Metodický list č. 2 Příčiny a důsledky měnových krizí

Transkript

1 Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2004/05, letní semestr Magisterské studium, kombinovaná forma, obor Finance a finanční služby Předmět: Měnové a finanční krize Přednášející: Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. Metodický list č. 2 Příčiny a důsledky měnových krizí Cíl: rozlišení jednotlivých stupňů příčin měnových krizí a šíření krizí. Rozvoj abstraktního myšlení formulací teoretických modelů krizí. Vymezení důsledků krizí. Dílčí témata: 1. Devalvační očekávání 2. Obecné rizikové prostředí vzniku krize 3. Fundamentální příčiny 4. Nakupení měnových krizí 5. Mechanismus útoku na měnu 6. Dopady do bankovní a podnikové sféry 7. Makroekonomické dopady 8. Důsledky pro centrální autority 1. Devalvační očekávání Útok na měnu je vyvolán devalvačními očekáváními. Ta vyplývají z nepříznivého ekonomického vývoje. Spekulativním útokem je devalvace postižené měny (měnová krize) urychlena a prohloubena. 1) Nepříznivý ekonomický vývoj: mnoho nestejnorodých veličin, charakterizujících ekonomiku na různé úrovni obecnosti: - některé veličiny představují pouze obecné rizikové prostředí vzniku krize - jiné vykazují těsnější souvislost s výskytem krizí a tím varují před možnou devalvací, neboť (podle výzkumů) mají tendenci vykazovat neobvyklé chování v obdobích předcházejících krizi. Jde o fundamentální (základní) příčiny vzniku krize. Bezprostředním impulsem (spouští, roznětkou krize) jsou např. zveřejnění nepříznivých informací nebo politické události. Měnové krize se mohou (teoreticky) objevit na základě pouhého očekávání nepříznivého ekonomického vývoje (např. analogií s vývojem v obdobných zemích). Devalvace je pak zapříčiněna pouhými očekáváními (sebenaplňující se devalvace resp. měnová krize). Odlišení role postižené ekonomiky (její stav a perspektivy) a úlohy mezinárodního finančního systému. Podle G. Sorose jde o hlavní zdroj krizí: - chyby v chování mezinárodního bankovního systému, - neschopnost mezinárodních organizací krizím zabránit.

2 2) Jsou měnové krize vyvolány záměrně cíleně spekulanty? - cílemje zisk spekulantů, - nebo dokonce spolupracují s vládami a s MMF se záměrem prosazení širších ekonomických a politických cílů (donutit postižené země k levnému výprodeji národního majetku )? - nebo jde o potrestání země z politických důvodů (malajsijský premiér M. Mahathir)? 2. Obecné rizikové prostředí vzniku krize Okolnosti, které souvisí s dalšími bezprostředními příčinami krize (fundamentálními příčinami). Jejich výskyt tedy znamená pouze určité riziko výskytu krize, nikoliv bezprostřední varování. Režim fixního nominálního měnového kurzu, který útok na měnu umožňuje, případně jej také stimuluje možností jednosměrné spekulace (oslabení kurzového rizika). Nadměrně expanzivní politiky znamenají vysoké vládní výdaje vedoucí k deficitům veřejných rozpočtů, financované monetizací (tvorbou peněz). Fiskální expanze je tedy doprovázena monetární expanzí. Dluhové financování vládních výdajů (a tudíž celkově růstu poptávky) je dále pokryto částečně zahraničním kapitálem, a to přímo nebo nepřímo (přílivem zahraničního kapitálu do bankovního sektoru a odsud přes úvěry k vládě). Příliv zahraničního kapitálu se v podmínkách fixního kurzu přeměňuje v domácí peněžní zásobu. Expanzivní vládní politiky tak jednak umožňují příliv kapitálu, jednak vedou k růstu poptávky, tím podporují import a růst cen (a tím nadhodnocování reálného měnového kurzu). Vnější ekonomická nerovnováha je představována deficitem běžného účtu platební bilance, který vyvolává závislost na čistém přílivu kapitálu. Únosnost deficitu běžného účtu: - orientační kvantitativní kritérium: - 5 % HDP, - kvalitativní kritérium: intertemporální solventnost běžného účtu (jeho současný deficit bude v budoucnu vystřídán přebytkem). Ta je podmíněna využitím současného deficitu běžného účtu k financování zejména dovozů pro produktivní využití především v exportních odvětvích, nikoliv spotřebních výdajů nebo neproduktivních vládních výdajů. Čistý příliv kapitálu je rizikový v podobě: - tzv. ostatního kapitálu, tedy zejména v podobě poskytnutých bankovních depozit a úvěrů (nikoliv v podobě přímých zahraničních investic případně portfoliových nedluhových investic), - krátkodobého kapitálu (pohledávek se splatností kratší jednoho roku), - kapitálu soukromých (nikoliv oficiálních) věřitelů, - pohledávek s plovoucí úrokovou sazbou. Rizikové chování bankovního sektoru se projevuje: 1) v tzv. špatných úvěrech (tj. obtížně dobytné pohledávky) v bankovních aktivech. Jde o důsledek: - nesprávného vyhodnocování kvality úvěrovaných projektů v důsledku jejich značného počtu,

3 - nevhodných zásahů vlád do bankovního sektoru, jako jsou nadměrné vládní garance bankám nebo požadavky vlád na financování určitých projektů bez ohledu na jejich vyhodnocení, - úvěrování tzv. spřízněných osob, - nedostatečného dozoru centrálních bank, - velkého objemu úvěrů poskytnutých na nákupy aktiv se spekulačními účely, vedoucí k bublinám na trzích aktiv. 2) Dalšími projevy rizikového chování bank jsou nesoulad mezi devizovými pohledávkami a devizovými závazky a nedostatečné pojištění proti kurzovým rizikům (výsledek dlouhodobě fixního kurzu). Předčasná liberalizace pohybu kapitálu: uvolnění přílivu kapitálu před stabilizací bankovního sektoru. 3. Fundamentální příčiny Ukazatele, vykazující ve výzkumech odlišné chování v předkrizovém období (2 roky před krizí) ve srovnání s předchozím klidným obdobím. Bezprostředně tak vyvolávají pozornost finančních investorů pokud jde o možnou devalvaci kurzu měny dané země a ovlivňují jejich rozhodování. Reálně nadhodnocená měna ve smyslu odchylky reálného měnového kurzu v předkrizovém období oproti trendu v klidném období. K tomuto reálnému nadhodnocení kurzu dochází v systému fixního nominálního kurzu, reálné zhodnocování se proto děje v důsledku vysoké domácí inflace ve srovnání se zahraničím. Nepříznivý vývoj obchodní bilance. Export vykazuje klesající tempa růstu, import se však před krizí nezpomaluje (k tomu dochází až po krizi). Tento vývoj bývá často bezprostředně před krizí zostřen zhoršením terms of trade. Přeúvěrovaná ekonomika (tzv. úvěrové boomy). Úvěrové možnosti jsou stimulovány přílivem zahraničního kapitálu a expanzivní měnovou politikou. Nedostatečně vysoké měnové rezervy v relativním vyjádření jako poměr peněžní zásoby (M2) k rezervám. Čím vyšší je tento poměr, tím méně jsou bankovní pasiva kryta měnovými rezervami, tím obtížnější je dostát závazkům vůči zahraničí. Snížení tempa růstu a následně pokles cen aktiv (nemovitostí a akcií) jako důsledek předchozí spekulační bubliny. Vysoká inflace, vedoucí jednak k reálnému zhodnocování měnového kurzu před krizí, jednak k vysokým nominálním úrokovým sazbám a (při fixním nominálním kurzu) k podpoře přílivu zahraničního kapitálu. Další indikátory: - zpomalení růstu outputu (HDP nebo průmyslové produkce) v předkrizovém období, - růst světových úrokových sazeb těsně před krizí, - bankovní vklady, jejichž pokles je projevem bankovní krize, - růst peněžního multiplikátoru vyvolává obavy z bankovní krize.

4 4. Nakupení měnových krizí Vysvětlení, proč se krize objevují současně v řadě zemí případně v krátkém sledu po sobě. Monzunový efekt znamená, že z globálního prostředí vyzařuje určitý nepříznivý vliv, který se přežene přes zasažené země a tím přispěje k vytvoření podmínek, příznivých pro vypuknutí krize. Nákaza (přenos měnové krize z jedné země na druhou): 1) při efektu přetékání je šíření krizí podmíněno vzájemným propojením postižených ekonomik: - obchodním kanálem, prostřednictvím kterého se krize rozšíří na základě zhoršení fundamentálních příčin v nakažených zemích, - finančním (kapitálovým) kanálem v podobě tzv. efektu společného věřitele. 2) čistá nákaza: věřitelé pod vlivem krize v jedné zemi přehodnocují fundamentální veličiny v jiné (podobné) zemi, i když pro to nemusí být objektivní důvod. 5. Mechanismus útoku na měnu Společná akce řady finančních investorů. Dvojí vysvětlení. 1) Stádové chování investorů, tj. vzájemné napodobování rozhodování. Začnou-li někteří finanční investoři pod vlivem ztráty důvěry likvidovat své investice (přesunovat svá aktiva z dané země jinam), další se rychle připojí. To je vysvětlováno dvěma okolnostmi. - efekt následování, je založen na vztahu vlastník agent (tj. akcionáře fondu a manažera fondu). Manažeři jsou hodnoceni na základě relativních výsledků, ve srovnání s ostatními manažery, nikoliv absolutních výsledků, - asymetrie informací: subjekty devizových trhů neodvozují své rozhodování od vlastních informací, nýbrž od rozhodování jiných subjektů, o kterých se domnívají, že mají dokonalejší informace. 2) Vyhodnocování úspěšnosti rozhodování (samostatně) v závislosti na počtu a rozhodování ostatních subjektů. Výsledek je ovlivněn: - počtem zúčastněných subjektů. Pravděpodobnost útoku bude klesat s rostoucím počtem subjektů ( něco musí koordinovat jejich chování v tom směru, že zaútočí velký počet účastníků, s jejich rostoucím počtem se dá hůře odhadnout jejich reakce), - úsudkem držitelů měny o reakci vlády (k útoku dojde, budou-li držitelé měny přesvědčeni o nezájmu vlády nebo o jejích slabých schopnostech kurz udržet, a to vzhledem k nákladnosti výrazného zvýšení úrokových sazeb). 6. Dopady do bankovní a podnikové sféry Úpadky bank Příčiny:

5 Primární dopady - znehodnocení měnového kurzu vede k růstu nákladů na úhradu devizových závazků (předchozí stabilní kurz přitom často oslabuje pojištění proti kurzovým rizikům). Nepříznivý vývoj bankovních pohledávek a závazků: - předchozí úvěrová expanze, podmíněná přílivem zahraničního kapitálu, vede k vysokému podílu špatných úvěrů (nekvalitní projekty, úvěry na bublinová aktiva), k nedobytným pohledávkám, - pokles aktiv v portfoliích bank v důsledku splasknutí spekulační bubliny, - rostoucí stahování vkladů, nedostatek aktiv vede k nesplácení bankovních závazků. Sekundární dopady: restriktivní měnová politika zvyšuje úrokové sazby a tím: - zdražuje úvěry pro komerční banky, - zvyšuje tržní úrokové sazby. Důsledky: - šíření úpadků bank do úpadků dalších podniků, - vyvolávání pesimistických očekávání (v důsledku toho klesají celkové domácí výdaje, je odrazován zahraniční kapitál), - náklady veřejných financí. Úpadky podniků Primární dopady: - růst nákladů na úhradu devizových závazků (stejně jako u bank). - zdražení dovážených vstupů, Sekundární dopady: - váznoucí poptávka: důsledek restriktivní měnové politiky (jednak vlivem růstu úrokových sazeb, jednak omezením úvěrových zdrojů), restriktivní fiskální politiky, pesimistických očekávání a efektu bohatství (pokles výdajů domácností), - vliv bankovní krize: omezení poskytování úvěrů bankami (jak krátkodobých provozních úvěrů nebo exportních úvěrů, tak i dlouhodobých investičních úvěrů), úpadky bank se šíří do podnikové sféry, růst úrokových nákladů (z dosavadních úvěrů při pohyblivé úrokové sazbě, z nových úvěrů), Důsledky: růst nezaměstnanosti, navazující dopady do reálné ekonomiky. 7. Makroekonomické dopady Dopady do reálné ekonomiky: - hospodářská recese: ztráta HDP a růst nezaměstnanosti, pokles životní úrovně (navazující sociální a politické dopady), - pokles fyzického investování podniků z důvodu nedostatku úvěrových zdrojů. Tím se dlouhodobě zpomaluje ekonomický růst. Dopady do inflace: obousměrné tlaky - nákladovým šokem růst inflace (stagflace), - restriktivními politikami pokles inflace.

6 Dopady do platební bilance: - zlepšení běžného účtu pod vlivem: - znehodnocení kurzu, - poklesu importu (v důsledku poklesu HDP), - zhoršení finančního účtu, zejména ostatního kapitálu. Přerozdělovací efekty: - domácí, - mezinárodní. 8. Důsledky pro centrální autority Dopady na centrální banku Snaha o udržení fixního měnového kurzu vede k odlivu měnových rezerv s následnými dopady do domácí peněžní zásoby (měnová restrikce, růst úrokových sazeb). Pozdější doplnění měnových rezerv nákupem deviz probíhá při znehodnoceném kurzu domácí měny. To se přenáší do domácí peněžní zásoby. Náklady na obranu kurzu domácí měny: vznikají úrokové náklady, pokud jsou kurzové intervence a také následné doplnění měnových rezerv financovány úvěrem, Dopady do veřejných financí Růst rozpočtového deficitu: - pokles vybraných daní, - náklady v podobě subvencí bankovnímu sektoru, - růst úroků z veřejného dluhu, - zdražení devizových závazků. Pokrizová fiskální politika vyžaduje restriktivní charakter: - je nutné omezení jiných výdajů, - navazující sociální a politické dopady. Literatura DVOŘÁK, P.: Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 2/2004. Praha, HELÍSEK, M.: Měnové krize (empirie a teorie). Praha, Professional Publishing INTERNATIONAL MONETARY FUND: Financial Crises: Characteristics and Indicators of Vulnerability. In: World Economic Outlook. Washington D. C., IMF, May 1998.