TUHNICE KARLOVY VARY MĚSTU ROSTE STŘECHA NAD HLAVOU. BYTŮ PRO SÍDLIŠTĚ DNES. (Deník Stráž míru, 9. března 1962)

Transkript

1 MĚSTU ROSTE STŘECHA NAD HLAVOU. (Deník Stráž míru, 9. března 9) Lokalita Sídliště Tuhnice leží na západ od lázeňského centra Karlových Varů. Vymezuje je železniční trať na Bečov a ulice Západní, Jízdárenská, Moskevská a Šumavská. Projekt M. Hořejší, Krajský projektový ústav, pracoviště v Karlových Varech: asi 90 9 Realizace Pozemní stavby Karlovy Vary: 9 99 BYTŮ Investor Investorský útvar Okresního národního výboru podniková a družstevní výstavba Stavební družstvo Mír Podniková výstavba Státní silnice, Československá státní automobilová doprava, Karlovarské sklo a Strojovna Jáchymovských dolů Dvory 90 PRO Letecký snímek Tuhnic po bombardování spojenci v dubnu 9. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Sídliště Tuhnice, první karlovarský obytný soubor z panelů, vzniklo na místě soběstačné městské čtvrti, kterou poničilo bombardování 9. dubna 9. Z dřívějších Tuhnic zůstaly prázdné parcely v okolí Dolního nádraží, vhodné pro výstavbu nového sídlištního celku. Ten tvoří kombinace jedenáctipodlažních výškových domů, situovaných k řece Ohři, a několika větších bloků sedmipodlažních staveb s plasticky zdobenými průčelími. Další panelové domy lemují ostrůvky původní dochované zástavby a vytvářejí někdy až kuriózní kontrasty. Příkladem je nároží ulic Moskevské a Budovatelů, kde se ke staršímu čtyřpatrovému nájemnímu domu z obou stran přimkly sedmipodlažní domy z panelů. Podobně zvláštním dojmem působí také kontrast panelové výstavby se zděným sídlištěm z konce 0. let 0. století, budovaným pro zaměstnance Deutsche Reichspost a Deutsche Reichsbank. Jak to charakterizoval karlovarský Lázeňský časopis v roce 97, jestliže se nám při procházení městem zdá tuhnické sídliště chudé a šedé, pohled od Tří křížů dokazuje, že právě taková ulice pod zalesněným pásmem kopců k dokonalé siluetě Karlových Varů chyběla. Prostě širší pohled ukáže velkorysejší souvislosti. Pro první karlovarské sídliště byla zvolena celostátně užívaná technologie výstavby panelových domů G 7. Devět jedenáctipodlažních bodových domů má šířku pěti panelů o rozponu, metru. Jejich průčelí definovaly zdvojené pásy lodžií předsunutých před fasádu. V jednom pásu se lodžie objevují také v rozích bočních fasád, které dále člení jen dvojdílná okna. Fasády domů měly původně přiznané spáry mezi neomítanými panely. Hlavní fasády sedmipodlažních domů zdobily pásy pěti svislých lizén nad vchodem a tři kulatá okénka, která lemovala vchod chráněný subtilní stříškou. Byty disponovaly standardním vybavením, koupelnu a toaletu projektanti vložili do izolovaného montovaného jádra. Původně měly domy dřevěná okna s dvojsklem, dnes jsou tato okna v řadě případů vyměněna za plastová. Tuhnické sídliště postrádá jakákoli umělecká díla ve veřejném prostoru. Při jeho dokončování byla v plném proudu výstavba dalších karlovarských sídlišť, v čele s Drahovicemi, takže zřejmě nezbýval ani čas, ani peníze na uměleckou výzdobu jeho architektury. Sídliště v Tuhnicích dnes představuje poměrně atraktivní lokalitu, jak pro svou polohu pod tuhnickým lesem a poblíž lázeňského centra, tak i díky své občanské vybavenosti. V minulých letech se tu revitalizovala parková zeleň a další veřejné plochy sídliště. Zároveň ani Tuhnice neminul osud mnoha jiných panelových sídlišť v podobě zateplování, které s sebou přináší výměnu dřevěných oken za plastová a nevhodně pestré tóny omítek, narušující původní strohou estetiku domovních fasád. Další rozvoj této městské části se v souvislosti s přestavbou Dolního nádraží soustředí k ulici Západní, která dnes funguje pouze jako komunikační tepna. Zastavovací plán Sídliště Tuhnice. První karlovarský obytný soubor z panelů vznikl na místě soběstačné městské čtvrti, kterou osudově poničilo bombardování 9. dubna 9. Z dřívějších Tuhnic zůstaly prázdné parcely v okolí Dolního nádraží, vhodné pro výstavbu nového sídlištního celku.

2 PŘÍBĚH V roce 9 udělila vláda Karlovým Varům statut lázeňského města. Lázeňství se stalo ekonomickou prioritou a musela se mu podřídit i řada obyvatel. Na hotelové či lázeňské domy se přestavovaly městské paláce v historickém centru. Ty byly částečně prázdné po poválečném odsunu německého obyvatelstva a stávající nájemníci měli získat náhradní, na tehdejší poměry luxusnější byty v nově budovaných panelových sídlištích, s moderními kuchyněmi i koupelnami a ústředním topením. Prvním z nich, naplánovaným pro třetí pětiletku (9 9), se stalo sídliště v Tuhnicích, přiléhající od západu k historickému centru Karlových Varů. Tato čtvrť byla ke konci druhé světové války poničená bombardováním tuhnického depa a plynojemů a její obnova byla Sídliště tvoří kombinace jedenáctipodlažních výškových domů, situovaných k řece Ohři, a několika větších bloků sedmipodlažních staveb s plasticky zdobenými průčelími, jak ilustruje pohled do Krymské ulice z roku 97. nezbytná. Po odklizení trosek zůstalo v části dnešního sídliště prázdné místo. Stavbu financovaly místní státní podniky, stavební družstvo Mír a zaměstnanci panelárny v Otovicích. Stavebním družstvům poskytl Městský národní výbor v Karlových Varech pozemky zdarma. K bytovým domům se na sídlišti připojila pavilonová základní škola s 7 třídami, dvě mateřské školy pro 0 dětí, jesle, obchody a další občanská zařízení. Estetickou kvalitou je převyšuje prodejna nábytku s celoskleněným průčelím a akcentovaným kamenným portálem. Dobový tisk zprvu výstavbu sídliště oslavoval a veřejnost fascinovaly jeho výškové budovy. Nadšení však v průběhu realizace opadalo. Činy a jen a jen činy mohou životní prostředí v Tuhnicích zlepšit, čteme v roce 99 v deníku Stráž míru. Dokončovací práce na sídlišti se protáhly a tak ještě v roce 970 zařadil karlovarský městský národní výbor akci Tuhnice mezi etapové investice rozvoje města s částkou Kčs pro zlepšení životního prostředí sídliště. Tato částka měla zajistit především lepší péči o zeleň a veřejné plochy. Autor sídliště Tuhnice, architekt M. Hořejší, patří k mnoha tvůrcům poválečné éry, jejichž autorský profil zatím zůstává neznámý. O jeho dalších pracích nemáme dostatek informací. Slova autora tuhnického sídliště, poodkrývající jeho architektonický záměr, šťastnou náhodou v roce 9 zaznamenal v deníku Stráž míru novinář Jiří Studecký: Při projektu Tuhnic byla sledována i forma vizuální jak to celé bude vypadat z dálky. Bude to celek nejen s moderními budovami, ale i s účelně řešenými prostorami. Velkoprodejna bude mít zavěšený strop a tak vznikne prostor bez sloupů. Zdroje Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského Státní okresní archiv, územní pracoviště Plzeň, fond Krajské projektové organizace, Stavoprojekt Plzeň, fond č. 07 Další stavební družstvo zahájilo svou činnost, Stráž míru XVII, 9, č.,.., s.. Jindřich Nový Jaroslav Fikar, Tuhnice, Karlovarské radniční listy XVL, 0, č. 9, s. 7. Jiří Studecký, Městu roste střecha nad hlavou, Stráž míru XVII, 9, č. 0, 9.., s.. -vs-, Pro Tuhnice činy, Stráž míru XXIV, 99, č. 7,.., s.. 7 Jestliže se nám při procházení městem zdá tuhnické sídliště chudé a šedé, pohled od Tří křížů dokazuje, že právě taková ulice pod zalesněným pásmem kopců k dokonalé siluetě Karlových Varů chyběla. Prostě širší pohled ukáže velkorysejší souvislosti, dočteme se v karlovarském Lázeňském časopise z roku 97. Pro první karlovarské sídliště byla zvolena celostátně užívaná technologie výstavby panelových domů G 7. Devět jedenáctipodlažních bodových domů má na šířku pět panelů o rozponu, metru. Jejich průčelí tvoří zdvojené pásy lodžií předsunutých před fasádu. Snímek je z roku 99. Ulice Budovatelů, kde se v kuriózním kontrastu k původnímu modernistickému čtyřpatrovému nájemnímu domu s téměř kubistickými arkýři tlačí z obou stran sedmipodlažní panelové domy. Pohled do dvorního traktu domů v ulici Brigádníků, dokončených v první etapě výstavby sídliště v roce 97, ukazuje neutěšený stav veřejných ploch, jenž byl při výstavbě sídliště dlouhodobě kritizován. K bytovým domům se na sídlišti připojila pavilonová základní škola s 7 třídami, dvě mateřské školy pro 0 dětí, jesle, obchody a další občanská zařízení. Na snímku Základní škola v Poštovní ulici. (Foto: Jan Rasch, 0) 7 Mezi stavbami občanské vybavenosti svou architektonickou úrovní vyniká prodejna nábytku s celoskleněným průčelím a akcentem kamenného portálu. Společenské centrum Meteor během výstavby. Jeho součástí se stala kavárna se 70 místy, barem a parketem a také restaurace typu formanka s 0 místy a společenským salonkem. 9 Zastávka MHD v Tuhnicích na snímku z druhé poloviny 0. let. 0 Tuhnický sportovní stadion na fotografii z druhé poloviny 0. let. Neutěšený stav komunikací byl hlavním problémem nejstaršího karlovarského sídliště. Snímek je z druhé poloviny 0. let. Ani Tuhnice neminul osud mnoha jiných panelových sídlišť v podobě zateplování, které s sebou přináší výměnu dřevěných oken za plastová a nevhodně pestré tóny omítek, narušující původní strohou estetiku fasád. (Foto: Jan Rasch, 0) 9 0

3 OBYVATELÉ Tuhnice jsou jednou z nejstarších lokalit rozvíjených v poválečném období. Z důvodu dostupnosti statistických dat hodnotíme širší území kromě panelových domů z první poloviny 0. let sem patří i domy vystavěné před druhou světovou válkou nebo těsně po ní. Území zahrnuje bytové domy zhruba mezi ulicemi Západní, Krymská, Charkovská, Moskevská a Sládkova. Proměnu struktury obyvatel území zhodnotíme s využitím dat ze Sčítání lidu, domů a bytů z let 970 a 0. Je nutné upozornit, že v roce 970 se v hodnoceném území nacházelo zhruba 0 % starších bytů postavených v období do roku 90, což se zrcadlí ve struktuře obyvatel zde bydlících. Obdobný podíl jich pak zůstává až do současnosti. 000 POČET OBYVATEL BYDLÍCÍCH V ÚZEMÍ SE M MEZI LETY 970 A 0 Ačkoliv v době konání prvního sčítání po dokončení panelového sídliště (v roce 970) bydlelo v území více než šest tisíc obyvatel, o čtyřicet let později to byly jen dvě třetiny původního počtu. Je to způsobeno mírně klesajícím množstvím obydlených bytů, ale zejména stárnutím obyvatelstva v území a s tím souvisejícím zmenšováním velikosti domácností. V roce 0 tak bydlely v celých třech čtvrtinách obydlených bytů maximálně dvě osoby VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL ÚZEMÍ SE M V LETECH 970 A 0 V době po dokončení panelových domů bylo obyvatelstvo bydlící v této lokalitě v průměru mladší, než byl karlovarský průměr, i když díky přítomnosti starší zástavby nebyla věková struktura tak výrazně vyhraněná jako v případě sídlišť postavených tzv. na zelené louce. V území bydlely prakticky všechny věkové skupiny, podíl seniorů starších let byl však velmi nízký (asi %). O čtyřicet let později však situace vypadá odlišně a senioři tvoří více než čtvrtinu obyvatel. Oproti tomu je zde podprůměrné zastoupení produktivní složky obyvatelstva a zejména pak dětí do let (jejich absolutní počet se dokonce snížil na méně než třetinu) , 7,, + 0, ŽENY 7,7 9, 9, SLOŽENÍ EKONOMICKY AKTIVNÍCH OBYVATEL PODLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ ČINNOSTI V ÚZEMÍ SE M V LETECH 970 A 0 V roce 970 pracovalo ve službách téměř 0 % ekonomicky aktivních obyvatel, o čtyřicet let později to byly již tři čtvrtiny celkového počtu. Je velmi zajímavé, že podíl obyvatel pracujících v průmyslu byl po dostavbě sídliště výrazně nižší než v případě obdobně starého sídliště Nový Ostrov. Ekonomickou strukturu obyvatelstva je možné i dnes označit za progresivnější ve srovnání s dalšími sledovanými sídlišti v Karlovarském kraji. 970, 970, 0, MUŽI PODÍL DANÉ VĚKOVÉ KATEGORIE NA CELKOVÉM POČTU OBYVATEL VĚK 0, PRŮMYSL A STAVEBNICTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ 9 SLUŽBY , 7, 9 0 9, 9,,, 7, V roce 970 ve sledovaném území bydlelo vzdělanější obyvatelstvo než ve městě jako celku, alespoň maturitu zde měla třetina obyvatel starších let. Je zajímavé, že vyšší standard vzdělanostní úrovně si Tuhnice podržely až do současnosti, a to přesto, že je zde vysoký podíl starších lidí, kteří vykazují obvykle nižší vzdělanost v porovnání s mladšími ročníky. To svědčí o relativně vyšším sociálním statusu obyvatelstva, který souvisí s atraktivní polohou u centra města i charakterem čtvrti. Tuhnice jsou tak územím s nejvyšší vzdělanostní úrovní obyvatelstva ze všech sledovaných případů v kraji., VĚK MUŽI % 0,9,9, ŽENY ZÁKLADNÍ,, BEZ MATURITY 9, 7,,9 STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH LET V ÚZEMÍ SE M V LETECH 970 A 0 VŠ PRÁVNÍ UŽÍVÁNÍ BYTŮ V BYTOVÝCH DOMECH V ÚZEMÍ SE M V ROCE ,, 0,7 9 Tři čtvrtiny domácností, které v území bydlí, mají byt v osobním vlastnictví, menší část si jej pronajímá. Zajímavostí je, že podobně jako ve všech ostatních čtvrtích Karlových Varů, je podíl družstevního bydlení velmi nízký. 0 9 OSOBNÍ VLASTNICTVÍ 0 NÁJEMNÍ DRUŽSTEVNÍ % Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech 970, 90, 99, 00 a 0

4 DRAHOVICE OBYTNÝ SOUBOR V DRAHOVICÍCH MÁ TO, CO NAŠIM M SÍDLIŠTÍM ČASTO CHYBÍ VLASTNÍ TVÁŘ. (Československý architekt, 97, č. ) Lokalita Východní část městské části Drahovice. Sídliště přibližně vymezují ulice Vítězná, Národní, Úvalská, Gagarinova a Stará Kysibelská. Projekt Stavoprojekt Plzeň, středisko Karlovy Vary generální projektant prováděcí dokumentace: Bohumil Kuba podrobný uzemní plán Drahovic: 9, úvodní projekt sídliště: 9, revidován: 9 Marie Mundilová spoluautorka střediska občanské vybavenosti a zdravotního střediska Jan Pachner spoluautor hotelového domu BYTŮ 700 Realizace Pozemní stavby, n. p., Karlovy Vary: dostavba dalších 9 bytů: 97 PRO Investor Krajský investorský odbor Plzeň, oblast Karlovy Vary 000 Zvolená lokalita Drahovic mezi Ohří a lesním masivem Tříkřídlové hory nebyla pro projekt velké panelové výstavby ideální. Architekt i stavaři se museli vyrovnat s původní meziválečnou vilovou zástavbou, ale především s desetiprocentním sklonem terénu. Z hendikepu však hlavní architekt pomocí volné urbanistické koncepce vytvořil přednost. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Sídliště mělo doplnit starší okrajovou obytnou část Karlových Varů z doby první republiky. Lokalita v Drahovicích, mezi řekou Ohří a lesním masivem Tříkřídlové hory, se nezdála být pro projekt velkého panelového souboru ideální. Architekti i stavbaři se museli vyrovnat jak s původní meziválečnou vilovou zástavbou, tak především s velkým, až desetiprocentním sklonem terénu. Ze zdánlivého hendikepu dokázal hlavní architekt sídliště Bohumil Kuba vytvořit přednost, a to volbou volné urbanistické koncepce. Nejvýraznějšími formami jsou tři bloky kaskádovitě řazených domů a komplex soustředěný kolem zeleného nádvoří. Pozornost k sobě poutá také samostatně stojící obytný celek kolem ulice Vítězné, jehož estetický účinek se zakládá na výškovém kontrastu domů. Těmito formacemi architekt vtiskl sídlišti rozmanitost i určitou panoramatickou kvalitu, k níž se jako bonus připojují působivé výhledy z bytů. Tvorba prostředí využívá účin bohatých přírodních hodnot staveniště, napsal o svém řešení Drahovic v roce 97 do časopisu Československý architekt Bohumil Kuba. Před objekty jsou vytvořeny podmínky pro realizování individuálních klidových mikroprostorů. Průčelí obytných domů mají kontakt s dálkovými pohledy na útvary Krušných hor. Obytné domy v sídlišti jsou aplikacemi typové konstrukční soustavy T 0 B v nekonvenční hmotové skladbě, jak ji v časopisu Československý architekt v roce 97 zhodnotil plzeňský architekt Miloslav Sýkora. Spolu s kolegy Lukešem a Peklem se také pokusili postihnout nejen architektonický koncept Drahovic, ale i vlastnosti použité technologie: Výškové zónování vychází ze základní čtyřpodlažní a osmipodlažní hladiny, doplněné výškově strukturálně sestupujícími objekty, napsala tato trojice v roce 97. Hmotově rozčleněné obytné objekty mají jednotící horizontální charakter dosažený barevným pojednáním meziokenních ploch, přestože technologicky je průčelí karlovarské varianty T 0 B vytvářeno celostěnným obvodovým panelem. Toto řešení podle autorů textu pomáhá dojmově odlehčení průčelí. Nová výstavba přispěla ke sjednocení dřívějšího nesourodého zastavění, ale navíc působí svěžím a dynamickým dojmem. Uměleckou výzdobu bychom v ulicích drahovického sídliště hledali marně. Jedinou výjimku představuje abstraktní keramický reliéf na západním křídle základní školy, pravděpodobně dílo Jaroslava Mašína. V 90. letech a v roce 00 doplnily sídliště Drahovice ne zcela zdařilé bytové domy v Mozartově ulici. Tyto nové stavby narušily původní panorama sídliště, jak je navrhl architekt Kuba. Pohled na Drahovické sídliště od Bohatic na fotografii z roku 970. Bytová a občanská výstavba využívá volných ploch a ve vazbě na morfologické podmínky vytváří sídliště jako soubor individuálně pojatých prostorů při zachování výrazné panoramatické koncepce celku. (Bohumil Kuba, Sídliště Drahovice, Československý architekt XXXV, 97, č. ) (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: František Dušek) Výstavba Gagarinovy ulice na snímku z roku 970. Výškové zónování vychází ze základní čtyřpodlažní a osmipodlažní hladiny, doplněné výškově strukturálně sestupujícími objekty. [ ] Hmotově rozčleněné obytné objekty mají jednotící horizontální charakter dosažený barevným pojednáním meziokenních ploch, přestože technologicky je průčelí karlovarské varianty T 0 B vytvářeno celostěnným obvodovým panelem. (M. Sýkora M. Lukeš J. Peklo, Hodnocení staveb. pětiletky. Sídliště Karlovy Vary-Drahovice, Československý architekt XXXV, 97, č. ) (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: Václav Pilecký) Všechny panelové domy se tu v minulých letech postupně dočkaly zateplení, jejich lodžie byly většinou zaskleny a fasády domů kromě plastových oken a dveří získaly také novou barevnost. Rekonstrukcí prošel i hotelový dům, jenž dnes slouží jako dlouhodobá ubytovna Drahomíra. Pro budovy občanské vybavenosti architekti použili montovaný železobetonový skelet a montovanou ocelovou konstrukci typu BAUMS.

5 DRAHOVICE PŘÍBĚH Výstavba sídliště v Drahovicích měla umožnit přesun obyvatel z atraktivních lokalit Karlových Varů, určených pro adaptaci na lázeňský provoz a lůžkové kapacity. Pro toto přerozdělování bytů existoval přesný plán s určením ulic, které měly projít konverzí. Jejich obyvatelé tak několik měsíců, ba i let dopředu věděli, ve které etapě výstavby sídliště se budou na náklady města do Drahovic stěhovat. Stavbu pojali jako dvoutraktovou, rozdělenou schodištěm. Průčelí severního traktu geometricky člení visuté lodžie, zatímco jižní trakt dělí pásy oken, což však autorům doboví kritici vyčítali. A kritika mířila i jinam. Ostny zklamání a kapky hořkosti tak referoval deník Stráž míru v roce 97 o faktu, že v Drahovicích se původně plánovala také družstevní výstavba pro 00 rodin, nakonec však už v roce 9 padlo rozhodnutí přesunout ji do Staré Role. Sídliště má kompletní občanskou vybavenost jesle, mateřskou a základní školu, zdravotní a obchodní středisko. Na zdařilých návrzích těchto objektů se podílela architektka Marie Mundilová. Bohumil Kuba a Jan Pachner pro Drahovice navrhli dům hotelového typu. V roce 97 bylo dokončeno a předáno k užívání bytů v Lidické ulici. Vlevo je státní bytová výstavba, vpravo podniková výstavba. Investorem byl Krajský investorský odbor Plzeň, oblast Karlovy Vary, a dodavatelem národní podnik Pozemní stavby, Karlovy Vary. územního plánu, souborů obytných staveb a hotelového domu. Vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, poté pracoval v karlovarském středisku Stavoprojektu Plzeň. S Karlovými Vary se pojí většina jeho urbanistických i architektonických návrhů a realizací. S architektem Prskavcem pracoval na územních plánech města, v roce 9 se s týmem místních architektů zúčastnil soutěže na Vřídelní kolonádu. Kromě Drahovic byl také hlavním projektantem sídliště Čankovská. V Karlových Varech spolupracoval na urbanistické studii a na projektu obchodního a ubytovacího zařízení pro třídu Československé armády, na studiích Horního nádraží nebo lázeňského domu Revolučního odborového hnutí. Podílel se též na typizaci Navzdory nespokojenosti části veřejnosti patřily Drahovice v dobových architektonických časopisech k nejoceňovanějším sídlištím. Zasloužil se o to hlavně architekt Bohumil Kuba (*9), autor drahovického obytných objektů pro Pozemní stavby Karlovy Vary. Mimo své město pracoval například na územním plánu Nové Role, v roce 99 se zúčastnil soutěže na pražské sídliště Bohnice. Zdroje Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského Státní oblastní archiv, územní pracoviště Plzeň, fond Krajské projektové organizace, Stavoprojekt Plzeň, fond č. 0 7 Eva Humplová Jaroslav Fikar, Drahovice, Karlovarské radniční listy XVII, 0, č. 9, s. 7. Bohumil Kuba, Sídliště Drahovice, Československý architekt XXXV, 97, č., s.. Zdeněk Kuna a kol., Proměny české architektury, Praha 97, obr. s.. Jana Potužáková, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech, Plzeň V roce 97 byla dokončena i centrální teplárna v pozadí. Fotografie také ilustruje krásný výhled z oken domů na horizont Krušných hor. Ojedinělý příklad umělecké výzdoby drahovického sídliště keramický reliéf s abstraktními motivy při vstupu do základní školy, pravděpodobně z dílny Jaroslava Mašína. Snímek je z roku 970. (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: Věra Jáchymovská), 7 Samostatně stojící soubor kolem ulice Vítězné, jehož estetický účinek je postavený na výškovém kontrastu panelových domů. (Státní oblastní archiv Plzeň, fond Stavoprojekt, foto: Jaroslav Přáda, 970) (Foto: Jan Rasch, 0), Součástí nové sídlištní výstavby byla i občanská vybavenost, kterou tvořily jesle, mateřská a základní škola a také zdravotní a obchodní středisko, na jejichž zdařilých návrzích se podílela architektka Marie Mundilová. Pro budovy občanské vybavenosti architekti použili montovaný železobetonový skelet a montovanou ocelovou konstrukci typu BAUMS. V Drahovicích byl realizován také dům hotelového typu, autory projektu byli hlavní architekt Bohumil Kuba a jeho kolega Jan Pachner. Stavbu navrhli jako dvoutraktovou, rozdělenou schodištěm. Průčelí levého traktu geometricky člení visuté lodžie, zatímco pravý trakt horizontálně dělí pásy oken. 9 Druhá etapa výstavby sídliště Drahovice samostatný obytný celek při Gagarinově ulici. Ramena kaskádovitě stavěných domů opticky uzavírají odpočinkovou zelenou plochu. Snímek je z roku (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: František Dušek) 0 Hotel Slavia, dokončený v roce 9, představoval první hotelovou stavbu ve městě po více než padesáti letech. Snímek je z roku 97. Kresba panoramatického účinku urbanistického plánu sídliště. List z brožury agitační rady Drahovice dříve a dnes (nedatováno, pravděpodobně z roku 970). Nová pedagogická škola v Drahovicích (původně plánovaná jako vysoká škola Pedagogický institut) v 0. letech připravovala studentky pro vychovatelství v mateřských školách. Budovu navrhl Adolf Petr z Krajské projektové organizace Karlovy Vary. Snímek je z roku , s. 7. Jan Přikryl, Než se budou občané stěhovat do Drahovic, Stráž míru XXXIX, 99, č. 9, 0. 9., s.. Miloslav Sýkora, Poznámky k realizaci karlovarských Drahovic, Československý architekt XXXV, 97, č., s.. Miloslav Sýkora Milan Lukeš Jaroslav Peklo, Hodnocení staveb páté pětiletky: Sídliště Karlovy Vary-Drahovice, Československý architekt XXXV, 97, č., s.. Jan Truhlář, Stěhování už na podzim, v první etapě 7 bytových jednotek, Stráž míru XXIV, 99, č.,.., s..

6 RŮŽOVÝ VRCH BUDOUCÍ OBYVATELÉ DOKONČENÉHO RŮŽOVÉHO VRCHU MAJÍ PŘED SEBOU RŮŽOVÉ PERSPEKTIVY. (měsíčník Lázeňský časopis, únor 97) Lokalita Východní část městské čtvrti Rybáře; sídliště leží nad karlovarským Horním nádražím, vymezují je ulice Buchenwaldská, Jáchymovská, Krušnohorská, Sedlecká a Klínovecká. Projekt Luděk Vystyd, Stavoprojekt Mariánské Lázně: asi Realizace Pozemní stavby Karlovy Vary: Investor Krajský investorský odbor Plzeň, oblast Karlovy Vary BYTŮ 00 PRO 000 Předválečná výstavba, zničená bombardováním na konci druhé světové války, byla inspirací pro architekta Luďka Vystyda při plánování nového sídliště. Pohled na Růžový vrch ve 0. letech 0. století. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Obytnou čtvrť Růžový Vrch, přiléhající těsně k hornímu karlovarskému nádraží, zničily nálety na konci druhé světové války. Architekt Luděk Vystyd se v projektu sídliště rozhodl navázat na předválečnou zástavbu, a to především v západní části, kde půdorysy panelových domů kopírují původní domovní bloky. Urbanistický plán východní části sídliště pak naplňuje ideály zeleného města s volnou zástavbou a parkovým charakterem ploch a klade důraz na funkce konkrétních míst. Západní a východní část sídliště dělí nejen jiný zastavovací koncept, ale také zapuštěná silnice, která Růžový Vrch protíná přímo v jeho středu. Propojení sídliště do jednoho celku zajišťuje obchodní centrum umístěné nad touto komunikací, jehož součástí je i pěší lávka. Osobitost urbanistické koncepce sídliště potlačilo použití běžné panelové soustavy T 0 B v karlovarské variantě. Stavebnice T 0 B patřila v 70. letech k nejčastěji používaným typům panelových domů v Československu. Vyznačovala se poměrně malým rozponem, metru, což architektům znemožňovalo navrhnout byty s dostatečným prostorovým komfortem. Karlovarská varianta této stavebnice alespoň vynikala keramickými obvodovými panely se specifickou povrchovou úpravou keramzibeton, jak to lze vidět i na sídlišti Čankovská. Byty měly obvykle dispozici + nebo + se standardním vybavením. Výzdobu Růžového Vrchu nelze označit za bohatou. Najdeme tu však jedno hodnotné, ač bohužel anonymní dílo plastiku sedící ženy na zábradlí schodiště při vchodu do restaurace v Chomutovské ulici. U sochařského díla této kvality bychom čekali důstojnější a exponovanější umístění. Zcela jiný charakter má vybavení zahrady mateřské školy. Ukrývá dnes velice vyhledávané relikty dětských hřišť v podobě barevných pneumatik. Růžový Vrch má dnes asi 00 obyvatel. A je svébytnou částí Karlových Varů, stavebně se nikdy nepropojil se svým okolím a díky poválečné obnově, která doplnila sídliště o občanskou vybavenost, se ještě více osamostatnil. Tak lokalitu charakterizovali studenti Matouš Loskot a Tereza Kafková, žáci Michala Kohouta a Davida Tichého z pražské Fakulty architektury ČVUT. V rámci semestrální práce a výzkumného programu Sídliště, jak dál? si položili otázku, jak by mohla architektura pomoci nastartovat proces přeměny Růžového Vrchu ve fungující součást Karlových Varů a omezit tak rizika negativního vývoje. Studenti se snažili podpořit maloměstský charakter sídliště, a to výstavbou lokálního centra, tepny společenského života, ke kterému by se hierarchicky připojovala nižší zástavba, s polosoukromými zahradami ve vnitroblocích. Hlavní důraz kladou na řešení území těsně nad Horním nádražím, kam navrhli parkovou promenádu s výhledem na centrum Karlových Varů. Oficiální představa města o nové podobě Rybářů včetně Růžového Vrchu je však zatím jiná. V územním plánu z roku 997 se počítá s dostavbou sídliště o nižší obytné domy v maximální výši šesti podlaží, s přestavbou území západně od základní školy na objekt středního učňovského školství a se zastavěním současných zahrádek. Obytný komplex Růžový Vrch vznikl podle návrhu architekta Luďka Vystyda ze Stavoprojektu v Mariánských Lázních v letech Charakterizuje ho pro Karlovy Vary velmi typická kaskádovitá zástavba kopcovitého terénu městu, inspirovaná návrhem Bohumila Kuby pro sídliště Drahovice. Urbanistická skladba panelových domů v západní části obytného komplexu respektuje půdorysy původních činžovních bloků.

7 RŮŽOVÝ VRCH PŘÍBĚH Původní zástavba na Růžovém vrchu byla spjatá s Horním nádražím, zprovozněným roku 9. Doprovodila ho stavba továrních i obytných komplexů a také zřízení hřbitova na konci 9. století, ke kterému v roce 9 přibylo funkcionalistické krematorium podle návrhu profesora německé techniky v Praze Ericha Langhammera. V roce 9 vznikla v blízkosti obytné čtvrti zahrádkářská osada, jež se ale záhy změnila v chudinskou kolonii. Téměř celá čtvrť Rybáře padla za oběť náletům druhé světové války. V roce 9 byla většina vyhořelých a nebezpečných ruin odstřelena, němečtí obyvatelé odsunuti, zůstaly jen dvě německé rodiny. Tehdy se ještě počítalo s výstavbou nové správní čtvrti, takže některé opravitelné domy už nebyly zachráněny, píše o poválečné situaci historik Libor Huml. Snímek staveniště sídliště Růžový Vrch s původní předválečnou zástavbou z roku 97. Sídliště Růžový Vrch navrhl architekt Luděk Vystyd (9 0), absolvent Fakulty architektury a pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně. Od roku 9 Vystyd řídil odbor výstavby a územního plánování v Karlových Varech, v letech 9 97 pracoval ve Stavoprojektu Mariánské Lázně. Poté přešel na místní pracoviště Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Chebu, kde se po sametové revoluci angažoval v politickém a kulturním dění. Vypracoval územní plány pro obce Valeč, Hazlov, Přebuz a Cheb, projekty sídliště K a revitalizace nábřeží řeky Ohře v Chebu. Navrhl dětský dům ve Valči, zotavovnu Zápotocký v Mariánských Lázních, loděnici a obchodní dům v Chebu, často ve spolupráci s architektem Fojtou. K jeho památkářským Radikálně se tato lokalita změnila v 70. letech 0. století s výstavbou sídliště a jeho občanské vybavenosti. Stavební práce probíhaly v šesti etapách. Problém spočíval ve zdroji pitné vody, celková dostavba sídliště závisela na dobudování senické přehrady. V prvních etapách výstavby Růžového Vrchu se kromě bytových domů v roce 97 dokončila také základní škola Klementa Gottwalda s vlastním bazénem a přiléhající stadion Tělovýchovné jednoty Lokomotiva. Centrem sídliště se stalo obchodní centrum, které denní tisk chválil za vysoký počet nabízených služeb a za důmyslný systém zásobování z komunikace vedoucí pod ním. pracím patří rekonstrukce radnice v Kadani, zámku Kynžvart, věží kostela sv. Mikuláše, františkánského kláštera nebo Günterova domu v Chebu. Zdroje Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského Státní okresní archiv, územní pracoviště Plzeň, fond Krajské projektové organizace, Stavoprojekt Plzeň, fond č. 07 -ek-, S růstem počtu bytů rostou i další starosti, Stráž míru XXX, č., 97, 7.., s.. -hnk-, Růžové perspektivy: Hovoříme o výstavbě nového sídliště, Lázeňský časopis XXIX, 97, č., s Libor Huml, Starý a nový Růžový vrch, Karlovarské radniční listy XVII, 0, č. 9, s. 0. Matouš Loskot Tereza Kafková, Sídliště jak dál? Karlovy VaryRůžový Vrch (semestrální práce), Fakulta architektury ČVUT, Praha 0. Jana Potužáková, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech, Plzeň 990, s (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: Vladislav Jáchymovský) Pro výstavbu urbanisticky netypického sídliště byla použita v tehdejším Československu nejpoužívanější stavební technologie T 0 B. Původní vzhled fasád, dnes již mnohdy nově zateplených a zářících barevným nátěrem, ilustruje pohled do Ostrovské ulice z roku 97. (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: Vladislav Jáchymovský) Prodejna ovoce a zeleniny, otevřená. února 97, měla do doby ukončení výstavby obchodního střediska, plánovaného na rok 97, zásobovat sídliště také základními potravinami. Výstavba obchodního střediska, které propojuje východní a západní části sídliště, byla zahájena až po dokončení první stavební fáze obytného komplexu. Obchodní centrum situované do středu sídliště tvořilo pět pavilonů s prodejnou potravin, restaurací, běžnými službami (kadeřnictví, sběrna šatstva a opravna obuvi), poštou, agitačním střediskem, veřejnou knihovnou a provozními místnostmi technických služeb. Snímek je z roku 97. (Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského, foto: Vladislav Jáchymovský) Neobvyklé bylo především řešení distribuční sítě obchodního střediska jeho zásobování z nové Sedlecké ulice, která byla zapuštěna pět metrů pod úroveň terénu. Základní škola Klementa Gottwalda měla tříd, tělocvičny, hřiště pro míčové sporty, dílny, jídelnu, kuchyň, 9 bytů a jako první základní devítiletá škola v Karlových varech disponovala také plaveckým bazénem x, m se sprchami a šatnami. Stavěla se v první etapě, aby mohla být otevřena ve školním roce (bazén byl dokončen o rok později). Snímek je z druhé poloviny 70. let. 7 Mateřská škola v Krušnohorské ulici, dokončená roku 97, má dnes sice zcela novou fasádu i okenní rámy, její zahrada však ještě ukrývá relikty socialistického dětského hřiště v podobě barevných pneumatik od traktoru. (Foto: Jan Rasch, 0) Pohled do Vodárenské ulice, kde byly zlomky původní dochované zástavby kombinovány s nižšími (čtyřpodlažními) panelovými domy, ale kde lze nalézt i pohledové kontrasty s víceposchoďovými věžáky. (Foto: Jan Rasch, 0) 9 Uměleckou výzdobu Růžového Vrchu nelze označit za bohatou. Najdeme tu však hodnotné, ač bohužel autorsky neurčené dílo plastiku sedící ženy s chmelovým věncem při vchodu do restaurace v Chomutovské ulici. (Foto: Jan Rasch, 0) 0 Území Růžového Vrchu se nachází přímo nad karlovarským Horním nádražím, s nímž je propojeno lávkou pro pěší. Rozsáhlý kolejový systém a nad ním v terénu situovaná silnice vytvářejí bariéru svobodnému pohybu obyvatel. Studenti architektury Tereza Kafková a Matouš Loskot navrhují napravit tento hendikep kultivací zeleného pásu těsně nad Horním nádražím jeho proměnou v promenádu s výhledem na centrum Karlových Varů. (Foto: Jan Rasch, 0) Návrh Terezy Kafkové na přestavbu sídliště Růžový Vrch vznikl v roce 0 jako semestrální práce v ateliéru Michala Kohouta a Davida Tichého na pražské Fakultě architektury ČVUT. V rámci výzkumného programu Sídliště, jak dál? si studentka společně s kolegou Matoušem Loskotem položila otázku, jak by dnes architekti mohli na Růžovém Vrchu nastartovat proces transformace ve fungující a atraktivní součást Karlových Varů. (Fakulta architektury ČVUT, Ateliér Kohout-Tichý) 0

8 RŮŽOVÝ VRCH OBYVATELÉ Sídliště Růžový Vrch stojící na kopci nad hlavním karlovarským vlakovým nádražím je nejmenším prezentovaným sídlištěm. Ve zhruba tisícovce bytů, postavených v místě původní předválečné blokové zástavby, která byla zničena za. světové války, bydlí v současné době, tisíce obyvatel. Protože byla většina bytů ve sledovaném území dokončena v průběhu 70. let (menší část pak v 0. letech), zhodnotíme proměnu struktury zdejších obyvatel s využitím dat ze Sčítání lidu, domů a bytů z let 90 a 0. Zatímco v roce 90 se data týkají trvale bydlících obyvatel, poslední census nabízí údaje již jen za obvykle bydlící obyvatelstvo, které by měly lépe vypovídat o skutečné demografické a sociální struktuře obyvatel. 000 POČET OBYVATEL RŮŽOVÝ VRCH V LETECH VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL RŮŽOVÝ VRCH V LETECH 90 A RŮŽOVÝ VRCH, RŮŽOVÝ VRCH ŽENY, 7,,7, 9,9,,,, 0,,9,7 0,, 9, VELIKOSTNÍ STRUKTURA DOMÁCNOSTÍ NA SÍDLIŠTI RŮŽOVÝ VRCH V LETECH 90 A 0 S vývojem věkové struktury obyvatelstva sídliště souvisí také průměrná velikost tamějších domácností. Zatímco v roce 90 tvořily nejméně tříčlenné domácnosti více než 0 % celkového počtu, v současnosti se jejich podíl snížil zhruba na třetinu. Většinu bytů totiž obývá pouze jedna nebo dvě osoby. V jednom bytě tak bydlí průměrně dva lidé, což je nejnižší hodnota v porovnání s ostatními sledovanými sídlišti., RŮŽOVÝ VRCH, 0 PODÍL DANÉ VĚKOVÉ KATEGORIE NA CELKOVÉM POČTU OBYVATEL MUŽI 000 V roce 90, kdy se již na sídliště přistěhovala většina jeho obyvatel, pozorujeme v porovnání s ostatními sledovanými sídlišti v kraji ve stejné fázi nejvyhraněnější věkovou strukturu místní populace. Do nových bytů se tak nastěhovaly převážně rodiny s malými dětmi. Rodiče ve věku let a jejich děti ve věku do 0 let, tedy velmi úzce vymezené věkové skupiny, tvořili více než polovinu všech obyvatel sídliště, a to zásadně odlišovalo složení populace sídliště od průměru města. Demografické složení tehdejších obyvatel ovlivňuje věkovou strukturu populace sídliště až do dnešní doby. Místní obyvatelstvo však výrazně zestárlo. Nejsilněji zastoupenou věkovou skupinou jsou lidé ve starším produktivním (a částečně také poproduktivním) věku mezi a 9 lety (zhruba třetina obyvatel). Ve srovnání s celoměstskou populací patří spíše ke čtvrtím se starší populací, podíl mladších věkových skupin je podprůměrný. VĚK Zhruba čtyři pětiny bytů na sídlišti Růžový Vrch byly dokončeny v průběhu 70. let 0. století, výstavba pak v menším rozsahu pokračovala i v 0. letech. To se odráží i na vývoji počtu obyvatel, který se až do roku 99 zvyšoval (tehdy na sídlišti bydlelo, tisíce obyvatel). V posledním čtvrtstoletí však dochází k postupnému úbytku obyvatel a nyní jich v téměř shodném počtu bytů bydlí o tisíc méně POČET OSOB RŮŽOVÝ VRCH 9, 0,9 7, 9,, 0, 7, Díky mladé věkové struktuře vykazovalo v roce 90 obyvatelstvo sídliště lepší vzdělanostní úroveň než město Karlovy Vary jako celek. Podíl obyvatel s vysokoškolským a středoškolským vzděláním s maturitou byl téměř čtyřicetiprocentní. V současnosti je však vzdělanost místních obyvatel v porovnání s průměrem města mírně horší, což souvisí se stárnoucí věkovou strukturou obyvatel sídliště (mladší obyvatelé dosahují zpravidla vyšší vzdělanostní úrovně)., RŮŽOVÝ VRCH 9 0 VĚK MUŽI % 0,, 9, ŽENY ZÁKLADNÍ,, BEZ MATURITY,,, STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH LET NA SÍDLIŠTI RŮŽOVÝ VRCH V LETECH 90 A 0 VŠ PRÁVNÍ UŽÍVÁNÍ BYTŮ V BYTOVÝCH DOMECH NA SÍDLIŠTI RŮŽOVÝ VRCH V ROCE RŮŽOVÝ VRCH 9,, Na sídlišti Růžový Vrch je více než 0 % bytů obýváno lidmi, kteří je mají v osobním vlastnictví, to je víc než v případě ostatních sledovaných sídlišť v kraji. Zbytek bytů je nájemních, družstevní vlastnictví pak na sídlišti zcela schází. 0 9 OSOBNÍ VLASTNICTVÍ 0 NÁJEMNÍ % Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech 90, 99, 00 a 0

9 ČANKOVSKÁ ROSTE MĚSTO VE MĚSTĚ. (Deník Pravda,. července 9) Lokalita Severozápadní část karlovarské čtvrti Rybáře; sídliště vymezují ulice Železniční, Sokolovská, Čankovská a U Koupaliště. Projekt Krajský projektový ústav, pracoviště v Karlových Varech: Bohumil Kuba (autor souboru i hlavní projektant) ve spolupráci s Marií Mundilovou, P. (Prokopem?) Kubíčkem, Vladimírem Tůmou a Františkem Vondráčkem: 97 Realizace Pozemní stavby Karlovy Vary, národní podnik: bytová výstavba (první byty předány roku 9) BYTŮ 07 Investor Investorský útvar Okresního národního výboru Karlovy Vary PRO Výstavbu sídliště projektanti rozdělili do několika etap. Počítali s tím, že první z nich se dokončí roku 9, kdy mělo být hotových 9 bytů. Ve stejném roce pak architekt Kuba na základě politických tlaků vytvořil nový plán na dostavbu sídliště, takzvanou Čankovskou, který předpokládal zrychlené dokončení celého sídliště. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Místo pro nové sídliště bylo zvoleno v situaci, kdy již nebyly k dispozici vhodné plochy v okolí centra Karlových Varů. Jde o složitý terén z hlediska přírodního, technického i urbanistického výškový rozdíl mezi severozápadním a jihovýchodním okrajem sídliště činí metrů, lokalita se nachází na hranici kaolinových nalezišť. Problematické geologické podloží ovlivnilo také urbanistickou kompozici. Architekti ji pojali velmi volně. Stabilnější plochy určili pro bytovou výstavbu, plochy méně stabilní pro občanskou vybavenost a sportovní a dopravní účely. Panoramatický účinek vychází z morfologie staveniště a využívá kontrastu vysokých obytných domů s nízkými horizontálními objekty občanské a technické vybavenosti. Pro soubor domů zvolili architekti v té době již osvědčený typ panelové soustavy T 0 B s rozponem, m v její karlovarské variantě, značené KV. Tato krajská varianta se lišila metodou výroby ze struskokeramzitbetonu a užitím keramických parapetních panelů. Sortiment dodavatele těchto panelů měl značně omezenou skladebnost bytových prvků. Průměrná rozloha bytů na sídlišti Čankovská činí 0,7 m². Umělecká výzdoba měla společně s parkovou úpravou klidových ploch dotvářet urbanistickou koncepci sídliště. Architekt Kuba díla umisťoval k hlavním pěším komunikacím tak, aby akcentovala zajímavé průhledy sídlištěm. Při schvalování výstavby však bylo rozhodnuto, že plastiky, které Kuba plánoval pro čtvrtou etapu výstavby Čankovské, investor z finančních důvodů neobjedná. Na výstavbě sídliště se kromě národního podniku Pozemní stavby podíleli také takzvaní pojarovci, parta stavebních dělníků do 0 let, která pracovala podle sovětského vzoru Zlobinovou metodou. Tato metoda, užívaná od 70. let v celém Československu, vycházela ze zásad vědeckého řízení práce. Měla zlepšovat organizaci stavebních prací a jejich návaznost, socialistický charakter jí měly vtisknout prvky vzájemné pomoci uvnitř kolektivu a vědomí odpovědnosti za vykonanou práci. Několik uměleckých děl však přesto na sídlišti najdeme. Kromě anonymní plastiky dvou žen na výškovém zlomu nad obchodním střediskem jde hlavně o kamenné sousoší Rodina z dílny sochaře Jana Brože před vchodem do zdravotního střediska. Čankovská donedávna patřila k jednomu z nejzanedbanějších sídlišť v Karlových Varech. Chátrající panelové domy se však i zde začínají pomalu opravovat. Jejich fasády přitom dostávají nové, ne vždy zcela vhodné barevné odstíny. Na jednom z největších karlovarských sídlišť dnes bydlí asi tisíce lidí. Někteří z nich se o svůj obytný celek živě zajímají a hledají v panelových domech novou poezii, jak o tom podávají svědectví sociální sítě. Předmětem kritiky zde často bývá občanské vybavení, které není dostupné automobilovou dopravou. Hlavní osu sídliště tvoří pěší zóna, jež protíná klidový prostor obytného celku ve směru od rekreační oblasti u řeky Rolavy k zdravotnímu středisku v jihovýchodní části Čankovské. Na tuto pěší komunikaci navazují také všechny objekty občanské vybavenosti. Model Čankovské z roku 97 vytvořil architekt Bohumil Kuba, zkušený autor několika starších karlovarských sídlišť. Musíme přiznat, že jeho ranější soubory, například sídliště Drahovice, považujeme za kvalitnější. Problémem však nebyl špatný návrh, nýbrž politické nařízení ušetřit a zrychlit výstavbu v jejím průběhu. Problematické geologické podloží ovlivnilo také urbanistickou kompozici stabilnější plochy byly určeny pro bytovou výstavbu a nestabilnější pro občanskou vybavenost a sportovní a dopravní účely. Hlavní osou sídliště je pěší zóna, jež protíná klidový prostor uvnitř obytného celku a vede od rekreační oblasti Rolava až ke zdravotnímu středisku v jihovýchodní části sídliště. Na tuto pěší komunikaci jsou navázány také všechny stavby občanské vybavenosti.

10 ČANKOVSKÁ PŘÍBĚH K investičnímu záměru stavby dalšího karlovarského sídliště vedl velký počet nevyřízených žádostí o nový byt. Počátkem 70. let žádalo ve městě o byt téměř dva a půl tisíce občanů. Záměr byl schválen roku 97 po předcházejícím geologickém průzkumu. Sídliště Čankovská nalezlo místo v severozápadní části čtvrti Rybáře, v oblouku železniční tratě a v blízkosti rekreační oblasti Rolava. Ustoupit mu musela rozsáhlá zahrádkářská kolonie. Výstavbu projektanti rozdělili do několika etap. Počítali s tím, že první se dokončí v roce 9, kdy mělo být hotovo 9 bytů. V tomto roce pak architekt Kuba vytvořil nový plán na dostavbu sídliště, který předpokládal Panoramatický pohled na sídliště. Místo bylo zvoleno až po vyčerpání všech vhodných ploch k výstavbě v okolí centra Karlových Varů. Z přírodního, technického i urbanistického hlediska jde o složitý terén (na hranici kaolinových nalezišť). Výškový rozdíl mezi severozápadním a jihovýchodním okrajem sídliště je metrů. dokončení celého sídliště do měsíců, tedy zhruba za tři a půl roku. Ačkoli stavbu komplikovala nepevná základová půda, první byty byly předány občanům dle původního záměru opravdu již v roce 9. Hned v následujícím roce jim měla začít sloužit také občanská vybavenost nová mateřská škola pro 0 dětí, jesle pro 0 dětí, obchodní středisko, služby, stravovací provoz, pošta, v roce 9 také zdravotní střediska a základní školy. První obyvatelé sídliště Čankovská však žili uprostřed staveniště, občanská vybavenost zařízení pro předškolní děti, samoobsluha, čistírna, kadeřnictví, sběrna surovin, knihovna, později i restaurace se částečně dokončila teprve roku 9 a poslední byty občané dostali až v porevolučním roce 990. Kritické hlasy se týkaly nejen dlouhého trvání stavby, ale také například zásobování prodejny potravin Rolava a jejího umístění v prvním patře, které bylo přístupné obloukovitým, v zimních měsících neudržovaným chodníkem. Hlavní projektant Čankovské Bohumil Kuba (více o architektovi viz sídliště Drahovice) pracoval na projektech pro Karlovy Vary dlouhodobě. Musíme přiznat, že jeho ranější soubory, například sídliště Drahovice, jsou kvalitnější než Čankovská. Problém však nespočíval ve špatném návrhu, nýbrž v politickém tlaku na úspory investic a zrychlení výstavby, který si vyžádal změny při realizaci. Pro soubor domů architekti zvolili osvědčený typ panelové soustavy T 0 B v její karlovarské variantě. Nesla označení KV a typická pro ni byla výroba ze struskokeramzitbetonu nebo užití keramických parapetních panelů, při rozponu nosného příčného panelového systému, metru. Věžové domy na Čankovské se státními byty byly předány k užívání o měsíc dříve, než se plánovalo, v dubnu roku 90. Barevné ztvárnění balkonů nebylo součástí projektu, ale jak informují Karlovarské noviny z.. 90, jejich nátěry byly vlastní iniciativou stavbařů Stavebního závodu Karlovy Vary. Původní barevnost i keramzitový plášť zůstaly domům v ulici U Koupaliště. (Foto: Jan Rasch, 0) Kritické hlasy se ozývaly nejen k délce trvání výstavby, ale týkaly se i zásobování prodejny potravin Rolava a jejího umístění v prvním patře, které bylo přístupné obloukovitým, v zimních měsících neudržovaným chodníkem. (Foto: Jan Rasch, 0) Návrh (9) umístění plastiky dvojice žen. Umělecká výzdoba měla společně s parkovou úpravou klidových ploch dotvářet urbanistickou koncepci sídliště. Architekt Kuba díla umisťoval k hlavním pěším komunikacím tak, aby akcentovala zajímavé průhledy sídlištěm. Při schvalování výstavby však bylo rozhodnuto, že plastiky, které Kuba plánoval pro čtvrtou etapu Čankovic, investor neobjedná. Dochovaly se však dva návrhy. 7 Půdorys mateřské školy. Kvůli problematickým morfologickogeografickým podmínkám se ustoupilo od pavilonové kompozice občanské vybavenosti. S jejím dokončením se počítalo pro rok 9, kdy měla být zprovozněna nová mateřská škola pro 0 dětí, jesle pro 0 dětí, obchodní středisko, služby, stravovací provoz, pošta a v roce 9 také zdravotní střediska a základní školy. Plány se však nenaplnily. Ačkoli se první byty předávaly již roku 9, první obyvatelé sídliště Čankovská žili uprostřed staveniště. Občanská vybavenost se částečně dokončila teprve roku 9, poslední byty občané dostali až v porevolučním roce Plastika dvojice žen od neznámého autora na výškovém zlomu nad obchodním střediskem. (Foto: Jan Rasch, 0) 9 Sousoší Rodina z dílny sochaře Jana Brože před vchodem do zdravotnického střediska v Železné ulici. (Foto: Jan Rasch, 0) 0 Železniční ulici se zdravotním střediskem a kostelem Povýšení sv. Kříže zachycuje snímek z roku 9. Čankovská je dnes jedním z největších karlovarských sídlišť, kde bydlí asi 000 lidí. Většina domů byla v minulých letech zateplena a jejich fasády získaly nové, nevhodně pestré barevné odstíny. (Foto: Jan Rasch, 0) 9 0 Muzeum Karlovy Vary, Archiv Vladislava Jáchymovského Státní oblastní archiv v Plzni, fond č. 0 7, Krajské projektové organizace Stavoprojekt Plzeň A perspektivy našeho okresu?, Stráž míru XXVI, 97, č.,.., s., mimořádná příloha. Donuta Beranová, Taky bydlíte na sídlišti Čankovská?, Stráž míru XXXIX, 9, č.,.., s.. Panoramatický účinek vychází z morfologie staveniště a využívá kontrastu vysokých obytných bloků s nízkými horizontálními objekty občanské a technické vybavenosti. Zdroje Pavel Kočí, Roste město ve městě, Pravda LXII, 9, č. 9. Komplexní bytová výstavba závažný politický počin: Diskusní příspěvek předsedy ONV P. Havlíčka na okresní konferenci KSČ, Stráž míru XXVIII, 97, č., 9.., s.. Za socialistické Karlovarsko, Stráž míru XXXI, 97, č. 7,. 9., s.. Luboš Zahradníček, S výstavbou Čankovské se začalo v roce 97, Mladá Fronta Dnes,.. 0, s. B a B.

11 [BUDE] V DOHLEDNÉ DOBĚ ŽIVÝM DOKLADEM PÉČE O NAŠE PRACUJÍCÍ BUDUJÍCÍ SOCIALISMUS. (Jan Urban, Ostrov, město pod Krušnými horami, 99) Lokalita Severovýchodně od historického jádra města Ostrova a severně od železničního nádraží; sídliště vytyčují ulice Jáchymovská, Severní, U Nemocnice, U Koupaliště, Lidická, Krušnohorská a Nádražní. Projekt Karel Přeslička, Jáchymovské doly, n. p., projekční skupina Budování zastavovací plány: Jaroslav Krauz, Jáchymovské doly, n. p., projekční skupina Budování zastavovací plán: 9 Ladislav Kozák, Jaroslav Krauz, Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic Ústí nad Labem, skupina v Karlových Varech územní plán: 9 9 Gorazd Čelechovský, Eva Kunová, Státní projektový ústav hlavního města Prahy panelové domy G BYTŮ Realizace Jáchymovské doly, n. p., závod Budování etapy I XVIII: Pozemní stavby, n. p., Karlovy Vary: od roku 99 PRO 000 Investor Jáchymovské doly, n. p. Projektový ústav uranového průmyslu Ostrov nad Ohří Letecký snímek sídliště z roku 9. Pro výstavbu ostrovského sídliště založily Jáchymovské doly svůj vlastní stavební podnik Budování s dvěma tisíci zaměstnanci i stejnojmenný projekční ateliér. Nové město na zelené louce vznikalo v stavebních etapách od roku 97 až do roku 97. (Reprofoto: Lubomír Zeman, Architektura socialistického realismu v severozápadních Čechách, Ostrava 00) URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Jak vzpomínal v knize Tak šel život Vítězslav Sotolař, v místech dnešního sídliště se sice ještě popásají stáda družstevních krav, ale kolem nádraží se již rodí kolonie finských domů a je rozestavěno svobodáren pro brigádníky. A opravdu: sídliště vyrostlo severovýchodně od původního historického jádra Ostrova, a to prakticky na zelené louce a bez plánu pro celé nové město. Podle dílčího zastavovacího plánu Karla Přesličky se nejprve u nádraží v letech postavily dřevěné dvojdomky finského typu, v roce 9 k nim přibyly přízemní dřevěné domky. V roce 90 na dřevostavby navázaly činžovní domy v první z celkem osmnácti etap výstavby, poté následovaly svobodárny a ubytovny. První územní plán pro celý Nový Ostrov navrhl až s pátou etapou v letech 9 9 Ladislav Kozák; plánoval sídliště nejprve pro 000, rok poté už pro a ještě později pro 000 obyvatel. Architektonickým ztvárněním Kozákova plánu se zabýval hlavní architekt Jáchymovských dolů Jaroslav Krauz. Ostrovské sídliště architekti řešili jako zahradní město v duchu socialistického realismu, s výraznou složkou veřejné zeleně. Na mnoha místech jsou budovy uspořádány do symetrických souborů s polouzavřenými nádvořími a výškovým odstupňováním domů. S jistou nadsázkou lze na Nový Ostrov hledět jako na encyklopedii technologického vývoje hromadné typizované výstavby, od dřevěných domků přes zděné činžáky až po panelové stavby. Ve velkých obytných blocích s obchodním parterem při náměstí nacházíme typizované čtyřpodlažní až šestipodlažní zděné domy typu T či T, jinde i T. Ve. etapě, v letech 97 99, se již stavěly pětipodlažní panelové domy typu G, v západočeské variantě zlínského typu G 0. Navrhli ji pražští architekti Gorazd Čelechovský a Eva Kunová. Tak jako původní soustava G 0, měla i varianta G malý rozpon, metru, se čtyřmi bytovými jednotkami v každém patře jedné sekce. Třebaže šlo o domy panelové, v duchu doznívajícího socialistického realismu je architekti ozdobili pilastry a lizénami (plochý výstupek na zdi). Tyto prvky však měly i důvody funkční kryly svislé spáry mezi panely a ztužovaly spoje. Návrat modernistické estetiky v pozdních 0. letech však vedl k tomu, že se tyto zdobné prvky přestaly používat. Surovinu pro panely, vyráběné panelárnami v Dalovicích a od roku 99 také v Otovicích, příznačně poskytovaly staré struskové haldy jáchymovských dolů. Pro břízolitové fasády ostrovských bytových domů, postavených ve stylu socialistického realismu, je typická sgrafitová výzdoba. Objevují se zde zvířecí či rostlinné motivy. Charakteristické jsou také dekorativně řešená zábradlí navržená Waldemarem Klierem. Největší pozornosti se však výprava fasád dočkala u veřejných budov, které zdobí i kamenné reliéfy (například na restauraci Družba od Gizely Kuchařové [9]). U mateřských školek a jeslí nacházíme keramické reliéfy s vyobrazením zvířat od keramika Jiřího Kemra a malíře Miroslava Krause. Pro jedny z ostrovských jeslí byl určen reliéf Matky s dítětem (90) Václava Bejčka druhotně osazený na městský úřad. Dominantu Mírového náměstí tvoří sousoší na atice kulturního domu od Jaroslava Šlesingera, zobrazující budovatelský motiv žnečky, horníka a studenta. Štuková výzdoba fasády je věnována symbolům různých umění, v interiéru vynikají malby na sklech od Václava Lokvence a Jarmily Kalašové. Právě Václav Lokvenc byl představitel výtvarného kolektivu který měl na starosti uměleckou výzdobu nově vznikajícího sídliště. On sám je autorem monumentálního sousoší Nový život (před rokem 97) v Jungmannově ulici. Bohatý na uměleckou výzdobu je především areál nemocnice (dokončený v roce 9), jehož vstup zdobí reliéfy významných lékařů od Ludvíka Kodyma. Irena Sedlecká-Kodymová je autorkou Ležící ženy u nemocničního bazénu, Karel Kuneš pak pro nemocnici navrhl sousoší Rodina a dekorativní betonovou mříž tamní kavárny. Jádro Nového Ostrova z 0. let 0. století představuje unikátní doklad architektury socialistického realismu, a stává se proto předmětem zájmu historiků architektury a památkářů. Více než dříve se teď dbá na rekonstrukce staveb, zachování původních architektonických prvků a výzdoby fasád. Střed sídliště tvoří velkorysé, snad až naddimenzované náměstí s dominantou kulturního domu, obklopené symetricky ze dvou stran obytnými domy s obchodním parterem. Zaujme nás ostrý přechod od stylu socialistického realismu k mezinárodnímu stylu moderní architektury, který nejlépe ilustruje osmipatrová administrativní budova, dokončená v roce 90 a tyčící se jihozápadně od kulturního domu. Panorama centrálního Mírového náměstí (Foto: Jan Rasch, 0) Význam tohoto dobře zachovaného sídlištního celku si v posledních letech uvědomila i místní správa. Karlovarský kraj se zavázal vytvořit z nejcennější části Nového Ostrova památkově chráněnou zónu a připravit expozici věnovanou architektuře socialistického realismu. Obytný komfort samotného sídliště je dodnes na vysoké úrovni. Stojí za tím fakt, že vzdor temnému politickému pozadí se architektuře socialistického realismu dařilo dávat velkým obytným celkům charakter tradičního města. K tomu připočtěme dobrou občanskou vybavenost a množství zeleně.

12 PŘÍBĚH Výstavba Nového Ostrova je těsně spjatá s rozvojem (i pozdějším úpadkem) jáchymovských uranových dolů. Po druhé světové válce stoupl uran na ceně a již v listopadu 9 uzavřelo Československo tajný pakt o jeho těžbě se Sovětským svazem. Jáchymovské doly se masivně rozšiřovaly, získávaly však i velmi neblahou pověst. Do roku 97 v dolech pracovali němečtí váleční zajatci, v 0. letech je nahradili političtí vězni, kteří se podíleli i na výstavbě ostrovského sídliště. Rostl však i počet civilních zaměstnanců Jáchymovských dolů, pro které musel podnik zajistit ubytování. Vzhledem k hornaté krajině kolem Jáchymova bylo rozhodnuto o výstavbě velkého sídliště v katastru města Ostrov. Jáchymovské doly za tímto účelem založily vlastní stavební podnik Budování s dvěma tisíci zaměstnanci a zároveň i stejnojmenný projekční ateliér. Nový Ostrov nebyl jen obytným celkem, ale také sídlem řady důlních institucí. Působil zde Projektový ústav Uranového průmyslu nebo Geofyzikální ústav Ústřední správy výzkumu a těžby radioaktivních surovin. Podnik Jáchymovské doly budoval pro své zaměstnance školy, nemocnice, sportovní areál, obchody i monumentální Kulturní Letecký snímek Nového Ostrova ze 0. let. Architekti řešili toto sídliště jako zahradní město, s výraznou složkou veřejné zeleně. Obytné bloky vkládali do pravoúhlé sítě. Na mnoha místech tvoří budovy symetrické ansámbly s polouzavřenými nádvořími a symetrickým výškovým odstupňováním domů, jak to podle sovětských vzorů doporučovaly československé architektonické časopisy v první polovině 0. let. Jaroslavu Krauzovi (90 99) zatím nemáme dost informací. Užíval titulu akademického architekta a údajně se hlásil k Josefu Gočárovi jako svému vzoru, seznamy Gočárových žáků z pražské Akademie výtvarných umění ho však neuvádějí. V roce 9 pracoval u firmy Baťa, týdeník Zlín ho v roce 9 připomíná jako projektanta Domova mladých žen ve Zruči nad Sázavou. V 0. letech Krauz projektoval velké obytné a administrativní soubory v Ostrově a Horním Slavkově. V roce 99 se pravděpodobně stal obětí tehdejších politických čistek a zprávy o jeho práci se od té chvíle vytratily. dům pracujícího lidu. Výrazný zlom v rozvoji Nového Ostrova přišel se zastavením těžby uranové rudy v roce 90. Odlivu obyvatelstva zabránilo rozhodnutí vlády nahradit hornictví strojírenstvím. V polovině roku 99 zde otevřel svou pobočku plzeňský podnik Škoda, který převzal závod Dopravního hospodářství Jáchymovských dolů, a v roce 9 zde už pracovalo pět tisíc propuštěných horníků. Hlavní výrobní artikl ostrovské Škodovky představovaly trolejbusy a slévárenská zařízení. K tomu se pak v Ostrově připojily další průmyslové podniky: pobočka nábytkářského podniku Jitona Soběslav, Závod mechanizace a automatizace, Dechtochema, Tosta nebo Výstavba dolů uranového průmyslu. S uzavřením Jáchymovských dolů se počet obyvatel ustálil, další výstavba Nového Ostrova se zpomalila a nebyla dokončena v původně plánované šíři. Od starého města Ostrova oddělil jeho novou část poslední prstenec výškových domů zhruba v letech Tuto poslední etapu výstavby Nového Ostrova poznamenaly obvyklé nešvary normalizace, zhoršená kvalita jak technologicko-konstrukční, tak i architektonická. Státní oblastní archiv v Plzni, fond č. 0 7, Krajské projektové organizace Stavoprojekt Plzeň Státní okresní archiv Karlovy Vary, Ostrov, Stráž míru XXVI, 97, č., fond Městský národní výbor Ostrov 9. 0., s Vojtěch Písačka, Ostrov a Horní Státní podnik Diamo, Příbram, archiv Slavkov mají mnoho společného, Ostrovský měsíčník VIII, 00, č., A perspektivy našeho okresu?, s.. Stráž míru XXVI, 97, č.,.., Jana Potužáková, Malá s. (mimořádná příloha). encyklopedie výtvarných umělců Marie Bauerová, Založení závodu a architektů západních Čech, Plzeň, Škoda v Ostrově: Příspěvek 990, s. 7. k socialistické výstavbě Vítězslav Sotolař, Tak šel život: západočeského pohraničí, Historie let okresu Karlovy in: Minulostí západočeského kraje Vary-Ostrov, Ostrov 90. XVII, 9, s.. J. Stašek J. Suske, Kulturní Bazén pro 00 návštěvníků: Bazén dům v Ostrově: J. Krauz a kolektiv s přihřívanou vodou, Stráž míru vedený J. Sedláčkem, Architektura XXIV, 99, č.,.., s.. ČSR XV, 9, č., s.. Marie Benešová K. Schránilová, Teplárna 70 bytů, Stráž míru XXIV, Jesle v Ostrově, Architektura 99, č.,.., s.. ČSR XV, 9, č., s.. Jan Urban, Ostrov, město pod K. výročí existence národních Krušnými horami, Ostrov 99, výborů v okrese Ostrov, Stráž míru zvl. s XXV, 970, č.,.., s.. Lubomír Zeman, Architektura Karel Kuča Lubomír Zeman, socialistického realismu Památky Karlovarského kraje: v severozápadních Čechách, koncepce památkové péče Ostrava 00. v Karlovarském kraji, Karlovy Lubomír Zeman (red.), Dějiny Vary 00. města Ostrova, Ronov nad Město pod Horami, Stráž Doubravou 00. míru XXXI, 97, č. 7,. 9., s.. Lubomír Zeman, Nový Ostrov: Jiřina Michálková, Na rozhraní soubor tradicionalismu 0. let dvou lázeňských měst, Národní 0. století, Ostrov 99. výbory XXXV, 9, č., s. 7. Lubomír Zeman, Průvodce OBP Ostrov: let 9 9, ostrovskými památkami, Ostrov 9. Ostrov 999. Autor územního plánu Nového Ostrova Ladislav Kozák (900 9) pracoval v kanceláři svého známějšího bratra Bohumíra Kozáka, za první republiky se podílel na projektech malobytových činžovních domů v Praze na Zelené lišce a zvláště na návrhu Ústavu pro matku a dítě v areálu dnešní Thomayerovy nemocnice. Pracoval na poválečné přestavbě Karlovarska, navrhoval územní plán nejen pro Ostrov, ale také pro Kynšperk a Chlum nad Ohří a zejména pro Karlovy Vary. Je rovněž autorem přestavby karlovarského Švýcarského dvora i provizorní (trvající už 0 let) úpravy Vřídla. Od 0. let byl zaměstnancem státního ateliéru Keramoprojekt. O hlavním architektovi Nového Ostrova a autoru objektů ve stylu socialistického realismu, Zdroje (Reprofoto: Lubomír Zeman, Architektura socialistického realismu v severozápadních Čechách, Ostrava 00) V roce 9 byl ve Zlíně postaven první celopanelový obytný dům v Československu. Panelová metoda použitá pro jeho konstrukci se stala vzorem pro celostátní standardizovanou soustavu označovanou G 0 (G podle Gottwaldova, tehdejšího názvu Zlína, číslo 0 označovalo počet bytů). Tento typ byl později různě modifikován, v západních Čechách do podoby soustavy G, která se v letech objevuje také ve. stavební etapě Nového Ostrova. (Foto: Jan Rasch 0) V poslední fázi v letech 9 97 byl Nový Ostrov obklopen prstencem výškových domů. Tato etapa, podobně jako celá normalizační panelová výstavba v Československu, byla poznamenána uspěchaností, která se odrazila ve zhoršené kvalitě jak technologicko-konstrukční, tak architektonické. 7 (Foto: Jan Rasch, 0) Dominantou Mírového náměstí je Dům kultury pracujících Jáchymovských dolů, který byl po roce výstavby slavnostně otevřen na Svátek práce. května 9. Ikonická stavba se měla stát vizitkou socialismu a dokladem péče strany a vlády o naše pracující, jak píše Jan Urban ve své topografii Ostrova. A bylo tomu tak, Dům kultury se stával kulisou pro velkolepé oslavy Dne horníků. Snímek je z roku 9. (Muzeum Karlovy Vary) U reprezentativně pojaté stavby kulturního domu byl kladen velký důraz na uměleckou výzdobu s motivy pracujícího lidu, jakým je například sousoší na atice od Jaroslava Šlesingera, malovaná skla interiéru nebo štuková výzdoba fasády. Nejmodernější (kino)sál v Československu měl kapacitu lidí. (Foto: Jan Rasch 0), 7 Pro břízolitové fasády ostrovských bytových domů postavených ve stylu socialistického realismu je typická sgrafitová výzdoba, někdy doplněná o rostlinné či zvířecí motivy zdobící vstupní portály domů. Díky zvýšenému zájmu historiků umění a památkářů se dnes více než dříve dbá na rekonstrukce staveb, před nedávnem značně živelné, na zachování původních architektonických prvků a výzdoby fasád. 9 0 (Foto: Jan Rasch 0) Rozvoj města a nárůst kupní síly ilustruje informace z publikace Vítězslava Sotolaře Tak šel život (90) o ročním prodeji televizorů v obchodním domě Brigádník v Ostrově v roce 97 činil obrat za tento artikl korun, o dva roky později už to bylo 000 korun. Na obrázku je stále funkční obchodní parter obchodního domu Brigádník na nároží Mírového náměstí a Masarykovy ulice. (Foto: Jan Rasch, 0) 9 Dočasná architektura pro Den horníků na Mírovém náměstí, oslavující místní podnik Závod míru a jeho nejlepší pracovníky. (Muzeum Karlovy Vary) 0 Největší pozornost při výpravě fasád byla věnována veřejným budovám například na mateřských školkách a jeslích nacházíme keramické reliéfy se stylizovanými zvířecími motivy od keramika Jiřího Kemra a malíře Miroslava Krause. Na fotografii je mateřská škola v Krušnohorské ulici. (Foto: Jan Rasch, 0) V roce 97 se v Ostrově začalo s výstavbou nemocnice, otevřena byla v listopadu roku 9. Měla sloužit Jáchymovu i Hornímu Slavkovu. Podle dobových zpráv ale byla určena pro všechny horníky československých uranových dolů, pod rouškou státního tajemství sem přiváželi těžce nemocné i například z Dolní Rožínky na Moravě. (Muzeum Karlovy Vary) Na dohled z Mírového náměstí, tedy v samém centru nového města, byla v 0. letech dokončena budova městského úřadu a výškový dům ostrovské pobočky podniku Škoda. Ta byla zřízena v roce 99, aby výroba strojů nahradila chybějící pracovní místa po uzavření Jáchymovských dolů. Vertikální budova moderních prozápadních tvarů se stala zajímavým kontrastem k socialistickému jádru sídliště jen o desetiletí staršího. (Reprofoto: Lubomír Zeman, Architektura socialistického realismu v severozápadních Čechách, Ostrava 00) Nad plochou střechou hotelu v Krušnohorské ulici je dochován neonový nápis jeden z posledních dokumentů takzvaného bruselského stylu. Tento styl byl pojmenován po světové výstavě v roce 9 v Bruselu, kde českoslovenští architekti načerpali nové inspirace, které pak v dalších letech dominovaly jejich tvorbě. K dalšímu vybavení města přibylo vedle škol, obchodních domů a nemocnice také sportovní středisko. Architektonicky zajímavá jsou boční schodiště akcentovaná vertikálními pásy prosklených panelů, takzvaných luxferů. Zimní stadion měl být postaven v roce 90, ale k jeho realizaci nedošlo. KV arena, otevřená v roce 009, byla provedena podle jiného návrhu. (Foto: Jan Rasch, 0) (Foto: Jan Rasch, 0)