MASARYKOVA UNIVERZITA. Multimediální pomůcka pro nácvik ručního obrábění

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy Multimediální pomůcka pro nácvik ručního obrábění Bakalářská práce Brno 2010 Autor práce: Jan Krejčí Vedoucí práce: Ing. Karel Stibor, CSc.

2 Bibliografický záznam KREJČÍ, Jan. Multimediální pomůcka pro nácvik ručního obrábění: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, str., 3 přílohy. Vedoucí diplomové práce Ing. Karel Stibor, CSc. Anotace Bakalářská práce na téma Multimediální pomůcka pro nácvik ručního obrábění je koncipována jako multimediální didaktická pomůcka v oblasti ručního obrábění, kterou by mohli studenti využívat nejen ve vyučování praktických činností, ale i doma při samostudiu, jelikož hlavní pomůcka je koncipována jako běžně dostupná webová stránka. V této práci se zabývám historií obrábění, obráběcími nástroji a jednotlivými operacemi ručního obrábění s důrazem na jejich didakticky názorné provádění. Součástí práce je několik desítek fotografií, několik instruktážních videí, dva náměty a kontrolní test. Annotation The bachelor thesis Multimedia application for hand-tooling training is drawn up as a multimedia teaching aid for hand-tooling training which could be used both at school during Practical Work lessons and at home for the students self-study as the application would be readily available on a website. The thesis also analyses the history and areas of hand tooling with the emphasis put on the illustrative way of showing the operations. The thesis includes several dozen instructional images, several instructional videos and a quiz. Klíčová slova Praktické činnosti, obrábění dřeva, nástroj, ruční obrábění, nástroje, náměty, bezpečnost práce, multimediální pomůcka, měření, orýsování, upínání, řezání, rašplování, pilování, broušení, vrtání, dlabání, hoblování. Keywords Practical work, woodworking, tool, hand tooling, safety, multimedia application, measuring, scribing, camping, cutting, rasping, sawing, grinding, dribling, chiselling, planing. 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 15. dubna 2010 Jan Krejčí 3

4 Poděkování Děkuji pánům Ing. Karlu Stiborovi, CSc. a Pavlu Klímovi za odborné vedení, připomínky a cenné rady, které mi poskytli při zpracování této bakalářské práce. 4

5 Obsah ANOTACE... 2 ÚVOD OBRÁBĚNÍ HISTORICKÝ ÚVOD OBRÁBĚCÍ NÁSTROJE RUČNÍ OBRÁBĚNÍ DŘEVA MĚŘENÍ A ORÝSOVÁNÍ Nástroje pro měření Nástroje pro orýsování Zásady měření a orýsování UPÍNÁNÍ Nástroje pro upínání Zásady upínání ŘEZÁNÍ Nástroje pro řezání Zásady řezání RAŠPLOVÁNÍ A PILOVÁNÍ Nástroje pro rašplování a pilování Zásady práce při rašplování a pilování BROUŠENÍ Nástroje pro broušení Zásady práce při broušení VRTÁNÍ Nástroje k vrtání Zásady vrtání DLABÁNÍ Nástroje pro dlabání Zásady práce při dlabání HOBLOVÁNÍ Nástroje pro hoblování Zásady hoblování NÁMĚTY HÁČEK Zadání námětu Postup prác HLAVOLAM Zadání námětu Postup práce DIDAKTICKÉ MULTIMEDIÁLNÍ POMŮCKY WEBOVÉ STRÁNKY VÝUKOVÉ DVD KONTROLNÍ TEST...52 ZÁVĚR...53 POUŽITÁ LITERATURA...54 RESUMÉ...56 SEZNAM PŘÍLOH

6 Úvod Téma bakalářské práce Multimediální pomůcka pro nácvik ručního obrábění jsem si vybral, protože praktické činnosti v oblasti dřeva nejsou v poslední době na některých školách vůbec vyučované nebo jsou na některých školách nahrazeny jinými předměty. Teoretické a praktické znalosti studentů praktických činností jsou do jisté míry úměrné stylu a formě výuky, tedy volbě vhodných výukových postupů, pomocí kterých studenti mohou nacvičit jednotlivé operace ručního obrábění. Ruční obrábění jsem si vybral proto, že ruční operace patří k těm nejzákladnějším, které by měl ovládat každý absolvent základní školy. A dřevo jako materiál jsem zvolil pro jeho lehkou obrobitelnost, snadnou dostupnost a malé pořizovací náklady. Praktické činnosti jsou v RVP (Rámcový vzdělávací program) zařazeny do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Oblast je rozdělena do osmi okruhů (svět práce, práce s technickými materiály, design a konstruování, pěstitelské práce a chovatelství, provoz a údržba domácnosti, příprava pokrmů, práce s laboratorní technikou a využití digitálních technologií), z nichž je povinný pouze okruh svět práce a minimálně další dva si vybírá sama škola. Protože RVP pro základní vzdělávání je podkladem pro tvorbu ŠVP (Školní vzdělávací program), umožňuje tím každé škole tvořit vlastní strukturu postupů a při zařazování praktických činností do některého z ročníků druhého stupně základní školy. Přesto bych doporučil zařadit tuto pomůcku žákům šesté a sedmé třídy. V prvním ročníku na druhém stupni (šestý ročník) by se měli naučit zásadám technického kreslení a správnému zacházení s jednoduchými nástroji. Poté co si dostatečně osvojí práci s nástroji a vytváření jednoduchých tvarů materiálu, mohou se začít věnovat i složitějším úkonům (jako je například tvorba háčku nebo hlavolamu, které jsem použil jako modelové výrobky a jejichž výrobní postup je podrobně zaznamenán v této bakalářské práci). Instruktážní videa a fotografie, které učí jak správně postupovat při jednotlivých úkonech ručního obrábění (řezání, hoblování, rašplování a další) bych použil v šestém ročníku a tvorbu výrobků (háček, hlavolam) v sedmém ročníku. V dalších ročnících by pak studenti postupovali k náročnějším materiálům jako jsou plasty a kovy. Cílem práce bylo pro studenty vytvořit multimediální didaktickou pomůcku v oblasti ručního obrábění, kterou by mohli využívat nejen ve vyučování praktických činností, ale i doma při samostudiu, jelikož pomůcka je koncipována jako běžně dostupná webová stránka. Tyto stránky jsou kromě obrázků a textů, obsažených v této práci, doplněny množstvím videí a testů k souvisejícím oblastem ručního obrábění. 6

7 1 Obrábění Obrábění je technologický pochod, kterým vytváříme požadovaný tvar obrobku ve stanovených rozměrech a v požadované kvalitě obrobených ploch. 1 Obrábění lze rozdělit podle způsobu oddělování materiálu, a to na třískové a beztřískové. Při beztřískovém obrábění je oddělovaná část samotným výrobkem, zatímco při třískovém obráběním je oddělovaná část vedlejší produkt, odpad, ve formě pilin či třísek. Obrábění lze dále dělit podle materiálu, na obrábění kovů, dřeva a plastů. 1.1 Historický úvod Historie obrábění dřeva sahá až do pravěku. V době asi před třemi miliony let dochází u člověka (Homo erectus) k napřimování postavy a ruce mohou nyní začít používat různé předměty nalezené v přírodě a hlavně jimi opracovávat jiné předměty. První nástroje, které člověk (rod Australopithecus) používal, byly neopracované nerosty, později již oštípané do tvaru ostrých čepelí. Až před 1,5 milionem let člověk (Homo habilis) začíná používat pěstní klín a první sekáčky. S udržením ohně před lety (Homo neandrtalis) přichází opalování hrotů nástrojů či používání primitivních vrtáků. Dokonalejší nástroje začal člověk (Homo sapiens) používat až před lety, ty se už začínají skládat i z více součástí. Opracovává kosti, nerosty, dřevo, zpracovává kůži. V době asi před lety dochází ke změně způsobu obživy, od lovu se přechází k zemědělství, vznikají nástroje pro obdělávání půdy, kácení lesů a výstavbu obydlí. Později, v době železné, se učí zpracovávat rudu, objevují se hrnčířské pece, metalurgie a keramika. Zemědělci zdokonalují obdělávání půdy rádlem, k dopravě začínají používat veslice a plachetnice. Člověk používá dláto, sekeru, poříz, vrtáky a objevuje hoblík. Dochází i ke zdokonalování zbraní, jako byly sekery a kovová kopí, ale objevují se i první přilby a brnění. O strojích lze mluvit až od dob římské říše, asi 4. století našeho letopočtu, kdy byly v Galii postaveny první vodní pily. Obráběcí stroje jsou záležitostí až pozdního novověku, kdy během průmyslové revoluce dochází k objevu kotoučové pily, rozmítacího pilového stroje a řetězové pily. 1 Pecina, Pavel; Pecina Josef. Materiály a technologie dřevo. Brno: Pdf MU, s

8 1.2 Obráběcí nástroje Základní nástroje používané přímo člověkem vycházejí obvykle z principu jednoduchých strojů a obvykle zvyšují schopnosti lidských rukou popřípadě nohou. Za nástroj jsou označovány i jednodušší součásti větších strojů. Nástroj je tedy prostředkem k uskutečnění určité činnosti, bývá svázán s určitou konkrétní technikou či s nějakým technologickým procesem. Nářadí je pojem, který obvykle označuje sadu nástrojů nějaké řemeslné profese nebo jiné úzce specializované manuální činnosti. Sadám nástrojů pro jiné neřemeslné profese a jiné specializované lidské činnosti se obvykle říká náčiní. Řezný nástroj se skládá z těla a břitu. Tělo je část nástroje, za kterou je upnut, zatímco břit je pracovní neboli řezná část nástroje a má tvar klínu. Břit je tvořen dvěma plochami, čelem a hřbetem. Je to ta část nástroje, která vniká do materiálu a odděluje třísky od obrobku. Vzájemná poloha čela a hřbetu je důležitá. Popisujeme ji pomocí geometrie břitu, tedy pomocí úhlů břitu, čela a hřbetu. Čelo je plocha břitu, která odvádí přebytečné kusy materiálu. Hřbet je plocha břitu, která je přiblížená k obráběnému materiálu. Úhel břitu je úhel mezi čelem a hřbetem břitu. Podle úhlu mezi těmito plochami rozlišujeme břity s různými typy ostří. Čím je úhel větší, tím vyšší je odpor nástroje při vnikání do materiálu, ale snižuje se jeho pevnost. Je tedy dobré u jednotlivých nástrojů volit takový úhel, aby byl kompromisem mezi odporem a trvanlivostí. Menší úhly použijeme při obrábění materiálů s menší pevností. Ostří neboli řezná hrana je průsečnice obou ploch, tedy čela a hřbetu. Ostří jednotlivých pracovních nástrojů budou podrobněji popsána v jednotlivých kapitolách. Úhel čela je úhel mezi čelem a kolmicí na směr pohybu nástroje. Ovlivňuje pronikání nástroje do materiálu. Při zmenšování úhlu břit hůře vniká do materiálu a dochází k větší deformaci třísky. Při větších úhlech se tříska utváří lépe, ale břit je tenčí, a tedy i slabší. 2 2 Gregor, Radomil. Materiály a technologie - Dřevo a materiály ze dřeva. Brno: UJEP, s 84. 8

9 Obrázek 1 - Geometrie nástroje [ 1 - úhel hřbetu, 2 úhel břitu, 3 čelo břitu, 4 hřbet břitu, 5 hrana řezu, 6 - úhel čela ] Při ručním obrábění dřeva používáme většinou nástroje, které se používají i při zpracování kovů či plastů. Nástroje pro obrábění dřeva jsou charakterizovány počtem, tvarem a velikostí jejich pracovních částí neboli břitů. Tyto nástroje mohou být jednobřitové nebo mnohabřitové. U nástrojů ručního obrábění používáme malé úhly břitu. Práce s nimi je pomalá a pohyb nástroje je přerušovaný. V této práci jsou nástroje rozděleny podle příslušných operací. 9

10 2 Ruční obrábění dřeva Jednotlivé operace ručního obrábění jsou: upínání, řezání, rašplování, pilování, broušení, vrtání, dlabání a hoblování. Těmto operacím předchází ještě operace orýsování, měření a upnutí, bez kterých by nebylo možno kvalitně provádět jednotlivé operace obrábění. Aby byl proces výrobku kompletní, po těchto všech operacích přichází na řadu ještě spojování a úprava povrchu, avšak těmito operacemi se v této práci již zabývat nebudu. 2.1 Měření a orýsování Měření a orýsování přesných rozměrů je vždy první krok k úspěšnému sestavení konečného výrobku. Měření je porovnávání délky nebo úhlu s odpovídajícím měřidlem. Pomocí měření zjišťujeme délku, výšku a tloušťku měřeného předmětu. Pro měření délek používáme ocelové měřítko, svinovací metr, skládací metr a posuvné měřítko. Orýsování je přenesení velikosti délkového rozměru nebo úhlu na dřevo. Provádíme ho nejčastěji tužkou. Mezi další nástroje k orýsování patří úhelník, jehla, rejsek, pokosník a kloubové kružidlo Nástroje pro měření Metry jsou nejčastější nástroje pro měření délky. Rozlišujeme několik druhů metrů. Skládací metr existuje v dřevěné i plastové podobě, ve velikostech 1 nebo 2 metry. Na koncích je opatřen mosaznými koncovkami, ve kterých bývá umístěna nula. Koncovky jsou důležité z důvodu možného opotřebení dřeva a následné ztráty přesnosti. Po celé délce metru je vyražena nebo natištěna stupnice. Obrázek 2 - Skládací metr 10

11 Svinovací metr je skladnější a praktičtější, je svinut v úzké krabičce kruhového nebo čtvercového tvaru. Na krabičce se většinou nachází jezdec, díky němuž je možno po vytažení potřebné délky metr aretovat. Obrázek 3 - Svinovací metr Ocelové měřítko je dlouhý rovný pásek pevného kovu s vyraženou stupnicí. Mimo měření ho lze použít k orýsování nebo k vedení nástroje při řezání. Pokud je měřítko vyrobeno z neohebného materiálu, jedná se o tzv. ocelové pravítko. Obrázek 4 - Ocelové měřítko Úhelník slouží k ověření zda jedna část výrobku svírá pravý úhel s jinou částí výrobku. Úhelník se skládá ze dvou ramen, které spolu svírají pravý úhel. Obrázek 5 - Úhelník 11

12 Pokosník je velmi podobný uhelníku, avšak jeho ramena nejsou pevně spojená a jsou vybavena stupnicí, díky které lze odečítat úhel nastavený mezi oběma rameny. Obrázek 6 - Pokosník Nástroje pro orýsování Rýsovací jehla patří mezi nejstarší a nejjednodušší nástroje pro práci se dřevem. Jedná se vlastně o špičatý kus oceli s rukojetí. Obrázek 7 - Rýsovací jehla Pro práci se dřevem existuje speciální široká tužka zvaná truhlářská tužka. Její výhoda je v menším opotřebovávání špičky, avšak na úkor přesnosti, proto je v některých případech lepší použít tužku klasickou Obrázek 8 - Truhlářská tužka 12

13 Rejsek se používá při rýsování čar vedoucích rovnoběžně nebo kolmo se směry vlákna. Je tvořen držákem a dvěma tyčinkami, na kterých jsou hroty. Pohyb tyčinek umožňuje kolík, který povolením dovoluje posuv tyčinek, zasunutí naopak posuvu zabraňuje. Ocelové hroty slouží na vyznačení čáry na dřevě. Obrázek 9 - Rejsek Kružidlo slouží ke kreslení křivek, kružnic či půlkruhů. Kružidlo má na jednom konci tuhu a na druhém hrot, zatímco odpichovadlo má na obou koncích hroty. Slouží také k přenášení rozměrů. Obrázek 10 - Odpichovadlo Zásady měření a orýsování Při základním orýsování s použitím měřidla je potřeba si uvědomit, kde je nula. Ta se může nacházet v hraně měřítka nebo je posunuta mimo hranu kvůli možnému opotřebení. Při označování řezu či tvaru spojů rýsujeme špičákem nebo ostrou tužkou. Je potřeba dbát na pravoúhlost a přesnost rýsování. Držadlo úhelníku zapřeme pevně o hranu a podle pravítka pak narýsujeme ať již tužkou, nebo nožem čáru. 13

14 Při používání rejsku je důležité si umět nastavit hroty. Přiložíme držák rejsku k hraně materiálu a hrot nastavíme podle značky na ploše nebo podle stupnice na libovolném měřítku. Pokud rejsek používáme k orýsování čepů a dlabů, je potřeba na začátku práce nastavit rozteč mezi hroty podle šířky dláta. 2.2 Upínání Druhou nejdůležitější operací je správné upnutí obráběného dřeva. Materiál musí být upnut tak, aby při dokončování operace nebyla poškozena deska pracovního stolu nebo nástroj, kterým operaci provádíme. Pro upínání materiálu slouží zejména hoblice a svěrky Nástroje pro upínání Svěrka (ztužidlo) slouží k dodatečnému upnutí materiálu k hoblici nebo také k přidržení části materiálu při lepení. Obrázek 11 - Svěrka Svěrák je dílenský nástroj, sloužící k upevnění opracovávaného materiálu. Je tvořen dvojicí čelistí, z toho je jedna posuvná a jedna je pevná. Posun čelisti se provádí stahováním trapézovým šroubem. 14

15 Obrázek 12 - Svěrák Hoblice je nejvhodnějším pracovním stolem pro ruční obrábění dřeva. Je vyrobena ze dřeva. Je vybavena obvykle dvěma vozíky svěráků, které umožňují upnutí obráběných dřevěných výrobků. Skládá se z pracovní desky, předního a zadního vozíku, několika otvorů pro poděráky, ze samotných poděráků a žlábku pro odkládání nástrojů. Výška pracovní desky hoblice by měla dosahovat k zápěstí stojícího připaženého žáka. Obrázek 13 Hoblice [ 1 přední vozík, 2 zadní v., 3 poděráky, 4 otvory pro poďěráky, 5 deska, 6 žlábek, 7 zásuvka ] 15

16 Obrázek 14 - Poděráky Zásady upínání Dřevo se upíná mezi poděráky hoblice a to tak, že levá strana prkna se položí na desku hoblice. Pravá strana prkna může být vlivem borcení materiálu vypuklá a prkno položené pravou stranou na desku hoblice by nebylo pevně upnuto. Nejdříve se dřevo upne jen zlehka, potom se poklepem na rohy prkna (kladivem nebo paličkou) usadí na desce stolu a teprve potom se vozík pevně utáhne. Velké desky upínáme truhlářským ztužidlem, malé do vozíků hoblice. Menší kusy dřeva lze též upnout do čelistí zámečnického svěráku. Do předního vozíku upínáme materiál vodorovně a do zadního svisle. Měkké materiály upínáme do čelistí svěráku pomocí gumových či plstěných vložek, aby nedošlo k deformaci materiálu. 2.3 Řezání Řezání je jedním ze způsobů třískového oddělování materiálu. Při řezání pilou v materiálu vzniká pilový řez a odpadávají piliny. Pila se skládá z rukojeti a pilového listu. Zuby listu mají trojúhelníkový tvar a pracují jako řada klínů za sebou, vnikají postupně do dřeva a vytvářejí pilový řez. Zuby pilového listu mohou mít různou velikost a tvar. Pro materiály tvrdší je třeba zvolit drobné pilové zuby, pro materiály měkčí jsou pak vhodnější pily se zuby většími. Aby pila správně řezala, musí mít její zuby správný sklon. U pily na dřevo jsou zuby nakloněny proti směru pohybu. Pohyb pilového listu při průchodu materiálem je brzděn třením o stěny řezu. Aby se tomu zabránilo, jsou zuby pily na dřevo rozvedené tak, že všechny liché zuby jsou vyhnuty na jednu stranu a všechny sudé na stranu opačnou 16

17 Obrázek 15 - Geometrie pilového listu [ 1 úhel ostří, 2 úhel hřbetu, 3 úhel čela, 4 úhel řezu, 5 rozteč zubů, 6 výška, 7 čelo, 8 hřbet ] Obrázek 16 - Srovnání různých pilových listů. Obrázek 17 - Rozvod pily Nástroje pro řezání Pracovní nástroj pro řezání materiálu se nazývá pila. Pila je nástroj určený k oddělování předmětů ze dřeva, kovu nebo i z jiných materiálů. Základní částí je obvykle pohyblivý ozubený pilový list, jehož zuby narušují při pohybu řezaný materiál. Pily dělíme na několik typů podle způsobu využití. 17

18 Rámová pila se skládá z pilového listu, ramene, rukojeti, napínacího lanka a rámu ve tvaru písmene H. List pily je natahován mezi dvěma svislými rameny upevněnými na protějších koncích střední příčky. Je natahován silou přetočeného lanka, které k sobě táhne opačné konce ramen. K příslušenství pily patří tři pilové listy: rozsečka, osazovačka, vykružovačka. Jednotlivé listy se od sebe liší možností použití, které naznačuje i jejich pojmenování. Obrázek 18 - Rámová pila Pokosová pila se skládá z kovového pracovního stolku s opěrkou, který s pilou svírá pravý úhel. Pila je upevněna do rámu kterým se dá otáčet o 45 stupňů oběma směry a lze tím nastavit úhel řezu. Slouží k seřezávání rohů. Obrázek 19 - Pokosová pila Lupenková pila má velice úzký list, který je napínán rámem ve tvaru písmene U. Díky rámu můžeme pilu natočit do jakéhokoli polohy a vyřezat tak i zakřivené linie. Používá se pro velmi jemné zakřivené řezy. Kvůli křehkosti tenkého listu je omezena na řezání tenkých a měkkých materiálů. 18

19 Obrázek 20 - Lupénková pila Pila čepovka je pila s jemným ozubením, která je určena svým tvarem pro snadnější vyřezání čepů. List je ve tvaru obdélníku, většinou mívá na horní hraně zesílení, které sice znemožňuje provádět průchozí řezy, ale dobře stabilizuje pilu a nedochází k ohýbání plátku při řezání. Obrázek 21 - Pila čepovka Pila děrovka má velice úzký pilový list a používá se k vyřezávání křivek o větším průměru nebo malých otvorů při omezeném přístupu. Obrázek 22 - Pila děrovka 19

20 Pila ocaska slouží k vedení řezů ve směru vláken dřeva. Má má kónicky vybroušený břit, který brání uváznutí pily v materiálu. Také má velký rozvod a velké zuby. Obrázek 23 - Pila ocaska Zásady řezání Nikdy neřežeme od oka, vždy si narýsujeme rysku. Pilu položíme na rysku materiálu a při prvních tazích pily za pomoci nehtu palce, o který zapřeme pilový list, ji zařízneme do materiálu. Při řezání je pila ve sklonu zhruba od plochy materiálu, netlačíme na ni a je zapotřebí využívat co největší část pilového listu. Zuby pily směřují při řezání dopředu. Při dořezávání zpomalíme činnost a přidržíme odřezávanou část, aby se nám spodní vlákna materiálu neodštípla. Obrázek 24 - Naříznutí materiálu 20

21 Obrázek 25 - Správný postoj při řezání 2.4 Rašplování a pilování Konečný tvar výrobku se dotváří rašplováním a pilováním. Rašple a pilníky se také používají k úpravám zakřiveného povrchu, který není možno hoblovat. 21

22 Obrázek 26 - Pilník [1] a rašple [2] Obrázek 27 - Srovnání seků rašple [1] a pilníku [2] Nástroje pro rašplování a pilování K hrubému obrobení slouží rašple, kterou používáme při odebírání větších vrstev dřeva. Hrubost rašplí je dána počtem zubových hrotů na cm 2. Nejběžnějšími variantami rašplí podle hrubosti je polohrubá, střední a jemná. Hlavním pravidlem je, že čím hrubší sek, tím více materiálu se odebírá. Při odebrání pilin zůstávájí na opracovávaném povrchu hrubé rýhy, proto se nesmí při rašplování materiál ubírat až k naznačené rysce, ale musí se nechat ještě malá vrstva materiálu k jemnému obrobení. Obrázek 28 - Typy rašplí 22

23 Jemné opracování se provádí pilníkem. Pilníků se vyrábí mnoho druhů podle toho, k jaké práci jsou určeny. Mají různý tvar a různě husté a ostré seky. Rozličné tvary pilníků usnadňují opracování tvarových ploch. Pro obrábění dřeva jsou důležité ploché, úsečové, kruhové, trojhranné a čtyřhranné pilníky se seky hrubými nebo polohrubými. Různé druhy hrubosti pilníků se volí podle opracovaného materiálu, požadovaného úběru a jakosti povrchu. Jemné pilníky se na dřevo nehodí. Pro seky dílenských, jehlových a ostřicích pilníků je hrubost seku udávána počtem celých zubů na centimetr podél délky pilníku. Obrázek 29 - Typy pilníků [ 1 plochý, 2 trojúhelníkový, 3 úsečový, 4 kruhový ] Pilník plochý se používá pro pilování rovných povrchů, ostrých rohů a osazení. Pilník čtvercový se používá pro pilování drážek, pravoúhlých otvorů,vnitřních rohů a pro jemnou úpravu řezných nástrojů. Trojúhelníkový pilník se používá při odstraňování ostřin, pilování úhlů a vnitřních rohů. Půlkruhový (úsečový) pilník se používá pro pilování konkávních a plochých povrchů a velkých otvorů. Kruhový pilník slouží k pilování otvorů, velkých zaoblení a konkávních povrchů. Škrabka je jedním z nejjednodušších tesařských nástrojů. Jedná se o čepel z popouštené oceli. Slouží k vyhlazování dřeva Zásady práce při rašplování a pilování Při obrábění výrobku držíme rašpli nebo pilník oběma rukama tak, že jednou rukou držíme násadu a prsty či dlaní druhé ruky tlačíme na její čepel. Tím ji přitlačujeme k obráběné ploše. Při práci s pilníkem provádíme rovnoměrný pohyb. 23

24 Obrázek 30 - Správný postoj při rašplování Sek ubírá jen jedním směrem, proto při zpátečním pohybu povolíme tlak na materiál. Pohyb provádíme pokud možno vodorovně. Zabíráme při pohybu vpřed. Piluje se dále od čelistí svěráku a kolmo na plochu dřeva, aby nedošlo k úrazu, kdyby pilník sjel např. na prst. Pro práci s pilníkem je důležitý jeho pohyb po opracovávaném materiálu: pilníkem nelze kolébat, chod pilníku po materiálu je mírně zešikma, aby v obrobku nezůstávaly vyškrábané rýhy po seku. Opracovávaný materiál je vhodné mít ve výši loktů a pevně upnutý. Pilníky je třeba chránit před zamaštěním. Materiálem zanesený pilník se čistí mosazným drátěným kartáčem. 24

25 Obrázek 31 - Správné držení malé rašple Obrázek 32 - Správné držení středního pilníku Obrázek 33 - Správné držení velkého pilníku 2.5 Broušení Broušení je dokončující operace při obrábění. Broušení spočívá v odstraňování vrstev opakovaným působením brusiva (například brusného papíru). 25

26 2.5.1 Nástroje pro broušení Pro ruční broušení dřeva slouží brusné neboli smirkové papíry. Podle druhu dělíme brusivo na přírodní a umělé. Pro broušení dřeva a plastů se používají hlavně přírodní brusiva z křemičitého písku nebo přírodního korundu a jako umělé brusivo se používá oxid hlinitý a karbid křemíku. Čím hrubější brusný papír, tím vyšší číslo. Pro běžné broušení dřeva se používají brusné papíry zrnitosti (například pro plasty lze použít jemnější zrnitosti ). Obrázek 34 - Brusný papír Zásady práce při broušení Broušení vždy začínáme s hrubějším brusným papírem a postupujeme k jemnějšímu. Velké plochy brousíme kroužením ruky, malé plochy brousíme po směru vláken dřeva. Při broušení rovinných ploch se smirkový papír napíná na brousící kostku, při broušení kulatých otvorů jej můžeme upnout na kulatou tyč. Vždy při broušení používáme brusný papír napnutý na vhodné podložce, při držení papíru v ruce může dojít k poranění o brusná zrna. 26

27 Obrázek 35 - Brousící kostka 2.6 Vrtání Při vrtání je na rozdíl od ostatních operací využit rotační pohyb, kterým za pomoci posuvného pohybu směrem do materiálu vrtákem odebíráme třísku a vytváříme tak v materiálu díry válcového či v některých případech kuželového průřezu. Na vrtáky působíme malou silou. Vrtání patří rovněž k třískovým obráběcím procesům. Je to velmi stará pracovní operace. Vrtáním vznikají válcové díry určité hloubky a průřezu nebo díry průchozí. Při vrtání průchozích děr zabráníme vylamování okrajů dřevěnou podložkou. Vrtaný materiál i podložka vyžadují dokonalé upnutí. Vrtáme - li otvory menší, používáme šroubovité vrtáky na kov. Na vytvoření otvorů o větším průměru je vhodné užití plochých vrtáků na dřevo Nástroje k vrtání Nejjednoduššími nástroji pro vrtání otvorů jsou klasické nebozezy. Jinými nástroji pro vrtání otvorů jsou také kolovrátky. Existují i ruční vrtačky opatřené svidříkovým závitem, dále též mechanické ruční vrtačky poháněné klikou pomocí ozubeného převodu. 27

28 Obrázek 36 - Geometrie vrtáku [ 1- čelo, 2 fazetka, 3 ostří, 4 hřbet, 5 úhel vrcholu, 6 úhel čela ] Ruční vrtačka je obráběcí stroj určený k obrábění rotačních otvorů, například pomocí vrtáků, výhrubníků, výstružníků, závitníků a záhlubníků. Má převodové ústrojí, hrudní opěrku a boční rukojeť. Většinou je přepínatelná mezi dvěma rychlostmi. Kolovrátek je vlastně jednoduchá jednou zalomená kliková hřídel opatřená na dolním konci vrtací hlavou a na druhém konci rukojetí. Zařízení pracuje na jednoduchém fyzikálním principu kola na hřídeli, kdy otáčivým pohybem lidské ruky o větším poloměru vzniká požadovaný kroutící moment v hlavě nástroje o menším poloměru, ve které je vhodným upínacím mechanismem připevněn vrták. Obrázek 37 - Kolovrátek Nebozez je jeden z nejstarších nástrojů k vrtání. Jedná se o vrták, který má za špičkou spirálovitou osu sloužící k vytvoření díry požadovaného průměru. Osa nebozezu je na konci upevněna v dřevěné násadě. 28

29 Obrázek 38 - Nebozez Svidřík je jednoduché mechanické zařízení, které převádí přímočarý pohyb na pohyb rotační. Může to být hřídel s velmi strmým závitem, jednoduchým nebo pravým a levým, po níž se ručně pohybuje člunek s kamenem klouzající v drážkách závitu. Na horním konci hřídele svidříkových nástrojů je volně otočná rukojeť, kterou člověk drží obvykle v levé ruce a tlačí tak na nástroj. Na dolním konci hřídele je pak jednoduché sklíčidlo, do něhož se upíná vrták, šroubovák a podobně. Obrázek 39 - Svidřík Vrtáky se dělí dle využití na vrtáky do dřeva, kovu a betonu. V současnosti je nejpoužívanějším druhem tzv. šroubovitý vrták, který se díky svému provedení stává univerzálním pro téměř všechny materiály. Je vhodný na díry o malém průměru. Má šroubovité ostří se středícím hrotem, který vrták vede v díře. Spirálový vrták slouží při vrtání hlubokých děr za použití ruční vrtačky nebo kolovrátku. Kopinaté vrtáky slouží k vytváření malých otvorů nebo při předvrtávání. Pracovní část je tvořena oboustranným klínem. Plochý vrták má na konci osy plochý břit se špičkou. Umožňuje vrtání děr větších průměrů do měkkého či čerstvého dřeva. Vrtání je méně přesné. Hadovitý vrták má průměr až 32 mm o délce od 320 do 600 mm, používá se pro vrtání hlubokých děr do trámů a hranolů. Umožňuje provrtat například dva trámy položené přes sebe. Závitový samostředící hrot zaručuje přesné vrtání. 29

30 Obrázek 40 - Typy vrtáků [ 1 - plochý vrták, 2 - špulíř, 3 - šroubovitý vrták, 4 - hadovitý vrták ] Pilový děrovač umožňuje vyříznout jen obvod díry tak, že jádro vypadne v podobě kolečka nebo válce. Obrázek 41 - Pilový děrovač Zásady vrtání Označíme si střed vrtaného otvoru. Vybereme správný vrták a upneme do nástroje. Hrot vrtáku přiložíme k označenému otvoru. Vrtáme tak dlouho, dokud nedosáhneme požadované hloubky nebo se neprovrtáme skrz. V případě průchozích děr je nutné materiál podložit podložkou, aby nedošlo k poškození pracovního stolu. 30

31 Obrázek 42 - Správný postoj při vrtání 2.7 Dlabání Dlabáním se ve dřevu vytvářejí hranaté otvory různých velikostí, tvarů a hloubek, které slouží ke spojení dřevěných součástí navzájem, nebo k zapouštění nábytkového a stavebního kování. Ostří dláta, které má tvar klínu, vniká do dřeva přesekáváním jeho vláken a štěpením dřeva na třísky. Dláta lze též použít ke štípání, krájení a řezání dřeva např. při řezbářství nebo soustružení dřeva. 31

32 2.7.1 Nástroje pro dlabání Dláto je břitový nástroj používaný k vyřezávání či vysekávání dřeva. Má čepel z popouštěné oceli zkosené na jednu stranu, aby vznikla ostrá hrana ostří. Na druhé straně je břit zapuštěn do soustružené rukojeti. Tato dláta se používají tak, že jsou na ně vedeny údery kladivem nebo dřevěnou paličkou, která jim uděluje potřebnou hybnost. Obrázek 43 - Dláta Čepovní dláto je určeno k zhotovování čepů a dalších spojů, jejichž hloubka by byla pro běžná dláta příliš velká. Duté dláto se podobá obyčejnému dlátu, jeho ostří má ale zaoblený profil. Je to nejdůležitější nástroj řezbářů a sochařů Zásady práce při dlabání Tvar dlabu se orýsuje na dřevo. Dlabané dřevo se pevně přitáhne k desce pracovního stolu. Dláto se nasadí kolmo asi 1 mm před ryskou z vnitřní strany dlabu tak, aby břit dláta směřoval do dlabu. Dláto se nesmí přikládat přímo na rysku, protože při stlačení vláken by se dlab poněkud zvětšil. Aby se dlabané dřevo nerozštípilo, dělají se nejdříve záseky kolmé na směr vláken dřeva, a pak záseky rovnoběžné se směrem vláken. Dřevo se při dlabání odebírá od středu dlabu směrem k jeho okrajům. 32

33 Nikdy se nesmí pracovat s dlátem, které má prasklou rukojeť, také se nesmí používat k práci tupé dláto nebo dláto s vylámaným ostřím. Dláto se při práci drží pouze za rukojeť, nikoliv za čepel, kdy může dojít ke sklouznutí dláta a k poranění studenta. Obrázek 44 - Správný postoj při dlabání 2.8 Hoblování Hoblování se používá ke srovnávání dřeva na potřebnou tloušťku, dále ke srovnávání nerovných ploch a začišťování povrchu dřevěných dílů. Speciálními hoblíky lze vyhoblovat drážky, polodrážky nebo různé tvarové profily. 33

34 Podstata hoblování je, že ostří nože hoblíku, který má tvar klínu, při pohybu hoblíku vniká do dřeva a odebírá z něj tenkou třísku neboli hoblinu. Tloušťka odebírané třísky závisí na vysunutí nože z těla hoblíku. Aby se zamezilo vytrhávání vláken dřeva, bývají některé hoblíky opatřeny přídavným želízkem neboli klopkou. O klopku se odebíraná tříska odklápí a povrch je čistý. Ostří nože však musí jen mírně vyčnívat nad plaz. Je nutné, aby ubíraná tříska byla velmi tenká. Tím zabráníme štípání a praskání dřeva Nástroje pro hoblování Klasický hoblík se obvykle skládá z dřevěného těla ve tvaru hranolu a do něj zapuštěného nože. Břit nože (želízko) vyčnívá několik desetin milimetru pod spodní rovinu hoblíku. Klouzavým pohybem hoblíku po povrchu dřeva odkrajuje nůž tenkou hoblinu. Na přední části větších hoblíků bývá rukojeť pro snazší uchopení. Hoblík uběrák se používá k odebírání silnějších vrstev dřeva. Je poněkud užší, ale má dosti širokou štěrbinu. Želízko má obloukovité ostří, které vniká poměrně hluboko do dřeva a hoblovaná plocha je vlnitá. S tímto hoblíkem se může hoblovat pouze po vláknech dřeva, nikoli proti vláknům. Obrázek 45 - Hoblík uběrák 34

35 Obrázek 46 - Tvar želízka uběráku Hoblík hladík je nejužívanější hoblík. Používá se především k zarovnávání a uhlazování povrchu dřeva. Želízko je jednoduché s mírně zaoblenými rohy, aby na hladké ploše nevznikly rýhy od hran želízka. Štěrbina ústí nemá být po celou dobu životnosti hoblíku větší než 2 mm, jinak se budou vytrhávat dřevní vlákna a hoblovaná plocha nebude hladká. Obrázek 47 - Hoblík hladík 35

36 Obrázek 48 - Tvař želízka hladíku Hoblík klopkař se používá především k vyhlazování již předem zhoblovaných rovných ploch. Šířka ústí je pouze 1,5 mm. Želízko je opatřeno jemně nastavitelnou klopkou, která brání vytrhávání dřevních vláken z povrchu hoblovaného dřeva. Obrázek 49 - Hoblík klopkař Hoblík macek se užívá k přesnému srovnávání povrchu velkých desek a prken a ke spárování. Je to největší hoblík. Jeho délka je asi 600 mm, široké želízko má též klopku. 36

37 Obrázek 50 - Hoblík macek Hoblík cidič je specializovaný druh hoblíku s klopkou, určený k hoblování spojů, hran, štípaných a zvlněných povrchů. Klopka má 0,5 mm tlustou hranu, která se nastavuje cca 0,5 mm za břit. O hranu se hobliny zlomí, a břit tak nemá snahu vytrhávat vlákna dřeva. Hoblík člunkař je specializovaný hoblík na hoblování vykroužených částí. Jeho plaz není rovný, ale má tvar válcové výseče o požadovaném poloměru. U kovových člunkařů lze křivost plazu nastavovat, dřevěný člunkař má křivost dánu pevně opracováním plazu. Hoblík římsovník bývá široký 16 až 25 mm, želízko je stejně široké jako plaz a někdy mívá i klopnu. Používá se k hoblování říms, zárubní dveří a okenních rámů, profilových rohů a hran. Obrázek 51 - Hoblík římsovník Na správném seřízení hoblíku, především jeho želízka, závisí kvalita vyhoblované plochy. Želízko nesmí být příliš vysunuté z roviny plazu. Správné vysunutí želízka má být pro tvrdé listnáče 0,2 až 0,3 mm, pro měkké listnáče a jehličnany 0,3 až 0,4 mm. Správně uložené želízko musí vyčnívat rovnoběžně s povrchem plazu. Je li nasazeno křivě, nezabírá pravidelně do hloubky a na hoblované ploše jsou rýhy. 37

38 Chceme li želízko hoblíku uvolnit z těla hoblíku, uchopí se hoblík do levé ruky plazem nahoru, přičemž palec a ukazováček přidržují tělo hoblíku, ostatní prsty přidržují želízko. Kladivem se poklepe na vystouplou nebo jinak označenou zadní část lůžka hoblíku. Nejde li želízko uvolnit, klepá se kladivem do obou boků želízka, až se želízko uvolní. Uvolnění želízka u hoblíku macku se provádí lehkými údery kladiva, shora na přední část lůžka hoblíku. 3 Hoblík se drží v levé ruce tak, že palec je vložen do hoblíku a ukazovák je pod otvorem ústí. Želízko se pozvolna zasouvá dolů až se jeho ostří dotkne ukazováku. Ostří želízka musí směřovat směrem dolů. Potom se vloží klín, který se lehce zaklepne kladivem. Hoblík se obrátí plazem nahoru a pohledem oka se zkontroluje velikost vysunutí želízka a jeho rovnoběžnost s rovinou plazu. Vyčnívá - li želízko málo, klepne se kladívkem na konce želízka a klín se doklepne. Vyčnívá li želízko příliš, mírným úderem kladiva se želízko uvolní a celý postup zasunutí želízka se opakuje. Pokud není ostří rovnoběžné s rovinou plazu, mírným poklepem kladiva na bok želízka se jeho poloha upraví. 4 Když je želízko ve správné poloze zafixuje se zatlučením klínu. Poté se s hoblíkem zkusí hoblovat. Neřeže li ostří vůbec žádnou třísku, nebo jen třísku příliš jemnou, uhodí se lehce na konec želízka kladívka a opět se zafixuje klín. Je - li tříska příliš tlustá, musí se hoblík rozebrat, želízko uvolnit a celý postup nasazení a seřízení želízka opakovat Zásady hoblování Hoblík se položí na materiál tak, aby želízko hoblíku bylo před hoblovaným dřevem. Při začátku tahu hoblíkem se více tlačí na přední část hoblíku, uprostřed tahu má být přítlak rovnoměrně rozložen na přední i zadní část hoblíku. U konce tahu se více přitlačuje na zadní část hoblíku a jeho přední část se mírně nadzvedává. Nebude - li přenášení tlaku prováděno správně, budou koncové části dřeva ohoblovány více než jeho střední část. Při zpětném tahu se hoblík mírně naklání k jednomu boku. Šetří se tak plaz hoblíku. Pohyby hoblíkem musí být rychlé a jisté. Čím je pohyb hoblíku po hoblované ploše rychlejší, tím je i plocha čistší. Trhané pohyby hoblíkem způsobují nerovnosti v hoblované ploše. Hoblovat se začíná vždy u pravé, tj. vzdálenější boční hrany a postupuje se v rovnoběžných pásech ke hraně levé. Dlouhé a široké prkno se hobluje postupně v pásech. Je - li nutné odebrat vrstvu dřeva silnější než 3 mm, hobluje se nejdříve hoblíkem uběrákem, potom se plocha srovná hladíkem a nakonec se začistí klopkařem. 3 Rámcový vzdělávací program - Člověk a svět práce: Práce s technickými materiály [online] 2008 [cit ] Dostupný z WWW: < 4 tamtéž 38

39 Při hoblování po vláknech ostří želízka snadno vniká do dřeva, hobliny jsou dlouhé a hladké, hoblování jde lehce a snadno a ohoblovaná plocha je hladká. Jestliže při hoblování hoblík zadrhává a hobliny jsou zlámané, dřevní vlákna vytrhaná a ohoblovaná plocha je drsná a nečistá, hobluje se proti vláknům. V tomto případě se dřevo uvolní a otočí na druhou stranu, aby se hoblovalo po vláknech. Je - li dřevo svalovité, musí se někdy hoblovat po vláknech a některá místa proti vláknům. Hoblíky se pokládají na bok, aby se ostří želízek zbytečně neotupilo. Ústí hoblíků, které je ucpané hoblinami, se čistí pouze dřevěnou třískou nebo rozebráním hoblíku. V žádném případě se k čištění ústí nesmí používat kovové předměty. Hoblování čela dřeva se provádí seřízením hoblíku na velmi jemnou třísku a vedením hoblíku šikmo od kraje ke středu hoblované plochy. Želízko hoblíku musí být bezvadně ostré. Kosení hran se provádí tak, že velikost hloubky a šířky zkosení se přenese rejskem na dřevo a hoblíkem skloněným v potřebném úhlu se zkosením ohobluje. Kulacení hranatých tyčí se provádí postupným zhoblováním čtvercového průřezu na osmihran a poté na šestnáctihran. Nakonec je vhodné ohoblovanou tyč pomocí paličky prorazit otvorem patřičného průměru, který je vyvrtán v tvrdém dřevě nebo dřevotřískové desce. 39

40 3 Náměty 3.1 Háček Háček z bukového dřeva je velmi jednoduchý námět, při kterém si studenti procvičí všechny operace ručního obrábění dřeva Zadání námětu Pomůcky: Tužka, metr, úhelník, pilka čepovka, rašple, pilník kulatý, pilník plochý, stojanová vrtačka, vrtáky 4 mm a 8 mm a brousící kostka. Materiál : Kvádr bukového dřeva 65 mm x 12 mm x 25 mm Obrázek 52 - Výkres háčku 5 5 Pecina, Josef; Klíma Pavel. Pracovní postupy háček z bukového dřeva. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW:< 40

41 3.1.2 Postup práce Orýsování rozměru délky 55 mm Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. Řezání na rozměr 55 mm Pomůcky: Pilka čepovka. Úprava na pravoúhlý rozměr 55 mm x 20 mm Pomůcky: Rašple, pilník plochý, úhelník. 41

42 Rýsování - srážení hran 4 mm, střed otvoru 8 mm Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. Srážení hran 4 mm Pomůcky: Pilník plochý. Vrtání otvoru 8 mm Pomůcky: Stojanová vrtačka, vrták 8 mm. Rýsování kót 8 mm a 25 mm Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. 42

43 Řezání tvaru dle orýsování Pomůcky: Pilka čepovka. Broušení a pilování hotového tvaru háčku Pomůcky: Pilník plochý, pilník kulatý. Rýsování středu pro otvor 4 mm Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. Vrtání otvoru 4 mm Pomůcky: Stojanová vrtačka, vrták 4 mm. 43

44 Celková úprava tvaru Pomůcky: Pilník plochý, brousící kostka. Obrázek 53 - Hotový háček 44

45 3.2.2 Hlavolam Hlavolam je jedním ze složitějších výrobku, avšak pokryje většinu operací ručního obrábění a je zde kladen větší důraz na přesnost obrobení Zadání námětu Pomůcky: Tužka, metr, úhelník, pilka čepovka, rašple, pilník plochý, brousící kostka, brusný pás, dláto, dřevěná palice, hoblík. Materiál : Dřevěné hranoly 200mm x 30mm x 30mm Hlavolam se skládá celkem z šesti kusů špalíků. Z jednoho rovného, dvou ve tvaru písmene U a tří ve tvaru hřebínku. Níže jsou postupně uvedeny výkresy jednotlivých špalíků. Obrázek 54 - Výkres rovného špalíku Obrázek 55 - Výkres špalíku "U" 45

46 Obrázek 56 - výkres "hřebínku" Postup práce Hoblování na šířku 16 mm Řezání na délku 80 mm Pomůcky: Hoblík, metr, úhelník. Pomůcky: Pilka čepovka, metr, úhelník, tužka. Broušení do hladka Pomůcky: Brusný pás, brousící kostka. 46

47 Rovný díl hlavolamu (1ks) Orýsování rozměrů 32 mm x 8 mm Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. Řezání podle předchozího orýsování Pomůcky: Pilka čepovka. Dlabání středu hlavolamu Pomůcky: Dláto, dřevěná palice. 47

48 Celková úprava tvaru Pomůcky: Rašple, pilník, brousící kostka. Díl hlavolamu U (3ks) Orýsování 16 x 8 mm z jedné strany a dvakrát 8 x 18 mm z druhé strany. Pomůcky: Tužka, metr, úhelník. Dlabání středů hřebínku Pomůcky: Dláto, dřevěná palice. Celková úprava tvaru Pomůcky: Rašple, pilník, brousící kostka. 48

49 Úprava tvaru středů Pomůcky: Pilník plochý. Díl hlavolamu Hřebínek (2ks) Obrázek 57 - Hotový hlavolam 49

50 Obrázek 58 - Složený hlavolam 50

51 4 Didaktické multimediální pomůcky Cílem práce bylo vytvořit lehce použitelnou a dostupnou multimediální didaktickou pomůcku pro nácvik ručního obrábění. Díky nashromážděnému materiálu se podařilo vytvořit dvě multimediální pomůcky a jeden kontrolní test. 4.1 Webové stránky Za hlavní multimediální pomůcku lze považovat webové stránky, ty se nacházejí na adrese rucni-obrabeni.cz a jejich zdrojové kódy jsou i na cd disku v příloze. Tyto stránky obsahují veškerý obsah této práce a instruktážní videa k jednotlivým operacím a námětům. Stránky jsou členěny do tří hlavních částí. První z nich je text o ručním obrábění dřeva (kapitoly 1 a 2), doplněný o vytvořené video ukázky. Druhá část je věnována námětům (kapitola 3). Zde jsou postupy práce taktéž obohaceny o video ukázky k jednotlivým krokům postupu. Poslední částí je kontrolní test, zde v interaktivní podobě s okamžitým vyhodnocením správných odpovědí. Vedlejší částí webových stránek je také sekce odstrašující videa, která obsahuje někdy až úsměvná videa se záběry nejčastějších chyb jakých se studenti dopouštějí. Fotografie byly nafoceny fotoaparátem Olympus C-750 Ultrazoom a upraveny programem Adobe Photoshop CS2. Videa byla natočena digitální kamerou JVC Everio GZ- MG330 a sestříhána programem Pinnacle Studio 11 Plus. Pro účely webu byla videa uložena ve formátu flv, který je díky svým vlastnostem využitelný pro plynulé přehrávání na webu. Stránky byly napsány v jazyku XHTML 1.0 s použitím kaskádových stylů CSS 2.1. a jsou validní. Při tvorbě stránek byla využita technologie PHP verze a flashový přehrávač videí JW Player. Otázky testu jsou uloženy v databázi MySQL Stránky jsou uloženy na soukromém virtuálním serveru na platformě linux s distribucí debian. 4.2 Výukové DVD Přiložené DVD obsahuje instruktážní videa k jednotlivým operacím a postupy práce k oběma námětům. Pro zpestření jsou zde i vtipnou formou předvedeny nejčastejší chyby, kterých se studenti dopouštějí při jednotlivých ručního obrábění. Pro tvorbu tohoto DVD byla použita shodná videa jako v případě webové stránky, avšak zde byla uložena v původní kvalitě do bezztrátového formátu MPEG-2 na DVD médium. DVD je přehratelné v běžném DVD přehrávači či počítači. 51

52 4.3 Kontrolní test Součástí této práce je i kontrolní test, jenž je i součástí webové stránky. Je primárně určen studentům pro vlastní kontrolu nabytých znalostí, ale i pedagogům ke kontrole, zda - li studenti pronikli do daných oblastí ručního obrábění. Test celkem obsahuje 30 otázek se třemi možnostmi, správná je vždy jen jedna. Na webových stránkách se z těchto otázek vždy vygeneruje pět náhodných. Taktéž pořadí odpovědí je zamíchané. Tabulka 1 - Řešení kontrolního testu Správné odpovědi kontrolního testu 1 C 11 B 21 A 2 A 12 C 22 B 3 A 13 A 23 C 4 B 14 B 24 A 5 B 15 C 25 B 6 A 16 A 26 A 7 C 17 C 27 C 8 A 18 A 28 C 9 C 19 B 29 B 10 B 20 C 30 A 52

53 Závěr Práci jsem pojal jako podpůrný multimediální výukový materiál pro učitele nebo jako studijní materiál pro studenty v předmětu praktické činnosti. Avšak nemusí být určena pouze učitelům či studentům základních nebo středních škol, své uplatnění určitě najde i v různých zájmových kroužcích. Její hlavní předností je snadná dostupnost, protože hlavní příloha je koncipována jako webová stránka. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol. V první kapitole se zabývám obráběním, jeho historickým vývojem a geometrií obráběcího nástroje. V druhé kapitole, členěné do osmi podkapitol, se zabývám jednotlivými operacemi ručního obrábění, jejich nástroji a zásadami práce. Třetí kapitola obsahuje náměty na výrobky a pracovní postup ve formě multimediálních návodů, které studenta provedou celým procesem tvorby výrobku. Poslední kapitola je souhrnem multimediálních didaktických pomůcek a obsahuje sadu testových otázek, kterými pedagog může zkontrolovat proniknutí látky mezi studenty. K nejdůležitější části této práce patří přílohy. První ve formě webové aplikace, která obsahuje samotná videa a fotografie s postupy práce. Tato část zahrnuje jak teoretickou část o jednotlivých operacích, tak i samotný postup k námětům. Druhá příloha je výukové DVD, které může být využito v hodinách pracovních činností. Poslední z příloh je vzorový test, který slouží studentům k ověření právě nabytých znalostí v dané oblasti obrábění. 53

54 Použitá literatura JOSTEN E.; REICHE TH.; WITTCHEN, B. Dřevo a jeho obrábění. Praha: Grada, s. VIGUÉ, J. Dřevo od A do Z. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions, s. ISBN NUTSCH, W. Příručka pro truhláře. Praha: Sobotáles, s. MINÁŘ, M. Řezbářství (řemesla, tradice, technika). Praha: Grada, ISBN CORBETT, S. Práce se dřevem: kompletní praktická příručka: ucelený soubor návodů pro domácí kutily. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions, s. ISBN KOCMAN J.; PROKOP K. Technologie obrábění. 2.vyd. Brno: CERM, s. ISBN HUMÁR, A. Materiály pro řezné nástroje. 1. vyd. Praha: MM publishing, s.r.o., ISBN Mádl, J.; Vrabec, M.; Kafka, J.; Dvořák, R. Technologie obrábění. Praha: ČVUT, s. ISBN PECINA, P.; PECINA, J. Materiály a technologie dřevo. 1. vyd. Brno: PdF MU, s. ISBN PATŘIČNÝ, M. Pracujeme se dřevem: jak porozumět dřevu. 2. vyd. Praha: Grada, s. KUNC, Z. Dřevopříručka. 1. vyd. Ben, s. ISBN Kol. Encyklopedie práce se dřevem. Průvodce truhlářstvím a řezbářstvím pro domácí dílnu. Praha: Columbus, s. ISBN ŠTAJNOCHR, L. Broušení nástrojů. 1. vyd. Praha: Grada publishing, spol s.r.o., s. MOŠNA, F. Práce s technickými materiály pro ročník základních Fortuna, s. ISBN škol. 1. vyd. Praha: GANDELOVÁ, L. Nauka o dřevě. Brno: MZLU, ŠKÁRA, I. Materiály a technologie Dřevo. 2. vyd. Brno: PdF MU, VLÁSEK, E. Technická praktika, Plzeň: ZČU, ISBN UHLÍŘ, A.; VLASÁK J. Technologie výroby nábytku I., II., III. Praha: Informatorium, ISBN VINTR, J.Technická praktika. 1.vyd. České Budějovice : Jihočes. univ., s. ISBN GREGOR, R. Materiály a technologie - Dřevo a materiály ze dřeva. Brno: UJEP, s. KADLEČEK, F. Ruční obrábění dřeva. Praha: SNTL, RÁDL, Z. Pracovní vyučování, Praha: SPN, VINTER, J. Co a jak se dřevem. 2.vyd. Praha: SNTL, s. 54

55 BLAŽEK, V. Ruční obrábění dřeva: základní poznatky pro dělníky a pracovní kolektivy v dřevařské výrobě a pomůcka ke školení a opakování. Praha: SNTL, s. HAVRÁNEK, K. Ruční obrábění dřeva : pomůcka pro pracovníky v truhlářství a v oborech zpracovávajících dřevo. 3. vyd. Praha: Práce, s. Rámcový vzdělávací program - Člověk a svět práce: Práce s technickými materiály [online] 2008 [cit ] Dostupný z WWW: < Jak na to? - Měření a rozměřování [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < Jak na to? - Řezání. Druhy nástrojů, postupy. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < Vrtání a nástroje k němu potřebné [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < Jak na to? - ruční broušení. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < PECINA, J; KLÍMA P. Pracovní postupy háček z bukového dřeva. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW:< Pilníky 1. díl, Ruční nářadí - Český kutil. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < Pilníky 2. díl, Ruční nářadí - Český kutil. [online] 2007 [cit ] Dostupný z WWW: < 55

56 Resumé Bakalářskou práci jsem psal tak, aby mohla sloužit jako multimediální pomůcka pro studenta či pedagoga v předmětu praktické činnosti. Obsahuje základy ručního obrábění dřeva s důrazem na didakticky názorné ukázky provádění jednotlivých operací. K nejdůležitější části této práce patří přílohy. První ve formě webové aplikace, která obsahuje samotná videa a fotografie s postupy práce. Tato část zahrnuje jak teoretickou část o jednotlivých operacích, tak i samotný postup k námětům. Druhá příloha je výukové DVD, které může být využito v hodinách pracovních činností. Poslední z příloh je vzorový test, který slouží studentům k ověření právě nabytých znalostí v dané oblasti obrábění. Resume I wrote the bachelor thesis in a way that it might be used as a teaching aid for a student or a teacher in Practical Work lessons. The thesis describes the basic principles of manual woodworking, emphasizing an illustrative way of showing the operations. The appendices belong to the most important sections of the thesis. The first is a web application which includes videos and photographs showing the procedures. This part includes both a theoretical section describing the methods and also shows the practical work on a test product. Second appendix is an instructional DVD which can be used in Practical Work lessons. The last part is a model test briefly examining students knowledge in the given area of handtooling. 56