KLINICKÉ PRAXE OŠETŘOVATELSTVÍ REFLEXE STUDENTŮ NURSING CLINICAL PLACEMENT STUDENTS REFLECTION

Transkript

1 roč. 3, č. 2/2012 KLINICKÉ PRAXE OŠETŘOVATELSTVÍ REFLEXE STUDENTŮ NURSING CLINICAL PLACEMENT STUDENTS REFLECTION Eliška Skřivánková Interní klinika, Krajská nemocnice T. Bati, Zlín Clinic of Internal Medicine, Regional Hospital T. Bata, Zlín Abstrakt Cíl: Cílem šetření bylo zjistit, jak studenti ošetřovatelství hodnotí svoji klinickou praxi, spolupráci s mentorem, jaké aspekty ovlivňují jejich spokojenost s praxí a jak se hodnocení praxe liší na jednotlivých odděleních. Metodika: Výzkumný soubor zahrnoval 59 studentů druhého a třetího ročníku oboru všeobecná sestra. Dotazníkové šetření bylo realizováno standardizovaným nástrojem pro hodnocení klinické výukové prostředí a supervize CLES (Saarikoski, 2002) po absolvované klinické praxi studentů (2008). Výsledky: Byly potvrzeny rozdíly v hodnocení supervize a klinického výukového prostředí vzhledem k typu oddělení, kdy interní oddělení byla studenty hodnocena kladněji. Studenti hodnotili nejvyššími známkami dimenzi ošetřovatelská péče na oddělení, nejhůře pak vztah mezi mentorem a studentem. Současně byly potvrzeny pozitivní korelace mezi celkovou spokojeností studentů a jejich hodnocením. Statisticky významné vztahy byly identifikovány mezi zátěží sester na oddělení a hodnocením studentů s vyšší fyzickou zátěží sester byla supervize a klinické výukové pracoviště hodnoceno kladněji. Závěr: Výsledky šetření ukazují na význam supervize a kvalitního klinického výukového prostředí pro ošetřovatelské praxe. Praktická výuka tvoří významnou část vzdělávacího programu sester, a proto je nezbytné sledovat zkušenosti a reflexe studentů. Klíčová slova: ošetřovatelská praxe, klinické výukové prostředí, studenti, hodnocení. Abstract Objective: The aim of this study was to find out how nursing students evaluate their clinical practice, co-operation with the mentor, what aspects affects their satisfaction with the practice and how the evaluation of practice varies from wards. Methods: The sample comprised of 59 nursing students of the second and third year of study. The survey was realized by standardized Clinical Learning Environment and Supervision instrument CLES (Saarikoski, 2002) after the completion of students clinical practice (2008). Results: Differences were confirmed in the evaluation of the supervision and clinical learning environment depending on the type of wards, when the internal wards were evaluated by students more favourably. Students rated the dimension of nursing care at the word the highest marks, the lowest was rated the relationship between mentors and students. At the same time were confirmed positive correlations between students overall satisfaction and their evaluation. Statistically significant relationship were identified between the nurses workload in the wards and students assessment with the higher workload of nurses was the supervision and clinical learning environment evaluated more favourably. Conclusion: The results of survey show the importance of clinical supervision and quality of clinical learning environment for nursing practice. Practical training forms an important part of nursing study programme, and therefore is necessary to monitor students experiences and their reflection. Keywords: nursing practice, clinical learning environment, students evaluation Úvod Klinická praxe je významnou součástí pregraduálního studia ošetřovatelství. Praktická výuka realizovaná v přirozeném klinickém prostředí tvoří minimálně polovinu z celkového rozsahu studijního plánu tj hodin (77/453/EEC). Klinické výukové prostředí korespondence:elikuk@seznam.cz rozvíjí u studentů odborné znalosti a dovednosti, stimuluje jejich reflexní učení v klinické praxi a získávání unikátních praktických zkušeností (Hosoda, 2006; Andrews, Roberts, 2011). Optimální výukové prostředí je definováno jako jednotka, kde probíhá týmová práce s efektivní komunikací, vedoucí pracoviště reflektuje fyzické a psychické potřeby ošetřovatelského týmu i studentů, atmosféra a 2012 Ošetřovatelství a porodní asistence 384

2 Skřivánková, E. roč. 3, č. 2/2012 organizace práce podporuje učení studentů (Saarikoski, 2003; Wilson-Barnett et al., 1995). Klíčovým prvkem úspěšných klinických ošetřovatelských praxí je jejich organizace a vedení studentů (Murphy et al., 2012). Pro efektivní vedení studentů na praxi je důležitý nejen osobní vztah mezi mentorem a studentem (Löfmark et al., 2012), ale také zdravotnická instituce a její management, které mají významnou a nezastupitelnou roli v zajištění přiměřených zdrojů a umožnění systematické přípravy mentorů (Jokelainen et al., 2011). Vhodné výukové prostředí je nezbytné pro profesní rozvoj každého studenta. Jedná se o vytvoření vstřícného zdravotnického týmu, klidné řešení problémů, uspokojování potřeb studentů a jistotu pomoci od členů kolektivu. Studenti se cítí lépe na oddělení, kde vládne příjemná atmosféra, kde si personál studentů váží a považuje je za součást ošetřovatelského týmu. Zkušenosti studentů získané na klinickém pracovišti ovlivňují jejich názor na obor ošetřovatelství i na jejich budoucí zaměstnání (Pearcey, Elliot, 2004). Vhodné klinické prostředí je tvořeno mnoha praktickými prvky (např. smysluplné učební situace, zpětná vazba) nabízející studentům příležitost pro profesní růst, ve kterém si osvojují hodnoty, postoje, morální pochopení, informace a dovednosti od profesní skupiny (Saarikoski, Leino-Kilpi, 2002). Cíle Cílem prezentovaného šetření bylo zjistit, jak studenti ošetřovatelství hodnotí klinické výukové prostředí a spolupráci s mentorem, dále zjistit úroveň spokojenosti studentů s praktickou výukou a porovnat podle typu klinického pracoviště. Soubor Výzkumný vzorek byl sestaven z 59 studentů (58 žen, 1 muž; průměrný věk 21,8 let) druhého ročníku (n = 30) a třetího ročníku (n = 29) bakalářského studijního oboru Všeobecná sestra Fakulty zdravotnických studií (nyní Lékařské fakulty) Ostravské univerzity. Studenti vyplňovali po ukončení jednotlivých cyklů klinické praxe řízené mentory standardizovaný dotazník CLES pro každé klinické pracoviště, na kterém absolvovali příslušné bloky ošetřovatelské praxe. Metodika Pro sběr dat byl zvolen standardizovaný dotazník Clinical Learning Environment and Supervision - CLES (Klinické výukové prostředí a supervize) (Saarikoski, 2002). Dotazník zahrnuje 27 položek členěných do pěti základních dimenzí (atmosféra na oddělení, styl vedení staniční sestry, ošetřovatelská péče na oddělení, výuka na oddělení a vztah mezi studentem a mentorem). Doplňující položky se vztahovaly k oddělení, kde student vykonává praxi hodnocení psychické a fyzické zátěže sester, délka praxe studenta, počet plánovaných schůzek s tutorem, celková spokojenost s realizovanou praxí. Jednotlivé položky jsou hodnoceny na pětistupňové Likertově škále (1 = zcela nesouhlasím až 5 = zcela souhlasím). Sběr dat probíhal v akademickém roce 2007/08 po ukončení klinických praxí. Vyplněné dotazníky odevzdalo celkem 59 z celkového počtu 77 studentů (návratnost 77 %). Vzhledem k tomu, že studenti vykonávali klinickou praxi na dvou různých typech nemocničních oddělení (chirurgická, interní), vyplňovali dotazníky dvakrát - vždy jeden pro každý typ oddělení. Celkem bylo distribuováno 154 dotazníků, analyzováno a vyhodnocováno bylo 118 dotazníků (návratnost 77 %). Vztahy a závislosti mezi položkami a dimenzemi dotazníku a demografickými daty byly testovány programem Stata v.10 (Mann-Whitney test, Spearmanův korelační koeficient, Fisherův test, Chí 2 test) na 5% hladině významnosti. Výsledky Hodnocení klinického výukového prostředí ošetřovatelské praxe Studenti hodnotili kvalitu klinického výukového prostředí ošetřovatelské praxe v pěti dimenzích známkou 1-5, kdy vyšší známka znamenala lepší hodnocení. Nejlépe byly hodnoceny položky dimenze ošetřovatelská péče na oddělení (průměr = 4,3), nejhůře byl pak hodnocen vztah mezi studentem a mentorem (průměr = 3,7). Hodnocení dalších dimenzí se výrazně nelišila: styl vedení staniční sestry (průměr = 4,0), atmosféra na oddělení (průměr = 3,9), výuka na oddělení (průměr = 3,8). Hodnocení kvality klinického výukového prostředí a spokojenost studentů s praxí Studenti vyjadřovali celkovou spokojenost s absolvovanou ošetřovatelskou praxí třemi položkami - spokojen/á, neutrální a nespokojen/á. V tabulce 1 jsou prezentovány rozdíly v hodnocení jednotlivých dimenzí dotazníku CLES podle vyjádřené subjektivní spokojenosti studentů. Nejvýraznější rozdíl se projevil v hodnocení vztahu mezi mentorem a studentem, kdy nespokojení studenti hodnotili průměrnou známkou 2,2, studenti s neutrálním postojem známkou 3,01 a spokojení studenti známkou 4,16. Testováním (Mann-Whitney 2012 Ošetřovatelství a porodní asistence 385

3 Klinická praxe ošetřovatelství reflexe studentů roč. 3, č. 2/2012 test) bylo zjištěno, že statisticky významné rozdíly se projevily vždy mezi hodnocením nespokojených a spokojených studentů a mezi hodnocením studentů s neutrálním postojem a spokojených, a to ve všech dimenzích dotazníku. Největší odlišnosti byly potvrzeny v dimenzi vztah mezi studentem a mentorem (p < 0,0000) a v dimenzi atmosféra na oddělení (p < 0,0001). Tab. 1 Hodnocení klinického výukového prostředí podle spokojenosti studentů (Mann-Whitney) CLES dimenze 1 průměrná známka (n = 17) 2 průměrná známka (n = 15) 3 průměrná známka (n = 86) srovnání 1-2 (p) srovnání 1-3 (p) srovnání atmosféra na oddělení 3,09 3,39 4,26 0,2800 0,0000 0,0001 styl vedení staniční sestry 3,51 3,70 4,24 0,6905 0,0040 0,0125 ošetřovatelská péče na odd. 3,89 4,00 4,44 0,6732 0,0045 0,0181 výuka na oddělení 3,20 3,49 3,01 0,3621 0,0002 0,0038 vztah student-mentor 2,20 3,01 4,16 0,1917 0,0000 0, nespokojení studenti, 2 neutrální, 3 spokojení studenti, p - statistická významnost (α = 0,05) 2-3 (p) Hodnocení kvality klinického výukového prostředí podle typu oddělení Odborná praxe studentů druhých a třetích ročníků oboru Všeobecná sestra probíhala ve sledovaném období celkem na 20 klinických pracovištích: chirurgická klinika, porodnicko-gynekologická klinika, klinika onkologická, klinika dětského lékařství, interní klinika, kardiochirurgické centrum, klinika dětské neurologie, neurochirurgická klinika, neurologická klinika, traumatologické centrum, oddělení ortopedické, popáleninové centrum, oddělení urologické, oddělení neonatologie, oddělení kožní, oční klinika, otorinolaryngologická klinika, oddělení léčebné rehabilitace, klinika ústní, obličejové a čelistní chirurgie. Vzhledem k nízkým četnostem a pro statistické zpracování dat byla sloučena jednotlivá klinická pracoviště do dvou skupin: chirurgická (operační) oddělení a interní (konzervativní) oddělení. Průměrná hodnocení kvality klinického výukového prostředí byla celkově vyšší pro interní oddělení: atmosféra na oddělení (I - 4,02, CH - 3,94), výuka na oddělení (I - 3,93, CH - 3,84), vztah mezi studentem a mentorem (I - 4,02, CH - 3,55). Chirurgická oddělení byla lépe hodnocena pouze v dimenzi styl vedení staniční sestry (4,71), ve všech ostatních případech byla hodnocena lépe interní oddělení. Signifikantní rozdíl v hodnocení kvality klinického výukového prostředí mezi interními a chirurgickými odděleními byl potvrzen pouze v dimenzi vztah mezi studentem a mentorem (p = 0,0221), kde byla lépe hodnocena interní pracoviště (tab. 2). Tab. 2 Hodnocení klinického výukového prostředí podle typu oddělení CLES dimenze interní odd. (n = 56) průměrná známka (SD) chirurgická odd. (n = 56) průměrná známka (SD) Mann-Whitney atmosféra na oddělení 4,02 (3,923) 3,94 (4,255) 0,6688 styl vedení staniční sestry 4,18 (3,601) 4,71 (3,705) 0,2246 ošetřovatelská péče na oddělení 4,31 (2,710) 4,31 (2,565) 0,9106 výuka na oddělení 3,93 (4,920) 3,84 (5,079) 0,5612 vztah mezi studentem a mentorem 4,02 (8,229) 3,55 (9,423) 0,0221 SD standardní odchylka, p - statistická významnost (α = 0,05) p 2012 Ošetřovatelství a porodní asistence 386

4 Skřivánková, E. roč. 3, č. 2/2012 Hodnocení úspěšnosti supervize klinické praxe podle typu oddělení Úspěšnost supervize/mentorování byla hodnocena dle jednotlivých oddělení. Studenti hodnotili supervizi třemi položkami úspěšná supervize (byla mi určena osobní mentorka a náš vztah byl během praxe funkční), skupinová supervize (mentorky se měnily podle směn a pracovišť, jedna mentorka byla spíše skupinovou mentorkou než individuální) a neúspěšná supervize (osobní mentorka mi určena byla, náš vztah ale během praxe nefungoval nebo mentorkou byla staniční sestra, která však měla jiné povinnosti nebo mentorka měla během mé praxe dovolenou). Na interních odděleních bylo realizováno nejvíce úspěšných supervizí (75 %), na chirurgických odděleních pak nejvíce neúspěšných supervizí (31 %). Mezi chirurgickými a interními pracovišti byly Fisherovým testem nalezeny statisticky významné rozdíly (p = 0,019). Znamená to, že kvalitnější supervize proběhla podle evaluace studentů na interních odděleních (graf 1). 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% chirurgická interní neúspěšná supervize skupinová supervize úspěšná supervize Graf 1 Hodnocení úspěšnosti supervize podle typu oddělení Hodnocení spokojenosti studentů s praxí podle pracovní pozice mentorky Mentorkou se může stát každá sestra, která má platné osvědčení o výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru všeobecná sestra, a to bez ohledu na pracovní zařazení. V době šetření pracovalo ve Fakultní nemocnici nejvíce mentorek v pozici staniční sestry a sestry u lůžka. Na některých menších odděleních plnily roli mentorek také vrchní sestry. Většina studentů byla spokojena s klinickou praxí (73 %), nespokojenost vyjádřilo 14 % studentů a 13 % hodnotilo praxi neutrálně. Studenti byli nejméně spokojeni s vedením klinické praxe mentorkami, které pracovaly na pozici vrchní sestry. Všichni studenti, kteří byli vedeni mentorkami se specializačním vzděláním, byli naprosto spokojeni. Hodnocení kvality klinického výukového prostředí ve vztahu k fyzické zátěži sester Studenti se také vyjadřovali k míře fyzické zátěže sester na konkrétním pracovišti. Na většině oddělení hodnotili fyzickou zátěž jako střední nebo vysokou (82 %). Mann-Whitney testem byl potvrzen vztah mezi hodnocením kvality klinického výukového prostředí studenty a fyzickou zátěží sester. Čím byla fyzická zátěž sester vyšší, tím lépe bylo hodnoceno oddělení jako výukové prostředí. Studenti, kteří považovali fyzickou zátěž personálu za vysokou, hodnotili nejvýše ošetřovatelskou péči na oddělení (p = 0,0185), kvalitu výuky na oddělení (p = 0,006) a vztah mezi studentem a mentorem (p = 0,008). Diskuse Cílem šetření bylo zjistit spokojenost studentů s realizovanou klinickou praxí vedenou mentory. Data byla získávána standardizovaným dotazníkem CLES (Clinical Learning Environment and Supervision), jehož položkami je hodnocena kvalita klinického výukového prostředí v pěti základních dimenzích. Studenti hodnotili atmosféru na oddělení, styl vedení staniční sestry, ošetřovatelskou péči na oddělení a vztah mezi studentem a mentorem. Evaluace studentů proběhly po ukončení klinických praxí vždy pro každé oddělení, na kterém pracovali. Celkové hodnocení klinického prostředí i jednotlivých dimenzí bylo poměrně vysoké (průměrné známky 3,8-4,3). Předpokládali jsme, že úroveň spokojenosti studentů s ošetřovatelskou praxí bude rozdílná podle typu klinického pracoviště, na kterém byla praxe vykonávána. Studenti hodnotili klinickou praxi a klinické výukové prostředí na interních odděleních ve všech sledovaných oblastech lépe vzhledem k chirurgickým oddělením. Jedinou oblastí hodnocenou lépe na chirurgických pracovištích byl styl vedení staniční sestry. V podobném výzkumu Saarikoskiho et al. (2002) hodnotili finští studenti klinickou praxi a všechny položky a dimenze dotazníku celkově hůře než naši studenti (průměrné známky 3,5 3,7). Tyto rozdíly mohou být způsobeny tím, že prezentované hodnocení klinického výukového prostředí a celkově mentorství proběhlo v našich podmínkách vůbec poprvé. Vyšší spokojenost ostravských studentů vzhledem k zahraničním studiím (Murphy et al., 2012; Saarikoski et al., 2002, 2003) byla ovlivněna pravděpodobně radikální změnou filozofie a 2012 Ošetřovatelství a porodní asistence 387

5 Klinická praxe ošetřovatelství reflexe studentů roč. 3, č. 2/2012 organizace klinických ošetřovatelských praxí ve sledovaném zdravotnickém zařízení. V akademickém roce 2007/08, kdy bylo naše šetření realizováno, probíhaly poprvé klinické praxe ošetřovatelství pod úplnou supervizí mentorů, což byl výrazný rozdíl oproti dřívější skupinové praktické výuce vedené akademickými pedagogy. Dalším aspektem vysvětlujícím rozdíly v hodnocení studentů může být kritičtější přístup finských studentů a pravidelně se opakující šetření spokojenosti s klinickou praxí. Při porovnávání hodnocení kvality klinického výukového prostředí podle jednotlivých oddělení jsme dospěli k opačným výsledkům, kdy naši studenti hodnotili lépe interní oddělení a finští studenti naopak chirurgická oddělení. Stejná zjištění byla potvrzena i v dalších zahraničních studiích (Murphy et al., 2012; Chan, 2004). Ve studii Saarikoskiho et al. (2003) byly potvrzeny signifikantní rozdíly mezi klinickými pracovišti ve všech dimenzích CLES, v našem šetření pouze v dimenzi vztah mezi studentem a mentorem, který byl lépe hodnocen na interních odděleních. Vztah mezi studentem a mentorem pokládáme spolu s dalšími autory (Löfmark et al., 2012; Jokelainen et al., 2011) za nejdůležitější faktor řízené klinické praxe. Tento předpoklad potvrzují také další zjištění z našeho výzkumu, kdy s rostoucím kladným hodnocením dimenze vztahu mezi studentem a mentorem na interních odděleních současně rostly pozitivní známky hodnocení všech ostatních dimenzí dotazníku CLES. Není však možné jednoznačně definovat, které z našich sledovaných oddělení (interní, chirurgická) je kvalitnějším prostředím pro praktickou výuku, protože rozdíly mezi ostatními dimenzemi nenabývaly statisticky významných hodnot. Další oblastí našeho zájmu bylo zjistit úspěšnost supervize/mentorování podle typu oddělení. Za úspěšnou jsme považovali takovou supervizi, kdy byl studentovi jmenován osobní mentor a jejich vztah během praxe fungoval. Supervize byla považována za neúspěšnou, pokud i přes jmenování osobní mentorky vztah během praxe nefungoval, pokud byla mentorkou staniční nebo vrchní sestra a neměla při svých povinnostech na studenta čas nebo pokud určená mentorka nebyla přítomna na pracovišti v době konání praxe studenta z důvodu nemoci či dovolené. Studenti ošetřovatelství ve finském výzkumu hodnotili nejhůře supervizi na chirurgických odděleních (Saarikoski et al., 2002). Úspěšnější supervize byla našimi studenty hodnocena na interních odděleních. Pozitivní hodnocení našich studentů mohlo být pravděpodobně ovlivněno klidnějším provozem na interních odděleních, kde bývá delší hospitalizace, nedochází k tak častému střídání pacientů jako na operačních odděleních, standardně zde neprobíhá perioperační péče. Na mentorskou práci se studenty a na budování úspěšné supervize může být na odděleních konzervativní péče relativně více času. Chirurgická oddělení také častěji figurovala v hodnocení neúspěšných supervizí. Některé odpovědi studentů byly pro chirurgická oddělení typické (např. mentorkou byla často staniční sestra, která však měla jiné povinnosti a neměla dostatek času věnovat se studentovi). Mentorky pracující v manažerských pozicích celkově nebyly ostravskými studenty hodnoceny příliš pozitivně. Mezi aspekty, které významně ovlivňují kvalitu řízené ošetřovatelské praxe, patří také zátěž sester na oddělení (Jokelainen et al., 2011). Studenti subjektivně vyhodnocovali fyzickou zátěž sester na pracovišti, kde vykonávali klinickou praxi s mentorem a většině oddělení přiřadili zátěž střední nebo vysokou. Korelace známek hodnocení kvality klinického výukového prostředí a zátěže sester na stejných odděleních přinesly zajímavé výsledky. Studenti hodnotili nejlepšími známkami ta oddělení, kde byla podle jejich mínění vysoká až nejvyšší fyzická zátěž sester. Jedinou výjimkou bylo hodnocení dimenze ošetřovatelská péče na oddělení, kde studenti označili fyzickou zátěž jako nízkou. Studenti tak prezentovali, že na odděleních s nízkou fyzickou zátěží sester je kvalitnější ošetřovatelská péče. Z našich výsledků se můžeme domnívat, že na pracovištích s vyšší zátěží sester jsou studenti pravděpodobně častěji a samostatněji zapojováni do péče o pacienta a sestry oceňují jejich pomoc. Na druhé straně studenti mohou pociťovat svoji užitečnost a to, že jejich činnosti vykonávané v rámci klinické praxe mají smysl. Závěr Změna systému vzdělávání sester, které bylo v ČR od roku 2004 přesunuto na terciární úroveň, si vyžádala také změny ve filozofii a organizaci klinických praxí. Cílem klinické praxe studentů je zajistit efektivní a vysoce odborné prostředí pro možnost získávání, upevňování a procvičování kooperativních a autonomních činností sester. Jde o týmovou práci nejen mentora a studenta, ale všech zdravotnických pracovníků klinického pracoviště, kteří na praktické výuce studentů ošetřovatelství participují (Vrublová, 2006). Praktická výuka tvoří významnou část vzdělávacího programu sester, a proto je nezbytné sledovat zkušenosti a reflexe studentů. Kvalita ošetřovatelské praxe a dobrá spolupráce studentů s mentory jsou důležitou součástí výukového 2012 Ošetřovatelství a porodní asistence 388

6 Skřivánková, E. roč. 3, č. 2/2012 procesu. Mentorství považujeme za stěžejní v pregraduální přípravě sester, protože právě klinická praxe výrazně ovlivňuje studenty v rozhodování a přístupu k jejich budoucímu povolání. Etické aspekty a konflikt zájmu Studie byla provedena podle základních pravidel Helsinské deklarace (2002). Autor příspěvku si není vědom jakéhokoliv konfliktu zájmů. Bibliografické odkazy ANDREWS, M., ROBERTS, D. Supporting student nurses learning in and through clinical practice: the role of the clinical guide. J Clin Nurs. 2011, 20(19-20), CHAN, D., S. Nursing students' perceptions of hospital learning environments - an Australian perspective. Int J Nurs Educ Scholarsh. 2004, 1(4), nestránkováno. HOSODA, Y. Development and testing of a Clinical Learning Environment Diagnostic Inventory for baccalaureate nursing students. J Adv Nurs. 2006, 56(5), JOKELAINEN M, TURUNEN H, TOSSAVAINEN K, JAMOOKEEAH D, COCO K. A systematic review of mentoring nursing students in clinical placements. J Clin Nurs. 2011, 20(19-20), LÖFMARK, A., THORKILDSEN, K., RÅHOLM, M., NATVIG, G. K. Nursing students satisfaction with supervision from preceptors and teachers during clinical practice. Nurse Education in Practice. 2012, 12(3), MURPHY, F., ROSSER, M., BEVAN, R., WARNER, G., JORDAN, S. Nursing students experiences and preferences regarding hospital and community placements. Nurse Education in Practice. 2012, 12(3), PEARCEY, P., ELLIOTT, B. Student impressions of clinical nursing. Nurse Education Today 2004, 24(5), SAARIKOSKI, M., LEINO-KILPI, H. The clinical learning enviroment and supervision by staff nurses: developing the instrument. International Journal of Nursing Studies, 2002, 39 (3), SAARIKOSKI M. Mentor relationship as a tool of professional development of student nurses in clinical practice. Int J Psychiatr Nurs Res. 2003, 9(1), VRUBLOVÁ, Y. Úloha mentora v praktické výuce. In DUŠOVÁ, B., JAROŠOVÁ, D., VRUBLOVÁ, Y. (eds). Trendy v ošetřovatelství IV. Ostrava: Ostravská univerzita, s WILSON-BARNETT, J., BUTTERWORTH, T., WHITE, E., TWINN, S., DAVIES, S., RILEY, L. Clinical support and the Project 2000 nursing student: factors influencing this process. J Adv Nurs. 1995, 21(6), /453/EEC Council Directive of 27 June 1977 concerning the coordination of provisions laid down by law, regulativ or administrative action in respect of the activities of nurses responsible for general care. [online] [cit ]. Dostupné z: < :0008:0010:EN:PDF > Ošetřovatelství a porodní asistence 389