Rajonizace českých odrůd chmele

Transkript

1 Rajonizace českých odrůd chmele Karel Krofta a kol. Metodika pro praxi 04/10

2

3 Chmelařský institut s. r. o. Rajonizace českých odrůd chmele Karel Krofta a kol. METODIKA pro praxi Metodika vznikla za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a je výstupem řešení výzkumného záměru MSM Výzkum a regulace stresových faktorů chmele

4 Rajonizace českých odrůd chmele Metodika pro praxi 4/2010 Vedoucí autorského kolektivu Spoluautoři Ing. Karel Krofta, Ph.D. Miroslav Brynda Ing. Vladimír Nesvadba, Ph.D. Recenzenti Ing. Markéta Altová Ing. Jaroslav Pochman Ministerstvo zemědělství ČR, Odbor rostlinných komodit, odborný referent PP servis a.s., Blšany, výrobní ředitel Jazyková úprava Patricie Buchtová Chmelařský institut s.r.o., Žatec Metodika je schválena Ministerstvem zemědělství, Odborem vědy a výzkumu pod čj / ze dne Chmelařský institut s.r.o., 2010 Petr Stuna ISBN

5 OBSAH 1. Cíl metodiky 4 2. Dedikace 5 3. Vývoj odrůdové skladby chmele v České republice 5 4. Charakteristika českých odrůd chmele 8 5. Pedologická charakteristika chmelařských oblastí ČR Klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí ČR Rajonizace Žateckého poloraného červeňáku Rajonizace českých hybridních odrůd Minoritní české hybridní odrůdy Srovnání novosti postupů Popis uplatnění certifikované metodiky Seznam použité související literatury Seznam publikací, které předcházely metodice Abstrakt, Abstract 72

6 1. Cíl metodiky Rajonizací zemědělské výroby se obecně rozumí rozmístění pěstování kulturních druhů rostlin do vyhovujících či nejlepších přírodních podmínek tak, aby rozvoj zemědělské produkce byl v souladu s přírodními a ekonomickými podmínkami jednotlivých oblastí zájmového území. Cílem je takové zeměpisné rozdělení zemědělské výroby, aby při nejvýhodnějším využití přírodních podmínek bylo zajištěno optimální množství a jakost produkce. I když se české chmelařské oblasti nachází na relativně malém území, vymezeném povodím řek Ohře Vltava Labe v Čechách a Morava Bečva na Moravě, jsou to území s poměrně značnou půdní i geografickou diverzitou. Odrůdová skladba chmelů pěstovaných v ČR prošla v uplynulých 20 letech radikální změnou. Kromě tradiční české odrůdy, Žateckého poloraného červeňáku, se v polovině 90. let minulého století začínají pěstovat původní české hybridní odrůdy Bor, Sládek a Premiant. Uvedené odrůdy dnes považujeme za první generaci českých hybridních chmelů. Po roce 2000 byly postupně registrovány další odrůdy: Agnus (2001), Harmonie (2004), Rubín (2007), Vital a Kazbek (2008). Předmětem rajonizace je obsah alfa kyselin, jako jeden ze základních ekonomických parametrů chmele. Na rozdíl od výnosu nemá pěstitel k dispozici účinné nástroje k tomu, aby mohl obsah alfa kyselin zásadním způsobem ovlivnit. Rozhodující vliv mají přírodní podmínky stanoviště a průběh počasí v průběhu vegetace. Ve smyslu výše uvedené definice je rajonizace podrobně zpracována pro Žatecký poloraný červeňák, který se v současné době pěstuje na téměř 90 % plodných chmelnic. Historie pěstování hybridních odrůd není natolik dlouhá, aby poskytla dostatečný objem experimentálních dat potřebný pro zpracování rajonizačních map chmelařských oblastí. Hlavním cílem metodiky je, na základě mnohaletých hodnocení obsahu alfa kyselin v Žateckém červeňáku, formou rajonizačních izoliniových map vymezit hranice průměrných, nadprůměrných i podprůměrných hladin alfa kyselin jako výsledek přírodních a klimatických podmínek jednotlivých lokalit. Pro hybridní odrůdy předkládá časové řady obsahů alfa kyselin v jednotlivých pěstebních lokalitách a na základě empirických zkušeností definuje optimální polohy, vhodné pro zakládání chmelnic s hybridními odrůdami. Dalším cílem předkládané metodiky je zpracování aktuálních povětrnostních a pedologických map všech chmelařských oblastí. Povětrností mapy, zahrnující průměrné roční teploty a úhrny srážek ve chmelařských oblastech, jsou zpracovány za období uplynulých 20 let ( ). Metodika je určena především pro pěstitelskou praxi, může také sloužit obchodním firmám při plánování strategie nákupu chmele. Státní správě může být vodítkem při zpracování prognóz rozvoje českého chmelařství v dlouhodobějším časovém horizontu. Metodika tohoto zaměření nebyla dosud zpracována. 4 metodika pro praxi - cíl metodiky

7 2. Dedikace Metodika byla vypracována jako výstup řešení Výzkumného záměru MSM Výzkum a regulace stresových faktorů chmele Etapa I Vliv abiotických faktorů na kvalitu chmele. 3. Vývoj odrůdové skladby chmele v České republice 3.1. Žatecký poloraný červeňák První historické záznamy o pěstování chmele na území dnešních Čech a Moravy pochází z 8. a 9. století našeho letopočtu za vlády Břetislava I. Původně byl chmel v našich historických zemích pěstován rozptýleně po celém území podle míst spotřeby. Od 15. století se začíná zřetelně projevovat diferenciace pěstebních míst s větší rozlohou zakládaných chmelnic v půdně a klimaticky nejvhodnějších oblastech. Vlivem půdních a klimatických podmínek se postupně vyvíjel hospodářský typ chmele známý pod názvem český chmel. Rostoucí požadavky na kvalitu chmele, ale i efektivnost pěstování podmíněná výnosem, vedly k omezení pěstování této plodiny do poměrně malého území mezi řekami Ohře, Labe, Vltava v Čechách a povodím řek Moravy a Bečvy na Moravě. Tento hospodářský typ jemně aromatického poloraného červeňáku je znám pod názvem žatecký chmel nebo také jako Žatecký poloraný červeňák (ŽPČ). Populace Žateckého poloraného červeňáku vznikla přirozeným evolučním šlechtitelským procesem z původně plošně rozšířených porostů. Prošlechťování českého chmele se provádělo klonovou selekcí v populačních porostech metodou pozitivních výběrů. Výběrem nejlepších rostlin a jejich zavedením do kultury s následným přirozeným výběrem nejvhodnějších poloh byl umožněn vznik jednotné populace chmele. Pro české chmelařství mají zásadní význam výsledky šlechtitelské práce doc. Karla Osvalda. Klony, které vyšlechtil, označené jako 31, 72, 114, jsou dodnes základní složkou plodných porostů ve všech pěstitelských oblastech ČR. Byly registrovány v roce 1952 a pochází z individuálních pozitivních výběrů v původních porostech krajových populací. Genetická jednotnost celé skupiny klonů se promítá i v minimálních odlišnostech charakteristických znaků. Chmelové keře jsou pravidelného válcovitého tvaru. Réva má zelenočervené zabarvení. Výrazným znakem je jemná a ušlechtilá chmelová vůně daná skladbou chmelových silic. Klon 31 je vhodnější do údolních poloh s těžšími hlinitými půdami. Klon 72 je univerzální do všech poloh, nejlepší výsledky dává v údolních humidních polohách. Klon 114 je vhodný do otevřených, větrných poloh a vyšších nadmořských výšek. Žatecký poloraný červeňák byl až do poloviny 90. let 20. století jedinou odrůdou chmele pěstovanou v České republice. V důsledku technologických změn ve světovém pivovarnictví však měla spotřeba Žateckého poloraného červeňáku ve světě klesající tendenci. Pivovarský průmysl prošel v uplynulých 30 až 40 letech komplexním rozvojem. K významným změnám došlo v konstrukci technologických zařízení, především metodika pro praxi - dedikace - vývoj odrůdové skladby chmele - Žatecký poloraný červeňák 5

8 kvasných nádob. Klasické otevřené kvasné nádoby vystřídaly ve většině pivovarů velkoobjemové cylindrokónické tanky. V oblasti pivovarských surovin byla nejvýznamnější změnou forma používaného chmele. Namísto tradiční hlávkové formy se v 70. letech začínají postupně uplatňovat chmelové extrakty a pelety. Tyto a další změny vedly k výrazné intenzifikaci výrobního procesu s efektivnějším využitím surovin. V zemědělské prvovýrobě, zejména v USA a západní Evropě, bylo toto období charakteristické rychlejším tempem obměny odrůdové skladby pěstovaných chmelů, kdy se sortiment odrůd přizpůsoboval změnám v pivovarské technologii a ekonomice výrobního procesu. Intenzivní modernizací technologického zařízení prošel po roce 1989 i český pivovarský průmysl, který tak poměrně rychle dohnal ztrátu za světovým vývojem. České chmelařství na tuto skutečnost s dostatečným předstihem nereagovalo. Výsledkem byla velká odbytová krize Žateckého červeňáku a následný pokles pěstebních ploch chmele o více než 40 % v letech 1997 a 1998 z původních cca 10 tisíc hektarů na 5 6 tisíc ha v letech následujících. Tuzemským pivovarům se na začátku 90. let minulého století plně otevřel trh chmelových výrobků, což odbytovou krizi tradičního žateckého chmele ještě prohloubilo. Jednou z cest k zefektivnění českého chmelařství bylo ozdravení Žateckého poloraného červeňáku od virových infekcí. Chmel, jako monokultura po staletí vegetativně rozmnožovaná a po desítky let pěstovaná na stejném stanovišti, patří mezi plodiny virózami nejvíce ohrožované. Tradiční Žatecký poloraný červeňák má sice vynikající pivovarské vlastnosti, ale z pěstitelského hlediska poskytuje malý výnos (cca 1,0 1,5 t/ha) s relativně nízkým obsahem alfa kyselin v rozmezí 3 až 5 % hm. Ozdravovací proces Žateckého poloraného červeňáku byl završen výsadbou prvních bezvirózních porostů Osvaldova klonu 72 na podzim roku Žatecký červeňák z ozdravených chmelů obsahuje podstatně více alfa kyselin - o 20 až 50 % v porovnání se staršími porosty. Chmele jsou vitální a dosahují i mnohem lepších výnosů. V průběhu dalších let se podíl Žateckého červeňáku pěstovaného z ozdravené sadby výrazně zvyšoval a v současné době tvoří zhruba 60 % plodných porostů této odrůdy. 3.2 Hybridní odrůdy Snahy o zlepšení ekonomických i pivovarských vlastností pěstovaných chmelů spadají do druhé poloviny 19. století. Do doby, než bylo prováděno vědomé šlechtění chmele, existovalo na světě jen několik odrůd, které se po staletí pěstovaly v tradičních chmelařských oblastech. V Anglii se pěstovala odrůda Fuggle, ve střední Evropě Žatecký poloraný červeňák a jeho geneticky příbuzné klony. Ve všech případech se jedná o krajové populace, z nichž některé jsou výsledkem přirozených mutací nebo náhodných opylení planými chmely. Vývoj světového chmelařství v uplynulých 100 letech jasně ukazuje, že kvalitativně odlišných parametrů chmelů, a to jak z pivovarského, tak z pěstitelského hlediska, lze dosáhnout pouze křížením chmele. Za průkopníka hybridního šlechtění je považován prof. Salmon z Anglie, který je autorem odrůd Northern Brewer a Brewers Gold, které vznikly ve 20. letech minulého století. Při křížení 6 metodika pro praxi - vývoj odrůdové skladby chmele - hybridní odrůdy

9 jako první použil plané severoamerické chmele. Obě výše uvedené odrůdy se později staly výchozím materiálem při šlechtění dalších odrůd, mj. i některých českých hybridních odrůd v 60. letech. V druhé polovině 20. století bylo ve světě zavedeno pěstování desítek nových odrůd chmele a trend rychlé obměny pěstovaných odrůd, který pružně reaguje na potřeby pivovarského průmyslu, trvá i v současné době. Odrůdy chmele se začaly diferencovat na základě obsahu alfa kyselin na aromatické, hořké a vysokoobsažné. První dvě skupiny chmelových odrůd s obsahem 3 až 12 % hm. alfa kyselin se vyznačují příjemným chmelovým aroma a jsou určeny k přímému chmelení. Skupina vysokoobsažných odrůd s obsahem alfa kyselin nad 12 % hm. je především určena k výrobě chmelových extraktů. Snahy o uplatnění hybridních odrůd v českém chmelařství spadají již do přelomu 60. a 70. let minulého století. Záměr však v té době nebyl realizován díky tehdy platným právním předpisům a chybným politickým rozhodnutím. Odbytová krize tradičního Žateckého červeňáku v polovině 90. let způsobila značné ekonomické ztráty pěstitelům, na druhé straně však pomohla odstranit veškeré překážky, které do té doby bránily rozšíření odrůdové skladby o nové hybridní odrůdy. V tomto krizovém období se začínají volně pěstovat první české hybridní odrůdy Bor, Sládek (registrace 1994) a Premiant (registrace 1996), které jsou považovány za první generaci českých hybridních odrůd. Jejich šlechtění v tehdejším Výzkumném ústavu chmelařském v Žatci bylo zahájeno již na konci 60. let minulého století. Až do registrace se pěstovaly na omezené výměře na pokusných plochách ÚH ve Stekníku a mimo hlavní chmelařské oblasti na Školním statku v Čáslavi. Obsahem alfa kyselin do 12 % hm. a charakterem chmelového aroma patří do kategorie aromatických a hořkých odrůd s vyšším obsahem pryskyřic. Díky svým vynikajícím pěstitelským i pivovarským vlastnostem se tyto odrůdy dokázaly prosadit i po více než 25 letech po svém vzniku. Šlechtění chmele ve Chmelařském institutu v Žatci bylo začátkem 90. let zcela přeorientováno na hybridní poté, co se ukázalo, že možnosti dalšího šlechtění Žateckého červeňáku metodou klonové selekce jsou vyčerpány. Hybridizační program produkuje každoročně desítky nových kříženců. Nejlepší z nich jsou postupně zařazovány do dalších fází šlechtitelského procesu, jehož nedílnou součástí jsou i pivovarské testy. V roce 2001 byl první hybrid s označením 4587 registrován jako odrůda Agnus. Jedná se o potenciálně vysokoobsažnou odrůdu vhodnou k výrobě chmelových extraktů, která v sortimentu pěstovaných chmelů v ČR dosud chyběla. Původní deklarace vysokoobsažné odrůdy se v praxi v plné míře nenaplnila. Přesto nalezla uplatnění v několika velkých českých pivovarech, kde se používá k výrobě prémiových ležáků. V následujících letech byly postupně registrovány další původní české hybridní odrůdy chmele: Harmonie (2004), Rubín (2007), Vital a Kazbek (2008). V genetickém základu většiny českých hybridních odrůd má zastoupení Žatecký poloraný červeňák. Vzhledem ke stávajícímu rozsahu pěstování (1 2 hektary) lze uvedenou skupinu odrůd zatím považovat za minoritní. Odrůda Harmonie se skladbou chmelových pryskyřic řadí mezi odrůdy aromatické s typickým obsahem alfa kyselin v intervalu 5 až 9 % hm. metodika pro praxi - vývoj odrůdové skladby chmele - hybridní odrůdy 7

10 Odrůda Rubín se obsahem alfa a beta kyselin podobá odrůdě Premiant. Jedná se však o červeňák, jehož předností je mimořádná růstová vitalita. Odrůda Vital obsahuje 12 až 16 % alfa kyselin a 6 8 % beta kyselin. Zatím jako jediná z českých odrůd splňuje parametry vysokoobsažných chmelů. Významnou vlastností je vysoký obsah desmethylxanthohumolu (DMX) v intervalu 0,20 0,40 % hm., což je přibližně dvojnásobné množství než v ostatních odrůdách. DMX je látka ze skupiny chmelových prenylflavonoidů, která se v průběhu chmelovaru transformuje na produkty s estrogenní aktivitou. Uvedená skutečnost dává předpoklady uplatnění odrůdy i ve farmaceutickém průmyslu. Hybridní odrůdy se v roce 2009 pěstovaly na celkové rozloze 644 hektarů (Bor 13 ha, Sládek 277 ha, Premiant 293 ha, Agnus 58 ha, Harmonie 1 ha, Rubín 1 ha, Vital 1 ha, Kazbek < 1 ha), což představovalo 12,1 % z celkové sklizňové plochy. 4. Charakteristika českých odrůd chmele V kapitole je u každé odrůdy stručně popsán její původ, charakterizován habitus vzrostlých rostlin a popsána barva a průměrná síla révy. Dále jsou specifikovány hustota hlávek a výška nasazení, jejich velikost, typický tvar a hmotnost 100 hlávek. Popis je doplněn údajem o odolnosti k nejzávažnějším houbovým chorobám, peronospoře a padlí chmelovému, a o průměrné vegetační době. Žatecký poloraný červeňák Žatecký poloraný červeňák byl získán klonovou selekcí v původních porostech v žatecké a úštěcké oblasti. Odrůda je pěstována v 9 klonech. Jako první byly pěstovány klony Lučan a Blato, získané hromadným výběrem (negativní výběr). Jedná se o nejstarší klony (směs klonů), které byly registrovány v letech 1941, resp Zakladatelem pozitivní selekce individuálních výběrů v Žateckém poloraném červeňáku byl doc. Dr. Karel Osvald, který začal selekci v roce 1927 a pro pěstování v praxi vybral klon 114. Osvaldovy klony 31 a 72, které si vybrali tehdejší přední pěstitelé sami, byly registrovány v roce Další šlechtitelskou činností byly získány klony - Siřem (1969), Zlatan (1976), Podlešák (1989) a Blšanka (1993). Rostlina má středně mohutný vzrůst. Tvar chmelového keře je pravidelně válcovitý. Barva révy je zeleno-červená a její průměrná síla 9 11 mm. Plodonosné pazochy jsou krátké až střední a nízko nasazené. Chmelové hlávky jsou hustě nasazené, malé až střední. Tvar hlávek je středně až dlouze vejčitý. Průměrná hmotnost 100 hlávek je v rozpětí 13 až 17 gramů. Vřeténko je jemné, pravidelné, dlouhé 12 až 16 mm. Vůně chmelových hlávek Žateckého poloraného červeňáku je charakterizována jako standard kvality. Jedná se o jemnou chmelovou vůni. Je středně odolný až tolerantní k padlí chmelovému 8 metodika pro praxi - charakteristika českých odrůd chmele - Žatecký poloraný červeňák

11 a středně odolný k peronospoře chmelové. Žatecký poloraný červeňák je středně raný. Vegetační doba je dní. Sládek Sládek byl získán výběrem z hybridního potomstva šlechtitelského materiálu, kde v původu jsou odrůdy Northern Brewer a Žatecký poloraný červeňák. Jako perspektivní hybridní genotyp aromatického typu byl registrován v roce 1987 pod názvem VÚCH 71 a od roku 1994 pod názvem Sládek. Rostlina má mohutný vzrůst válcovitého až kyjovitého tvaru. Barva révy je vždy zelená. Réva je silná mm. Plodonosné pazochy jsou středně až vysoko nasazené. Pro Sládek je typické velmi husté nasazení hlávek. Chmelová hlávka je středně až dlouze vejčitá, v bazální části čtyřboká. Typickým znakem je mírné odklonění špiček krycích listenů od hlávky. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je jemné, má průměrnou délku mm. Vůně chmelových hlávek je jemná a chmelová. Sládek je středně odolný až tolerantní k padlí chmelovému a středně odolný až tolerantní k peronospoře chmelové. Sládek je pozdní odrůda. Vegetační doba trvá dní. Harmonie Harmonie je několikanásobný kříženec hybridního materiálu. V původu je téměř 60 % Žateckého poloraného červeňáku. Odrůda byla registrována v roce 2004 jako nová aromatická odrůda. Název je dán vyrovnaným obsahem alfa a beta kyselin. Rostlina má mohutný vzrůst válcovitého tvaru. Réva je silná a červená. Pazochy jsou dlouhé až velmi dlouhé. Výška nasazení plodonosných pazochů je střední. Chmelové hlávky jsou středně hustě nasazené a v hustých porostech může být nasazení i řídké. Hlávka je střední až velká a má vejčitý tvar. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je dlouhé mm. Aroma odrůdy Harmonie je kořenité, chmelové. Po technické zralosti může vůně vykazovat známky nepříjemného aroma. Je tolerantní k padlí chmelovému a středně odolná k peronospoře chmelové. Harmonie je polopozdní odrůda s délkou vegetační doby dní. Je charakteristická velmi krátkou technologickou zralostí (3 až 5 dní), po této době dochází při strojní sklizni k vysokým ztrátám v důsledku rozpadu hlávek. metodika pro praxi - charakteristika českých odrůd chmele - Sládek - Harmonie 9

12 Bor Bor byl získán výběrem z hybridního potomstva odrůdy Northern Brewer. Semena tohoto potomstva byla ozářena v gama poli. Jako perspektivní hybridní genotyp hořkého typu byl registrován v roce 1987 pod názvem VÚCH 70 a od roku 1994 pod názvem Bor. Rostlina má mohutný vzrůst pravidelného válcovitého tvaru. Barva révy je tmavě červená až červenofialová. Réva je silná mm. Plodonosné pazochy jsou středně vysoko nasazené. Množství chmelových hlávek je střední. Hlávka je dlouze vejčitá až protáhlá. Hmotnost 100 hlávek je 18 23g. Vřeténko je pravidelné a dlouhé mm. Aroma hlávek je chmelové a příjemné. Odrůda Bor je středně odolná jak k padlí chmelovému, tak i k peronospoře chmelové. Jedná se o polopozdní odrůdu s délkou vegetační doby dní. Premiant Premiant byl získán výběrem z hybridního potomstva křížením inzuchtní linie Žateckého poloraného červeňáku a dalšího šlechtitelského materiálu. V roce 1996 byl registrován jako nová odrůda vykazující vyšší obsah chmelových pryskyřic než ostatní do té doby registrované odrůdy v České republice. Rostlina má mohutný vzrůst válcovitého tvaru. Barva révy je zelená. Réva je silná mm. Plodonosné pazochy jsou středně vysoko nasazené. Hlávky jsou středně až hustě nasazené. Pro odrůdu Premiant je typická tvorba pazochů druhého řádu, vyrůstajích z úžlabí révového listu a plodonosného pazochu prvního řádu. Druhým typickým znakem jsou tmavě zelené révové listy nakloněné k révě. Hlávka je dlouze vejčitá. Průměrná hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je pravidelné, dlouhé mm. Aroma hlávek je chmelové a příjemné. Odrůda Premiant je středně odolná jak k padlí chmelovému, tak i k peronospoře chmelové. Na jaře je citlivější k peronospoře chmelové, což se projevuje tvorbou klasovitých výhonů. Premiant je polopozdní odrůda s délkou vegetační doby dní. 10 metodika pro praxi - charakteristika českých odrůd chmele - Bor - Premiant

13 Agnus Agnus byl získán výběrem z hybridního potomstva, které má v původu odrůdy Sládek, Bor, Žatecký poloraný červeňák, Northern Brewer, Fuggle a další šlechtitelský materiál. Odrůda byla registrována v roce 2001 jako první česká odrůda vysokoobsažného typu. Pozdější pivovarské testy ukázaly, že Agnus svou kvalitou lze zařadit do skupiny hořkých chmelů s vyšším obsahem alfa hořkých kyselin (9 až 12 %). Rostlina má středně mohutný vzrůst a je pravidelného válcovitého tvaru. Barva révy je zelenočervená až červená. Réva je silná 9 13 mm. Plodonosné pazochy jsou středně vysoko nasazené. Nasazení chmelových hlávek je řídké až středně husté. Chmelová hlávka je vejčitá, v apikální části špičatá. Listeny pevně svírají vřeténko. Hlávky jsou nejtěžší ze všech českých odrůd chmele. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je pravidelné a dlouhé mm. Aroma hlávek je chmelové a silné. Může být až kořenité. Vysoká intenzita aroma je dána vysokým obsahem chmelových silic. Odrůda Agnus je středně odolná jak k padlí chmelovému, tak i k peronospoře chmelové. Na jaře je citlivá k peronospoře chmelové (tvorba klasovitých výhonů). Agnus je polopozdní odrůda s délkou vegetační doby dní. Je charakteristická dlouhou periodou technické zralosti. Rubín Rubín byl získán výběrem z potomstva odrůdy Bor a samčí rostliny, která je několikanásobným křížencem hybridního materiálu - Žateckého poloraného červeňáku a odrůdy Northern Brewer. Byl registrován v roce 2007 pro výborné růstové vlastnosti a vyšší obsah chmelových pryskyřic. Název Rubín charakterizuje barvu révy. Rostlina má mohutný vzrůst válcovitého tvaru. Barva révy je červenofialová. Plodonosné pazochy jsou dlouhé a středně vysoko nasazené. Chmelové hlávky jsou středně hustě nasazené. Hlávka je podlouhlá. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je pravidelné, dlouhé mm. Aroma chmelových hlávek je kořenité až hrubě kořenité. Po technické zralosti může Rubín vykazovat až cizí vůni. Odrůda Rubín je středně odolná k peronospoře chmelové a tolerantní k padlí chmelovému. Rubín je polopozdní odrůda s délkou vegetační doby dní. Je charakteristická velmi krátkou technologickou zralostí (3 až 5 dní), po této době dochází při strojní sklizni k vysokým ztrátám z důvodu rozpadu hlávek. metodika pro praxi - charakteristika českých odrůd chmele - Angus - Rubín 11

14 Kazbek Odrůda Kazbek byla získána výběrem z potomstva hybridního materiálu, který má v původu ruský planý chmel. Byla registrována v roce 2008 díky vysoké stabilitě výkonnosti. Robustnost a stabilita je zakotvena v názvu odrůdy, protože Kazbek je nejvyšší horou středního Kavkazu. Z hlediska pivovarského ji lze zařadit jako hořký typ. Rostlina je mohutná, válcovitého až kyjovitého tvaru. Barva révy je červenozelená. Réva je silná mm. Plodonosné pazochy jsou velmi dlouhé (až 2 m) a jsou nízko až středně vysoko nasazené. Nasazení chmelových hlávek je husté až velmi husté. Chmelová hlávka je protáhlá. Špičky krycích listenů jsou odkloněné od chmelové hlávky. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je pravidelné a dlouhé mm. Aroma chmelových hlávek je kořenité až hrubě kořenité. Odrůda Kazbek je středně odolná k padlí chmelovému i k peronospoře chmelové. Jedná se o pozdní odrůdu s délkou vegetační doby dní. Vital Vital byl získán výběrem z hybridního potomstva, ve kterém má většinový podíl odrůda Agnus a dále rozpracovaný šlechtitelský materiál. Byla registrována v roce 2008 jako vysokoobsažná odrůda s možností farmaceutického využití. Z tohoto důvodu byl pro ni zvolen název Vital. Rostlina má středně mohutný vzrůst a je pravidelného válcovitého tvaru. Barva révy je zelená. Réva je silná 7 11 mm. Plodonosné pazochy jsou středně až vysoko nasazené. Nasazení chmelových hlávek je řídké až střední. Chmelová hlávka je podlouhlá a v apikální části špičatá. Listeny pevně svírají vřeténko. Hmotnost 100 hlávek je g. Vřeténko je pravidelné a dlouhé mm. Aroma odrůdy Vital je kořenité, chmelové. Odrůda Vital je středně odolná k padlí chmelovému i k peronospoře chmelové. Na jaře je citlivá k peronospoře chmelové (tvorba klasovitých výhonů). Vital je pozdní odrůda s délkou vegetační doby dní. Vyznačuje se dlouhou dobou technické zralosti. 12 metodika pro praxi - charakteristika českých odrůd chmele - Kazbek - Vital

15 5. Pedologická charakteristika chmelařských oblastí ČR Srovnáváme-li vzájemně půdní poměry našich chmelařských oblastí, zjišťujeme, že typologický (tj. genetický i klasifikační) soubor všech půd, na kterých se chmel pěstuje, je značně široký. Genetické typy půd, nejvíce využíváné pro pěstování chmele, jsou v každé oblasti jiné. Jestliže na Žatecku jsou nejvíce využívány hnědé půdy a rendziny na permokarbonu a pak nivní půdy a hnědozemě (nejméně černozemě), na Úštěcku je tomu téměř přesně naopak. Nejčastěji užívané jsou černozemě a nivní půdy, pak hnědé půdy a rendziny (zde obvykle na opuce či bazických tufech) a na konci pořadí jsou hnědozemě a lužní půdy. Na Tršicku je tomu ještě jinak: hnědozemě a hnědozemě illimerizované jako nejčastější, dále černozemě degradované a konečně nivní a lužní půdy. Z hlediska půdoznaleckého je možno si uvedené užívání různých půd vysvětlit tím, že řada vlastností charakterizujících každý půdní typ je do značné míry potlačena jak při dlouhodobém zkulturňování, tak při kultivaci a přípravě půdy pro chmelnici. Umělá kultivace a příprava stírá původní diference tak, že při zachování základních půdních charakteristik (hloubka, zrnitost, skeletovitost) vytváří umělé, nové a přesně ohraničené poměry a vlastně nový půdní typ. Podrobná pedologická charakteristika jednotlivých chmelařských oblastí České republiky je uvedena v následujících kapitolách. Popisná část je u každé oblasti doplněna pedologickými mapami půdních typů, mapami infiltrace a propustnosti půd, jejich zrnitostí a skeletovitostí (obr. 5.1 až 5.12). Pedologické mapy byly zpracovány ve spolupráci s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy, v.v.i., Praha-Zbraslav. 5.1 Žatecká chmelařská oblast Významnou specifikou žatecké oblasti je skutečnost, že její půdní pokryv se skládá ze dvou výrazně odlišných celků, svou genezí odpovídajících odlišným přírodním podmínkám. V téměř bezlesé, převážně rovinaté severní polovině s centry Žatec a Louny, dominují černozemní půdy, vytvořené na spraších, popř. křídových slínech. Vyskytují se v plochém nebo jen mírně zvlněném reliéfu v nadmořských výškách od 200 do 350 metrů. Tvoří souvislé celky na sever a jih od údolí Ohře, která je přirozenou osou území. Profily černozemí se vyznačují mocnými humusovými horizonty s vysokým obsahem kvalitního humusu. Agronomickou hodnotu černozemních půd mohou výrazně ovlivnit jejich fyzikální vlastnosti. Nejpříznivější jsou v tomto ohledu hlinité až jílovitohlinité půdy ze spraší. Doprovázejí je hnědozemě na spraších a rendziny vytvořené z karbonátových zvětralin křídových hornin. Hnědozemě patří k agronomicky velmi hodnotným půdám a pro pěstování chmele jsou také velmi významné. Vyskytují se v několika větších i menších okrscích, situovaných v rovinatém nebo mírně zvlněném reliéfu. Půdy na vápnitých spraších převažují na Lounsku, v prostoru jižně od řeky Ohře v teplém, suchém klimatickém regionu v nadmořských výškách do 400 m. Výskyt hnědozemí na nevápnitých sprašových hlínách, popř. smíšených substrátech typu svahovin metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast 13

16 nebo polygenetických hlín, se soustřeďuje do vlhčích oblastí Rakovnicka v nadmořských výškách do 500 m. Rendziny jsou pro žateckou oblast velmi charakteristickým typem půd. Výchozím materiálem jsou zvětraliny karbonáto-silikátových a bazických hornin, nejčastěji opuky. Rendziny na zvětralinách opuk jsou silně zastoupeny především v severní polovině oblasti na Lounsku a Slánsku. Jsou typické pro plošiny a horní části svahů se žlutošedě zbarvenými úlomky horniny na povrchu /Zuska, 1989/. V okrajových oblastech na severu se uplatňují smonice na terciárních slinitých jílech a eutrofní hnědé půdy na čedičích. Značný význam mají i nivní půdy, zejména v údolí Ohře a v širších nivách jejích přítoků. Údolí Ohře lemují mocné terasové stupně a jejich většinou štěrkopísčitý materiál je substrátem lehkých hnědých půd, které stejně jako podobné půdy z kvádrových pískovců jsou pro pěstování chmele bez významu. Výskyt nivních půd je vázán na nejnižší rovinaté polohy při vodních tocích. Půdotvorným substrátem jsou aluviální náplavy značně rozdílného složení co do textury, zbarvení i obsahu vápence. Největší zastoupení i význam mají půdy v nivě Ohře a Blšanky v severní polovině oblasti. Chmel se pěstuje i v údolích dalších vodotečí (potoků) Liboce, Hasiny, Zlonického, Vranského, Doláneckého potoka a dalších. Různorodý charakter výchozího materiálu se odráží i ve vlastnostech nivních půd. Zbarvení je hnědé, šedohnědé a červené v oblastech výskytu permských hornin. Také zrnitostní složení je značně proměnlivé, a to nejen plošně, ale i vertikálně. Střídají se zeminy hlinitopísčité až jílovité. Zatímco v nivě Ohře jsou půdy většinou bezvápenné, v údolí Blšanky silně vápnité. Značně proměnlivý je vodní režim nivních půd, závislý na hloubce uložení hladiny spodní vody a rozsahu jejího kolísání v půdním profilu. Nezamokřené úseky říčních údolí jsou velmi rozšířenými chmelařskými stanovišti. Po chemické stránce se nivní půdy vyznačují neutrální reakcí, dobrou zásobou živin, středním obsahem humusu a příznivými sorpčními vlastnostmi. Jižní polovina oblasti má již značnější zastoupení větších lesních ploch a také reliéf území je členitější. V půdním pokryvu převažují půdy vytvořené na bezkarbonátových substrátech, nacházející se ve srovnání s půdami Lounska, Žatecka a Slánska ve vyšším stupni vyluhování. Rozhodující agronomický význam mají hnědé půdy na zvětralinách permokarbonských hornin (permské červenky), v nejjižnější části oblasti vystřídané půdami na algonkických břidlicích. Hnědé půdy jsou nejrozšířenějším typem půd. V jejich rámci se uplatňuje několik půdních forem, z nichž rozhodující význam pro úroveň zemědělské produkce mají půdy vytvořené na zvětralinách permokarbonských hornin. Jejich výskyt se soustřeďuje do teplého a mírně suchého regionu Džbánské vrchoviny s podhůřím, Rakovnické plošiny a Kryrské pahorkatiny. Ráz sledovaných půd je velmi výrazně ovlivněn charakterem půdotvorného substrátu. Týká se to především nápadně červeného zbarvení půdní hmoty, daného vysokým zastoupením nesilikátových forem železa s převahou jeho krystalických složek. Půdy na zvětralinách permokarbonských hornin jsou nejčastěji hluboké, zpravidla bezskeletovité. Obsah humusu v orničním horizontu je nízký (pod 2 %), půdní reakce neutrální nebo slabě kyselá. Z ostatních půdních forem je třeba se zmínit o hnědých půdách na opukových zvětralinách, pískovcích a štěrkopíscích. Značně kvalitní a pro pěstování chmele významné 14 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast

17 Obr : Mapy půdních charakteristik žatecké oblasti metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast 15

18 16 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast

19 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast 17

20 18 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - žatecká chmelařská oblast

21 jsou hnědozemě, vytvořené na odvápněných sprašových hlínách, popř. sedimentech typu smíšených svahovin. Specifikem této jižní poloviny chmelařské oblasti je výskyt illimerizovaných a oglejených půd. Síť drobných vodních toků je zde poměrně hustá. Pro jejich úzké nivy jsou příznačné většinou červeně zbarvené náplavy, na nichž se vytvořily nivní půdy, jejichž hodnota je často snížena vyšším stupněm zamokření. Infiltrace vody do půdy a propustnost půdního profilu mají v žatecké oblasti střední až vysoké hodnoty. Oblast zahrnuje půdy středního až lehčího zrnitostního rázu, bezskeletovité až středně skeletovité. 5.2 Úštěcká chmelařská oblast Významnou součást půdního pokryvu celého zájmového území tvoří černozemě. Jsou rozšířeny především v západní části oblasti na levém břehu Labe, kde tvoří souvislé celky, ale jsou i na Litoměřicku pod Českým středohořím. Vyskytují se převážně v plochém a mírně zvlněném reliéfu terénu v nadmořských výškách 200 až 300 m v podmínkách teplého a suchého klimatu. Matečným substrátem černozemí jsou vápnité, nebo částečně odvápněné spraše. V podhůří Českého středohoří se místy vyskytují těžší černozemě na karbonátových svahových hlínách a rozsáhlé plochy těžkých černozemí na slínu. Při terasovitých stupních řek jsou pak lehké černozemě na píscích. Procesem kultivace byla změněna statigrafie humusových horizontů, ale charakter půd se tímto intenzivním zkulturněním změnil ve srovnání s jinými půdami relativně nejméně. Profily černozemí se všeobecně vyznačují mocnými humusovými horizonty do 70 až 100 cm, s relativně vysokým obsahem kvalitního humusu s převahou huminových kyselin. Typické černozemě mají neutrální půdní reakci, vysokou sorpční kapacitu a dobré poutání živin. Středně těžké černozemě na spraších vykazují dobrý strukturní stav, provzdušněnost a pórovitost, vhodný poměr kapilárních a nekapilárních pórů, a proto dobrou vododržnost, spojenou se snadným uvolňováním vláhy pro potřeby plodin. Z těchto důvodů jsou středně těžké černozemě s obsahem částic pod 0,01 mm v rozmezí 25 až 50 % nejčastějšími chmelařskými půdami. Šedozemě se vyznačují výraznějším procesem illimerizace, tj. posunem jílovitých částic z povrchových vrstev do spodiny. Vytváří se tak ochuzený horizont pod povrchem a obohacený, ztužený horizont ve střední a hlubší části profilu se všemi důsledky pro zhoršení fyzikálních a agronomických charakteristik těchto půd. Hnědozemě patří obecně k našim nejlepším půdám. Vyskytují se v rozsáhlých okrscích především v severovýchodní části oblasti na pravé straně Labe v území, které je ve srovnání s areálem černozemí vlhčí a chladnější. Půdotvornými substráty jsou spraše, sprašové hlíny a polygenetické hlíny. Ve všech případech jsou to hluboké, bezštěrkovité, středně těžké nebo těžší půdy s obsahem humusu 1,5 až 2,2 % v ornici, zhoršené vlastnosti sorpčního komplexu. V mapovaných jednotkách se objevují převážně hnědozemě typické v asociaci s hnědozeměmi illimerizovanými a šedozeměmi. metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast 19

22 Rendziny jsou v úštěcké oblasti velmi rozšířeným typem půd. Půdotvorným substrátem jsou zvětraliny karbonáto-silikátových hornin, opuky a pískovce, vápenitého slínu a lokálně i vápnitých svahovin. Nejdůležitějším znakem je přítomnost a vysoký obsah vápence v celém profilu nebo jeho větší části. Rendziny na zvětralinách opuk se vyskytují ve velkých areálech v celé oblasti. V závislosti na reliéfu terénu jsou typické pro plošiny a horní části svahů. Jsou to půdy středně těžké, průměrně agronomicky hodnotné. Rendziny na vápnitých pískovcích jsou typické lehkou zrnitostí, vyšší propustností. Rendziny na karbonátových svahovinách pod Českým středohořím jsou rovněž dosti variabilní, zvláště pokud jde o obsah skeletu a zrnitostní složení. Na středně těžkých, hlubokých, dobře prohumózněných profilech s příznivými fyzikálními a chemickými vlastnostmi, které se blíží černozemím, se chmelnice objevují v oblasti Úštěku a Soběnic /Novák, 1990/. Vlastnosti hnědých půd se odvíjí od typu půdotvorného substrátu. V zájmové oblasti jsou jimi písky a štěrkopísky, zvětraliny nevápnitých pískovců a neutrálních efuzivních hornin. Společným rysem hnědých půd je odvápnění celého profilu, hnědnutí a mírná tvorba jílu. Litologické variety hnědých půd na píscích a štěrkopíscích se vyskytují výhradně na území, které lemuje oba břehy Labe a Vltavy. Hnědé půdy na zvětralinách bazických a neutrálních efuzív (čediče, znělce) nejsou chemickými a fyzikálními vlastnostmi limitovány tak, jako hnědé půdy na píscích. Jsou zpravidla středně těžké, dobře vododržné s dobrým stavem sorpčního komplexu. Limitujícími činiteli pro pěstování chmele jsou terénní poměry (vysoká svažitost), zvýšená skeletovitost a někdy i omezená hloubka půdních profilů. Nivní půdy jsou výskytem vázány na aluviální náplavy vodních toků. Charakter půdotvorného substrátu je dosti rozdílný podle charakteru půd a geologického složení povodí toku. V úštěcké oblasti jsou nivní půdy vedle černozemí nejvýznamnějšími chmelařskými půdami. Chmelnice jsou soustředěny do mohutné nivy Ohře v oblasti Budyně n/ohří a Brozan. V široké vltavské nivě jsou chmelnice v okolí Spomyšle, Dušník a Vojkovic. V nivě Labe se chmelnice vyskytují v okolí Horních Počapel, Brozánek, Kozlovic, Račic a Roudnice n/labem. Podle charakteru výchozího materiálu se v aluvionech objevují zeminy hlinitopísčité až jílovité, bezvápenné i silně vápenité. Pro chmel vyhovují aluviony s půdami středně těžkými, neutrálními nebo slabě alkalickými. Lužní půdy jsou vázány na vápnité sedimenty v akumulačních částech reliéfu. Objevují se kolem Budyně n/ohří v aluvionu Ohře a v okolí Úštěku. Jsou to půdy s mocnými humusovými horizonty a vysokým obsahem kvalitního humusu (nad 3 %). Spodní části profilů jsou ovlivněny hladinou podzemní vody, která bývá v hloubce 1 2 m. Půdní reakce je neutrální nebo slabě alkalická. Zrnitostní složení závisí na materiálu sedimentů, většina profilů je hlinitá nebo jílovitohlinitá. Také strukturní stav je dost příznivý, takže lužní půdy bývají, pokud nejsou těžké a studené, považovány za velmi kvalitní. V zájmové oblasti se vyskytují půdy s převážně vysokou infiltrací vody do půdy a s dobrou propustností půdního profilu. Úštěcká chmelařská oblast zahrnuje půdy zrnitostně lehké až těžké. Lehčí půdy se vyskytují podél vodních toků, těžké půdy v regionech JZ a SV od Úštěku, J od Lovosic a JZ od Mělníka. Odpovídají jim zhoršené hodnoty infiltrace a propustnosti. Půdy jsou převážně bezskeletovité až slabě skeletovité. 20 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast

23 Obr : Mapy půdních charakteristik úštěcké oblasti metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast 21

24 22 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast

25 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast 23

26 24 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - úštěcká chmelařská oblast

27 5.3 Tršická chmelařská oblast Geologické půdotvorné podmínky jsou v tršické chmelařské oblasti mnohem jednodušší, než je tomu v českých oblastech. Téměř se nevyskytují půdotvorné substráty, které nejsou vhodné pro pěstování chmele. Výjimkou jsou drobné ostrůvky kulmských břidlic, které do zájmového území zasahují z Nízkého Jeseníku a Drahanské vysočiny. Kromě těchto lokalit je celá oblast kryta mocnými pokryvy čtvrtohorních sedimentů: spraší, sprašových hlín a aluviálních náplavů, ze kterých se vytvořily půdy plně vyhovující nárokům chmele. Reliéfem terénu se tršická oblast rovněž odlišuje od českých. V mírně zvlněné sprašové pahorkatině téměř chybějí výrazněji zahloubená údolí s úzkými pruhy aluvionů podél vodních toků. Nivy Moravy a Bečvy jsou široké a otevřené. Chmel se pěstuje na plošinách a na plochých terénních vlnách, kde jsou hluboké, dobře vododržné sprašové půdy. Určitou nevýhodou těchto poloh je jejich otevřenost větrům. Hydrologické vlastnosti půd vytvořených na hlubokých sprašových pokryvech jsou vynikající. Při nepromyvném, nebo nanejvýš periodicky promyvném vodním režimu těchto půd jsou vyšší nároky chmele na vodu dokonale splněny. Optimální vododržnost půdních profilů umožňuje využít i poměrně vysokou rezervu zimní vláhy. Opět se příznivě uplatňují vyšší úhrny ročních i sezónních srážek /Novák, Šefrna, 1990/. Černozemě jsou významnou součástí půdního pokryvu, a to především ve vlastní Hané, kde tvoří velké souvislé celky (Senice na Hané, Hněvotín, Kralice na Hané). Vyskytují se v plochém reliéfu v nadmořské výšce do 250 m za klimatických podmínek dolní hranice srážkových úhrnů tršické oblasti (600 mm) a horní hranice ročních teplotních průměrů (8 C). Matečným substrátem jsou středně těžké hlinité vápenice nebo částečně odvápněné spraše. Profily se vyznačují mocnými humusovými horizonty do 70 až 100 cm s relativně vysokým obsahem humusu (2 3 %). Vysoká sorpční kapacita a vysoké nasycení sorpčního komplexu bazickými kationty zaručují dobré poutání živin. Reakce kolísá od slabě alkalické ke slabě kyselé podle hloubky vymytí vápence. Většinou vykazují dobrý strukturní stav s drobtovitou až zrnitou strukturou, dobrou provzdušněností a pórovitostí s vhodným poměrem kapilárních a nekapilárních pórů, a tudíž dobrou vododržností při snadném uvolňování vláhy pro potřeby rostlin. Mnoho chmelnic se nachází na subtypu černozemí degradovaných. Degradované černozemě jsou proti typickým černozemím vododržnější vlivem slabého zajílení a zhutnění střední části profilu vlivem illimerizace, tj. proplavování jílovitých částic do spodiny. Hnědozemě obecně patří k našim nejprodukčnějším půdám. V tršické chmelařské oblasti mají při pěstování chmele zcela dominantní postavení. Vyskytují se v regionu mezi Olomoucí, Přerovem a Lipníkem nad Bečvou, v mírně zvlněné pahorkatině s mocnými pokryvy spraše v území, které je ve srovnání s areálem rozšíření černozemí přece jen poněkud vlhčí a chladnější. Hnědozemě se v zájmovém území vyskytují jako typické v asociaci s hnědozeměmi illimerizovanými a místy i hnědozeměmi oglejenými. Ve všech případech jsou to hluboké, bezštěrkovité půdy, středně těžké s obsahem v ornici v rozmezí 1,5 2,2 %. Hnědozemě illimerizované jsou v povrchových vrstvách poněkud metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast 25

28 zrnitostně vylehčené a vyznačují se zhoršenými chemickými vlastnostmi. Pedoasociace typických hnědozemí s doprovodným výskytem hnědozemí illimerozovaných jsou stanovištěm chmelnic v Přáslavicích, Kokorách, Doloplazech, Dolním Újezdě a Sobíškách. V některých menších areálech se lokálně vyskytují i hnědozemě černozemní. Tyto půdy jsou vlastně přechodnou formou mezi černozeměmi a hnědozeměmi. Specifickou migrací jílu spolu s humusovými látkami se ve střední části profilu vytváří charakteristický tmavě šedo-hnědě zbarvený, mírně ztužený humuso-illuviální horizont, který postupně přechází do vápnité spraše s vysokým zastoupením prachových částic. Na těchto půdách výborných agronomických vlastností se vyskytují chmelnice ve Vacanovicích, Buku, Veselíčku a Lipníku n/bečvou. Illimerizované půdy svým výskytem navazují na hnědozemě. Půdotvorným substrátem je však vždy odvápněná sprašová hlína s vyšším obsahem prachových částic, která podléhá při srážkách blížících se 700 mm za rok výraznějšímu procesu illimerizace, tj. posunu mobilních jílových koloidů z povrchových horizontů do spodiny. Pro chmelnice poskytují sice ještě vhodné, přece však ve srovnání s předchozími půdami méně kvalitní stanoviště. V areálech illimerizovaných půd s doprovodnými illimerizovanými hnědozeměmi jsou chmelnice v Domažlicích, Veselíčku, Lazníkách a Výklekách. Hnědé půdy zaujímají malé plochy situované většinou v okolí lesů, navazující na Oderské, resp. Hostýnské vrchy. Hnědozemě jsou odvápněné v celém profilu. Vlivem vnitropůdního zvětrávání dochází k tvorbě jílu. K pěstování chmele se využívají v omezené míře v Bělkovicích a Dolanech. Jednotlivé části tršické oblasti zasahují do rozsáhlého areálu nivních půd Hornomoravského úvalu pouze svými okraji. Větší plochy těchto půd jsou uvnitř zájmového území v okolí Kojetína, Tovačova a Přerova. Chmelnice existují na nivních půdách glejových v nivě Bečvy u Prosenic, Proseniček i v menší nivě Moštěnky u Domaželic. Výskyt nivních půd se váže na aluviální náplavy vodních toků. Charakter vlastního půdotvorného substrátu je značně rozdílný a závisí na geologickém složení a povaze půdního pokryvu sběrné oblasti, na sedimentačních poměrech, vodním režimu aluvionu a jeho stáří. Pro pěstování chmele nejlépe vyhovují nivní polohy se středně těžkými a neutrálními půdami, což aluvion Bečvy splňuje. Chmelnice se nachází i na nivních půdách glejových, které se z obecného hlediska vyznačují méně příznivými vlastnostmi a zejména nepříznivým vodním režimem ve srovnání s typickými nivními půdami. Využití těchto půd jako chmelařských poloh ovlivnilo jejich vyšší prohumóznění, které spolu s jílovitohlinitou zrnitostí podmiňuje příznivé sorpční vlastnosti. Taková úprava vodního režimu umožňuje náročnou kultivaci chmelnic. Hodnoty infiltrace vody do půdy a propustnosti půdním profilem jsou v této oblasti na střední úrovni. Půdy jsou středního zrnitostního rázu, převážně bezskeletovité, tj. bez obsahu skeletu v ornici a podorničí. 26 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast

29 Obr : Mapy půdních charakteristik tršické oblasti metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast 27

30 28 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast

31 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast 29

32 30 metodika pro praxi - pedologická charakteristika chmelařských oblastí - tršická chmelařská oblast

33 6. Klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí ČR Chmelařství má v České republice dlouhou tradici. Kulturní chmel je plodinou velmi náročnou nejen na přírodní podmínky, ale i na odbornou úroveň pěstitelů. Agrotechnika, ochrana a sklizeň chmele zahrnují řadu složitých a nákladných operací, které je třeba provádět ve správný čas a s velkou pečlivostí. Rozhodující vliv na úspěšnost pěstování chmele má výběr stanoviště, daný především půdními vlastnostmi, klimatickými podmínkami a polohou, tj. reliéfem a nadmořskou výškou stanoviště. Pro zakládání chmelnic jsou nejvhodnější hluboké, bezskeletovité nebo jen slabě skeletovité, středně těžké písčitohlinité, hlinité až jílovitohlinité půdy. Těmito příznivými parametry se v zájmové oblasti vyznačuje značná část půdního fondu. Tvrzení, že chmelu nesvědčí půdy tmavého až černého zbarvení s velkými změnami teplot mezi dnem a nocí, by vylučovalo z jeho pěstování všechny černozemě. Vzhledem k tomu, že na středně těžkých půdách tohoto typu se chmel pěstuje, vztahuje se nevhodnost tmavého zbarvení na černozemě těžkého až extrémně těžkého zrnitostního složení. Podobně nelze brát doslova jako jednoznačně limitující faktor omezenou mocnost nebo skeletovitost půdních profilů, protože chmelnice existují na středně hlubokých, skeletovitých rendzinách z opuk. Nárokům chmele v plné míře vyhovují fyzikálně příznivé, biologicky aktivní, dobře vyhnojené půdy s dobrou zásobou humusu a živin. Tyto vlastnosti získala značná část půd chmelařských oblastí až v dlouhodobém kulturním procesu intenzivního obhospodařování. Pro růst chmele je důležitým faktorem obsah vody v půdě. Jako vhodné se tedy především uplatňují profily s dobrou poutací schopností, nikoli však nepropustné. Dodatkové zavlažování nebo vzlínání z hladiny spodní vody je v suchém klimatu důležité, zamokření nebo naopak přílišná výsušnost jsou pro efektivní pěstování chmele limitujícím faktorem. Z klimatických ukazatelů se pro pěstování chmele v literatuře uvádí jako optimální: Průměrná roční teplota vzduchu 8 9 C, ve vegetačním období C Průměrný roční úhrn srážek kolem 500 mm, ve vegetačním období mm. Je možno říci, že dlouhodobý ráz klimatu českých chmelařských oblastí uvedenému optimálnímu stavu vcelku odpovídá /Vent, 1963; Rybáček, 1980/. Reliéf terénu je nejen důležitým půdotvorným faktorem, ale uplatňuje se významným způsobem při hospodářském využití stanoviště. Pro pěstování chmele jsou nejvhodnější chráněné, výslunné polohy, situované v dolních částech mírných svahů jižní, jihozápadní nebo jihovýchodní expozice. Vhodné jsou i polohy v širších, dobře větraných údolích, chráněných před prudkými větry. metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí 31

34 6.1 Konfigurace terénu jednotlivých chmelařských oblastí Terénním uspořádáním se české chmelařské oblasti značně liší. Základním znakem odlišnosti je převládající sklon území a členitost terénu. Žatecká oblast je značně členitá. Výškové rozdíly jsou zde velké, chmel se pěstuje od nadmořské výšky 170 m do 500 m. Severní část žatecké oblasti tvoří údolí Ohře, které se při vstupu do žatecké plošiny rozšiřuje a místy dosahuje šířky až m. Říční koryto lemují terasovité stupně, které dále přecházejí v rozsáhlé plochy starších teras. Chmelnice jsou zde soustředěny převážně v údolí Ohře a jejích přítoků, částečně též na nižších terasách. K jihu stoupá terén do Džbánské vrchoviny dosahující výšky 534 m. Severní část Džbánské vrchoviny je silně rozbrázděná a tvoří hluboce zaříznutá údolí potoků Hasiny, Klášterského a Pochvalovského potoka, která směřují na sever k Ohři. Většina chmelnic je zde rozmístěna v údolí těchto potoků na různě exponovaných mírných svazích a část na plošinách. Tato údolí, spolu s údolími v severovýchodní části rakovnického okresu orientovanými západ východ, tvoří jádro vyhlášené chmelařské polohy Podlesí, která produkuje vysoce jakostní chmel. Jižní část oblasti tvoří zvlněná plošina, na severu ohraničená Džbánem. Chmelnice jsou zde umístěny převážně v mírně zvlněném terénu s četnějšími větry. Nadmořská výška většiny těchto chmelnic se pohybuje v rozmezí 330 až 400 m. Západní část žatecké oblasti je také dosti členitá a její jádro, vyhlášená poloha Údolí Zlatého potoka, se rozkládá v povodí Blšanky. Chmelnice se zde nachází podél potoků a na svazích přilehlých údolí. Na jihozápadě zasahuje žatecká oblast až do členitého okraje Doupovských vrchů /Zelenka, 1964/. Úštěcká oblast má nižší průměrnou nadmořskou výšku v porovnání s oblastí žateckou, neboť větší část této oblasti tvoří roviny a říční nivy. Přesto výškové rozdíly chmelařských poloh jsou i zde značné. Výškový rozdíl mezi nejnižšími polohami v údolí Labe (147 m) a nejvyššími na úpatí Sedla (450 m) činí přes 300 m. V této oblasti převažuje sklon území k jihu. Střed úštěcké chmelařské oblasti tvoří rovina v údolí Labe, jejímž jádrem je renomovaná chmelařská poloha Polepská blata, zabírající větší část roviny na pravém břehu Labe. Na sever od této roviny se zvedá terénní vlna, dosahující nadmořské výšky 250 až 300 m, kterou člení údolí Lučního, Liběšického a Úštěckého potoka. Terénní vlna přechází dále k severu v členitější okraj Českého středohoří. Údolí Úštěckého potoka se u Úštěku rozšiřuje v kotlinu ohraničenou na západní straně Sedlem a na severu a východě nízkým pohořím. V jižní části oblasti se terén zvedá směrem od Labe k jihu a tvoří rovinu s nadmořskou výškou 260 až 270 m, v jejímž středu se zvedá Říp (459 m). Dále k jihu terén opět klesá do údolí Vltavy, kam až zasahuje jižní cíp úštěcké oblasti. V západní části jsou chmelnice rozmístěny jednak v údolí Ohře a jednak ve zvlněném terénu jihozápadně od Lovosic /Zelenka, 1964/. Tršická oblast má vertikálně mělce, ale horizontálně silně rozčleněný terén, svažující se od severovýchodu k západu a jihozápadu. Leží z jedné strany na rozhraní mezi teplejším a sušším podnebím Hornomoravského úvalu a bečovské části Moravské brány. Z druhé strany pak je ohraničena chladnějšími a vlhčími partiemi Nízkého Jeseníku, které mají název Oderská vrchovina. Od Oderské vrchoviny je odlišován Tršický stupeň, 32 metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - konfigurace terénu

35 který je jako přírodní celek jádrem tršické chmelařské oblasti, kdežto její části v Hornomoravském úvalu a Moravské bráně jsou jen její periférií nejen ve smyslu prostorovém, ale i pokud jde o hospodářský význam. Většina poloh v tršické chmelařské oblasti leží ve výškovém rozmezí 260 až 300 m, s minimem 190 m a s maximy kolem 370 m. Nadmořské výšky některých významných chmelařských lokalit jsou uvedeny v tabulce 6.1. Tabulka 6.1: Nadmořské výšky významných chmelařských lokalit Lokalita Žatecká oblast Úštěcká oblast Tršická oblast Výška (m) Lokalita Výška (m) Lokalita Výška (m) Lokalita Výška (m) Lenešice 182 Petrohrad 365 Polepy 151 Prosenice 220 Stekník 190 Chrášťany 365 Vědomice 155 Velký Týnec 224 Zlonice 223 Nesuchyně 370 Brozany 158 Domaželice 230 Sedčice 225 Hříškov 390 Horní Počaply 160 Lipník n/b 233 Blšany 277 Třeskonice 410 Vojkovice 163 Senice na Hané 238 Vraný 290 Mšec 435 Radovesice 168 Hněvotín 244 Konětopy 290 Ročov 441 Siřejovice 185 Velká Bystřice 247 Soběchleby 300 Kounov 445 Liběšice 260 Kokory 250 Senomaty 336 Třeboc 448 Krabčice 268 Tršice 271 Kněževes 364 Drahonice 468 Blíževedly 361 Suchonice Klimatické podmínky chmelařských oblastí Základním klimatickým parametrem je světlo, které úzce souvisí s teplotou. Světlo je pro rostliny zcela klíčové, protože jim poskytuje energii k výrobě organických látek během fotosyntézy. Je proto jedním z nejdůležitějších faktorů kontrolujících růst a vývoj rostlin. Vnímání světla rostlinami je propojeno s nejrůznějšími fyziologickými a růstovými pochody. Změna osvětlení ovlivňuje teplotu vzduchu a půdy, mikrobiologickou činnost půdy, tj. celé ekologické prostředí. Počátkem vegetace nemá chmel na osvětlení velké požadavky. V květnu a červnu, období intenzivního dlouživého růstu chmele, působí slunečné počasí velmi příznivě. Nejvíce světla vyžaduje chmel v období květu a hlávkování. Intenzita osvětlení v tomto období ovlivňuje hustotu a výšku nasazení květu a hlávek, velikost hlávek a obsah hořkých kyselin ve hlávkách. Při nedostatečném osvětlení se rostliny špatně vyvíjí, nasazují méně hlávek. Hlávky vyrůstající na zastíněných částech rostliny se plně nevyvinou, neuzavírají se a mají zhoršenou pivovarskou hodnotu. Jde zejména o hlávky ve spodních patrech rostliny a v tzv. boudách. Osvětlení rostlin lze podstatně ovlivnit zásahy pěstitele, zejména šířkou sponů rostlin. Široké spony 300 x 100 cm, které v 60. letech minulého století nahradily původní úzké spony 150 x 120 cm, jsou u Žateckého červeňáku dostatečné k optimálnímu prosvětlení porostů. U hybridních metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - klimatické podmínky 33

36 odrůd, které mají zpravidla mohutnější habitus, je nezbytné, při zachování šířky meziřadí, zvětšit vzdálenost mezi rostlinami na min. 114 cm. Vhodný spon u každé hybridní odrůdy je nutno experimentálně ověřit v polních pokusech. Na osvětlení chmelových rostlin má také vliv orientace porostu. Při orientaci řad chmelnice ve směru sever východ jsou spodní patra rostlin osvětlena méně než při orientaci východ západ. Na obr. 6.1 jsou znázorněny průměrné denní intenzity fotosynteticky aktivního osvětlení (PHAR, Photosyntetically Active Radiation) chmelových rostlin na přelomu června července v Žatci v řadách orientovaných ve směru východ západ a sever jih. Čidla byla umístěna v ose řádku ve výškách 1, 3, 5, 7 metrů. Osvětlení ve výšce 1 m v řadě orientované směrem jih sever dosahuje pouze 40 až 50 % intenzity osvětlení při orientaci východ západ, ve výšce 3 m pouze 70 %. Orientaci řad chmelnice ve směru východ západ lze doporučit i z důvodu menšího odporu porostů vůči větrným poryvům z převládajícího západního proudění. Obr. 6.1: Průměrná intenzita osvětlení chmelových rostlin na přelomu června a července v Žatci v řadách orientovaných ve směru východ západ a sever jih 700 východ-západ 700 jih-sever Intenzita PHAR Intenzita PHAR Výška (m) Výška (m) Jednou z nejdůležitějších existenčních podmínek růstu rostlin je teplota, která podmiňuje podmínky přezimování, počátek vegetace, růst, nástup a průběh jednotlivých vývojových fází a zrání rostlin. Chmelu se nejvíce daří v takových podmínkách, kde se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 7,5 až 8,8 C. Vegetační teplotní konstanta je udávána v rozmezí až C. Důležité je rozdělení teplot během celého vegetačního období tak, aby všechny fyziologické procesy byly zajištěny potřebným množstvím tepla a trváním určité hranice teplot pro jednotlivé fenologické fáze růstu. Za minimální hranici, při které začíná chmel růst, se považuje teplota +5 C. Příliš teplé jarní období má za následek rychlý růst, a tím i obtížnější podmínky pro zvládnutí jarních prací náročných na preciznost (zavádění). Pro plynulý růst chmele je důležité, aby teplota v dubnu neklesla pod 7 C a v květnu pod 11 C. V období červen až srpen chmel vyžaduje stálou, vyrovnanou teplotu, pohybující se v rozmezí 15 až 18 C. Červnové teploty rozhodují především 34 metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - klimatické podmínky

37 o intenzitě růstu, neboť v tomto měsíci narostou přibližně 2/3 celkové délky rostliny a tvoří se intenzivně pazochy. Teploty v červenci ovlivňují hustotu nasazení květů, teploty v srpnu rozhodují o kvalitě hlávek. Velmi negativní dopad na výnos chmele a obsah alfa kyselin mají dlouhotrvající tropická vedra v červenci a srpnu. Z tohoto pohledu lze za extrémní považovat ročníky 1994 a 2006, ve kterých byl zaznamenán historicky doložený nejnižší obsah alfa kyselin v Žateckém červeňáku (tabulka 6.2, obr. 6.2) od roku 1981, kdy bylo zahájeno analytické hodnocení sklizně na základě stanovení obsahu alfa kyselin. Dalším důležitým klimatickým činitelem jsou atmosférické srážky, které ovlivňují růst, vývoj a zdravotní stav chmele během celého vegetačního období. Chmel je považován za rostlinu náročnou na potřebu vody. Udává se, že k vytvoření 1 kg zelené hmoty potřebuje přibližně 500 litrů vody. V českých chmelařských oblastech se chmel pěstuje v sušších regionech s průměrným ročním úhrnem srážek v intervalu 460 až 600 mm. Relativní nepoměr mezi potřebou vody a nižším úhrnem ročních srážek je vyrovnáván volbou vhodného stanoviště, vodním režimem půd a příznivým rozdělením srážek během roku. V našich chmelařských oblastech spadne kolem 60 % srážek z celoročního úhrnu ve vegetačním období chmele, přičemž na srážky bývají zpravidla nejbohatší ty měsíce, kdy chmel potřebuje nejvíce vláhy, tj. červen a červenec. V posledních letech jsou běžné přísušky, tj. kratší bezesrážková období, která negativně ovlivňují vegetační cyklus chmelových rostlin. Za této situace nabývá na významu umělé zavlažování, které je v současné době nainstalováno na 25 % plodných chmelnic /Altová, 2009/. V srpnu, zejména v jeho druhé polovině, je pro chmel vhodnější menší množství srážek, neboť v tomto období již potřeba vody klesá. V některých letech se stává, že intenzivní deště v první polovině srpna, které následují po delším období sucha, způsobí u Žateckého červeňáku zvětšení velikosti hlávek. Protože biosyntéza chmelových pryskyřic již nebývá tak intenzivní, výsledkem je pokles obsahu alfa kyselin. U odrůd s delší vegetační dobou (např. Sládek) se snížená potřeba vody časově posouvá do druhé poloviny srpna a začátku září. Chmel přijímá vodu nejen z kořenů, ale též celým svým povrchem z ovzduší, rosy a mlhy. Časté a silné mlhy a rosy působí na chmel škodlivě, hlavně v období květu a hlávkování. Vlhký povrch umožňuje snadnější napadení chmele houbovými chorobami, především peronosporou chmelovou a padlím. Vítr, jako další klimatický parametr, ovlivňuje teplotu a vlhkost vzduchu i půdy. Mírné proudění vzduchu je pro chmel prospěšné, neboť provětrává chmelnice, zvyšuje transpiraci rostlin, a tím zvyšuje pohyb vody a transport minerálních látek z půdy do listů. Silné větry jsou velmi škodlivé. Způsobují odklánění vegetačních vrcholů od vodicího drátu po zavedení, olamování pazochů a otluky hlávek před sklizní. Silné větrné poryvy v bouřích nezřídka způsobí destrukci chmelnice. metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - klimatické podmínky 35

38 Tabulka 6.2: Průměrné měsíční teploty v období červenec srpen a obsah alfa kyselin v Žateckém červeňáku v Brozanech v letech Průměrná měsíční teplota ( C) Alfa kyseliny Průměrná měsíční teplota ( C) Alfa kyseliny Ročník červenec srpen (% hm. v suš.) Ročník červenec srpen (% hm. v suš.) ,1 17,5 5, ,7 17,5 4, ,3 18,0 4, ,2 19,7 3, ,9 18,3 3, ,5 18,3 3, ,4 17,4 5, ,2 18,1 3, ,6 19,2 4, ,8 20,4 3, ,9 17,4 4, ,3 19,9 4, ,0 16,1 4, ,8 20,5 2, ,5 17,9 4, ,5 21,5 3, ,0 18,0 3, ,2 20,2 3, ,1 19,0 3, ,9 17,6 3, ,3 18,4 3, ,4 17,1 1, ,3 21,4 3, ,6 19,3 2, ,6 17,2 4, ,2 18,6 3, ,9 18,3 2, ,8 19,4 4, ,2 18,8 3, Obr. 6.2: Vliv průměrných teplot v červnu a červenci na obsah alfa kyselin v Žateckém červeňáku (Brozany, ) če rve ne c 2 2 Teplota ( C ) če rve n , 5 2, 0 2, 5 3, 0 3, 5 4, 0 4, 5 5, 0 5, 5 Alfa kyseliny (% hm.) 36 metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - klimatické podmínky

39 6.3 Aktuální charakteristika teplotních a srážkových poměrů ve chmelařských oblastech Teplotní a srážkové mapy chmelařských oblastí České republiky jsou uvedeny na obr. 6.3 až 6.8. Byly zpracovány na základě meteorologických dat Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) za období 1989 až Jsou proto zcela aktuální, zohledňují i případné vlivy globálního oteplování. Vymezují mikroregiony se stejnou průměrnou roční teplotou a celoročním úhrnem srážek. Z teplotní mapy žatecké oblasti je patrné, že průměrná roční teplota v Poohří, Údolí Zlatého potoka a východní části se pohybuje v rozmezí 8,8 až 9,9 C. Rakovnicko a Podlesí jsou chladnější s průměrnou teplotou 8,2 8,7 C. Mikroregion Lhota p/džbánem, Kroučová, Řevničov je z celé oblasti nejchladnější. Průměrná roční teplota je zde 7,6 až 8,1 C. Srážkový profil oblasti je do určité míry podobný teplotnímu s tím, že nejteplejší regiony jsou zároveň i nejsušší. Nejmenší úhrny srážek v rozmezí 425 až 475 mm má Poohří, část vyhlášené chmelařské polohy Údolí Zlatého potoka a mikroregion Zlonice, Šlapanice, Vraný, Páleč a Vrbičany. Rakovnicko a Podlesí jsou srážkově bohatší s úhrmem 475 až 525 mm. Srážkově nejbohatší je, kromě několika malých ostrůvků v centrální části oblasti, mikroregion Kroučová, Řevničov, Mšec, Milý, Srbeč a Mšecké Žehrovice, kde naprší v průměru 525 až 575 mm vody za rok. Teplotní profil úštěcké oblasti je determinován nadmořskou výškou zájmového území. Polohy v povodí řek Vltava Labe Ohře jsou nejteplejší s průměrnou roční teplotou v intervalu 9,3 až 9,9 C. Malý mikroregion v katastru obcí Křivousy Vojkovice je ještě o 0,5 C teplejší. Směrem na sever průměrná roční teplota klesá. Mikroregion Úštěk, Liběšice, Drahobuz, Malešov, Soběnice má průměrnou roční teplotu 8,8 až 9,3 C. Dále na sever v okolí Lukova, Blíževedel a Kravař je průměrná roční teplota v intervalu 7,6 8,8 C. I pro úštěckou oblast platí, že srážkový profil oblasti je do určité míry podobný teplotnímu s tím, že nejteplejší regiony jsou zároveň i nejsušší. Polohy v povodí řek Vltava Labe Ohře mají roční srážkové úhrny v rozmezí 425 až 525 mm. Směrem na sever srážek přibývá ve třech srážkových pásmech, a to 525 až 575 mm (Encovany, Malešov, Drahobuz, Chotiněves, Břehoryje), 575 až 625 mm (Soběnice, Liběšice, Úštěk, Lukov, Ostré) a 625 až 675 mm (Blíževedly, Kravaře). Tršická chmelařská oblast se prakticky celá nachází v teplotním pásmu 8,8 až 9,3 C. Pouze mikroregion v severovýchodní části je chladnější ve třech teplotních pásmech 7,0 7,5 C, 7,6 8,1 C a 8,2 8,7 C. V těchto místech se ale chmel pěstuje poměrně málo. Srážková charakteristika tršické oblasti je podstatně rozmanitější. V západní části jsou dvě sušší pásma s ročním úhrnem srážek 475 až 575 mm a 525 až 575 mm. Směrem na východ se nachází několik srážkově bohatších pásem ( , a mm), v severovýchodním cípu dokonce mikroregion srážkově velmi bohatý s ročním úhrnem v rozmezí 775 až 825 mm. metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry 37

40 Obr. 6.3: Povětrnostní charakteristika žatecké chmelařské oblasti za období (rozložení ročního úhrnu srážek) 38 metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry

41 Obr. 6.4: Povětrnostní charakteristika žatecké chmelařské oblasti za období (rozložení průměrných ročních teplot) metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry 39

42 Obr. 6.5: Rozložení průměrných ročních teplot v úštěcké chmelařské oblasti v období metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry

43 Obr. 6.6: Rozložení ročních úhrnů srážek v úštěcké chmelařské oblasti v období metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry 41

44 Obr. 6.7: Povětrnostní charakteristika tršické chmelařské oblasti za období (rozložení ročního úhrnu srážek) 42 metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry

45 Obr. 6.8: Povětrnostní charakteristika tršické chmelařské oblasti za období (průměrné roční teploty vzduchu) metodika pro praxi - klimatická a povětrnostní charakteristika chmelařských oblastí - teplotní a srážkové poměry 43

46 7. Rajonizace Žateckého poloraného červeňáku Chmelařské oblasti, ve kterých se dnes soustřeďuje pěstování chmele v České republice, se vyvinuly přirozenou rajonizací. Postupem let byly zahrnuty i do chmelařské legislativy. Současné právní vymezení chmelařských oblastí pochází z roku 1957, kdy byly vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 140 nově upraveny pěstitelské oblasti takto: Žatecko s chmelařskými polohami Podlesí a Údolí Zlatého potoka, dále Úštěcko s chmelařskou polohou Polepská blata a Tršicko. Zákon o chmelu č. 97/96 Sb. specifikaci stávajících oblastí zachovává. Žatecký poloraný červeňák se v současné době pěstuje na 88 % plodných chmelnic (2009). I do budoucna se předpokládá, že trvale zůstane majoritní odrůdou pěstovanou v České republice. Rajonizací Žateckého červeňáku se míní vymezení mikroregionů v rámci chmelařských oblastí, v kterých zmíněná odrůda poskytuje prokazatelně odlišné obsahy alfa kyselin dané povětrnostními, klimatickými a dalšími přírodními podmínkami. Rajonizace Žateckého červeňáku je zpracována na základě obsahu alfa kyselin v žatecké a úštěcké chmelařské oblasti jako výsledek mnohaletého hodnocení jednotlivých ročníků. Tento základní kvalitativní parametr chmele je výsledkem přírodních podmínek stanoviště a na rozdíl od výnosu jej pěstitel nemůže prakticky ovlivnit. Výnos chmele je naopak výkonnostním parametrem, který do značné míry souvisí s pěstitelskou péčí. Výživa a hnojení, kvalita a včasnost provedení jarních prací, úplnost zapojení chmelových rostlin v porostu, potlačení růstu plevelů, aplikace dodatkové závlahy, minimalizace ztrát při sklizni, stáří porostů to jsou některé faktory, které výnos zásadně ovlivňují a jsou zcela v rukou pěstitele. Významným mezníkem v historii pěstování Žateckého poloraného červeňáku v České republice je rok 1991, kdy se začíná pěstovat ŽPČ z ozdravené sadby. Ozdravovací proces chmele spočívá v odstranění hospodářsky škodlivých virů a viroidů z rostlinných pletiv pomocí biotechnologických metod. Výsledkem ozdravovacího procesu je sadba označovaná jako VF (virus-free) nebo VT (virus-tested). Výzkum, který byl v 80. letech realizován v tehdejším Výzkumném ústavu chmelařském v Žatci, byl v roce 1991 završen vysázením první chmelnice ozdravenou sadbou Žateckého červeňáku ve Vědomicích. V následujících letech se pěstební plochy osázené VT sadbou rychle zvyšovaly. Výkonnost ozdravených porostů z hlediska výnosu a obsahu alfa kyselin je podstatně vyšší než u starších výsadeb. V prvních letech po výsadbě je například obsah alfa kyselin na úrovni 5 až 7 % hm., což je v porovnání se standardním ŽPČ (3 až 4 % hm.) nárůst o 50 a více procent. Vlivem stárnutí porostů a především rychlé reinfekce latentním viroidem chmele se průměrný obsah alfa kyselin v ozdravených chmelech poměrně rychle snižuje. Během cca 10 let je rozdíl obsahu alfa kyselin v ozdraveném a standardním ŽPČ cca 10 %. Rajonizace Žateckého červeňáku podle obsahu alfa kyselin je zpracována pro neozdravené (standardní) chmele, protože významný časový faktor, který se projevuje u VT chmelů, se u neozdravených chmelů neprojevuje. Zdravotní stav starších neozdravených porostů lze charakterizovat jako dlouhodobé chronické onemocnění a za těchto podmínek 44 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

47 jsou určujícím faktorem pro biosyntézu alfa kyselin povětrnostní a další přírodní podmínky daného stanoviště. Masivní obnova porostů Žateckého červeňáku sadbou VT v 90. letech minulého století byla také důvodem, proč rajonizace odrůdy nebyla zpracována pro tršickou oblast. Rozsah pěstování standardního ŽPČ zde poklesl na úroveň, ze které již nebylo možno rajonizaci spolehlivě zpracovat. Obsah alfa kyselin v Žateckém červeňáku se systematicky stanovuje od roku 1981 jako součást hodnocení kvality nakupovaného chmele od pěstitelů bezprostředně po sklizni. Je vyjadřován jako konduktometrická hodnota chmele v % hm. v sušině stanovený metodou ČSN /Krofta, 2008/. Na obr. 7.1 jsou uvedeny průměrné obsahy alfa kyselin v Žateckém červeňáku v letech 1981 až 2009 diferencovaně dle chmelařských oblastí. Do roku 1993 byly hodnoty alfa kyselin získány z archivních dat zpracovatelského závodu Chmelařství, družstvo Žatec, od roku 1994 jsou výsledkem podrobného hodnocení nákupních vzorků. Každoročně je tak hodnoceno několik tisíc individuálních vzorků chmele. Obr. 7.1: Obsah alfa kyselin, vyjádřený jako konduktometrické hodnota chmele v % hm. v suš., ve standardním Žateckém červeňáku dle jednotlivých chmelařských oblastí v období 1981 až , 0 5, 0 K H (% hm. v s uš.) 4, 0 3, 0 2, 0 1, 0 0, 0 Žatec Úštěk T rši ce R očník metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 45

48 Výsledky předcházející sklizně jsou pravidelně publikovány v jarních číslech časopisu Chmelařství (viz kapitola 13). Dostatek analytických údajů umožňoval zpracování obsahů alfa kyselin v Žateckém červeňáku v žatecké a úštěcké oblasti do ročníkových rajonizačních map, v kterých jsou v izoliniích vyznačeny mikroregiony se stejnou hladinou alfa kyselin. Pro žateckou oblast jsou zpracovány od roku 1993, pro úštěckou od roku 1997 až do současnosti. Jako příklad jsou na obr. 7.2 až 7.9 uvedeny rajonizační mapy alfa kyselin pro žateckou oblast v letech 1994, 1998, 2005, 2007, pro úštěckou oblast v letech 1998, 2000, 2002, Z jednotlivých map je patrné, že hladiny alfa kyselin jsou lokálně i ročníkově značně variabilní. V maximálních hodnotách se obsah alfa kyselin pohybuje v hladinách kolem 4,5 % hm., v minimálních nedosahuje v některých letech ani úrovně 2 % hm. Nicméně se dosti zřetelně vymezují mikroregiony, v kterých je obsah alfa kyselin nadprůměrný či podprůměrný nezávisle na ročníku. Nejlépe je to patrné v kritických ročnících z pohledu obsahu alfa kyselin, jakým byl například rok V tomto roce byl zaznamenán do té doby nejnižší, historicky doložený obsah alfa kyselin v Žateckém červeňáku, když sklizňový průměr byl hluboko pod hranicí 3 % hm. Ale i v tomto ročníku se v žatecké oblasti v polohách kolem Blšanky/Zlatého potoka a Rakovnicka sklidily chmele s obsahem alfa kyselin nad 3,5 % hm. Příčinou nízkého obsahu alfa kyselin bylo extrémně horké a suché počasí v druhé polovině července a první dekádě srpna, v kterém bylo zaznamenáno 15 tropických dní /Krofta, 1995/ a průměrná teplota v červenci 22,6 C byla 4,5 C nad dlouhodobým průměrem. Silnou negativní korelaci červencových teplot a obsahu alfa kyselin exaktně potvrdil i matematický model závislosti množství hořkých látek na povětrnostních podmínkách během vegetace zpracovaný pro Žatecký červeňák /Kučera, Krofta, 2008; Krofta, Kučera, 2009/. Model závislosti obsah alfa kyselin-počasí ukázal, že ročníkový obsah alfa kyselin v lokalitě je výsledkem vlivu povětrnostních parametrů v relativně krátkém časovém období od června do sklizně, která zpravidla probíhá v druhé polovině srpna. Nejdůležitějšími prvky počasí, které nejvíce ovlivňují biosyntézu alfa kyselin, jsou průměrná denní teplota (červen, červenec, srpen), vlhkost vzduchu (červen, červenec, srpen) a délka slunečního svitu (červen, červenec). Srážky se nejvíce přímo uplatňují pouze v srpnu, nepřímo souvisí s teplotou a vlhkostí vzduchu. 46 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

49 Obr. 7.10: Dynamika nárůstu obsahu alfa kyselin v Žateckém červeňáku během zrání ve vybraných letech 6, , Alfa kys. (% hm.) 4,0 3,0 2, ,0 0, Den /srpen V úštěcké oblasti je diferenciace obsahu alfa kyselin v jednotlivých ročnících mnohem jednoznačnější než na Žatecku. Nejméně alfa kyselin obsahují nižší polohy kolem Vltavy, Labe a Ohře. Směrem na sever a severovýchod oblasti do vyšších poloh obsah alfa kyselin jednoznačně stoupá. Zajímavá je také dynamika nárůstu obsahu alfa kyselin v Žateckém červeňáku v průběhu zrání. I ta se ročníkově velmi liší. Každoročně se vyhodnocuje na základě rozborů chmelů, které se ve vybraných lokalitách odebírají od začátku srpna v přibližně týdenních intervalech až do sklizně. Na obr je uvedeno několik typických křivek, které byly zjištěny v letech 1994, 1996, 2004 a Nejběžnější průběh nárůstu obsahu alfa kyselin před sklizní odpovídá křivkám, které byly zjištěny v letech 1996 a Zcela atypický průběh byl zaznamenán již ve zmíněném ročníku 1994, kdy obsah alfa kyselin dokonce klesal. Příčinou byly intenzivní deště, které spadly na konci první srpnové dekády po několikatýdenním horkém a suchém období. Ty vyvolaly nárůst velikosti hlávek, což při stagnujícím obsahu alfa kyselin způsobilo relativní pokles obsahu hořkých látek ve chmelu. Rozdílná dynamika nárůstu hmotnosti hlávek a biosyntézy alfa kyselin je také příčinou tvaru křivky zjištěné v roce metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 47

50 Superpozicí dílčích ročníkových map vznikly mapy vymezující mikroregiony s různými hladinami alfa kyselin nezávisle na ročníku. Superponované mapy hladin alfa kyselin v žatecké a úštěcké oblasti jsou na obr a Relativní obsahy alfa kyselin jsou odlišeny různě sytými odstíny zelené barvy. Z map je patrné, že v obou oblastech se zřetelně vymezují mikroregiony s trvale nadprůměrným obsahem alfa kyselin (tmavě zelené) a naopak oblasti s obsahem podprůměrným. V žatecké oblasti se jeden mikroregion s trvale nadprůměrným obsahem alfa kyselin prakticky kryje s vyhlášenou chmelařskou polohou Údolí Zlatého potoka, další je na Rakovnicku v katastru obcí Kněževes, Přílepy a Chrášťany. Vyhlášená chmelařská oblast Podlesí patří k mikroregionům s průměrným obsahem alfa kyselin. Mikroregion Tuchořice Třeskonice Lipno Lipenec Hřivice patří k území s častým podprůměrným obsahem alfa kyselin, podobně jako východní část oblasti v okolí Zlonic, Vraného, Páleče a Vrbičan. V úštěcké oblasti se mikroregion s nadprůměrným obsahem alfa kyselin nachází v severní a severovýchodní části oblasti v katastru obcí Liběšice Úštěk Břehoryje Drahobuz Lukov Ostré Blíževedly. Vyhlášená chmelařská poloha Polepská blata se nachází převážně v území s průměrným obsahem alfa kyselin. Nejméně alfa kyselin obsahují nejčastěji chmele z mikroregionu Krabčice Ctiněves Bechlín a Horní Počaply. Tato skutečnost však neznamená, že v regionech s méně příznivými přírodními podmínkami nelze chmel rentabilně pěstovat. Nepříznivým podmínkám lze velmi účinně čelit pravidelnou obnovou starších porostů za nové výsadby. Výnosy lze stabilizovat instalací umělých závlah a kvalitní péčí o půdu s optimalizovaným hnojením. 48 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

51 Obr. 7.2: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v žatecké oblasti v roce 1994 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 49

52 Obr. 7.3: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v žatecké oblasti v roce metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

53 Obr. 7.4: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v žatecké oblasti v roce 2005 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 51

54 Obr. 7.5: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v žatecké oblasti v roce metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

55 Obr. 7.6: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v úštěcké oblasti v roce 1998 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 53

56 Obr. 7.7: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v úštěcké oblasti v roce metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

57 Obr. 7.8: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v úštěcké oblasti v roce 2002 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 55

58 Obr. 7.9: Izolinie obsahu alfa kyselin ve standardním Žateckém červeňáku v úštěcké oblasti v roce metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

59 Obr. 7.11: Mapa hladin alfa kyselin v Žateckém červeňáku pro žateckou oblast za období (zpracovaná superpozicí dílčích ročníkových map v daném období) metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku 57

60 Obr. 7.12: Mapa hladin alfa kyselin v Žateckém červeňáku pro úšteckou oblast za období (zpracovaná superpozicí dílčích ročníkových map v daném období) 58 metodika pro praxi - rajonizace Žateckého poloraného červeňáku

61 8. Rajonizace českých hybridních odrůd Přelomem pěstování chmele v České republice je rok V uvedeném roce byly registrovány, a tím oficiálně povoleny k pěstování původní české hybridní odrůdy Sládek a Bor. Do té doby se v Čechách a na Moravě pěstoval výhradně Žatecký poloraný červeňák. Nedlouho poté byla v roce 1996 registrována odrůda Premiant. S ohledem na další vývoj ve šlechtění jsou uvedené chmele považovány za první generaci českých hybridních odrůd, protože byly kříženy již na přelomu 60. a 70. let minulého století. Legislativní překážky a nekvalifikovaná politická rozhodnutí bránily jejich dřívějšímu uplatnění v českém chmelařství. Až do oficiální registrace byly pěstovány na omezené ploše mimo hlavní chmelařské oblasti (Školní statek Čáslav) a na pokusných chmelnicích účelového hospodářství Chmelařského institutu ve Stekníku. Po roce 2000 byly postupně registrovány další hybridní odrůdy: Agnus (2001), Harmonie (2004), Rubín (2007), Vital (2008), Kazbek (2008). V praxi se nejvíce rozšířily odrůdy Premiant, Sládek a Agnus. Pěstování odrůdy Bor je v útlumu, vzhledem k její výkonnostní nestabilitě. Ostatní odrůdy se zatím pěstují na velmi malé ploše, v tomto případě hovoříme o skupině minoritních hybridních odrůd (viz kapitola 9). Tabulka 8.1: Rozsah pěstování hybridních odrůd v období 1997 až 2009 Sklizňová plocha (ha) Rok Bor Sládek Premiant Agnus Harmonie Rubín Vital Kazbek Celkem (ha) Podíl (%) Sklizeň (t) , , ,70 262, ,77 311, ,27 336, ,08 434, ,87 561, ,11 771, ,47 991, ,70 708, , , , , < , ,8 Od druhé poloviny 90. let minulého století se pěstování hybridních odrůd neustále rozvíjelo (viz tabulka 8.1), v roce 2009 se pěstovaly na rozloze 644 hektarů, což činilo 12 % sklizňové plochy. Postupným zařazením těchto odrůd do pěstování byl doplněn metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd 59

62 sortiment českých chmelů o chmele aromatické (hybridní), hořké (dual purpose) i vysokoobsažné. Základní chemotaxonomická charakteristika první generace českých hybridních odrůd je uvedena v tabulce 8.2. Výčet lokalit pěstování hybridních odrůd v žatecké oblasti k je dobře patrný z mapy na obr Hybridní odrůdy se pěstují prakticky v celé oblasti v širokém pásmu nadmořských výšek a poloh od 167 m (Staňkovice, Stekník) až do 470 m (Ročov, Pochvalov). Menší počet analytických údajů o obsahu alfa kyselin v dosavadní historii jejich pěstování zatím neumožňuje provést rajonizaci hybridních odrůd takovým způsobem jako u Žateckého červeňáku. V tabulkách 8.3 až 8.5 jsou proto uvedeny časové řady obsahu alfa kyselin v jednotlivých pěstebních lokalitách v žatecké, úštěcké i tršické oblasti pro odrůdy Premiant, Sládek a Agnus. Různé délky časových řad odpovídají postupnému nárůstu pěstování hybridních odrůd. Velmi vysoké obsahy hořkých látek v hybridních odrůdách v regionech, kde Žatecký červeňák často obsahuje podprůměrné množství alfa kyselin, podporují hypotézu, že rajonizace hybridních odrůd bude mít jiné hranice, než platí pro Žatecký červeňák. Jako příklad je v tabulce 8.6 uveden obsah alfa kyselin v odrůdě Premiant v Tuchořicích a Zlonicích v období Tabulka 8.2: Chemotaxonomická charakteristika českých hybridních odrůd Bor Sládek Premiant Agnus Pryskyřice celkové pryskyřice (% hm.) alfa kyseliny (% hm.) 6 9 4, beta kyseliny (% hm.) 3,0 5, ,5 5,5 4,0 6,5 poměr alfa/beta 1,6 2,3 0,7 1,3 1,7 2,3 1,9 2,6 kohumulon (% rel.) kolupulon (% rel.) Polyfenoly celkové polyfenoly (% hm.) ,5 3,5 xanthohumol (% hm.) 0,40 0,60 0,50 0,75 0,30 0,50 0,70 1,10 desmethylxanthohumol (% hm.) 0,08 0,16 0,10 0,20 0,07 0,15 0,10 0,20 Silice obsah silic (% hm.) 1,2 2,0 1,0 2,0 1,0 2,0 2,0 3,0 myrcen (% rel.) karyofylen (% rel.) humulen (% rel.) farnesen (% rel.) < 1,0 < 1,0 1 3 < 1,0 alfa a beta selinen (% rel.) < 1,0 0,5 1,5 0,5 1, metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd

63 Obr. 8.1: Pěstování českých hybridních odrůd v žatecké chmelařské oblasti (stav k ) metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd 61

64 Tabulka 8.3: Časové řady obsahu alfa kyselin (HPLC, % hm. v suš.) v odrůdách Premiant a Agnus v žatecké oblasti v období 1998 až 2009 PREMIANT - žatecká oblas Lokalita Stekník 7,3 7,3 9,3 10,3 9,7 10,6 8,0 9,4 5,4 9,0 10,1 11,3 7,6 10,0 5,5 7,8 5,9 10,7 6,2 10,4 9,0 12,9 Kozojedy 8,7 7,9 8,8 10,5 10,0 6,5 10,9 9,2 6,9 8,4 7,1 12,9 Janov 9,1 9,0 10,2 10,3 11,0 5,2 9,3 8,5 9,2 9,8 9,4 12,0 Počedělice 8,8 9,3 11,1 kroupy 11,1 8,0 11,0 10,5 9,1 9,7 10,5 11,3 Podmokly 8,4 10,1 10,3 8,9 9,9 6,5 11,4 9,1 pěstování ukončeno v roce 2005 Lenešice 7,5 8,5 9,3 9,3 9,0 6,5 10,9 8,7 6,5 8,8 8,9 12,8 9,8 14,2 Pochválov - 7,9 8,8 9,1 12,2 4,8 9,5 9,7 6,7 8,3 7,7 10,0 Kněževes - 8,8 10,4 9,4 7,4 9,5 5,4 7,2 10,8 11,1 9,5 10,6 7,7 8,3 9,1 13,1 10,6 13,3 12,2 13,9 Nesuchyně - - 9,5 11,8 12,8 8,7 12,7 10,6 11,0 12,2 12,0 11,1 Staňkovice ,8 8,7 6,4 9,5 10,7 8,4 9,4 7,4 7,7 8,4 13,5 9,8 13,1 12,8 12,9 Hředle ,4 4,8 9,9 9,8 8,2 8,9 8,7 10,7 Kounov ,6 5,9 10,5 6,1 9,3 9,6 12,2 Kryry ,4 7,5 12,2 9,5 8,6 11,1 12,6 11,7 Liběšovice ,8 6,8 12,6 11,0 8,3 11,1 12,6 12,0 Tuchořice ,2 9,6 9,2 8,6 10,0 Sedčice ,0 9,8 12,3 11,5 10,1 16,2 Hořešovice ,5 12,3 10,4 Běsno ,1 7,1 Kněžice ,4 15,7 11,3 13,3 Očihov ,5 11,7 Zlonice ,7 Stebno ,7 AGNUS - žatecká oblast Lokalita Stekník ,1 11,1 11,5 12,7 10,2 11,1 9,0 11,4 10,0 12,3 12,5 14,4 10,7 13,2 Nesuchyně ,6 10,6 13,4 12,3 13,2 14,3 Mradice ,1 10,4 12,4 11,3 13,1 12,4 Brodec ,9 12,4 13,5 15,0 13,6 Sedčice ,8 62 metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd

65 Tabulka 8.4: Časové řady obsahu alfa kyselin (HPLC, % hm. v suš.) v odrůdě Sládek v žatecké oblasti a úštěcké oblasti v období 1998 až 2009 SLADEK - žatecká oblast Lokalita Stekník 5,4 4,9 6,3 6,7 7,4 5,6 6,7 5,6 6,7 3,3 4,2 4,4 7,7 6,7 9,7 6,4 7,1 5,3 8,5 5,2 11,4 6,3 11,3 Ročov 4,5 4,1 5,6 6,0 8,7 4,5 5,4 5,9 4,8 3,9 3,5 4,3 Hředle 5,2 4,7 5,6 6,2 6,0 1,8 4,4 5,3 5,8 4,5 5,4 7,3 Oploty 5,4 6,2 7,0 7,7 6,6 4,3 5,1 7,9 5,6 6,5 7,0 7,3 Kněžice 5,2 6,3 7,4 6,5 6,1 vítr 5,7 6,7 5,5 6,2 6,9 7,7 Měcholupy 6,4 6,6 7,9 8,0 7,2 4,8 7,2 7,3 7,0 6,4 7,9 8,2 Blšany 7,4 7,0 8,1 7,5 7,4 4,5 5,3 8,4 8,0 9,1 7,6 8,7 Třeskonice 3,8 3,2 5,5 5,1 5,1 1,6 4,6 6,0 5,1 3,9 3,2 5,0 Krupá 4,5 4,5 6,3 5,5 6,1 1,9 5,5 5,9 5,7 3,8 3,6 5,0 Milostín 5,4 4,2 6,0 7,5 6,4 2,0 4,9 6,4 6,4 4,4 4,6 7,2 Sedčice - 3,5 4,2 5,4 4,7 6,0 3,8 6,6 3,8 4,4 6,1 7,1 6,5 7,6 5,6 7,6 6,2 7,4 8,3 7,5 11,3 Běsno ,8 5,7 8,6 8,4 7,0 7,9 8,5 7,9 Kryry ,2 5,8 7,5 8,2 8,8 8,6 8,7 9,8 Černčice ,5 5,2 5,8 8,7 9,5 7,1 6,8 8,9 8,0 8,0 8,9 9,7 10,0 Nesuchyně ,7 8,8 4,7 5,1 8,9 7,4 7,6 8,5 9,0 8,3 7,4 8,7 8,7 9,5 Očihov ,5 5,1 7,8 7,6 8,3 6,0 8,8 5,8 7,2 7,7 10,0 7,4 12,2 Smolnice ,2 7,8 7,4 7,6 7,6 8,0 9,5 Lenešice ,1 7,0 7,7 6,4 7,6 8,5 Lišany ,0 8,0 Konětopy ,7 SLADEK - ustecká oblast Lokalita Brozany 5,2 6,1 4,8 5,9 5,2 3,8 5,8 8,0 6,0 6,1 5,0 6,7 metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd 63

66 Tabulka 8.5: Časové řady obsahu alfa kyselin (HPLC, % hm. v suš.) v odrůdách Premiant a Sládek v tršické oblasti v období 1998 až 2009 SLADEK - tršická oblast Lokalita Suchonice 6,3 5,1 6,0 6,2 4,6 2,5 5,8 5,0 7,1 6,1 8,6 6,1 Radvanice ,9 4,5 6,9 5,8 6,6 5,3 6,0 6,5 Tršice ,0 4,1 8,9 7,6 5,8 6,5 8,0 8,3 Přáslavice ,7 3,7 7,6 5,6 5,5 3,6 4,8 6,2 Čechy ,6 4,5 8,5 6,9 7,0 7,2 7,2 7,2 Prosenice ,7 7,6 6,6 7,2 5,7 5,5 6,4 6,4 7,0 Želatovice ,1 6,9 6,4 6,7 7,2 7,4 V. Bystřice ,3 4,7 7,4 10,5 Lazníky ,4 4,1 5,9 5,8 Vacanovice ,8 Lipník n/b ,0 PREMIANT - tršická oblast Lokalita Tršice 8,0 10,2 8,9 10,4 8,7 7,7 11,2 9,7 7,1 8,2 9,1 8,5 Čechy 8,8 8,2 9,8 7,8 9,9 6,2 7,6 5,6 6,9 9,9 11,0 8,7 9,1 6,2 8,0 8,6 10,5 Dolní Újezd 8,3 6,5 10,0 8,6 5,9 4,4 9,7 8,7 6,7 5,6 7,1 9,5 Prosenice - 8,4 6,5 10,5 7,6 6,1 10,2 8,2 6,3 6,5 7,6 9,0 Doloplazy - - 7,5 9,3 6,9 7,5 11,5 9,4 6,8 8,2 9,2 9,6 Přáslavice - - 6,7 10,4 7,6 7,3 10,8 9,3 5,5 6,5 8,8 8,7 Lipník n/b ,1 5,4 10,2 8,8 6,6 6,8 9,8 8,9 11,5 Prusy ,1 10,3 8,8 6,3 8,2 9,7 9,1 Velký Týnec ,9 7,4 6,4 6,9 7,9 8,1 Želatovice ,6 9,7 7,3 6,6 8,6 9,1 Hněvotín ,9 13,5 12,6 64 metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd

67 Dalším argumentem pro podporu uvedené hypotézy je odlišná vegetační doba hybridních odrůd, která bývá obvykle o několik dní delší než u Žateckého červeňáku. Hybridní odrůdy reagují na povětrnostní podmínky odlišným způsobem než Žatecký červeňák. V průběhu uplynulé dekády byl z pohledu obsahu alfa kyselin pro hybridní odrůdy nejméně příznivý rok 2003, kdežto pro Žatecký červeňák ročník Dosavadní empirické zkušenosti s pěstováním hybridních odrůd ukazují, že tam, kde se daří Žateckému červeňáku, obvykle dobře prospívají i hybridní odrůdy. Naopak to však mnohdy neplatí. Tabulka 8.6: Obsah alfa kyselin v odrůdě Premiant v lokalitách Tuchořice a Zlonice v období Lokalita Rok sklizně Tuchořice 9,2 9,6 9,2 8,6 10,0 Zlonice ,7 Klíčovou otázkou úspěšného pěstování hybridních odrůd je výběr vhodné polohy. Pro založení nového porostu chmele je, vzhledem k vytrvalosti kultury, nutné pečlivě zvážit všechny okolnosti, které budou mít bezprostřední vliv na chmelový porost a ekonomickou perspektivu pěstování v dané lokalitě. Je nezbytné se soustředit na vyhodnocení přírodních podmínek polohy, jako jsou například reliéf terénu a svažitost pozemku, půdní typ, hydrologické podmínky, převládající místní mikroklima, velikost chmelnice, vzdálenost od sklizňového střediska a možnost využití doplňkové závlahy. Při výběru vhodného pozemku pro založení chmelnice v konkrétní lokalitě jsou spolehlivým vodítkem i zkušenosti pamětníků, ať již vlastní či převzaté od předků, kteří věděli, ve kterých místech se chmel v minulosti úspěšně pěstoval a naopak, kde se chmelu nikdy nedařilo. Pro výsadbu všech odrůd hybridního původu se volí pozemky s rovinným nebo jen mírně svažitým reliéfem. Nejvhodnější jsou údolní polohy okolo vodních toků a chráněné úvalové polohy. Všechny hybridní odrůdy velmi dobře snášejí vyšší hladinu spodní vody, která se v těchto lokalitách velmi často vyskytuje. Velmi dobrých výnosových výsledků při pěstování těchto odrůd je dosahováno v polohách Údolí Zlatého potoka a na červenkách údolních poloh Podlesí. Vhodné jsou také chráněné polohy okolo řek a lužní půdy vyskytující se v Poohří a v úštěckém mikroregionu Polepská blata Velmi vhodné pro pěstování hybridních odrůd jsou chráněné údolní polohy tršické oblasti, kde se vyskytují hluboké hlinité, středně těžké půdy, převážně hnědozemě, a půdy těžší až těžké hnědozemě a místy také černozemního typu. Pro pěstování hybridních odrůd se obecně doporučuje volit pozemky se středně těžkými až těžkými půdami s nižším podílem jílovitých částic. Pro pěstování nelze doporučit lehké písčité nebo kamenité opukové půdy /Kopecký a kol., 2008a/. Pro vyhodnocení půdních podmínek lze využít půdoznalecké mapy, které se pro místní metodika pro praxi - rajonizace českých hybridních odrůd 65

68 zpřesnění doplní provedením průzkumných sond. Podle připraveného plánku na určeném pozemku vykopeme sondy do hloubky minimálně 2 m pro zjištění výšky hladiny spodní vody a pro posouzení kvality půdního profilu. Pro pěstování hybridních odrůd jsou vyloženě nevhodné otevřené polní polohy. Na takových lokalitách významně ovlivňují růst a vývoj rostlin převládající silné větry, které snižují dosahované výnosy a kvalitu chmele vylamováním pazochů a otluky květů a hlávek větrem. Hybridní odrůdy vytvářejí mohutný habitus rostlin. Na otevřených lokalitách hrozí vlivem působení extrémních povětrnostních jevů, jako jsou např. přívalové bouřkové deště spojené se silným nárazovým větrem, poškození či destrukce chmelové konstrukce /Kopecký a kol., 2008b/. 9. Minoritní české hybridní odrůdy Po roce 2001 byly postupně registrovány další původní české hybridní odrůdy chmele: Harmonie (2004), Rubín (2007), Vital a Kazbek (2008). V genetickém základu většiny českých hybridních odrůd má zastoupení Žatecký poloraný červeňák. Vzhledem ke stávajícímu rozsahu pěstování (1 až 2 hektary) lze uvedenou skupinu odrůd zatím považovat za minoritní. Odrůda Harmonie se skladbou chmelových pryskyřic řadí mezi odrůdy aromatické s typickým obsahem alfa kyselin v intervalu 5 až 9 % hm. Odrůda Rubín se obsahem alfa a beta kyselin podobá odrůdě Premiant. Jedná se však o červeňák, její předností je mimořádná růstová vitalita. Odrůda Vital obsahuje 12 až 16 % alfa kyselin a 6 8 % beta kyselin. Zatím jako jediná z českých odrůd splňuje parametry vysokoobsažných chmelů. Významnou vlastností je vysoký obsah desmethylxanthohumolu (DMX) v intervalu 0,20 0,40 % hm., což je přibližně dvojnásobné množství než v ostatních odrůdách. DMX je látka ze skupiny chmelových prenylflavonoidů, která se v průběhu chmelovaru transformuje na produkty s estrogenní aktivitou. V tabulce 9.1 jsou uvedeny obsahy alfa kyselin v minoritních hybridních odrůdách v období 2000 až 2009, které byly zjištěny ve vzorcích hlávkových chmelů pocházejících z rajonizačních polních pokusů. Díky tomu, že tyto pokusy jsou založeny v několika lokalitách, výsledky poskytují seriózní představu o obsahu alfa kyselin a meziročních rozdílech. V tabulce 9.2 jsou pak sumarizovány typické hodnoty obsahu a složení nejdůležitějších sekundárních metabolitů chmele, pryskyřic, silic a polyfenolů ve všech minoritních odrůdách. 66 metodika pro praxi - minoritní české hybridní odrůdy

69 Tabulka 9.1: Obsahy alfa kyselin (% hm. v suš.) v minoritních hybridních odrůdách v rámci rajonizačních polních pokusů v období 2000 až 2009 Odrůda Lokalita Rok sklizně Stekník - - 8,9 6,7 5,2 6,2 9,1 9,4 9,5 9,1 Ročov - - 9,2 5,1 7,8 6,8 4,5 6,8 - - Nesuchyně - - 9,0 5,9 10,0 7,2-8,4 - - Harmonie Blšany ,3 11,5 8,3 4, H. Počaply - - 8,4 3,3 6,8 7,9 5,4 5,4 - - Liběšice - - 5,9 5,1 7,7-5,9 7,4 - - Mradice ,3 - Očihov ,7 - Stekník 12,9 12,9 14,3 11,2 14,5 11,9 10,9 11,9 13,9 13,6 Ročov 12,7 13,8 14,6 11,7 13,7 14,6 9,4 12,1 - - Nesuchyně 12,4 13,7 5,3 11,9 14,9 12, Blšany 14,4 13,2-14,0 15,6 12,0 7,3 - - Rubín Kolešovice 15,5 14,8 17,5 12,7 16,6 11, H. Počaply 11,1 11,8 13,1 9,7 9,6 11,5 8,8 7,1 - - Liběšice 14,5 15,8 12,7 11,8 15,5 13,1 9,2 12,8 - - Mradice ,5 - Očihov ,1 - Stekník 6,5 5,5 4, Kazbek Staňkovice ,4 7,1 7,9 Nesuchyně ,7-9,3 Liběšice ,6 6,7 9,8 Stekník-KŠ ,9 14,3 14,3 14,2 15,1 Stekník-UŠ ,5 11,8 13,6 13,5 12,3 Kryry ,5-14,9 - - Vital Kněževes ,3 10,5 15,1 15,4 13,7 Mukoděly ,5-17,1 15,8 18,3 Mradice ,3-14,3 Očihov ,8 14,9 - metodika pro praxi - minoritní české hybridní odrůdy 67

70 Tabulka 9.2: Chemotaxonomická charakteristika minoritních hybridních odrůd Pryskyřice Harmonie Rubín Kazbek Vital celkové pryskyřice (% hm.) alfa kyseliny (% hm.) beta kyseliny (% hm.) 5 8 3, poměr alfa/beta 0,8 1,2 2,5 3,2 0,9 1,5 1,6 2,1 kohumulon (% rel.) kolupulon (% rel.) Polyfenoly celkové polyfenoly (% hm.) 2,7 3,5 2,5 3,5 2,5 3,5 2,5 3,5 xanthohumol (% hm.) 0,40 00,70 0,45 0,75 0,30 0,45 0,70 1,00 desmethylxanthohumol (% hm.) 0,10 0,15 0,05 0,10 0,10 0,20 0,25 0,40 Silice obsah silic (% hm.) 1,0 2,0 1,0 2,0 0,9 1,8 1,5 2,5 myrcen (% rel.) karyofylen (% rel.) humulen (% rel.) farnesen (% rel.) < 1,0 < 1,0 < 1,0 1 4 alfa a beta selinen (% rel.) Pro zakládání nových porostů minoritních hybridních odrůd lze doporučit stejná pravidla jako pro odrůdy Sládek, Premiant a Agnus. Klíčovou otázkou úspěšného pěstování je výběr vhodné polohy. Pro založení nového porostu chmele je nutné pečlivě zvážit všechny okolnosti, které budou mít bezprostřední vliv na chmelový porost a ekonomickou perspektivu pěstování v dané lokalitě. Je nezbytné se soustředit na vyhodnocení přírodních podmínek polohy, jako jsou například reliéf terénu a svažitost pozemku, půdní typ, hydrologické podmínky, převládající místní mikroklima, velikost chmelnice, vzdálenost od sklizňového střediska a možnost využití doplňkové závlahy. Pro výsadbu všech odrůd hybridního původu se volí pozemky s rovinným nebo jen mírně svažitým reliéfem. Nejvhodnější jsou údolní polohy okolo vodních toků a chráněné úvalové polohy. Všechny hybridní odrůdy velmi dobře snášejí vyšší hladinu spodní vody, která se v těchto lokalitách velmi často vyskytuje. Pro pěstování hybridních odrůd lze obecně doporučit pozemky se středně těžkými až těžkými půdami s nižším podílem jílovitých částic. Pro pěstování nelze doporučit lehké písčité nebo kamenité opukové půdy. Pro vyhodnocení půdních podmínek lze využít půdoznalecké mapy, které se pro místní zpřesnění doplní provedením průzkumných sond. Pro pěstování hybridních odrůd jsou vyloženě nevhodné otevřené polní polohy /Kopecký, 2008b/. 68 metodika pro praxi - minoritní české hybridní odrůdy

71 10. Srovnání novosti postupů V předložené metodice jsou uvedeny výsledky studia rajonizace českých odrůd chmele, zpracované na základě obsahu alfa kyselin, jako nejdůležitějšího kvalitativního parametru. Nejpropracovanější je rajonizace Žateckého poloraného červeňáku, díky dlouholeté tradici pěstování. Velký počet primárních analytických dat umožnil konstrukci ročníkových rajonizačních map, na kterých jsou pomocí izolinií vyznačeny mikroregiony se stejnou hladinou alfa kyselin. Superpozicí ročníkových map pak vznikly finální rajonizační mapy, na kterých jsou nezávisle na ročníku vymezeny oblasti s podprůměrnými až nadprůměrnými obsahy alfa kyselin. Rajonizace hybridních odrůd, jejichž historie pěstování je mnohem kratší, je zpracována formou časových řad obsahu alfa kyselin v jednotlivých pěstebních lokalitách. V metodice jsou rovněž uvedeny aktuální meteorologické mapy chmelařských oblastí zpracované ve spolupráci s ČHMÚ z povětrnostních dat za období pro roční úhrn dešťových srážek a průměrné roční teploty vzduchu. Dále je prezentováno několik typů digitalizovaných půdních map chmelařských oblastí, zpracovaných dle půdních typů, zrnitostí, stupně skeletovitosti, infiltrace a propustnosti půd. Metodika tohoto zaměření a rozsahu nebyla dosud zpracována. 11. Popis uplatnění certifikované metodiky Metodika je určena především pro pěstitele chmele, kterým může být vodítkem při rozhodování o výsadbě nových porostů. Obchodním firmám poskytuje důležité informace při plánování strategie nákupu chmele. Státní správě může být vodítkem při zpracování prognóz rozvoje chmelařství v dlouhodobějším časovém horizontu. Garantem uplatnění metodiky v praxi je Svaz pěstitelů chmele České republiky. metodika pro praxi - srovnání novosti postupů - popis uplatnění certifikované metodiky 69

72 12. Seznam použité související literatury 1. Altová, M. a kol. (2009): Chmel, pivo. Situační a výhledová zpráva. Ministerstvo zemědělství ČR. ISBN Kopecký J. a kol. (2008): Zakládání chmelnic hybridními odrůdami. Metodika pro praxi 1/08. Chmelařský institut Žatec. ISBN Kopecký J. a kol. (2008): Pěstování hybridních odrůd chmele v podmínkách chmelařských oblastí ČR. Metodika pro praxi 2/08. Chmelařský institut Žatec. ISBN Krofta, K., Kroupa, F. (1995): Hodnocení analytických ukazatelů českého chmele v roce Chmelařství, 68, Krofta, K. (2008): Hodnocení kvality chmele. Metodika pro praxi 4/2008. Chmelařský institut Žatec. ISBN Kučera, J., Krofta, K. (2008): Mathematical model for prediction of alpha acid contents from meteorological data for Saaz aroma hops. Proceedings of the Second ISHS International Humulus Symposium, 1 5 September 2008, Ghent, Belgium ISBN Krofta, K., Kučera, J. (2009): Mathematical model for prediction of yield and alpha acid contents from meteorological data for Saaz aroma hops. Proceedings of the Scientific Commission IHGC June 2009, Leon, Spain , ISSN Novák, P. (1990): Půdy chmelařské výrobní oblasti Úštěcko. Chmelařství, 63, 7 9, Novák, P., Šefrna, L. (1990): Půdy chmelařské výrobní oblasti Tršicko. Chmelařství, 63, Rybáček, V. a kol. (1980): Chmelařství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 11. Vent, L. a kol. (1963): Chmelařství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 12. Zelenka, V. (1964): Studium vlivu klimatických a půdních podmínek na jakost a výnos chmele. Dílčí zpráva 20. Výzkumný ústav chmelařský, Žatec. 13. Zuska, V. (1989): Půdy chmelařské výrobní oblasti Žatecko. Chmelařství, 62, , metodika pro praxi - seznam použité související literatury

73 13. Seznam publikací, které předcházely metodice 1. Krofta, K., Kroupa, F: Hodnocení analytických ukazatelů českého chmele v roce Chmelařství, 68, 59 64, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českého chmele ze sklizně Chmelařství, 69, 87 94, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českého chmele ze sklizně Chmelařství, 70, 28 33, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českého chmele ze sklizně Chmelařství, 71, 49 55, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 72, 19 26, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 73, 22 27, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 74, 84 87, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 75, 83 87, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 76, , Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 77, 33 39, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 78, 45 51, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 79, 30 35, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 80, 56 63, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 81, 47 54, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 82, 1 8, Krofta, K., a kol.: Hodnocení kvalitativních ukazatelů českých chmelů ze sklizně Chmelařství, 83, 2 9, metodika pro praxi - seznam publikací, které předcházely metodice 71

74 14. Abstrakt Odrůdová skladba chmelů pěstovaných v ČR prošla v uplynulých 20 letech radikální změnou. Kromě tradiční české odrůdy, Žateckého poloraného červeňáku, se v polovině 90. let minulého století začínají pěstovat původní české hybridní odrůdy Bor, Sládek a Premiant, ke kterým po roce 2000 přibyly postupně další Agnus, Harmonie, Rubín, Vital a Kazbek. Rajonizace je zpracována pro obsah alfa kyselin, který je determinován především přírodními podmínkami stanoviště a průběhem počasí v době vegetace. Dostatek analytických údajů pro Žatecký červeňák umožnil zpracování obsahů alfa kyselin do ročníkových rajonizačních map, ve kterých jsou v izoliniích vyznačeny mikroregiony se stejnou hladinou alfa kyselin. Je patrné, že hladiny alfa kyselin jsou lokálně i ročníkově značně variabilní. V maximálních hodnotách se obsah alfa kyselin pohybuje kolem 4,5 % hm., v minimálních nedosahuje v některých letech ani úrovně 2 % hm. V rámci chmelařských oblastí se zřetelně vymezují mikroregiony, ve kterých je obsah alfa kyselin nadprůměrný či podprůměrný nezávisle na ročníku. Vysoké obsahy hořkých látek v hybridních odrůdách v regionech, kde Žatecký červeňák často obsahuje podprůměrné množství alfa kyselin, podporují hypotézu, že rajonizace hybridních odrůd bude mít jiné hranice, než platí pro Žatecký červeňák. Nejnižší obsahy alfa kyselin v Žateckém červeňáku byly zaznamenány v letech 1994 a Kritickým rokem pro hybridní odrůdy z pohledu obsahu alfa kyselin je ročník Ukazuje se, že hybridní odrůdy reagují na povětrnostní podmínky odlišným způsobem oproti Žateckému červeňáku, mj. i díky delší vegetační době. Pro úspěšné pěstování hybridních odrůd je mimořádně důležitý výběr stanoviště s vyšší hladinou spodní vody poblíž vodních toků či možností aplikace dodatkové závlahy. 72 metodika pro praxi - abstrakt

75 Abstract A variety of hops grown in the Czech Republic have undergone radical changes in the last 20 years. In addition to the traditional Czech Saazer aroma variety, in the middlle of the 1990 s, original Czech hybrid varieties Bor, Sladek and Premiant began to be grown. After the year 2000, some other cultivars were registered (Agnus, Harmonie, Rubin, Vital and Kazbek). Zoning is process on the base of the content of alpha acids, which is determined primarily by natural conditions of the soil and weather conditions during the vegetation. Sufficient analytical data for Saazer enabled to process alpha acid contents in yearly area maps, where microregions with the same level of alpha acids were marked. It is evident that the levels of alpha acids are year-to-year and locally very variable. The maximum values of the alpha acid content are around 4.5% by weight and the minimum is less than 2% of weight in some years. Within the zones microregions, in which the alpha acids are above or below average regardless of the year, are clearly defined. High levels of bitter compounds in hybrid varieties in the regions where Saazer often has low contents of alpha acids support the hypothesis that the zoning of hybrid varieties will have different limits, than those, which are valid for Saazer. The lowest alpha acid content in Saazer was recorded in 1994 and 2006 seasons. The most critical year for hybrids in terms of alpha acid content was It appears that the hybrid varieties in response to the weather conditions are distinct from Saaz aroma hop due to the longer growing season. For successful cultivation of hybrid varieties it is extremely important to choose habitats with a higher level of ground water near streams or with the possibility of irrigation. metodika pro praxi - abstract 73

76 74 Poznámky:

77 Poznámky: 75

78 76 Poznámky:

79 chmelařský institut s.r.o. Hop research institute Co., Ltd. Kadaňská 2525, Žatec Tel.: Jednatel: Ing. Jiří Kořen, Ph.D. Fax: Tel.: Internet: Vědeckovýzkumná činnost Šlechtění chmele Chemie chmele Agrotechnika chmele Ochrana chmele Biotechnologie Pokusný pivovárek Poradenská a školicí činnost Výroba chmele Výroba chmelové sadby Žatecký poloraný červeňák Hybridní odrůdy Zemědělská výroba Obchodní činnost účelové hospodářství Stekník Tel.: Fax: Výzkumná stanice Tršice Tel.:

80 Výstup z projektu řešení výzkumného záměru MSM Studium a regulace stresových faktorů chmele