Cíl: celková charakteristika měnových krizí včetně konkrétních historických příkladů

Transkript

1 Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2004/05, letní semestr Magisterské studium, kombinovaná forma, obor Finance a finanční služby Předmět: Měnové a finanční krize Přednášející: Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. Metodický list č. 1 Charakteristika měnových krizí, vybrané případy krizí Cíl: celková charakteristika měnových krizí včetně konkrétních historických příkladů Dílčí témata: 1. Definice pojmů. Útok na měnu. Anatomie krize 2. Identifikace krizí 3. Krize EMS Krize v Mexiku Krize v jihovýchodní Asii Krize v Rusku Krize v Argentině Definice pojmů. Útok na měnu. Anatomie krize Měnová (kurzová, devalvační) krize: - útok na měnu = převod aktiv ( útěk od aktiv) z postižené měny do zahraničních měn, - při fixním měnovém kurzu (obvyklejší případ): - odčerpání měnových rezerv centrální banky, která intervencemi drží fixní kurz, - růst úrokových sazeb (zmírňovat odliv kapitálu do zahraničí), - devalvace nebo opuštění fixního kurzu a jeho výrazná depreciace. - při flexibilním kurzu: přechod z řízeného na volný floating. Finanční krize: rozpad finančních trhů (nefungují finanční zprostředkovatelé) s nepříznivými dopady do reálné ekonomiky. Měnová krize je přitom doprovázena: - bankovní krizí (uzavírání bank nebo jejich udržení vládními subvencemi), - případně dluhovou krizí (omezení splátek zahraničního dluhu). Útok na měnu Subjekty: - dychtiví spekulanti : v případě zahraničních investorů s otevřenou krátkou devizovou pozicí. Spekulace (hedgové fondy): na spotovém nebo termínovém devizovém trhu. Maximalizace zisků, - zklamaní investoři : diverzifikují svá aktiva, minimalizace ztrát, - ostatní subjekty, ohrožení potenciální devalvací (podniky, domácnosti). Příčiny útoku :

2 - nepříznivý ekonomický vývoj (obecné a fundamentální příčiny) vedoucí k očekávání devalvace, příp. pouhé očekávaní tohoto vývoje (fundamentálně zdravé ekonomiky) tzv. sebenaplňující se očekávání devalvace (měnové krize), - role finančbních spekulantů, případně jejich propojení s dalšími subjekty. Anatomie krize znamená zkratkovité vyjádření jejích příčin, průběhu a důsledků: - předkrizový vývoj dané ekonomiky, - bezprostřední impuls, - krizový vývoj kurzu, opatření k zabránění znehodnocování, - dopady znehodnocení kurzu na mikro- a makroúrovni. 2. Identifikace měnových krizí Procentní znehodnocení nominálního měnového kurzu: - min. 25 % nominálního znehodnocení dolarového kurzu v průměru za rok, - při zvýšení meziroční míry depreciace min. o 10 p. b. Index spekulativních tlaků - složení: změny (zohledněné vahami) měnového kurzu, devizových rezerv, příp. také úrokových sazeb, - krize je identifikována při překročení extrémní hodnoty indexu, - jsou zachyceny i odražené krize, Frekvence krizí (četnost výskytu): v historickém vývoji rostoucí (od 2,6 % v dobách zlatého standardu po 9,8 % v post brettonwoodském systému). Délka krize: od začátku depreciace (resp. rozšíření fluktuačního pásma) po začátek trendu stabilizace kurzu. Hloubka krize: procentní znehodnocení kurzu 3. Krize EMS Evropský měnový systém (EMS) od března mechanismus měnových kurzů (ERM). První vlna krize (září 1992) Vliv sjednocení Německa růst německých úrokových sazeb. Neschválení Maastrichtských dohod v dánském referendu, očekávání zmírnění rozpočtových podmínek a růstu inflace. Tlak na znehodnocení italské liry (vysoká inflace) vedl k její devalvaci v polovině září 1992 o 7 %. Německá centrální banka (Deutsche Bundesbank DBB) zároveň snížila své úrokové sazby a vyzvala Velkou Británii k devalvaci britské libry (vysoká inflace) jako současnou úpravu s navrhovanou revalvací marky. Vystoupení libry z ERM ( ), zavedení floatingu a znehodnocování kurzu libry až do poloviny listopadu Současně vystoupila z ERM také italská lira. První vlna krize přinesla dále devalvaci španělské pesety o 5 % (vysoká inflace a deficit běžného účtu). Další devalvaci bylo zabráněno jen zavedením kontroly mezinárodního pohybu kapitálu.

3 Druhá vlna krize (listopad 1992 květen 1993) Měnová krize pokračovala koncem listopadu 1992 další devalvací španělské pesety a dále portugalského escuda (po 6 %) a opakováním těchto devalvací v polovině května 1993 (po 8 %). Vliv obchodního propojení Španělska a Portugalska (zde navíc vysoká inflace). Irská libra se sice ubránila devalvaci v září 1992 (zvýšením úrokových sazeb), k její devalvaci však došlo začátkem února 1993, a to o 10 %. Devalvace byla vůbec nejvyšší během celé měnové krize. Vliv obchodního propojení s V. Británií. Třetí vlna krize (červenec srpen 1993) Celkové zhoršení ekonomického vývoje v Evropských společenstvích vedl k očekávání expanzivní měnové politiky a tudíž k očekávání další vlny devalvací. Německá centrální banka navíc nebyla ochotna, z důvodu obav z inflace, snížit své úrokové sazby. Sílící spekulativní útoky a nemožnost udržet kurzy ve fluktuačním pásmu ani přes rozsáhlé intervence vedly k rozšíření fluktuačního pásma na ± 15 % (od ). Celkové hodnocení - fundamentální příčinou měnových krizí a neschopnosti udržet vzájemné fixní kurzy byl zejména nerovnoměrný ekonomický vývoj v podobě rozdílné inflace a rozdílných úrokových sazeb (v Itálii a Španělsku také vysoké deficity běžných účtů), - v šíření krizí se uplatnil obchodní kanál (mezi Španělskem a Portugalskem, mezi Velkou Británií a Irskem), - krize jednotlivých měn nebyly zvlášť výrazné. K největším devalvacím došlo u španělské měny, a to 5 %, 6 % a 8 % v průběhu osmi měsíců, - krize jednotlivých měn se nepromítly výrazně do reálné ekonomiky (krizi ERM lze považovat za příklad měnové krize, která nepřerostla v krizi finanční), - krize zpochybnila schopnost udržet zafixované měnové kurzy a tím zpochybnila a ohrozila tvorbu hospodářské a měnové unie. Řešením bylo rozšíření fluktuačního pásma (zvýšení rizika devizovým spekulantům). Nebezpečí měnových krizí bylo zmírněno zafixováním kurzů k euru a navzájem ( ) a zavedením nové jednotné měny euro ( ). 4. Mexiko Mexická ekonomika spíše fundamentálně zdravá, s relativně úspěšným vývojem. Fiskální restrikce, ozdravení veřejných financí, snížení inflace (též díky brždění růstu mezd). Výsledkem byl přebytkový rozpočet, pokles inflace ze 160 % (1987) na 16 % (1992) při rychlém růstu HDP. Vysoký deficit běžného účtu (7 % HDP 1994). Při přebytkovém rozpočtu spojen s dovozem investic. Silný příliv kapitálu ze zahraničí (zejména portfoliové investice a jiný horký kapitál). Zhodnocující se reálný měnový kurz ( o 20 %). Průběh krize V roce 1994 byly v Mexiku zaznamenány tři šoky: - od února 1994 začaly růst úrokové sazby v zahraničí, zejména v USA, což učinilo z mexických aktiv méně atraktivní investiční příležitosti. Šlo o výsledek restriktivní americké měnové politiky, následované řadou dalších zemí, - po celý rok narůstaly politické problémy,

4 - koncem roku začala mexická vláda, pod vlivem rostoucího tlaku na měnový kurz, otevřeně diskutovat o možné změně kurzového režimu. Od poloviny 1994 silné oslabení přílivu kapitálu. Emise tesobonos (vládní dolarové obligace k doplnění rezerv). Rozšíření fluktuačního pásma a poté zavedení floatingu (prosinec 1994). Znehodnocování do prosince 1995 (96 %). Rychlá a výrazná pomoc MMF a jiných veřejných subjektů (50 mld. USD). Důsledky krize Měnová krize a následná nápravná opatření (restrikce) byly spojeny se silným poklesem poptávky a výraznou hospodářskou recesí (pokles HDP 6,2 % 1995). Došlo také k výraznému nárůstu inflace (35 % 1995). Deficit běžného účtu naopak silně poklesl (0,6 % 1995), a to jednak pod vlivem poklesu importu (vliv recese), jednak růstu exportu, při kterém hrála příznivou roli cyklická fáze expanze v USA. Americká ekonomika tak působila jako lokomotiva, táhnoucí mexickou ekonomiku. Krizová nákaza (tequilla efekt)v řadě zemí. Došlo jednak k silnému poklesu cen akcií na řadě tzv. nových trhů, jednak k útokům na kurzy několika měn. Konkrétně: - útok na argentinskou měnu vedl ke ztrátě třetiny devizových rezerv argentinské centrální banky. V důsledku tehdy existujícího typu měnové politiky currency board a tudíž měnové restrikce se Argentina ubránila měnové krizi, avšak za cenu silného růstu úrokových sazeb a recese, - napadena byla také brazilská měna (znehodnocení o 10 % 1995), - spekulace postihla také měny Thajska, Hong Kongu a Filipín. Celkové hodnocení - mexická měnová krize vyvolala pozornost vzhledem k spíše fundamentálně zdravé mexické ekonomice, - dalším doposud nezvyklým rysem byla její hloubka silné znehodnocení nominálního měnového kurzu, silný propad HDP, - byla spojena s výraznou a rychlou finanční pomocí a byla rychle překonána, - bylo pozorováno nákazové šíření krize. Vzhledem k těmto okolnostem se hovoří o kvalitativně nové krizi. 5. Měnová krize v jihovýchodní Asii Předkrizové období Fundamentálně zdravé ekonomiky ( asijští tygři ) v letech : - růst HDP 5 10 %, přitom nízká inflace 4 9 %, - deficity BÚ PB 3 4 % (výjimka: Thajsko 8 %), - příliv kapitálu s PZI, - nadhodnocení reálného měnového kurzu nebylo vysoké. Problémy: - bankovní sektor: - příliv zahraničního kapitálu (podmíněn úrokovým diferenciálem) a růst úvěrových zdrojů, - expanze úvěrů podnikům, - při velkém počtu poskytovaných úvěrů a nedostatečném bankovním dohledu: - nedostatečná analýza úvěrovaných projektů a jejich návratnosti,

5 - úvěrování tzv. spřízněných osob, - nadměrné vládní záruky při poskytování úvěrů podnikům - důsledek: špatné (nedobytné) úvěry, - dále: financování nákupů nemovitostí a akcií (důsledek: cenové bubliny na trzích těchto aktiv). - zhodnocení kurzu USD v polovině 1997, oslabení konkurenceschopnosti (při fixním kurzu k USD). Průběh krize - první vlna: léto Thajsko: zpomalování exportu a HDP, špatné úvěry a uzavření 16 bank, deficitní vládní rozpočet, počátkem července zaveden floating, - rozšíření devalvačních očekávání a zavedení floatingu na Filipínách a v Malajsii, dále (v srpnu 1997) v Indonésii, - druhá vlna: podzim útok na korejskou měnu (vysoký zahr. dluh a obavy z vyhlášení moratoria, slabé banky). Floating zaveden v listopadu 1997, - rychlý úvěr MMF ve výši 21 mld. USD (obavy z rozšíření krize do celého rozvojového světa). V lednu 1998 dohody o restrukturalizaci pohledávek bank vůči Koreji (ve výši 22 nmld. USD), - v únoru zpomalení depreciací měn (s výjimkou Indonésie politická nestabilita), - třetí vlna: jaro obnovení nedůvěry od května (s výjimkou Koreje), dále vliv recese v Japonsku od zač (nefunguje jako lokomotiva ), od srpna měnová krize v Rusku, - zvláštní reakce: Malajsie (premiér M. Mahathir) zavedla v září administrativní kontrolu odlivu kapitálu, odmítla úvěrovou pomoc MMF, - uklidnění kurzů v září říjnu Důsledky měnové krize - silný pokles HDP 1998 (7 13 %, Filipíny jen 1 %), - nízká inflace (5 8 %, Indonésie 58 % v důsledku mimořádné depreciace), přebytky BÚ PB. Celkově: krize byla překvapivá (fundamentálně zdravé ekonomiky), nebývale hluboká, postihla současně řadu zemí. Silný pokles HDP, avšak rychlá obnova jeho růstu. 6. Rusko 1998 Nepříznivá ekonomická situace: - vysoký deficit vládního rozpočtu ( % HDP), - vysoká inflace (v letech 1996 a 1997 šlo o 48 % a 15 %), která přispívala k devalvačním očekáváním, - problémy bankovní soustavy, a to v souvislosti s klesajícími cenami cenných papírů, které se přenášely do poklesu bankovních aktiv. Dopady měnové krize v jihovýchodní Asii na Rusko: - pokles poptávky z těchto zemí po ruských komoditách, zejména surovinách, což vedlo ke zhoršení ruského exportu a tím i běžného účtu platební bilance. - všeobecné zhoršení důvěry investorů vůči nově utvářeným finančním trhům, tedy i vůči Rusku.

6 Obrana rublu: - růst úrokových sazeb (zápůjční sazba centrální banky na 150 %), - kurzové intervence (pokles měnových rezerv z 20,4 na 8,2 mld. USD), - úvěr od MMF a dalších oficiálních zdrojů (22,6 mld. USD). Měnová krize Srpen 1998 odmítnutí reformy rozpočtu v parlamentu. Rozšíření fluktuačního pásma, omezení vnitřní směnitelnosti. Moratorium na splácení zahraničního dluhu soukromých dlužníků (na 90 dní) a vládního dluhu v rublech (do konce r. 1999) jednostranná opatření, bez dohod o restrukturalizaci. To vedlo k dalšímu poklesu důvěry. Počátkem září zaveden floating, spojený s runem na banky. Nárůst kurzu koncem srpna ze 6 na 11 RUR/1 USD, začátkem září na 21 RUR. Do ledna 2000 na 29 RUR, pokračovalo mírné znehodnocování až koncem 2002 na 32 RUR. MMF odmítl poskytovat další úvěry (kritika morálního hazardu). Protikrizová opatření: restriktivní politika, devizové restrikce (zavedení nabídkové povinnosti podniků), regulace zahraničního obchodu (např. dovozu alkoholu a vývozu potravin). Důsledky krize Recese v r (pokles HDP o 5 %), již v následujícím roce však nastala fáze expanze (+ 5 %), která zesílila v r (+ 9 %). Běžný účet platební bilance se dostal z nuly v letech 1997 a 1998 do vysokého přebytku v následujících letech (13 % a 18 %). Inflace byla depreciací zvýšena (v letech 1998 a % a 86 %). Celkově došlo k úpadkům jedné čtvrtiny ruských bank (cca 400). Rozšíření nedůvěry finančních investorů na tzv. nové finanční trhy s následným odlivem kapitálu, a to konkrétně ve střední a východní Evropě (Maďarsko, Polsko) a v Brazílii. Celkové zhodnocení - ruská krize souvisela se zhoršením řady fundamentálních ukazatelů, není tudíž považována za příklad sebenaplňujících se devalvačních krizí, - měnová krize byla spojena s dluhovou a bankovní krizí, - měnová krize byla nebývale dlouhá, - její dopady spočívaly spíše ve vysoké inflaci než v hospodářské recesi, zasáhla silně zejména bankovní sféru. 7. Měnová krize v Argentině 2002 Předkrizové období - currency board (od 1991) nové peso k USD 1 : 1. Zamezením monetizace rozpočtového deficitu došlo k poklesu inflace ze 3 tis. % (1989) na -1,1 % (deflace) v r. 2001, - růst HDP : 4 8 %, - od 1999 recese v důsledku: - brazilské měnové krize (znehodnocení brazilské měny při velkém exportu Argentiny do Brazílie), - zhodnocování US dolaru, tedy i arg. pesa (vliv currency board), pokles konkurenceschopnosti, - poklesu cen surovin (argentinský export) na světových trzích.

7 Currency board neumožňoval expanzivní měnovou politikou zmírňovat recesi. - zhoršování ekonomické situace a ztráta důvěry investorů v důsledku: - zhoršování veřejných financí, - deficitu BÚ PB ( %), vliv mj. zhodnocování kurzu USD, - růstu zahraničního dluhu a dluhové služby (488 % a 94 % k exportu), - výběry bankovních vkladů 2001, - currency board udržen jen díky úvěrům MMF (z března 2000 a září 2001). Průběh krize : recese 4,4 %. Koncem roku 2001: - MMF odmítl další úvěry (ztráta jeho důvěry ve snížení rozpočtového deficitu), - vláda vyhlásila zmrazení bankovních vkladů, - zavedena administrativní kontrola odlivu kapitálu, - politická nestabilita, - leden 2002 zaveden na jeden měsíc duální kurz, poté v únoru pouze floating, - vyhlášeno moratorium na splácení veřejného zahraničního dluhu (95 mld. USD), - znehodnocování kurzu pesa na 3,8 ARP/1 USD do června 2002, poté stabilizace kurzu. Důsledky krize - pokračování recese (2002 pokles HDP 11 %). Obnovení růstu začátkem 2003 (vliv kurzové depreciace na podporu exportu a omezení importu), - obnovení inflace (2002: 26 %), - pokračuje restriktivní fiskální politika. Také měnová politika po opuštění currency board by svou restrikcí měla tlumit inflaci, - zmražením vkladů pro dosažení stabilizace bankovní soustavy, - úvahy o dolarizaci ekonomiky (existují však obavy z apreciace kurzu dolaru), - vyjednává se o restrukturalizaci zahraničního dluhu. Celkově: režim fixního kurzu (currency board) neumožňoval měnovou expanzi a zmírnění recese. Vyostřil se také problém rozpočtového deficitu. Během r. 2001, kdy měl být currency board snad již opuštěn, byl zachován díky úvěrům MMF. S měnovou krizí je spojeno výrazné znehodnocení kurzu, moratorium na zahraniční veřejný dluh, prohloubení recese a silné zvýšení inflace. Literatura HELÍSEK,M.: Měnové krize (empirie a teorie). Praha, Professional Publishing JONÁŠ, J.: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Praha, Management Press MANDEL, M. TOMŠÍK, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Praha, Management Press 2003.

8