Vaše značka: Naše značka: Vyřizuje/linka: Tel/Fax: V Praze dne: SOVAK 73/

Transkript

1 Vážený pan ředitel Ing. Jan Kříž vedoucí odboru Fondů EU Ministerstvo životního prostředí Vršovická Praha 10 Vaše značka: Naše značka: Vyřizuje/linka: Tel/Fax: V Praze dne: SOVAK 73/ Věc: Vyjádření k Praktické příručce Smluvní výkonové ukazatele v oboru vodovodů a kanalizací ČR Vážený pane řediteli, Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) trvale sleduje iniciativy a přípravu metodických dokumentů v oblasti sledování a srovnávání kvality služeb v oblasti dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod a souvisejících služeb, které poskytují vodohospodářské subjekty v ČR svým zákazníkům. Současně s tím SOVAK ČR pravidelně analyzuje i aktuální trendy kvality služeb v evropském a světovém měřítku. Toto konstatování je možné doložit i návrhem usnesení valné hromady SOVAK ČR v roce 2009, které ukládá představenstvu SOVAK i příslušným odborným komisím povinnost aktivně se podílet na srovnávací analýze vodárenských společností z hlediska provozních činností a zavádět systém certifikace kvality služeb v oboru vodovodů a kanalizací. Pro vlastní zavedení certifikace již vznikla odborná skupina na Ministerstvu zemědělství pod vedením Ing. Aleše Kendíka s tím, že je očekáván start systému ještě v letošním roce. O těchto aktivitách jste průběžně informováni a ze strany SOVAK ČR Vám byla nabídnuta aktivní role při vlastní certifikaci vodohospodářských společností, a tak nás překvapuje, že se Ministerstvo životního prostředí vydalo cestou individuální tvorby podmínek, které nebyly při svém zrodu oficiálně konzultovány ani s jedním z členů SOVAK ČR a dle našich informací ani Svazu vodního hospodářství nebo Ministerstva zemědělství. Navíc jsou tyto podmínky opět vztahovány na určitou konkrétní a minoritní část poskytovatelů vodohospodářských služeb tedy subjekty provozující v tzv. oddílném modelu a zároveň s dominantním vlivem soukromého kapitálu. Opět je ze strany odboru fondů EU Ministerstva životního prostředí s odkazem na požadavky expertů porušován základní princip práva EU nediskriminace a vytváříme v EU bezprecedentní přístup zásahu regulátora s lehce dovoditelným dovětkem, že pokud nebude navržený systém plně promítnut do smluvních vztahů, vlastníci nebudou oprávněni čerpat dotace z OPŽP. Naproti tomu cílem SOVAK ČR je jednoznačně zavádět sledování a srovnávání kvality služeb pro všechny subjekty, působící na vodohospodářském trhu v ČR a ne se selektivně zaměřovat pouze na určitou skupinu. Nadto SOVAK ČR považuje za zásadní cílit ne na ukotvení těchto parametrů do smluv mezi vlastníky a provozovateli, ale právě sjednocením způsobu vedení a vykazování kvalitativních výsledků a zpřístupněním konečným zákazníkům (stejně tak, jak je tomu ve vyspělých státech EU) vytvářet výrazně efektivnější tlak na všechny společnosti ke stálému zkvalitňování služeb. Jsme si vědomi komplikovanosti dané problematiky a současně připomínáme dlouhou historii více či méně úspěšných pokusů o uchopení této problematiky v ČR včetně tvorby příslušných referenčních

2 dokumentů. V této souvislosti připomeňme třeba Vstupní katalog výkonových parametrů pro oblast pitné vody a odpadní vody, včetně parametrů kvality služeb, a identifikace parametrů vhodných pro uplatňování sankcí a návrhu monitoringu (projekt Pomoc MŽP a SFŽP při přípravě a realizace Fondu soudržnosti, MottMacDonald Praha, s.r.o.). Daná oblast podléhá velice rozdílné úpravě v rámci členských zemí EU, což dokládá zcela odlišné vymezení tzv. kontroly výkonnosti vodárenských společností. V této souvislosti nám dovolte zmínit např. odlišné pojetí výkonnostních kritérií mezi jednotlivými zeměmi, např. Itálií (viz např. Rapporto su Indicatori e Paramatri di Valutazione della Qualità, del servizio reso all uttente in materia di servizio idrico e di gestione dei rifiuti urbani) a Velkou Británií (např. OFWAT) a dokonce i rozdílná doporučení uvnitř jedné země např. v případě Francie (Nejvyšší účetní dvůr vs. Laboratoře GEA vs. Francouzský Institut pro delegovanou správu (IGD) apod.) Celkově lze shrnout, že hledání ideálního řešení v dané oblasti závisí na vůli a praxi každého státu individuálně, přičemž je nutné zejména vycházet z unikátních podmínek daných vodárenským prostředím případ od případu. V obecné rovině jsou vždy ale pravidla pro srovnávání výkonnosti určena všem subjektům na trhu a s aktivní participací všech subjektů při tvorbě těchto nástrojů. V souvislosti s podmínkami pro čerpání dotací z Fondu soudržnosti, zvláště pro čerpání dotací z Operačního programu životní prostředí pro období a dále pro období vyvstala nová potřeba zaujmout za českou stranu pozici ve vztahu k požadavkům Evropské komise ve vztahu zejména k oddílnému způsobu provozování vodárenské infrastruktury v návaznosti na sledování kvality služeb, benchmarkingu vodárenských společností a zavádění kritérií výkonnosti zvláště do provozních smluv mezi vlastníky a provozovateli vodárenské infrastruktury (výkonová kritéria, monitoring a sankce). Tato oblast byla v základním rozsahu dotčena v rámci tzv. Metodiky pro žadatele. Rozsah aplikace, závaznost pravidel i charakter těchto pravidel 1 není nutné dále rozvádět, neboť je Vám znám, nicméně lze pouze zdůraznit, že již v záhlaví je zmíněn doporučující charakter dané pasáže, současně s připomenutím nutnosti vycházet z místních podmínek konkrétní provozní smlouvy. V současnosti je však daná problematika zcela nově podrobena speciální úpravě v podobě metodického dokumentu objednaného ministerstvem životního prostředí s názvem Praktická příručka - Smluvní výkonové ukazatele v oboru vodovodů a kanalizací ČR (Příručka). Tento materiál je v rámci pracovních jednání prezentován zaměstnanci ministerstva životního prostředí (a SFŽP) jako referenční materiál pro implementaci výkonových ukazatelů, monitoringu a sankcí. Přitom však není vyjasněn (alespoň z našeho pohledu) vztah mezi Metodikou pro žadatele a Příručkou. Ačkoliv není zatím jasný konečný charakter Příručky, dá se očekávat, že tento dokument bude plošně aplikován a vyžadován ve vztahu k žadatelům v rámci Operačního programu životní prostředí (OPŽP). Tady se má jednat jak o přímé využití ve vztahu k oddílnému modelu provozování, tak k přiměřené aplikaci na tzv. smíšené společnosti. SOVAK ČR vítá jakoukoli konstruktivní iniciativu, případně odbornou debatu na dané téma, nicméně jsme nuceni vyslovit zásadní výhrady ke způsobu, jakým byl SOVAK ČR/Svaz vodního hospodářství ČR opomenut při přípravě a diskusi na dané téma, přes veřejně deklarovaný slib, že v dané oblasti bude ministerstvo životního prostředí čerpat zejména z podkladových materiálů odborné veřejnosti, speciálně SOVAK ČR. Jsme si vědomi kompetence ministerstva životního prostředí určit obsah a formu dokumentů provádějících implementaci OPŽP, nicméně nelze nevnímat zásadní korelaci obdobných strategických materiálů na celý obor vodovodů a kanalizací. Statut Příručky nelze chápat izolovaně. 1 Viz část až Metodiky pro žadatele rozvádějící Podmínky přílohy č. 7 OPŽP

3 Konkrétní připomínky k předloženému materiálu: - Obecně V první řadě je nutné uznat, že materiál nese znaky znalosti oboru. Přesto materiál v úvodu postrádá cost/benefit analýzu tedy analýzu toho, kolik zavádění návrhů do praxe bude stát, kdo zafinancuje a také to, zda konečný beneficiary tedy zákazník, je ochoten tyto náklady nést v tarifu vodného a stočného. Je nesmysl představovat si, že všichni provozovatelé dobrovolně zavedou náročné systémy pro evidenci a vykazování ukazatelů, navýší rozsah preventivní péče o majetek atp. bez navýšení nákladů a to zejména u již probíhajících smluvních vztahů, které byly utavřeny za určitých historicky daných podmínek. Tento problém bohužel jako i dříve MŽP přemosťuje uplatněním statutu dobrovolnosti 2 zavedení těchto ukazatelů. Níže jsou uvedeny konkrétní výhrady k jednotlivým ukazatelům. Zaváděný systém se jistě stane likvidační i pro řadu malých provozovatelů, kteří nedisponují systémy ani personálním zázemím pro plnění povinností určených v Příručce. Jednou z nejproblematičtějších částí návrhu je ověřování funkce i výsledků systému sledování a vykazování ukazatelů jakosti externími organizacemi, které budou (dle informací MŽP na pracovním setkání se zástupci projektu ) určovány Ministerstvem životního prostředí a hrazeny vlastníky infrastrukturního majetku. Dle názoru SOVAK je výrazně vhodnější variantou použít aktivitu certifikace vodohospodářských společností podle norem 24510,1,2, která bude zaštítěna Ministerstvem zemědělství jako oborovým regulátorem. Certifikovaný systém bude v takových případech auditován standardní formou obdobně jako stávající systémy ISO 9001, a OHSAS SOVAK konstatuje, že návrh bude v lepším případě vytvářet virtuální realitu se zájmem naplnit požadavky MŽP a SFŽP pro přidělení dotace z OPŽP, v horším případě přinese akceptace návrhu jasné snížení konkurenceschopnosti na vodohospodářském trhu a návrh přinese i jednoznačně vyšší náklady vlastníků i provozovatelů bez požadovaného efektu pro konečného spotřebitele a navíc bez toho, aby o tom vlastní spotřebitelé mohli rozhodovat či se o tom vůbec dozvěděli. 1. Úvod. Materiál sice pojmenovává problém přirozeného monopolu a vynucování kvality služeb v podmínkách dodávky pitné vody a odkanalizování v ČR, na druhou stranu zcela nesprávně vyvozuje nutnost nápravy stavu formou zkvalitněním smluv mezi vlastníky a provozovateli. V tomto směru se neshodujeme zcela v tvrzení, že současná verze dokumentu je zaměřena pouze na ty aspekty kvality vodohospodářských služeb, které provozovatel může přímo ovlivnit. Shodujeme se však, že by se mělo jednat o cílový stav tohoto a obdobných materiálů. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o nepochopení oboru jako celku jako správné řešení je z pozice SOVAK ČR vnímáno pouze a jedině uplatnění plošných oborových standardů a pozitivní motivace provozovatelů. 1.2 Výkon, monitorování a pokuty Zde je nutné přiznat, že autor materiálu již vhodně akcentuje ovlivnitelné cíle provozovatelem, tedy ty, které nevážou na činnost vlastníka, chování odběratelů, právní prostředí a další vlivy, které provozovatel nedokáže ovlivnit. Zároveň na str. 15 správně uchopil rozdíl mezi veřejnoprávní a smluvní sankcí. Přesto je navržený rozsah (i se zohledněním malých provozních smluv) parametrů příliš široký a stále obsahuje ukazatele, které provozovatel ani při nejlepší vůli při nespolupráci vlastníka, zákazníka, jiných právnických a fyzických osob, příp. nepříznivých externích 2 Dle stávající praxe SFŽP je však zřejmé, že pakliže se dodatky smluv 100 % nekryjí se zněním metodických pokynů, příruček atp., jsou žadatelé odmítáni

4 vlivech nedokáže ovlivnit. Příkladem budiž ukazatel počet nevyhovujících vzorků vypouštěných OV, kdy je evidována každoročně řada případů porušení rozhodnutí u ČOV, ke kterým dojde v návaznosti na mimořádné výkyvy na kanalizační síti (neoprávněné vypouštění OV u některého ze zákazníků, mimořádné dešťové události) či přímo v závislosti na problémy na ČOV mimo působnost provozovatele (výpadek elektřiny, nefunkčnost zařízení, jehož výměna/obnova je kompetenčně u vlastníka...). V takových případech je již jednou provozovatel sankcionován ze strany ČIŽP a zavádění další dobrovolné sankcionování je nelogické. Materiál se zaměřuje pouze na negativní (represivní) stránku plnění ukazatelů kvality, naprosto postrádá pozitivní motivační přístup tedy odměnu provozovatele za shodu u konkrétních parametrů (aplikovaná např. Ofwat v případě k faktoru). V případě akceptace jakéhokoliv z navržených parametrů je evidentní, že provozovatel bude muset rozšířit svou činnost a navýšit svoje náklady (mzdy, administrativa, provozní činnost) a navíc být pod neustálou hrozbou trojité penalizace (smluvní (zákazník), smluvní (vlastník), obecná (legislativní)). Navržený monitorovací systém jednoznačně přinese značné zvýšení administrativní zátěže provozovatele i vlastníka např. povinnost sledovat a evidovat časy a dopady odstávek až do detailů jako je přesný počet zasažených přípojek. V případě provozovatele s vyšším počtem provozních smluv (např. v oblasti Jižních Čech mají dva provozní subjekty více jak 150 nezávislých provozních vztahů) je situace komplikována i tím, že některé vztahy budou selektivně upravovány a některé ne a systémy evidence také musí být řešeny odděleně. Doporučení ani v detailních popisech jednotlivých parametrů (Příloha č. 1) neřeší konkrétní zdůvodnění neplnění určitého parametru z důvodu vyšší moci (např. provozovatel nemůže provádět mytí některých vodojemů, protože technická dispozice či aktuální provozní situace (rekonstrukce zdrojů atp.) neumožňuje odstavení od provozu). Rozsah navržených ukazatelů je příliš rozsáhlý pro běžný smluvní vztah. Navrhujeme změnit/zrušit rozdělení na základní a dodatečné ukazatele s tím, že určitým orientačním minimem pro sledování ze strany SFŽP by mohl být systém sledování ukazatelů 5+5 dle individuálního zdůvodnitelného uvážení. Navržená frekvence podávání zpráv (čtvrtletní a roční) nemá nejmenší opodstatnění pro absolutní většinu parametrů je dostatečná roční frekvence. Provozovatel musí mít vlastní vnitřní systém evidence a přijímat opatření průběžně, ale zpracovávání zpráv v navržené frekvenci nemůže nijak více zkvalitnit poskytované služby. Navržený postup na str. 5/20 v odst. 4 navádí vlastníky k zavedení bodového systému s tím, že při překročení určité treshold hranice je spuštěn mechanizmus výpovědi stávající smlouvy. Zde je ovšem důležité poznamenat, že zavedením takovéto podmínky dochází k tzv. podstatné změně smluv v oblasti délky trvání a možnosti výpovědi, které ovšem byly předmětem přesně definovaným v příslušné smlouvě pro výběrové řízení či byly dohodnuty při vyjednávání o obsahu smlouvy. Navrhujeme z Příručky tuto možnost odstranit. 1.3 Statut příručky Neznámý zpracovatel Příručky zavádí dvojí metr na vodohospodářské subjekty, což je v rozporu s výše uvedenými principy základního práva EU. Zcela neakceptovatelné je neurčité vymezení, kdy se SFŽP dává do rukou pravomoc na úrovni formálního ověření adekvátního zahrnutí principů Příručky do provozní smlouvy. Pokud má Příručka plnit svou funkci, je nutné již na této úrovni jasně dekarovat

5 to, co je uvedeno v posledních dvou větách dané sekce, tedy vůle SFŽP akceptovat odlišné systémy na bázi case by case. Doporučujeme proto příslušnou větu vypustit Výkonové ukazatele V dané pasáži v části 2.1 je zcela nepochopitelné, proč je klíčové sdělení o možnostech moderace a alternativ využití parametrů skryto do odkazu pod čarou č. 8. Toto hodnocení dopočučujeme naopak uvést jako klíčové pro celou kapitolu. Rozdělení ukazatelů mezi kvalitu základních služeb, preventivní údržby a služeb odběratelům je z našeho pohledu rozumné, pouze jednotlivé kategorie obsahují příliš ukazatelů se špatnou definicí. Samostatnou připomínku k přehodnocení lze spatřovat v navržených výchozích limitních hodnotách (viz níže). 3. Monitorování Příručka požaduje mnohdy přílišnou frekvenci zpráv o provozování reportů bez dostatečného praktického odůvodnění (zvláště čtvrtletní). Navíc požadavky na informace pro zákazníky (odběratelé, občané) formou elektronické komunikace v reálném čase je naprosto nereálná. Základní doporučení pro zavedení kredibilního systému je opět odkaz na dobrovolnou certifikaci systému sběru a srovnávání sledovaných údajů v rámci norem ISO Smluvní pokuty Jak vyplývá zejména z textu na str. 15/20, autor Příručky vhodně poznamenává, že je zapotřebí nastavit podmínky tak, aby se jedna událost nestala pro provozovatele likvidační. Na druhou stranu není možné předjímat všechny provozní stavy, které bez jakéhokoliv zavinění provozovatele vzniknou a pouze aproximovat pravděpodobnost vzniku Gausovou křivkou a automaticky udělovat penalizace v případě dosažení okrajových jevů. Současně daná pasáž dostatečně nereflektuje potřebu vyzkoušení systému smluvních pokut v prvních letech fungování systému, kdy je nutné odstranit zřejmé nespravedlnosti a excesivní stavy s cílem nalezení funkčního a vyváženého stavu. Koncept stropu pro celkovou výši smluvních pokut se nejeví jako dostatečný. Evokuje totiž stav, kdy zjišťování referenčních hodnot bude provázeno dramatickým kumulováním sankcí v prvních letech po zavedení systému, přičemž sice bude existovat strop nicméně hodnota do výše např. 50% předpokládaného (ročního) zisku může být z pohledu provozovatele nepřiměřená, přihlédneme-li k tomu, že platí daň z neznalosti informací, které neměl kdy a od koho získat. Bylo by tedy vhodné vytvořit pro toto období dodatečné pojistky pro možnost moderace celkové výše sankcí a jejich vypořádání v průběhu jednoho kalendářního roku. Příloha č Jakost dodávané pitné vody V praxi každý provozovatel vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu vykazuje řadu překroční MH a NMH dle Vyhlášky 252/2004 Sb. a Směrnice 98/83/ES. Za prvé je nutné uvážit neustálé změny legislativy jak na evropské, tak i národní úrovni (např. snížení MH pro Mn a Fe při vydání předmětné vyhlášky, postupné snižování NMH pro THM), které automaticky přesouvá dříve vyhovující vzorky do kategorie nevyhovující. Neznámý autor příručky by se měl zejména seznámit s každoroční Zprávou o kvalitě pitné vody, vydávané SZÚ, která tuto problematiku popisuje a ze které je naprosto jasné, že požadavek na absolutní shodu (nulu neshod) je nesmyslný a nereálný. Dále je nutné zvážit i dopad 3 Věta: Tato kontrola bude na úrovni formálního ověření adekvátního zahurnít principů dle Příručky do provozní smlouvy.

6 nečinnosti vlastníka v případě, že provozovatel zjistí nevyhovující stav infrastruktury (např. nedoplnění další stupně úpravy v případě zhoršení kvality zdrojů atp.) a vlastník nezajistí v požadovaném čase nápravu. Nelze ani předjímat rozhodování orgánů státní správy, které udělují dočasné výjimky pro limity používané pitné vody (např. z důvodu nevyhovujících zdrojů, u kterých jsou navržena investiční opatření či monitoring atp.) rozhodování se liší oblast od oblasti a vzhledem ke stovkám existujících výjimek a jejich časovému omezení není možné opět předjímat automatické prodlužování výjimek. Dalším příkladem je porušení potrubí stavební firmou, kdy dojde k odstavení části vodovodní sítě, následné dezinfekci, proplachům a odběrům kontrolních vzorků. Opět bez zapřičinění provozovatele dochází často k odběru nevyhovujících vzorků do doby plného vyčištění potrubního systému. Kapitolou sama pro sebe je povinnost odběru PV u zákazníka často je zjištěno, že konkrétní ukazatel nebyl splněn z důvodu na straně zákazníka (vnitřní rozvod, propojení rozvodů...). Tyto vzorky jsou přesto oficiálně evidovány, nicméně není v silách provozovatele ovlivnit jejich vývoj. Z výše uvedených důvodů požadujeme buď úplné vypuštění parametru či doplnění RH do výpočtu v základní úrovni minulého roku společně s ustanoveními vázajícími RH na účinek vyšší moci zahrnující mimo jiné zejména změny legislativních požadavků na jakost dodávané pitné vody, (ne)činnost příslušných orgánů státní správy/vlastníka, zákazníků a dalších právnických i fyzických osob. 1.2 Havarijní přerušení dodávky pitné vody (domácnosti a vybraní odběratelé) Zákon č. 274/2001 Sb., prováděcí předpisy ani provozní řády neznají kategorizaci rychlosti oprav. Zavádění obdobného systému je proto zavádějící i s ohledem na měnící se klimatické podmínky. Tento parametr je vhodný spíše jako monitorovací bez zakotvení sankcí. Teprve v případě ověření stabilních výsledků v průběhu několika let je možné akceptovat. Zcela fyzicky nerealizovatelný vidíme navržený systém předávání informací vlastníkovi a tím počítání časových lhůt pomocí sms zpráv nebo telefonních hovorů. Z výše uvedených důvodů požadujeme vypuštění parametru či zavedení pouze jako monitorovacího parametru. 1.3 Limity vývoje ztrát pitné vody (jednotkový únik vody nefakturované) Neznámý autor příručky asi opisoval u příkladů PPP, kde nese provozovatel plnou odpovědnost za investiční program na vodovodní síti. V ČR tomu tak však není a dosah provozovatele na snižování ztrát vody je ohraničen investiční činností vlastníků. Pokud si uvědomíme v současnosti dosahované průměrné tempo obnovy 0,3 % z délky vodovodních sítí, je zcela zřejmé, že stále dochází ke zhoršování stavu sítí. Preventivní opatření provozovatelů dosáhly tedy v některých oblastech již dna a bez investiční činnosti je nereálné očekávat další zlepšení. Dalším problémem je zásadní rozdíl v jednotkovém úniku mezi přivaděči a rozvodnou sítí. Na těchto dvou infrastrukturách se zásadně údaje liší a provozovatelé se podle podílu jedné části sítě i výrazně liší při vyjádření souhrnného jednotkového úniku. Stejně tak se výrazně liší i dopad investiční činnosti v oblastech s vyšším tlakem (hornaté oblasti). Autor Příručky též navrhuje určit snižování 1 % VNF ročně až na úroveň tzv. ELL (ekonomic level of leakage), kdy další vynakládané prostředky již nejsou ekvivalentní k realizovaným úsporám. Návrh je to však neakceptovatelný, protože i pokud přijmeme teoretickou úvahu, že provozovatelé bez činnosti vlastníků dále mohou ztráty snižovat, neexistuje autorita, která by zhodnotila teoreticky dosažitelnou úroveň ztrátovosti. Návrh ukazatele odmítáme.

7 1.4 Čištění akumulačních nádrží, údržba vodojemů Zde je nutné zvážit, jak již bylo výše uvedeno, spolupůsobnost činitelů neovlivnitelných provozovatelem (viz. výše uváděnou nemožnost odstavení VDJ z důvodu odstavení či rekonstrukce zdroje) či nečinnost vlastníka, týkající se požadované obnovy majetku (např. regulační části v armaturní komoře), musí být vyloučeny z evidence. Je nutné doplnit možnost úpravy plánu preventivní údržby během jednoho roku bez spuštění sankce, pokud půjde o výše uvedené mimořádné liberační důvody. S návrhem souhlasíme s požadavkem na doplnění výjimek. 1.5 Preventivní kontrola úniků na vodovodní síti Obecně se jedná o vhodný ukazatel, když řádně provozující společnosti v zájmu minimalizace nákladů na vodu nefakturovanou provádí neustálou preventivní kontrolu úniků z vodovodní sítě. Ovšem zahrnování preventivní kontroly přivaděčů je z našeho pohledu neefektivní, neboť u přivaděčů je vzhledem k absolutní sekcionalizaci používán jako naprosto průkazný způsob monitoringu stavu online vyhodnocování reálných ztrát součtovou metodou předávacích měřidel. Doporučujeme proto ve vysvětlivkách uvádět, že se jedná o síť bez přivaděčů a navrhujeme upravit znění na celková délka vodovodních řadů bez přípojek a přivaděčů. I doporučenou minimální hladinu 5 % je možné akceptovat. S návrhem souhlasíme se zohledněním změny termínu na celková délka prověřených vodovodních řadů bez přivaděčů a přípojek. 2.1 Počet nevyhovujících vzorků vypouštěných odpadních vod Zde platí analogický komentář jako k bodu jakost dodávané pitné vody vč. změn legislativy, nečinnosti vlastníka směrem k investičním opatřením, rozhodovací nezávislosti vodoprávních úřadů atp. Dalším mírně odlišným příkladem od příkladů pro bod 1 budiž vypuštění nevyhovující OV producentem do stokové sítě s následkem inhibice biologického čistícího stupně na ČOV. Provozovatel nemůže tuto skutečnost ovlivnit, a přesto by dle návrhu nesl plnou odpovědnost za nesplnění parametru. Referenční hodnota je v tomto příkladě naprosto nepoužitelná, neboť takovýto případ znamená automatické nesplnění vodoprávního rozhodnutí vzhledem k četnosti rozborů a max. počtu překročení hodnot m. Zákon o vodovodech a kanalizacích navíc neumožňuje provozovateli uplatňovat pokuty či přenášet sankce na původce znečištění, naopak tyto přestupky jsou řešeny vodoprávním úřadem. Z výše uvedených důvodů požadujeme buď úplné vypuštění parametru či doplnění RH do výpočtu společně s ustanoveními vázajícími RH na účinek vyšší moci zahrnující mimo jiné zejména změny legislativních požadavků na jakost vypouštěné odpadní vody, (ne)činnost příslušných orgánů státní správy/vlastníka, zákazníků a dalších právnických i fyzických osob. Zároveň požadujeme narovnání max. úrovně bodu za nesplnění na Doba ke zprovoznění přípojky kanalizace na veřejném prostranství Vlastní zprovoznění přípojky je často komplikováno vlivy, které stojí mimo provozovatele (souhlas správce komunikace, vlastníka veř. pozemku, speciální podmínky vstupu, vyřešení právních a finančních požadavků atp.). V návrhu uvedené indikativní časy jsou vzhledem k výše uvedenému nereálné. S návrhem souhlasíme po jeho dalším upřesnění.

8 2.3 Porucha čerpadel na stokové síti Nutné je odlišit poruchy, které nastanou z důvodu na straně provozovatele a z důvodů jiných (nejenom odstávka el. energie, ale zejména přenos předmětů a abraziva do kanalizačních systémů v rozporu s KŘ a poruchy zařízení po ukončení životnosti) atp. Často provozovatelé provozují i infrastrukturu, která nesplňuje materiálové a další požadavky (specifikace je často uváděna ve formě Standardů tedy požadavků vlastníků i provozovatelů na technický stav infrastruktury) a vykazuje tak vyšší poruchovost. Pokud vlastník přijme tento ukazatel, budou se jistě množit požadavky provozovatelů na vyšší investiční náklady vlastníků a to jak v oblasti technické vybavenosti čerpacích stanic, přenosy stavů majetku, tak i vlastní obnovu zařízení. Z analýzy obnovy vodohospodářského majetku, kterou disponuje SOVAK ČR, je prokázáno, že % reálné obnovy majetku (vztažené navíc k historickým cenám!) se u kanalizačního majetku pohybuje kolem 0,4 % ročně (v souhrnu pro sítě i technologické vybavení). To znamená, že ohromné množství majetku je provozováno dlouho za dobou životnosti. Vlastní výpočet doby mimo činnost je též nesmyslný u PČOV, kde je diskontinuální provoz; zde je nutné zvážit nečerpání, když je PČOV v tzv. alarmu. Je nutné zdůraznit, že tento požadavek musí být opět vázán jak na činnost provozovatele, tak i vlastníka tedy obnovu zařízení v požadovaném časovém intervalu (teoretická i praktická životnost v praxi je délka provozu zařízení v porovnání s návrhovou (teoretickou) životností překračování dvou i vícenásobně. Aplikace kritéria pro takový majetek je nesmyslná. S návrhem souhlasíme po dalším upřesnění (pouze pro majetek, který je v souladu se standardy vlastníka a provozovatele a v době reální životnosti) a s požadavkem na doplnění dalších mimořádných situací (výjimek). 2.4 Revize kanalizace stokové sítě Obecně se jedná o vhodný ukazatel, ovšem je nutné zvážit jeho ekonomický dopad. Pokud vlastník provozovateli předepíše povinnou délku zkontrolované sítě, musí zároveň tuto činnost umožnit ekonomicky, čili umožnit nárůst nákladů oproti stavu, který například v současnosti požadované procento nezajišťuje. Jedná se tedy o zásah do stávajícího vztahu mezi vlastníkem a provozovatelem a zejména práva vlastníka určovat potřebnost této činnosti. Není možné odhlédnout ani od skutečnosti, že staré kanalizační systémy nedisponují 50 m vzdáleností mezi revizními body kanalizace a tak není bez zásadních investic možné realizovat požadované kamerové zkoušky. V případě zavedení povinnosti pro provozovatele takové zkoušky zajišťovat, musí být v ukazateli zakotvena povinnost vlastníka investici realizovat, což jak bylo již shora uvedeno, je protismyslný způsob zavádění další povinnosti pro vlastníka. S návrhem souhlasíme, ovšem bez uvedení doporučené číselné hodnoty minimální délky (10 % může být relevantní pro nové kanalizace s reviznímibody, ovšem není relevantní pro staré kanalizační systémy). Požadujeme doplnění definice ukazatele na délka gravitační stokové sítě, kde Čištění kanalizace stokové sítě Opět jde o vhodný ukazatel, nicméně je nutné znovu snížit doporučené startovní procento (RH). Důvody jsou obdobné jako je tomu u revizí kanalizačních systémů (nedostupnost určitých úseků do investičního vyřešení přístupů či ostranění problematických úseků prostou obnovou). Není možné odhlédnout ani od skutečnosti, že řada nově navrhovaných systémů jsou systémy tlakové a podtlakové u těchto systémů je již z pohledu samotného konstrukčního řešení i provozních standardů nelogické uplatňovat požadavky kladené jinak na gravitační kanalizační systémy. S návrhem souhlasíme s vyloučením doporučení minimální RH 10% a doplněním definice ukazatel na délka vyčištění gravitační stokové sítě....

9 3.1 Preventivní údržba významných zařízení Návrh vychází vhodně z principu, že stanovení významných zařízení vznikne dohodou vlastníka a provozovatele. Je nicméně nutné akceptovat skutečnost, že požadavky provozních řádů vodohospodářských zařízení jsou tak obsáhlé a rozsáhlé, že není v možnostech ani toho nejkompetentnějšího a nejlepšího provozovatele 100 % plnit dané požadavky (při studii běžného provozního řádu ČOV do 2000 EO, která je bezobslužná, asi nikoho nepřekvapí zjištění, že požadavky na preventivní údržbu mají rozsah na několik tisíc úkonů za měsíc, což je v praxi nereálné). S návrhem obecně souhlasíme. 3.2 Vyřizování stížností odběratelů Absolutní hodnocení překročení lhůty 30 resp. 90 dnů je nesmyslné, pokud nejsou uvedeny skutečnosti, které mohou způsobit odklad lhůty vyjádření. Interní procesy profesionálních provozovatelů umožňují identifikovat, zda zdržení je na straně zákazníka (např. nedoložení skutečností povinných k uzavření smlouvy či uplatnění pojistných nároků), a proto je více než vhodné umožnit provozovateli vyloučit zdržení na straně zákazníka. Je také nutné odlišit stížnosti opakované, kdy se pouze opakují skutečnosti, které již jednou stěžovatelem byly uvedeny a tyto stížnosti vyloučit. Je také časté, že po několika letech dojde k zásadní události, která výrazně ovlivní celkový počet stížností (např. povodně) a v takovém případě je minimálně nefér provozovatele sankcionovat za nedodržení RH z předchozího roku. S návrhem souhlasíme s upřesněním definice Celková doba na vyřízení stížností odběratelů bez zdržení na straně zákazníků či z důvodů vyšší moci v poměru Neprávem odmítnuté stížnosti odběratelů Není možné obecně akceptovat princip celkové odpovědnosti provozovatele za zlepšování termínů reakce na žádosti zákazníků bez zvážení všech okolností, které ovlivňují vlastní proces. Bez další specifikace těchto podmínek není možné ukazatel akceptovat. S návrhem nesouhlasíme. 3.4 Stanovisko k dokumentaci přípojek Navrhujem doplnění případů, kdy odpovědnost provozovatele odpadá v případech, které jsou mimo vůli a působnost provozovatele. S návrhem souhlasíme po jeho dalším upřesnění. 3.5 Stanovisko k dokumentaci vodovodu a kanalizace viz komentář 3.4. S návrhem souhlasíme po jeho dalším upřesnění. U dodatečných výkonových ukazatelů (body 4. a 5.) doporučujeme zvážit dílčí úpravy v duchu výše uvedených připomínek (zejména doporučená nastavení RH, okolnosti vyšší moci, případy zdůvodnitelného a ospravedlnitelného selhání ). Příloha č. 2

10 Jak již bylo uvedeno k bodu 3 Monitorování, bylo by vhodnější připravit takový návrh, který prakticky rozdělí obsah zprávy na část výhradně zaměřenou na monitorování výkonových ukazatelů pro zcela praktické využití a snadnou aplikaci případných sankcí. Další obsah zpráv o provozování navrhujeme omezit zejména ve statistických (počty obyvatel, množství vod) a popisných kategoriích (popis činností, ekonomické údaje) kde je doporučována 1/4letní frekvence. Jedná se mnohdy o zcela zbytečné přetěžování (zejména nárůst nákladů spojených s přípravou) obou smluvních stran údaji, které mají z hlediska sledování vlastního výkonu marginální vypovídací hodnotu, a kdy je zcela dostačující pravidelná (vý)roční zpráva. Nicméně principielně nemáme výhrad k jednotlivým kategoriím, pokud platí celkově doporučující charakter přílohy a možnost ad hoc úpravy. S pozdravem Ing.František Barák předseda představenstva SOVAK ČR Co : Ing.Aleš Kendík,Mze