Volejbal. Václav Císař

Transkript

1

2

3

4 Václav Císař Volejbal Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@gradapublishing.cz, tel , fax: jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová Grafická úprava Jiří Pros Ilustrace Monika Wolfová Sazba Miroslav Vospěl Návrh obálky Trilabit s.r.o. Úprava obálky Artedit s.r.o., Praha Fotografie na obálce archiv VK Kladno Počet stran 168 První vydání, Praha 2005 Vytiskly tiskárny PBtisk Příbram Prokopská 8, Příbram IV Grada Publishing, a.s., 2005 ISBN

5 Obsah 4 5 Úvod Filozofie volejbalu I. Obecné informace Základní informace Hráč volejbalu Nejde jen o učení dovedností Nový sportovec Sportovní cíle Práce trenéra Stavba a řízení tréninkové jednotky Cvičení Konfliktům se nevyhýbáme Chyba je součástí učení Zpětná vazba feedback Využíváme citlivosti lidského těla na změnu II. Učení a trénink základních dovedností Začínáme s dětmi Co sledují průpravná cvičení a hry Průpravná cvičení Průpravné hry Postoje a přesuny Postoje Postavení Předvídání Přesuny Základní techniky odbíjení Nácvik dovedností Odbití obouruč vrchem Odbití obouruč vrchem za hlavu (vzad) Odbití obouruč vrchem ve výskoku Odbití obouruč spodem Odbití obouruč spodem mimo osu těla (stranou)

6 III. Role hráčů a týmová práce Technika herních dovedností a jejich nácvik Podání Spodní podání v čelním postavení Vrchní podání s horní rotací v čelním postavení Plachtící podání v čelním postavení Podání ve výskoku smečované Zásady taktiky podávání Přihrávání Příjem podání Příjmové formace organizace příjmu podání Nahrávání Nahrávání ze země Nahrávání ve výskoku Nahrávání v pádu Nahrávky různého tempa Plovoucí a pevné nahrávání Zásady taktiky nahrávání Útok Individuální útok Další možnosti útoku Zásady taktiky útočení Blokování Individuální technika blokování Seskupování bloků Zásady taktiky blokování Obrana v poli Techniky hraní míče v poli Libero Taktika hry Základní schéma hry Stavba týmu Taktika přiměřená úrovni zvládnutých dovedností Herní systémy

7 Obsah 6 7 Utkání Výběr základní šestky Příprava na utkání Činnost před utkáním Koučování Rozbor a hodnocení utkání IV. Jak odolávat zatížení Kondiční trénink Silový trénink Trénink ohebnosti Zóna výkonu Posilování Prevence zranění Regenerace Odolávání psychické zátěži Výživa a pitný režim Závěr Literatura

8 Grafické značení hráč přední řady blokující hráč hráč zadní řady cílový hráč pohyb hráče dráha míče zásobník míčů LP SP PP LZ SZ PZ levý přední hráč střední přední hráč pravý přední hráč levý zadní hráč střední zadní hráč pravý zadní hráč N S B U L T nahrávač smečař blokař univerzální (diagonální) hráč libero trenér

9 Úvod 8 9 Úvod Volejbal je jedním z nejrozšířenějších sportů na světě. Zabývají se jím a baví mili ony lidí nejrůznějších věkových kategorií. Kdo se volejbal naučí v mládí, může jej na přiměřené úrovni hrát až do pokročilého věku. S jeho učením lze začít kdykoli, i tehdy, když jsme již odrostli dětským střevíčkům. Volejbal v sobě spojuje prvky indi viduální dovednosti a týmové spolupráce, tvořivost s disciplínou a kázní, vypjaté úsilí při dynamické námaze s prvky zábavy a radostného uspokojení ze zvládání obtížných situací a dosahování úspěchů. Náročnost volejbalové hry můžeme přizpůsobit úrovni, na které ji chceme provozovat, a to od hry přinášející radost z aktivního pohybu a ovládání míče, až po profesionální úroveň ligových soutěží a mezinárodních mistrovských soutěží. Mezinárodní pravidla předpokládají hru šestičlenných mužských či ženských týmů, ale existují i různé modifikace hry co do počtu hráčů, jakož i utkání smíšených družstev. Filozofie volejbalu Písemné zformulování filozofie trénování mě přinutilo k realizaci a odpovědnosti za to, v co věřím, a přijetí role vzoru. (Sally Kus) Filozof Epictetus řekl: Začátek filozofie je znát stav vlastní mysli. Znáte stav své vlastní mysli? Je vaše životní filozofie správně formulovaná? Je vaše filozofie trénování dobře definovaná? Nebo si nejste jistí ve svých názorech na důležité problémy v životě a v trénování? Taková nejistota vede k rozporuplnosti v chování, které často zničí osobní vztahy a vytváří chaotické podmínky uvnitř družstva. Jako nekontaktní síťová hra, kde se činnost každého družstva odehrává na jedné polo vině hřiště, je volejbal závislý na úrovni zvládnutí herních dovedností a taktické vyzrálosti jednotlivých hráčů. Na zpracování míče a jeho odehrání na stranu sou peře má každé družstvo maximálně tři odbití. Po tuto dobu nemá soupeř možnost přímo ovlivnit hru družstva na druhé straně sítě, protože nemůže ovládat míč. To vybízí k úvaze o tom, kam je třeba napřít a soustředit úsilí každého hráče. Cíle hry i tréninku by měly být orientované na výkon a intenzitu. Svou činnost hráč ovládá po celou dobu, a to bez ohledu na skutečnost, má li míč, či ne. Jak se dále ujistíme, hráč musí plnit řadu úkolů, i když zrovna neodbíjí míč. Dá se dokonce říci, že těchto činností je více, než vlastní manipulace s míčem a jsou pro vlastní hru, nebo plnění herních cvičení, rozhodujícím faktorem. Podstatou zvládnutého prove dení konkrétní volejbalové činnosti je být včas na správném místě ve správném postoji. To předpokládá pozorné sledování vývoje herních situací, předvídání jejich průběhu a přípravu hráče reagovat na tento vývoj v koordinaci s ostatními spolu hráči.

10 Jinými slovy, filozofií učení a trénování volejbalu by mělo být, že na prvním místě je sportovec a vítězství je až druhořadé, prvořadý je rozvoj hráčů, soustředění na jejich výkon, vítězství je následný produkt tohoto úsilí. Opačná orientace narušuje soustředění a odvádí pozornost od prováděné činnosti (např. sledování bodů na ukazateli místo soustředění se na míč). Proto by hra začátečníků měla sledovat vyvolávání dostatku možností úspěšných řešení. Jak již bylo připomenuto, herní dovednost lze úspěšně uplatnit tehdy, když se hráči dokážou včas přemístit na správné místo. Vyžaduje li reakce v počátečních fázích rozumovou analýzu situací (než si hráč v paměti uloží dostatečnou zásobu úspěšných srovnávacích obra zových sekvencí) je žádoucí, aby to rychlost míče umožňovala. Přiměřená rychlost míče umožní správné vyhodnocení dráhy jeho letu, včasný přesun do odpovídají cího postavení a přesné zpracování míče. Pro efektivní vytváření správných pohybo vých návyků je třeba pamatovat na dostatečnou četnost opakování, včetně variant pohybových činností, a to v poměrně krátkém časovém úseku a pokud možno s malými časovými přestávkami. Takové situace vytvoříme s menším počtem hráčů. V souvislosti s rozvíjením taktického myšlení dětí a mládeže je třeba zdůraznit, že mladým hráčům chybí osobní zkušenosti z řady pohybových činností a doved ností, ale nechybí jim inteligence k získání a zpracovávání těchto zkušeností. Rozvoj taktického myšlení u dětí závisí hlavně na schopnostech trenéra, na jeho erudovanosti, odpovědnosti a cílevědomosti. V knize The Volleyball Coaching Bible, píše americký trenér Mark Pavlik (Pen State University) v úvaze o roli trenéra: Nejdůležitější vztah, dokonce důležitější než vztah hráč trenér, je trené rův vztah k sobě samému. V následujících řádcích uvádí typ otázek, které by si měl trenér klást, chce li se ve svém oboru rozvíjet: Jsem v tom dobrý? Dokážu rozlišo vat? Je tu něco, z čeho jsem šťastný? Neznám jiné řešení? Mohu dělat tuto práci jako povolání? Vím, co dělám? Zlepšuji se? Budu dobrý? V žádném oboru nelze očekávat dosažení dobrých výsledků, pokud sám nejsem dobrý. Vynikající trenéři se vždy učí režimem stálého dotazování, pitvání a analyzování hry, tréninků atd.

11 Základní informace Základní informace Volejbal vymyslel v roce 1895 W. G. Morgan, instruktor tělesného vzdělávání z USA, jako alternativu ke košíkové. Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších sportů na světě. Zpočátku neměla hra pevná pravidla týkající se rozměrů hřiště, výšky sítě a počtu účastníků na každé straně, první pravidla byla zveřejněna orga nizací YMCA v roce 1897 a od té doby se vyvíjela až do dnešní podoby. V Tokiu roku 1964 se stal volejbal olympijským sportem. Volejbal se řadí mezi nekontaktní síťové sporty (jako tenis, badminton apod.) Hřiště je rozdělené na dvě stejné poloviny, mezi soupeřícími stranami je síť, hráči brání svoji polovinu a útočí do pole soupeře. Snaží se získat bod tím, že pošlou míč do hřiště soupeře s takovou silou nebo dovedností, že ho není možné vrátit. Hra je rozdělena na sety. Vítězství v setu dosáhne to družstvo, které jako první získá 25 bodů, s podmínkou, že k vítězství musí získat minimálně o dva body více než soupeř. Nerozhodný výsledek není možný. Utkání vyhraje to družstvo, které jako první vyhraje ve třech setech. Moderní hra vyžaduje skutečnou kolektivní spolupráci, je elegantní směsicí síly a obratnosti, rychlosti a bystrosti, výskoků a skoků. V průběhu let se volejbalisté hodně specializovali na dovednosti a úkoly na hřišti. Hráči vrcholového volejbalu hrají podle své specializace v určitém postavení na hřišti, aby byly co nejlépe využity jejich dovednosti. Podrobnější infor mace o průběhu a řízení hry jsou součástí kapitoly Taktika hry. Vrcholový volejbal není jedinou možnou variantou této hry. Rekreační forma, hraná spíše pro radost z pohybu a pobavení, může být provozována v podstatě každým, kdo se přiměřeně naučí základní techniku odbití obouruč spodem a odbití obou ruč vrchem. Na rekreační úrovni se hraje jednoduchá hra, každý hráč hraje na místě, které odpovídá jeho aktuálnímu postavení na hřišti a vývoji situace. Mezi vrcholovým a rekreačním volejbalem je celá škála forem této hry, které odpovídají úrovni herních dovedností a zkušeností hráčů. S rostoucí úrovní roste i soutěži vost, a tak od určité výkonnosti jsou jednotlivé týmy obvykle zapojeny do pravidelné soutěže, nebo se zúčastňují organizovaných turnajů. Hrací plocha se skládá z hřiště a volné okolní plochy. Hřiště má rozměry 9 18 metrů, je vyznačené obvodovými čarami o šíři 5 cm, které jsou součástí hřiště (vzdálenost jejich vnějších okrajů odpovídá uvedeným rozměrům). Uprostřed je kolmo na delší stranu rozděleno čarou (šíře 5 cm) na dvě poloviny. Středová čára je součástí obou polovin hřiště. Každá polovina hřiště je dále rozdělena 5 cm

12 I. Obecné informace Obr. 1 Volejbalové hřiště širokou čarou rovnoběžnou se sítí ve vzdálenosti 3 metry od středu hřiště (vzdá lenější okraj čáry) na přední a zadní území. Čára, vyznačující útočné třímetrové pásmo, je součástí předního území a je přerušovaně prodloužena do stran mimo hřiště. Nad středovou čárou je zavěšena síť o šíři 9,5 metru a výšce 1 metr. Nad postran ními čarami je na síti svisle umístěna 5 cm široká bílá páska. Vedle vnějšího okraje pásky jsou umístěny anténky o průměru 1 cm (vzájemně na opačné straně sítě), které převyšují síť o 80 cm. Část antének nad sítí je označena barevnými 10 cm širokými pruhy (střídavě červeným a bílým). Síť je černé barvy s oky cm a její horní okraj je zakončen bílou páskou o šíři 5 cm. Horní okraj sítě od země je pro oficiální utkání určen následujícími pravidly: muži a junioři 243 cm; kadeti 239 cm; starší žáci 235 cm; ženy a juniorky 224 cm; mladší žáci a kadetky 220 cm; starší žákyně 215 cm; mladší žákyně 210 cm. Pravidla vyžadují okolo hřiště volnou hrací plochu 3 metry po stranách (5 metrů pro mezinárodní utkání) a 5 metrů za zadní čárou (8 metrů pro mezinárodní

13 Základní informace utkání). Tyto požadavky se vztahují na oficiální mistrovská utkání vyšších soutěží. V mládežnickém a rekreačním volejbale nejsou tak striktně vyžadovány. To vše platí pro hru šestic, což je základní počet hráčů na hřišti. Spolu s náhradníky může mít tým 12 hráčů. Existují také utkání či soutěže o menším počtu hráčů dvojice, minivolejbal trojic a čtveřic apod. V těchto případech bývají upraveny rozměry hřiště a u neoficiálních soutěží může být upravena i výška sítě. Hraje se volejbalovým míčem o hmotnosti g, jehož obvod je 66 cm s tole rancí 1 cm. Předepsaný vnitřní tlak míče je 30 32,5 kpa. Pro mistrovská utkání se mohou používat pouze míče schválené řídícím orgánem soutěže. Vlastní pravidla hry omezují manipulaci s míčem na odbití, tedy z časového hlediska minimální dobu kontaktu s míčem. Každé družstvo má možnost využít pouze tří odbití míče po sobě, než jej odešle na soupeřovu stranu, přičemž žádný hráč nesmí míč odbít dvakrát za sebou. Chybou je i delší kontakt s míčem držení míče, jakož i jeho nečisté odbití, které může být posouzeno jako dvojí po sobě jdoucí odbití míče jedním hráčem. Do vymezeného počtu tří odbití se nepočítá dotyk míče při bloku. Přejde li míč při blokování na stranu bránícího družstva, může blokující hráč provést první odbití, i když se míče dotkl při blokování. Jako dvojí odbití se rovněž nepočítají následné dotyky hráče přijímajícího první míč od sou peře (při podání i při útoku) nečisté odbití prsty či odražení míče přihrávaného bagrem do jiné části těla přijímajícího hráče (např. ramene). Pro odbití mohou hráči z hlediska pravidel použít jakoukoli část těla. Hra je zahájena podáním, které musí být provedeno za koncovou čárou hřiště. Podání musí být uskutečněno úderem do nadhozeného (popřípadě puštěného) míče do osmi sekund po odpískaném pokynu k zahájení hry rozhodčím. Na provedení podání má hráč jen jeden pokus. Nadhození míče se považuje za zahájení pokusu o podání. Při zahájení hry (hra je zahájena úderem podávajícího hráče do míče, nikoli písknutím rozhodčího) musí hráči zaujímat postavení odpovídající rotačnímu pořadí dle zápisu uvedeného při zahájení setu. Hráči přední (v daném okamžiku) musí stát před odpovídajícím hráčem zadní řady a hráči v jednotlivých řadách musí stát v pořadí odpovídajícím zápisu, jinak rozhodčí odpíská chybu postavení. Podá vající, který je za hřištěm, nemusí dodržovat postavení v řadě a může podávat za koncovou čárou po celé její šíři. Po provedení podání se hráči mohou přesouvat po celém hřišti. Objasnění této problematiky se budeme blíže věnovat v kapitole Taktika hry. Hráči, kteří zahájili set, mohou být během něj střídáni hráči uvedenými v zápisu před zahájením utkání. Během setu může být provedeno 6 střídání, přičemž vystří daný hráč ze zahajovací sestavy se může vrátit do hry za hráče, který jej střídal. Hráč, který střídal některého hráče, nemůže v tomtéž setu střídat jiného hráče. Střídání je možné pouze při přerušení hry a se souhlasem rozhodčího. Probíhá na postranní čáře v předním třímetrovém pásmu.

14 I. Obecné informace Odbíjí li družstvo míč přes síť, musí ho nasměrovat do hracího pole soupeře. Pokud míč dopadne vně čar vymezujících hřiště, nebo při přeletu sítě neprochází prostorem vymezeným anténkami, je označen jako míč mimo hřiště (v autu), což je chyba znamenající bod pro soupeře. Z útočného pásma mohou na soupeřovu polovinu odbíjet míče nad úrovní sítě pouze hráči přední řady. Odbíjí li v předním pásmu míč nad úrovní sítě hráč zadní řady, je to porušení pravidel, které se trestá bodem pro soupeře. Ze zadní části hřiště (za třímetrovou čárou) mohou odbíjet míče nad úrovní sítě všichni hráči, kromě libera. Při odbíjení ve výskoku se hráči nemusí odrážet z prostoru uvnitř čar vymezujících hřiště, mohou tak činit i vně jeho plochy. Za chybu během hry se považuje dotyk pole pod sítí na soupeřově straně jakoukoli částí těla, přičemž za přešlap se nepovažuje dotyk nohou, pokud se chodidlo dotýká středové čáry, nebo je nad ní středová čára je součástí obou polovin hřiště. Dotyk sítě, včetně anténky, při činnosti související s herní akcí je rovněž chybou (při blokování, nahrávání nebo při útočném úderu). Hráči mohou nad úrovní sítě přesahovat nad polovinu soupeře při blokování, nebrání li herní akci soupeře (např. blokováním nahrávaného míče). Při odbíjení míče k soupeři mohou přesáhnout síť (útok, ulití apod.) pod podmínkou, že kon takt s míčem zahájili na vlastní polovině hřiště. Pokud přijímající družstvo nezpracuje míč a ten se odrazí na polovinu herního pros toru soupeře mimo anténky, může být vrácen zpět mimo prostor vymezený antén kami a zahrán regulérním způsobem k soupeři. Hráč, který běží vrátit míč, nesmí šlápnout do pole soupeře. Končí li míč v zámezí po dotyku hráče na bloku či hráče v poli, je označen jako tečovaný míč a bod je připsán soupeřícímu týmu. Dopadne li míč do hřiště, je to chyba toho týmu, na jehož polovinu míč dopadl. Bod získává soupeř. Pokud se hráči proviní nesportovním chováním, mohou být rozhodčím napomenuti, při opakovaném nesportovním chování (včetně zdržování hry) dostane tým žlutou kartu a soupeři se připíše bod. Při hrubém porušení pravidel může tým dostat žlu tou kartu spolu se sankcí, bez předchozího napomínání. Libero je specialistou na příjem podání a obrannou hru v poli. Střídá hráče zadní řady. Při zahájení hry musí dodržovat postavení hráče, kterého střídal. Střídat může kdykoliv, když je přerušená hra. Střídání probíhá v zadní části hřiště na straně lavičky družstva. Pro přehlednost má libero dres jiné barvy než ostatní hráči družstva. Střídání libera se nezapočítávají do kvóty šesti povolených střídání ostat ních hráčů. Libero nemůže střídat podávajícího hráče, protože nesmí podávat, nesmí útočit a jako hráč zadní řady se nesmí podílet na blokování. Libero nesmí v útočném pásmu nahrávat na útok prsty, může použít pouze odbití spodem.

15 Základní informace Libero nemůže být ve své roli během utkání nahrazen žádným jiným hráčem. Výjimkou je jeho zranění, pak jej může se souhlasem rozhodčího nahradit jiný hráč družstva uvedený v zápisu utkání. Tento hráč se pak stává liberem se všemi právy a povinnostmi. Během utkání již nemůže hráč, který původně hrál libera, do hry nastoupit. Hráči, uvedení v zápise, kteří nejsou na hřišti, musí během hry sedět na lavičce, nebo stát za hřištěm ve vymezeném prostoru. Trenér sedí na lavičce v místě nejblíže k zapisovateli, nebo může chodit podél zadní části hřiště svého družstva a udělovat potřebné pokyny. Nesmí zdržovat hru ani jinak rušit její průběh. Týmy, hrající mistrovské soutěže, by si měly opatřit úplná pravidla volejbalu a řád odpovídající soutěže, seznámit se s nimi a osvojit si je. Výše uvedený výtah je pouze základní informací postačující pro rekreační hru a trénink začínajících týmů.

16 I. Obecné informace Hráč volejbalu Velikost vašich úspěchů se bude rovnat hloubce vašeho přesvědčení. (W. F. Scolavino) Hráč volejbalu by měl mít rád svou hru a měl by být soutěživý. I když je volejbal nekontaktní hrou, jeho průběh je soubojem dovedností. Má li hráč skutečný zájem o svůj sport, má základní stupeň sebemotivace, který může trenér citlivým způ sobem rozvíjet. Sebemotivace s sebou přináší hlad po osvojování si nových doved ností, jejich uplatňování ve hře. Bojovnost takového hráče lze snadno navodit. Dobrý hráč má rád trénink jako nástroj svého růstu a vyhledává v něm způsoby, jak zlepšovat svůj výkon. Je zodpovědný, každý úkol, každá obtížná situace je pro něj výzvou k napření úsilí. Případné své nezdary nesvádí na druhé. Umí se radovat z úspěchů a podělit se o svou radost se spoluhráči. Umí sdílet radost druhých, jsou li úspěšní. Nevyvolává zbytečné konflikty. Ví, že nikdo nedělá chyby úmyslně. Ale není shovívavý ke spoluhráčům, kteří se vyhýbají svým úkolům, zanedbávají svou přípravu a nejsou ochotni dát všechny své schopnosti ve prospěch týmu. Je disciplinovaný, vytrvalý, mentálně odolný, komunikativní a ví, že příklad je nad všechny slovní argumenty. Nejde jen o učení dovedností Nedávejte zcela hotová řešení. Řešení úkolu je výzvou pro hráče, ne pro trenéra. (Stan Kellner) Perfektní osvojení si techniky herních dovedností je podstatným předpokladem zvládnutí volejbalové hry, ale skutečným klíčem k úspěšnosti hráče je schopnost tyto dovednosti uplatnit v soutěžním utkání, a to v potřebné kvalitě a v provedení, odpovídajícím dané situaci. Tady nastupují další faktory, které limitují výkonnost hráče. Proto musí být i tyto nehmatatelné složky kvalitní hry brány v potaz a měly by být součástí tréninku. Nejsilnějším motorem lidského chování je návyk. Čím komplexnější je návyková struktura chování jednotlivce a celého družstva, tím vyšších výkonů dosahuje při vlastní hře. Soutěživost a houževnatost by měly provázet většinu cvičení. Trenéři mívají k dispozici dostatečný zásobník cvičení a jsou schopni připravit dobrý tré nink, ale mnozí jsou nedůslední při jeho řízení. Klíč k úspěšnosti je v jasné před stavě o technice individuálních dovedností, o jejím taktickém uplatnění ve hře, ale také o intenzitě tréninkového i herního úsilí, potřebné k dosahování vysoké výkon nosti. Tyto představy je třeba prosazovat při tréninku i při hře. Cesta k úspěšnosti vede přes připravenost, cílevědomost a důslednost v každodenní práci. Trénin kem nebudujeme pouze pohybová schémata správné reakce na herní situace,

17 Hráč volejbalu ale formujeme způsob myšlení, tříbíme individuální i sociální chování, pomáháme v orientaci při řešení úkolů, budujeme nejen nervosvalovou synapsi, ale celková schémata řešení herních situací, vytváříme návyk potřeby odevzdávat ten nejlepší výkon. Hodnota hráče z hlediska výkonu má tři složky, při troše obraznosti můžeme říci, že svou hodnotu čerpá ze tří měšců z dovedností, znalostí a zkušeností. Každý začátečník postupně plní své měšce, a tím zajišťuje svůj hráčský rozvoj. Směr a efektivita tohoto rozvoje je v raném stadiu převážně starostí a zodpovědností trenéra. Trenér je tím rozhodujícím faktorem, který pomáhá formovat hráčskou osobnost v každém z adeptů. Trenér dbá na to, aby se všechny měšce výkonnos ti plnily rovnoměrně. 1. Plnění prvního měšce učení a zvládání hráčských dovedností je pravidel nou složkou tréninku na všech úrovních a většina trenérů či cvičitelů se snaží o jejich kvalitní zvládání. Toto bude podrobněji rozvedeno v dalších kapitolách. 2. Naplňování druhého měšce osvojování si znalostí je svým způsobem mo stem mezi dovednostmi a zkušenostmi, neomezujme se pouze na taktiku. Již od začátku je dobré vědět co, proč a jak. Již první krůčky ve zvládání techniky mají své taktické souvislosti, i když to v té době ještě není zřejmé. 3. Ve třetím měšci hráči hromadí své zkušenosti, trenér jim je pomáhá třídit a správně interpretovat. Nejde jen o zkušenosti z herních situací, ale i z nácviku základních pohybových dovedností. Snažme se, aby převažovaly zkušenosti z úspěšného zvládání úkolů. Jak tomu pomoci? Není to tak složité. Je třeba jen zvolit správné postupy při řízení cvičení. Chceme, aby hráč ve své činnosti uplatňoval zvolené dovednosti technicky správně a takticky vhodně, podporu jeme ho tedy ve správném provádění konkrétních činností a upozorňujeme ho na zdařilé akce. Úspěšné zkušenosti se pak promění ve valutové hodnoty hráče. Příliš časté vedení cvičení se zaměřením na vyskytující se chyby či sel hání plní měšec emočními zážitky neúspěchu. Takový přístup orientuje mysl hráče na neúspěšné akce, přílišné zdůrazňování provedených chyb obrací jeho mysl do minulosti, tedy do oblasti, kterou již neovlivníme. Při opravách či korek ci chyb mluvme o správném provedení, co a jak je třeba udělat, aby hráči byli úspěšní. Mluvme často o úspěšně zvládnuté činnosti a obracejme pozornost hráčů ke správnému provedení rozhodujících sekvencí konkrétních dovedností, vyžadujme od nich uvědomění si kinestetických, vizuálních, hmatových i slu chových vjemů, které měli při úspěšné činnosti. Zaměřením jejich vědomí na tuto činnost posilujeme vytvářející se synaptická spojení správného provádění dovedností. Je to, jako bychom v mysli budovali nějakou databanku správných řešení a vytvářeli tak mapu odpovídajících pohybových reakcí na dané situace. Pomáháme hráčům orientovat mysl na pozitivní zpracovávání poznatků, infor mací a zkušeností, zvládat distribuci a zaměření pozornosti na přítomnost, rozpoznávat podstatné a volit odpovídající optimální reakce.

18 * I. Obecné informace Naplnění práce trenéra přichází tehdy, když hráči jeho družstva všechny své doved nosti, znalosti a zkušenosti dokážou ve hře stabilně využívat. Teprve tehdy se z nich stávají hráčské osobnosti (i když zpočátku ještě s malým o ), za jejichž sebevědomím stojí výkon. Nový sportovec Vytváření nového sportovce znamená aplikovat na sport všechno, co víme o rozvíjení lidského výkonu a lidského potenciálu. (Marie Dalloway) Bez ohledu na to, z jakého prostředí sportovec pochází, může maximalizovat po tenciál, který v něm dřímá. Existuje mnoho příkladů sportovců, kteří se přes různé handicapy dokázali vypracovat do vrcholového sportu. Projevili houževnatost, píli, odolnost a hlavně sílu ducha, mentální sílu. Budování mentální převahy je tajnou zbraní všech špičkových sportovců. V individuálních sportech je faktor mentálního tréninku zdůrazňován již delší dobu. V kolektivních sportech se postupně objevuje jako určitá rituální rutina. Ale i zde rostoucí úroveň nasměruje sportovce k větší komplexnosti tréninků. Takoví budou sportovci budoucnosti. V této knize není prostor pro hlubší sondu do mentální složky tréninku, musí nám stačit stručný přehled rozhodujících aspektů, které podmiňují kvalitu sportovního výkonu a efek tivitu tréninku. Podívejme se na pět základních mentálních dovedností, jejichž zvládání zhodnotí fyzické tréninkové úsilí v maximálním výkonu. Vzájemné vztahy mezi pěti psychickými dovednostmi 1. Efektivní ovládání mentální energie eliminuje stres a vysoký stres produkuje vysokou mentální energii. 2. Sportovec musí být uvolněný, aby efektivně vytvářel obrazy a obrazy jsou užitečné pro učení se relaxaci.

19 Hráč volejbalu Prostřednictvím obrazů může sportovec zlepšovat svou koncentraci, pro účin né vytváření obrazů musí být sportovec schopen se na požadované obrazy sou středit. 4. Zaměříme se na konkrétní cíle, které jsou podstatné pro zlepšení výkonu a schopnosti řídit pozornost. 5. Náročné a realistické cíle nabudí chování. Mentální energie působí efektiv něji, jsou li cíle přesně nastavené. 6. Příliš málo nebo příliš mnoho mentální energie sníží dovednosti efektivního tvo ření obrazů. Tvořením obrazů předchozích optimálních výkonů mohou sportovci poznat optimální hladinu mentální energie. 7. S růstem mentální energie se do jisté míry zvyšuje pozornost, po překročení této míry však mentální energie snižuje optimální zaostření pozornosti. Schop nost věnovat se ve sportu správným podnětům zlepšuje dovednost rozvíjet optimální mentální energii. 8. Když je stres efektivně zvládaný, jsou sportovci schopni lépe se soustředit na své cíle. Když je chování řízené jasnými výkonnostními cíli, zažene stres z vítězství. 9. Když je stres efektivně zvládaný, pozornost je pružná, koncentrace se výrazně zlepší a dovednosti řízení pozornosti pomáhají sportovcům ubránit se nega tivním myšlenkám, které jsou zdrojem stresu. 10. Zobrazování cílů je výkonný způsob, jak udržet sportovce zainteresované na dosažení těchto cílů. Tvoření obrazů může znamenat velké zlepšení, když si sportovci nastaví realistické cíle pro denní cvičení. Dovednost vytvářet obrazy ve své mysli vidíme při televizních přenosech atletiky skokani, sprinteři a další sportovci si dopředu promítají své výkony. Jde to i ve volejbale. Kdo si dovede lépe a ve větších detailech představit svou činnost při sportovní akci, ten se snáze učí a zdokonaluje. Zásobník obrazů může rozšířit videozáznam. Dovednost ovládání mentální energie je nástroj, jak ovládnout své myšlenky, svou mysl. Znamenití trenéři jsou obratní manažeři energie svých sportovců. Po máhají sportovcům rozvíjením kondice zvýšit jejich energetické zásoby. Trenér musí pomáhat sportovcům získat kontrolu nad energií tělesnou i mentální. Mentální energie musí být řízená také, protože může být konstruktivní nebo destruktivní, pozitivní nebo negativní. Sportovci se musí zaměřit na daný úkol, nesmějí se rozptylovat, měli by přemýšlet spíše o tom, co mohou udělat, než o tom, co udělat nemohou.

20 I. Obecné informace Dovednost zvládání stresu. Stres je definován jako výsledek individuálních nega tivních myšlenek a změn ve vzrušení při reakci na prostředí. Uvádějí se dva vzorce stresu: 1. Vnější podněty přivodí vzrušení, a to vyvolá negativní myšlenky, které dopro vázejí stres. Např. přijdeme do haly, která na nás nepříjemně zapůsobí (prohráli jsme zde poslední dva zápasy, je málo osvětlená, je v ní zima), vzrušení přinese negativní myšlenky (prohrajeme znovu, jak máme hrát v té tmě, to se ani neza hřejeme a budeme ztuhlí) a je tu stres. 2. Vnější podněty přinesou negativní myšlenky, ty vyvolají vzrušení a přichází stres. Při rozcvičování zjistíme, že soupeř je v nejsilnější sestavě, to vyvolá pochyby o našich možnostech uspět v utkání a nervozitu, nepřirozené chování a je tu stres. Psychický stres okrádá sportovce o tělesnou energii, vítězství a požitek ze sportu více než jakýkoliv jiný faktor. Vzrušení je projevem tělesného stresu a lze jej potlačit relaxačními technikami. Negativní myšlenky lze zastavit a říze nou pozitivní samomluvou převést do pozitivní polohy. Dovednost řízení pozornosti. Základní dovedností při řízení pozornosti je schop nost vybrat správné podněty, kterým by se sportovci měli věnovat, a oddělit je od vedlejších podnětů. Jak toho dosáhnout? Mechanismy pozornosti jsou obdobou autonomní nervové soustavy. Jestliže jsou mechanismy pozornosti v automatic kém režimu, pak nervový systém reguluje podle jistých pravidel to, čeho si vší máme. Jde o zautomatizování distribuce pozornosti, výběr správných podnětů a spouštění odpovídající reakce. Dovednost nastavování cíle a sebedůvěra. Naplnění nastaveného cíle přináší sebeuspokojení a zároveň sebedůvěru. Nastavené cíle však musí být dostatečně náročné, aby byly motivující a nevyvolávaly nezájem a nudu, ale zároveň dosaži telné v přiměřeném časovém horizontu, aby nebyly stresující. Trenér musí týmu stanovit stimulující cíle a zároveň musí určit role jednotlivých hráčů. Přístup musí být individuální, aby náročnost úkolů odpovídala schopnostem jednotlivců, přiná šela jim spokojenost a sebedůvěru. Individualizace tréninku a prolínání mentální složky s tělesnou v průběhu celého období je předpokladem úspěšné trenérské práce.

21 Hráč volejbalu Sportovní cíle Nikde není očividnější, že houževnatost nakonec vždy převládne nad talentem, než v soutěžním sportu. (James E. Loehr) Není důležité, co kdo umí v dané chvíli, ale to, co chce ve svém sportu dokázat, jaké si klade cíle a co je ochoten pro jejich dosažení udělat. Rovněž není důležité, kdo kolik pokusů potřebuje na to, aby nějakou dovednost nebo činnost zvládl. Pokud se ji naučí dobře, nikdo se nebude ptát na to, jak dlouho se ji učil, každý ji bude jen obdivovat. To by měly být mantinely, v nichž bude probíhat trenérova práce s hráči a týmem. Naučíme svěřence dávat si cíle a dosahovat jich. Naučíme je dávat si náročné, ale dosažitelné cíle, členit cestu k cíli na postupné kroky. Součástí stanovení cílů musí být měřitelná kritéria, jejichž hodnocení vyjádří stupeň zvládnutí činnosti či úkolu. Když jsem své svěřence uváděl do obrazu o volejbalové hře a o tom, jaký bude trénink, předstoupil jsem před ně s míčem v jedné ruce a medicinbalem (tenkrát ještě šitým z kůže) v druhé. Řekl jsem: Podívejte se na rozdíl v chování těchto míčů, pustím li je na zem. Upustil jsem medicin bal, který s žuchnutím dopadl na zem a zůstal ležet. Nato jsem pustil volejbalový míč, který chvíli poskakoval, než se někam odkutálel. To jsem komentoval slovy: Vidíte ten rozdíl v charakteru míčů? Medicinbal představuje práci při posilování, usilovnou, avšak nutnou. Ale volejbalový míč má v sobě hravost a vyzývá k soutěživosti. Oba vám svým chováním naznačují, jak k nim máte přistupovat. Volejbalový míč vás vyzývá k tomu, abyste jej ovládali, ale také dává najevo, že budete muset být velmi obratní, rychlí, houževnatí a cílevědomí. Jen takovým partnerům je ochoten přinášet radost. Již první kontakty s míčem mohou být soutěživé je to soutěžení začátečníka s míčem. V prvním utkání bude hra začátečníků plná nepřesností. V takovém pří padě bude rozhodovat rychlá reakce, start k míči, bojovnost a obětavost. Je to důležité, neboť tyto vlastnosti jsou rozhodující při hře na všech úrovních. Rozvíjejí se při prvních volejbalových krůčcích a stávají se součástí charakteru hráče, který si přenáší do dalších období svého sportovního života. Proto již při prvním sezna mování s míčem nepřipouštějme pasivní čekání na míč, chvalme všechnu snahu o jeho ovládání a nepřipouštějme kalkulování, zda start za míčem a snaha o jeho získání stojí za to. Bojovnost, soutěživost, vytrvalost a mentální odolnost jsou vlastnostmi, které umožňují hráči podávat co nejlepší výkon, rozvíjet dovednosti a prodat je ve vyhrocených situacích soutěže. Povzbuzování, hecování a drobné soutěžení by mělo být součástí tréninku, je to koření, které může z drilu či intenziv ního náročného cvičení udělat zábavnou, veselou soutěž.

22 I. Obecné informace Práce trenéra Stavba a řízení tréninkové jednotky Velikost nevychází z toho, že děláme velké věci, ale vždy z toho, že děláme základní věci dobře. (John Dunning) Herní úspěchy družstva jsou založené na tréninku. Každé družstvo hraje tak, jak trénuje! Trénink není jen výběr a organizace cvičení, je to zároveň zdokonalování hráčského postoje, budování žádoucích vzorů chování, uvědomování si a přijímání odpovědnosti. Postoj k tréninkové práci a následně i ke hře je určován trenérem, jeho postoji, jeho chováním a jeho odpovědností, s níž trénování připravuje a řídí, jeho snahou o harmonizaci všech složek tréninku, a také důsledností, s níž své svěřence vede. Trénink navrhujeme tak, aby byl jeho účinek maximálně pozitivní. Každý trénink by měl mít téma, které udrží soustředění hráčů na cíle tréninkové jednotky. Trénink může být zaměřen např. na zdokonalení dovednosti, na taktiku všechny činnosti jsou uzpůsobeny rozvoji strategie hry, nebo se může jednat o trénink vyžadující srdce, který je navržený tak, aby družstvo pracovalo pod tlakem. Téma trénin kové jednotky udržuje pozornost hráčů. Každé cvičení má určité tempo, které je pro každou činnost stanovené podle tématu. Jestliže je cvičení zaměřené na učení nové dovednosti, tempo může být pomalé a metodické, klidné a analytické. Intenzivní, tlak produkující cvičení obrany by mělo mít vysoké tempo, téměř horečné. Trenér ovládá tempo modulací svého hlasu a řečí těla, rychlostí, se kterou je prováděno opakování cvičení, a způsobem posuzování úspěšnosti. Každý trénink, aby byl účinný, vyžaduje logický sled čin ností. Například, individuální dovednosti prováděné na začátku tréninku je třeba zdůraznit v pozdějších skupinových či týmových cvičeních. Musíme také brát v úvahu kolísání fyzické síly během tréninku. To by mělo odpovídat úrovni tělesné kondice sportovců. Teoreticky by měly změny intenzity v tréninku modelovat skutečné sou těžní utkání. Orientačně můžeme tréninkovou jednotku rozčlenit na osm částí (včetně sezná mení a zhodnocení tréninku): 1. Stručné seznámení s náplní tréninku (do 5 min.). 2. Zahřívací část protažení a rozcvičení (10 15 min.). 3. Průpravná cvičení s míčem procvičování herních dovedností (10 15 min.). 4. Technicko taktická a herní cvičení, modelovaná hra atd. (20 35 min.). 6. Práce pod tlakem (10 15 min.).

23 Práce trenéra Kondiční cvičení (10 20 min.). 8. Zklidnění a protažení (10 15 min.). 9. Zhodnocení tréninku včetně vyslechnutí pocitů hráčů (5 10 min.). Výše uvedené body a časové údaje jsou spíše orientační a nemusí být vždy všech ny zastoupeny v každé tréninkové jednotce. Závisí to na tréninkovém období (např. přípravné období, předsoutěžní období, soutěžní období, posoutěžní období), momentální výkonnostní úrovni hráčů, stavu herních dovedností a trénovanosti (technika, taktika, kondice, mentální odolnost apod.). Cvičení Cvičení jsou nedílnou součástí tréninku. Výběr či navrhování cvičení je podstatnou náplní přípravy plánu tréninkové jednotky. Použité typy cvičení diktují tempo tréninku. Musíme zvážit úroveň únavy hráčů z herních situací, jejichž opakování zkoušíme. Cvičení by měla být tak blízká hře, jak je to jen možné. Protože volejbal je hra, kde je míč zřídka odbíjen ve směru, odkud přiletěl, mělo by být každé cvičení zaměřeno na kontrolované vychýlení míče na cíl. Je třeba zvážit úhly odrazů a volejbalové cíle. Cvičení mohou být podle jejich zaměření rozdělena do čtyř skupin výuková, frekvenční, mezní a herní. 1. Výuková cvičení metodická cvičení pomalejšího tempa, používaná při učení herních dovedností. Důraz je kladen na technickou správnost a přesnost výsled ného odbití. 2. Frekvenční cvičení mají rychlé tempo s mnoha kontakty míče (lze využívat několik míčů) v krátkém časovém úseku. Jejich cílem je automatizace pohybo vých a rozhodovacích dovedností. 3. Mezní cvičení jsou prováděna ve velmi vysokém tempu. Vyžadují vnitřní roz hodnost v náročných stresujících podmínkách. Kromě schopnosti rozhodování trénujeme i houževnatost a odolnost vůči stresu. 4. Herní cvičení jsou týmová a skupinová cvičení, zahrnující několik herních do vedností navzájem spojených jako ve hře. Cvičení mohou být organizována třemi způsoby: cvičení řízená trenérem nahazováním míčů trenér řídí rozsah hráčovy čin nosti, tempo a intenzitu cvičení; cvičení řízená hráčem hráč zahajuje a provádí cvičení a určuje jeho tempo; cvičení zahajovaná trenérem trenér začíná rozehráním míče a hráči pokraču jí do dokončení činnosti. Cíle a hodnocení jsou nedílnou součástí volejbalové hry a měly by být tudíž součástí jejího učení a tréninků. Učíme li dovednosti, musíme obdobně vytvořit promyšlený

24 I. Obecné informace soubor cílů a hodnocení. Cvičení může být omezené časově, může mít za cíl určitý počet úspěšných opakování, může požadovat určitý počet úspěšných opakování v řadě, může mít jistý časový limit s požadovaným počtem úspěšných opakování, nebo může být jeho cílem počet úspěšných opakování současně s určitým počtem provedení v řadě. Někteří trenéři přidělují body za úspěšné opakování s tím, že nevynucené chyby se vyjadřují jako záporné body a odečítají se. Každý trenér by si měl vytvořit a doplňovat vlastní zásobník cvičení s údaji o tom, pro kolik cvičenců je určeno. Usnadní to výběr při přípravě tréninkové jednotky. S využitím počítače je poměrně snadné v takové databázi listovat a vytvářet pestré a zajímavé tréninky. Pro tvorbu cvičení blízkých hře je třeba si uvědomit, které dovednosti se ve hře vyskytují nejčastěji a v jakém pořadí přihrávka, nahrávka a útočný úder, v základním provedení odbití obouruč spodem, odbití obouruč vrchem a smeč. To je v podstatě základní cvičení trojice hráčů, které je kořením hry. Toto cvičení ve trojici můžeme posouvat po celém hřišti a simulovat jím herní situace. Změnou vzdáleností a úhlů mezi hráči trojice modelujeme nejrůznější situace odbíjení míče. Posuneme li cvičení k síti, můžeme spojit cvičení dvou trojic s odbíjením míče přes síť, při tom lze zapojit i činnost bloků a vyvolat tlak soutěžení. V úvahu připadá i možnost, že se hráči na určitém postu střídají, aby byla zachována plynulost cvičení (např. smečaři na útoku, střední blokaři při sestavování dvojbloku), nebo aby se činnost hráče více přiblížila hře (např. nahrávači se střídají při nahrávce po vběhnutí z určeného postavení). Cíle tréninku připravit družstvo na každou možnou situaci v utkání; zformovat skupinu jedinců do týmu; poskytnout zkušenosti, pomáhající jedincům i týmu odhalit jejich maximální zdroje. Konfliktům se nevyhýbáme Kdo se včas nepostará o nápravu, musí očekávat další zlo. (Francis Bacon) Každý trénink, každé cvičení by měl mít trenér promyšlené a měl by mít jasnou představu o jeho naplnění. Vlastní průběh tréninku či cvičení je konfrontací před stavy a skutečnosti. Pokud skutečná realizace představu naplňuje, je třeba hráče pochválit. Není li tomu tak, nastává konflikt, který je třeba bezprostředně řešit přiměřenými prostředky. U drobností stačí upozornění, zpětná informace vedoucí k nápravě chyby, ať už technické či taktické. Důrazněji je třeba zakročit při nezod povědném přístupu k plnění úkolů, při snahách o snižování intenzity cvičení apod., zkrátka u odchylek narušujících správné herní a soutěžní chování hráče. Řešíme li včas a přiměřeně drobné konflikty, velké konflikty nenastanou. Ty vznikají z neře šení drobných nesrovnalostí.

25 Práce trenéra Při tréninku hodnotíme především kvalitu prováděných dovedností, včasnost pře sunů, úsilí o splnění úkolu či cvičení, soustředění na vlastní činnost, povzbuzování spoluhráčů při skupinových a týmových cvičeních, řeč těla při vlastní akci či po ní apod. Tréninkové nasazení, úsilí o splnění konkrétní role hráče, formy komu nikace, soustředění a vytrvalost se musí blížit požadovanému chování v náročném utkání. Soutěžní utkání znamená stres, který lze překonat pouze tím, že se hře věnujeme s plným nasazením. Jen náročné tréninky přinášejí vrcholné výkony. Chyba je součástí učení Ve fázi učení se chybám nelze vyhnout, jsou jeho součástí a je třeba naučit hráče se s nimi vyrovnávat. Chyba bývá často prvním výsledkem odvážných ve snaze najít řešení. Chybám nevěnujeme nadměrnou pozornost. Vedeme svěřence k tomu, aby hledali správné řešení situace. Teatrální rozčilování se kvůli vlastní chybě hráče zdržuje, přemýšlí o minulosti, kterou nemůže změnit. Takové chování ve hře plodí další chyby, protože mysl hráče není plně soustředěna na aktuální vývoj utkání. Od hráčů chceme, aby produkovali technicky správné provedení herních dovedností, proto při tréninku i koučování mluvme přednostně o tom, co se jim právě povedlo. Uvědomění si zdařilých akcí je to, co je třeba v mysli hráče posi lovat. Chyba není nic jiného, než upozornění na skutečnost, že hráč nebyl včas při pravený a soustředěný na právě prováděnou činnost. Vlastní chybu lze napravit přípravou na další akci a plným soustředěním se na její provedení. Řešení je tedy v koncentraci na současný děj. Je třeba být tady a teď, protože řešení aktuální situace nenajdeme v minulosti ani v budoucnosti. V tréninku i ve hře samotné je také důležitá dovednost zacházet s chybou spolu hráče. Žádný člověk nedělá chyby úmyslně. Pokud vycházejí z drobného momen tálního nezvládnutí dovednosti, popřípadě z únavy, mělo by sociální soucítění spoluhráčů vést k tomu, že se budou snažit svou činností spoluhráčovo selhání napravit. Ve hře či při cvičeních to znamená, že nezdařenou přihrávku se nahrá vající hráč snaží dostihnout a co nejlépe z ní nahrát. Nepovede li se nahrávači přesně nahrát, musí smečař vyvinout snahu situaci vyřešit útočným způsobem. Na tomto přístupu trváme, formuje se tím návyk aktivního myšlení jednotlivců i celého družstva. Projevy nespokojenosti tím, že nahrávač nepřesnou přihrávku nenahraje, nahraje ji úmyslně lajdácky, či smečař nepřesnou nahrávku úmyslně smečuje do sítě či do autu, aby všichni viděli, že chybu udělal spoluhráč, narušují tvořivou spolupráci družstva. Častým důsledkem je pak roztříštění družstva na primadony a kmány. Družstvo s takovým vnitřním sociálním klimatem nebude schopno odvést nejlepší výkon. Chyby je třeba zhodnotit ve zkušenost a to prostřednictvím pozi tivně formulované zpětné vazby od trenéra k hráči.

26 I. Obecné informace Zpětná vazba feedback Představy jsou lepší než slova, ukázka je lepší než vypravování a příliš mnoho instrukcí je horší, než žádná (T. Gawlley) Zpětná vazba, tak jak se běžně užívá, je informací o chybě. Trenér předpokládá, že povede k nápravě této chyby. Měla by vést především k upevňování správného technického provedení, správné taktické volby, správné reakce na konkrétní situaci apod. Měla by se tedy využívat hlavně jako upozornění na zdařilé provedení, na úspěšnou činnost. Měla by také navádět ke správným řešením situace. V této for mě působí zpětná vazba tak, že upevňuje kvalitní návyk provádění konkrétní doved nosti a posiluje sebevědomí hráče, které je zdrojem jeho odolnosti proti stresu. Nicméně, je velmi mnoho situací, kdy musíme na chybu upozornit. I zde je třeba nepodlehnout emocím a soustředit se na opravení chyby v prováděné dovednosti. Chybu zbytečně nerozebíráme, připomínky formulujeme pozitivně, s návodem na správné provedení konkrétní pohybové činnosti. Upozorníme hráče, které detaily po hybového schématu by si měl pohlídat. Je zde však ještě jedno úskalí kvalitně prováděná pohybová činnost není řízena rozumově, proto příliš mnoho analyzu jících slovních informací bývá spíše na škodu. Běháme v terénu, aniž bychom přemýšleli o tom, jak pohybovat nohama, v automobilu zatáčíme, řadíme, brzdíme, aniž bychom detailně přemýšleli o tom, co má která ruka či noha vykonat. Naše učení ve výše uvedených dovednostech neprobíhalo na základě detailního analy tického výkladu posloupnosti pohybových činností, přesto jsme dosáhli vysokého stupně automatizace. Podobně by tomu mělo být i při učení herních dovedností, jakož i při nácviku samotné hry. Musíme využívat skutečnosti, že motorika těla je řízena převážně jako reakce na vyhodnocení především vizuálních a pocitových vjemů. Hráči by měli dostávat dostatek názorných informací, jako je předvedení zvládnuté dovednosti zkušenějším hráčem, či trenérem, videoukázky správného provedení, jakož i videozáznamy vlastního provedení. Hráč pak může využít této zpětné vazby k pochopení skutečnosti, které detaily pohybu má zdokonalit či pozměnit a jak. Trenér by si měl vytvořit určitou komunikační zásobu zpětných vazeb (nemusí to být vždy slova), což by měly být jednoduché krátké výrazy nebo dohodnutá gesta. Heslovité slovní výrazy či gesta usnadní a urychlí komunikaci trenéra s hráčem v průběhu konkrétního cvičení či herní činnosti. Existuje ještě jedna forma velmi účinné zpětné vazby, která se využívá velmi málo. Je to výzva, aby sami hráči vyjádřili své pocity. Pokud je sám hráč nucen se takto vyjádřit, musí se v duchu vrátit k provádění činnosti a fixuje si prožitek správného pocitu zkušenosti. Postup by měl být takový, že dopředu řekneme, jaký detail

27 Práce trenéra pohybové činnosti budeme sledovat. Např. při odbíjení obouruč spodem řekneme, že se soustředíme na propnutí loktů. Po určeném počtu odbití, či po dohodnutém časovém úseku, se hráči shromáždí a sdělí své pocity. Dalším úkolem může být vnímání místa, kde je míč odbíjený mělo by to být těsně za zápěstím, kde se nosí hodinky či náramky. Tak můžeme postupovat u všech dovedností a docílíme většího soustředění, hráči si budou sami vytvářet zpětné vazby a získají tak návod na správné hodnocení své činnosti, odkrývání nedostatků a hledání nápravy. Je to krok ke zefektivnění tréninků. Jak zefektivnit trénink předvedení dovednosti demonstrátorem či na videu (je li hráči umožněn pohled z více úhlů, např. ze zadu a z boku, je demonstrace efektivnější); využívání slovních narážek a gest; využívání videozáznamů provedení činnosti samotným hráčem; sdělování pocitů, především z klíčových okamžiků prováděné dovednosti. Využíváme citlivosti lidského těla na změnu Každá změna znamená zvýšení pozornosti a citlivosti vyvolané vnímáním této změny. Toho by měl každý trenér využívat při učení dovedností a rozvíjení potřeb ných schopností. Citlivost a zpětná reakce lidského těla na změnu není věc neznámá. Je na ní postaven kondiční trénink každého sportu a v této tréninkové oblasti je zmíněný fenomén plně využíván. Změna přináší nejrůznější impulsy, je tomu však i naopak. Může to být změna dynamiky (tempa) cvičení, změna zatížení, změna postavení, změna postoje, změna prostředí apod. Nejsnazší je a podle vlastních zkušeností efektivní využívání míčů různé hmotnosti, popř. velikosti, nebo s rozdílným povrchem. Použijeme li na rozházení medicinbal do 1 kg a vyměníme li jej po chvíli za volejbalový míč, je vnímání nového míče hlubší. Podobně můžeme jednat při odbíjení obouruč vrchem. U menších dětí můžeme použít lehčí míč odpo vídajícího průměru, jehož pomalejší let trvá déle, děti se stihnou včas přesunout pod míč. Můžeme také použít molitanový míč odpovídající velikosti, u starších je dinců s dostatečně silnými prsty a zápěstím lze sáhnout po těžších míčích, které jsou dostupné na trhu. Při odbíjení s těžším míčem pocítí hráč každou nedůsled nost svého postoje vůči míči (kdy není pod míčem) ve svých prstech. Časové změny lze rovněž využívat ve prospěch efektivity tréninku. Zejména v začátcích učení je lepší, aby jednotlivá cvičení netrvala příliš dlouho. Je třeba je včas obměňovat nebo vystřídat jiným druhem cvičení. Daří li se nám udržet hráčovu pozornost na činnosti, kterou provádí, je výsledek cvičení výrazně lepší. To dává více příležitostí k pozitivnímu hodnocení a trénink přináší radostné zážitky.