se využívání genu z čeledi révovitých (Vitaceae Juss.), pokud se však sáhne výš, už to začíná být hraní na Boha. Gen z druhu Vitis rotundifolia do druhu Vitis vinifera dostaneme i klasických šlechtěním, ale bude to náhodný proces a bude trvat podstatně delší dobu než při využití genového inženýrství. (SOTOLÁŘ, 2013) 29

30 Nevýhody a kontroverze vs. využití a výhody geneticky modifikovaných organismů: Nevýhody a kontroverze používání GM plodin: Potenciální vliv na lidské zdraví ve smyslu alergenů, přenosu markerů rezistence na antibiotika a dalších neznámých vlivů Potenciální dopady na životní prostředí včetně neúmyslného přenosu transgenů prostřednictvím křížení, neznámými účinky na jiné organismy a ztráta biodiversity fauny a flóry Etické aspekty jako je porušení hodnoty přírodních organismů, manipulace s přírodou smícháváním genů mezi druhy Námitky proti konzumaci živočišných genů v rostlinách a naopak Výhody a využití používání GM plodin: Vylepšení chuti a kvality Snížení doby zrání Zvýšení výživové hodnoty, výnosů a tolerance vůči stresu Zlepšení odolnosti vůči chorobám, škůdcům a herbicidům Zvýšení bezpečnosti potravin pro potřeby rostoucí populace 30

31 4 ZÁVĚR Podstatou novošlechtění je získání nové odrůdy, která bude mít lepší vlastnosti než odrůdy stávající. Odrůdy révy dělíme podle využití na moštové, podnožové, stolní pro přímý konzum a odrůdy pro výrobu rozinek. Moštové odrůdy slouží pro výrobu vína, burčáku, moštů a ostatních nealkoholických nápojů. Bobule moštových odrůd jsou menší se šťavnatou dužninou. Podnožové odrůdy se začaly používat od dob rozšíření révokazu do Evropy, tvoří kořenový systém révy, používají se pro výrobu řízků na roubování révových sazenic. Stolní odrůdy jsou určeny pro přímý konzum hroznů, mívají velké bobule, dužnina je masitá, pevná, hrozen je spíše volnější. U stolních odrůd se oceňuje bezsemennost. Odrůdy pro výrobu rozinek jsou obvykle bezsemenné odrůdy, známá je odrůda Sultanina pro získání světlých rozinek, tmavé rozinky se získávají z odrůdy Black Corinth. Současné novošlechtění se ve většině zemí zaměřuje na vznik nových odrůd, které budou rezistentní proti houbovým chorobám. Vznikly mezidruhovým křížením Vitis vinifera s jiným druhem révy a tyto odrůdy nazýváme interspecifické. U podnoží je pak důraz kladen na odolnost vůči révokazu jak v kořenové formě tak i listové formě a proti háďátkům, dále jsou předmětem zájmu šlechtění stolní odrůdy. Důležitým předpokladem pro šlechtitelskou práci je znalost vlastností jednotlivých odrůd a genetických zákonů Změny ve skladbě odrůd během let vycházejí z měnících se podmínek, kdy se mění agrotechnika, používaná mechanizace, způsob regulace chorob, mění se klima a i zájem spotřebitele, a proto je potřeba křížit dál a dál, vytvářet nové odrůdy, které se přizpůsobí novým podmínkám. Šlechtění je tedy nikdy nekončící proces a šlechtitelé (nejen) révy jsou a budou. Velmi zajímavou kapitolou jsou i ve vztahu k révě geneticky modifikované organismy, jak již bylo nastíněno výše. V příloze je možno najít tabulky s odrůdovou skladbou vinic registrovaných moštových odrůd dle jednotlivých vinařských podoblastí v ČR (dle výměry vinic v ha a v %) jak pro bílé tak pro modré moštové odrůdy, včetně zpracování do grafů. 31

32 5 SOUHRN Název práce: Významní čeští šlechtitelé a novošlechtění Bakalářská práce se zabývá nejprve krátce vinohradnictvím v ČR a ve světě z hlediska rozlohy vinic, v ČR pak i stručně jednotlivými podoblastmi. Dále je popsána klasifikace čeledi Vitaceae Juss. a rozdělení rodu Vitis L. s uvedením morfologických rozdílů obou podrodů Muscadinia a Euvitis, a rozdělení podrodu Euvitis Další kapitola se věnuje šlechtění. Nejprve historii, jak české tak světové, jmény jako Sedláček, André, Schwarzmann, a velmi důležitý průkopník šlechtění Mendel. Dále přináší informace o šlechtitelských stanicích, které působí v naší republice s uvedením historických dat a pak a o jejich aktuální činnosti. Také se věnuje trochu podrobněji vybraným nejvýznamnějším šlechtitelským osobnostem s uvedením vyšlechtěných odrůd a oblasti šlechtění, na kterou zaměřili nejvíce svoji profesionální činnost. Jsou uvedeny cíle novošlechtění, jak podnožových odrůd tak odrůd ušlechtilých. Je zmíněno šlechtění na odolnost proti abiotickým vlivům, jsou vysvětleny některé základní pojmy jako např. rezistence a tolerance. Jsou nastíněny metody novošlechtění a to jak klasické, mezi které patří křížení hybridizace, inzucht a heteróza, mutace, selekce; zároveň i moderní metody jako je genové inženýrství, včetně dalších skutečností a otázky etiky, která je touto metodou dotčena, dále výhody a nevýhody používání geneticky modifikovaných organismů (GMO). Klíčová slova: novošlechtění révy vinné a jeho metody, osobnosti českého novošlechtění, rezistence, gen, GMO 32