Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie. Magisterská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Magisterská diplomová práce Brno 2013 Adéla Kříţová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Klasická archeologie Bc. Adéla Kříţová Římské thermy ve Flavia Caesariensis v Provincii Britannia Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. 2013

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury...

4 Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce Prof. PhDr. Janu Bouzkovi DrSc. za cenné rady, odborné vedení a čas, který mi věnoval.

5 Obsah Úvod... 8 Vznik a vývoj lázní... 9 Thermae a Balnea Typy a funkce místností Hypocaustní systém Vodní systém Provincie Britannia Historický vývoj Správa Británie Odchod římských vojsk Popis jednotlivých lázní Braughing Aquae Arnemetiae (Buxton) Durobrivae (Castor) Deva Victrix (Chester) Vojenský tábor Deva Victrix Vlastní budova lázní a její popis Stavební vývoj Nálezy Nápis nalezený v bazilice Dekorace Vodní systém Ostatní lázně v Chesteru Elipsovitá budova lázní Civilní lázně... 35

6 Lázně Blackfriars Lázně u mansia Lázně u amfiteátru Margidunum (Bingham) Great Casterton Tripontium Letocetum (Wall) Stavební fáze Mansio Durovigutum (Godmanchester) Stavební vývoj v raném a pozdním 4. století Viroconium Cornoviorum (Wroxeter) První zmínky Historické záznamy Výzkumy na lázních a bazilice Fáze výstavby Popis lázní Zásobování vodou Nálezy Ratae Corieltauvorum (Leicester) Archeologické výzkumy Budova lázní Lindum (Lincoln) Verulamium (St. Albans) Srovnání lázní Srovnání vojenských lázní Srovnání lázní, ke kterým přiléhá bazilika... 71

7 Malé jednoduché lázně typu Reihentyp Lázně ve Ville Závěr Shrnutí/resumé Seznam pouţité literatury Prameny Odborná literatura Encyklopedie Sborníky Časopisy Internetové zdroje Elektronické publikace Obrazová příloha seznam Obrazová příloha... Chyba! Záložka není definována.

8 Úvod Pro svoji magisterskou práci jsem si vybrala téma Římské thermy ve Flavia Caesariensis v Provincii Britannia. Volně tak navazuji na bakalářskou práci, kde jsem se zabývala lázněmi, nacházejí se přímo na území Říma. Práci jsem měla nyní snazší v tom, ţe jsem jiţ znala problematiku lázní, a byla jsem téţ seznámena se základními pojmy jak v označení místností, tak v technických věcech zajišťující ohřev a koloběh vody v lázních. Důvodem, proč jsem si vybrala lázně leţící na území dnešní Británie je hlavně ten, ţe jsem byla na půlroční studijní stáţi na univerzitě v Sheffieldu. Lázně jsem odsud mohla snadněji navštívit a udělat si tak představu o jejich architektuře, i kdyţ ne všechny lázně, či jejich pozůstatky, jsou dnes přístupné. V jejich univerzitní knihovně jsem také dohledala většinu literatury, kterou bych jinak velmi těţce sháněla. Na úvod práce opět zmíním základní pojmy označující názvy a funkce pokojů nacházejících se v lázních. Zde budu čerpat ze své bakalářské práce, kde mám tuto kapitolu také zmíněnou. Poté bych ráda napsala alespoň základní údaje a historický vývoj co se provincie Britannia týče. Dále se budu zabývat jiţ samostatnými lázněmi. Kaţdou budovu lázní popíšu z hlediska architektury a dekorace, pokud to bude moţné. Pokud zde byl zaznamenán stavební vývoj, stručně ho téţ popíši. V knihovně jsem našla některé výkopové zprávy či knihy popisující několikaletý archeologický výzkum na dané lokalitě, coţ v práci také zmíním. Na závěr kaţdých lázní bych pak ráda zmínila některé důleţité objevy v nich učiněné. Po výčtu a důkladném popisu jednotlivých lázní bych je ráda zařadila do několika skupin dle jejich půdorysu, a více se pak zaměřila na jejich společné a rozdílné prvky. Uţ teď je patrné, ţe zde bude velká skupina, čítající malé jednoduché lázně. Další skupinou budou lázně jakou součást vill. Lázně v Chesteru zmíním určitě v souvislosti s vojenskými lázněmi, ale také v souvislosti s jejich umístěním vedle baziliky. Do této skupiny zařadím také lázně ve Wroxeteru. Obávám se, ţe některé lázně nebudu moci zařadit do ţádné skupiny, jelikoţ nevidím ţádné paralely v jiných lázeňských komplexech. Těmi nejspíše budou lázně v Leicesteru, Letocetu či Verulamiu. Pokusím se ale dohledat podobné lázně v jiných Římských provinciích. 8

9 Vznik a vývoj lázní Lázně se objevují jiţ ve starověkém Řecku, a díky kolonizaci Řeckých městských států Sicílie a jiţní Itálie se tato tradice dostává na Apeninský poloostrov jiţ ve 3. století př. n. l. 1 Důleţitými lokalitami z hlediska lázní byly na Sicílii například Syracusa, Gela či Megara Hyblea. Tyto budovy lázní mají typické helénistické prvky a uspořádání. 2 První malé komplexy lázní jiţ římského typu se objevují v Kampánii v polovině 2. století př. n. l., kde byly přímo ideální podmínky pro lázeňství, a to díky horkým přírodním pramenům. Tato proměna se odráţela například v pouţití zdiva opus caementicium, kde se důleţitou příměsí stal vulkanický popel. 3 Lázně se staví na místech horkých pramenů i ve městech, a dochází tak k masivnímu rozvoji lázní a lázeňství. Jako nejdůleţitější stavbu lázní můţeme označit Stabijské lázně v Pompejích, na kterých můţeme sledovat stavební fáze. 4 Zde se poprvé objevuje řazení základních pokojů za sebou ve sledu apodyterium, frigidarium, tepidarium a caldarium. Za Augustovy vlády dostávají lázně určitý standardizovaný půdorys, a dochází k jejich velkému rozšíření po Itálii i do provincií. V Římě jsou budovány Thermae Agrippae v roce 25 př. n. l., a od 2. poloviny 1. stol n. l. se zde začínají stavět velké císařské thermy, v tomto případě Thermae Neronianae a Thermae Titi. Ve 2. století se tu staví Thermae Traiani, které se staly určitým prototypem císařských therem, ve 3. století jsou zde stavěny Thermae Antonianae a na začátku 5. století Thermae Diocletiani. 1 Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History Foundation, Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History Foundation,

10 Po celou tuto dobu dochází ovšem také k rozšiřování lázní po celé římské říši, coţ je pro nás v rámci této práce důleţitější. Zejména se pak zaměřím na Římské lázně v provincii Britannia. Lázně se staly natolik významnými, ţe byly stavěny jako jedny z prvních budov římských táborů či měst. Dnes můţeme říci, ţe lázně se nacházely v kaţdém římském táboře, ačkoli se ve většině případů nedochovaly. Všechny lázně, aţ na vojenské, byly stavěny mimo opevnění 5 a uţívali je jak vojáci a obyvatelé města, tak i například kurýři, obchodníci. 5 Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press,

11 Balnea 6 Původně se v Itálii takto označoval pokoj v domě, kde byly umístěny nádoby Thermae a Balnea Tyto dva pojmy nelze od sebe zcela přesně odlišit. Doboví autoři tyto pojmy zaměňují, a ani dnes nemají badatelé zcela jasnou představu o jejich rozdílu. Obecně lze však říci, ţe balnea byly menší soukromé lázně, zatímco označení thermy se vţilo po velkolepé lázeňské komplexy. na koupel. Jsou to menší komplexy sloţené z několika malých budov v asymetrickém rozloţení. Mohou být jak soukromé, tak veřejné. 7 Balnea nemá prostor určený pro sportovní vyţití či palestru. 8 Podobně je identifikuje i Inge Nielsenová, a to jako menší neţ thermae a ne tak monumentální. 9 Thermae Pochází z řeckého slova Thermos, a v Itálii se začíná uţívat ve 3. stol. př. n. l. Značí výhradně horké prameny, nebo lázně s horkou vodou. Název se vţil pro označení velkých, pravidelně členěných komplexů. Označení Thermae se pak zcela vţilo pro označení jakéhokoli samostatného komplexu lázní, a to v celé Římské říši. 6 Je odvozený z řeckého βαλανείον. 7 MacDonald L. W. The architecture of the Roman Empire II. An urban Apprasial. Heslo bath. New Haven: Yale University Press, Bunson, M. Encyclopedia of the Roman empire. Heslo Bath. New York: Facts On File, Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press,

12 Typy a funkce místností 10 Apodyterium 11 Funkce pokoje je převzatá z řeckého gymnasia, kde byla původně vyuţívána jako shromaţďovací místnost, zatímco v helénismu se vyuţívala výhradně jako místnost na převlékání. Většinou je obdélníkového tvaru o větších rozměrech s mnoha lavičkami, policemi a dřevěnými skříněmi na oblečení, či přihrádkami na obuv. V raných lázních zde byly mělké bazénky na mytí nohou, obvykle umístněné blízko dveří. Apodyterium se většinou nevytápělo, a to kvůli velkému mnoţství dřevěného nábytku, který by tak podlehl rychlé zkáze. Vytápěná apodyteria můţeme nalézt pouze v několika málo lázních, a to zejména v severních provinciích. Pokoj byl obvykle spojen s frigidariem a/nebo tepidariem z jedné strany, a palaestrou ze strany druhé. U raných lázní můţeme nalézt jeho přímé spojení s laconicem či sudatoriem. Frigidarium 12 Ačkoli je název latinský, funkce (bazény se studenou vodou) je přejata z řeckého modelu. Částečně z λουηρόv v gymnasiu, částečně z μάκηρα v balaneion. Tahle místnost nebyla vyhřívaná a byla obvykle pouţívána po návštěvách vyhřátých místností, nebo přímo po cvičení v palaestře tam, kde chybělo natatio. Vzhledem k jeho velkým rozměrům byl pouţíván jako společenská místnost. Z tohoto důvodu se frigidarium stalo nejzdobnější místností v lázních ve výklencích byly umístěny sochy jako projev úcty. Frigidarium bylo největší místností v lázních, obvykle obdélníkového půdorysu. V raných dobách byla převáţně kruhová 13, v pozdní antice převládaly 10 Kříţová, Adéla. Caracallovy lázně a jejich srovnání s předchozími komplexy císařských therem - Agrippovy, Titovy a Traianovy lázně. Brno Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. 11 Latinizovaná forma původně řeckého αροδυηήριον, z αποδύώ svlékat. 12 Latinské slovo odvozené z frigeo studený. 13 Kruhové frigidarium můţeme nalézt v Agrippových lázních. 12

13 tvary polygonální. Frigidarium bylo téměř vţdy klenuté s valenou klenbou, kříţovou klenbou nebo kopulí, a mělo velká okna. 14 Nacházel se zde jeden nebo více bazénů se studenou vodou zvaných piscina 15 a baptisterium 16. Tyto bazény mohly být umístěny ve výklencích, nebo podél zdí. Zejména císařské lázně obsahovaly i velký plavecký bazén natatio. Nejběţnějším typem bazénů ve frigidariu byla piscina, menší bazén o maximální hloubce 1m. Voda do frigidaria přicházela trubkami z cisteren, bazény měly obvykle odpad. Odpadní voda byla pouţívána ke splachování latrín. Natatio Natatio 17 mohlo být umístěno ve frigidariu nebo v otevřeném prostoru s ním spojeným, nikdy ovšem nebylo vyhřívané. Ve frigidariu buď zabíralo téměř celý prostor této místnosti, nebo bylo umístěno ve výklenku. Pokud se bazén nacházel v palaestře nebo ve dvoře, byly jeho rozměry ještě o něco větší. Díky jeho velkým rozměrům a hloubce 1,5 2 m slouţilo jako plavecký bazén. Tepidarium Funkcí tohoto pokoje byla aklimatizace mezi frigidariem a caldariem. Tepidarium 18 mělo často klenutý strop, tvar místnosti byl různorodý. Byly zde umístěny lavice a bazény 19. V raných dobách bylo vytápěno nepřímo, později přímo, nikdy zde však teplota nedosáhla takové výše jako v caldariu. Voda v bazénech byla 14 Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, 1990, str Slovo je latinského původu, od piscis ryba. Původně to bylo jezírko pro ryby. Tento bazén se studenou vodou je kolem jednoho metru hluboký a oddělený od zbytku pokoje balustrádou. Obvykle byl pravoúhlého tvaru, v pozdějších dobách i apsidálního. Ve středné velkém frigidariu byly tyto bazény aţ tři, v císařských lázních i více. Lidé tento bazén navštěvovali po horkých koupelích. 16 Latinizovaná forma řeckého βαπηιζηήριον, z βαπηίζω ponořit se. Byl pouţíván společně s natatio a piscina. Voda v něm obsaţená byla studená. 17 Latinské slovo, z nato plavat. 18 Původem latinské slovo z tepeo být vlaţný. Byla to průchozí místnost ze studeného frigidaria do teplého caldaria. 19 Tvz. Calida piscina vyhřívaný bazén s teplou vodou umístěný v tepidariu, většinou v jeho výklenku. 13

14 horká nebo vlaţná. Pokoj byl většinou orientovaný na jih, nebo západ. V zimních měsících mohlo tepidarium nahradit funkci apodyteria, které nebývalo vyhřívané. Caldarium 20 Vyhřívaný pokoj s horkými koupelemi byl přímo vytápěn několika praefurnii. Caldarium nemělo pevně daný tvar - v raných dobách to byl podlouhlý pokoj s valenou klenbou, v pozdějších dobách kruhového nebo polokruhového tvaru. Tato místnost většinou vyčnívala z budovy lázní, a to jihozápadním směrem, kde byla také umístěná okna, a to pro jak pro prosvětlení místnosti, tak pro její rychlejší vyhřátí díky slunci. Caldarium bylo obloţeno mramorem nebo jinými materiály a bylo vyzdobeno mozaikami s vodní tematikou. Obsahovalo většinou dva druhy bazénů - Alveus 21 a Labrum. Alveus byl bazén s horkou vodou pro několik osob, hluboký kolem jednoho metru a oddělený od pokoje stupňovitou balustrádou. Obvykle má obdélníkový nebo půlkruhový tvar. Těchto bazénů zde bylo několik, záleţelo na velikosti lázní. Bazén byl obvykle zásobovaný horkou vodou z kotle, připojený na praefurnium. K ohřevu vychladlé vody z bazénů slouţilo testudo, které bylo umístěno nad praefurniem a bylo ohříváno stoupající parou. Labrum 22 byl malý kruhový bazének se studenou vodou umístěný na podstavci. Často se objevuje v raných dobách, zřídka po 1. stol. n. l. Slouţil k osvěţení po koupeli v horkých bazénech. Potní lázeň Pro saunu můţeme pouţít dva pojmy, řecký laconicum a latinský sudatorium. Jejich popis najdeme ve Vitruviovi: Síň lakonská a potní lázeň (laconicum et sudatio) se připojí na lázně vlaţné. Jejich výška aţ pod polokruhovitou klenbu se má rovnati jejich šířce. Uprostřed v zaklenutí se 20 Latinské slovo z caleo být horký. 21 Původně dutina, prohloubenina. 22 Odvozeno ze slova lavare mýt se. 14

15 ponechá otvor, z něhoţ visí na řetězech kovový příklop, jehoţ vytahováním a spouštěním se v potní lázni dosahuje příslušné teploty. 23 Laconicum 24 pochází z Řecka. Mělo kruhový půdorys s kopulí a oculem, na který byl připevněn clipeus, bronzový kotouč, kterým se regulovala teplota. Uprostřed místnosti bylo ohniště, které ohřívalo kameny. Naposledy se objevuje v 1. stol. n. l. Sudatio 25 se vyskytuje převáţně v italské architektuře. Místnost můţe být jak kruhová, tak pravoúhlá a je umístněná mezi tepidariem a caldariem. Obsahuje suspensurae a trubky, tudíţ můţeme vyvodit, ţe se jedná o pokročilejší typ. Palestra 26 Byl to otevřený dvůr, ne nutně obdélníkového tvaru, který byl pokryt pískem, zřídkakdy dláţděný, část mohla být upravená jako park. Byly zde běţecké dráhy. Dvůr byl obvykle obklopen portikem z jedné nebo více stran. 27 V Portiku byly lavičky a sluneční hodiny. Z palestry byl přístup do apodyteria a frigidaria. 23 Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Kapitola , str Latinizovaná forma řeckého λακώνικόρ. Vitruvius : Lakonská síň sama má býti zbudována ve tvaru okrouhlém, aby účinek páry i plamene se šířil stejnoměrně od středu po celé ploše okrouhlého prostoru. 25 Z latinského slova sudo potit se. V překladu potní lázeň. 26 Latinizovaná forma řeckého παλαίζηπα z παλαίώ zápasit. 27 Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, , str. 124: Při palestrách jest postaviti čtvercové nebo obdélníkové sloupové síně tak, aby okruh jejich chodeb činil dvě stadia. Přitom se rozvrhnou tři portiky jednoduché, čtvrtý, obrácený k jihu, dvojitý, aby při nepohodách s větrem nemohl déšť stříkati dovnitř. Ke třem sloupovým loubím se přistaví prostorné exedry se sedadly, kde by mohli seděti a diskutovati filosofové, rétoři a ostatní, kdo mají zálibu ve vědách. U dvojitého sloupořadí se umístí tyto články: Uprostřed efebeion (síň mladíků); velmi rozlehlá exedra se sedadly, jeţ má míti délku o polovici větší neţ šířku. Po pravici síň k ukládání cvičebního nářadí (korykeion), bezprostředně za ní konisterion (síň, kde se naolejovaní zápasníci poprašovali). Za ní studená umývárna, které Řekové říkají loutron. Tuto formu částečně převzali a upravili pro své potřeby Římané. 15

16 Exedra 28 Mohla být různých forem, ale společné pro všechny je to, ţe jsou zcela otevřeny do palestry, občas se sloupy. Často v ní byly umístěny lavičky, slouţící pro vzdělávací aktivity či filozofické rozpravy. 29 Basilica 30 Většinou se jedná o samostatnou budovu, která jednou stěnou přiléhá k lázním. Často vznikla přetransformováním civilní baziliky, která stála blízko fora. Sloupy ji rozdělovaly na tři nebo více lodí. Střecha byla dřevěná, a byla v ní umístěna okna na prosvětlení celého prostoru baziliky. Podlaha byla dláţděná, někdy ji tvořila mozaika. 28 Latinizovaná forma řeckého εξέδπα. 29 Vitruvius Někdy se pouţívá termín Basilica thermarum. 16

17 Hypocaustní systém 31 Technické zázemí lázní představuje důmyslný systém vodovodů, topenišť a vzduchových kanálů, které zajišťovaly vyhřívání vody a lázeňských prostorů. Topný systém (hypocaustum) 32 se skládal z několika částí. Přítomnost hypocaustu umoţnila radikální zvýšení teploty, a tím i rozvoj nejdůleţitějších prostor lázní, tedy caldaria, tepidaria a sudatoria. 33 V lázních v Británii se objevuje jak hypocaustum sloupkové, tak i hypocaustum kanálkové 34 (Obr. 1). Jak jiţ bylo zmíněno, hypocaustum se skládalo z několika částí. Místnost byla opatřená visutou podlahou (suspensura), která byly nesena sloupky (pilae). Do tohoto prostoru byl vháněn horký vzduch z topeniště (praefurnium), který později dále proudil vzhůru speciálními dutými cihlami (tubulae), kterými byly obkládány zdi. Tento způsob zajistil vyhřívání místností nejen přes podlahu, ale také skrze stěny. Ve svém spise De architectura libri decem popisuje hypocaustum také Vitruvius. 35 Terén byl vydláţděn pálenými taškami o velikosti 1,5 stopy 36 (sesquipedalis). Zároveň se svaţoval směrem k praefurniu, coţ umoţňovalo efektivnější tah horkého vzduchu. Sloupky (pilae) byly vytvořeny nepálenými cihlami a dosahovaly výšky aţ dvou stop. Sloupky mohly být různých tvarů, nejčastěji však pravoúhlé, polygonální nebo kruhové. Na tyto sloupky byly ve dvou vrstvách pokládány pálené cihly o velikosti 2 stop (bipedalis). Na podlahu se nanášela směs z keramických střepů, která měla izolační funkci. Na tuto směs pak byla kladena dlaţba nebo mozaiky. 31 Štastná, Soňa. Vývoj římských lázní. Brno Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. 32 Termín hypocaustum, je latinizovaná forma pocházející z řeckého 'ςπόκαςζηον, znamenající v podstatě hořet pod něčím. 33 Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus, 1990, s Ward, John. Romano-British Buildings and Earthworks. London: Methuen & Co. Ltd, Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Kapitola Římská stopa - pes=29,6 cm. Viz. Svoboda, L. Slovník antické kultury. Heslo Míry. Praha: Academia, 1974, s

18 Praefurnium bylo obvykle umisťováno do sklenutého prostoru pod suspensurae, nad ním byl ponechán volný prostor pro kotle na vodu. Teplota se regulovala přikládáním nebo pomocí systému ventilů. Problém odstranění kouře ze spalování v praefurniu byl vyřešen v 1. stol. př. n. l., coţ dokládají archeologické nálezy. Do zdí se začaly zabudovávat komíny, které odváděly kouř z prostoru pod visutou podlahou a zároveň vyhřívaly místnost také prostřednictvím zdí. Nosné zdi byly opatřeny zvláštními cihlami, které byly opatřeny v rozích čtyřmi podpěrnými útvary, a zajišťovaly tak volný prostor pro proudění kouře. Cihly byly na zeď připevňovány pomocí dlouhých hřebíků ve tvaru T. Na počátku 1. stol. n. l. se začaly pouţívat terakotové trubice (tubulae). Tyto trubice byly spojovány pomocí malty a vytvářely tak samonosný systém potrubí, ke zdi byly připevněny rovněţ maltou. Potrubí ústilo do klenby, kde byl kouř pomocí komínů odváděn ven. 18

19 Vodní systém 37 Dodávka vody byla nezbytná pro chod lázní. Voda se získávala buď ze studní, nebo nádrţí, do nichţ byla voda přiváděna pomocí akvaduktů. Ty přiváděly vodu do města většinou z blízké vodní nádrţe (plochy), nebo z horského pramene. Pomocí trubek a kohoutů se pak voda dostávala do praefurnia 38, kde byla v kovových kotlích ohřívána. Trubky pro distribuci vody byly nejčastěji ze dřeva nebo olova. 39 Poté byla voda distribuována do příslušných nádrţí a bazénu. Kotle na vlaţnou vodu ohřívaly kouřové odvody, zatímco kotle na horkou vodu byly umístěny přímo v topeništi. Voda byla do kotlů připouštěna postupně, tak aby nedošlo k citelnějšímu ochlazení. Stabilní teplota vody v bazénech, která se obvykle pohybovala kolem 40-50ºC byla zajišťována zařízením tzv. testudo alvei. Tato kovová jímka byla nahoře konvexně vypnutá. Jeden konec byl otevřen a zapuštěn do spodní části vyzdívky bazénu, tak aby byla jímka stále plná vody. Testudo bylo umístěno nad ohništěm, které ho ohřívalo. Z něj pak proudila do horní části bazénu horká voda, zatímco ze spodní části do něj vtékala voda jiţ vlaţná, aby se znovu ohřála. Tato cirkulace zajišťovala konstantní teplotu v bazénu. K odtoku vody slouţila kanalizace, někdy byla pouţitá voda uţívána pro čištění latrín. 37 Štastná, Soňa. Vývoj římských lázní. Brno Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. 38 Praefurnium popisuje Vitruvius ve své knize jako: Tři kovové kádě, jedna pro horkou vodu, druhá pro vlaţnou a třetí pro studenou vodu. Přičemţ se kádě umístí tak, aby do kádě s vlaţnou vodou přitékalo z kádě s vodou studenou tolik vody, jako vytéká z kádě s vlaţnou vodou do kádě s vodou horkou. Viz: Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Kapitola Ward, John. Romano-British Buildings and Earthworks. London: Methuen & Co. Ltd,

20 Provincie Britannia Provincie Britannia se z velké části rozkládala na dnešním území Velké Británie (Obr. 2). Pod římskou nadvládou se nacházela v letech Británie se do podvědomí středomořského obyvatelstva dostala jiţ ve 4. století př. n. l., kdy místní kmeny obchodovaly s cínem, a to zejména s Řeky a Kartaginci. Řekové ji tudíţ nazývali Cassiterides neboli cínový ostrov. Řecký průzkumník Pýtheás sem připlul ve 4. století př. n. l. a nazval ostrov Prettaniké, které mu s drobnými obměnami zůstalo dodnes. Historický vývoj První styk s Římany byl zaznamenán roku 55 a 54 př. n. l., a to kdyţ sem Iulius Caesar podnikl dvě výpravy a vylodil se v oblasti dnešního Kentu. 40 Kvůli bouři a vyčerpání ovšem neměli dost sil na to, aby pokračovali dále do vnitrozemí, ovšem přinutil místní kmeny k placení tributu. Další výboje nastaly aţ za Claudia, který tak chtěl uspokojit nesčetné vrstvy volající po novém území. V roce 43 n. l. vyslal nakonec císař výpravu, která čítala čtyři legie (II. legie Adiutrix, IX. legie Hispana, XIV. legie Gemina a XX. legie Valeria Victrix) a pomocné oddíly pod vedení Aula Plautia. Místní kmeny sice kladly odpor, ale ten byl tak malý, ţe Římanům nezabránil v uskutečnění svých plánů, a tak jiţ před koncem 2. stol. n. l. byla celá Anglie a Wales povaţován za dobytý, vzdorovalo pouze Skotsko. Za zmínku stojí pouze povstání Boudiccy, pod kterou se v letech spojily keltské kmeny (Icenové, Trenovantové, aj.) proti římské nadvládě. Podařilo se jim dobýt několik měst, např. Camulodunum, ovšem i tato vzpoura byla brzy potlačena. Římané začali stavět vojenské tábory a města, a síť cest, to vše se stalo základem pro další budování Británie. Prvním hlavním městem Británie bylo od roku 43 n. l. Camulodunum, které ale bylo jiţ v šedesátých letech 1. století nahrazeno Londiniem, jeţ rychle nabývalo na důleţitosti jako křiţovatka obchodních tras. Většina dnešních cest a měst má základy právě z doby římské. Trvale se pod římskou nadvládou ocitl jih a střed Británie, zatímco v severní části si drţeli postavení místní 40 < [cit. 12. prosince 2012]. 20

21 kmeny Brigantů a Piktů. 41 Po ničivé poráţce IX. legie Hispana přijíţdí do Britannie roku 120 císař Hadrianus a nechává stavět obranný val, známý jako Hadriánův val. 42 Za tuto hranici se později dostává ještě císař Antoninus, a roku 142 nechává asi 160 km severně od něj postavit Antoninův val, ovšem tohle území je v drţení Římanů jen krátkou chvíli, a tak se hranice ustálí na Hadrianově valu. Správa Británie V čele provincie byl místodrţitel, který pocházel z řad senátorů a zastával konzulát. Hlavním městem Britannie bylo Camulodunum, které bylo v 60. letech 1. století vystřídáno Londiniem. Na počátku 3. století pak byla Britannia rozdělena Septimem Severem do dvou provincií - Britannia Inferior, jejímţ hlavním městem bylo Eboracum, a Britannia Superior, jejímţ centrem zůstalo Londinium. V roce 293 z podnětu západořímského tetrarchy Constantia Chlora vznikly z Britannie Superior dvě menší provincie - Maxima Caesariensis a Britannia Prima, zatímco Britannia Inferior byla rozčleněna na provincie Flavia Caesariensis a Britannia Secunda (Obr. 3). Odchod římských vojsk Za definitivní konec přítomnosti Římanů v Britanii je povaţován rok 410. Jiţ během poslední čtvrtiny čtvrtého století docházelo ke značnému úpadku hospodářského i civilního ţivota. 43 Svědčí o tom jen sporé archeologické nálezy keramiky nebo mincí. Na druhou stranu se ale v mnohých městech (Canterbury, Cirencenster, Wroxeter, Winchester a Gloucester) stavěly i v 5. století nové budovy. 44 Římské villy byly i v této době opatřovány mozaikovou výzdobou, coţ dokazuje, ţe ekonomické potíţe mohly být pouze omezeného rozsahu < [cit. 12. prosince 2012]. 42 < [cit. 12. prosince 2012]. 43 Stephen, M., J. Prehistory. Welcome from Dot to Domesday [online] [cit. 29. listopadu 2012]. Dostupné z: < 44 < [cit. 12. prosince 2012]. 45 < [cit. 12. prosince 2012]. 21

22 O moţnostech konce římské nadvlády se stále pojednává. V úvahu se přitom berou dvě moţnosti; uvaţuje se o jejich vytlačení Sasy 46, a o samovolném odchodu Římanů. V té době zaţívala Římská říše krizi, a proto je moţné, ţe vojska z Britannie byla staţena a přesunuta na území blíţe Římu. 46 Thompson, E. A. Britain, AD Britannia, 1977, vol. 9, str

23 Popis jednotlivých lázní Braughing Braughing vznikl původně jako obchodní místo. Přilehlá řeka Rib byla v římské době mnohem větší, a tudíţ se vyuţívala jako obchodní cesta. Lázně byly objeveny v roce 1942, a opětovný výzkum proběhl v roce Rozsáhlé výzkumy byly provedeny v letech Osídlení zde bylo zjištěno do konce 4. století, coţ dokládají nálezy mincí od Tasciovana (20 př. n. l.- 10 n. l.) do Arcadia ( ). 47 Lázně byly dokončeny na konci 1. století (70 90), ale před polovinou 2. století ( ) jiţ byly opuštěné. Budova lázní se dnes nachází mezi řekou Rib a silnicí, ovšem díky říční erozi a změnám terénu se z budovy mnoho nedochovalo. Lázně byly postaveny z kamene a malty, do které byly vmíchané kousky dlaţdic. Lázně byly tzv. Reihentypu, 48 kdy v rovině za sebou frigidarium, tepidarium, caldarium a praefurnium (Obr. 4). Z této řady vybočují pouze bazény frigidaria a caldaria. Ve frigidariu se pravděpodobně nacházelo i apodyterium, které bylo nejspíše oddělené jen příčkou. U východní strany frigidaria se nacházela menší místnost, zcela otevřená do frigidaria. 49 Podlaha této místnosti byla o 10 cm vyšší neţ ve frigidariu, a vše tak ukazuje na to, ţe se zde nacházel bazén se studenou vodou. Za frigidariem se nacházelo tepidarium, které mělo stejné rozměry jako následující caldarium. K základním rozměrům caldaria ovšem musíme ještě přičíst rozměry jeho dvou bazénů, oba umístěné ve v apsidách. V pravoúhlé apsidě leţící u severní stěny caldaria se nacházel jeden, v západní stěně pak druhý, půlkruhový. 47 Burnham, B. C., Wacher, J. The small Towns of Roman Britain. Berkeley: University of California Press, 1990, s Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Partridge, C. Excavations and fieldwork at Braughing , Hertfordshire Archaeology 5, 1977, s

24 Aquae Arnemetiae 50 (Buxton) Lázně v Aquae Arnemetiae 51 se nacházely při ulici vedoucí k dnešnímu kostelu sv. Anny. Naproti nim přes ulici byl vystavěn chrám s orientací sever-jih. Lázně byly objeveny v roce 1780, a dle nálezů mincí, bronzových náramků a spon se usuzuje, ţe byly pouţívány od 1. aţ do 4. století. Našly se zde také zbytky po bazénu umístěného ve frigidariu a olověné trubky. Výmalba stěn byla červená. Jinak se nedá o budově ale určit nic dalšího. Nevíme její rozměry, ani zda to byly civilní nebo vojenské lázně. Vše bylo totiţ zničeno při stavbě novodobých budov. Také se má za to, ţe z části to byly jen přírodní lázně Spolu s Aquae Sulis jako jediná dvě města v provincii Britannia dostala označení lázeňského města. Převzato z: 51 Název vznikl z latinského slova aquae vody, a keltského slova nemeton posvátné háje. 52 < ath&rational=q&recordsperpage=10>. [cit. 12. prosince 2012]. 24

25 Durobrivae (Castor) Římské lázně v Durobrivae, dn. Castoru, byly objeveny roku 1821, a nachází se na místě dnešního kostela sv. Kymeburghy a kolem něj (Obr. 5). Durobrivae bylo zaloţeno kolem roku 44 u řeky Nene, a postupně se stávalo centrem průmyslové výroby - byl tu jak ţelezářský, tak i keramický průmysl. Orientace lázní byla V-Z (Obr. 6). Dá se říci, ţe téměř celé lázně, aţ na frigidarium a palaestru byly vyhřívané. Zcela na západní straně se nacházela palaestra, pravděpodobně nezastřešená, a vedle ní frigidarium. Na západ od těchto dvou místností následovaly jiţ vytápěné místnosti 3, 4, 5 a 6, kde jsou dochované zbytky hypocaustu. Jejich přesnou funkci neznáme, ale zcela jistě se zde nacházelo tepidarum, caldarium a nejspíše i apodyterium a potní lázně. Na severní straně lázní se pak nacházelo topeniště, odkud se teplý vzduch dostával do vytápěných místností (místnost č. 7). Na jiţní straně (nad frigidariem) pak byly další tři menší obdélníkové místnosti (8, 9, 10), ovšem jejich funkce není známá. Pravděpodobně to byly sluţební či vytápěcí místnosti. Východně od lázní se pak našly dvě jámy plné popela odpadní jámy (11, 12) Artis, Edmund Tyrell. The Durobrivae of Antoninus Identified and Illustrated in a Series of Plates, Exhibiting the Excavated Remains of that Roman Station, in the Vicinity of Castor, Northamptonshire. [online] 1828 [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z: < 25

26 Deva Victrix (Chester) Vojenský tábor Deva Victrix Tábor byl vystavěn II. legií Adiutrix v roce 70 n. l., ale dokončen byl na začátku dalšího desetiletí XX. legií Valeria Victrix. Civilní zástavba vznikla o něco později a nacházela se jihovýchodně od tábora. Název Deva Victrix je podle bohyně řeky Dee, latinsky bohyně Dea nebo diva. Victrix je převzato z názvu XX. legie Valeria Victrix, která tábor vystavěla. 54 Vlastní budova lázní a její popis Lázně byly postaveny v roce 79 v jihovýchodním rohu římského tábora, podél Via Praetoria, rekonstrukce pak proběhla v letech , a s několika malými alternacemi v raném 4. století a poté kolem roku 370. Lázně se podařilo objevit roku Jejich pozice v rámci legionářského tábora je poněkud neobvyklá, nacházely se totiţ u jedné z hlavních cest (Via Praetoria), poblíţ jiţní brány. Byly tedy umístěny v prvním pásu (co nejblíţe brány), většinou však leţí aţ ve druhém pásu 55 (Obr. 7). Rozměry lázní jsou 85,5 metrů v ose východ-západ a 82,6 metrů v ose sever-jih. Výška lázní byla 16,1 metrů, strop byl zakončen valenou klenbou. Stěny byly v průměru 1,2 metrů silné. 56 Na severním konci lázní se nacházela bazilika, na ni pak navazují směrem na jih sudatoria a frigidarium, tepidarium a caldarium. Palaestra se sloupovím na jiţní a západní leţela západně od těchto místností (Obr. 8, 9). Bazilika se skládala z hlavní lodě a dvou vedlejších, lodě od sebe oddělovaly dvě řady pískovcových sloupů těch bylo pravděpodobně 14 na kaţdé straně. Na západním konci baziliky se nacházely tři místnosti uprostřed vstupní hala (vestibulum), a po stranách apodyteria. Ve východní části baziliky se pravděpodobně 54 < [cit. 12. prosince 2012]. 55 Mason, D. Chester: The Canabae Legionis. Britannia 18, 1987, s Lewis C. P., Thacker A. T. The city of Chester. In A History of the County of Chester: Volume 5 part 1: The City of Chester: General History and Topography, s. 1-8 [online] [cit. 22. Listopadu 2012]. Dostupné z: < 26

27 nacházelo natatio. 57 Jiţně od baziliky, a tudíţ západně od frigidaria, se nacházela sudatoria, do kterých byl přístup přímo z baziliky. Z ostatní zástavby nelze bohuţel zjistit zcela přesně všechny detaily. Jisté je, ţe se tu v řadě za sebou nacházelo frigidarium, tepidarium, caldarium. Všechny tyto místnosti měly klenutý strop. Podél jiţní stěny frigidaria se podařilo zjistit dva výklenky, ve kterých se nacházely bazény. Podlaha zde byla vydláţděna dvoubarevnou mozaikou s vodními motivy. Tepidarium se nacházelo jiţně od něj. To lze určit i díky tomu, ţe místnost byla vyhřívána, ale je tu zaznamenána absence bazénů. Vyhříváno bylo tepidarium ze dvou zdrojů, nepřímo skrze caldarium, a přímo z praefurnia postaveného od tepidaria východně, to bylo ale zničeno kolem poloviny 3. století. 58 Dále na jih leţelo caldarium, zde se nacházel menší alveus u východní stěny, velký alveus pak u strany západní. Objevují se zde i další bazény, a to typu labrum, leţící na jiţní straně. Praefurnium, které vyhřívalo caldarium i tepidarium leţelo jiţně od caldaria. Východně od frigidaria se nacházely další místnosti, první z nich byla zcela otevřená do frigidaria pravděpodobně piscina. 59 Ve 3. století bylo jiţně od této místnosti přistavěno sudatorium, a za ním tudíţ logicky vzniklo praefurnium. Jihozápadní část lázeňského komplexu není zcela prozkoumána, ale je patrné, ţe se zde nacházela palaestra, a v jejím jihovýchodním rohu se nacházelo natatio. Stěny lázní se zachovaly do výšky dvou metrů, stěny caldaria dokonce do 3,1 metrů aţ do 20. Století. Pillae bylo 1,5 metru vysoké, coţ je velmi neobvyklé na tuto dobu (Obr. 10). 57 Carrington, P. Deva Victrix : Roman Chester re-assessed : papers from a weekend conference held at Chester College 3-5 September Chester: Chester Archaeological Society, Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Mason, D. Roman Chester: City of the Eagles. Stroud: Tempus Publish.Ltd., 2001, s

28 Stavební vývoj Fáze I. Flaviovská konstrukce (Obr. 11) Bazilika dosahovala rozměrů 68,5 x 20,6 m., přičemţ celý tento prostor byl rozdělen dvěma řadami sloupů na hlavní, a dvě vedlejší lodě. Poměr hlavní lodě k vedlejší byl 2:1, přičemţ boční loď měřila 5,9 metrů na šířku. Sloupy byly od sebe průměrně vzdálené od 3,4 metrů 60, jejich průměr byl 0,7 metrů, a byly vytesány z pískovce (Obr. 12). Celkem devět sloupů se nalezlo na původním místě 61 (Obr. 13). Na západním konci baziliky byla umístěna apodyteria a vestibulum, u východního konce se nacházelo vnitřní natatio o rozměrech 6 x 16,5 m. V jiţní stěně baziliky byl vchod do sudatorií a frigidaria. Do frigidaria se vstupovalo skrze jeho severní zeď z přilehlé baziliky. Zbytky kanalizace se našly v jihovýchodním a jihozápadním rohu, coţ značí přítomnost bazénů. Předpokládá se, ţe uspořádání bazénů v těchto místech bylo symetrické, a proto usuzujeme, ţe se v západní i východní stěně frigidaria nacházely čtvercové piscinae, do kterých se vstupovalo po schodech, v rozích jiţní stěny pak labra umístěná v půlkruhových apsidách. 62 V tepidariu se našlo hypocastum, ovšem nedochovala se zde ţádná stopa po labru, ani jiném bazénu. Z tohoto důvodu se usuzuje, je v pozdějších letech funkci tepidaria zastávala sudatoria, a tahle místnost slouţila spíše jako aklimatizace mezi frigidariem a caldariem. 63 Tahle místnost byla nepřímo vytápěná přes caldarium, ale také přímo z praefurnií, které leţely na západní a na východní straně tepidaria. V caldariu se téţ dochovaly zbytky hypocaustu. Nacházelo se zde několik bazénů; obdélníkový alveus se nacházel na východní straně, větší, půlkruhový na straně západní. Byly zjištěny téţ odtokové kanálky z obou bazénů. Na jiţní straně caldaria se nacházela dvě labra umístěná v půlkruhových apsidách, v kaţdém rohu jedno. Mezi nimi pak leţel ještě jeden alveus obdélníkového tvaru. Do všech třech alveií se vcházelo po schodišti. Hlavní tři praefurnia se nacházela na jiţní straně 60 Měřeno od středu sloupu ke středu sloupu. 61 Sloupy jsou nyní vystaveny v Roman Gardens u Nové Brány v Chesteru. 62 Podobné uspořádání můţeme najít v raných lázních v Caerleonu či Exeteru. 63 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

29 caldaria. Všechna přímo vytápěla bazény umístěné v caldariu. Další dvě praefurnia, o kterých jiţ bylo zmíněno, se nacházela na východní a západní straně tepidaria. Jak bylo zmíněno výše, sudatoria se nacházela jiţně od baziliky, odkud se do sudatorií přicházelo. Opět jsou zde doklady valené klenby, a to ve všech třech pokojích, Výška pokojů byla 17,5 m. 64 Na jejich jiţní i severní straně byla umístěná okna. V pokojích se samozřejmě nacházelo hypocaustum. Palaestra se nacházela západně od jiţního konce lázní. Velikost se nepodařilo zjistit zcela přesně, ale uvaţuje se o 44,4 m x 40,9 m. 65 Přinejmenším z jedné strany byla ohraničena portikem. V jejím jihovýchodním rohu se nacházelo natatio, to se podařilo najít díky odtokovým kanálkům. Bazén leţel pod otevřeným nebem, a jeho maximální hloubka byla 1,5 metru. Maximální délka bazénu byla 24 metrů, a přibliţně 9 metrů na šířku. 66 V severní části palaestry se nacházela praefurnia, která vytápěla sudatoria. Fáze II. Přestavba lázní ve 3. Století (Obr. 14) V této době bylo nad centrální halou baziliky vytvořeno druhé patro, které pravděpodobně slouţilo k ubytování, jinak se zde ţádné větší úpravy neprováděly. Ve frigidariu proběhlo několik změn. Hlavní změna nastala v přebudování odtokových kanálků, ty z doby Flaviovců jiţ byly zničené. Piscinae ve východní a západní části místnosti nahradila labra o hloubce 0,6 metrů, a piscinae byly přesunuty k jiţní stěně, tam kde se dříve nacházela labra, ovšem z půlkruhové podoby se stala podoba pravoúhlá. 67 Jiţně od západní a východní apsidy s labrem ve frigidariu, vznikají sudatoria a za nimi praefurnia, přičemţ do sudatorií se vstupovalo přes jiţ výše zmíněné apsidy. Nově vzniklá praefurnia leţela přibliţně na stejném místě jako ta, která dříve 64 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Velikost můţeme porovnat s vojenskými lázněmi té doby v Caerleonu, kde palaestra měřila 71 x 57,5 m. 66 Venkovní natatio ve Vindonisse měřilo 9 x 15metrů, v Lauriacu 5 x 20 metrů, v Caerleonu 6,4 x 41metrů. 67 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

30 vytápěla tepidarium. Nyní ovšem neleţely přímo u stěny tepidaria a nevytápěly ho, nýbrţ byla natočená severním směrem a vytápěla sudatoria, ve kterých se našly zbytky podlahového vytápění. Změny v tepidariu a caldariu se týkaly zejména rekonstrukce a úprav podlahového vytápění. Částečně byl upraven i alveus při západní stěně caldaria, přičemţ změna se týkala především hloubky bazénu, coţ je způsobeno i rekonstrukcí hypocaustu (Obr. 15). Praefurnia za caldariem zaznamenala také malé změny. Fáze III. Přestavba ve 4. Století (Obr. 16) V raném čtvrtém století se prováděla rekonstrukce podlahového vytápění v caldariu, tepidariu a sudatoriích (Obr. 17). Přičemţ v caldariu a tepidariu se výška suspensury redukovala z 1,4m na 0,9 m. Změny v této době se frigidaria dotknou jen částečně. Sudatorium, které se nacházelo jihozápadně od frigidaria, se zvětšuje o labrum a servisní místnost, které leţí nad ním, přičemţ vchod na straně k frigidariu je zastavěn, a nově se do sudatoria vchází ze západu (z dalších sudatorií). Frigidarium je tedy nyní chudší o jedno labrum. Ze tří praefurnií leţících jiţně od caldaria se pouţívá v této době jen to prostřední, které vytápí bazény na jiţní straně caldaria, celé caldarium (kromě bazénů na východní a západní straně) a celé tepidarium. Alveus na západní i na východní straně caldaria přestává být vytápěn, to zřejmě z toho důvodu, ţe bylo zcela odstraněno podlahové vytápění, a bazény se tak stávají mnohem hlubší. Jiţní stěna je téţ zcela přestavěna. Celkově je zúţena, obě půlkruhová labra zanikají a vytváří se tu jen jeden velký alveus. Ten je vytápěn z praefurnia umístěného za ním. Zbylá dvě praefurnia jsou zvětšena o část dřívějších labrií a jsou zakomponována do caldaria, přičemţ v části kde leţelo dříve praefurnium vznikají bazény (alveií), a v části vytvořené z labrií vzniká jakási chodba, která tyto bazény zpřístupňuje z caldaria. 68 Celkově má tedy caldarium v této době 5 bazénů (všechna alveií). 68 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

31 Fáze IV. Přestavba v pozdním 4. století Změny v pozdním čtvrtém století jsou nám známy pouze z caldaria. Původní praefurnium umístěné jihozápadně od caldaria, později přestavěné na alveus, je nyní částečně zasypán, částečně rozebrán. Zasypán je i alveus na západní straně caldaria. Fáze V. - Lázně v pozdějším období Archeologové se domnívají, ţe po skončení římské nadvlády se lázně přestaly pouţívat a přestalo se o ně pečovat. Předpokládá se, ţe lázně byly v uţívání do 2. poloviny století. I tak zůstaly dobře zachované aţ do raného středověku. Přes 1100 soch, zde umístěných, bylo zničeno. Lázně byly rozebrány a kameny pouţity na stavbu nových budov. Poslední zbytky lázní byly zničeny roku 1863 a následně roku 1963 při stavbě Grosvenor obchodního centra. Nálezy Stavební materiály tvoří logicky největší procento nálezů. Velké mnoţství nálezů tvoří keramické výtvory, a to tegulae, cihly, antefixy 70, komíny, podlahové dlaţdice. Dále zde byl zastoupen kámen, ze kterého jsou vytvořeny mozaiky a intaglia. Z keramiky je zde zastoupena samijská keramika, z hrubé keramiky je to šedá, oranţová, černá leštěná, bílá s oranţovými prvky, keramika s mušličkami, mortaria, amfory; z jemné keramiky pak oranţová se slídou, červenočerná a černočervená. Z kovů se zde vyskytují zejména slitiny mědi. Z nálezů můţeme jmenovat prsten s intagliem zobrazující malé zvíře, pravděpodobně z 3. století, dále náhrdelník ze zakrouceného drátu zakončeného háčky, nebo ozdobný knoflík se zobrazením ţenské hlavy s velmi kučeravými vlasy (Obr. 19). Z kovů zde má zastoupení i olovo, z kterého byly vyráběny různé pásky. Pak tu můţeme nalézt kosti zvířat a pořímské nálezy. 69 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Našel se zde antefix se znázorněním Jupitera Ammona (viz obr. 18). 31

32 Nápis nalezený v bazilice Najdeme jej pod katalogovým číslem RIB 1, 463 (Obr. 20). Skládá se ze dvou mramorových fragmentů, na kterých je dedikační nápis. Nápis byl objeven roku 1863 a nyní je uloţen ve Webster Stones Gallery v Grosvenor Museum v Chesteru. Dedikační nápis pochází z doby Flaviovců, a jsou dva různé výklady tohoto nápisu (Obr. 21). 1) Imp(eratori) Caes(ari) Vespasiano Aug(usto) et imp(eratori) Tito Caes(ari) Vespasiano Aug(usto) et Caes(ari) Augusti f(ilio) Domiti ano leg(io) II Ad(iutrix) p(ia) f(idelis) Sex(to) Iul(io) Frontino Leg(ato) Aug(usti) pr(o) pr(aetore) 2) Imp(eratori) Caes(ari) Vespasiano Aug(usto) P(ontifici) M(aximo) tr(ibuniciae) p(otestatis) p(atri) p(atriae) co(n)s(uli) VIIII et Tito Caes(ari) imp(eratori) pont(ifici) tr(ibuniciae) p(otestatis) co(n)s(uli) VII et Caesari Augusti filio Domiti ano thermas et basilicam leg(io) II Adiutrix p(ia) f(idelis) sub Gn(aio) Iulio Agricola Leg(ato) Aug(usti) pr(o) pr(aetore) prov(inciae) Britann(iae) fecit Dekorace Vnitřní stěny lázní byly omítnuté, a poté malovány. Základní barvou byla bílá, na kterou se nanášely různobarevné geometrické, florální nebo dokonce i obrazové dekorace. Na jiţní straně baziliky byly například zjištěny tři vrstvy nátěru, které se pohybovaly od růţové aţ k tmavě červené barvě. Červené dekorace na stěnách byly v lázních celkově oblíbené. Zbytky po červené barvě se našly i na jiţní straně frigidaria a v severovýchodní části caldaria. Ačkoli se našly jen malé fragmenty mozaiky, stále se jedná o nejlépe známý doklad mozaiky ve vojenských lázních v Británii. Ve frigidariu se našla černobílá 32

33 mozaika s vyobrazením mořských hadů a delfínů (Obr. 22). Byly to v podstatě čtvercové panely (Obr. 23) lemované pásy vinoucích se vodních stvoření, nejčastěji delfíny, mořskými koni či vodními pantery. V tepidariu a caldariu byla bohuţel podlahová mozaika zničena v důsledku přestavby hypocaustu. Podařilo se najít jen malé fragmenty, které svědčí o tom, ţe mozaika umístěná v těchto dvou pokojích byla geometrického vzoru v hnědých, tmavě šedých, černých a světle šedých či bílých barvách (Obr. 24)V sudatoriích byla téţ mozaika, bohuţel z prvního pokoje se nám nedochovala. Z fragmentů z druhého pokoje je patrné, ţe zde byla pouze černobílá mozaika (Obr. 25). Nejlépe se zachovala mozaika ze třetího pokoje zde byla mozaika geometrického vzoru o tvaru osmi lichoběţníků umístěných kolem osmiúhelníku s černým centrálním kruhem (Obr. 26) 71. Ze čtvrtého sudatoria ukazují zbytky mozaiky na černobílé trojúhelníky. Otázkou zůstává datace mozaiky. Tam kde nebylo přestavováno podlahové vytápění, je moţné, ţe mozaika je původní, z Flaviovského období. Většina z nich ovšem pochází z doby velké rekonstrukce ve 3. století, mozaika ze třetího sudatoria je nejspíše aţ ze 4. století. Vodní systém Spotřeba vody byla odhadem litrů vody denně. 72 Tu přiváděly z pramenů Boughtonu podzemními trubkami, které kopírovaly akvadukt u východní brány. Voda byla vedena nejprve do velkých nádrţí, odkud byla následně vedena do lázní. Nádrţ na vodu leţela jihovýchodně od caldaria, a byla pojmenovaná jako castellum aquae. Jihozápadně od caldaria se pravděpodobně nacházela druhá nádrţ na vodu, ovšem o její existenci nemáme dostatek důkazů. Castellum aquae měla rozměry 7,35 x 11,3 metrů, a tloušťka jejích stěn byla kolem jednoho metru. Platforma pro nádrţ se skládala z 15 monolitických pískovcových bloků, umístěných 71 Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Mason, D. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

34 po pěti ve třech řadách. Druhý moţný castellum aquae slouţil pravděpodobně pouze k napájení venkovního natatia. Z této nádrţe byla pak voda potrubím rozváděna po lázních. Voda byla nejprve vedena do praefurnií jiţně od caldaria, dále do praefurnií při tepidariu. Také byla vedena do bazénů umístěných ve frigidariu a do vnitřního natatia v bazilice. 34

35 Ostatní lázně v Chesteru Zde mi přijde vhodné, zmínit se i o ostatních lázních, které se nacházely v Chesteru. Kromě výše popsaných vojenských lázní se zde nacházelo dalších pět. Elipsovitá budova lázní Lázně se spolu s výše uvedenými vojenskými lázněmi nacházely ve vojenském táboře. Byly objeveny na konci 60. let 20. století při rekonstrukci Old Market, bohuţel z důvodu časové tísně nebyly zcela prozkoumány. Ovšem z několika málo učiněných nálezů je patrné, ţe se uţívaly téměř 350 let. První fáze výstavby spadá do období kolem poloviny 1. století, kdy to byl jednoduchý typ lázní s místnostmi v jedné řadě s vyčnívajícími apodyterii. Celkové rozměry lázní byly pouze 14 x 32 metrů. Civilní lázně V Chesteru se podařilo roku 1989 objevit ještě lázně civilního typu, které se nacházely západně od legionářského tábora, přibliţně 100 metrů za západní bránou. Lázně byly postaveny na konci 1. století nebo na počátku 2. století a vyuţívány byly obyvateli městské zástavby - canabae. O těchto lázních víme ovšem jen málo. Jeho rozměry byly téměř 100 metrů x 90 metrů. V jihozápadním rohu lázní byly horké lázně. Dále tu byla palaestra, a nezastřešené natatio bylo umístěno v jihovýchodní části lázní. V 18. století se zde podařilo najít oltář zasvěcený Fortuně Redux a Asklépiovi. Chrám nechal postavit a zasvětit propuštěnec a bývalý otrok Pomponius Mamilianus Rufus Antistianus Funisulanus Vettonianus Jako doklad svědčí nápis zde nalezený (RIB 1, 445). 35

36 Lázně Blackfriars Necelých 200 metrů jiţně od velkých civilních lázní, se u ulice Blackfriars roku 1886 podařilo odkrýt budovu s podlahovým vytápěním v jejím západním výklenku. Byly zde doklady o omítnutých zdech, a dokonce se zde našel bronzový strigil (škrabka), coţ vše dohromady svědčí přítomnosti lázeňské budovy. Lázně u mansia Jiţně od vojenského tábora byly zjištěny v roce 1976 zbytky po lázních, které tvořily spolu s mansiem jeden komplex. Lázně u amfiteátru Během stavebních prací se jiţně od amfiteátru podařilo odkrýt budovu, která pravděpodobně slouţila také jako lázně. Bohuţel dokladů o této budově více nemáme. 36

37 Margidunum (Bingham) Římský tábor Margidunum 74 se nachází Fosse Way, na půli cesty mezi Lincolnem a Leicestrem. Tábor byl postaven zřejmě kolem roku 48, tzn. ve stejné době jako Fosse Way. Zmínky o něm najdeme v Antoninově Itineráři. Stavby byly původně dřevěné, ale v roce 60/61 po zničení Boudicou, byly nahrazeny kamennými. Budova lázní byla objevena roku 1920 Felixem Oswaldem na západní straně tábora, kde lázně přerušují vnitřní příkopy. Felix Oswald ovšem objevil, ţe se lázně nacházely i mezi vnějšími příkopy, muselo jít tedy o velmi rozsáhlou stavbu. 75 Lázně prošly několika rekonstrukcemi a stavebními úpravami byl zde například zjištěn poţár. Na ten poukazuje silná vrstva dřevěného uhlí, včetně spálených tašek. Tato vrstva je pak překrytá novou vrstvou betonovou podlahou, kde se našlo několik fragmentů sigillaty z Hadriano-Antoninovského období. Lázně pocházejí z doby Flaviovců, stejně jako schola, která stála hned vedle, a pravděpodobně spolu jejich funkce souvisí (Obr. 27). Budova lázní se skládala z jedné řady pokojů o šířce 6,7 metrů a délce 39,2 metrů (Obr. 28). Téměř všechny stěny byly v pozdějším období rozebrány, dochovala se nám pouze východní stěna s tloušťkou zdi 60 cm, a východní konec severní stěny. Lázně byly od ostatních budov rozeznatelné díky nálezům střešních tašek, a okenních skel. Střešní krytina sniţovala riziko poţáru a zasklená okna udrţovala v budově teplo. Podlaha byla dosti hrubá, ale byla zakončena jemnou vrstvou betonu (opus signinum), někde byla jen štěrková podlaha, všechny stěny byly omítnuté. Podlahové vytápění bylo dvojí. V prvním případě bylo teplo vedeno prostorem mezi pilíři (Obr. 29), ve druhém případě byly pouţity velké duté cihly, kudy procházel teplý vzduch (Obr. 30). Podlahy byly vyrobeny z římského betonu opus signinum 76. Takovýto beton byl odolný vůči zapařenému vzduchu v lázních a sniţoval riziko poţáru. Jak lázně, tak přilehlá schola byly pouţívány přibliţně 150 let, soudě dle nálezů keramiky. 74 Název Margidunum vychází z keltského označení. Skládá se z Ma (irsky Magh) plán, rigi označení pro krále a ze slova dun tvrz. Spojením nám vznikne Marigidunum pevnost krále na pláni. 75 Oswald, F. Margidunum. Transactions of Thoroton Society 31, 1927, s Beton smíchaný s rozdrcenými kousky cihel a dlaţdic. 37

38 Budova měla orientaci JV SZ, přičemţ první místností na JV byla chladná místnost o rozměrech 5,5 x 4,3 metrů s malou vnější polokruhovou apsidou o průměru 2,1 metrů na JV straně. Podlaha byla z červených dlaţdic, přičemţ v jihozápadním rohu místnosti se podlaha stáčela dolů, do malé eliptické výdutě (kanálku) o šířce 30,5 cm, délce 70 cm a hloubky 2,74 metrů. Podlaha byla takto záměrně nakloněna, aby voda mohla do kanálku odtékat. Podobnost můţeme najít v lázních v Caerleonu. 77 Červené dlaţdice překrývají starší podlahu z bílé malty, pravděpodobně z doby Domitiana soudě dle nálezu střepů Samijské mísy. V další místnosti o šířce 5,5 metrů a délce 4,6 metrů bylo objeveno hypocaustum, a od předchozí chladné místnosti byla oddělena stěnou, která se nám ovšem nezachovala. Hypocaustum mělo kanály 56 cm široké a bylo vedeno do kříţe. V rozích místnosti byly velké dlaţdice o rozměrech 58, 5 x 35,5 cm, které leţely na vrstvě stavebního odpadu či rozbitých červených dlaţdic. Otvor na přikládání byl 56 cm široký, stejně jako šířka kanálků, a nacházel se v severní stěně místnosti, přibliţně uprostřed. Z nálezů zde učiněných je jasné, ţe se tohle hypocaustum pouţívalo pouze do Antoninovského období. 78 Třetí místnost v pořadí, o rozměrech 5,5 metrů x 3 metry byla vytápěna celá, ne jen částečně jako předchozí místnost. Podlaha byla krytá dlaţdicemi o tloušťce 13 cm, a pod ní se nacházelo 18 pilířů (tři řady po šesti). Hypocaustum navazuje na vytápěcí systém předchozí místnosti, se kterým je spojen otvorem v jihovýchodní stěně o rozměru 70 cm. Ţádná z cihel v pilířích podlahového vytápění se nezachovala na svém místě, ale díky červené barvě v místě jejich původního umístění, lze snadno jejich polohu určit. 79 Poslední dva velké pokoje se bohuţel nepodařilo prozkoumat, z důvodu rozebrání jejich zdí k druhotnému pouţití. Jejich vnitřní délka byla 12,8 metrů a 10,4 metrů na délku, a 5,5 metrů shodně na šířku. F. Oswald se domnívá, ţe mohly slouţit jako kasárny. 77 Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s F. Oswald zde našel fragmenty velké Samijské vázy typu 79 z Antoninovského období, velkou mísu typu 44, šedou urnu s mříţkovou dekorací téţ z Antoninovského období a Antoninovskou zásobní nádobu s tlustými dekorativními ráfky. 79 Aţ na jednu výjimku, kde se jedna cihla zachovala na původním místě, a byly na ni patrné otisky bosé nohy. 38

39 Great Casterton Archeologické výzkumy v této oblasti započaly v roce 1950, díky kterým bylo zjištěno pre-flaviovské osídlení Římanů. Dřívější římský tábor byl postaven krátce po roce 43 a byl v uţívání do roku Od roku 1992 do března 1997 zde probíhal rozsáhlý letecký průzkum, ze kterého vzniklo mnoho fotografií v měřítku 1: V roce 1958 při rozšiřování místního hřbitova byly objeveny zbytky lázní (kamenné základy s hypocaustem, zbytky skel a mozaiky). 80 Hřbitov leţí severně od nynějšího kostela sv. Petra a Pavla. Kamenná budova lázní byla postavena v pozdním prvním století. Lázně obsahovaly velké frigidarium. Tepidarium a caldarium se nacházely na jiţní straně lázní a byly vyhřívány hypocaustem (Obr. 31). Ve frigidariu a caldariu se podařilo nalézt i základy bazénů. Stěny byly omítnuté. Latríny se pravděpodobně nacházely v severní části lázní, na konci chodby. Dle nálezu mincí z roku se předpokládá pouţívání lázní aţ do pozdního 4. století Wright, R. P. Roman Britain in 1958: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 49, 1959, s Wright, R. P. Roman Britain in 1955: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 46, 1956, s

40 Tripontium Římský tábor v Tripontiu 82 byl zaloţen brzy po římské invazi, a to roku 50. Později se rozvinula civilní zástavba, kde se Římané udrţeli aţ do konce 4. století. Přesná poloha Tripontia zůstávala dlouho neznámá, ale v roce 1836 jej lokalizoval archeolog Matthew Bloxam. Rugby Archaeological Society zahájila archeologické výzkumy v této lokalitě roku 1961, a výzkumy pokračují dodnes. Budova lázní byla objevena v roce Dříve se myslelo, ţe to byla jen osada s poněkud malým významem, ale díky výzkumům se podařilo objevit lázně, mansio, chrám či administrativní budovy, a díky tomu se celkový pohled na Tripontium zcela změnil. Nyní se zdá, ţe zastávalo administrativní a správní funkci pro celé své okolí, coţ je logické i díky jeho umístění nachází se u Watling Street, přibliţně 8 km jiţně od Venonae 83. Většina nalezených budov byla ze dřeva s hliněnými základy, ale našla se jedna budova částečně kamenná coţ bylo později zjištěno jako mansio s lázněmi (Obr. 32). Z lázní (Obr. 33) se nejprve podařilo objevit vytápěcí místnost, soudě dle spálených zbytků dřeva, a odtud se dále pokračovalo s odkrýváním vytápěných místností. Caldarium mělo na severovýchodě půlkruhovou apsidu, ve které byl pravděpodobně umístěn bazén s horkou vodou (Obr. 34). Vedle caldaria se nacházelo čtvercové tepidarium, které mělo rovněţ podlahové vytápění, ale vzhledem k jeho větší vzdálenosti od topné místnosti, zde bylo chladněji. Vpravo od tepidaria se nacházelo frigidarium, v jehoţ středu byl umístěn bazén. Poloha frigidaria neodpovídá zcela klasickému uspořádání lázní. Severovýchodně od frigidaria se nacházelo apodyterium. Za tepidariem, v místech, kde by se obvykle nacházelo frigidarium, se nyní nachází velký bazén se studenou vodou, který zabírá téměř celou plochu této místnosti. 84 Bazén byl přibliţně metr hluboký a v průměru měřil 4 metry (Obr. 35). 82 Název Tripontium znamená místo tří mostů, a odkazuje tak na blízké mosty přes řeku Avon, a dva její přítoky. Zmínky o něm najdeme v Antoninově Itineráři. 83 Venonae - místo, kde se Watling Street křiţuje s Fosse Way. 84 Glendinning, Irene. Tripontium. Current archaeology 145,

41 Je téměř jisté, ţe se pod touto úrovní nachází ještě dřívější fáze výstavby lázní. Výzkumy zde stále pokračují, a tudíţ se předpokládá, ţe se časem odkryjí i tyto vrstvy, nyní se zkoumá pouze ta nejnovější fáze výstavby Lucas, J. Tripontium. Rugby Archaeological Society 34,

42 Letocetum (Wall) Název Letocetum je romanizované keltské označení leito kaito, znamenající šedý les. O tomto názvu (Etocetum) se poprvé zmiňuje Antoninus ve svém Itineráři a je situováno mezi území dvou britských kmenů Coritani na východě, jejichţ centrem bylo Ratae Coritanorum (Leicester), a Cornovii na západě s hlavním městem Viroconium Cornoviorum (Wroxeter). Římský tábor tu byl postaven v roce 50 n. l. Římské lázně v Letocetu (Wall) byly postaveny, aby poskytovaly odpočinek cestovatelům, kurýrům a také obyvatelům města. Lázně nebyly vystavěny těsně u Watling street, ale byly situovány na úpatí kopce podél cesty vedoucí z pevnosti na vrchol kopce 86 (Obr. 36). V této lokalitě se také nachází mansio leţící východně od lázní, o kterém se téţ zmiňuji. V několika městech se totiţ nacházelo mansio vedle lázní, a dá se říci, ţe funkce obou budov spolu souvisí, coţ platí dvojnásobně v případě Letoceta (Obr. 37). Zbytky lázní jsou dnes viditelné, a to včetně praefurnia, caldaria, tepidaria, palaestry, frigidaria a apodyteria (Obr. 38). Lázně byly postaveny přibliţně v roce 100 n. l. z kamene. Za tu dobu prošly několika stavebními opravami či přestavbami. Výzkumy ve městě probíhaly jiţ od druhé třetiny 19. století, ale výzkum zaměřený přímo na lázně poprvé prováděl aţ A. Round z Birminghamského městského muzea v roce S výzkumy pokračoval dále v letech , ale to jiţ pod Birminghamskou archeologickou společností. Voda byla do lázní přiváděna na jaře, a to z nedalekých kopců pomocí akvaduktu, jehoţ zbytky jsou dnes patrné severně od palaestry. Lázně v Letocetu byly pouţívány jak císařskými kurýry a vojenskými veliteli ubytovanými v mansiu, tak také lidmi ţijícími ve městě. Ţeny směly lázně uţívat dopoledne, muţi odpoledne. Do lázní byl monumentální vchod, který ústil do východního sloupoví. První místností, kam návštěvníci přišli, bylo apodyterium a pluteus, bazén se studenou vodou, který byl připojen k apodyteriu na jeho jiţní straně. Dále tu bylo frigidarium, umístěné v jihozápadním rohu lázní. V severním 86 Thorpe, H. The Site of the Roman bath-house at Wall, with observations on the building materials. Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s

43 rohu byla sauna. Severně od ní bylo tepidarium a dále caldarium. Východně od studených místností, kam byl přístup z apodyteria, bylo laconicum. Zcela v severní části lázní se nacházelo praefurnium. Odtud se teplý vzduch rozháněl do tepidaria, caldaria a laconika. Severovýchodně od budovy lázní leţela palaestra. Stavební fáze 87 Fáze I. V jihozápadním rohu lázní se nenašly stopy po podlaze, coţ můţe značit, ţe tahle část nebyla nikdy dostavěna, nebo nebyla pouţívána. 88 Na západním konci lázní se našly dvě mělké apsidy, z čehoţ můţeme usuzovat, ţe se jedná o lázně. 89 Ve vrstvě odpovídající první fázi výstavby byla nalezena pouţívaná mince Vespasiana datovaná do roku 71. Soudě dle opotřebení mince můţeme klást začátek stavby lázní přibliţně do roku Dle tloušťky zdiva (někde aţ 1,2 metrů) se usuzuje, ţe první fáze musela být stavěna ještě v době, kdy tu nebyla ještě civilní zástavba. 91 Lázně tudíţ v této době slouţily jen vojákům. Fáze II. První etapa lázní nebyla pravděpodobně nikdy dokončena, a byla následně upravena ve druhé fázi výstavby (pokoje 1 7) ve 2. století (kolem roku 130). Druhá fáze lázní se začala stavět v době, kdy byl tábor opuštěn vojáky, a stalo se z něj město s civilní zástavbou. Lázně byly v této době sice malé (7,9 x 17,4 m), ale kompletní, leţící v jedné řadě. 92 Obsahovaly dvě topeniště, kaţdé na jednom konci lázní. Lázně jsou sice drsně opracované, ale masivní. Mohutné podpěry značí 87 Viz. Obr Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Webster, G. The Bath-House at Wall, Staffordshire; Excavations in 1956, Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Gould, J. Excavations at Wall , on the Site of the early Roman Forts and of the late Roman Defences. Staffordshire Archaeological and Historical Society 5, 1964, s Webster, G. The Bath-House at Wall, Staffordshire; Excavations in 1956, Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Tzv. Reihentyp kdy v rovině za sebou leţí frigidarium, tepidarium i caldarium. 43

44 přítomnost valené klenby 93. Caldarium a tepidarium se pravděpodobně nacházely na severozápadním konci, laconicum na jihovýchodním konci, přičemţ všechny tyto pokoje byly vytápěny. Vstup do lázní musel být na severovýchodní straně, vedoucí přímo do frigidaria (pokoj 4). Tyto lázně tak obsahují všechny základní důleţité prvky lázní, aţ na bazén se studenou vodou, ten ovšem většinou ve vojenských lázních chybí. 94 Apodyterium zde také chybí, ale to mohlo být vyřešeno postavením dřevěného přístřešku na severní straně. 95 Fáze III. V této fázi bylo nově přistavěno apodyterium (pokoj 8) se studeným bazénem (pokoj 9). Tato místnost byla postavena na úkor zmenšení pokoje 7, který slouţil jako topeniště. Také byl přidán pokoj 10 se dvorem o rozměrech 7,6 x 12m, a s latrínami na severozápadním konci. Tato fáze je datována díky nálezům keramiky v místnosti se studeným bazénem (pokoj 9) do Antoninovského období (pozdní polovina 2. století). Na severním konci lázní se nacházelo praefurnium, odkud bylo vytápěno tepidarium, caldarium a laconicum (Obr. 40). Fáze IV. 96 V této fázi dochází k reorganizaci lázní a přidání nových pokojů. Například laconicum z II. fáze je nyní rozděleno na dva pokoje (5, 6), které potřebují vodu a odtokový kanál. Nyní se jeví jako dva bazény; v pokoji 5 se našla kamenná sedadla, v pokoji 6 uprostřed vyhloubená oblast, pravděpodobně pro bazén s horkou vodou, avšak nenašlo se zde hypocaustum. Odtokový kanál odtud musel být vyhlouben skrze pokoj 8. Nové laconicum bylo postaveno v severovýchodní části původních lázní. Proběhla rekonstrukce pokojů 10 a 11 (původní jeden pokoj byl rozdělen na dva). Průchod vznikl mezi pokoji 8 a 10. Výklenek v pokoji 2 a 3 byl 93 Gould, J Excavations at Wall on the site of the Roman Forts. Staffordshire Archaeological and Historical Society 8, 1966, s Webster, G. The Bath-House at Wall, Staffordshire; Excavations in 1956, Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Otázkou zůstává, zda lázně v této době byly ještě vojenské, či nikoli. 95 Jones, A. Excavations at Wall by E. Greenfield in 1962 and Staffordshire Archaeological and Historical Society 37, 1996, s Rané 3. století. 44

45 zastavěn a přestal být pouţíván, zároveň mezi těmito pokoji vznikla polopříčka. Palaestra byla zvětšena. Později s rozšiřováním města ve 3. století byly přidány i pokoje 10 a 11. V této době byla také několikanásobně zvětšena palaestra a nyní zahrnovala celý oplocený areál dvora, jehoţ vchod na severní straně byl zdoben sloupy. Latríny byly pravděpodobně umístěny v tomto dvoře. Fáze V. Během poslední páté fáze, coţ bylo na konci 3. století, byly lázně značně zmenšeny na několik malých pokojů. Bylo vystaveno nové topeniště (12), a nad ním vznikla nová budova či chodba, po šíři celé palaestry. 97 Na konci 3. století byly lázně zničeny poţárem. Mansio Plán mansia byl vytvořen na základě výzkumů manţelů Ballových a dle upřesnění Grahama Webstera. 98 Dvůr mansia má 22 x 30,5 metrů, a je obehnán sloupovím. Ze vstupní haly se vešlo do centrálního dvora (6,7 x 6,7 metrů), který byl lemovaný koridorem o šířce 1,98 m. V jedné části kolonády a ve vyhřívané místnosti se našla původní podlaha. 99 Naproti vstupní hale (přes dvůr) byla polokruhová apsida. Zde pravděpodobně byla umístěna socha či jiný dekorativní prvek. Ze severovýchodního rohu vedl koridor o délce 4,27 m a šířce 1,75 metrů k venkovním dveřím budovy. Kolem dvora se nacházelo celkem 14 pokojů, přičemţ největší pokoj (6,7 x 7,9 m) byl vytápěn a nacházel se v severovýchodním rohu mansia. 100 Byly zde umístěny jak loţnice na přespání, tak kuchyně, jídelna či reprezentativní pokoje (Obr. 41). 97 Webster, G. The Bath-House at Wall, Staffordshire; Excavations in 1956, Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Round, A. A. Excavations on the Mansio Site at Wall (Letocetum), Staffordshire, South Staffordshire Archaeological and Historical Society Transactions XXXII, 1990, str Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Round, A. A. Excavations on the Mansio Site at Wall (Letocetum), Staffordshire, South Staffordshire Archaeological and Historical Society Transactions XXXII, 1990, str

46 Durovigutum (Godmanchester) Římské osídlení zde bylo od 1. století (krátce po roce 43) do 4. století, kdy se zde usadili Anglosasové. Název Durovigutum je zaznamenán v Ravenské Kosmologii, název vznikl sloţením dvou slov: duro je keltského původu a znamená prosperující, opěrný; přípona vigutum je z latinského slova vigeo a znamená prospívat, vzkvétat nebo živé. Roku 120 zde bylo postaveno mansio, a jiţně od mansia lázně (Obr. 42). Obě budovy byly kamenné a byly omítnuty jak z exteriéru (Obr. 43), tak z interiéru. Výmalba byla jednoduchá, skládající se ze ţlutých, růţových, zelených a červených širokých pruhů na bílém pozadí, a panelů v černé barvě. Všechny chodby a některé pokoje v mansiu i v lázních byly dláţděné, nebo vykládané mozaikou. Vnější povrch byl natřen barvami tak, aby imitoval mramor. Na konci 3. století ve městě vypukl velký poţár, při kterém byly lázně i mansio zničeny. Lázně sice byly obnoveny, ale v mnohem menší míře, na místě mansia byla pravděpodobně postavena sýpka. Mansio (Obr. 44) zde slouţilo jako ubytovna pro kurýry či cestovatele. Mohli si zde odpočinout na noc a ustájit i své koně. Také se zde skladovalo státní zboţí. Budova byla 96 metrů dlouhá. Na východní a západní straně byly umístěné pokoje k přespání, na jihu pak byla recepce a jídelna, ty měly mozaikovou podlahu a omítnuté stěny. 101 Dále zde byla kuchyně, a na konci budovy záchody. Z hlavního vchodu (1) se vešlo do vstupní haly (3), odtud byl přístup do stájí (5, 9). 102 Nad stájemi se uchovávala sláma a píce. Kolem stájí byly další pokoje. Venkovní prostor (2) slouţil k ustájení větších povozů. Za velkou vstupní halou následovala místnost (4) spojující severní křídlo s jiţním křídlem. Po stranách tohoto pokoje pak byly dva velké pokoje (7, 10), které slouţily jako úloţiště různých přepravovaných věcí, případně jako sýpka. 103 Z pokoje 10 byl přístup přes venkovní chodbu do prostoru s vozy, které se nacházely před budovou. V severním křídle se nacházely pokoje pro hosty (14, 16 20, 22 24), reprezentativní místnosti (29 31), schodiště do prvního 101 < [cit. 12. prosince 2012]. 102 Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Green, M. Godmanchester Roman History. Current Archaeology

47 poschodí (15, 21) a také jídelna (28) a kuchyně (26). 104 Později byly přistavěny pokoje 27 a 32, které slouţily jako sýpky. 105 V západní části mansia byla svatyně boha Abandina. 106 Hlavní vchod do lázní byl na jihozápadní straně a vedl přes sloupoví (Obr. 45). Ze vstupní haly (W) se vcházelo do velkého apodyteria (A), za ním se nacházely latríny (J1) a umývárna (J2). Apodyterium bylo ve 3. století rozděleno stěnou na dvě menší místnosti, ovšem jejich funkci neznáme zcela přesně. Severně od apodyteria se nacházelo frigidarium (B) s velkým obdélníkovým bazénem (C), a také sudatorium (D). Z obdélníkového bazénu ve frigidariu odtékala pak voda dle regulace pryč z lázní. Tento bazén byl obloţen dřevem a mramorem. Dále na sever se za sebou nacházelo tepidarium (F) a dvě velká caldaria (5, 4), přičemţ první bylo daleko větší neţ druhé. Ve 3. století byl k západní stěně caldaria přistavěn půlkruhový bazén s teplou vodou (6). 107 Na konci budovy se nacházelo druhé, menší apodyterium (2) se vstupní halou. Tohle apodyterium mělo dubovou podlahu, coţ je velmi neobvyklé. Jedinou místností, kde byla zjištěna valená klenba, bylo v tomto případě sudatorium (pokoj D, obr. 46), coţ je neobvyklé, protoţe ve většině případů má valenou klenbu caldarium. Svědčí o tom jednak větší tloušťka západní a východní stěny sudatoria, a také to, ţe při poţáru budovy se klenba zřítila do místnosti, a zůstalo zde několik ohořelých kusů klenby. 108 Střešní tašky jsou vyrobené z vápence pocházejícího z nedalekého lomu v Northamptonsihre. Určitou roli zde hrály i dřevěné trámy, které celou konstrukci podpíraly. V ostatních místnostech, kde nebyla valená klenba, byla střecha pokrytá kamennou střešní krytinou. 109 Lázně byly vytápěny vnějším topeništěm (K), odkud se dostával teplý vzduch do jednotlivých místností. Topeniště vyhřívalo jak caldarium (místnosti 4, 5), tak 104 Green, M. Godmanchester Roman History. Current Archaeology Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., < [cit. 12. prosince 2012]. 107 Green, M. Godmanchester Roman History. Current Archaeology Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd.,

48 i sudatorium (místnost D). Tyto místnosti měly sloupkovité hypocaustum. Vzduch pak stoupal pomocí tubuli a dutých částí valené klenby nahoru, a z lázní byl odváděn komíny. Během 4. století, po velkém poţáru lázní pak byla vytápěna jen jedna místnost (3). Voda do lázní byla vedena pomocí akvaduktu, který čerpal vodu jednak z přilehlé řeky Ouse, jednak z okolních kopců a jejich menších řek. Ţádné zbytky po akvaduktu v blízkosti lázní se nám ale nedochovaly. Zbytky po potrubí vedoucí z nádrţe do lázní se našly pouze v místnosti 2, a jsou ze 4. století. 110 Díky výzkumům se podařilo objevit nález šperků, uloţených roku 296 do zadní části lázní. Nález obsahoval zlatý náhrdelník včetně dvou zlatých přívěsků zdobených lidskými maskami. Dále onyxové intaglio s vyobrazením Ganymeda, zlaté a stříbrné prsteny a 60 mincí. 111 Také se zde našly kousky skla, coţ svědčí o tom, ţe ve stěnách byla umístěná okna. 112 Je jisté, ţe se okna nacházela na severní stěně lázní (v pokoji 2), v severní stěně plaveckého bazénu ve frigidariu a ve východní stěně apodyteria (A). Ve většině pokojů byla zjištěna mozaiková podlaha s keltskými nebo klasickými vzory a malované zdi. Stavební vývoj v raném a pozdním 4. století V pozdním 3. století byly lázně i mansio zcela zničeno poţárem. Zatímco mansio jiţ nebylo znovu postaveno, lázně se podařilo zčásti zrekonstruovat a uvést znovu do chodu, i kdyţ v mnohem menší míře (Obr. 47). V této době se uţívala pouze severní část lázní a místnost, kde se dříve nacházelo druhé caldarium (pokoj 4). Prostor byl pravděpodobně rozdělen na apodyterium a další místnost (moţná rozdělenou příčkou na dva oddělené prostory), kde byl umístěn bazén. 110 Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s < [cit. 12. prosince 2012]. 112 Frere, S. S. Roman Britain in Britannia 22, 1991, s

49 V pozdním 4. století pak nastaly menší úpravy. Apodyterium bylo zcela odděleno zdí od ostatních dvou pokojů. Ty byly od sebe vzájemně odděleny téţ stěnou. 113 Nevíme ovšem jaké přesné vyuţití jednotlivé pokoje měly (Obr. 48). 113 Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s < [cit. 12. prosince 2012]. 49

50 Viroconium Cornoviorum (Wroxeter) Viroconium Cornoviorum, později znám jako Wroxeter, byl zaloţen roku 58 jako římský legionářský tábor na podporu vojenského taţení do severního a středního Walesu, kde byly cenné nerostné zdroje stříbra, olova a ţeleza. Tábor měl 78 ha, a pojal na 6000 muţů a několik stovek koní. Oblast kolem Wroxeteru byla Římany hojně vyuţívaná, a později se stala základnou XIIII. legie Gemina a XX. legie Valeria Victrix. Po odchodu XX. legie do Chesteru se zde začíná rozrůstat městská zástavba, ta se postupně stala čtvrtým největším městem v Británii. O městu se zmiňuje jiţ Ptolemaios. Název města Utriconion (Viriconium) se dále objevuje v Antoninově Itineráři z pozdního 2. století to uţ je známo v celé říši. Dalším důkazem Viriconia jako komerčního a administrativního centra je dochovaný dedikační nápis z fora, o kterém se zmiňuji níţe. Forum a lázně byly postaveny roku 129/130, přičemţ forum bylo zasvěceno Hadrianovi. Lázně leţí na lokalitě dnes pojmenované jako Insula 5. Roku 150 probíhají rekonstrukční práce na lázních a kolem roku 160 jsou zcela otevřené veřejnosti. Ovšem roku 170 je budova pohlcena poţárem. Aţ v roce 306 jsou lázně opět uvedeny do chodu, ovšem platí se vysoké vstupné. Roku 378 je budova opět renovována a jsou přistavovány další místnosti. Právě jeho zříceniny jsou dnes viditelné. Roku 400 jiţ nejsou lázně pouţívány, a o 10 let později Římané odchází z Británie. V roce 527 jsou pak lázně částečně zbourány a přebudovány trhy a centrum obchodu. Část lázní nebyla nikdy zanesena hlínou a byla viditelná po celá staletí (Obr. 49). Větší část ovšem leţela pod zemí, a vykopána byla aţ roku Mnoho těchto zdí ale bylo zničeno orbou, a také sběrem a vyuţíváním kamenů ze zdí na stavbu nových budov. Jsme si zcela jisti, ţe se nám mohlo z lázní dochovat daleko více, ale dřívějšími neodbornými výzkumy se mnoho věcí zničilo či ztratilo, aniţ by byly zdokumentovány. 50

51 První zmínky O zdech baziliky je zmínka v Cadmenově Britannii v 17. století, o prvních výzkumech budovy je záznam z roku První přesné záznamy pocházejí ale aţ od Thomase Telforda z roku 1788, který zaměřil všechny viditelné ruiny a zakreslil je. Hlavní zájem byl ovšem aţ v pozdním 18. století, z této doby také pochází akvarely Thomase Girtina (Obr. 50). Roku 1828 byla objevena a zaznamenána mozaika ze 4. století, ovšem ta se do dnešních dob nedochovala. Historické záznamy Významné objevy zde vznikají kolem roku 1850, kdy sem byla zavedena ţeleznice. Roku 1859 Thomas Wright objevuje monumentální budovu lázní a výzkumy zde trvají nepřetrţitě aţ do roku Tyhle výzkumy byly zaměřeny hlavně na ruiny baziliky, na stojící zdivo, a také na nově objevené místnosti s latrínami (20A, 20B) Majitel pozemku, Vévoda z Clevelandu věnuje pozemek s objevenými lázněmi Shropshirské Archeologické společnosti, která zde otevírá malé muzeum. Wroxeter se tak stává prvním archeologickým nalezištěm ve Velké Británii, které je trvale otevřeno pro širokou veřejnost. Výzkumy na lázních a bazilice Menší výzkumy na lázních byly provedeny v letech Georgem Foxem, který se zabýval především frigidariem a jeho bazénem (místnost 3). O výzkumech Johna Morrise a Francise Jacksona z let se dozvídáme pouze z jejich útrţkovitých poznámek, ze kterých je patrné, ţe zkoumali severozápadní oblast lázní (latríny a pokoje 17 a 18) a baziliku. Kathleen Kenyon prováděla výzkumy v letech Její výzkumy byly zaměřeny zejména na tepidarium (místnost 5), východní část lázní a na baziliku. Graham Webster z University of Birmingham zde vedl rozsáhlé výzkumy v letech 1955 aţ 1985 (Obr. 51). Zaměřil se přímo na budovu lázní. Nejprve zde provedl několik základních výkopů, a to v místnosti s latrínami (20B), v jiţní části 51

52 druhého caldaria (12B), a u východní zdi tepidaria (5). Další rok pak pokračoval v příkopech na latrínách (20A), v druhém caldariu (12), v západní chodbě lázní (15W) a v pokoji 13. Další čtyři výkopy učinil v základní linii lázní, a to v caldariu (6), v pokoji 11C a 10. V letech byly jeho výzkumy zaměřeny na venkovní dvůr. V roce 1961 objevil Graham Webster topeniště. Jeho důleţitým objevem bylo zjištění pevnosti pod Wroxeterem. V roce 1966 byl výzkum rozšířen na lázeňskou baziliku. Zde byly nalezeny zbytky po dřevěné budově, coţ vedlo k dalším výzkumům vedeným Philipem Barkerem, také z University of Birmingham. Barker zde zavedl revoluční techniku výzkumů, při kterých provádí výzkumy na velkých otevřených plochách, oproti Websterovi, který kopal spíše v malých jámách či příkopech. Tato nová technika ukázala, ţe se zde nacházela ještě další, dřevěná budova, která byla postavená aţ po zničení baziliky. Časově ji zařadili do 6. nebo 7. století. Fáze výstavby Kolem roku 90 se z vojenského tábora stává plnohodnotné město, které je sídlem místní rady. Ta je sloţena z vojenských veteránů, ale především z místních aristokratů. Lázně fáze I. Je zřejmé, ţe výstavba lázní a fora na insula začala v roce 120, v této době tak začíná rozvoj města. 114 Ze začátku byl navrţen plán do písmene L, s bazilikou leţící na dlouhé straně, a lázeňským blokem v jeho kratším rameni 115 (Obr. 52). Tento plán byl přijat zejména z co nejekonomičtějšího pouţívání, a také díky tvaru insula. Nejprve byly postaveny hlavní zdi, které volně stály ve vyhloubených základech. Hlína ze základů byla pouţita na podlahu. Později se přistavovaly budovy severozápadně od bloku lázní, kde byly později umístěny obchody, latríny a také 114 Anderson, J. C. The Roman city of Uriconium at Wroxeter. London: Salop Publisher, Podobný plán je znám z Chesteru, kde jsou lázně datované do roku 79 n. l. a z Xantenu (Colonia Ulpia Traiana), kde jsou lázně datované do stejné doby jako lázně ve Wroxeteru. 52

53 natatio. V době vzniku mansia a latrín nastaly také dílčí změny v hlavním bloku lázní. Stěny kolem tepidaria a caldaria byly vyztuţeny. 116 Fáze II. dokončení první fáze lázní Po počáteční fázi výstavby následovalo zastavení prací přibliţně na 30 let. V té době byl lázeňský komplex téměř dokončen podél jedné osy, stávající z frigidaria, tepidaria a caldaria, a také z malého bazénu se studenou vodou, jako součást frigidaria, a dále malého tepidaria a sudatoria, do kterých byl přístup z hlavního tepidaria (Obr. 53). Je pravděpodobné, ţe dvojice pokojů známých jako apodyteria byla umístěna na východním konci baziliky, blízko k hlavnímu vstupu do lázeňského bloku. Tím se celá východní zeď baziliky posunula o několik metrů na východ, coţ dovolilo architektům vloţení malých dveří do východní strany lázní, které vedly do servisních částí. 117 Servisní oblast byla uzavřena na severu vystavěním vysoké zdi, která ohraničovala lázeňský komplex. Ačkoli se tuhle zeď nepodařilo odkrýt v celé její délce, je jasné, ţe leţela 12 metrů od východní strany insula, a na jihu se spojovala s jiţní zdí ohraničující lázeňské nádvoří. 118 Celá oblast lázní zabírala přibliţně 25 % celého insula. Výjimku tvořila východní strana insula, kde byl komplex uzavřen portikem. Dva hlavní vchody vedoucí do lázní ze západního portiku: Vchod v západní zdi baziliky a široký koridor mezi macellem a dvěma obchody, (mezi touto západní sekcí macella) a latrín byla umístněná široká chodba vedoucí aţ do dvora lázní, který se jevil jako palaestra, v jejímţ jihozápadním rohu byl umístěn malý natatio. Ta byla obehnána vnitřním sloupovým na západní a severní straně. Mezi hlavní vstupní chodbou a lázeňskou bazilikou byly dvě klenuté čtvercové místnosti, které byly z jedné strany zcela otevřeny pravděpodobně obchody. Východně od těchto dvou 116 White, R H The evolution of the baths complex at Wroxeter, Shropshire, in J DeLaine and D E Johnston (eds), Roman Baths and Bathing. Proceedings of the First International Conference on Roman Baths held at Bath, England, 30 March 4 April Part 2, Design and Context, Journal of Roman Archaeology Supplementary Series, 37(2), Portsmouth Rhode Island, White, R H The evolution of the baths complex at Wroxeter, Shropshire, in J DeLaine and D E Johnston (eds), Roman Baths and Bathing. Proceedings of the First International Conference on Roman Baths held at Bath, England, 30 March 4 April Part 2, Design and Context, Journal of Roman Archaeology Supplementary Series, 37(2), Portsmouth Rhode Island, Barker Philip. Excavations on the side of the Baths Basilica at Wroxeter : An Intrim report. Britannia 6, 1975, s

54 obchodů, a oddělených od nich úzkou chodbou, se nacházely veřejné latríny. Jiţně od hlavního koridoru bylo macellum. V této fázi došlo ke konečné úpravě v právě zmíněném macellu. Vchod do macella byl umístěn na západní straně, na zbylých třech stranách byly umístěny menší místnosti, představující nejspíše obchody. Fáze III. počátky přeměny Zdá se, ţe během krátkého času došlo jiţ k částečné přeměně (Obr. 54). Jako důkaz můţeme uvést zdvojení zdi, postavené v ţlutohnědém pískovci, kolem jiţní, západní a východní strany hlavního tepidaria a caldaria 119. Tato zeď dosahovala ovšem výšky pouhých 2 metrů. Zdi těchto vytápěných pokojů nesoucí klenutou střechu zřejmě začaly vykazovat známky popraskání, coţ vedlo právě ke stavbě druhotné, pomocné zdi. Za východní zdí hlavního tepidaria byla udělána nová, menší místnost, kde vzniklo praefurnium. V této době bylo zasypáno venkovní natatio. fáze IV. úpravy Horké, vlhké pokoje byly převedeny do vnitřního lázeňského komplexu, a bylo přidáno další vytápění. Byla přistavěna další čtvercová místnost, o stejné velkosti, jako dřívější sudatorioum na západní straně, a bylo připojeno k západní zdi (Obr. 55). Uţší, obdélníkové praefurnium bylo postaveno ve stejném čase jako propojení nového pokoje se západním portikem palaestry. Ovšem dřívější praefurnium na severní straně sudatoria bylo stále pouţíváno. V této fázi se architekti zaměřili především na dostavění vnější jiţní zdi dvou pokojů umístněných západně od frigidaria a tepidaria. Tyhle zdi byly vystavěny jako výklenky místností, ve kterých byly umístěny bazény. Tohle vynucené narušení zdi, a posílení podkladu pilae v jeho blízkosti pravděpodobně zajistilo, ţe podloţí bylo dostatečně silné na to, aby uneslo váhu bazénu s horkou vodou. Nově vzniklé praefurnium můţe značit opuštění hlavního caldaria, které, soudě podle keramiky v hlavním praefurniu, přestalo být pouţíváno kolem roku 300. Tohle datum také 119 White, R H The evolution of the baths complex at Wroxeter, Shropshire, in J DeLaine and D E Johnston (eds), Roman Baths and Bathing. Proceedings of the First International Conference on Roman Baths held at Bath, England, 30 March 4 April Part 2, Design and Context, Journal of Roman Archaeology Supplementary Series, 37(2), Portsmouth Rhode Island,

55 potvrzují podlahové předělávky v opus spicatum, nalezené před vchodem do nově vzniklého caldaria. Fáze V. poslední aktivity Odchýlení od původního půdorysu lázní, nastalo jiţ v předchozím období a pokračovalo dále (Obr. 56). Prvotní tepidarium (později předělané na caldarium) a vstupy vedoucí sem z frigidaria se přestaly rovněţ pouţívat. Zdi obou pokojů a jejich speciálně uzpůsobené cihly na rozvod teplého vzduchu byly rozebrány. Jiţní část byla tedy zcela zničena a nynější lázně se skládaly pouze z východní a západní části s několika úpravami. Ve východní části byly pouze menší úpravy. Malé praefurnium bylo přidáno na jiţní stranu zdejšího caldaria, a původní praefurnium na severní straně bylo pravděpodobně předěláno na malou vytápěnou místnost, která byla stále vytápěna původními trubkami. Západní část lázní byla pozměněna poněkud více. Malé čtvercové praefurnium bylo přidáno na severní zdi původního sudatoria, coţ nám opět dokládají podlahové dlaţdice. V tepidariu byl přistavěn půlkruhový výklenek. Malé změny nastaly také v jihovýchodním rohu insula, kde byly umístěny latríny, obchody a macellum. Některé zdi macella byly částečně přestavěny, a to ve ţlutohnědém pískovci, a podlaha několika pokojů a také nádvoří byla udělána v opus spicatum. 120 Podlaha je tedy ze stejného materiálu jako na latrínách, v bazilice a ve vstupu do lázní. 120 White, R H The evolution of the baths complex at Wroxeter, Shropshire, in J DeLaine and D E Johnston (eds), Roman Baths and Bathing. Proceedings of the First International Conference on Roman Baths held at Bath, England, 30 March 4 April Part 2, Design and Context, Journal of Roman Archaeology Supplementary Series, 37(2), Portsmouth Rhode Island,

56 Popis lázní Celý komplex lázní tvoří vlastní lázeňský komplex se zahradami a portikem, macellum s obchody, latríny a budovu baziliky (Obr. 57). Venkovní sloupoví, umístěné na třech stranách budovy, ji dodávalo potřebnou majestátnost, a poskytovalo lidem úkryt před nepřízní počasí. Bazilika (1) se nacházela na severní straně, tudíţ chránila vlastní lázeňský komplex před severními chladnými větry. Na západní straně komplexu lázní byly umístěny dva obchody (17, 18) a malé nádvoří uzavřené ze tří stran řadami malých pokojů či obchodních místností, které slouţily jako malý trh (22). Budova lázní se pak skládá z několika místností. Vlastní lázně jsou pak tvořeny několika skupinami místností, rozdělených zejména dle doby jejich vyuţívání. Bazilika Do komplexu veřejných lázní ve Wroxeteru se vstupovalo přes velkou halu baziliky (1), která se nacházela severně od frigidaria. Dřívější výzkumy vedené T. Wrightem od roku 1859 se dále rozšiřovaly aţ do roku 1973, ale to uţ pod vedením P. Barkera. Tyto rozsáhlé výzkumy ukázaly, ţe hlavní loď baziliky měřila 73 metrů na délku a 20 metrů na šířku (Obr. 58). Bazilika měla obvyklou konstrukci se sloupořadím (se 13ti sloupy) oddělující hlavní loď od severní a jiţní chrámové lodi 121. Na západní straně identifikoval Thomas Wright vstup se značným mnoţstvím architektonické výzdoby. Ve východní části baziliky se nacházely dvě místnosti, později definovaná jako apodyteria (2A, 2B) s jednou menší místností (2C), pravděpodobně místností (obchodem) s ručníky, mýdly a olejem. 122 Místnost 2C představuje významnou část baziliky v pozdějším období. Tahle místnost byla odlišná od ostatní zástavby baziliky. Svědčí o tom například odlišná podlaha od 121 White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, 2000, s

57 zbytku lodi. Zdá se, ţe po zbourání baziliky, takhle místnost stále stála, a je moţné, ţe zde byly uschovány kultovní sochy či oltář. 123 Podlaha hlavní lodi byla z malty s rozbitými kusy dlaţdic (opus signinum), ale boční lodě měly podlahu vyloţenou tmavě modrými a bílými geometrickými mozaikovými panely s modro-zeleným okrajem podél jejich celé délky. Panely byly střídavě široké a úzké. Úzké panely byly umístěny za sloupy, široké pak mezi nimi. Některé mozaiky byly odtud přemístěny během 19. století 124 (Obr. 59). Bazilika byla vyzdobena jako poslední budova z celého komplexu lázní, ale i přes to se nám dochovala pouze malá část. Vnější zdi byly vymalovány na bílo, s páry linek v červené barvě, pravděpodobně reprezentující přirozené panely nebo falešné spoje. Obrys oken na vnitřních zdech byl malován v oranţovo-červené jasné barvě. Na vnitřní omítce se objevují velké kruhy, které představují stylizované květy se zelenými kopinatými listy kolem kruhů. 125 Nad nimi je červené obloţení stěn. Tahle stěna byla nejspíš původně chráněná sloupovím. Na jiţní straně baziliky 126 se našly dva fragmenty velkých sloupů s obdélníkovými křídly z těţší pískovcové suti s maltou leţící na kaţdé straně baze sloupu. 127 Dvě zděné baze poblíţ baziliky nesly bronzové sochy v ţivotní velikosti, pravděpodobně sochy císařů, jejichţ fragmenty se našly poblíţ. Jedna baze sochy se dochovala, a bylo na ni hrubě vytesáno Bono Reipublicae Natus Stvořen pro dobro státu (republiky). Tato formule byla obvykle pouţívána na sochách císařů Barker Philip. Excavations on the side of the Baths Basilica at Wroxeter : An Intrim report. Britannia 6, 1975, s Barker Philip. Excavations on the side of the Baths Basilica at Wroxeter : An Intrim report. Britannia 6, 1975, s White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s V bazilice zasedal soudní dvůr, a ten zde dvakrát ročně jmenoval místní soudce a místní zástupce. Také se zde konaly soudní procesy v době, kdy město navštívil guvernér. Bylo tu celkem asi sedm dílčích místností, největší z nich byla svatyně (sacellum), ve které byla umístěna socha císaře a moţná další personifikace kmene nebo kmenového boha či bohyně. Dále zde byl curia, aerarium, a tabularium. 127 Barker Philip. Excavations on the side of the Baths Basilica at Wroxeter : An Intrim report. Britannia 6, 1975, s White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s

58 Vlastní lázně Zde se v jedné řadě nachází několik velkých pokojů. Jejich základem je frigidarium (3), tepidarium (5) a caldarium (6). Podlouhlé prostory frigidaria měly klenuté stropy, coţ se poprvé objevilo na plánu Foxe. 129 Do frigidaria se vcházelo skrze dvojité dveře z baziliky. Na obou koncích frigidaria (na východním a západním konci) se nacházel poměrně velký bazén se studenou vodou piscina se sedadly umístěnými kolem něj (3A, 3B). Dekorace tohoto pokoje je známa v několika detailech: podlaha byla vykládána mozaikou v modré a bílé barvě, bazény se studenou vodou měly podlahu v bílé mozaice, stěny byly téţ v mozaice, a to s gilošovaným vzorem (vlnovitý proplétaný vzor obr. 60). Zdi místnosti byly omítnuté a malované, měly štukem ozdobené sloupy. Strop se skládal z trojdílné příčně valené klenby, a byl pokryt štukovou malbou. 130 Za frigidariem následovaly v rovině dvě malé místnosti (4A, 4B), oddělené od sebe zdí. Tato zeď byla později odstraněna, a bylo zde vytvořeno hypocaustum, které objevil Thomas Wright. Tyhle dvě místnosti byly nejspíše pouţívány pro nanášení a seškrabování oleje na/z těla unctorium 131 (Obr. 61). Místnosti 8 a 10, leţící po stranách těchto dvou unctorií, byla pravděpodobně boční tepidarium a sudatorium. Vstupovalo se do nich z frigidaria. Tyhle dvě místnosti, spolu s hlavním tepidariem (5), kde se hypocastum našlo téţ (Obr. 62), byla nepřímo vyhřívána. 132 Hlavní tepidarium tudíţ nemělo obvyklou funkci tepidaria, kterou tu zastávaly místnosti 8 a 10, ale byla to spíše mírně vyhřátá průchozí místnost mezi frigidariem/unctorii a caldariem. Byl tu například prostor určený na masáţe. V caldariu byly dva pravoúhlé výklenky (6A, 6B), ve kterých byly umístěny bazény jeden s teplou vodou, jeden s vodou chladnou. V jiţní části caldaria byl 129 Fox chápal tuhle místnost jako jedno velké apodyterium. Wright pak objevil pilastry, díky kterým se domníval, ţe místnost byla rozdělena na tři menší pokoje. Dnes se díky Websterovým výzkumům přikláníme k názoru, ţe to byla jedna velká místnost a slouţila jako frigidarium. Viz v Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, 2000, s White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s Pouze v Piazza Armerina na Sicílii najdeme důkaz unctoria - malá místnost umístěná mezi frigidariem a tepidariem. Na podlaze měla mozaiku zobrazující muţe při nanášení oleje na kůţi. 132 Zde se nalezly zbytky komínů odvádějící teplý vzduch z lázní. 58

59 pak umístěn alveus o rozměrech přibliţně 3,25 x 7,4 m. Ačkoli se nám dochovala jen malá část dekorace, je známo, ţe podlaha byla pokryta mozaikou, stěny a strop byly vymalovány štukem (Obr. 63). V docela silných stěnách byla umístěná velká, dvojitě prosklená okna (Obr. 64). Celkový pohled tak musel být velmi impozantní. Tohle bylo nejteplejší místo lázní, a to i díky tomu, ţe jiţně od caldaria se nacházelo praefurnium. Další dvě praefurnia se nacházela v místnosti 9 a 11. Nezastřešenou oblast lázní tvořil vnitřní dvůr (15) s natatiem, který byl vydláţděn jemnozrnným pískovcem (14) a jakýmsi koridorem či portiky (15N, 15W), a dále vnější oblast lázní (16). Vnitřní dvůr zde mohl plnit funkci palaestry, a z lázní byl přístupný přes místnost 9A. Místnost 11A pak spojovala lázně s vnějším dvorem. V jiţní části portiku lázní mohly být umístěny dveře, vedoucí do vedlejší ulice města. V západním portiku byl zcela jistě umístěn vchod, a to do jedné z hlavních ulic ve městě. Po vstupu do lázní tímto vchodem se dále procházelo chodbou (21), odkud se dalo projít aţ do západního portiku palaestry. Severně od této vstupní chodby byla umístěna dlouhá, úzká místnost s latrínami (20A, 20B), do níţ se vstupovalo vchodem ze západního sloupoví. Podlaha zde byla z malých dlaţdic uspořádaných úhlopříčně na sebe (Obr. 65). Latríny byly umístěny na straně u portika, zatímco na opačné straně byl umístěn kanálek, který vytékal ven pod bazilikou (19). Macellum Trţnice měla dvoupodlaţní nádvoří s obchody na třech stranách, čtvrtá strana byla otevřená do Watling street a byly v ní umístěny dva vchody. Na kaţdé ze tří stran byly umístěny tři obchody, všechny o stejné velikosti. Místnost v severovýchodním rohu byla rozdělena úzkou halou se schodištěm, a v místnosti v jihovýchodním rohu byly umístěné latríny. V centru bylo nádvoří bez zastřešení, kolem něj byly rozestavěny sloupy nesoucí vyšší patro. Mezi macellem a bazilikou byly umístěny dva pokoje o stejné velikosti, oba s centrálním pilířem drţící klenbu. Uvolněný plán těchto místností, a jeho paralely s jinými lázeňskými komplexy po Římském impériu, evokují na umístění pohostinství nebo barů v těchto pokojích White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s

60 Západní křídlo lázní tvoří opět několik základních pokojů, ovšem postavených aţ ve IV. fázi. Původní praefurnium v pokoji 9 bylo přestavěno na tepidarium. 134 Za ním bylo přistavěno caldarium (12) a dále v řadě praefurnium (13), přičemţ stěny praefurnia uţ sousedily s chodbou 15W. K nově vzniklému tepidariu (9) byl přistavěn bazén (9C) a dále za ním pokoj 9D, který nahradil praefurnium v pokoji 9B. 135 V pokojích 9 a 12 bylo dláţděné hypocaustum (Obr. 66). Pokoj 12 byl větších rozměrů a slouţil zde jako typické caldarium, ovšem nedochovaly se nám ţádné stopy po alveu. Půlkruhové labrum bylo pravděpodobně umístěno hned vedle výklenku pro komín. 136 Zásobování vodou Přívod vody do tak velkého města jako byl Wroxeter, bylo zásadní otázkou. Akvadukt zajištující vodu je znám v několika detailech. Jeho poslední zbytky byly zbourány aţ v roce Akvadukt byl formován do tvaru V, stejně jako v jiných městech v Británii. Nejlépe zachovaný akvadukt se nám dochoval z Dorchesteru (Dorset). Voda přiváděná do Wroxeteru pocházela z vodní nádrţe Bell Brook, asi míli východně od města. Voda odtud stékala z kopců dolů do města, denně tudy prošla cca 1, 93 milionů galonů vody. Tato voda se uchovávala a dále distribuovala v castellum divisorum. Odtud byla voda potrubím rozváděna po celém městě. 134 White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd, 1999, s Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press,

61 Nálezy Ve Wroxeteru v lázních jsou bohaté nálezy předmětů. Celkem se zde našlo několik tisíc mincí, ţelezné ostruhy, hroty kopí, náhrdelníky, spony, jehly, klíče, noţe, psací potřeby, a další vojenské, lékařské a toaletní potřeby či stavební a zemědělské nástroje. Jsou tu také bohaté nálezy keramiky, skleněných objektů, gemm, kosti zvířat a několik pohřbů. 61

62 Ratae Corieltauvorum (Leicester) Římské označení Leicester se objevuje dvakrát v Antoninově Itineráři na konci 2. století. A to v popisu cesty z Londýna do Lincolnu 137, a při popisu cesty z Yorku do Londýna 138. Také se objevuje v Ravenské Kosmologii jako Rate Corion Eltauori nebo Ratae Corieltavorum. Tento záznam naznačuje, ţe původní název osady měl být Corieltavi nebo Corieltavauri. Původní umístění římského tábora se přesně neví, ale uznává se Wacherova teorie, ţe kolem roku 50 n. l. vznikl římský tábor mezi dvěma rameny řeky Soary. 139 Na počátku 2. století začíná mohutná výstavba kamenných budov (forum, bazilika, trţiště), a kolem roku se začínají stavět i lázně. V době svého rozkvětu se rozkládalo město na rozloze přibliţně 100 akrů (40 hektarů) a stalo se hlavním centrem oblastí Lincolnshire, Leicestershire a východní Derbyshire. Lázně s palaestrou byly postaveny v letech n. l. 141 v severní části XXI. okrsku města (Obr. 67). Zachované části budovy pochází z několika období a odráţí v sobě původní zdivo lázní, rekonstrukce, ale také jejich ničení a následné dostavování neřímským obyvatelstvem. Lázně byly pouţívány nejméně do 4. století. Po odchodu Římanů byly budovy částečně zbourány a na místě palaestry byl postaven Anglosaský kostel. V 18. století se stal součástí kostela sv. Jana, v 19. století slouţil jako hospodářské budovy, a jen málo původního římského zdiva zůstalo neporušeno či nezničeno. Dnes se nachází těsně před kostelem Sv. Nicholase. Z nadzemních částí se dochovala pouze západní zeď palaestry (Obr. 68). Ta dosahuje výšky devíti metrů. Celá palaestra pak měřila 50 metrů na délku a 25 metrů na šířku a měla sloupoví podél dvou jejích stran. Postavena byla z místních surovin 137 Město Ratas (Leicester) leţí 12 mil od Venonis (High Cross) a 13 mil od Vernemeta (Willoughby). 138 Stanice Leicester se nazává Ratis, a leţí 12 mil od Vernemeta (Willoughby a také 12 mil od Venonis (High Cross). 139 Wacher, J. S. The towns of Roman Britain [online] Wacher, J. S. The towns of Roman Britain [online] V době prvních výzkumů v letech se mělo za to, ţe lázně byly postaveny v letech , nyní se ovšem uznává spíše doba

63 ze ţuly, vápence a pískovce. V roce 1920 se tato památka pojmenovává Jewry Wall a stává se chráněnou památkou, nyní pod ochranou English Heritage. 142 Archeologické výzkumy V roce 1936 došlo ke zbourání moderních budov stojících na místě původních lázní a mohly tak následovat archeologické výzkumy. Ty prováděl City Council of Leicester ve vedení s K. M. Kenyon. Podařilo se jim zjistit tři velké obdélníkové pokoje reprezentující caldaria. Na jejich východní straně se nalezly zbytky po třech malých tepidariích zahrnující zbytky hypocaustu. Dále bylo zjištěno, ţe na východě byly lázně připojeny k palaestře, a to dvěma bloky místností. Mezi těmito bloky byla otevřená část pravděpodobně frigidarium. Další výzkumy zde probíhaly téměř po 30 ti letech, a to v letech Vedoucí výzkumů byl M. Hebditch. Poslední tři výzkumy zde prováděla Univerzita v Leicesteru, a zaměřila se zejména na poškození památek a také na to, do jaké míry mohou být lázně s bazilikou poškozeny moderní zástavbou. Prováděny tu byly také menší výzkumy v letech pod vedením Peacocka. K odkrývání toho ale moc nebylo. Byla ovšem zjištěna dlaţba, ta se nacházela pod sklepením moderních budov. Bylo zjištěno, ţe dvě menší dlaţby byly od sebe vzájemně odděleny dřevěnou částí. Nalezená keramika pochází z pozdního 2. století. 143 Budova lázní Nepodařilo se zjistit, zda lázně procházely rekonstrukcemi během uţívání. Jisté to je jen u dvora, kde se podařilo nalézt změny stavebních prací v různých časových obdobích. Palaestra se nachází pod dnešním kostelem sv. Nicholase. Vchod do lázní byl přes dvoje dveře asymetricky umístěné v západní zdi palaestry. Tahle zeď se nám 142 English Heritage Anglické dědictví Sdruţení na ochranu a podporu anglických historických památek a míst. 143 Mellor, J. E. Excavations in Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 44,

64 dochovala, a je známá jako Jewry wall. Slepé oblouky a výklenky mezi, a kolem dveří tvořily součást architektonické dekorace, a mohly zde být umístěny i sochy. Jeden výklenek pravděpodobně obsahoval sochu Fortuny, která byla tradičně spojena s lázněmi. Zřejmá asymetrie těchto částí vznikla nejspíše volným dostavováním původních částí lázní. 144 Samotné lázně mají pak ojedinělý tvar, který bychom v Británii našli jen zřídka (Obr. 69). Vstup do pokojů byl z centrální haly, do které se vstupovalo přímo z palaestry. Centrální hala v případě Leicesteru je povaţována za frigidarium, kde byly umístěny bazény se studenou vodou. Tato místnost je z první fáze výstavby. 145 Těsně nalevo od frigidaria byly latríny, které jsou jiţ z druhé fáze výstavby. Pokoje jiţně od frigidaria slouţily pravděpodobně jako apodyteria. V pozdější fázi byly shodně na jihu i na severu udělány latríny a apodyteria jedny pro muţe, druhé pro ţeny. Z frigidaria se dále vstupovalo do třech vytápěných pokojů tepidárií. Odtud se pak dalo vstoupit do třech caldarií o přibliţně stejné velikosti (14,3m x 10,7 m). 146 Prostřední caldarium mělo na své jihozápadní straně umístěný obdélníkový bazén, zatímco ostatní dvě caldaria měla bazén polokruhový. Dle nálezů se usuzuje, ţe kaţdé caldarium mělo své vlastní topeniště umístěné v malé čtverhranné místnosti leţící za bazény. 147 Budova byla na severní a jiţní straně ohraničena portiky, přičemţ v severním portiku byly nejspíš umístěny obchody. 144 Kenyon, K. M. Excavations at the Jewry Wall Site, Leicester. London: Society of Antiquaries Mellor, J. E. Excavations in Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 44, Jarvis, P. The early pits of the Jewry Wall site. Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 60, 1986, s Wacher, J. S. The towns of Roman Britain [online]

65 Lindum (Lincoln) Ve 2. století píše o městě Lindum 148 Ptolemaios. V pozdním druhém století se o něm zmiňuje i Antoninus ve svém Itineráři. Po vytvoření Flavia Caesariensis se stává Lindum jeho hlavním městem. Římané na tohle území přišli v roce 48, a brzy na to zde postavili římský tábor, ten byl roku 60 přebudován IX. legií Hispana a byl posunut dále od Witham řeky na kopec. 149 Roku 80 zde vzniká civilní zástavba. Fórum, bazilika i veřejné lázně zde byly postaveny ve 2. století. V 5. století je město opuštěno. Zbytky římských lázní byly objeveny v roce 1878 u dnešní ulice Bailgate, která odpovídá římské ulici vedoucí z Porta Decumana do Porta Praetoria. Výzkum tehdy vedl S. M. Mayhew. Byly tu nalezeny zbytky zdí a podlah, které ukazují na lázně. V tomto roce zde také byly nalezeny zbytky bubnů a baze čtyř sloupů 150 (Obr. 70). Dva z těchto sloupů se nacházely těsně u sebe. Bubny sloupů měly přibliţně 270 cm v průměru. Kaţdý sloup měl čtverhrannou základnu. Sloupy stály na kamenné podlaze, která leţela o něco výše neţ ulice. Také se zde našlo mnoho fragmentů skla a keramiky. 151 Ovšem kvůli moderní zástavbě byla většina římských základů zničena, tudíţ se nedá s jistotou určit jejich půdorys (Obr. 71). 148 Město známé také jako Lindum Colonia nebo Colonia Domitiana Lindensium. 149 Wacher, J. S. The towns of Roman Britain [online] Venables, P. Some account of the roman colonnade discovered in Bailgate, Lincoln. The Archaeological Journal Royal Archaeological Institute 49, 1892, s Mayhew S. M. Recent discoveries at Colonia Lindum. Journal of the British Archaeological Association 35, 1879, s

66 Verulamium (St. Albans) Město vzniklo jiţ v předřímské době. Neslo název Verulamion, a bylo hlavním městem kmene Catuvellanů. Římané jej po svém dobytí obsazují a roku 50 n. l. mu udělují hodnost municipia. Se zaloţením Verulamia Římany kolem roku 50 n. l. byly zároveň vystavěny i veřejné lázně, a to podél ulice vedoucí z Colchester Gate do centra města. Bohuţel se podařilo najít a odkrýt jen velmi malou část frigidaria. Ale z fragmentů je patrné, ţe zde byly jemně malované omítky, někde do modré barvy. Na jedné z nich je zobrazena lyra ze ţelvoviny, luk a toulec se šípy atributy Apollona. Tyhle lázně ovšem shořely roku 60 n. l., při povstání Boudiky. Sice byly částečně opraveny, ale uţívat se přestaly během pár let, přičemţ je nahradily lázně nové. Nejlépe prozkoumané lázně jsou ty, které byly postaveny za vlády Antonina Pia v polovině 2. století n. l. a pouţívány byly přibliţně do roku 225. Lázně leţí u dnešní Branch road, kde se je podařilo odkrýt v roce Tyto lázně byly jiţ postaveny z kamenů a cihel, a staly se tak první zděnou budovou ve Verulamiu. 152 Výzkumy tu provádělo St. Albans Museums pod vedením F. H. G. Montagu-Puckle a od roku 1974 pod vedením C. Saunderse. Poloha lázní ukazuje na to, ţe spíše neţ o lázně civilní, se jednalo o jakýsi komplex lázní a mansia, a slouţil tak pro návštěvníky či pro kurýry, kteří navštívili město. 153 Rozměry lázní byly přibliţně 52,5 x 27 metrů, ovšem počítáno bez vnějšího dvora či palaestry (Obr. 72). Do lázní se vstupovalo ze dvora či palaestry, která se nacházela východně od budovy lázní (Obr. 73). Po vstupu se návštěvník ocitl ve vnitřní chodbě, odkud se vcházelo do jednotlivých pokojů. Hned na kraji chodby, vpravo i vlevo, byly vstupy do dvou vytápěných místností, pravděpodobně do apodyterií. Dále v chodbě se nacházely tři vchody do pokojů. Na pravé straně byl vchod do nevytápěné místnosti - frigidaria. Na levé straně se vcházelo do tepidaria, a skrze něj dále do caldaria. Na konci chodby se nacházelo laconicum. Všechny vytápěné místnosti obsahovaly hypocaustum, přičemţ pilae v caldariu byly aţ 1 metr vysoké. 154 Podlaha se nám bohuţel ze ţádného pokoje nedochovala, ale díky značnému mnoţství nalezených 152 Wilson, D. R. Roman Britain in Britannia 6, 1975, s Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s

67 zbytků, lze předpokládat, ţe podlaha ve většině pokojů byla bílá mozaika. 155 Za oběma apodyterii, laconicem i caldariem se nacházelo praefurnium, přičemţ vytápěcí místnost za caldariem dosahovala rozměrů aţ 8 x 6 metrů. U tepidaria není jisté, zda bylo vytápěno nepřímo skrze caldarium jako ve většině případů, nebo přímo z vytápěcí místnosti, ţádné doklady po další místnosti se nám totiţ nezachovaly. Ve frigidariu se nacházely dva velké bazény, u obou byla zjištěna mozaiková podlaha, přičemţ větší bazén měl mozaiku bílou, menší červenou. 156 Oba bazény byly přibliţně 1 metr hluboké, a z obou bazénů vede odtokový kanál, který byl nepochybně pouţíván ke splachování latrín. Frigidarium dosahovalo rozměrů 9 x 10,7 metrů, přičemţ tu není započítaná rozloha jeho dvou bazénů, které leţely ve velkých obdélníkových apsidách, a vstupovalo do nich po schodech. 157 Tepidarium a caldarium mělo stejné rozměry jako frigidarium, ovšem s tím, ţe do caldaria nejsou opět připočítány rozměry jeho bazénů. Ty byly v caldariu tři, jeden se nacházel na jeho východní stěně v půlkruhové apsidě, zbylé dva pak leţely při jiţní stěně ve dvou pravoúhlých apsidách. 158 Za těmito bazény se nacházelo jiţ výše zmíněné furnace. V roce 1974 zde byl učiněn významný objev v nánosu spadlé omítky se podařilo najít smaltovanou utěsněnou skříňku obsahující 21 mincí z vlády Elagabala (221). Mimo jiţ výše zmíněné dvoje lázně se tu nacházely ještě jedny další, které slouţily od konce 1. století aţ do konce 4. století. Tyto lázně byly objeveny v roce 1988, a nacházely se v okrsku Insula III u Watling Street. Byly tu zjištěny nejméně tři fáze výstavby 159 nejstarší pochází z konce 1. století, nebo počátku 2. století. Díky tenkostěnné kamínkové podlaze můţeme usoudit, ţe rekonstrukce budovy proběhla pravděpodobně v pozdním 2. století, či začátku 3. století. Na konci 3. století se část budovy zhroutila, a začátkem 4. století byla znovu postavena. Většina pokojů 155 Wilson, D. R. Roman Britain in Britannia 6, 1975, s Wilson, D. R. Roman Britain in Britannia 6, 1975, s Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s Niblett, R., Manning, W., Saunders, C. Verulamium: Excavations within the Roman Town Britannia 37, 2006, s

68 měla dřevěné podlahy, v jednom pokoji bylo zjištěno i hypocaustum s pilae. 160 Po poţáru v roce byla část lázní nezastřešená Manning, W. H. Note on 1988 excavations in Verulamium Park. Britannia 20, 1989, s Manning, W. H. Note on 1988 excavations in Verulamium Park. Britannia 20, 1989, s

69 Srovnání lázní Všechny lázně, o kterých se zmiňuji, můţeme rozřadit do několika skupin dle jejich půdorysu či přilehlých budov, jakými byla bazilika, mansio, či venkovní prostor palaestry. Srovnání je ovšem dost těţké, protoţe kaţdé lázně mají navíc nějaký prvek, díky kterému zcela nezapadají do dané skupiny. Proto ve srovnání budu některé lázně porovnávat z více hledisek, coţ se bohuţel můţe zdát nepřehledné. Nejprve se zaměřím na Chester, jsou to totiţ jediné vojenské lázně, o kterých píši. Tyto lázně se pokusím srovnat s ostatními vojenskými lázněmi v Británii a s některými lázněmi leţící mimo Britské ostrovy. Dále bych se zaměřila na porovnání lázní, ke kterým přiléhá bazilika. Zde například opět zmiňuji lázně v Chesteru. Následující odstavec se bude zabývat lázněmi tzv. Reihentypu, neboli Row type, coţ byly lázně postavené v 1. století, nebo na začátku 2. století, a jedná se o lázně malé, pouze se základními pokoji, které jsou seřazené v jedné rovině. Takovéto typy lázní najdeme poté i v pozdním 3. století a na počátku 4. století. Zde se ovšem nejedná o příkladné typy Row type, ale kaţdé lázně mají nějaká specifika. Poslední kapitolu věnuji lázním, které se nachází ve villové zástavbě. Srovnání vojenských lázní Lázně v Chesteru (Obr. 74) můţeme zařadit mezi velké komplexy lázní z 1. století n. l. v severozápadních provinciích, které jsou symetricky rozloţeny dle osy, tzv. Reihentyp. 162 Do této skupiny můţeme dále zařadit Neronovy lázně v Exeteru (Obr. 75), raně Flaviovské lázně v Caerleonu (Obr. 76), Claudio-Neronovy lázně ve Vindonisse (Obr. 77) nebo Flaviovské lázně v Avenches (Obr. 78), nacházející se v dnešním Švýcarsku. 163 Dalším charakteristickým architektonickým prvkem této skupiny byla přítomnost hlubokých výklenků na vnějších stranách místností, zejména ve frigidariu a caldariu. Výklenky byly apsidální nebo pravoúhlé a nacházelo se v nich labrum nebo alveus, popřípadě se střídaly. Caldarium v Avenches mělo uprostřed 162 Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History Foundation,

70 jihozápadní strany obdélníkový výklenek s polokruhovými apsidami po jeho obou stranách, které obsahovaly labra. Podobné uspořádání najdeme i na severovýchodní straně frigidaria, pouze s tím rozdílem, ţe centrální apsida byla větší a půlkruhového tvaru. V Caerleonu se zdají být apsidy v caldariu a frigidariu identicky uspořádané. 164 Uprostřed stěny leţí obdélníkový alevus, po jeho stranách polokruhová labra. Frigidarium v Exeteru nebylo ještě zcela prozkoumáno, ale zdá se, ţe uspořádání bude stejné jako v caldariu, kde je centrální obdélníková apsida o mnoho menší neţ okolní polokruhová labra. 165 Stejný poměr velikostí najdeme i ve Vindonisse, ovšem s tím rozdílem, ţe zde se apsidy nachází na vnitřních stranách místností. 166 Lázně v Chesteru jsou důleţité z hlediska vývoje lázní a jejich designu. Lázně v Avenches mají palaestru, ale chybí zde bazilika. Lázně ve Vindonisse mají dvůr o rozměrech 29 x 22 metrů, a je rozdělen na podloubí a centrální prostor, podobný dvůr můţeme nalézt v Novaesiu. V Caerleonu se nacházela velká nezastřešená palaestra, a také velká hala bazilikálního typu. Všechny tyto lázně byly postaveny v letech n. l. 167 a všechny se vyskytují v přítomnosti vojenské síly, čtyři tyto lázně byly umístěny ve vojenských táborech, pátý, Avenches se nacházel v oblasti, kde se usídlovali veteráni z války. Někteří badatelé uvaţují o tom, ţe lázně v Caerleonu, Avenches a rané lázně ve Vindonisse a Exeteru projektoval tentýţ architekt Revell, L. Military Bath-houses in Britain. Britannia 38, 2007, s Mason, D. P. J.Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Revell, L. Military Bath-houses in Britain. Britannia 38, 2007, s Revell, L. Military Bath-houses in Britain. Britannia 38, 2007, s Zienkiewicz, J. D. The legionary fortress baths at Caerleon. National Museum of Wales,

71 Srovnání lázní, ke kterým přiléhá bazilika Lázně v Chesteru jsem jiţ srovnávala s ostatními vojenskými lázněmi, ovšem můţeme je porovnat i s lázněmi civilními, a to z hlediska umístění a rozloţení baziliky. Ve Flavia Caesariensis v Britannii najdeme několik lázní s přilehlou bazilikou. Z větších lázeňských komplexů sem můţeme zařadit jiţ výše zmíněný Chester, dále Wroxeter (Obr. 79), Exeter, Caerleon a Lydney (Obr. 80). Z Evropského kontextu potom Aquincum (dn. Budapešť) v Panonii (Obr. 81), Augusta Raurica (dn. Augst) v provincii Galia Superior (Obe. 82) a Colonia Ulpia Traiana (dn. Xanten) v Germanii Inferior (Obr. 83). Průkopníkem ve spojení baziliky a lázní se stal právě Chester, kde byla bazilika k lázním přistavěna jiţ v 1. století, přičemţ u ostatních lázeňských komplexů dochází k tomuto spojení aţ ve 2. století. 169 V případě Wroxeteru, Chesteru, Exeteru 170 a Xantenu se nachází bazilika za frigidariem, přičemţ frigidarium leţí při delší straně baziliky. Bazilika v Chesteru měla dvě boční a jednu hlavní loď, a v její západní části se nacházelo vestibulum a dvě apodyteria. Stejné uspořádání baziliky najdeme i v Xantenu. Ve Wroxeteru bylo velmi podobné, jen s tím rozdílem, ţe apodyteria se nacházela u východního konce baziliky, a tudíţ na opačné straně neţ byl vchod do baziliky. 171 Co se velikosti týče, dosahují baziliky přibliţně stejné velikosti. 172 V případě Aquinca má bazilika poněkud větší rozměry, a to téměř 85 x 33 metrů. Bazilika v Caerleonu má podobné rozměry jako tři předchozí (25 x 65 metrů), i trojlodní systém, ovšem její umístění k vlastním lázním je poněkud jiné frigidarium leţí při její kratší straně, a spolu s apodyteriem tak pokrývá celou tuto jihovýchodní stěnu baziliky. Baziliku najdeme i v Augstu v ţenských lázních z 2. století, ale tato bazilika zcela vybočuje z hlavní osy lázní (nachází se vedle frigidaria, nikoli za ním), má pouze dvě lodě a dosahuje velmi malých rozměrů (25 x 12 metrů). 169 Mason, D. P. J.Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, V případě Exeteru se jedná o domnělé uspořádání baziliky a frigidaria, přičemţ se vychází spíše z menších sond, které zde byly provedeny. Tahle část lázní totiţ nebyla ještě důkladně prozkoumána. 171 Barker, P. A. Wroxeter Roman city Bath Basilica excavations, 1983: Interim report. London: English Heritage Archaeological Reports, Rozměry baziliky v Chesteru jsou cca 68 x 20 metrů, v Xantenu 70 x 20 metrů, ve Wroxeteru 73 x 20 metrů. 71

72 Ojedinělý prvek můţeme najít při východním konci baziliky v Chesteru, kde se nachází vnitřní natatio. Jedinou paralelu můţeme najít v lázních v Aquincu, kde se natatio sice nenachází přímo v bazilice, ale leţí ve zvláštní místnosti, postavené pouze pro natatio, přičemţ tato místnost leţí mezi bazilikou a frigidariem a po jejích stranách se nachází apodyteria. I kdyţ tyto lázeňské komplexy dělí velmi velká vzdálenost i časový odstup (přibliţně 50 let), můţeme zde najít určité shody. Oba tábory, a tudíţ i lázně postavila II. legie Adiutrix, tím pádem bazén umístěný v bazilice, či v její blízkosti mohl být znakem jejich vojenského architekta. 173 Na okraj této skupiny lázní obsahující baziliku můţeme zařadit i lázně v Lydney a v Ravenglass (Obr. 84). Ovšem tyto komplexy mají poněkud jiný půdorys neţ předchozí popisované. Ačkoli dochované části lázní v Ravenglass jsou jedny z nejlépe dochovaných zdí z této doby (Obr. 85), o samotných lázních a uspořádání místností toho moc nevíme. Lázně byly postaveny kolem roku 130 a byly pouţívány aţ do raného 5. století. I přes tuto dlouhou dobu uţívání zůstala budova lázní poněkud malá. Místnosti jsou upořádány jakoby ve dvou pásech, přičemţ jiţnější stranu zabírá z velké části bazilika, u jejího západního konce pak bylo pravděpodobně frigidarium. V severní části lázní se pak nacházelo caldarium a tepidarium, obě místnosti měly podlahové vytápění, a dále zde bylo apodyterium, ze kterého se vstupovalo jak do tepidaria, tak do frigidaria, leţící jiţně od něj. V apodyteriu se našly doklady po dvou malých apsidách ve stěně, pravděpodobně k umístění soch. Posledními lázněmi této skupiny jsou lázně v Lydney, které byly postaveny aţ v pozdním 4. století, coţ je také důvod jejich zcela jiného půdorysu neţ například u lázní v Chesteru či Wroxeteru. Spolu s lázněmi v Lydney bylo objeveno i mansio a chrám, nacházející se v jejich blízkosti (Obr. 86). Zcela na severním konci lázeňského komplexu se nacházela bazilika, ovšem do ní se nevstupovalo přímo z ulice, ale skrze menší vestibulum, leţící jiţně od ní. V této úrovni se také nacházelo první frigidarium. Dále na jih leţelo druhé frigidarium s bazénem v oválné apsidě, a apodyterium, ze kterého se dalo vstoupit jak do obou frigidárií, tak také do vyhřívané místnosti, coţ bylo pravděpodobně laconicum. Jiţně za tímto laconicem se nacházelo malé caldarium s vlastním praefurniem. Pokud se vrátíme k pomyslné 173 Mason, D. P. J.Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

73 hlavní ose budovy, nacházela se jiţně za druhým frigidáriem dvě nepřímo vyhřívaná tepidaria, za nimi pak následovalo caldarium se dvěma bazény leţícími v polokruhových výklencích. Za caldariem bylo pak praefurnium. Lázně byly částečně obklopeny portikem. Z tohoto popisu je zřejmé, ţe poslední dvoje jmenované lázně měly zcela jiný půdorys neţ předchozí, a jediným společným prvkem je tak pouze přítomnost baziliky. Tyto lázně se ovšem nedají lépe zařadit do ţádné jiné skupiny, proto jejich zařazení a porovnávání uvádím zde. Malé jednoduché lázně typu Reihentyp Další velkou skupinu pro srovnání tvoří malé lázně, s hlavními místnostmi uspořádanými v jedné řadě. Tato skupina má největší zastoupení lázní ve všech římských provinciích, proto tu zmíním jen některé, a budu se soustředit zejména na lázně v Británii. Z Flavia Caesariensis v Britannii sem můţeme zařadit Braughing, Godmanchester, Great Casterton, Marigdunum a Tripontium. Z dalších lázní v Britannii, ze kterých se do dnešních dob něco zachovalo, můţeme jmenovat Bar hill (Obr. 87), Bearsden (Obr. 88) a Bothwellhaugh (Obr. 89) leţící při Antoninově valu, na severu Anglie to jsou Hardknott (Obr. 90), Housesteads (Obr. 91), Vindolanda (Obr. 92), Segedunum (Obr. 93), Ebchester (Obr. 94), Ribchester (Obr. 95), York (Obr. 96). Z jihu Anglie můţeme jmenovat Orpington (Obr. 97). Lázně v Braughingu jsou opravdu jednoduché v řadě za sebou leţí frigidarium (moţná dělené s apodyteriem), tepidarium, caldarium a praefurnium. Frigidarium má bazén v pravoúhlé apsidě umístěné východně od něj, caldarium má pak polokruhovou apsidu leţící západně od caldaria. Mezi caldariem a praefurniem se pak nachází další bazén v pravoúhlé apsidě. 174 Přesné rozloţení a detaily lázní v Great Castertonu neznáme, ale je patrné, ţe na severu se nacházelo velké frigidarium, jiţně od něj pak tepidarium a caldarium. 175 Budovu lázní v Marigdunu bylo moţné prozkoumat jen částečně, a zjistilo se, ţe na jihovýchodě bylo frigidarium s polokruhovou apsidou. Za ním následovalo tepidarium, které bylo 174 Partridge, C. Excavations and fieldwork at Braughing , Hertfordshire Archaeology 5, 1977, s Wright, R. P. Roman Britain in 1958: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 49, 1959, s

74 částečně vytápěno kanálkovým hypocaustem, další místností bylo caldarium, to bylo vytápěno sloupkovým hypocaustem po celém svém obvodu. 176 Poslední dvě místnosti byly poněkud velké, ovšem jejich funkci se nepodařilo zjistit. Někteří badatelé se domnívají, ţe mohly slouţit jako kasárny. 177 Lázně v Braughingu, Marigdunu a Great Castertonu leţely v jedné rovině, kde jsou všechny místnosti uspořádány za sebou, a ţádná nevybočuje z řady. Pouze aspidy s bazény mohou z této řady vybočovat. Následující odstavec se bude zabývat rovněţ jednoduchými lázněmi, se snahou uspořádat základní místnosti do jedné řady, ovšem vedlejší místnosti jiţ z této řady vybočují. Těmito příklady jsou lázně v Tripontiu a Godmanchesteru. Z této dvojice mají nejprostší uspořádání lázně v Godmanchesteru, kde v rovině za sebou leţí frigidarium, tepidarium a caldarium, přičemţ bazén frigidaria i caldaria z této řady vybočují a nachází se západně od těchto místností. 178 Za caldariem dále leţí menší apodyterium a vyhřívaná místnost s bazénem, které byly ve velké míře pouţívány zejména ve 4. století. 179 Před frigidariem se nacházely ještě latríny a umývárna, které leţí téţ v této jedné ose. Východně od frigidaria, a tudíţ mimo základní osu, je umístěno vestibulum, apodyterium a sudatorium s klenutým stropem. 180 Trochu jiné uspořádání najdeme v lázních v Tripontiu. Zde musím nejprve podotknout, ţe lázně jsou stále zkoumány, a tudíţ nevíme potřebné detaily, ale uspořádání místností je jasné. Zde leţí v rovině za sebou vytápěcí místnost, za ní caldarium s bazény umístěnými v apsidách (polokruhová se nachází severovýchodně od caldaria, a pravoúhlá jihozápadně od caldaria 181 ). Dále leţí vytápěné tepidarium a za ním velká místnost s kruhovým bazénem téměř po celém jeho obvodu. Můţeme říci, ţe tato místnost s kruhovým bazénem jakoby nahradila frigidarium, které se obvykle v těchto místech nachází. 176 Oswald, F. Margidunum. Transactions of Thoroton Society 31, 1927, s Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s Green, M. Godmanchester Roman History. Current Archaeology 16 [online] Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s Glendinning, I. Tripontium. Current archaeology 145, 1995, s

75 Místo toho leţí frigidarium jihovýchodně od tepidaria. 182 A za ním leţí velké apodyterium, které tak spojuje frigidarium s místností s velkým bazénem. 183 Nyní bych ráda stručně popsala další malé lázně s místnostmi v jedné ose, které se nacházely v Britannii. Začnu lázněmi leţícími při Antoninově valu, kterými byly Bar hill, Bearsden a Bothwellhaugh. Lázně v Bar hill 184 jsou přímo součástí Antoninova valu. Zcela na jihozápadní straně se nachází pravděpodobně obdélníkové frigidarium, od něj pak jihovýchodně leţí laconicum, dále malé obdélníkové tepidarium, velké čtvercové tepidarium a přibliţně stejně velké caldarium. Za caldariem se pak nacházela vytápěcí místnost. Laconicum bylo velmi úzké (poloviční neţ ostatní místnosti), a vedle něj se nacházela další nespecifikovaná místnost o stejných rozměrech. Lázně v Bearsdenu (datované do Antoninovy okupace Skotska v letech ) jsou asi nejpůsobivější stavbou podél Antoninova valu. Je tu dobře zachován systém odtokových kanálků, kamenné pilae a také latríny, nacházející se poblíţ lázní. V jedné rovině zde leţí apodyterium, frigidarium, dvě za sebou se nacházející tepidaria a caldarium. V prvním tepidariu se nacházel bazén v polokruhové apsidě. Z této hlavní osy vybočuje bazén caldaria a bazén frigidaria leţící v polokruhé apsidě a laconicum leţící severně od frigidaria. Lázně v Bothwellhaugh se nacházely ve vojenském táboře, a jsou opět datovány do let , přičemţ konstrukce lázní není sloţitá. Nachází se zde v řadě za sebou frigidarium, dvě tepidaria, caldarium a vytápěcí místnost. Mimo tuto osu je apodyterium, leţící vedle frigidaria a bazén se studenou vodou, leţící na opačné straně frigidaria neţ apodyterium. Bazén v caldariu je téţ mimo hlavní osu. Další, velmi podobnou skupinou, jsou vojenské tábory s lázněmi umístěnými při Hadrianově valu. Z těch jednodušších lázní zde můţeme jmenovat Vindolandu, Housesteads a Segedunum. Leţí zde i Chesters, ovšem jeho lázně jsou poněkud sloţitější, a budou probírány níţe. Ve Vindolandě se nacházejí dvoje vojenské lázně, přičemţ nyní se zmíním o těch starších, z pozdního prvního století. Tyto lázně jsou malé, a nachází se zde za sebou frigidarium, tepidarium, caldarium a vytápěcí místnost, přičemţ mezi frigidariem a tepidariem je chodba, vedoucí k apodyteriu a laconicu, leţící tak vedle frigidaria. Z druhé strany frigidaria se nachází jeho 182 Lucas, J. Rugby Archaeological Society 34, 1969, s < [cit. 26. prosince 2012]. 184 Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications LTD,

76 bazén, který se také nachází mimo hlavní osu. Ve vojenském táboře v Housesteads se nacházely také dvoje lázně. Byly to budovy označeny jako XI a XV, oboje jsou jednoduché, obdélníkového půdorysu. Můţeme říct, ţe uspořádání místností bylo opět klasické, bohuţel velká většina budovy byla zničena, a proto nemůţeme říct nic detailnějšího. V Segedunu dnes najdeme postavenou repliku římských lázní, včetně vnitřní výzdoby a výmalby. Místnosti se nacházejí opět v řadě za sebou, přičemţ bazén frigidaria a caldaria, a výklenek s fontánou v tepidariu vybočují z této osy, a to jedním směrem. Další skupinou pro srovnávání jsou lázně leţící v Maxima Caesariensis Ribchester a Hardknott nacházející se u západního pobřeţí a Ebchester a York, leţící u východního pobřeţí. Nejprve bych zmínila lázně v Yorku, protoţe jsou zcela zastavěny moderními domy, a jedinou dochovanou část lázní, tj. polokruhové caldarium s pilae a malou část frigidaria, můţeme vidět skrze prosklenou podlahu místního baru. V Ebchesteru je viditelná také pouze jedna apsida s pilae, která slouţila jako laconicum. Šikmo od ní se pravděpodobně nacházely základní místnosti, jejichţ doklady jsou ovšem nepatrné. Lázně v Hardknott jsou datované do pozdního 1. století nebo aţ na začátek 2. století, a lázně to jsou opravdu jednoduché, v jedné rovině leţí frigidarium, tepidarium, caldarium i praefurnium. Místnosti mají přibliţně stejnou velikost, přičemţ asi polovinu rozlohy frigidaria zabírá bazén. Vedle lázní (jihovýchodně) se nacházelo kruhové laconicum, které mělo ovšem svůj vlastní vstup. Podobný půdorys najdeme u lázní v Ribchesteru z 2. století, kde apodyterium, frigidarium, tepidarium i caldarium mají totoţné velikosti. Jiţně od caldaria pak leţí v polokruhové apsidě bazén. Severozápadně od této řady místností pak leţí praefurnium, které vytápí caldarium, tepidarium, ale i laconicum, které leţí o něco dál, a nesousedí tudíţ přímo s hlavní budovou lázní. Laconicum je opět kruhového půdorysu, a pravděpodobně mělo i samostatný vchod. Nyní se dostáváme k lázním v Orpingtonu a Richborough (Obr. 98) leţící v Britannia Prima. Lázně v Orpingtonu byly velmi jednoduché, kde v jedné řadě leţelo frigidarium, tepidarium i caldarium. Při severní stěně tepidaria byla pravoúhlá apsida, při severní stěně caldaria pak polokruhová apsida s bazény. Tyto lázně pochází z 3. století. Lázně v Richborough můţeme díky jeho půdorysu zařadit také do této skupiny. Směrem od západu k východu se zde nacházelo caldarium s bazénem na severní straně, tepidarium (obě místnosti vyhřívané) a frigidarium 76

77 s bazénem opět na severní straně. Bazén caldaria se nachází v polokruhové apsidě, bazén frigidaria naopak v pravoúhlé apsidě. Lázně ve Ville Samostatnou skupinu pak tvoří lázně, které se nacházely ve villách. Villy najdeme zejména v jiţní Anglii, kde byly níţiny a úrodná půda. Zde můţeme jmenovat Lullingstone, Bignor, Fishbourne, Newport, Rockbourne, Littlecote a Dorchester. Villy s lázněmi se nachází i v jiţní části Flavia Caesariensis, kterými jsou Milton Keynes, Welwyn, Chedworth, Witcombe, King s Weston a North Leigh. Lázně ve Fishbourne najdeme jako součást Fishbourne palace (Obr. 99), který byl postaven kolem roku 100 a v pouţívání by aţ do roku 270. Místnosti s lázněmi se nachází ve východním křídle této budovy, přičemţ jejich uspořádání bylo velmi jednoduché, a dnes je z velké části zrekonstruovaná. Za sebou tu leţely tři podlouhlé místnosti, tj. frigidarium, tepidarium a caldarium. Topeniště se nacházelo východně od caldaria, nikoli v řadě spolu s ostatními pokoji. V západní stěně tepidaria najdeme čtvercovou apsidu, pravděpodobně pro nějakou fontánku či pro umístění sochy boha. Villa v Lullingstone byla postavena téţ koncem 1. století, ovšem lázně zde byly přistaveny na jiţní straně aţ koncem 2. století, při její přestavbě. Pravděpodobně z nedostatku místa jsou místnosti uspořádány poněkud neobvykle (Obr. 100). V řadě za sebou leţí tepidarium a frigidarium s bazénem, jiţně od nich se pak nachází velmi podlouhlé caldarium se dvěma bazény a rovněţ podlouhlé praefurnium. V caldariu ovšem nenajdeme typické pilae pod podlahou, ale spíše jakési cihlové hráze vyčnívající ze stěn, připomínající nejvíce podpěry pod pecemi (Obr. 101). Ve ville v Rockbourne, postavené před koncem 2. století, se téţ dobře zachovalo hypocaustum a mozaika. V tomto komplexu ovšem najdeme dvoje lázně, jedny byly přímou součástí villy, a slouţily pro majitele a jeho rodinu, druhé najdeme severně od villy, a pravděpodobně byly pouţívány personálem pracující ve ville. Celá villa, i s lázněmi byla pak postupně rekonstruována ve 3. a 4. století. Z lázní leţících přímo ve ville se zachovalo pouze hypocaustum v caldariu. Ze samostatných lázní, leţících severně od villy se dochovaly vyhřívané pokoje, včetně bazénu caldaria, a část jejich podlahové mozaiky (Obr. 102). Villa v Bignor (Obr. 103) je velmi známá pro svoji dobře zachovanou mozaikovou výzdobu. Dřevěné budovy zde byly jiţ ve 2. století, ale aţ v 3. století 77

78 byly přestavěné do kamenné podoby, a ty se nám dochovaly. Lázně s klenutými stropy se nachází v jiţní části, která měla poněkud uţší proporce, neţ část severní. Kvůli půdorysu villy, byly místnosti lázní umístěny v jedné řadě, přičemţ z chodby se vstupovalo do apodyteria, kde se podařilo najít podlahovou mozaiku s vyobrazením Medusy obklopenou hady, kolem nich byly pak nejrůznější geometrické vzory (Obr. 104). Z apodyteria se vstupovalo do frigidaria, které mělo uprostřed místnosti dva sloupy, podpírající valenou klenbu, a za nimi se nacházel bazén zapuštěný přímo do podlahy. Za frigidariem leţela dvě tepidaria, skrze jedno se pravděpodobně vstupovalo do caldaria, skze druhé se z caldaria vracelo zpět do frigidaria. První tepidarium mělo na západní stěně polokruhovou apsidu, stejně jako caldarium na severní straně. Při západní stěně caldaria byl umístěn alveus, a za ním následovalo praefurnium. Villa v Newportu byla postavena na ostrově Wight, poblíţ jiţního pobřeţí Anglie, aţ v roce 280. Výborně se zde zachovalo hypocaustum (Obr. 105), podlahová mozaika a výmalba stěn. Celé jedno křídlo villy (Obr. 106) zabírají lázně, do kterých se vstupuje skrze podlouhlé apodyterium. Dále se uţ v jedné řadě nachází frigidarium s úzkým bazénem, dvě nepřímo vyhřívaná tepidaria a přímo vyhřívané caldarium s bazénem v polokruhové apsidě. Lázně ve ville v Littlecote byly troje. Jedny se nacházely v severním křídle vedle Orphic pokojů, druhé byly v jiţní části západního křídla, a třetí leţely v severní části jiţního křídla (Obr. 107). Villa s lázněmi v Dorchesteru byla postavena aţ ve 4. století, přičemţ lázně zde zabírají celé jedno křídlo villy. V jedné řadě zde leţí frigidarium s bazénem, tepidarium, caldarium s vyhřívaným bazénem, a furnace. Z řady vybočuje pouze laconicum, které bylo ovšem vytápěno stejným furnace jako caldarium. Nyní se dostáváme k villám leţící severněji, jiţ ve Flavia Caesariensis, kterými jsou Milton Keynes, Welwyn, Chedworth, Witcombe, King s Weston a North Leigh. Lázeňské pokoje ve ville v Bancroft u Milton Keynes (Obr. 109) se nacházely v její jihozápadní části, a pochází z přelomu 3. a 4. Století Byl to plnohodnotný lázeňský komplex s apodyteriem, frigidariem, tepidariem, caldariem i se studeným a teplým bazénem (Obr 110). Do apodyteria se nevcházelo z místností villy, ale z venkovního prostoru. V caldariu byly umístěny tři bazény, z nichţ dva leţely v polokruhových apsidách, také je zde doloţeno hypocaustum. Zachovala se tu jak výmalba stěn (Obr. 111), tak i mozaika (Obr. 112), která byla restaurována, a dnes ji mohou návštěvníci vidět v nákupním centru v Milton Keynes. Villa 78

79 s lázněmi ve Welwyn pochází z 3. Století (Obr. 113). Lázeňský komplex najdeme na jihovýchodní straně, přičemţ v jedné řadě zde leţí frigidarium, tepidarium, caldarium i praefurnium, kde všechny místnosti mají přibliţně stejnou velikost. 185 Frigidarium zde slouţilo i jako apodyterium. Bazény frigidaria i caldaria najdeme na jihovýchodní straně od místností, a leţí v polokruhových apsidách. V tepidariu a caldariu jsou zbytky po hypocaustu. Lázeňské pokoje ve ville v Chedworth se nacházely v západní části villy (Obr. 114), a nacházelo se zde apodyteriu, tepidarium, caldarium s bazénem a frigidarium s bazénem. Pokoje byly přístupné přímo z ostatních pokojů villy. Stěny byly vymalovány zejména červenou a modrou barvou. Na podlaze byla mozaika. Villa ve Witcombe obsahovala téţ lázně (Obr. 115), ty se nacházely v jiţním křídle villy, a byly zformovány do tvaru L, kolem apodyteria. Nachází se zde dvě tepidaria, přičemţ, z kaţdého se vstupuje do jiného caldaria. V jednom caldariu se nachází bazén v apsidě, v druhém nikoli. Ve frigidariu najdeme dva bazény, jeden v polokruhové apsidě, druhý v pravoúhlé. Villa v King s Weston pochází z 3. století, stejně jako její lázeňské pokoje (Obr. 116). Ty jsou ovšem v tomto případě velmi malé, směrem z jihu na sever se zde nachází velké apodyterium, za ním frigidarium s malým bazénem na západě. Pak leţí polokruhové tepidarium a čtvercové caldarium s bazénem zcela na severu. Za tímto bazénem se pak zcela jistě nacházelo praefurnium. V North Leigh se nachází velká villa z 3. století, ve které se nachází rovněţ lázně. Ty jsou zde troje, ale ty nejrozsáhlejší se nachází v severním rohu villy (Obr. 117). Pokoje jsou uspořádané do písmene L. Nachází se zde apodyterium, tepidarium, caldarium, frigidarium i laconicum. 185 < [cit. 26. prosince 2012]. 79

80 Závěr Svoji práci jsem zaměřila na Římské thermy ve Flavia Caesarensis v provincii Britannia. Původně jsem chtěla psát o všech lázních leţících v Britanii, ale to se ukázalo jako velmi rozsáhlé téma na diplomovou práci, a tudíţ jsem zúţila práci pouze na oblast Flavia Caesarensis. Ostatním lázním v Británii se ovšem okrajově také věnuji, zejména při srovnávání lázní. Na začátku práce se věnuji výčtu a popisu jednotlivých místností v lázních, hypocaustnímu a vodnímu systému. Je to sice nudný výčet informací, ale myslím, ţe je to nezbytná součást k úvodu lázní, aby se čtenář seznámil se základními latinskými výrazy, které se v práci mnohokrát opakují. Dále se věnuji provincii Britaniia. Popisuji její historický vývoj, její správu a částečně nastiňuji odchod římských vojsk. Tohle téma je zde jen částečně nastíněno, myslím, ţe pokud by se na tuto problematiku někdo více zaměřil, mohl by na ni napsat celou práci. Já tohle téma zmiňuji hlavně proto, ţe se zde střetávají názory historiků, kteří tvrdí, ţe celá říše byla v krizi (včetně provincie Britannia), a vojsko odchází, aby mohlo bránit provincie blíţe Římu. Na druhé straně jsou pak názory, a hlavně doklady archeologů, kteří zjistili, ţe v pozdním 4. století, dokonce i na začátku 5. století se stále staví v Britanii nové budovy a lázně, a to i větších rozměrů, coţ rozhodně na krizi neukazuje. Následuje velká kapitola popisující jednotlivé lázeňské komplexy. Snaţila jsem se najít nějaký prvek, podle kterého bych lázně seřadila. Lázně mi přišly ale natolik rozdílné (i kdyţ nějaké menší skupiny by se daly vytvořit), ţe jsem se nakonec rozhodla seřadit je podle doby jejich vzniku. Proto tu najdeme lázně malé, pouze se základními pokoji, jak se střídají s většími lázeňskými komplexy, ke kterým jsou připojeny i další budovy s jinými funkcemi, a lázně se tak stávají centrem kulturního ţivota. Prvním takovým větším komplexem se staly lázně v Chesteru, které byly přelomovými, co se týče jejich připojení k bazilice. Důleţité, ačkoli v jejich uspořádání nevidím ţádný smysl, se staly lázně v Letocetu. Hned vedle lázní se totiţ nacházelo mansio, a díky jejich funkcím se staly jakoby jednolitou budovou. Jedny z největších a nejvýznamnějších lázní v Britannii se pak staly lázně ve Wroxeteru. Ve starověku byly známy zejména díky své velikosti, a díky jejich zařazení do komplexu budov společně s bazilikou, macellem a dalšími obchody. 80

81 Nyní jsou známy především díky jeho dochovaným částím (zeď mezi frigidariem a bazilikou), která po celá staletí důstojně stála, a nikdy nebyla schována pod nánosem hlíny. V další části práce se věnuji srovnání lázní. Nejprve srovnávám lázně v Chesteru s dalšími vojenskými lázněmi v Británii i v dalších provinciích (např. Vindonissa, Caerleon, Exeter, Aquincum). Ze vzájemného porovnání můţeme vyvodit závěr, ţe vojenské lázně měly své specifické prvky, které jsou pro ně společné např. přítomnost hlubokých výklenků na vnějších stranách místností. Dále porovnávám lázně, ke kterým přiléhala bazilika, těmi byl Wroxeter, Exeter, Caerleon, Lydney, Chester. Zde také uvádím lázně ve městech z jiných provincií, kterými byly Aquincum, Augusta Raurica, Colonia Upplia Traiana. Díky tomuto srovnání jsem zjistila některé shodné prvky, ovšem v některých prvcích se lázně zase velmi liší. Z toho můţeme usoudit, ţe byl nejspíše dán nějaký prototyp lázní v určitých obdobích, ale architekt, ať uţ městský či vojenský, mohl stavbu přizpůsobit svým schopnostem, potřebám občanů či terénu krajiny. Další velká podkapitola, co se srovnání týče, srovnává lázně malé, většinou s hlavními místnostmi leţícími v jedné řadě, tzv. Reihentyp. V této části srovnání jsem se zaměřila především na lázně leţící v provincii Britannia. Chtěla jsem srovnávat i lázně leţící v jiných provinciích, ale po zjištění kolik těchto lázní bylo po celé Římské říši, jsem došla k názoru, ţe srovnání pouze s lázněmi v Britannii bude plně dostačující. Posledním okruhem pro srovnávání jsou lázně nacházející se ve villách. Nejprve jsem přemýšlela, zda se o lázních ve villách vůbec zabývat, přece jen lázně byly určitou součástí těchto staveb, ale stavba samotná nevyţadovala jejich přítomnost. Nakonec jsem se rozhodla, ţe se villám s lázněmi budu věnovat, a to zejména proto, abych na tomto příkladu ukázala, jak byly lázně pro Římany a jejich společenský ţivot nepostradatelné. Ačkoli víme, ţe se lázně různých velikostí nacházely téměř v kaţdém městě či vojenském táboře, někdy i více neţ jedny, patricijům, ţijících ve villách to přesto nestačilo, a vystavěli si lázně i ve svém obydlí. A tak ve velkém mnoţství vill najdeme lázně, někde i dvoje či troje, přičemţ některé z nich slouţily pro sluţebnictvo. Z toho můţeme usoudit, ţe návštěva v lázních se stala kaţdodenní součástí ţivota občanů. 81

82 Shrnutí/resumé V práci jsem se zaměřila na Římské lázně leţící ve Flavia Caesariensis v provincii Britannia. Nejprve jsem definovala funkce jednotlivých místností v lázních, hypocaustní a vodní systém. Následně jsem popsala historický vývoj provincie Britannia. Dále se věnuji popisu jednotlivých lázní, které jsou řazeny časově, dle doby jejich vzniku. Zde ovšem nastává někdy nepřehledná situace, protoţe některé lázně slouţily třeba jen necelé století, jiné byly v chodu téměř 400 let, a na těchto lázních můţeme pozorovat stavební vývoj. Po výčtu a popisu lázní jsem se zaměřila na jejich vzájemné porovnání. Do tohoto srovnání jsem zahrnula i lázně z jiných částí Britannie, i z jiných provincií. Zde popisuji nejprve lázně v Chesteru jakoţto jediné vojenské lázně ve Flavia Caesariensis, a srovnávám je s jinými vojenskými lázněmi v Britannii i v jiných provinciích. Další odstavec se zabývá lázněmi, na které byla připojena bazilika. Zde se jednalo většinou o větší lázeňské komplexy (např. Wroxeter). Následuje tzv. skupina Row type, kam jsem zařadila malé a jednoduché lázně. Na konci zmiňuji skupinu, kde jsou lázně součástí vill. In my thesis I have focused on the Roman Baths, located in the Flavia Caesariensis, Britannia. First, I defined the function of each room in the bath, hypocaust and water system. Then I described the historical development of the province of Britannia. In addition, I describe each bath, which are arranged in time, according to the time of their creation. Here, however, has sometimes confusing situation because some resorts served only need less than a century, others have been in operation for almost 400 years, and these spas can be seen building development. After enumeration and description of the bath, I focused on their comparison. By this comparison, I also include spa from other parts of Britain, from other provinces. Here I describe the first bath in Chester as the only military bath in Flavia Caesariensis, and compare them with other military baths in Britain and in other provinces. The next section deals with the bath, which was attached to the Basilica. 82

83 Here it was mostly the larger bath complexes (eg Wroxeter). Followed by a group called Row type, where I joined a small and simple room. At the end mention group, where the center part of the vill. 83

84 Seznam použité literatury Prameny Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Odborná literatura Anderson, J. C. The Roman city of Uriconium at Wroxeter. London: Salop Publisher, Barker, P. A. Wroxeter Roman city Bath Basilica excavations, 1983: Interim report. London: English Heritage Archaeological Reports, Barker, P. A., White, R. H., Pretty, K. A., Bird, H. and Corbishley, M. J. The Baths Basilica, Wroxeter. Excavations London: English Heritage Archaeological Reports 8, Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Branigan, K. Town and country: the archaeology of Verulamium and the Roman Chilterns. Buckinghamshire: Spurbooks limited, Burnham, B. C., Wacher, J. The small Towns of Roman Britain. Berkeley: University of California Press, 1990, s Carrington, P. Deva Victrix : Roman Chester re-assessed : papers from a weekend conference held at Chester College 3-5 September Chester: Chester Archaeological Society, Clay, P., Mellor, J. E. Excavations in Bath Lane, Leicester. Leicester: Leicestershire Museums, Art Galleries and Records Service Archaeological, Clayton, P. A. Archaeological Sites in Britain. London: Weidenfeld and Nicolson, 1976, s

85 Collingwood, R., Richmond I. Archaeology of Roman Britain. London: Methuen and Co Ltd. 1996, s Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Johnson, D. E. Discovering Roman Britain. Risborough: Shire Publication Ltd., Johnson, P. Romano-British mosaics. Risborough: Shire Publication Ltd., Jones, M. J. Roman Lincoln. Conquest, Colony and Capital. Stroud: Tempus, 2002, s Kenyon, K. M. Excavations at the Jewry Wall Site, Leicester. London: Society of Antiquaries, Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Mason, D. P. J. Roman Chester: City of the Eagles. Stroud: Tempus Publish. Ltd., 2001, s Mason, D. P. J. Excavations at Chester Castle Street and neighbouring sites, : a possible Roman posting house (Mansio). Chester: Chester City Council, McCloy, A., Midgley, A. Discovering Roman Britain. London: New Holland publishers, Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, Potter, T. W., Johns C. The Towns of Roman Britain. Berkeley: The University of California Press, Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Webster, G. Wroxeter Roman city: the Roman baths. London: H. M. S. O., White, R. H., Barker, P. Wroxeter: Life and death of a Roman city. Stroud: Tempus Publishing Ltd., 1999, s Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History Foundation, Zienkiewicz, J. D. The legionary fortress baths at Caerleon. Cardiff: National Museum of Wales,

86 Encyklopedie Bunson, M. Encyclopedia of the Roman empire. Heslo Bath. New York: Facts On File, MacDonald L. W. The architecture of the Roman Empire II. An urban Apprasial. Heslo bath. New Haven: Yale University Press, Svoboda, L. Slovník antické kultury. Heslo Míry. Praha: Academia, Sborníky Barker, P. A., Aspects of the topography of Wroxeter (Viroconium Cornoviorum). In Roman urban topography in Britain and the western empire, CBA Research Report 59, London: Council for British Archaeology, 1985, s Cooper, N. J., Buckley, R. Recent, and not so recent, work in Roman Leicester (Ratae Corieltauvorum). In Leicestershire Landscapes I, 2004, s DeLaine, J. Roman Bath and bathing. Proceedings of the First International Conference on Roman Baths held at Bath, England, 30 March - 4 April In Journal of Roman Archaeology. Supplementary Series 37. Portsmouth: Rhode Island, Manderscheid, H. Ancient baths and bathing: A bibliography for the years In Journal of Roman Archaeology. Supplementary Series 55. Portsmouth: Rhode Island, Časopisy Barker, P. Excavations on the side of the Baths Basilica at Wroxeter : An Intrim report. Britannia 6, 1975, s Collingwood, R. G. Roman Britain in 1936: I. Sites Explored: II. The journal of Roman studies 27, 1937, s Frere, S. S. Roman Britain in Britannia 22, 1991, s Glendinning, I. Tripontium. Current archaeology 145, 1995, s

87 Gould, J. Excavations at Wall , on the Site of the early Roman Forts and of the late Roman Defences. Staffordshire Archaeological and Historical Society 5, 1964, s Gould, J. Excavations at Wall on the site of the Roman Forts. Staffordshire Archaeological and Historical Society 8, 1966, s Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s Hebditch, M., Mellor, J. The Forum and Basilica of Roman Leicester. Britannia 4, 1973, s Houghton, A. W. A water cistern at Viroconium (Wroxeter), Transactions of the Shropshire Archaeological Society 58, 1967, s Jarvis, P. The early pits of the Jewry Wall site. Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 60, 1986, s Jones, A. Excavations at Wall by E. Greenfield in 1962 and Staffordshire Archaeological and Historical Society 37, 1996, s Kenyon, K. M. Excavations at Viroconium in Insula 9, , Transactions of the Shropshire Archaeological Society, 60, 1980, s Lucas, J. Tripontium. Rugby Archaeological Society 33, Lucas, J. Tripontium. Rugby Archaeological Society 34, Lyon, F. H., Gould, J. Preliminary Report on the Excavation of the Defences of the Roman fort at Wall. Staffordshire Archaeological and Historical Society 2, 1961, s Lyster, J. A description of a Roman sudatory, or hypocaustum, found at Wroxeter in Shropshire, Anno Philosophical Transactions 25, 1706, s Manning, W. H. Note on 1988 excavations in Verulamium Park. Britannia 20, 1989, s Mason, D. P. J. Chester: The Canabae Legionis. Britannia 18, 1987, s Mayhew, S. M. Recent discoveries at Colonia Lindum. Journal of the British Archaeological Association 35, 1879, s Mellor, J. E. Excavations in Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 44,

88 Niblett, R., Manning, W., Saunders, C. Verulamium: Excavations within the Roman Town Britannia 37, 2006, s Nishimura, Y., Goodman D. Ground penetrating Radar Survey at Wroweter. Archaelogical prospection 7, 2000, s Oswald, F. Margidunum. Transactions of Thoroton Society 31, 1927, s Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s Partridge, C. Excavations and fieldwork at Braughing , Hertfordshire Archaeology 5, 1977, s Revell, L. Military Bath-houses in Britain. Britannia 38, 2007, s Round, A. A. The Bath-House at Wall, Staffs. Excavations in South Staffordshire Archaeological and Historical Society 15, 1973, s Round, A. A. Excavations on the Mansio Site at Wall (Letocetum), Staffordshire, South Staffordshire Archaeological and Historical Society Transactions 32, 1990, str Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s Thompson, E. A. Britain, A.D Britannia 9, 1977, s Thorpe, H. The Site of the Roman bath-house at Wall, with observations on the building materials. Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Venables, P. Some account of the roman colonnade discovered in Bailgate, Lincoln. The Archaeological Journal Royal Archaeological Institute 49, 1892, s Webster, G. The Bath-House at Wall, Staffordshire; Excavations in Transactions of the Birmingham Archaeological Society 74, 1956, s Wilson, D. R. Roman Britain in Britannia 6, 1975, s Wilson, D. R., Wright, R. P. Roman Britain in 1963: I. Sites Explored: II. The journal of Roman studies 54, 1964, s Wright, R. P. Roman Britain in 1938: I. Sites Explored: II. The journal of Roman studies 29, 1939, s Wright, R. P. Roman Britain in 1955: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 46, 1956, s Wright, R. P. Roman Britain in 1956: I. Sites Explored: II. Inscriptions. Journal of Roman Studies 47, 1957, s

89 Wright, R. P. Roman Britain in 1958: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 49, 1959, s Internetové zdroje Antoninus, Augustus. Itinerarium. [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Dutton, J. Daily life in Roman Wall (Letocetum) [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Green, M. J. Godmanchester Roman History. Current Archaeology 16 [online] [cit. 30. listopadu 2012]. Dostupné z: < Chlubný, J. Britannia [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Kolektiv autorů z Leicester muzea. The Bath Site [online] [cit. 20. Prosince 2012.] Dostupné z: < White, R. H., Dalwood, H. Archaeological assessment of Wroxeter, Shropshire [online] [cit. 24. Listopadu 2012]. Dostupné z: < m?cfid= &cftoken= &county=shropshire&area=wroxete>. Elektronické publikace Artis, E. T. The Durobrivae of Antoninus Identified and Illustrated in a Series of Plates, Exhibiting the Excavated Remains of that Roman Station, in the Vicinity of Castor, Northamptonshire [online] [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z: 89

90 < Bennett, J. Towns in Roman Britain [online] [cit. 18. prosince 2012]. Dostupné z: < s+in+roman+britain.+bennett&source=bl&ots=sbcqbdo8nh&sig=pcqotzrsb 8JUhhdE9FOUa07Dlb8&hl=en&sa=X&ei=8DLQUOi1M4Tbsgbs0ICQCA&redir _esc=y>. Bevan, J. O. The Towns of Roman Britain [online] [cit. 18. prosince 2012]. Dostupné z: < Green, H. J. M., Burn-Murdoc, B. The Roman Town Of Godmanchester - Durovigutum [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Haverfield, F. Ancient Town-Planning [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Haverfield, F. The Romanization of Ancient Britain [online] [cit. 20. prosince 2012]. Dostupné z: < Lewis, C. P., Thacker, A. T. The city of Chester. In A History of the County of Chester: Volume 5 part 1: The City of Chester: General History and Topography, s. 1-8 [online] [cit. 22. Listopadu 2012]. Dostupné z: < Mackreth, D. F. Roman public building. In Urban Archaeology in Britain. Council for British Archaeology Research Report 61, s [online] [cit. 24. listopadu 2012]. Dostupné z: < Page, W. A history of of Leicestershire. In The Victoria history of the counties of England. [online] [cit. 10. Prosince 2012.] Dostupné z: < Peacock, W. F. A visit to the wonderful city of Uriconium, ort he Roman ruins at Wroxeter, near Shwesbury [online] [cit. 24. listopadu 2012]. Dostupné z: < 90

91 Stephen, M. J. Prehistory. Welcome from Dot to Domesday [online] [cit. 29. Listopadu 2012]. Dostupné z: < Wacher, J. S. The towns of Roman Britain [online].1975 [cit. 10. prosince 2012]. Dostupné z: < e+towns+of+roman+britain&hl=en&sa=x&ei=mozfuieaombktqbczydyb w&ved=0cc0q6aewaa#v=onepage&q=the%20towns%20of%20roman%20 Britain&f=false>. Ward, J. Romano-British Buildings and Earthworks [online] [cit. 13. prosince 2012]. Dostupné z: < Periods/Roman/_Texts/WARRBE/11*.html>. Williams, P. N. Narrative History of England [online] [cit. 13. prosince 2012]. Dostupné z: < Windle, B. C. Chester: a historical and topographical account of the city [online] [cit. 22. Listopadu 2012]. Dostupné z: < Wollaston, R. A short description of the thermae Romano-Britannicae [online] [cit. 13. prosince 2012]. Dostupné z: < s&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false>. Wright, T. Objects illustrative of Roman professions and trades, Discovered in the excavations at Wroxeter [online] [cit. 24. Listopadu 2012]. Dostupné z: < ngland/shropshire/wroxeter/_periods/roman/_texts/wright/objects_1863*.html >. Wright, T. The ruins of the Roman city of Uriconium, at Wroxeter, near Shrewsbury [online] [cit. 24. listopadu 2012]. Dostupné z: < 91

92 Obrazová příloha seznam Obr. 1. Ukázka kanálkového a sloupkového hypocausta pocházející ze Silchesteru. Zdroj: Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s Obr. 2. Mapa zobrazující římské provincie po roce 135. Zdroj: Jani Niemenmaa, Wikipedia: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 3. Mapa zobrazující provincii Britannia v roce 410. Zdroj: Botev, R., Wikipedia: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 4. Půdorys lázní v Braughingu. Zdroj: Black, E. W. Cursus Publicus: The Infrastructure of Government in Roman Britain. BAR 241. Oxford: Hadrian Books Ltd., Obr. 5. Pohled na odkryté základy lázní v Durobrivae. Západně od nich se nachází kostel sv. Kymeburghy. Zdroj: Artis, E. T. The Durobrivae of Antoninus Identified and Illustrated in a Series of Plates, Exhibiting the Excavated Remains of that Roman Station, in the Vicinity of Castor, Northamptonshire ONLINE [online] [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z: < Obr. 6. Schéma odkrytých lázní v Durobrivae s označením místností. Zdroj: Artis, E. T. The Durobrivae of Antoninus Identified and Illustrated in a Series of Plates, Exhibiting the Excavated Remains of that Roman Station, in the Vicinity of Castor, Northamptonshire ONLINE [online] [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z: < Obr. 7. Vyznačení všech lázní, nacházejících se v Chesteru. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

93 Obr. 8. Řez lázněmi od baziliky směrem k jihu k praefurniu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 9. Řez lázněmi přes baziliku, sudatorium a palaestru s natatiem. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 10. Fotografie zobrazující zbytky hypocaustu v sudatoriu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 11. První fáze výstavby z let Měřítko 1:500. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 12. Ukázka dvou hlavic sloupů pocházejících z baziliky. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 13. Baze sloupu nalezená na původním místě v bazilice. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 14. Druhá fáze přestavby lázní (přestavba kolem poloviny 3. století). Měřítko 1:500. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 15. Zobrazení hypocaustu v tepidariu a caldariu ze II. fáze výstavby. Měřítko 1:250. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 16. Fáze III. Přestavba lázní v raném 4. století. Měřítko 1:500. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 17. Zobrazení hypocaustu v tepidariu a caldariu v raném 4. století. Měřítko 1:250. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

94 Obr. 18. Antefix se zobrazením Jupitera Ammona. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 19. Římský kovový ozdobný knoflík se zobrazením ţenské hlavy pocházející z 3. století. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 20. RIB 1, 463. Fragment dedikačního nápisu nalezený v bazilice. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 21. Dva moţné výklady dedikačního nápisu objeveného roku Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 22. Mozaika z frigidaria s vyobrazením mořských hadů. Zdroj: Mason, D. P. J. Roman Chester: City of the Eagles. Stroud: Tempus Publish. Ltd., 2001, s Obr. 23. Další ukázka mozaiky z frigidaria, tentokrát geometrického vzoru. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester Castle Street and neighbouring sites, : a possible Roman posting house (Mansio). Chester: Chester City Council, Obr. 24. Fragment mozaiky nalezené v caldariu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 25. Zlomek geometrického vzoru mozaiky nalezené ve druhém sudatoriu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 26. Část mozaiky s osmiúhelníky nalezené ve třetím sudatoriu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 27. Vzájemná poloha lázní a scholy s ostatní zástavbou v Marigdunu. Zdroj: Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s Obr. 28. Půdorys lázní v Marigdunu. Zdroj: Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s

95 Obr. 29. Sloupkové hypocaustum v lázních v Marigdunu. Zdroj: Oswald, F. Margidunum. Transactions of Thoroton Society 31, 1927, s Obr. 30. Kanálkové hypocaustum v Marigdunu. Zdroj: Oswald, F. Margidunum. Journal of Roman Studies 31, 1941, s Obr. 31. Pohled na základy lázní v Great Castertonu ze 4. století. Vpravo na snímku se nachází frigidarium se studeným bazénem, jiţně od něj hypocaustum tepidaria a caldaria s bazénem. Zdroj: Wright, R. P. Roman Britain in 1955: I. Sites Explored: II. Inscriptions. The journal of Roman studies 46, 1956, s Obr. 32. Vzájemná poloha lázní a mansia v Tripontiu. Zdroj: Glendinning, I. Tripontium. Current archaeology 145, 1995, s Obr. 33. Kresba zobrazující lázeňský komplex v Tripontiu, se zobrazením hypocaustu v caldariu a tepidariu. Zdroj: Glendinning, I. Tripontium. Current archaeology 145, 1995, s Obr. 34. V popředí fotografie se nachází caldarium s polokruhovou apsidou na pravé straně, kde byl umístěn bazén. Zdroj: Lucas, J. Tripontium. Rugby Archaeological Society 34, Obr. 35. Fotografie velkého bazénu o průměru téměř čtyři metry. Zdroj: Lucas, J. Tripontium. Rugby Archaeological Society 34, Obr. 36. Mapa Letoceta se zobrazením vojenských táborů a červeně vyznačeným mansiem a lázní. Zdroj: Gould, J. Excavations at Wall , on the Site of the early Roman Forts and of the late Roman Defences. Staffordshire Archaeological and Historical Society 5, 1964, s Obr. 37. Vzájemná poloha lázní a mansia vůči ostatní zástavbě ve 2. století. Zdroj: Gould, J Excavations at Wall on the site of the Roman Forts. Staffordshire Archaeological and Historical Society 8, 1966, s Obr. 38. Pohled na dochované části lázní v Letocetu. Zdroj: Jerry Dutton: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < 0ls6dWcKuFs/TyJWQOvPeHI/AAAAAAAAsOs/ciJe3A0bqvI/s320/Wall- 01.jpg>. 95

96 Obr. 39. Půdorys lázní v Letocetu. Zdroj: Letocetum Roman Baths Site & Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 40. Pravděpodobná podoba lázní a mansia ve 2. století. Zdroj: Jerry Dutton: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < 5FYmBHRmbps/TyJWX8kTOcI/AAAAAAAAsPE/bbRQF55ww5U/s400/Wall_ Drawing.jpg>. Obr. 41. Půdorys mansia v Letocetu. Zdroj: Vlastní obrázek. Obr. 42. Umístění lázní a mansia v rámci Godmanchesteru. Zdroj: Green, M.: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 43. Rekonstrukce severozápadní strany mansia se zobrazením venkovní výmalby. Zdroj: Green, M.: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 44. Půdorys mansia s číselným označením jednotlivých místností. Zdroj: Green, M.: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 45. Půdorys lázní v Godmanchesteru s označením jednotlivých pokojů. Zdroj: Green, M.: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 46. Rekonstrukce budovy lázní, na které je vidět valená klenba sudatoria (vyznačená červeně). Zdroj: Green, M.: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 47. Místnosti lázní pouţívané po poţáru v raném 4. století. Zdroj: Wright, R. P. Roman Britain in 1956: I. Sites Explored: II. Inscriptions. Journal of Roman Studies 47, 1957, s Obr. 48. Menší úpravy v konstrukci lázní, které proběhly na konci 4. století. Zdroj: Green, H. J. M. An Architectural survey of the Roman Baths at Godmanchester: Part two, Roofs, Vaults, Heating and Thermal Insulation, Water Supply and Drainage. Archaeological News letter 6, 1956, s

97 Obr. 49. Tzv. Old Work. Porovnání stěny dělící frigidarium od baziliky. Jeho původní vzhled, a fragmenty zdi dochované do dnešních dob. Zdroj: Barker, P. A., White, R. H., Pretty, K. A., Bird, H. and Corbishley, M. J.. The Baths Basilica, Wroxeter. Excavations London: English Heritage Archaeological Reports, 8, Obr. 50. Akvarelová kresba od Thomase Girtina pocházející z 18. Století. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 51. Zobrazení míst, na která se zaměřil G. Webster v letech Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 52. Zobrazení I. fáze výstavby. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 53. Zobrazení II. fáze výstavby. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 54. Malé změny ve III. fázi. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 55. Fáze IV. Přístavba západního křídla. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 56. Fáze V. Opuštění původního caldaria a tepidaria. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 57. Zobrazení lázeňského komplexu s číselným označením místností. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9,

98 Obr. 58. Rekonstrukce a barevné provedení vnitřní části baziliky ve Wroxeteru. Zdroj: Ivan Lapper, English Heritage: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < /print/ html>. Obr. 59. Mozaika pocházející z podlahy baziliky. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 60. Ukázka mozaiky ze stěny v pokoji 3B. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 61. Mozaika zobrazující funkci unctoria, pocházející z Piazza Armerina na Sicílii. Zdroj: Agnès Vinas: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < jpg>. Obr. 62. Mohutné pilae nalezené v tepidariu. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 63. Ukázka štukové výzdoby stěn v caldariu. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 64. Ukázka caldaria s jejími třemi bazény ve Wroxeteru. Můţeme zde také vidět pravděpodobnou výzdobu podlahy a stěn, spolu s velkými okny. Zdroj: English Heritage: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 65. Část zachované podlahy z latrín. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 66. Kresba Thomase Telforda z roku Jsou zde viditelné pilae z caldaria (pokoj 12). Barker, P. A., Aspects of the topography of Wroxeter (Viroconium 98

99 Cornoviorum). In Roman urban topography in Britain and the western empire, CBA Research Report 59, London: Council for British Archaeology, 1985, s Obr. 67. Umístnění budovy lázní, vyznačené červeně, v městské zástavbě Leicesteru. Zdroj: Kenyon, K. M. Excavations at the Jewry Wall Site, Leicester. London: Society of Antiquaries, Obr. 68. Nejlépe dochovaná část lázní v Leicesteru. Jedná se o část západní strany palaestry. Zdroj: Mellor, J. E. Excavations in Leicester Leicestershire Archaeological and Historical Society transactions 44, Obr. 69. Plán lázní v Leicesteru. Zdroj: Jewry Wall Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 70. Lindum - baze čtyř nalezených sloupů v lázních. Zdroj: Venables, P. Some account of the roman colonnade discovered in Bailgate, Lincoln. The Archaeological Journal Royal Archaeological Institute 49, 1892, s Obr. 71. Zakreslení některých dochovaných zdí lázní se vyznačením polohy nalezených čtyř bazí sloupů. Zdroj: Venables, P. Some account of the roman colonnade discovered in Bailgate, Lincoln. The Archaeological Journal Royal Archaeological Institute 49, 1892, s Obr. 72. Dosud zjištěný půdorys lázní ve Verulamiu. Zdroj: Saunders, C. Branch Road, St Albans. Hertfordshire Archaeology Review 1974, s Obr. 73. Pravděpodobná podoba budovy lázní, a to včetně palaestry. Zdroj: St. Albans Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 74. Raně Flaviovské lázně v Chesteru. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 75. Exeter. Lázně z doby Nera. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council,

100 Obr. 76. Raně Flaviovské lázně v Caerleonu. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 77. Claudiovy lázně ve Vindonisse s přídavkem z doby Nera. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 78. Flaviovské lázně v Avenches. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 79. Lázně ve Wroxeteru z doby Hadriana. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 80. Lázně v Lydney. Na severovýchodní straně se nachází bazilika. Zdroj: Society for the Promotion of Roman Studies: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 81. Aquincum půdorys lázní. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 82. Augusta Raurica (dn. Augst). Bazilika se zde nachází na jihozápadní straně a je rozdělena pouze na dvě lodě. Zdroj: Mason, D. P. J. Excavations at Chester: The Roman fortress baths excavation and recording Chester: Chester City Council, Obr. 83. Colonia Ulpia Traiana (dn. Xanten). Měřítko 1:1000. Zdroj: Ellis, P. The Roman Baths and Macellum at Wroxeter. Excavations by Graham Webster, London: English Heritage Archaeological Reports 9, Obr. 84. Půdorys lázní v Ravenglass. Zdroj: Stevouk, wikipedia: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 85. Dochované části zdí z lázní v Ravenglass. Zdroj: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: English Heritage: 100

101 < Obr. 86. Uspořádání lázní, mansia a chrámu v Lydney. Zdroj: Society for the Promotion of Roman Studies: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 87. Půdorys lázní v Bar hill. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr. 88. Kresba půdorysu v Bearsden. Zdroj: Athena Review: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 89. Model lázní v Bothwellhaugh. Zdroj: James B. Brown: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < m/>. Obr. 90. Schéma půdorysu lázní v Hardknott. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr. 91. Vojenský tábor Housesteads s barevným označením dvou budov lázní. Zdroj: carolemadge1: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 92. Půdorys lázní Vindolanda. Zdroj: Northumberland Tales: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 93. Segedunum. Nově postavená replika lázní. Zdroj:Exarc: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 94. Půdorys lázní v Ebchesteru. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr. 95. Půdorys lázní Ribchester. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd.,

102 Obr. 96. York. Pohled na část hypocaustu a zrestaurovanou výmalbu stěn. Vlastní zdroj. Obr. 97. Orpington. Kresba budovy lázní. Zdroj: Christina Clark: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr. 98. Plán lázní v Richborough. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr. 99. Model Fishbourne palace. Zdroj: SU8304: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Plán villy v Lullingstone s barevným vyznačením lázeňských místností. Zdroj: Favonius: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Cihlové hráze v caldariu v Lullingstone. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr Dochované hypocaustum z caldaria v Rockbourne. Zdroj: micbings ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Model Bignor villy. Zdroj: Pyrrha: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Část mozaiky z Bignor villy s vyobrazením hlavy Medusy. Zdroj: Pyrrha: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Dochované hypocaustum z Newport villy. Zdroj: Sue Wellfare: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < 11.htm>. Obr Nejpravděpodobnější podoba Newport villy. Zdroj: Isle of Wight council: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: 102

103 < iting/location/default.asp>. Obr Nákres villy v Littlecote s červeným vyznačením lázní. Zdroj: Brian Ecclestone: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Kamenné základy lázní v Dorchester. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr Milton Keynes. Půdorys villy. Zdroj: Milton Keynes Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < a.html>. Obr Západní křídlo villy s barevným vyznačením lázeňských místností. Zdroj: Milton Keynes Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < a.html>. Obr Dochovaná výmalba stěn. Milton Keynes Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < a.html>. Obr Mozaika pocházející z bazénu frigidaria. Milton Keynes Museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < a.html>. Obr Půdorys lázní z Welwyn. Zdroj: Welwyn Hatfield museum: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < Obr Chedworth villa s vyznačením lázeňských pokojů. Zdroj: Dave: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < VznUz6YI/AAAAAAAADKs/8gzzRetQlq4/s1600/IMG_1000.JPG>. 103

104 115. Witcombe villa s barevným označením lázní. Zdroj: SKU40483: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < 4.jpg>. Obr Lázně v King s Weston ville. Zdroj: Rook, T. Roman Baths in Britain. Risborough: Shire Publications Ltd., Obr Villa v North Leigh s vyznačením lázní. Zdroj: Simon Hayter: ONLINE [Online]. [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z: < 104

105 Obrazová příloha Obr. 1. Ukázka kanálkového a sloupkového hypocausta pocházející ze Silchesteru. Obr. 2. Mapa zobrazující římské provincie po roce

106 Obr. 3. Mapa zobrazující provincii Britannia v roce 410. Obr. 4. Půdorys lázní v Braughingu 106

107 Obr. 5. Pohled na odkryté základy lázní v Durobrivae. Západně od nich se nachází kostel sv. Kymeburghy Obr. 6. Schéma odkrytých lázní v Durobrivae s označením místností 107

108 Obr. 7. Vyznačení všech lázní, nacházející se v Chesteru. 1. Elipsovitá budova lázní 2. Vojenské lázně a jejich umístění v prvním pásu v rámci vojenského tábora 3. Civilní lázně 4. Lázně Blackfriars 5. Lázně u mansia 6. Lázně leţící u amfiteátru 108

109 Obr. 8. Řez lázněmi od baziliky směrem k jihu k praefurniu. Obr. 9. Řez lázněmi přes baziliku, sudatorium a palaestru s natatiem. Obr. 10. Fotografie zobrazující zbytky hypocaustu v sudatoriu. 109

110 Obr. 11. První fáze výstavby z let Měřítko 1:500. Obr. 12. Ukázka dvou hlavic sloupů, pocházejících z baziliky. 110

111 Obr. 13. Baze sloupu nalezená na původním místě v bazilice. Obr. 14. Druhá fáze přestavby lázní (přestavba kolem poloviny 3. století). Měřítko 1:

112 Obr. 15. Zobrazení hypocaustu v tepidariu a caldariu ze II. fáze výstavby. Měřítko 1:250. Obr. 16. Fáze III. Přestavba lázní v raném 4. století. Měřítko 1:

113 Obr. 17. Zobrazení hypocaustu v tepidariu a caldariu v raném 4. století. Měřítko 1:250. Obr. 18. Antefix se zobrazením Jupitera Ammona. 113

114 Obr. 19. Římský kovový ozdobný knoflík se zobrazením ţenské hlavy pocházející z 3. století. Obr. 20. RIB 1, 463. Fragment dedikačního nápisu nalezený v bazilice. Obr. 21. Dva moţné výklady dedikačního nápisu objeveného roku

115 Obr. 22. Mozaika z frigidaria s vyobrazením mořských hadů. Obr. 23. Další ukázka mozaiky z frigidaria, tentokrát geometrického vzoru. Obr. 24. Fragment mozaiky nalezené v caldariu. 115

116 Obr. 25. Zlomek geometrického vzoru mozaiky nalezené ve druhém sudatoriu. Obr. 26. Část mozaiky s osmiúhelníky nalezené ve třetím sudatoriu. 116

117 Obr. 27. Vzájemná poloha lázní a scholy s ostatní zástavbou v Marigdunu. Obr. 28. Půdorys lázní v Marigdunu 117

118 Obr. 29. Sloupkové hypocaustum v lázních v Marigdunu. Obr. 30. Kanálkové hypocaustum v Marigdunu. 118

119 Obr. 31. Pohled na základy lázní v Great Castertonu ze 4. století. Vpravo na snímku se nachází frigidarium se studeným bazénem, jiţně od něj hypocaustum tepidaria a caldaria s bazénem. Obr. 32. Vzájemná poloha lázní a mansia v Tripontiu. 119

120 Obr. 33. Kresba zobrazující lázeňský komplex v Tripontiu, se zobrazením hypocaustu v caldariu a tepidariu. Obr. 34. V popředí fotografie se nachází caldarium s polokruhovou apsidou na pravé straně, kde byl umístěn bazén. 120

121 Obr. 35. Fotografie velkého bazénu o průměru téměř čtyři metry. Obr. 36. Mapa Letoceta se zobrazením vojenských táborů a červeně vyznačeným mansiem a lázní. 121

122 Obr. 37. Vzájemná poloha lázní a mansia vůči ostatní zástavbě ve 2. století. Obr. 38. Pohled na dochované části lázní v Letocetu. 122

123 Obr. 39. Půdorys lázní v Letocetu. Obr. 40. Pravděpodobná podoba lázní a mansia ve 2. století. 123

124 Obr. 41. Půdorys mansia v Letocetu. Obr. 42. Umístění lázní a mansia v rámci Godmanchesteru. 124

125 Obr. 43. Rekonstrukce severozápadní strany mansia se zobrazením venkovní výmalby. Obr. 44. Půdorys mansia s číselným označením jednotlivých místností. 125

126 Obr. 45. Půdorys lázní v Godmanchesteru s označením jednotlivých pokojů. Obr. 46. Rekonstrukce budovy lázní, na které je vidět valená klenba sudatoria (vyznačená červeně). 126

127 Obr. 47. Místnosti pouţívané po poţáru v raném 4. století. Obr. 48. Menší úpravy v konstrukci lázní, které proběhly na konci 4. století. Obr. 49. Tzv. Old Work. Porovnání stěny dělící frigidarium od baziliky. Jeho původní vzhled, a fragmenty zdi dochované do dnešních dob. 127

128 Obr. 50. Akvarelová kresba od Thomase Girtina pocházející z 18. století. Obr. 51. Zobrazení míst, na která se zaměřil G. Webster v letech

129 Obr. 52. Zobrazení I. fáze výstavby. Obr. 53. Zobrazení II. fáze výstavby. 129

130 Obr. 54. Malé změny ve III. fázi. Obr. 55. Fáze IV. Přístavba západního křídla. Obr. 56. Fáze V. Opuštění původního caldaria a tepidaria. 130

131 Obr. 57. Zobrazení lázeňského komplexu s číselným označením místností. Obr. 58. Rekonstrukce a barevné provedení vnitřní části baziliky ve Wroxeteru. 131

132 Obr. 59. Mozaika pocházející z podlahy baziliky. Obr. 60. Ukázka mozaiky ze stěny v pokoji 3B. Obr. 61. Mozaika zobrazující funkci unctoria, pocházející z Piazza Armerina na Sicílii. 132

133 Obr. 62. Mohutné pilae nalezené v tepidariu. Obr. 63. Ukázka štukové výzdoby stěn v caldariu. 133

134 Obr. 64. Ukázka caldaria s jejími třemi bazény ve Wroxeteru. Můţeme zde také vidět pravděpodobnou výzdobu podlahy a stěn, spolu s velkými okny. Obr. 65. Část zachované podlahy z latrín. Obr. 66. Kresba Thomase Telforda z roku Jsou zde viditelné pilae z caldaria (pokoj 12). 134

135 Obr. 67. Umístnění budovy lázní, vyznačené červeně, v městské zástavbě Leicesteru. Obr. 68. Nejlépe dochovaná část lázní v Leicesteru. Jedná se o část západní strany palaestry. 135

136 Obr. 69. Plán lázní v Leicesteru. Obr. 70. Lindum - baze čtyř nalezených sloupů v lázních. 136

137 Obr. 71. Zakreslení některých dochovaných zdí lázní se vyznačením polohy nalezených čtyř bazí sloupů. Obr. 72. Dosud zjištěný půdorys lázní ve Verulamiu. 137

138 Obr. 73. Pravděpodobná podoba budovy lázní, a to včetně palaestry. Obr. 74. Raně Flaviovské lázně v Chesteru. 138

139 Obr. 75. Exeter. Lázně z doby Nera. Obr. 76. Raně Flaviovské lázně v Caerleonu. 139

140 Obr. 77. Claudiovy lázně ve Vindonisse s přídavkem z doby Nera. Obr. 78. Flaviovské lázně v Avenches. 140

141 Obr. 79. Lázně ve Wroxeteru z doby Hadriana. Obr. 80. Lázně v Lydney. Na severovýchodní straně se nachází bazilika. 141

142 Obr. 81. Aquincum půdorys lázní. Obr. 82. Augusta Raurica (dn. Augst). Bazilika se zde nachází na jihozápadní straně a je rozdělena pouze na dvě lodě. 142

143 Obr. 83. Colonia Ulpia Traiana (dn. Xanten). Měřítko 1:1000. Obr. 84. Půdorys lázní v Ravenglass. Obr. 85. Dochované části zdí z lázní v Ravenglass. 143

144 Obr. 86. Uspořádání lázní, mansia a chrámu v Lydney. Obr. 87. Půdorys lázní v Bar hill. Obr. 88. Kresba půdorysu v Bearsden. 144

145 Obr. 89. Model lázní v Bothwellhaugh. Obr. 90. Schéma půdorysu lázní v Hardknott. Obr. 91. Vojenský tábor Housesteads s barevným označením dvou budov lázní. 145

146 Obr. 92. Půdorys lázní Vindolanda. Obr. 93. Segedunum. Nově postavená replika lázní. Obr. 94. Půdorys lázní v Ebchesteru. 146

147 Obr. 95. Půdorys lázní Ribchester. Obr. 96. York. Pohled na část hypocaustu a zrestaurovanou výmalbu stěn. 147

148 Obr. 97. Orpington. Kresba budovy lázní. Obr. 98. Plán lázní v Richborough. Obr. 99. Model Fishbourne palace. 148

149 Obr Plán villy v Lullingstone s barevným vyznačením lázeňských místností. Obr Cihlové hráze v caldariu v Lullingstone. Obr Dochované hypocaustum z caldaria v Rockbourne. 149

150 Obr Model Bignor villy. Obr Část mozaiky z Bignor villy s vyobrazením hlavy Medusy. Obr Dochované hypocaustum z Newport villy. 150

151 Obr Nejpravděpodobnější podoba Newport villy. Obr Nákres villy v Littlecote s červeným vyznačením lázní. 151

152 Obr Kamenné základy lázní v Dorchester. Obr Milton Keynes. Půdorys villy. Obr Západní křídlo villy s barevným vyznačením lázeňských místností. 152

153 Obr Dochovaná výmalba stěn. Obr Mozaika pocházející z bazénu frigidaria. Obr Půdorys lázní z Welwyn 153

154 Obr Chedworth villa s vyznačením lázeňských pokojů Witcombe villa s barevným označením lázní Obr Lázně v King s Weston ville. 154

155 Obr Villa v North Leigh s vyznačením lázní. 155