PŘEHLEDOVÁ STUDIE INDIVIDUALIZOVNÁ DIAGNOSTIKA ČLOVĚKA INSPIRACE PRO METODOLOGII PEDAGOGIKY 1. Jiří Mareš. Podstata problému

Transkript

1 PŘEHLEDOVÁ STUDIE INDIVIDUALIZOVNÁ DIAGNOSTIKA ČLOVĚKA INSPIRACE PRO METODOLOGII PEDAGOGIKY 1 Jiří Mareš Anotace: Přehledová studie upozorňuje, že tradiční pedagogická diagnostika i pedagogický výzkum se opírají o nástroje, které nejsou dostatečně citlivé na individuální pocity, názory, životní hodnoty, životní podmínky těch lidí, kteří odpovídají na zadané otázky. Přitom na základě výsledků, jež byly těmito nástroji získány, se o lidech přijímají závažná rozhodnutí. Jedním z možných řešení je diagnostika, která se začíná používat v klinické psychologii pod označením idiografická diagnostika, jakož i diagnostika, která se v medicíně a psychologii zdraví používá při výzkumech kvality života lidí pod názvem individualizovaná diagnostika. Studie shrnuje hlavní nedostatky tradičních diagnostických nástrojů a s oporou o práci Haynese (2009) naznačuje čtyři možná řešení: 1. individualizovat celou diagnostickou strategii (vytvářet úplně nové diagnostické nástroje i způsob jejich používání), 2. individualizovat data pomocí kasuistik, 3. individualizovat respondenty tradiční dotazník zadávat velmi specifickým skupinám osob, 4. individualizovat samo odpovídání tradiční dotazníky modifikovat tím, že do nich zařadíme bloky otázek, jež dovolují respondentům vyjadřovat jejich specifické názory. Studie upozorňuje, že míra individualizace může v diagnostických nástrojích gradovat. Ilustruje to na příkladech dvou typologií, které třídí nástroje pro diagnostikování kvality života lidí (O Boyle, et al. 2007, Dijkers 2003). Jako příklady individualizované diagnostiky uvádí osm typů nástrojů: Cantrilovu žebříčkovou škálu, specifické využití Q-metodologie, nástroj SQLP Subjective Quality of Life Profile, nástroj SEIQOL Schedule for Evaluation of Individual Quality of Life, nástroj SMiLE Schedule for Meaning in Life Evaluation, nástroj QOLAP Quality-of-Life Appraisal Profile, kvalitativní metodu Duggana a Dijkerse, nástroj CMMBS Cognitive Map of Major Belief Systems. V závěru studie jsou shrnuty hlavní výhody a nevýhody individualizované diagnostiky. Autor studie zdůrazňuje, že individualizovaná diagnostika kvality života může být inspirací pro individualizovanou pedagogickou diagnostiku. Klíčová slova: diagnostika; individualizovaná diagnostika; idiografická diagnostika; kvalita života; pedagogika; pedagogický výzkum. Key Words: assessment; individualized assessment; idiographic assessment; quality of life; education; educational research. Podstata problému V pedagogické diagnostice a v pe dagogickém výzkumu pracujeme s různými metodami a v rámci každé metody (třeba dotazníkového šetření) s jednotlivými konkrétními nástroji, např. s dotazníkem QTI na zjišťování interakčního stylu učitele (Mareš; Gavora 2004). Metody i konkrétní diagnostické nástroje můžeme použít zjednodušeně řečeno ke třem účelům. Zmapovat charakteristiky velkých souborů osob, poznat charakteristiky menších sku- 1 Jde o přepracovanou a rozšířenou verzi studie MAREŠ, J. Individualizované zjišťování kvality života. In MAREŠ, J., a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících III. Brno : MSD, 2008, s ISBN

2 pin osob a konečně poznat charakteristiky konkrétních jednotlivců. Většina příruček o pedagogickém výzkumu a pedagogické diagnostice si všímá prvních dvou možností. Rutinní používání dotazníků pro diagnostiku vlastností a stavů člověka však otevírá naléhavý metodologický problém. Jeho jádro lze shrnout do otázky: jsou tyto kvantitativní nástroje dostatečně citlivé na individuální pocity, názory, životní hodnoty, životní podmínky všech lidí, kteří odpovídají na zadané otázky? Odpověď není povzbuzující: ukazuje se, že citlivé nejsou. Přitom na základě výsledků, které pomocí dotazníků získáme, se rozhoduje o lidech, kteří je vyplnili, o jejich současnosti i budoucnosti. Rozhoduje se o tom, do jaké skupiny osob patří: zda jsou v normě nebo mimo ni, zda potřebují pomoc či nikoli. Inspirací pro pedagogický výzkum a pro pedagogickou metodologii může být zajímavý výzkumný proud, který se objevil v medicíně, klinické psychologii a psychologii zdraví. Snaží se zkoumat kvalitu života lidí tak, aby použité nástroje dovolovaly individualizovanou diagnostiku. Realita je v medicíně i psychologii obdobná jako v pedagogické diagnostice: většina dotazníků, které se používají ve zdravotnictví a zjišťují např. kvalitu života související se zdravím (HRQL Health-related Quality of Life), neumožňuje individualizovanou diagnostiku (Dijkers 2003). Hlavní problémy tradičních diagnostických nástrojů lze shrnout do těchto bodů: Zkoumaná proměnná je komplexní, multidimenzionální, multifazetová. Jak vybrat z mnoha možných aspektů právě ty, které jsou nejvýstižnější, nejtypičtější pro daného jedince? (Stenner, et al. 2003) Jinak řečeno: ne všechny položky dotazníku a ne všechny vyšší celky, do nichž se položky sdružují (tj. latentní proměnné, zjištěné třeba faktorovou analýzou), jsou PEDAGOGIKA roč. LX, 2010 relevantní pro všechny lidi (Hickey, et al. 1999). Některé aspekty jsou univerzální, jiné jsou vázány na určitou kulturu a konečně další jsou typické jen pro daného jednotlivce (Carr; Higginson 2001). Jak zachytit unikátní komplex oblastí (pattern), který je právě pro daného jedince důležitý? Zkoumaná proměnná bývá charakterizována prostřednictvím oblastí, které nadefinoval výzkumník na základě rozhovorů s mnoha respondenty a ověřil je na souborech stovek respondentů. Odrážejí pohled neexistujícího průměrného respondenta. Mnohé z existujících nástrojů tedy staví na standardizovaných modelech a předem selektovaných oblastech (Patel; Veenstra; Patrick 2003). Jinak řečeno: tradiční přístupy předpokládají, že různí lidé vnímají tytéž okolnosti svého života stejným způsobem (Phillips; Davies; White 2001). Výhodou je, že takové nástroje dovolí srovnat daného jedince s mnoha jinými (a tedy i normou), naopak nevýhodou je, že nástroje nebývají citlivé na to, co daného jedince výrazněji odlišuje od ostatních. Přitom zjišťování zkoumané proměnné (v daném případě kvality života) je v praxi vázáno obvykle na konkrétního jedince, na jeho jedinečnost. Právě jemu se snažíme pomoci. Standardizované nástroje nemusí vyhovovat konkrétnímu, specifickému jedinci: některé oblasti mu v nabídce chybějí, jiné považuje spíše za nadbytečné. Ve standardizovaných dotaznících na rozdíl od reálného života mají předkládané oblasti přibližně stejnou důležitost, stejnou váhu. Ignorují se tak rozdíly v závažnosti různých oblastí pro různé lidi. Zkoumaná proměnná (např. kvalita života) je svou podstatou dynamický 139

3 konstrukt. Mění se v čase jak u zdravých lidí, tak zejména u nemocných lidí spolu s tím, jak se proměňuje jejich zdravotní stav (Carr; Higginson 2001). U standardizovaných dotazníků tím vznikají potíže s reliabilitou měření, neboť se předpokládá, že naměřené údaje by měly být dlouhodobě stabilní v čase. Zkoumaná proměnná je dynamický konstrukt i v jiném ohledu. Její hodnocení se mění s tím, jak se mění sám hodnotitel v čase. Výzkumy ukazují, že jedinec (ať už zdravý nebo nemocný), který zažil závažnou životní událost, se proměňuje minimálně ve třech aspektech: mění se jeho vnitřní standardy (rekalibrace způsobu hodnocení), mění se hierarchie jedincových hodnot (změna priorit, repriorizace), mění se jedincovo chápání pojmů, klíčových oblastí, které charakterizují zkoumaný jev nastupuje rekonceptualizace (Schwartz; Sprangers 2000, Mareš 2005). Proto ani opakovaná měření stejným nástrojem u téhož jedince nemusí přinést spolehlivá data. Je třeba zjišťovat, zda jde o změnu samotného jevu (např. kvality života) nebo o změnu jedincova náhledu na zkoumanou proměnnou (např. na kvalitu života). Zkoumaná proměnná bývá determinována kulturou, věkem, sociálním postavením, pohlavím. Řada dotazníků k těmto skutečnostem nepřihlíží, nebere v úvahu kontext, v němž jedinec kupř. svou kvalitu života prožívá a hodnotí (Stenner, et al. 2003). Měříme tedy proměnnou, která je vytržena ze specifických souvislostí. Např. WHOQoL Group (1995) upozorňuje, že důležité pojmy, které jsou v euroamerické kultuře běžně brány jako klíčové pro život člověka a pro kvalitu života např. autonomie pacienta, mohou být v jiných kulturách chápány pejorativně: jako doklad sobectví, odmítání pomoci druhých, izolování se od společenství. Dotazníky určené pro zjišťování kvality života tedy často odrážejí nikoli hodnoty a přesvědčení těch lidí, jimž jsou určeny, ale spíše hodnoty a přesvědčení autorů dotazníku (Fox-Rushby; Parker 1995). Zkoumaná proměnná je v dotaznících zjišťována prostřednictvím určitých slovních spojení. Ta však mohou být chápána, interpretována lidmi různě. Stává se pak, že dotazník není citlivý na zvláštnosti určitých jedinců: buď nenaleznou v textu přesně ty formulace, které by vystihovaly jejich specifický názor, anebo nevyčtou z předkládaného textu dotazníkové položky to, co jim sdělení říká, nabízí. Úvahy, které jsme právě předložili, mají širší pozadí a týkají se obecného přístupu ke zkoumání reality. Už v r W. Windelband ve své rektorské řeči ve Štrasburku zavedl metodologické rozlišení vědních oborů na obory nomotetické a idiografické. Nomotetický charakter mají podle něj empirické přírodní vědy (např. fyzika, chemie, biologie, ale i psychologie). Pátrají po základních principech, snaží se objevit obecně platné zákonitosti a přesně je definovat. Naproti tomu idiografický charakter mají podle něj duchovní vědy (např. historie). Zajímají se o jedinečné jevy, časově omezené skutečnosti, o specifické případy v historicky určité době. Principem dělení na nomotetický a idiografický přístup je podle Windelbanda cíl poznání, nikoli samotný charakter dané vědy, neboť stejné téma se může stát předmětem nomotetického i idiografického výzkumu (Windelband 1967, s. 529). Z hlediska užitečnosti jsou podle něj oba přístupy rovnocenné. S postupem času se ve společenských vědách pozapomnělo na původní Windelbandovo pojetí. V běžné praxi vykrystalizovalo zjednodušené dělení celých vědních oborů na tvrdé nomotetické (např. fyzika), 140

4 a měkké idiografické (např. pedagogika). Obdobné zjednodušení se přeneslo i níže, na úroveň samotných oborů. Uvnitř některých vědních oborů, včetně pedagogiky, jsme svědky dělení výzkumných a diagnostických přístupů na kvantitativní (nomotetické) a kvalitativní (idiografické). Jen váhavě se připouští, že existuje a je velmi užitečný též přístup smíšený (přehled viz Tashakkori; Teddlie 2003). Obecné úvahy o individualizaci diagnostiky Výše uvedené metodologické problémy jsou předmětem odborné diskuse a badatelé hledají postupy, jak se uvedeným obtížím a omezením buď vyhnout nebo je alespoň zmírnit. Tradiční, převážně nomotetická diagnostika, se opírá o standardizované testy a dotazníky: jsou konstruovány tak, že zkoumají především rozdíly mezi lidmi. V řadě případů však potřebujeme porozumět konkrétnímu jedinci samotnému, a to ve dvojím smyslu: 1. jeho individuálním charakteristikám, tedy celé unikátní kombinaci jeho znaků, 2. jeho proměnám v čase, jeho intra-individuální variabilitě (Caldwell, et al. 2008). Bez těchto údajů si lze jen těžko představit cílenou intervenci. Je tu ovšem metodologický problém. Údaje, které určitým nástrojem získáme, byly naměřeny v určitém čase, na určitém místě, za určité situace. V reálném životě nejsou charakteristiky jedince stálé: jednak kolísají v čase v rámci určitého rozmezí ( oscilují kolem určité hodnoty), jednak jedinec prodělává dlouhodobější vývoj (prožívá vývojový trend : v některých charakteristikách se může měnit). Z toho všeho plyne, že se pedagogika musí zajímat o postupy, jimiž se dá diagnostika individualizovat. PEDAGOGIKA roč. LX, 2010 Obecná úvaha říká, že snaha individualizovat diagnostiku se může ubírat čtyřmi cestami (Haynes, et al. 2009, s. 180): a) individualizujeme celou diagnostickou strategii (např. zkonstruujeme úplně nové, velmi specifické nástroje a použijeme je specifickým způsobem) b) individualizujeme data (budeme stavět na kazuistikách, na unikátních případech) c) z tradičních nomotetických, standardizovaných nástrojů vybereme jen určité části, např. bloky položek, a ty zadáme specifické skupině respondentů d) tradiční standardizované nástroje modifikujeme; zařadíme části, které dovolí individualizaci odpovídání (např. přidáme blok položek, který se zajímá o osobní cíle konkrétního respondenta). To všechno jsou obecné úvahy. Dají se skutečně realizovat? Odpověď zní: dají. Můžeme ji doložit dvěma příklady. První příklad. V klinické psychologii se objevuje nový směr, který se označuje jako idiografické diagnostikování (idiographic assessment). Můžeme ho definovat jako měření proměnných a funkčních vztahů, které staví na výběru, který provedl sám jedinec; nebo se měření odvozuje od specifických diagnostických podnětů anebo z kontextů, jež jsou šity na míru danému jedinci. Cílem je, aby postup co nejlépe vystihl zvláštnosti daného konkrétního jedince (tamtéž). Právě uvedená definice říká, že některé části diagnostického nástroje jsou určeny k tomu, aby byly citlivé na zvláštnosti daného respondenta a současně byly pro něj osobně klíčové. Diagnostický nástroj nebo diagnostická strategie jsou alespoň zčásti nestandardizované; v některých částech se diagnostický nástroj či použitá strategie liší respondent od respondenta. Některé části diagnostického nástroje nebo diagnostické strategie naopak bývají standardizovány (tamtéž). V citované práci zájemci najdou 141

5 příklady konkrétních nástrojů i hlubší metodologické úvahy. Druhý příklad. V medicíně a psychologii zdraví se začíná diagnostikovat individuální kvalita života lidí Individual Quality of Life, zkráceně buď IQOL nebo iqol. Obvykle se jí rozumí jedincův svébytný pohled na vlastní život, tedy na individuálně specifický způsob vnímání a prožívání vlastního života, porozumění vlastnímu životu a jeho hodnocení. Jedinec má svůj osobní vztahový rámec, v jehož kontextu vnímá své životní zkušenosti, své místo v životě jak podle individuálního systému hodnot, tak i podle hodnot té kultury, v níž žije. Má své vlastní životní cíle, zájmy, očekávání, strategie svého snažení. Posuzuje svůj aktuální život vzhledem k reálně dosažitelné úrovni i ke svému ideálu. Vybírá a posuzuje především ty oblasti kvality života, které on považuje za důležité pro svůj život (modifikovaně podle Dupuis, et al. 2001, Dempster; Donnelly 2000, Carr; Higginson 2001). Někteří autoři mluví též o fenomenologickém přístupu ke zkoumání kvality života (Dempster; Donnelly 2000). Právě tímto směrem bádání by se (podle našeho názoru) mohla pedagogika inspirovat. Podívejme se na snahy po individualizování diagnostiky důkladněji. Míra individualizace u diagnostických nástrojů V laické veřejnosti (a zčásti i v odborné veřejnosti) panuje představa, že diagnostické nástroje jsou buď individuální nebo hromadné. Realita je ovšem jiná, neboť lze odstupňovat nástroje podle míry individualizace, tedy podle stupňů volnosti, kterou poskytují respondentovi. Základní třídění navrhli O Boyle, et al. (2007) a z jejich práce vychází tab. 1. Tab. 1: Různé stupně individualizace u nástrojů, které zjišťují kvalitu života (modifikovaně podle O Boyle, et al. 2007, s ) výběr oblastí provádí elaborování oblastí provádí přidělování váhy oblastem provádí badatel badatel badatel respondent badatel respondent - badatel respondent respondent respondent respondent respondent (implicitně) respondent respondent respondent (explicitně) Podrobnější třídění navrhl Dijkers (2003). Vyšel z úvahy, že dělba práce mezi badatelem a respondentem má mnohem více odstínů, že každý nástroj klade akcent na jiné aspekty kvality života (viz tab. 2). V návaznosti na Felce a Perryho (1996) je přesvědčen, že všechny nástroje pro měření kvality života se opírají o určitou konceptualizaci kvality života. Ta (ať už implicitně nebo explicitně) zahrnuje: 1. hodnocení charakteristik jedincova života, 2. reagování na charakteristiky jedincova života (tedy na jedincovo fungování, na jeho výkonnost atd.) pod zorným úhlem 3. určitých očekávání toho, jak má jedinec fungovat či jakého výkonu má dosahovat. 142

6 Tab. 2: Různé stupně individualizace u nástrojů, které zjišťují kvalitu života (modifikovaně podle Dijkers 2003, s. S6) role badatele a respondenta aspekty kvality života výkony badatel definuje, badatel přiděluje váhu SF-36 (Ware, et al. 1993) badatel definuje, respondent přiděluje váhu badatel definuje, respondent doplňuje, ale nepřiděluje váhu badatel definuje, respondent doplňuje a přiděluje váhu PASI (Wright; Young 1997, Wright, et al. 2000) respondent definuje, ale explicitně nepřiděluje váhu SEIQoL (O Boyle, et al. 1993) respondent definuje a přiděluje váhu SEIQoL -DW (Hickey, et al. 1999) respondent globálně definuje a globálně přiděluje váhu očekávání/ /reagování QOLS (Buckhardt, et al. 1989); SWLS (Diener, et al. 1993) výkony a očekávání SBQoL (Dunbar, et al. 1992, Thunedborg 1995) QLSI (Dupuis, et al. 1989, 2001); IQOLI (Thunedborg 1993) GAS (Kiresuk; Sherman 1968) výkony a reagování očekávání a reagování výkony, očekávání a reagování SQLP (Dazord, et al. 1995) W-QLI (Diamont; Becker 1999) Duggan; Dijkers (1999, 2001) PEDAGOGIKA roč. LX,

7 Předchozí výklad byl věnován obecným úvahám o individualizaci měrných nástrojů, jež zjišťují kvalitu života a pokusům o jejich utřídění. Další oddíl naší přehledové studie představí jednotlivé typy měrných nástrojů podrobněji. Ukázkové typy individualizovaných diagnostických nástrojů Náš další výklad nebude obsahovat výčet všech individualizovaných nástrojů, kterých jsou jak je patrno z tabulky č. 2 už desítky a přibývají další. Vybrali jsme spíše typy, tedy modelové představitele měrných nástrojů. Uspořádali jsme je podle stoupající složitosti, podle stoupající míry individualizace, kterou umožňují. Mohly by být vodítkem zájemcům o inovace jak v pedagogické diagnostice, tak v pedagogickém výzkumu. Cantrilova žebříčková škála Jedinci je předložena škála mající podobu stojícího žebříku od 0 do 10, kde nula umístěná dole značí nejhorší možnou kvalitu života, kvalitu, s níž je jedinec naprosto nespokojen, zatímco 10 nahoře představuje nejlepší možnou kvalitu života. Každá příčka žebříku představuje jeden stupeň škály. Jedinec je požádán, aby slovně popsal, co pro něj konkrétně představují oba extrémní body škály, tj. charakterizoval nejhorší kvalitu života a nejlepší kvalitu života. Specifikuje tedy pro ostatní lidi kritéria svého hodnocení, kalibruje je. Potom je vyzván, aby na takto subjektivně zakotvené škále vyznačil svoji současnou kvalitu života, tj. ukázal, na které příčce žebříku teď stojí. Nástroj se označuje jako Cantrilova žebříčková škála Cantril s Ladder (Cantril 1966). Při opakovaném použití může zachytit jak změnu jedincových vnitřních standardů, tak rekonceptualizaci kvality života. Využití Q-metodologie Angličtí autoři (Stenner; Cooper; Skevington 2003) sáhli po principu, který je známý už od třicátých let 20. století. Jde o Q-metodologii W. Stephensona (1936), jež je českým čtenářům dostupná v podání F. N. Kerlingera (1972, s. 563 a násl.). Snažili se jednak poznat individuální kvalitu života u jedinců, jednak dospět k určitým typům osob, tj. jedincům, kteří mají obdobné názory na kvalitu svého života. Q-metodologie dovoluje identifikovat rozdílné subjektivní konstrukce pojmu kvalita života u různých jedinců. Angličtí autoři vyšli z výzkumů, v nichž se pracovalo se známým dotazníkem WHOQOL-100 (WHOQOL Group 1995, 1998, Dragomirecká 2006, Dragomirecká; Bartoňová 2006). Z těchto výzkumů (včetně výzkumů zajímajících se o spirituální aspekty kvality života) vybrali 52 položek, napsali je na samostatné kartičky a náhodně je očíslovali. Celkem 90 zdravých osob dostalo za úkol, roztřídit kartičky podle toho, jak jsou jednotlivé výroky důležité pro vystižení kvality života z jejich individuálního pohledu. V souladu s pravidly Q-třídění měly osoby roztřídit kartičky s výroky tak, aby výsledek třídění měl quasinormální rozdělení. Princip předepsaného třídění přibližuje tab. 3. Tab. 3: Quasinormální rozdělení, požadované ve výzkumu, jenž využíval Q-třídění při mapování kvality života (Stenner, et al. 2003, s. 2164) míra závažnosti od nejmenší (záporné hod noty) po nej větší (kladné hodnoty) předepsaný počet kartiček s výroky o kvalitě života

8 Faktorová analýza různých uspořádání výroků o kvalitě života u 90 zdravých osob ve věku let identifikovala 8 faktorů osm typů osob s podobnými názory. Autoři tvrdí, že výzkum potvrdil jejich předpoklad: mezi lidmi panuje různorodost v názorech na kvalitu života, ale tato různorodost není neomezená. Existuje konečný počet oblastí, které pro zdravého člověka subjektivně konstituují pojem kvalita života. Citovaný výzkum identifikoval osm svébytných konfigurací názorů na kvalitu života: 1. Mít šťastnou rodinu (nejvýznamnější pro 15 osob). 2. Stát na vlastních nohou (nejvýznamnější pro 14 osob). 3. Být emočně vyrovnaný, mít nadhled (nejvýznamnější pro 10 osob). 4. Prostě to udělat (nejvýznamnější pro 9 osob). 5. Chápat život jako změnu k lepšímu (nejvýznamnější pro 5 osob). 6. Důvěřovat v Boha (nejvýznamnější pro 4 osoby). 7. Zůstat zdravý, aby člověk uživil rodinu (nejvýznamnější pro 4 osoby). 8. Člověk si nemůže vybrat rodinu (nejvýznamnější pro 3 osoby v adolescentním věku). SQLP profil subjektivní kvality života Skupina francouzských badatelů (Dazord, et al. 1995, 1998) navrhla a ověřila nástroj, který nazvala SQLP Subjective Quality of Life Profile. Kromě definování různých oblastí kvality života a přidělování subjektivní váhy je zajímalo, zda jedinec předpokládá, že v některé oblasti kvality života u něj dojde k nějaké změně; zjišťují tedy očekávání změny vůbec. Postup, jak se individualizovaná diagnostika provádí, přibližuje tab. 4. Tab. 4: SQLP profil subjektivní kvality života Etapy posuzování 1. krok 2. krok 3. krok 4. krok Úkol pro respondenta Pročíst si základní na bídku 27 položek, které charakterizují různé oblasti kvality života. Z nabízené databanky položek vybrat další položky, které nebyly obsaženy v základní nabídce 27 položek. Pokud jedinec nenašel ani ve druhém kroku to, co považuje za důležitý aspekt vlastního života, může doplnit jednu svou po ložku, která vystihuje to, co je pro něj aktuálně závažné. U všech položek, které vznikly v krocích 1. 3., posoudit jejich objek tivní stav a to pomocí 4 stupňové škály. Zkoumaný aspekt individuální kvality života Jedincem vnímané oblasti vlastního života, které právě pro něj konstituují kvalitu života. Jedincem vnímaný reálný stav jeho kvality života. Poznámka Respondent se vyjadřuje k tomu, jak významné jsou v dané etapě jeho života jednotlivé oblasti kvality život. Zjišťuje se tím aktuální hierarchie oblastí života. Snaha přimět jedince, aby se zamyslel nad tím, jak vidí kvalitu jeho života nezávislí posuzovatelé. PEDAGOGIKA roč. LX,

9 5. krok 6. krok 7. krok 8. krok 9. krok U všech položek, které vznikly v krocích uvést, nakolik se je jedinci daří v životě naplňovat, a to pomocí 5stupňové škály. U všech položek, které vznikly v krocích posoudit jejich důležitost, závažnost pro jedince a to pomocí 3stupňové škály. U všech položek, které vznikly v krocích posoudit, nakolik jedinec očekává, že v nejbližších měsících u něj dojde ke změně. Posuzování se provádí pomocí 5stupňové škály. U všech položek, které vznikly v krocích posoudit, nakolik jedinec považuje očekávanou změnu za důležitou, zá važnou. Posuzování se provádí pomocí 3stupňové škály. Vyplnit některé další položky, jež zjišťují glo bálnější pohled jedince na současnou kvalitu života a na jeho výhled do budoucnosti. Míra spokojenosti s uskutečňováním, s naplňováním jednotlivých oblastí kvality života. Míra důležitosti, závažnosti jednotlivých oblastí kvality života pro daného jedince. Míra předpokládané změny u jednotlivých oblastí kvality života z pohledu daného jedince. Míra důležitosti předpokládané změny u jednotlivých oblastí kvality života z pohledu daného jedince. Globální zhodnocení kvality vlastního života daným jedincem. Odhad míry naplňování, uskutečňování jednotlivých aspektů kvality života. Snaha přimět jedince, aby se zamyslel, nakolik je určitý aspekt kvality jeho života měnlivý. Snaha přimět jedince, aby se zamyslel, nakolik je určitý aspekt kvality jeho života nejen měnlivý, ale také, jak závažná změna to pro něj může být. V zásadě lze říci, že Dazord a spolupracovníci neusilují o stanovení jakéhosi souhrnného indexu kvality života, ani o vypočtení dílčích skórů pro jednotlivé oblasti kvality života. Spíše jim jde o jemnější vhled do způsobu, jímž respondent o své kvalitě svého života a jejích proměnách přemýšlí. SEIQoL systém individuálního hodnocení kvality života Výzkumy individuální kvality života začaly v Irsku koncem osmdesátých let 20. století na zdravotnickém pracovišti s chirurgickým zaměřením. Prováděli je H. M. McGee, C. A. O Boyle, K. O Malley. Proto je pochopitelné, že individuální kvalita života byla definována jen z pohledu nemocného člověka, tedy pacienta, nikoli z pohledu člověka obecně. Zpočátku se jí rozumělo to, co pacient říká, že je kvalitou života (Joyce 1988), později to, co pacient říká sám o sobě (cit. podle Joyce; Hickey; McGee, et al. 2003). Nástroj SEIQoL Schedule for Evaluation of Individual Quality of Life je tedy koncipován jako nástroj po idiografické stránce koherentní a kvaziracionální, aby se dalo porozumět jedinečnému pohledu na svět a na život u různých jedinců. Klient je veden k tomu, aby se zamyslel nad svým dosavadním životem, uvedl pět životních, dlouho- 146

10 dobých cílů (v originále cues) a zhodnotil, jak jsou pro něj závažné a jak se mu daří je naplňovat. Postupně byly zpracovány dvě verze: dlouhá, tj. úplná (O Boyle; McGee; Hickey, et al. 1993) a verze zkrácená, s přímým charakterizováním váhy jednotlivých oblastí života (Browne; O Boyle; McGee, et al. 1997). Liší se mj. postupem, jímž se zjišťuje důležitost, závažnost těch oblastí života, na kterých jedinci nejvíc záleží (podrobnosti viz níže). Tab. 5: Metoda SEIQoL-DW Etapy posuzování 1. krok 2. krok 3. krok 4. krok Úkol pro respondenta Vybrat pět nejdůležitějších témat, na nichž jedinci v životě nejvíce záleží. Přidělit každému z pěti témat míru jeho naplňování v osobním životě (v %). Přidělit váhu každému z pěti témat tak, aby součet vah dal 100 %. Vyznačit na vizuální analogové škále celkovou míru spokojenosti s kvalitou života. Zkoumaný aspekt individuální kvality života Jedincem preferované oblasti, které právě pro něj konstituují kvalitu života; představují ži votní cíle, na nichž mu osobně záleží. Míra spokojenosti s uskutečňováním, s naplňováním životních cílů v uvedené oblasti kvality života. Míra důležitosti, závažnosti každé z pěti oblastí kvality života pro daného jedince. Globální zhodnocení kvality vlastního života daným jedincem. poznámka Definování souboru osobních životních cílů (cues). Odhad míry dosahování životních cílů. Stanovení hierarchie životních cílů. Podklad pro porovnání vypočtené spokojenosti s kvalitou života (na základě pěti dílčích slo žek) s globálním hodno cením kvality života. PEDAGOGIKA roč. LX, 2010 Nástroj SEIQoL uvedl do České republiky J. Křivohlavý (2001). Originální nástroj vyžaduje strukturovaný, tedy řízený rozhovor odborníka s klientem. Klient má specifikovat, na čem mu osobně v životě nejvíc záleží, oč mu v životě nejvíc jde, co považuje on sám pro sebe za nejdůležitější. Nástroj SEIQoL byl v České republice zatím vyzkoušen různými autory u různých populačních vzorků. B. Buchtová (2004) zkoumala kvalitu života u dlouhodobě nezaměstnaných ve srovnání s osobami zaměstnanými. Manželé Řehulkovi se zajímali o kvalitu života u učitelů v činné službě, kteří si zvyšovali kvalifikaci (Řehulka; Řehulková 2003). M. Rybářová, et al. (2006) zjišťovala kvalitu života u mediků. Konstatovala, že ve zkoumaném souboru dominují ti mladí lidé, kteří jsou s kvalitou svého života spokojeni. Nejfrekventovanějšími oblastmi (životními cíli) jsou pro ně na začátku studia: zakotvenost v původní rodině, zdraví, přátelství, studium a konečně medicína jako celoživotní profese. Studie neshledala statisticky 147

11 významné rozdíly v uváděné kvalitě života mezi muži a ženami. Připomeňme, že práce s nástrojem SEIQoL sestává ze tří základních etap. V první jedinec uvede pět oblastí, na nichž mu v životě nejvíc záleží. Ve druhé etapě posoudí, jak se mu daří tyto oblasti realizovat, naplňovat, jak je s nimi zatím spokojený. Ve třetí etapě přiděluje každé oblasti váhu, stanovuje míru důležitosti závažnosti této etapy pro svůj život. Přidělování váhy se dá ovšem provádět různými postupy. První, který se pro svou složitost už téměř nepoužívá, staví na metodě označované jako posuzovací analýza (judgment analysis) a vychází z teorie sociálního srovnávání. Předpokládá, že existuje lineární model, který popisuje vliv důležitých faktorů (oblastí, témat, životních cílů) na lidské posuzování. U metody SEIQoL autoři prezentovali respondentům celkem 30 náhodně generovaných modelů hypotetických situací, v nichž se pracovalo s různými váhami právě těch pěti oblasti kvality života, které respondenti uvedli (McGee, et al. 1991). Posuzování bylo vyhodnoceno pomocí vícenásobné regresní analýzy a výsledkem bylo stanovení relativní váhy každé z pěti nominovaných oblastí (součet vah musel dát 100 bodů). Prakticky řečeno: respondent musel provést 30 posouzení, než se dospělo k odhadu, jak závažná je pro něho každá z pěti oblastí. Uvedený postup se ukázal jako velmi pracný, náročný na spolupráci respondentů i na čas. Závěr výzkumů zněl: postup je pro rutinní používání v klinické praxi nevhodný. Proto byl navržen druhý přístup, který žádá respondenta, aby on sám hned určil závažnost každé z pěti oblastí kvality života (Browne, et al. 1997). Respondentovi je předložen kruhový graf. Má zakreslit v podobě výseče velikost každé z pěti oblastí kvality života. Tím přímo určuje relativní váhu každé oblasti. Metoda nese označení SEIQoL-direct weighting (SEIQoL-DW) a je dnes široce využívána v řadě zemí, včetně České republiky. Někteří badatelé (např. Stiggelbout, et al aj.) argumentují tím, že přímé přidělování vah zjednodušuje a zřejmě i zkresluje jedincův způsob uvažování. Vždyť ve skutečnosti jedinec, dříve než se rozhodne, jakou váhu konkrétní oblasti života přidělí, porovnává všech pět oblastí kvality života mezi sebou. Přímé přidělování vah může být zkresleno též efektem sociální žádoucnosti určitého stanoviska. Buď obecně, nebo konkrétně vzhledem k badateli, který se ptá. Přímé přidělování vah má tedy dvě hlavní slabiny: nestojí za ním žádná teorie a nevíme, jakými úvahami jedinec dospěl ke stanovení právě těchto vah. Proto se nyní objevil třetí přístup, který se vrací k nepřímému přidělování vah jednotlivým oblastem kvality života. Vychází z analytického postupu ověřeného matematickou psychologií, jenž nese název conjoint analysis. Autoři, zajímající se o individualizované měření kvality života (Stiggelbout, et al. 2008), ho zpracovali do podoby počítačového programu a nazvali ho adaptive conjoint analysis. Začátek zjišťování kvality života je stejný, jako u předchozích přístupů: jedinec musí uvést pět oblastí kvality života, na nichž mu nejvíce záleží 2. Potom je požádán, aby posoudil závažnost každé z nich na sedmistupňové škále (krajní body škály říkají: tato oblast není důležitá je velmi důležitá). Nové na třetím přístupu je, že poté následuje série párových srovnávání těch oblastí kvality života, 2 Respondenti byli vedeni k tomu, aby oblasti sami vymysleli a napsali. Pouze v těch případech, kdy jim to činilo potíže, byl jim nabídnut seznam oblastí, které lidé jejich věku a jejich životních zkušeností s nemocí obvykle uvádějí. Váhající respondenti se tak mohli inspirovat pro své další úvahy. 148

12 které jedinec nominoval. Nabízené dvojice jsou uspořádány podle dvou scénářů vlevo a vpravo (podrobnosti viz tab. 6). Scénáře se liší tím, že předkládají čtyři různé úrovně fungování dvou nebo tří oblastí jedincovy kvality života. Fungování je odstupňováno takto: velmi dobré dobré horší velmi špatné. Míru svého souhlasu s nabízeným tvrzením vyjadřuje respondent pomocí devítistupňové škály. Počítač předkládá respondentovi celkem 25 párů ke srovnání, přičemž páry č obsahují po dvou oblastech, páry č po třech oblastech kvality života. Tab. 6: Párové srovnávání oblastí kvality života (modifikovaně podle Stiggelbout, et al. 2008, s. 8) Zde Vám předkládáme dvě konkrétní situace. Pokud všechny zbývající oblasti kvality Vašeho života budou stejně závažné, kterou ze dvou nabízených situací považujete za výstižnější pro svůj názor, kterou z nich preferujete? Pro Vaši životní situaci platí: Pro Vaši životní situaci platí: Pokud jde o rodinu, všechno je velmi dobré. Pokud jde o moje zdraví, mám pocit, že je horší. Pokud jde o rodinu, všechno je dobré. Pokud jde o moje zdraví, všechno je dobré. jednoznačně preferuji názor uvedený vlevo jednoznačně preferuji názor uvedený vpravo Až respondent dokončí srovnávání párů, počítač vyhodnotí relativní váhu každé z pěti oblastí kvality života, kterou jedinec uvedl; přitom součet vah musí dát 100 bodů. Výzkum ukázal, že třetí přístup je v praxi použitelný (respondentům trvalo celé srovnávání v průměru 20 minut), avšak respondenti nejsou ve svých preferencích úplně konzistentní. Výsledky zjištěné přístupem označovaným jako adaptive conjoint analysis se poněkud odlišovaly od těch, které byly získány u týchž respondentů přímým určování váhy každé oblasti. Rozdíl může podle autorů vyplývat z toho, že přímý přístup nezachycuje implicitní nebo neuvědomované preference respondentů. Jde tedy o dva PEDAGOGIKA roč. LX, 2010 svébytné, vzájemně nezaměnitelné a v praxi využitelné přístupy. Souhrnně lze říci, že obecný individualizovaný nástroj SEIQoL (se svými třemi variantami přidělování vah) se v praxi osvědčil. Inspiroval další badatele, aby na obdobném principu konstruovali nástroje nové, specifické pro zjišťování kvality života při různých onemocněních. SMiLE systém individuálního hodnocení smyslu života Součástí konstruktu kvalita života se v posledních letech stávají i dimenze, které dříve nebyly zařazovány mezi standard- 149

13 ní. Jednou z nich je také dimenze smysl života, která není frekventovaná u běžné populace, ale vyvstává s velkou naléhavostí všude tam, kde je jedinec vystaven těžké životní zkoušce, onemocní závažnou nemocí, nebo se blíží ke konci svého života. Není náhodou, že vědecké tázání se po smyslu života se zrodilo z utrpení v koncentračních táborech a pokračovalo logoterapií (Frankl 2006a, b). Výborný přehled psychologických pohledů na kategorii smysl života podal P. Halama (2007). Rozdíl mezi kategoriemi kvalita života a smysl života v chápání běžných lidí naznačil výzkum u vysokoškoláků. Ti uváděli, že smysl života souvisí spíše se spiritualitou člověka a sebepřesahováním jedince, zatímco tradičně chápaná kvalita života souvisí spíše s aktuálním stavem, s osobní pohodou jedince (Fegg; Kramer; L Hoste, et al. 2008). Skupina badatelů, která se pod patronací WHO zabývala zkoumáním, definováním a diagnostikováním kvality života, dospěla k výčtu šesti základních oblastí. Jednou z nich je také spiritualita/religiozita, která má ke smyslu života velmi blízko. Němečtí badatelé (Fegg, et al. 2007, 2008) zkonstruovali nástroj SMiLE Schedule for Meaning in Life Evaluation, který umožňuje měřit individuální smysl života (viz tab. 7). Tab. 7: Nástroj SMiLE Etapy posuzování 1. krok 2. krok 3. krok Úkol pro respondenta Vybrat nejméně tři a nejvíce sedm oblastí, které pro jedince v současnosti tvoří smysl života, jsou mu oporou. Přidělit každé z vybraných oblastí váhu pomocí pětistupňové škály (kde 1 = jen trochu důležitá, 5 = mimořádně důležitá). Přidělit každé z vybraných oblastí míru osobní spokojenosti pomocí sedmistupňové škály (kde -3 = velmi nespokojen; +3 = velmi spokojen) Zkoumaný aspekt indi viduální kvality života Jedincem preferované oblasti, které právě pro něj v aktuální situaci konstituují smysl života. Míra důležitosti, závaž nosti každé z vybraných oblastí smyslu života, typická pro daného jedince. Míra spokojenosti s tím, jak daná oblast naplňuje jeho smysl života v současné životní situaci. poznámka Definování souboru ži votních opor. Stanovení hierarchie životních opor. Odhad míry naplňování smyslu života. 150

14 4. krok Výpočet základních indexů. Index závažnosti smyslu života (pohybuje se od 20 do 100 bodů, přičemž vyšší skóre indikuje vyšší závažnost). Index spokojenosti se smyslem života (pohybuje se od 0 do 100 bodů, přičemž vyšší skóre indi kuje vyšší spokojenost). Celkový index. Nástroj QOLAP systém individuálního hodnocení kvality života Američtí autoři Rapkin a Schwartz (2004) konstatují: rozporné nálezy při měření kvality života, související se zdravím a nemocí 3, nejsou ani tak způsobeny nevalidností tradičních dotazníků, chybami měření, popíráním problémů ze strany respondentů, či záměrným zkreslováním skutečného stavu ze strany respondentů. Spíše odrážejí individuální rozdíly mezi lidmi, intraindividuální změny u jednotlivců, kdy se mění jejich vnitřní standardy, systém hodnot a smysl kvality života (Sprangers; Schwartz 1999). Proto se Rapkin a Schwartz pokusili propojit tři pohledy: měření kvality života, teorii posunu v odezvě na prožité události, tj. response shift-theory (Schwartz; Sprangers 2000, Mareš 2005), a idiografický přístup. Vytvořili model, který nazvali teorie hodnocení kvality života (theory of appraisal of quality of life). Model, jež respektuje individuální pohled jedince na svou kvalitu života, má čtyři složky: 1. Vztahový rámec jedince, tj. zkušenosti, které jedinec považuje za důležité pro své odpovědi. 2 Subjektivní strategii, s jejíž pomocí jedinec vybírá ze svých osobních zkušeností ty, které determinují jeho chápání kvality života; tyto zkušenosti určují i kontext, v němž uvažuje o položkách dotazníku, na který má odpovídat. 3 Subjektivní standardy pro srovnávání svého života, svého zdravotního stavu se životem jiných lidí, s jejich zdravotním stavem. 4 Agregační algoritmy, které sumarizují jedincovo hodnocení relevantních osobních zkušeností a vedou k formulováním odpovědi. Z tohoto modelu vyšel diagnostický nástroj QOLAP Quality-of-Life Appraisal Profile (Rapkin; Schwartz 2004). Základem je standardizovaný rozhovor, s jehož pomocí lze měřit nejen aktuální kvalitu života, ale též měřit kvalitu života opakovaně, dlouhodobě, longitudinálně. Zjišťovat změny, které se udály jak v kvalitě života samé, tak změny, které se udály s osobností jedince. Viz tab Rozporným nálezem myslíme, že nemocní lidé často uvádějí stejnou, někdy i vyšší kvalitu života než lidé zdraví. Pro tento nečekaný jev se ujalo označení paradox poruchy disability paradox (Albrecht a Devlinger 1999). PEDAGOGIKA roč. LX,

15 Tab. 8: Nástroj QOLAP Etapy posuzování 1. krok 2. krok 3. krok 4. krok 5. krok Úkol pro respondenta Uvést, co pro jedince momentálně znamená výraz kvalita života. Charakterizovat tento pojem ze svého pohledu a na základě současného stavu. Uvést až tři možnosti u každé z těchto šesti polo žek: hlavní cíle, kterých chce jedinec v životě dosáhnout hlavní problémy, které chce momentálně vyřešit situace, kterým chce předejít, nebo se jim vyhýbat věci, které chce udržet v nezměněné podobě věci, které chce při jmout tak, jak jsou požadavky, povinnosti, závazky, kterých se chce zbavit, nebo je alespoň zredukovat Přidělit každé z vybraných 18 oblastí (6 položek x 3 možnosti) míru osobní spokojenosti s tím, jak se mu záměr daří uskutečňovat. U každé z nabídnutých 14 strategií, s jejichž pomocí lze vybírat z osobních zkušeností, má jedinec uvést, jak často danou strategii používá. K dispozici má pětistupňovou škálu od 1 (vždycky) po 5 (nikdy). U každého z 9 nabídnutých standardů pro hodnocení aktuálního stavu uvést, jak často jedinec daný standard používá. K dispozici má pětistupňovou škálu od 1 (vždycky) po 5 (nikdy). Zkoumaný aspekt individuální kvality života Osobní smysl a význam pojmu kvalita života. Klíčové životní cíle a osobní zájmy. Míra spokojenosti s tím, jak daná oblast naplňuje jeho představu o kvalitě života. Subjektivní strategie, s jejíž pomocí jedinec vybírá ze svých osobních zkušeností ty, které determinují jeho chápání kvality života. Standardy, které jedinec používá pro srovnávání svého aktuálního stavu. Poznámka Aktuální osobní perspektiva a svébytné chápání pojmu kvalita života. Stanovení hierarchie životních cílů a životních problémů. Odhad míry naplňování kvality života. Definování postupů, jež jedinec skutečně používá a určují kontext jeho hodnocení. Definování standardů, jež jedinec skutečně používá při svém hodnocení a které určují kontext jeho hodnocení. 152

16 6. krok 7. krok U jednotlivých 9 nabíd nutých možností uvést, zda jde o: velké změny nebo obvyklý průběh jak dobře věci jdou, nebo jak obtížně jdou jak je spokojený a hrdý na sebe, nebo jak je nespokojený, zklamaný z toho, že se věci nedaří co z toho je důležité pro druhé lidi a co je důležité pro jedince samotného co z toho v jedinci vyvolává strach, obavy, a co ho naopak uklidňuje co z toho je předmě tem dlouhodobého zájmu a co je naopak tématem aktuálního zájmu v čem si jedinec po může sám a v čem na opak potřebuje pomoc od jiných lidí věci, které zůstávají nedořešené a věci, které jsou už uspoko jivě dořešeny Nejprve uvést své hodno cení aktuálního stavu zdraví; pak má jedinec uvést, jak si myslí, že vyplnil tutéž položku při předchozím hodnocení; další položka usnadňuje vybavování, a konečně poslední položka otevírá možnost, aby jedinec okomentoval rozdíly ve svých odpovědích a tím i to, jak vnímá a komentuje změny ve svých hodnotících krité riích, k nimž během času došlo. Agregační algoritmus, který jedinec pou žívá, aby sumárně zhod notil svoji kvalitu života. Posun v hodnocení během času, daný změnou osobnosti jedince. Globální posouzení hlavních životních zkušeností. Retrospektivní pohled na odpovědi v pretestu Kvalitativní metoda Duggana a Dijkerse Zjišťování jedincova svébytného pohledu na kvalitu života se dá postavit také na polostandardizovaném interview, jak to udělali Duggan a Dijkers (1999, 2001). S využitím 5 až 6 otázek vedou jedince, PEDAGOGIKA roč. LX, 2010 aby vylíčil jak svůj předchozí, tak současný život. Mezi standardní otázky patří dotazy, které se zajímají: o vrcholy a propasti v jedincově životě; o chvíle, které byly pro jedince a) nejšťastnějšími, b) nejvíce zarmucujícími; o body zlomu, zásadního obratu v jedincově životě; o věci, záležitosti, 153

17 které by ve svém životě právě teď označil za dobré a za špatné. Kromě toho jedinec odpovídá na dalších 5 až 6 otázek. Ty se zajímají o jeho chápání pojmu kvalita života; hodnocení závažnosti těch oblastí, které pro charakteristiku kvality života použil; jeho spokojenost či nespokojenost s oblastmi, jež charakterizují jeho aktuální kvalitu života; srovnání své kvality života s lidmi obecně; srovnání své kvality života s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako on v klíčových aspektech života; srovnání se sebou samým před nemocí či úrazem. Rozhovor s jedincem se nahrává a přepisuje do protokolu a ten se detailně analyzuje. V textu protokolu se hledají témata a celé konfigurace témat, významné oblasti kvality života a hodnotící výroky. Jedinec je požádán, aby globálně posoudil kvalitu svého života na sedmistupňové škále (7 značí absolutní spokojenost s životem a 1 značí, že si už přeje zemřít). Studují se také jeho další výroky, které se týkají např. jedincových životních cílů, jedincovy výkonnosti, a hodnotí se soulad či nesoulad mezi nimi. Právě popsaná metoda je relativně náročná na čas jak tazatele, tak respondenta, a na vyhodnocení jeho odpovědí (Dijkers 2003). Kognitivní mapa jedincových přesvědčení Až doposud jsme se soustředili na nástroje, které zjišťují převážně jedincovu kvalitu života. Existují však individualizované nástroje, které by mohly po úpravách pomoci výchovným poradcům a školním psychologům, např. při podrobnějším zkoumání aktérů šikany, agrese, uživatelů drog apod. Americký kriminolog G. Walters (2005) vyvinul individualizovaný nástroj pro práci s delikventy a recidivisty. Nástroj se jmenuje CMMBS Cognitive Map of Major Belief Systems a využívá volných i škálovaných odpovědí klienta na strukturované otázky v dotazníku. Princip nástroje přibližuje tab. 9. Tab. 9: Nástroj CMMBS Hledisko Zkoumané dimenze Podrobnější komentář 1. Pohled jedince na sebe sama 1.1 reflexe toho, jak ho vidí okolí Zjišťuje se, co jedinec registruje z hodnocení, která o sobě slyší ve svém okolí a která zažívá na vlastní kůži. 1.2 sociální srovnávání Zjišťuje se, kteří lidé jsou pro jedince důležití, tj. lidé, na jejichž mínění dá. Kteří lidé jsou podle něj: lepší než on, jsou na tom stejně jako on, jsou horší než on. 1.3 vidění sebe sama Jde o sebeobraz, např. jak jedinec hodnotí svůj vzhled, co mu dává najevo okolí apod. 1.4 vidění svých sociálních rolí Zjišťují se jeho životní role, rolová identita, míra identifikace s určitou sociální rolí. 1.5 jedincovo možné já Zjišťuje se, čím by jedinec chtěl být, čím by naopak nechtěl být. 154

18 2. Pohled jedince na svět kolem sebe 3. Časová orientace jedince 2.1 svět je jako stroj svět je jako živý organismus 2.2 člověk má možnost volby člověk nemá na vybranou, o jeho životě rozhoduje osud 2.3 život je nestranný, spravedlivý život je zaujatý, nespravedlivý 2.4 svět je nebezpečné místo svět je bezpečné místo 3.1 pohled na vlastní minulost 3.2 pohled na vlastní přítomnost 3.3 pohled na vlastní budoucnost V citované práci naleznou zájemci ukázku vyplňování, kazuistiku a navíc podrobné instrukce (Walters 2005, s ). Tímto nástrojem končíme část věnovanou konkrétním příkladům a můžeme přejít k souhrnnému zhodnocení. Výhody individualizovaných nástrojů Probrali jsme postupně osm typových přístupů k individualizovanému zkoumání kvality života. Nyní se pokusíme shrnout přednosti individualizovaných nástrojů, jak je hodnotí ti, kdo s nimi mají praktické zkušenosti (modifikovaně podle Carr; Higginson 2001, Dijkers 2003, O Boyle, et al. 2007, Haynes, et al aj.): čas a úsilí věnované jejich vývoji jsou srovnatelné s vývojem standardizovaných dotazníků individualizované nástroje nabízejí unikátní pohled na život každého jedinečného individua dovolují zachytit individuálně specifickou sestavu těch oblastí života, kterých si jedinec sám nejvíce cení, nebo které mu nejvíce činí obtíže (strukturu oblastí) dovolují přiřadit každé nominované oblasti života individuálně specifickou míru závažnosti (hierarchii oblastí) Sedmistupňové škály vyjadřující přechod mezi krajními stanovisky Proporce těchto tří pohledů v jedincových úvahách dovolují přiřadit každé nominované oblasti života individuálně specifickou míru spokojenosti s danou oblastí některé metody umožňují posoudit perspektivní orientaci daného jedince (jeho životní cíle) některé metody umožňují posoudit jedincem předpokládanou dynamiku změn (jeho osobní očekávání) individualizované nástroje lépe motivují respondenty ke spolupráci, neboť se přizpůsobují jejich zvláštnostem; jedinec se nemusí vyjadřovat k tomu, co považuje pro svou situaci za irelevantní; může vyjevit specifika své osoby a své osobní situace údaje získané individualizovanými nástroji jsou velmi dobrým východiskem pro cílené intervence při opakovaném použití dovolují zachytit proměny ve struktuře, hierarchii i ve spokojenosti jedince s kvalitou vlastního života. Nevýhody individualizovaných nástrojů V celém předchozím textu jsme akcentovali především výhody individualizovaných nástrojů. Nyní je na čase bilancovat jejich nevýhody (modifikovaně podle Dijkers PEDAGOGIKA roč. LX,

19 2003, s. S10, O Boyle, et al. 2007, Martin, et al. 2007): mnohé z individualizovaných nástrojů jsou pro klienty pracné a časově náročné některé z individualizovaných nástrojů vyžadují od klienta vyšší kognitivní schopnosti a rozvinutější komunikační dovednosti (např. SEIQoL), čímž se zužuje okruh jejich použití věkově (především na dospívající a dospělé osoby) i intelektově vyhodnocování údajů, které byly získány individualizovanými nástroji, je časově náročné a vyžaduje od odborníka speciální dovednosti a náročnější postupy při zpracování, např. faktorovou analýzu (nástroj IQLI Thunedborg, et al. 1993) některé z individualizovaných nástrojů neposkytují výsledky hned, zpracování dat je časově náročné 4 proto některé metody zatím nedoznaly širšího použití; pouze je vyzkoušeli sami autoři, neboť jde o velmi pracné postupy, které se hodí spíše pro výzkumné účely, než pro rutinní používání (Duggan; Dijkers 2001) obecně lze říci, že možným řešením pracnosti a časové náročnosti by za určitých podmínek mohla být adaptivní počítačová diagnostika (tedy využití CAT computer adaptive testing), což už je dnes samostatná oblast v psychologii (připomeňme např. Forbey; Ben-Porath 2007, Kocalevent, et al aj.) individualizované nástroje jsou konstruovány pouze pro klienta samotného, nikoli pro lidi, kteří klienta znají a přicházejí s ním běžně do styku (členové rodiny, přátelé apod.); to komplikuje zjišťování kvality života u specifických populačních skupin v této oblasti zatím neexistuje žádný zlatý standard, k němuž by bylo možné vztáhnout údaje z nově konstruovaných individualizovaných diagnostických nástrojů a tím ověřit jejich validitu tradiční postupy při hodnocení validity, které se osvědčily u běžných dotazníků, nejsou příliš vhodné k měření validity individualizovaných nástrojů; není přece vhodné sčítat individuální skóry, pokud se hodnotí různé oblasti kvality života u různých jedinců. Závěr Naše přehledová studie se soustředila na relativně nové téma, které se postupně vynořuje od začátku 90. let minulého století. Je jím individualizovaná diagnostika, která je nutnou, nikoli však postačující podmínkou cílené intervence. Toto téma ve své úplnosti zatím neproniklo do knižních publikací (k výjimkám patří monografie Joyce, et al. 1999, O Boyle, et al. 2007) a je spíše roztroušeno v časopiseckých článcích. Studie shrnula výhrady vůči tradičním postupům při diagnostice lidí a ukázala, že mají nesporný, ale limitovaný okruh použití. Neumožňují individualizovat celý postup, neboť jsou orientovány na průměrného respondenta. Studie uvedla jako příklady individualizované diagnostiky osm typických nástrojů pro zjišťování kvality života. Většinou jde o nástroje, které patří mezi kvantitativní, jde o dotazníky; jen malá část je kvalitativní povahy. Studie shrnula hlavní výhody i nevýhody individualizovaných nástrojů. 4 Pracnost pro klienta i odborníka, jakož i časovou náročnost na vyhodnocování atd., lze do jisté míry řešit počítačovými verzemi některých nástrojů, např. SEIQoL (Lindblad, et al. 2003, Stiggelbout, et al. 2008). 156