Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav klasických studií. Novořecký jazyk a literatura

Transkript

1 1

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Paris Vasiliadis Lidová píseň v poezii novoathénské básnické školy Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 3

4 Rád bych poděkoval vedoucí práce, Mgr. Nicole Votavové Sumelidisové, za nevšední ochotu, odborné vedení, cenné rady a připomínky při psaní této práce. 4

5 Obsah 1. Úvod Literární kontext a Novoathénská básnická škola Řecká lidová píseň Počátky lidových písní Klasifikace lidových písní Metrická stránka lidových písní, figury, tropy Vybrané básně a sbírky 4.1 Jorgos Drosinis Kostis Palamas Kostas Krystallis Jannis Gryparis Jorgos Drosinis 5.1 Tematika a motivy básní Metrická stránka básní Stylistické figury Tropy Jazyk Shrnutí Kostis Palamas 6.1 Tematika básní, motivy Metrická stránka básní Stylistické figury Tropy Jazyk Shrnutí

6 7. Kostas Krystallis 7.1 Tematika básní, motivy kleftská píseň v Krystallisově poezii prvky balady v Krystallisově poezii Metrická stránka básní Stylistické figury Tropy Jazyk Podobnost veršů s verši lidové poezie Shrnutí Jannis Gryparis 8.1 Tematika básní Metrická stránka básní Stylistické figury Tropy Jazyk Shrnutí Závěr Resumé (Περίληψη) Seznam použité literatury

7 1. Úvod V předkládané diplomové práci se zabývám znaky řecké lidové písně v poezii básníků novoathénské básnické školy. V průběhu 19. století vzrůstá v celé Evropě zájem o lidové tradice, folklor, lidové písně a témata související se všedním životem. Proto jsem zvolil generaci básníků 1880, neboť s touto generací vrcholí zájem o lidové tradice a v básních novoathénské básnické školy proto očekávám velké množství znaků řeckého písňového folkloru. Jako typické představitele jsem vybral tři autory generace básníků 80. let J. Drosinise, K. Palamase a K. Krystallise. Zvolil jsem Drosinisovu sbírku Idyly (Ειδύλλια), neboť se jedná o první básnické dílo řadící se do generace 1880 s častým výskytem znaků lidové poezie. Mezi nejvýznamnější představitele této generace patří K. Palamas, proto jsem zvolil i tohoto autora a jeho básnickou sbírku Písně mé vlasti (Τραγούδια της πατρίδος μου). V této sbírce se mimo historických témat, byzantské tradice a motivů čerpajících z každodenního života, obrací také k lidové písni. Výrazně je lidovou písní ovlivněn K. Krystallis. Básně jeho dvou sbírek Rolnických písní (Αγροτικά) a Písní z vesnice a salaše (Τραγούδια του χωριού και της στάνης) často není možné na první pohled rozeznat od autentických lidových písní. V předkládané práci sleduji, které prvky lidové písně K. Krystallis přejímá především. Jako posledního autora jsem zvolil J. Gryparise, zástupce generace 90. let. V 90. letech začíná ustupovat zájem o lidové písně zájmu o hlavní myšlenky symbolismu, snažím se tedy sledovat, jakým způsobem se promítá lidová píseň do řecké poezie v období vzrůstajícího zájmu o zásady symbolismu. Ve všech vybraných sbírkách se pokusím vyhledat prvky řecké lidové poezie a následně sledovat, do jaké míry tyto prvky autoři přejímají a stávají se inspiračním zdrojem jejich autentické tvorby. V první části se stručně věnuji událostem, které souvisí s lidovou písní a předcházejí vzniku novoathénské básnické školy, dále obecné charakteristice novoathénské básnické školy a podmínkám jejího vzniku. Vybírám několik nejvýznamnějších představitelů a stručně charakterizuji jejich dílo vzniklé v prvních dvaceti letech existence této básnické generace. Další kapitola je věnována lidovým písním. Nejprve se věnuji obecné charakteristice lidových písní, následují podkapitoly věnované počátkům lidové písně a problematice klasifikace lidových písní. Podrobněji se věnuji klasifikaci podle Nikolaose Politise v N.: Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925 a stručně charakterizuji jednotlivé kategorie. Poslední podkapitola se zaměřuje na metrickou stránku lidové poezie, především na patnáctislabičný jambický veršový rozměr a jeho znaky, dále na nejběžnější stylistické figury a básnické tropy lidové poezie. Vycházím z klasifikace podle Hrabák, J.: Poetika, Český spisovatel, Praha, Ve čtvrté kapitole podávám základní informace o jednotlivých vybraných dílech. 7

8 Čtyři kapitoly (5-8) jsou hlavními oddíly této diplomové práce. Každá část obsahuje šest podkapitol, ve kterých se postupně věnuji tematice, metrické stránce, stylistickým figurám, tropům, jazyku vybraných sbírek a poslední podkapitola vždy sumarizuje získané informace. Závěrem bych rád doplnil, že do češtiny překládám pouze ukázky z podkapitol věnovaných tematice, stylistickým figurám, básnickým tropům a jazyku. V překladech patnáctislabičných jambů do češtiny se snažím zachovat rozměr verše. Nepřekládám podkapitoly věnované metrické stránce básní. V této kapitole uvádím různé příklady veršů a jejich charakteristiky, nepovažuji tak překlad za nutný. Ukázky uvádím monotonickým i polytonickým systémem v závislosti na tom, jakým systémem jsou psány antologie lidových písní, ze kterých uvádím ukázky. Používám následující antologie lidových písní: 1) Αραβαντινός, Π. (επιμ.): Συλλογή δημώδων ασμάτων Ηπείρου, Πέτρου Πέρρη, Αθήνα ) Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα ) Μελαχρινός, A. (επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα ) Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα ) Πολίτης, Ν., Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις πέμπτη Ε. Γ. Βαγιονάκη, Αθήνα ) Σακελλάριος, Α., A. (επιμ.): Τα Κυπριακά, ήτοι γωγραφία, ιστορία και γλώσσα της νήσου Κύπρου από των αρχαιότατων χρόνων μέχρι σήμερον, τόμος Β, Αθήνα ) Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires de la Gréce moderne, tome 1, Chez Firmin Didot, Paris ) Passow, A. (επιμ.): Τραγούδια ρωμαϊκα, Popularia Carmina Graeciae Recentioris, Lipsiae MDCCCLX 8

9 2. Literární kontext a Novoathénská básnická škola V Evropě 19. století jsme svědky intenzivní konfrontace a koexistence různých postojů a názorů vyvěrajících z celoevropských kulturněhistorických procesů. V Řecku se tyto procesy zjednodušeně řečeno vymezují na dva protichůdné směry, ze kterých jeden tíhne k reminiscenci archaizujícího jazyka, zatímco další, jenž se v poezii naplno prosazuje s Novoathénskou básnickou školou po roce 1880, směřuje k lidové tradici a lidovému jazyku. 1 Tyto protichůdné směry, známé jako tzv. jazyková otázka, jsou sporem o správnou podobu psaného jazyka, jehož počátek sahá až do 2. století n. l. 2 Vraťme se nyní ale do období před rokem 1880, do doby řeckého romantismu. Jeho ideologii, tedy i ideologii Athénské romantické školy, se zcela vymanil Dimosthenis Valavanis, Básně psal sice v katharevuse, používal ale také lidový jazyk a čerpal témata z lidových písní Peloponésu. Následující 1. verš je z básně Το όνειρόν μου: Γελοῦσαν τὰ τριαντάφυλλα, οἱ ἀνθοὶ μοσχοβολοῦσαν Růže se usmívaly, poupata silně voněla Jiný autor, Spyridon Trikupis, napsal v roce 1831 patnáctislabičným jambem báseň Δήμος, ποίημα κλέφτικο, ve které napodobuje metrickou stránku lidové písně. 3 Uvádím malou ukázku: Μὲ βλέπεις πῶς κατάντησα, πάντα τῆρώ τὸ χῶμα Γερὴν ἀκούω τὴν καρδιὰν, κή ἀδύνατον τὸ σῶμα. Vidíš mě, jak jsem skonal a navždy už budu v zemi Poslouchám své zdravé srdce a nemohoucí tělo (Ο Δήμος, ποίημα κλέφτικο, ) Mezi významné předchůdce dimotikismu se řadí Athanasios Christopulos a Joannis Vilaras, kteří své básně psali v jazyce podobném mluvenému projevu. Jako první ukázku uvádím úvodní verše z první básně Christopulosovi sbírky Λυρικά: Τὴν ἄνοιξιν μιᾶ μέρα Ἐκεῖ που τραγουδοῦσα Ψηλ ἀπὸ τὸν αἰθέρα Jednoho jarního dne Tam kde jsem zpíval Z vysoké oblohy 1 Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, Ερμής, Αθήνα 1994, s Pro obecné informace o jazykové otázce odkazuji na Beaton, R.: Εισαγωγἠ στη Νεότερη Ελληνική Λογοτεχνία, Oxford 1994, s ; Podrobněji pak na Horrocks, G. C.: Greek: A history of the language and its Speakers. London and New York: Longman, Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, s

10 Κατέβηκεν ἡ Μοῦσα Sestoupila Múza Následují úvodní verše z Vilarasovy básně Τὸ πόσο σὲ λατρεύω: Τὸ πόσο σὲ λατρεύω, τὸ πόσο σ ἀγαπῶ Τῶν ἀδύνατων εἶναι ποτὲ νὰ σοῦ τὸ εἱπῶ To, jak tě zbožňuji, to, jak tě miluji, Nebudu schopen ti nikdy říct Vypuknutí osvobozeneckých bojů v Řecku proti Osmanské nadvládě upoutalo pozornost evropské veřejnosti související také s masivním zájmem o řeckou lidovou poezii, který vyvolalo vydání dvoudílné sbírky lidových písní v letech Autorem je C. Fauriel a sbírka vzbudila zájem nejen Řecka, ale i Evropy o soustavnou studii řecké lidové poezie. C. Fauriel nikdy Řecko nenavštívil, informace čerpal od vzdělaných Řeků, kteří se rozhodli žít za hranicemi Osmanské říše. 4 Brzy následovaly další sbírky lidových písní, mezi jejichž autory patří např. N. Lemercier (1825), Th. Kind (1827), N. Tommaseo (1842), A. Passow (1860) nebo řečtí autoři J. Chasiotis (1866) a A. Jannarakis (1876). 5 Významnou roli v obratu k lidové tradici hráli také představitelé tzv. sedmiostrovní školy. Z řad jejich představitelů vzešly sbírky lidových písní, jejichž autory jsou A. Manusos (1850) a Sp. Zambelios (1852). Po připojení Iónských ostrovů k Řecku v roce 1863 odchází řada reprezentantů sedmiostrovní školy z Iónských ostrovů do zahraničí a po svém návratu se věnují mimo jiné také politice. Jedním z nich je i A. Valaoritis považovaný svým dílem za předchůdce dimotikistického hnutí. 6 Básně, jejichž témata čerpal v osvobozeneckých bojích armatolů a kleftů, napsal v jazyce blízkém jazyku lidových písní. Následující příklad je z básně Ο Δήμος και το καρυοφίλλι του: Ἐγέρασα, μωρὲς παιδιά. Πενήντα χρόνους κλέφτης τὸν ὕπνο δὲν ἐχόρτασα, καὶ τώρ ἀποσταμένος Hej mládenci zestárnul jsem, jsem už padesát let kleft a spánku jsem se nenabažil, teď jsem unavený 4 Beaton, R.: The oral traditions of Modern Greece: A survey. In.: Oral tradition, 1986 [online, cit. 9. prosince 2012] Dostupné z: s Καψώμενος, Ε. Γ.:Δημοτικό τραγούδι, μια διαφορετική προσέγγιση, εκδόσεις Πατάκη, Αθήνα, 1999, s Βραχιώτης, Π.: Προλογικά. In Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, εκδόσεις Μαίναλον, [online] Αθήναι 1967 [cit. 7. září 2012] Dostupné z: -httpwww-projethomere-com, s

11 Předchůdce novoathénské básnické školy je podle T. Karvelise D. Kamburoglus. Jeho sbírka Hlas mého srdce (Η φωνή της καρδιάς μου, 1873), která je celá napsána v dimotiki, se vyznačuje kromě protiromantického postoje, také sklony k všednímu, každodennímu životu. 7 Dimotikistické hnutí v Athénách se naplno prosazuje po roce 1880 přesněji poté, co se z Německa do Řecka vrátil folklorista Nikolaos Politis 8, který proklamoval nutnost vytvořit umění ryze řecké a národní. Jeho představy vycházející z narůstajícího celoevropského zájmu o národní tradice, písně a folklor nachází rychlou odezvu mezi mladými básníky, kteří zavrhují epické vzory, rétoričnost a především archaizující jazyk období romantismu. Folkloristika ovládla naší poezii. Lidová píseň, lidová tradice, lidový jazyk, prostý život nám otevřeli dveře a odkryly nové úhly pohledu [ ] 9, napsal o tomto období Palamas. Díla a studie Nikolaose Politise vyvolaly novou vlnu zájmu o řecké tradice a lidové písně mezi básníky a daly vzniknout tzv. novoathénské básnické škole, jinak též generaci básníků osmdesátých let. Jorgos Drosinis o něm napsal: Zavedl nás do neprobádaného světa tradic, pohádek, pověr, zvyků řeckého národa a pobídl nás k tomu, abychom jeho motivy používali každý svým vlastním způsobem a podle svého umění. 10 Vznik generace autorů osmdesátých let byl výsledek probíhajících ekonomických a politicko-společenských změn, které vyvrcholily v letech , 11 tedy v období uvadajícího romantismu. V tomto desetiletí také umírají čtyři významní představitelé období romantismu, tedy D. Paparrigopulos, J. Karasutsas, Sp. Vasiliadis a A. Valaoritis a v poezii se začíná prosazovat dimotiki. 12 Nemalý podíl na obratu k lidové tradici a lidovému jazyku měly bezesporu noviny Ραμπαγάς a Μη χάνεσαι, do kterých mladí básníci publikovali svá díla. Mezi přispěvatele patřili například J. Drosinis, K. Palamas nebo N. Kambas: 7 Καρβέλης, Τ.: Η γενιά του 1880, Σαββάλας, Αθήνα 2003, s Nikolaos Politis zavedl jako první termín folkloristika (λαογραφία), do té doby (přibližně do roku 1887) se používali termíny tradice (παραδόσεις) a zvyky (έθιμα). Λουκάτος, Δ. Σ.: Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία, Δ έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1992, s ἡ λαογραφία ἕπαιρνε στὸ χέρι της, κρατοῦσε στὴ σκέπη της τὴν ποίησή μας. Τὸ δημοτικὸ τραγούδι, ἡ δημοτικὴ παράδοση, ἡ δημοτική γλώσσα, ὁ δημοτικός βίος, μᾶς ἄνοιγε θύρες, μᾶς φανερώνε ἀπόψεις [ ] Παλαμάς, Κ.: Τα τραγούδια της πατρίδος μου, Β έκδοση, s. 20, citováno podle Βρανούσης, Λ., Ι.(επιμ.): Κ. Κρυστάλλης, Χρ. Χριστοβασίλης, Βασική βιβλιοθήκη 19, Αετός, Αθήνα 1954, s Μας οδήγησε στον μέχρι τότε ανεξερεύνητο κόσμο των παραδώσεων, των παραμυθιών, των προλήψεων, των συνηθειών του Ελλ. Λαού και μας παράτρυνε και να τα χρησιμοποιούμε ο καθείς με τον τρόπο και την τέχνη του. Μπούτου, Τ.: Ο Γεώργιος Δροσίνης και η πεζογραφία, [online, cit. 14. října 2012] Dostupné z: ΔΡΟΣΙΝΗΣ-ΚΑΙ-Η-ΠΕΖΟΓΡΑΦΙΑ, s Καρβέλης, Τ.: Η γενιά του 1880, s Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, s

12 Novými verši, čistým lyrismem, bez přetvářky a výkřiků, zažehli nový plamen, hlásali nové poselství a za chvíli je následovali další mladí básníci a vznikla Novoathénská básnická škola, která obnovila tradici lidové písně a prosadila v poezii čistý lidový jazyk. 13 Nastupující generace autorů osmdesátých let se dělila do dvou kategorií, jejichž společným rysem byl jen lidový jazyk dimotiki. 14 Na první skupinu měla vliv evropská literatura, především francouzská, ze které tito prozaici, básníci a překladatelé čerpali inspiraci pro svá díla témata, a ty pak představovali široké řecké veřejnosti. V poezii se jednalo o vlivy parnasismu, později symbolismu, v próze o vliv realismu a folkloristiky. Mezi typické představitele první kategorie se řadí N. Kambas ( ), J. Drosinis ( ) a K. Palamas ( ). Charakteristickým rysem v dílech druhé kategorie autorů pak jsou odkazy na tradiční venkovský život, které se promítly i v básních J. Drosinise a K. Palamase, nejvíce však ve sbírkách K. Krystallise ( ). Tyto dvě kategorie jsou na první pohled velmi protichůdné, ovšem podle Beatona je chybné mezi nimi rozlišovat, neboť ve vrcholných dílech z osmdesátých a devadesátých let se reflektuje zahraniční i domácí tradice: Ve skutečnosti jsou spisovatelé, kteří se výhradně orientovali buď na zahraniční vlivy, nebo pouze na své kořeny, dnes považováni za bezvýznamné. 15 Nikolaos Kambas vydal během svého života pouze jedinou ucelenou sbírku nazvanou Verše (Στίχοι, 1880) a později ještě několik básní. Jeho význam není literární, ale čistě historický, protože jeho sbírkou je uveden parnasismus do řecké poezie. 16 První dvě sbírky básní J. Drosinise Pavučiny (Ιστοί αράχνης, 1880) a Stalaktity (Σταλακτίται, 1881) jsou napsány pod vlivem francouzského parnasisty F. Coppéeho a německého básníka a prozaika H. Heineho. Tyto sbírky čerpají náměty ve všedním městském životě. V následující sbírce Idyly (1884) se J. Drosinis obrací k námětům čerpajícím z každodenního života na venkově, k mýtům, tradicím a k lidové písni. Stejně je laděna také další Drosinisova sbírka Laskavce (Αμάραντα, 1890). Spolu s K. Krystallisem navazuje J. Drosinis na A. Valaoritise, neboť všichni tři autoři čerpají motivy z každodenního venkovského života: Valaoritis oslavuje 13 Μὲ στίχους νεότροπους, μὲ λυρισμὸ καθάριο, δίχως ἐπιτήδευση, δίχως τυμπανοκρουσία, ἄνοιξαν νέα φλέβα, κήρυξαν νέο κήρυγμα κι ἔτσι σὲ λίγο τοὺς ἀκολούθησαν κι ἄλλοι νέοι, κι καθιερώθη ἡ Νέα Σχολή τῆς νεοελληνικῆς ποιήσεως, ποὺ ἀνανέωσε τὴν παράδοση τοῦ δημοτικοῦ τραγουδιοῦ κι ἐπέβαλε τὴν καθαρὴ δημοτικὴ στὸ λυρικὸ λόγο. Θέρος, Α.: Ο Γεωργίος Δροσίνης, Το έργο του - Η εποχή του, Ελληνική Δημιουργία, τέυχος 44, Αθήνα , s Beaton, R.: Εισαγωγή, s Πραγμάτι, οι συγγραφείς που έκαναν κάτι τέτοιο, είτε στρεφόμενοι αποκλειστικά προς το εξωτερικό, είτε αποκλειστικά στις ρίζες τους, είναι εκείνοι που σήμερα θεωρούνται ελάσσονες. Tamtéž, s Tamtéž. 12

13 hrdinskou stránku venkovského obyvatelstva, Krystallis s Drosinisem jeho pokojnou stránku, krásu a mír. 17 Kostas Krystallis vydal první básnickou sbírku Stíny Hádu (Αι Σκιαί του Άδου, 1887) ještě během studií ve svých devatenácti letech. Vyznačuje se nepřátelským postojem vůči tureckému etniku a hrdinským obsahem. Touto sbírkou se vydal v nemilost tureckým úřadům, které ho po vydání začaly pronásledovat, načež Krystallis utekl do Athén. Zde vydal své jediné dvě básnické sbírky Rolnické písně (1891) a Písně z vesnice a salaše (1893). Většina básní těchto sbírek čerpá motivy a témata z tradic, pohádek, mýtů a řeckých lidových písní a jeví se většinou jako imitace lidových písní. Hlavní osobností této generace je bezesporu K. Palamas žijící od svých šesti let v Mesolongi, které se proslavilo za osvobozeneckých bojů proti Turkům. Palamasova první básnická sbírka vyšla pod názvem Písně mé vlasti (1886) a skloubí se v ní historická minulost a byzantská tradice s prvky každodenního života, lidové písně a mýtů. Sbírka je napsána v lidovém jazyce. Jeho následující dílo Hymnus na Athénu (Ύμνος της Αθηνάς, 1889) se již dočkalo mnoha uznání a ocenění. Celá literární tvorba A. Pallise ( ), ať už se jedná o překlady nebo autorská díla, je obranou lidového jazyka. Jeho první sbírka Písničky pro děti (Τραγουδάκια για παιδιά, 1889) jej řadí k básníkům symbolismu, neboť stejně jako ostatní symbolisté Pallis přistupuje pokrokově k otázce stavby verše a upouští zde od isosylabismu. Většina básní jsou překlady zahraniční evropské básnické tvorby. Ve sbírce Staré melodie (Παλιοί σκοποί, 1909) se soustřeďuje téměř celé básnické dílo A. Eftaliotise. Jsou v ní zařazeny mimo jiné Vystěhovalcovy písně (Τραγούδια του ξενητεμένου) obsahující znaky lidového folkloru. S Vystěhovalcovými písněmi se zúčastnil básnické soutěže a získal si jimi v roce 1889 uznání literární kritiky. Dále pak sbírka obsahuje Životní píseň (Τραγούδι της ζωής) a sonety věnované básníkově ženě Slova lásky (Αγάπης λόγια). První básně nazvané Podvečer (Δειλινά, 1892) napsal Jannis Gryparis pod přezdívkou Ὅλπις ὁ Γρυπεύς v letech Básně nesklidily téměř žádný úspěch. Naopak některé ze sonetů sbírky Skarabeové a Terakoty (Σκαραβαίοι και Τερρακόττες,1919) vzbuzovaly zájem široké veřejnosti už od roku 1896, tedy hned po svém vydání. Básnickou sbírkou Skarabeové a Terakoty stojí Gryparis na pomezí parnasismu a symbolismu. 17 Ὁ Βαλαωρίτης ἤμνησε τὴν ἥρωϊκὴ πλευρὰ τῆς ἀγροτιᾶς. Ὁ Κρυστάλλης μὲ τὸν Δροσίνη θὰ τραγουδήσουν τὴν εἱρηνικὴ ζωὴ τῆς ἀγροτιᾶς, τὴν ὀμορφιὰ καὶ τὴ γαλήνη τοῦ χωριοῦ. Βραχιώτης, Π.: Προλογικά [online, cit. 5. listopadu 2012], s

14 3. Řecká lidová píseň Lidové písně 18 tvoří zvláštní a pestrý žánr řecké literatury řadící se k nejautentičtějším projevům ryzí řecké lidové kultury a téměř nepodléhající zahraničním vlivům. 19 Tento literární žánr je dílem skupiny obyvatel a vyjadřuje pocity a myšlení této určité skupiny. Dnes tedy patří mezi obecně přijímaná fakta, že lidová poezie je anonymní a daná píseň není spojena s jistým konkrétním básníkem. Určitým způsobem ale zpěvák anonymní nebyl. Jeho publikum jej znalo a básník nepovažoval za nutné se představovat. Za každou lidovou písní je tedy vždy jeden neznámý autor, člověk s vysokým uměleckým citem, který byl ve vesnici velmi uznávaný. 20 I když nebyl profesionálním zpěvákem, často se stávalo, že mu lidé na vesnici lepili bankovky na čelo nebo dávali peníze za oděv. 21 Zpěvák-autor tedy hraje v propagaci písně důležitou roli, ale téměř nikdy se o sobě v písni nezmiňuje a nepoutá k sobě pozornost, podle R. Beatona k tomu jednoduše nemá vůbec žádný důvod. Beaton dodává, že pokud na sebe básník v písni upozorní, dává najevo, že píseň je jeho vlastním originálním výtvorem. Většinou na sebe ale zpěvák upozorňuje, když se jedná o žebráka žádajícího almužnu, či naopak dvorského básníka-hudebníka majícího určité sociální postavení. 22 Pokud je zpěvákova píseň v souladu s obecným vědomím komunity, ta si píseň osvojí a dál ji ústně propaguje. Vzhledem k tomu, že se píseň následně šíří dalšími generacemi do okolních zeměpisných oblastí, vznikají obměny jedné a té samé písně v souladu s místní tradicí a okolnostmi. 23 Spolu s lidovými písněmi se vyvíjely na území Malé Asie také tzv. písně zlidovělé (ρεμπέτικα nebo také λαϊκά), které jsou založené na řeckých a maloasijských tanečních rytmech. Tyto písně nižších sociálních vrstev obyvatelstva 24 se vyvinuly ve velkých městech Osmanské říše, např. Istanbul, Smyrna nebo Alexandrie. 25 Velký rozvoj v Řecku tyto písně zažívají po příchodu řeckých uprchlíků po roce Narozdíl od lidových písní jsou po obsahové stránce velmi jednoduché. Za autentickou lidovou poezii pokračující v tisícileté řecké tradici jsou ovšem považovány pouze písně lidové Celkově je dochováno přibližně lidových písní. Περανθής, Μ.: Ανθολογία νεοελληνικής ποιήσεως, από τον ενδέκατο αιώνα ως σήμερα, Α τόμος, εκδόσεις Χιωτέλλη, Αθήνα, 1979, s Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s Μελαχρινός, Α.: Εισαγωγή. In Μελαχρινός, A.(επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα 1946, s. ζ. 21 Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, Cambridge university press, Birmingham 2004, s Tamtéž, s Tzn., že se mění se jazyk písně podle místního dialektu, hlavní hrdinové, geografické názvy, melodie, atd. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s Tento typ písně je často spojován s kriminálním podsvětím. Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, s Beaton, R.: The oral traditions [online, cit. 15. prosince 2012], s Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s

15 3.1 Počátky lidové písně Lidové písně zastupují žánr literatury s nejdelší tradicí. Jako první si otázku týkající se počátků řecké lidové poezie položil v úvodu své dvoudílné sbírky lidových písní C. Fauriel, který ve své stručné studii dochází k závěru, že novořecká lidová poezie navazuje v časově modifikované podobě na antickou tradici. 27 K antickému původu lidových písní vede i samotný termín tragudi (τραγούδι) vycházející z antického výrazu tragodia (τραγωδία), který přibližně od 1. století n. l. znamená v dnešním významu zpěv nebo píseň. 28 Také samotné náměty mnohých řeckých písní, především balad, se víceméně ztotožňují s některými mýty antické nebo homérské tradice, např. lidová píseň Του Κολυμπητή 29 odkazuje podle N. G. Politise na rozkol mezi Minoem a Theseem o jejich božském původu. 30 Jiným příkladem je lidová píseň Του Νεκρού αδερφού, 31 která může být s ohledem na použitý námět ztotožněna s mýtem o návratu mrtvého Adonida k Afroditě z podsvětí, ovšem námětem píseň snese také srovnání s mýtem o návratu Persefony z podsvětí zpět ke své matce. 32 Dále například píseň Του γυρισμού του ξενητεμένου 33 může připomínat Odysseův návrat z Tróje 34 atd. S teoriemi o antickém původu lidových písní se ztotožňuje také St. Kyriakidis, který dochází k závěru, že moderní lidová poezie navazuje, i když nepřímo, na klasické období 5. a 4. století př. n. l., určitě však na pozdější období římského císařství. 35 Na antický původ novořeckého písňového folklóru odkazuje mimo výše uvedených příkladů také jambický katalektický tetrametr, který jak vyučuje antická metrika, má lidový původ. 36 Podle jedné z teorií, jejímž zastáncem je St. Kyriakidis, se právě z tohoto typu veršového rozměru, hodně používaného v antické komedii, vyvinul patnáctislabičný přízvučný jambický verš řeckých lidových písní, který byl také od 10. století n. l. běžně používaný v byzantské poezii. Jazyk této poezie je blízký 27 Viz Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires de la Gréce moderne, tome 1, Paris 1824; citováno podle Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, Ίδρυμα Γουλανδρή-Χορν, Αθήνα 1991, s Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Το δημοτικό τραγούδι: Παραλογές, Ερμής, Αθήνα 1983, s Viz např. v Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925, Πολίτης, Ν. Γ.: Του Κολυμπητή. In Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, s Viz např. v Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s Viz např. Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010, Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, συναγωγή μελετών, Νεοελληνικά μελετήματα, Αθήνα 1978, s αν όχι άμεσως προς την κλασσικήν αρχαιότητα του Ε και του Δ αιώνος, τουλάχιστον όμως προς την μεταγενεστέραν των αυτοκρατορικών ρωμαϊκών χρόνων. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s ; citováno podle Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση, s Καθώς διδάσκει η αρχαία μετρική, δημώδη έχων την αρχήν. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s

16 mluvenému jazyku. Katalektický jambický tetrametr se skládal ze dvou dvojic jambů, z nichž poslední jamb byl katalektický. Metrické schéma katalektického jambického tetrametru: υ υ υ υ υ υ υ υ Metrické schéma patnáctislabičného přízvučného jambu lidové písně: υ υ υ υ υ υ υ υ υ υ Ὁ Ὄλυμπος κι ὁ Κίσσαβος τὰ δυὸ βουνὰ μαλλώνουν (Politis, 23, 1) 37 Původ patnáctislabičného jambu, který byzantští teoretikové označili politikos, 38 ovšem není do dnešních dnů zcela objasněný, proto nelze tuto teorii považovat za prokazatelnou. Někteří vědci (E. Legrand, M. Büdinger) dokázali ztotožnit určité protagonisty lidových písní, především písní akritovského cyklu, se skutečnými historickými postavami a na základě toho usuzují, že počátky lidových písní nespadají do antiky, ale až do období vrcholné Byzance. 39 Do tohoto období, konkrétně do 9. století se datuje Píseň o Armurisovi, která je obecně považována za nejstarší dochovanou lidovou píseň. Její dva rukopisy pochází oba z 15. století Pokud není uvedeno jinak, jsou ukázky uvedeny z druhého vydání Politisovy sbírky lidových písní. 38 Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, s

17 3.2 Klasifikace lidových písní Mimo chronologického určení počátků lidových písní je dalším ze základních problémů jejich klasifikace. Obecně lze lidové písně rozdělit do dvou velkých skupin, na písně lyrické a epické. 41 V dnešní době převažují tři způsoby klasifikace lidových písní. Vzhledem k tomu, že klasifikace lidových písní podle St. Kyriakidise a D. Lukatose, stejně tak jako ostatních současných badatelů lidové poezie, v podstatě vychází z klasifikace lidových písní N. Politise, budu charakterizovat jednotlivé skupiny podle Politise. Je třeba dodat, že klasifikace lidových písní nebude v žádném případě nikdy zcela přesná, protože: [ ] stejný národ používal jednu a tu samou píseň při různých příležitostech. Další věc, která ovlivňuje hranice mezi jednotlivými kategoriemi je prolínání. Kupříkladu kleftské písně převzaly spoustu prvků z písní o životě v cizině a nářků, které jsou obecně považovány za starší než kleftské písně 42 1) Akritovské písně (ακριτικά) Akritovské písně se řadí k nejstarším dochovaným epickým lidovým písním. Vznikaly už od 9. století v oblastech dnešní Kappadokie a Pontu a odtud se šířily do ostatních koutů Řecka, na Iónské ostrovy nebo na Kypr. 43 Od 14. století již dále nevznikají. 44 Hrdinové těchto písní se nazývali akrité a strážili hranice byzantské říše proti vnějším nepřátelům církve a národa. V převážné většině písní je hlavním hrdinou Digenis Akritas. 45 Tyto písně hrdinského obsahu čerpají náměty z osobního života, z bojů, z života milostného, nebo smrti Digenise i ostatních akritů. Charakteristickým prvkem akritovských písní je nadsázka, hlavní hrdina, má nadlidské schopnosti a nic pro něj není nemožné. 46 2) Balady (παραλογές) 41 Lidové písně je možné dělit i z rytmického hlediska do dvou velkých kategorií. Do první kategorie patří písně volného rytmu, kam řadíme především písně stolové (τραγούδια της τάβλας nebo του τραπεζιού). Do druhé skupiny patří většina písní doprovázející lidové tance. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s [ ] ο ίδιος ο λαός πολλές φορές χρησιμοποεί ένα τραγούδι σε διαφορετικές κάθε φορά περιπτώσεις. Κάτι άλλο που συγχέει τα όρια ανάμεσα στα διάφορα έιδη είναι ο συμφυρμός. Τα κλέφτικα λ. Χ. Τραγούδια έχουν παραλάβει πολλά στοιχεία από τα τραγούδια της ξενητειάς και τα μοιρολόγια, τα οποία, γενικά, θεωρούνται παλαιότερα από τα κλέφτικα. Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Shodné znaky s akritovskými písněmi mají i hrdinské eposy sousedních národů Byzantské říše, například Rusů, Bulharů nebo Srbů. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Jména akritů, stejně jako Digenisovo jméno se v písních akritovského cyklu vyskytují v různých obměnách, např. Διγενής, Ιενής, Διονής, Γιαννακός, Δημήτρης atd. Tamtéž, s Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, Στοχασμοί για το δημοτικό τραγούδι και άλλοι στοχασμοί, Αθήνα 1928, s

18 Mezi řecké balady řadíme výpravné lyrickoepické písně převážně dramatické povahy a se smutným koncem. Balady vychází z antické tragédie, k čemuž nás mimo jiné vede samotný termín παραλογή, který podle Stilpona Kyriakidise pochází z antického slova παρακαταλογή, 47 což znamená melodramatický přednes. Ten býval často doprovázený jedenáctistrunným nástrojem zvaným κλεψίαμβος. 48 Motivy mnoha řeckých balad připomínají motivy antických tragédií. 49 Nejstarší balady v jejich dnešní podobě vznikly patrně na přelomu 9. a 10. století v Malé Asii 50 a vykazují shodné prvky s akritovskými písněmi: V mnoha baladách nacházíme jména a často i celé verše akritovských písní. Kdyby v námětech těchto balad nepřevládal pohádkový prvek, mohli bychom je zařadit do cyklu písní akritovských [ ] 51 3) Historické písně (ιστορικά) 52 Historické písně, jak je patrné z jejich názvu, se týkají událostí řeckého národa. Vznikaly většinou zároveň s událostí, kterou líčí nebo nedlouho po ní. Nutno však podotknout, že tyto události jsou ve většině případů tragické a týkají se dobytí měst, povstání, bitev a odvodu dětí. Mnoho písní opěvuje pád Konstantinopole, Trapezunty nebo dobytí ostrova Paru, líčí život otroků nebo zajatců, ale tématy některých historických písní jsou i hrdinské činy válečníků a vojevůdců. Historické písně vznikaly i ve 20. století. Dochované jsou písně týkající se tzv. maloasijské katastrofy nebo bojů v druhé světové válce, ovšem nejvíce písní této kategorie vznikalo v období turecké nadvlády. Zvláštní kategorií historických lidových písní tvoří Nářky opěvující pád Konstantinopole, které Nikolaos Politis staví mnohem výše než umělou poezii popisující stejné téma: Z mnohých žalozpěvů nad pádem Konstantinopole, které byly napsány nedlouho po katastrofě, vynikají lidové písně, protože jen ty vyjadřují s jednoduchostí pocit rozhořčení nad velkými hrůzami národa a jistotu naděje pokořeného etnika na svobodu a obnovu Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s Σε πολλές παραλογές βρίσκουμε ονόματα ακριτικά και συχνά στίχους ολόκληρους ακριτικών τραγουδιών. Αν στην όλη υπόθεση των παραλογών αυτών δεν εδέσποζε το παραμυθιακό στοιχείο, θα μπορούσαμε αξιόλογα να τις κατατάξουμε στον κύκλο των ακριτικών [ ] Πετρόπουλος, Δ.: Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, Αθήνα 1958, τόμ. 1, s. 25. Citováno podle Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s Některé písně akritovského cyklu, písně kleftské, ale i jiné se mohou po obsahové stránce řadit k historickým písním. Ιωάννου, Γ.: Εισαγωγή. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, s Μεταξὺ τῶν πολυαρίθμων θρήνων ἐπὶ τῆ ἁλώσει τῆς Κωνσταντινουπόλεως, οἵτινες συνετάχθησαν εὑθὺς μετὰ τὴν καταστροφήν, διακρίνονται τὰ δημοτικὰ ἄσματα, διότι μόνα ταῦτα ἐκφράζουν μὲ βαθεῖαν ἁπλότητα συναίσθημα ἐγκαρτερήσεως πρὸς τὰ μεγάλα ἐθνικὰ 18

19 4) Kleftské písně (κλέφτικα) 54 Kleftské písně vznikaly po celou dobu turecké nadvlády v Řecku, ale masivní rozvoj zažívají především od 16. století, tedy v období počátků intenzivních revolučních aktivit amatolů a kleftů proti osmanské nadvládě. 55 Vznikaly obzvláště v oblastech Epiru, Thesálie, Středního Řecka, Peloponésu nebo Olympu. Písně oslavují každodenní život, hrdinské činy nebo utrpení kleftů, čímž navazují na akritovské písně. 56 Ve své podstatě se ale kleftské písně od akritovských liší. Nevypráví totiž určitý příběh, jsou především lyrické a hlavní hrdinové nekonají nadlidské nebo neuvěřitelné činy. 57 Mezi běžné znaky kleftských písní patří dialog, dále motivy ptáků, nebes a hor, kteří promlouvají lidským hlasem. Kleftské písně nebývají doprovázeny tancem. 5) Milostné písně (της αγάπης) V milostných písních hraje nejvýznamnější roli příroda, která je oslavována nepřímo skrze krásného chlapce či dívku. Dva zamilovaní jsou v milostných písních vždy nádherní a jejich krása bývá podtržena symboly přírodního světa, například různými květinami, ptáky, měsícem nebo sluncem. Především v tzv. pochvalných milostných písních (παινέματα) zpěvák velebí vnější charakteristiky milovaného člověka jednu po druhé, např. vlasy, obočí, nos, rty atd. 58 Milostné písně jsou především lyrické, psané pestrou škálou veršů, ovšem velká část písní je pouze dvouveršových. Milostné písně často doprovází tanec. 6) Svatební písně (νυφιάτικα nebo του γάμου) Po obsahové stránce jsou svatební písně velmi podobné písním milostným a také je často doprovází tanec. Na rozdíl od milostných písní, které se vyznačují spíše silnými emocemi, promítají se do svatebních písní tradice a zvyky samotné svatby. 59 Dělí se do mnoha podkategorií vzhledem k tomu, co je jejich námětem. Jiné písně bývají zpívány při obřadu, jiné při svatebních přípravách, další při holení ženicha, česání nevěsty nebo při stlaní svatebního lože atd. Většina písní jsou lyrické a veselé, ale existují i svatební písně, jejichž tématem je odloučení dcery-nevěsty od její matky δεινὰ καὶ βεβαίαν τὴν ἐλπίδα τοῦ δουλωθέντος γένους περὶ ἐλευθερίας καὶ ἀνορθώσεως. Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Pro detailní informace o kleftských písních viz Αποστολάκης, Γ. Ι.: Το κλέφτικο τραγούδι, το πνεύμα και η τέχνη του, Εστία, Αθήνα Ikdyž byli kleftové symboly protiosmanské aktivity a svobody mezi řeckým obyvatelstvem, v žádné z kleftských písní se nesetkáme s výrazem nebo motivem jednoty, nezávislého Řecka nebo vlasti. Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, s Tamtéž, s Πολίτης, Λ.: Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, Θ έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1998, s Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Tamtéž, s

20 nebo rodičů. Tyto písně jsou melancholického charakteru a mohou tak být po obsahové stránce přiřazeny k nářkům. 7) Koledy (κάλαντα, βαΐτικα) Mezi koledy se řadí lidové písně, které jsou zpívány v dané svátky, např. o Vánocích, Velikonocích, svátku Světel apod. Do této kategorie patří i písně oslavující příchod jara. Děti i dospělí, kteří chodí od domu k domu, přednáší koledy chválící a velebící hostitelův dům a za odměnu dostávají od hostitelů nadílku. Písně navazují na křesťanskou tradici, ale některé pochází i z doby předkřesťanské. 8) Ukolébavky (νανουρίσματα) Jedná se lidové písně zpívané především ženami, ve kterých se odráží víra a touha matky v dobrou budoucnost jejího dítěte. Ukolébavky jsou plné lásky a v některých vidíme první zmínky o budoucí svatbě dítěte. Typickým znakem této kategorie lidových písní je nadsázka. Ukolébavky jsou v malém počtu dochovány z i z antického a byzantského období. 9) Písně o životě v cizině (της ξενητειάς) Většina písní této kategorie pochází z období turecké nadvlády. Převažujícími prvky těchto písní jsou motivy psychických útrap a strastí, ať už na samotného vystěhovalce nebo na jeho rodinu. Okamžik odloučení mládence od jeho rodiny, muže od ženy nebo syna od matky je v písních tak žalostný a smutný, že mnohdy bývá přirovnáván ke smrti, protože vystěhovalec se do své krajiny málokdy vrátí. 60 Písně o životě v cizině je možné podle obsahu rozdělit do čtyř podkategorií: a) písně popisující vystěhovalcův odchod; b) písně popisující útrapy vystěhovalce; c) zprávy obsahující pozdravy do rodné vlasti (tzv. πιττάκια); d) písně líčící vystěhovalcův návrat. 61 Většina písní o životě v cizině má původ v oblastech Epiru a Egejských ostrovů, 62 které byly velmi sužovány tureckou nadvládou a nedokázaly poskytnout dostatek zdrojů obživy řeckému obyvatelstvu, proto obyvatelé těchto krajů odcházeli do ciziny, např. do Ruska, Rakouska a Rumunska nebo později do Ameriky ) Nářky (Μοιρολόγια) Nářky mají v řecké lidové poezii dlouholetou tradici a sahají až do dob homérských eposů, odkud jsou zachovány například smuteční písně Heleny nebo Achillea. Mezi nejběžnější motivy v řeckých nářcích patří motivy matky oplakávající své dítě. 60 Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Tamtéž, s

21 Svého vrcholu dosáhnuli řecké nářky v oblasti Mani, kde vznikají i v dnešní době. Nářky jsou v této geografické oblasti jediným projevem lidové poezie. 64 Na rozdíl od ostatních nářků, které jsou psány patnáctislabičným jambickým veršem, nářky v oblasti Mani jsou psány rýmovaným osmislabičným jambem ) Poučné písně (Γνωμικά) Tyto písně velmi připomínají přísloví a vyjadřují názory a myšlenky vedoucí k užívání si života. Většina poučných písní se skládá z pouhých dvou veršů a je obohacena rýmem. 12) Satirické (Περιγελαστικά) Mezi satirické písně řadíme písně žertovného charakteru. Podnětem vzniku těchto písní je většinou špatná politická nebo společenská situace. 13) Pracovní (Εργατικά) Pracovní písně nejsou zdaleka tak propracované jako písně předchozích kategorií. 66 Jejich důležitým znakem je rytmus a melodie. V některých oblastech je doprovází tanec, ale většinou tyto písně doprovází pracovní činnost. Pro představu uvádím krátký příklad: Ἔϊ Ὅλοι, ὅλοι, Τώρα ὅλοι, Πάλι ὅλοι, Κι ὁ θεὸς Hej, Všíchni, všichni A teď všichni Znovu všichni A Bůh Βοηθὸς [ ] nám pomoz [ ] V oblasti Mani přicházely oplakávat mrtvého ženy z celé vesnice, posadily se kolem zemřelého a vedly nad ním rozpravu, u které naříkaly. Nejdříve mrtvého oplakávala matka, potom sestra, dcera a až nakonec žena mrtvého muže. Ženu, která naříkala, nesměl nikdo přerušit. Pokud žena neuměla nad zemřelým naříkat, bylo to obecně považováno za velkou ostudu. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Ιωάννου, Γ.: Εισαγωγή, s Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Ukázka převzata z Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s

22 3.3 Metrická stránka lidových písní, figury, tropy Veškeré veršové rozměry našich písní jsou buďto jambické nebo trochejské. S jinými typy veršů se v lidové poezii nesetkáme. Proč tomu tak je, není dodnes vysvětleno. 68 Řecké lidové písně jsou psány pestrou škálou různých veršů, 69 mezi kterými převládá patnáctislabičný jambický verš. Mezi další běžné verše patří dvanáctislabičný jamb a trochej a osmislabičný jamb a trochej. 70 Diereze po osmé slabice dělí patnáctislabičný jamb na dva poloverše, na osmislabičný a sedmislabičný. Patnáctislabičný jamb má dva ustálené hlavní přízvuky na 8. (první příklad) nebo 6. (druhý příklad) slabice a na 14. slabice: Μὴν τὰ μαλώνεις τὰ παιδιὰ, τὸν κόπο τοὺς μὴν πέρνης Νικόλα κάτσε φρόνιμα, σὰν καπετάνος ποὖσαι (Passow, CLXXI, 2) (Passow, CLXXI, 1) V lidových písních se patnáctislabičný jamb skládá z jedné, dvou nebo i více hlavních a vedlejších vět, které vytváří jeden významový celek (νόμος της ισομετρίας). V lidových písních je pravidlem, že se významový celek kryje s celkem syntaktickým a verš téměř nikdy netvoří přesahy (enjambement). Pokud ovšem dva verše přesahy tvoří, většinou mají za cíl osamostatnit a zdůraznit určitý prvek ve verši. 71 Nositelem významu celého verše bývá zpravidla první poloverš, zatímco druhý poloverš doplňuje, prohlubuje nebo rozvíjí význam prvního poloverše následujícími způsoby: 72 1) Druhý hemistich rozvíjí informaci prvního poloverše přístavkem: την κόρη τη μoνάκριβη, την πολυαγαπημένη 68 Όλοι οι στίχοι των δημοτικών τραγουδιών μας είναι είτε ιαμβικοί, είτε τροχαϊκοί. Στίχοι που να σχηματίζονται μ άλλους ρυθμούς στη δημοτική ποίηση μας δεν υπάρχουνε. Το γιατί ως την ώρα δεν έχει εξηγηθεί. Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Mimo veršové rozměry zmíněné v hlavním textu, se v lidové poezii, ovšem v daleko menší míře, setkáme také s jambickým nebo trochejským třináctislabičným oxytonem a paroxytonem, s jedenáctislabičným trochejským oxytonem a jedenáctislabičným jambickým paroxytonem, s jambickým a trochejským desetislabičným paroxytonem a oxytonem, s jambickým sedmislabičným paroxytonem a trochejským sedmislabičným oxytonem a paroxytonem, s trochejským šestislabičným paroxytonem a jambickým šestislabičným oxytonem a proparoxytonem, trochejským pětislabičným oxytonem a konečně s jambickým pětislabičným paroxytonem. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s Tyto verše pochází z období Byzantské říše a patří k nejstarším přízvučným veršům vůbec. Tamtéž, s Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s ; nebo Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s

23 (Politis, 92, 2) 2) Druhý poloverš upřesňuje první hemistich (obvykle vedlejší větou, která činí význam prvního poloverše přesnější nebo úplný): Βασίλη κάτσε φρόνιμα, να γίνης νοικοκύρης. (Politis, 25, 1) 3) První hemistich bývá doplněn oddělenou větou, která jeho význam rozšiřuje: Το μαύρο καβαλλίκεψε και στο χωριό γυρίζει. 4) Druhý hemistich opakuje informaci prvního hemistichu: Γιατί δακρύζεις λυγερή και βαριαναστενάζεις; 5) Druhý hemistich je v protikladu k prvnímu poloverši: Της Αραβἰνας τα βουνά, της Σύρας τα λαγκάδια (Politis, 80, 23) (Politis, 84, 11) (Politis, 78 B, 10) Nositelem významu celého verše, jak již bylo řečeno, bývá zpravidla první poloverš. Pokud bychom druhý hemistich vypustili, ve velkém množství by nebylo nějak významně zasáhnuto do významu celého verše. 73 Například: Δίχως χιονιά χιονίζονται, [δίχως βροχή βροχιώνται] Απ των κλεφτών τα κλάμματα, [κι από τα μυρολόγια], που βγήκ ένας ντερβέναγας [κ ένας κακός Αράπης], κι ολημερής τους κυνηγά [και όλη μερούλα τρέχουν]. (Passow, LX, 2-5) Stylistické figury se obecně dělí do tří skupin figury syntaktické, figury vzniklé hromaděním a figury řečnické. 74 V lidové poezii se nejvíce vyskytují figury vzniklé hromaděním, konkrétně paralelismus, antiteze a anafora. 73 Tato charakteristika je typická i pro ostatní delší veršové rozměry, které jsou rozděleny cézurou nebo dierezí, například pro verše dvanáctislabičné, ale i osmislabičné a sedmislabičné veršové rozměry. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s Hrabák, J.: Poetika, Český spisovatel, Praha, 1973, s

24 Paralelismus je jednou z nejtypičtějších figur lidové písně. Opakování struktur v délce rozměru jednoho verše, graduje jeho význam a vede k vyvrcholení v druhém hemistichu patnáctislabičného jambu. Toto opakování slouží ke zdůraznění určitého prvku a bývá většinou dvojité nebo trojité, ale setkáme se i s mnohočetným, až sedminásobným paralelismem v délce jednoho verše. Charakteristickým znakem paralelismu je, že rozděluje patnáctislabičný jamb na menší úseky (např. první hemistich na dvě části po čtyřech slabikách): 75 Ώστε να ειπή, να καλοειπή, να καλοκουβεντιάση. Ὁ Κωσταντὴς, ὁ ὀμορφονιός, ὁ μικροκωσταντῖνος. Takže řekne, mile řekne, a mile pohovoří (Politis, 88, 23) Kostantis, překrásný mládenec, malý Kostantisek (Politis, 74, 1) S paralelismy souvisí v lidové poezii tzv. pravidlo tří (νόμος των τριών nebo τριαδικό σχήμα). Jedná se o stylistickou normu charakteristickou zejména pro lidové písně a pohádky, která uvádí hlavní motiv nebo postavu jako třetí, čímž současně zdůrazňuje její nadřazenější vlastnosti vůči dvěma předešlým [ ] (motivům). 76 Například: Διψούν τα λάφια για νερό και τα πουλιά για δρόσο διψούν και οι ευγενικές για μια καθάρια βρύση. Jeleni prahnou po vodě, ptactvo žízní po vláze A zdvořilí lidé touží po čistých pramenech. (Joannu, 16, 3-4) Nedílnou součástí básnického stylu lidových písní je i opak paralelismu, antiteze. V dvojících, které jsou většinou tvořeny podstatnými jmény a slovesy, převládají protiklady světla-tmy, radosti-smutku, hor-nížin, blízka-daleka, přítele-nepřítele atd. 77 Příklad: Καλότυχα εἶναι τὰ βουνά, καλότυχοι κ οἰ κάμποι. Blažená jsou pohoří, blažené jsou i nížiny. 75 Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, εποπτικές προσεγγίσεις, Πανεπιστημιακές εκδόσεις Κρήτης, Ηράκλειο 2010, s Εισάγει το κύριο πρόσωπο ή αντικείμενο ως τρίτο, τονίζοντας σύναμα τις υπέρτερες ιδιότητές του ως προς τα δὐο πρώτα [ ] Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s

25 (Aravantinos, 49, 1) Často se antiteze vyskytuje také v dialogu. Například: Μὴν ὁ Καλὺβας ἔρχεται, μὴν ὁ Λεβεντογιάννης; -Νοὐδ ὁ Καλὺβας ἔρχεται, νοὐδ ὁ Λεβεντογιάννης Zdalipak přichází Kalivas nebo snad statný Janis? Nepřichází ani Kalivas, ani statný Janis (Politis, 11, 5-6) K obvyklým figurám lidových písní se řadí také anafora zakládající se na opakování slov. Anafora spočívá v tom, že se opakují slova na počátku sousedních (resp. blízkých) celků. Například: Τώρα η ώρα σου, τώρα κι ανθίζουν Τώρα λάλησαν τα χιλιδόνια, Τώρα ξύπνησαν πουλιά κι αηδόνια. Už je tvůj čas, už kvetou Už zpívali vlaštovky, Už se vzbudili, ptáci a slavíci. (Joannu, 166, 2-4) Lidové písně vyjadřují úzký vztah člověka k přírodě. 78 Symboly přírody se vyskytují téměř ve všech lidových písních všech kategorií, ovšem žádná píseň neuctívá přírodu jako takovou: [ ] žádná píseň není věnována výhradně přírodě. Příroda jednoduše ohraničuje, jako vnější rámec, většinu lidových písní tak, jako obklopuje život člověka. 79 Důkazem svazku člověka a přírody je v lidových písních časté použití básnických tropů vycházejících z motivů přírodního světa. Básnické tropy se obvykle dělí podle rázu konotací na metafory a metonymie. Metafory se uplatňují spíše v lyrice, kdežto metonymie má blíže k próze. Někdy se mezi nimi nedělá rozdíl a mluví se obecně o přeneseném významu, což není zcela přesné. 80 Nejběžnějším druhem metafory je personifikace, která má hojně zastoupení i v lidové poezii. Uvádím jeden příklad: 78 Pro podrobné informace o uctívání přírody v lidových písních viz Φυσιολατρεία εις τα δημοτικά τραγούδια. In Κυριακίδης, Σ.: Δημοτικό τραγούδι, s [ ]κανένα τραγούδι δεν είναι αφιερωμένο αποκλειστικά στη Φύση. Η φύση απλά και μόνο περιβάλλει σαν πλαίσιο, εξωτερικό, τα περισσότερα τραγούδια, όπως περιβάλλει τη ζωή του λαού Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, s Hrabák, J.: Poetika, s

26 Δεν ελαλούσε σαν πουλί, σαν όλα τα πουλάκια μόν ελαλούσε κι έλεγεν ανθρώπινη λαλίτσα -Ζίδρο μου σύ σουν φρόνιμος, ήσουν και παλικάρι... Nemluvil jako pták, jako všichni ostatní ptáci, Ale pouze promluvil a lidským hlasem hovořil Můj Zidrosi, tys byl vždy moudrý a také statečný Z metonymií se v lidových písních setkáme nejčastěji s hyperbolou typickou především v písních akritovského cyklu. Za všechny jeden příklad: Ὁ Διγενὴς ψυχομαχεῑ κ γῆ τόνε τρομάσσει Βροντᾶ κἰ αστράφτει ὁ οὐρανός καὶ σειέτ ὁ ἀπάνω κόσμος (Joannu, 62, 4) Digenis bojuje se smrtí, země se ho bojí Hřmí a září obloha a chvějí se nebesa (Politis, 78, 1-2) Obvykle se z básnických tropů v lidové písni vyskytuje ještě přirovnání. Z pestré škály jeden příklad: Και σαν μηλιά, γλυκομηλιά ν ανθίσεις να καρπίσεις Jako jabloň, sladká jabloň, nechť vykveteš a plodíš (Joannu, 159, 5) Z ostatních stylistických figur se setkáme v lidové písni ještě s apostrofou patřící mezi figury řečnické. Za všechny jeden příklad: Τουφέκι μου περήφανο, πιστόλια πέρα πέρα Καὶ σὺ σπαθί μου διμισκὶ μὲ τή χρυσὴ τὴ χοῦφτα Má honosná puško, vy mé pistole tam opodál A ty má damascénská šavle se zlatou rukojetí (Politis, 38, 4-5) Rým se v řecké lidové písni běžně nevyskytuje a verše nebývají uspořádány do slok. Existují však případy, kde se rýmem a uspořádáním veršů do slok setkáme, 26

27 především v lidových písních na Krétě, ale i některých jiných ostrovech. 81 Obecně se dá říct, že rýmy a sloky se nevyskytují v delších veršových rozměrech (například v patnáctislabičných nebo dvanáctislabičných jambech) 82, ale osmislabičné a kratší verše bývají uspořádány do rýmovaných dvojverší nebo čtyřverší. 83 Vyjadřování v lidových písních je velmi blízké mluvenému projevu. Převládá parataktické spojování vět a ze slovních druhů substantivum, verbum, konjunkce a pronominum, 84 v daleko menší míře se setkáváme s adverbii nebo adjektivy: Lidový básník pracuje se všemi slovními druhy (verba, substantiva, adverbia atd.), základem jeho vyjadřování je však substantivum a verbum. Ukázkové je jinak použití epiteta, které je opodstatněné a uvážené a není jím plýtváno. Epiteton nepřekrývá ani nezahaluje substantivum, [ ] smysl epiteta určuje substantivum a ne naopak, jak je tomu v knižní poezii. 85 Běžným jevem lidové poezie je, že se v nich vyskytují stereotypní výrazy. Patří mezi ně jednak různé úvodní formule (Να μουν πουλί να πέταγα, να πήγαινα υψήλου; Τρία πουλάκια κάθονταν κάτω στην ), složeniny (γλυκοτραγουδούσαν, χρυσοπλουμησμένο, συχνοβάρεμα), dále pak typické fráze související s motivy bitvy (Τρεις μέρες κάνει πόλεμο, τρεις μέρες και τρεις νύχτες) nebo krásy (Βάνει τον ήλιο πρόσωπο και το φεγγάρι στήθη), které se vyskytují ve více písních. 86 Mezi tyto stereotypní formule můžeme také přiřadit číslice. Nejběžnější je 3 a její násobky (9, 12, 300 atd.). 87 Dramatický nádech mnoha písní bývá podtrháván dialogem. 81 Πολίτης, Λ. Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, s Výjimku tvoří tzv. μαντινάδες a některé balady. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s Tamtéž. 84 Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s ὁ δημοτικὸς ποιητὴς δουλεύει μὲ ὅλη τὴ γλώσσα (ρῆμα, οὑσιαστικό, ἐπίρρημα κτλ.), τὰ θεμέλια ὅμως τῆς φράσης του εἶναι τὸ οὐσιαστικὸ καὶ τὸ ρῆμα. «Ὑποδειγματικὴ ἄλλωστε εἶναι καὶ ἡ χρήση τοῦ ἐπιθέτου, ποὺ εῖναι οὐσιαστικὴ καὶ μετρημένη καὶ δὲν φτάνει ποτὲ στὴν κατάχρηση. «Τὸ ἐπίθετο δὲ σκεπάζει οὔτε σκοτεινιάζει ποτὲ τὸ οὐσιαστικό, ποὺ ὑψώνεται γερὸ καὶ ἀσάλευτο στὴ θέση του [ ] τὸ νόημα τοῦ ἐπιθέτου τὰ ὁρίζει τὸ οὑσιαστικό, καὶ ὄχι ἀντίθετα, ὅπως γίνεται στὴ λόγια ποίηση.» Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s