MASARYKOVA UNIVERZITA NÁŘEČNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA SE ZAMĚŘENÍM NA TRADIČNÍ SLAVNOSTI V RAKVICÍCH

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Tereza Těšínská NÁŘEČNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA SE ZAMĚŘENÍM NA TRADIČNÍ SLAVNOSTI V RAKVICÍCH Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Vojtová, Ph.D. Brno 2015

2 Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně, na základě osobně získaných nahrávek a materiálu a s využitím uvedených pramenů a literatury

3 Děkuji PhDr. Jarmile Vojtové, Ph.D. za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi během psaní práce poskytovala. Poděkování patří také všem rakvickým informátorům, kteří se ochotně zapojili do mého výzkumu.

4 Obsah Úvod... 5 Historie obce... 6 Průběh tradičních krojovaných slavností... 9 Nářeční charakteristika obce Rakvice Cíl a metody práce Způsob zpracování slovníku a stavba heslového odstavce Seznam informátorů Seznam zkratek a značek SLOVNÍK Věcněvýznamové okruhy Závěr Přepisy spontánních promluv Přílohy... 76

5 ÚVOD Cílem předkládané bakalářské práce je zaznamenání nářeční slovní zásoby vztahující se k tradiční lidové slavnosti, krojovým hodům, které se každoročně konají v obci Rakvice. Vybrané téma je mi blízké z několika důvodů. Narodila jsem se sice v Brně, ale v Rakvicích žiji od svých dvou let a mohu tedy říct, že jsem autochtonní nářeční mluvčí, zmiňovaných slavností jsem se účastnila již od dětství a mezi mladými lidmi, kteří se snaží o uchování těchto lidových tradic, mám mnoho přátel. Sběr jazykového materiálu jsem prováděla pouze v obci Rakvice. Mými informátory byli rakvičtí obyvatelé, muži i ženy, různých věkových kategorií. 1 Jádrem předkládané práce je slovník, ve kterém jsou zachycena nářeční slova, která se vztahují k přípravám a průběhu tradičních krojovaných hodů. V práci je také popsána stručná historie obce Rakvice, přípravy a průběh hodů v obci, nářeční charakteristika oblasti, uvádím i seznam informátorů. Dále je uveden postup při získávání jazykového materiálu a jeho zpracování. Připojeny jsou také přepisy spontánních promluv mluvčích a autentické audionahrávky. Práce obsahuje také obrazový materiál, který je součástí příloh a v některých případech se objevuje přímo ve slovníkové části. 1 viz seznam informátorů 5

6 HISTORIE OBCE Vinařská obec Rakvice (německy Rakwitz) se nachází v malebném kraji jižní Moravy nedaleko Pálavských vrchů. Rakvice spadají do samosprávy Jihomoravského kraje. Po posledním sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 měly Rakvice obyvatel. První písemná zmínka o Rakvicích pochází z roku Lze tak tvrdit na základě listiny, jejímž prostřednictvím daroval korutanský vévoda Oldřich 4 popluží v Rakvicích čejkovickým templářům. Byli to právě příslušníci tohoto řádu, kteří se již v období středověku zasloužili o rozvoj vinařství v této oblasti. Pro období husitských válek nejsou o Rakvicích doloženy žádné informace, nicméně se předpokládá, že tato léta významně ovlivnila vývoj vesnice, protože husitská vojska pobila německé obyvatelstvo sousedního Podivína a také obsadila nedalekou Břeclav. Po celé 15. století střídaly Rakvice velmi často majitele, mezi nejvýznamnější patřili například Oldřich Štos z Bránic, předek jednoho významného moravského rodu, pánů z Kounic, nebo Vilém z Pernštejna a na Helfštejně. Počátkem 16. století se Rakvice staly součástí rozsáhlého hodonínského panství, pod které spadaly až do roku V roce 1540 se v Rakvicích usadili novokřtěnci (zvaní též habáni či toufaři). V období poloviny 18. století Rakvice několikrát změnily majitele. Až roku 1762 koupil celé hodonínské panství včetně Rakvic císař František I. Štěpán Lotrinský, a tak se Rakvice staly majetkem panujícího habsburského domu. V jeho držení zůstaly až do roku V době prusko-rakouské války v roce 1866 se v Rakvicích usadila posádka pruských vojáků, která do vesnice přinesla choleru. Nemoc se během srpna a září rychle rozšířila a zemřelo na ni přibližně 150 lidí. V září roku 1882 byla v Rakvicích slavnostně otevřena nová školní budova, která měla 4 třídy. V letech zde působil jako učitel Alois Mrštík. Vypuknutí 1. větové války znamenalo pro celkem 504 rakvických mužů odchod do armády, z nichž 50 zemřelo, 75 padlo do zajetí, 29 se stalo válečnými invalidy a 31 zůstalo nezvěstnými. Vzpomínku na padlé hrdiny nese dodnes pomník před kostelem, který byl odhalen roku Válka způsobila též velký odliv pracovních sil, což znamenalo, že ženy musely zastat i mužskou práci a děti místo do školy chodily na pole. V období mezi dvěma světovými válkami patřily Rakvice svou rozlohou k největším obcím v okresu. Počet domů v obci se zvýšil ze 430 v roce 1921 na 520 v roce Po roce 6

7 1927 byla obec elektrizována. Podle sčítání lidu žilo v Rakvicích v roce obyvatel a roku 1930 to bylo obyvatel. Roku 1932 byla postavena nová školní budova, která je v provozu i v současnosti. Přibližně dva kilometry od Rakvic vedla po září 1938 hranice českého pohraničí. Rakvice tedy nebyly součástí Sudet, ale začlenily se do Protektorátu Čechy a Morava. Osvobození od nacistické okupace se obec dočkala 15. dubna Ihned po válce se opravovaly škody, zaváděly se plynovody a kanalizace do celé obce. Po roce 1948 se začalo s plněním povinných dodávek v rámci socialistického zemědělství. 2 Vinařství, služby, hospodářství a kultura v obci Tradice vinařství sahá v Rakvicích až do dob středověku. Traduje se, že o rakvickém víně se pochvalně vyjádřil i král Jan Lucemburský a císař Rudolf II. si rakvické víno vyžádal ke své korunovaci. Pěstování vinné révy a výroba vína je i v současné době obživou mnoha rakvických obyvatel. V obci se nachází na 100 vinných sklepů a sídlo zde má 12 vinařských firem, ať už jde o malovinaře, kteří vyrábí víno pro malý okruh odběratelů, nebo o velké firmy, které jsou známé i za hranicemi naší republiky, z nich lze jmenovat například Vinselekt Michlovský. Tyto firmy zajišťují pro místní obyvatele pracovní místa, jejichž počet se vždy navýší v období vinobraní. V souvislosti s vinařstvím a vínem se v poslední době v Rakvicích rozvíjí i vinařská turistika. Děje se tak především díky akci Den otevřených sklepů za vínem do Rakvic, pořádané místními vinaři nejdříve jednou, nyní již dvakrát ročně (na jaře a na podzim). Tyto akce pokaždé přilákají do obce několik set návštěvníků z celé republiky. V obci se nachází široký okruh služeb. Své tradice zde mají také zájmové organizace a spolky. Patří mezi ně Tělovýchovná jednota Sokol Rakvice s několika oddíly, MO Myslivecké sdružení Rakvice, Sbor dobrovolných hasičů, YMCA Brno, Jezdecký klub Rakvice, Sdružení stárci a chasa. Příznivé teplotní klima je vhodné k pěstování obilnin (pšenice, ječmen a kukuřice), různých druhů ovoce a zeleniny a především již výše zmíněné vinné révy. Místní zemědělské družstvo se v současnosti zaměřuje především na chov krav a pěstování obilnin. Obyvatelé Rakvic, pokud nemají práci přímo v obci, nejčastěji dojíždějí do blízkých měst Břeclav a Hustopeče. 2 KORDIOVSKÝ, Emil a kol.: Rakvice. Znojmo: FPO, spol. s. r. o.,

8 V obci panuje čilý kulturní ruch. Začátek každého roku oživují již tradičně plesy, a to školní, pořádaný žáky 9. třídy Základní školy a Mateřské školy Rakvice, následuje ples krojový, o jehož přípravu a průběh se starají rakvičtí stárci a chasa, a plesová sezona je završena maškarním plesem, který pořádá Stará garda TJ Sokol Rakvice. Jaro je oživené každoroční výstavou vín a Dnem otevřených sklepů za vínem do Rakvic, v červnu se konají tradiční krojované hody a hodky. Léto je poté ve znamení Túfarankafestu a myslivecké noci. Podzim přináší Svatomartinský den otevřených sklepů, Kateřinskou výstavu vín a Kateřinské hody, a v adventním čase se koná vánoční jarmark a vánoční zpívání koled v kostele. 8

9 PRŮBĚH TRADIČNÍCH KROJOVANÝCH SLAVNOSTÍ V Rakvicích jsou hody 3,4 dvoje letní a podzimní, dříve se jim říkalo salátové a masové. Tradiční letní krojované hody jsou od původu církevním svátkem. Slaví se na počest svatého Jana, který je patronem místního kostela. Hody tedy začínají první neděli po svátku Jana po 24. červnu. Původně oslavy probíhaly v neděli a v pondělí, v současné době se slaví i v sobotu. Podzimní hody, kterým se říká Kateřinské, se slaví v sobotu před svátkem sv. Kateřiny před 25. listopadem. Organizaci a průběh každých hodů mají na starosti chasou volení pořadatelé (1. stárek a stárka, 2. stárek a stárka), kteří jsou zvoleni již na začátku února. Mají za úkol například zajistit dechovou hudbu, máju a májky, plakáty, pozvánky na hody, připravit ozdoby na šaty, které se v průběhu slavností prodávají (sóla) atd. S přípravami hodů jim pomáhá celá chasa. Třídenní veselí probíhá za hezkého počasí pod širým nebem (na place) na uzavřeném venkovním prostoru rakvické sokolovny. V případě nepříznivého počasí se hody konají v sokolovně. Přípravy hodů začínají v pondělí před sobotní zábavou, kdy se hoši sejdou a vykopou jámu (jama na máju). Na dně této jámy vždy najdou láhev vína nebo slivovice (nebo obojí), kterou tam před rokem při kácení máje zakopali. V úterý jedou do lesa, kde vyberou vhodný strom na máju. Ve středu se hoši sejdou brzy ráno (většinou kolem 5:00) a na voze taženém koňmi vyjedou do lesa pro vybraný strom. Na převoz je rozřezán na 3 kusy. Zpět do Rakvic se vrací pozdě odpoledne. Ve čtvrtek se musí strom zbavit kůry, vyčistit a vyhladit. Poté se přivolá kovář, který ho spojí zpět do jednoho kusu a zpevní pomocí speciálních kovových prstenů. Dokud mája leží na zemi, děvčata (zpravidla tento úkol náleží první a druhé stárce) ji ozdobí barevnými stuhami. Také se na ni připevní žárovka, která když se po setmění rozsvítí, dává znamení, že v obci probíhají hody. Po 18. hodině se začnou scházet další muži a chlapci z obce, aby pomohli se stavěním máje. To i dnes probíhá ručně pouze za pomoci vysunovacích žebříků, lan a speciálních dřevěných zvedáků. Tuto akci organizuje pan Hlavňovský, který má se stavěním letité zkušenosti a ví, co je třeba v danou chvíli udělat, aby vše proběhlo hladce, nedošlo ke zlomení stromu a nikdo se nezranil. 3 Výraz hody nelze v této práci nahradit spisovným synonymem posvícení, protože Rakvice patří do nářeční oblasti, která tento výraz nepoužívá, viz ČJA 2, mapa s Nářeční výrazy jsou psány kurzívou a uvedeny ve zjednodušeném fonetickém přepisu. Všechny nářeční výrazy jsou uvedeny v části Slovník. 9

10 Když mája stojí, zatlučou se kolem ní dřevěné klíny, jáma se zasype pískem, na písek se dají dřevěné desky a vše se upraví tak, aby nebyl narušen taneční prostor (mája je postavená přímo v jeho středu). Děvčata uklízí ořezanou kůru, zametají, umývají stoly a lavice a hlavně připravují ozdoby na šaty (sóla). 5 V pátek se kolem máje staví přístřešek z větví listnatých stromů (búda či zelení), který tanečníkům poskytuje stín, rozestavují se stoly a židle pro návštěvníky, znovu se uklízí prostranství, aby vše bylo připraveno na následující třídenní veselí. První den hodů je sobota. Všichni krojovaní se i s dechovou hudbou sejdou kolem 18. hodiny v restauraci U Raka, kde si zatancují a poté projdou ve slavnostním průvodu vesnicí pod máju (na plac). Poté se zpívá a hoši i děvčata tancují své tance (hoši verbuňk a děvčata kolečko). Pak začíná taneční zábava, do které se zapojují i ostatní návštěvníci hodů. Po setmění přijde na řadu několik písniček jdoucích za sebou, během kterých se tancuje zpravidla bez přestávky (sólo) a o půlnoci je vyhlášena pauza (půlnočňí večeřa) - muzikanti se jdou navečeřet a děvčata převléct do společenských šatů. Hoši zůstávají v krojích a stejné je to i ostatní dny. Po hodinové přestávce hudba začne znovu hrát a zábava pokračuje až do ranních hodin. Nedělní program začíná již ráno, a to v kostele. Ranní mše probíhá za účasti několika párů v krojích a pan farář v jejím průběhu hodům požehná. Po obědě se děvčata oblečená do krojů sejdou u první stárky doma, chlapci i s dechovou kapelou u prvního stárka. Tam se občerství a poté se vydají za doprovodu hudby k první stárce pro děvčata. Zde je také nachystáno pohoštění a tancuje se před domem první stárka s tatínkem a její maminka s prvním stárkem, poté se k nim přidají i ostatní krojovaní. Následně jde průvod od první stárky k panu starostovi domů. Ten stárky a chasu přivítá a popřeje jim pěknou zábavu. Dostane víno a zatančí si s první stárkou. Od starosty jde průvod do sokolovny. 6 Průběh hodů je poté stejný jako v sobotu (tanec, zpěv) pouze s tím rozdílem, že přijíždějí i hosté z okolních vesnic (přespolňí, přespolňáci). Do Rakvic jich jezdí opravdu hodně, slavnostní příchody a přivítání zástupců jednotlivých okolních vesnic zabere přibližně tři hodiny. To mají na starost první dva stárci. Kolem 20. hodiny je vyhlášena večeře. Všechny hosty pozvou na večeři rakvičtí stárci a ostatní členové chasy, členy dechové kapely tradičně zve první stárek. Poté začne opět hrát hudba a zábava pokračuje. Během hodové neděle jsou postupně vyhlášena dvě sóla jedno před večeří a druhé po ní. 5 Pokud ve čtvrtek prší a nejsou tedy vhodné podmínky pro stavění, odloží se celá tato akce na pátek. 6 Od roku 2015 je tato tradice obměněna. Od první stárky půjde průvod na obecní úřad, kde je kromě pana starosty přivítá i obecní zastupitelstvo. 10

11 Pondělní průvod začíná u druhého stárka. U něj se sejde celá chasa, opět je připravené pohoštění, tancuje se před domem. Následuje průvod a další průběh hodového dne je stejný jako v neděli a sobotu. Hodové pondělí je specifické tím, že všechna děvčata si oblékají speciální druh vrchních krojových sukní (vaperki), a také tím, že pod máju přijedou ženatí rakvičtí muži, kteří dříve chodili v kroji (mužáci). Na jejich počest je vyhlášeno sólo. Po setměnínásledujevečeřeaponízábavaaždorána. V neděli i v pondělí dopoledne se stárci a chasa sejdou, aby místo konání hodů uklidili a připravili ho na další den. Následující sobotu se koná jednodenní krojová zábava (hotki). Sraz stárků a chasy je u druhé stárky, odkud po 16. hodině vychází průvod pod máju. V tento den je vyhlášeno speciální dětské sólo, kdy všechny děti, ať už v kroji nebo bez něj, dostanou sladkost a krojovaní si s nimi zatancují. Po večeři se děvčata oblékají do různých převleků nebo chlapeckých krojů a předvádí nacvičenou scénku pro pobavení ostatních. Scénky se každoročně obměňují, někdy jsou parodií na nějakou událost nebo reagují na aktuální dění v obci, jindy děvčata jen zazpívají a zatancují. Na podzim, před svátkem svaté Kateřiny (před 25. listopadem), se v Rakvicích koná další jednodenní krojová zábava (Kača). Od ostatních hodových dní se liší tím, že se vždy koná uvnitř v sokolovně. Stárci a chasa nejdou v průvodu přes vesnici, ale pouze seřazení v párech několikrát obejdou taneční parket. Také návštěvníků je na těchto hodech méně, než na letních. A poslední krojová zábava, která uzavírá sezónu, je krojový ples. Pravidelně se koná první víkendovou sobotu v únoru. Stárci a chasa tento ples zahájí předtančením (beseda). Každý rok si nacvičí jinou variantu tohoto tance, mohou si vybírat z moravské, slovácké a české besedy. Po tomto předtančení probíhá tradiční plesová zábava s tancem a o půlnoci je vyhlášena tombola. V neděli po plese se sejdou všichni chlapci z chasy a zvolí dva nové stárky na následující hodovou sezónu. 11

12 NÁŘEČNÍ CHARAKTERISTIKA OBCE RAKVICE Východomoravská nářeční skupina Rakvice náleží do nářeční skupiny východomoravské, která se dále dělí na jižní (slováckou) podskupinu, severní (valašskou) podskupinu, nářečí kopaničářského typu a západní okrajové úseky, které se člení do dvou oddělených úseků severní (typ hranický a kelečský) a jižní (typ dolský). Východomoravská nářeční skupina tvoří široký pás při východní hranici České republiky a sousedí na západě se středomoravskou nářeční skupinou, na severu se slezskou nářeční skupinou, východní hranice splývá se státní hranicí se Slovenskem, jihozápadní hranice se státní hranicí s Rakouskem. Základním znakem vydělujícím většinu východomoravské nářeční skupiny od středomoravské nářeční skupiny je uchování původního ý/í a ú (mlýn, sítko, múka). Vůči slezské nářeční skupině se vyděluje uchováním opozice fonologické kvantity (dráha, drahá x draha, draha), izoglosou oddělující území s uchovanou palatalizací souhlásek ve slabikách de, te, ne (nebudete x ňebuďeťe) a slovním přízvukem. Ve východomoravské nářeční skupině je přízvuk umístěn, ve shodě se spisovným jazykem, na první slabice, ve slezské nářeční skupině je na předposlední slabice (dohromady, na pole x dohromady, na pole). Východní hranici (vůči slovenským nářečím) tvoří izoglosa vymezující maximální rozsah změny r > ř a izoglosa vyčleňující území s výskytem slovesných tvarů 1. osoby indikativu prézentu typu (nesu x nesem). a) Společné znaky východomoravské nářeční skupiny se středomoravskou a slezskou nářeční skupinou Mnoho znaků spojuje východomoravskou nářeční skupinu se středomoravskou a slezskou nářeční skupinou. Mezi hlavní společné znaky patří: 1. znělá výslovnost souhlásek na švu slov před samohláskou a jedinečnou souhláskou (z Aňičkú, tag jez, kubme) 2. regresivní asimilace v uskupení sh (zhoďit), uchování skupiny šč (ščáva) 3. tzv. moravská krátkost, tj. podoby s krátkou samohláskou u původně dvouslabičných substantiv a infinitivů se slovním základem ukončeným na samohlásku (mak, blato, bit, mucha) 12

13 4. neprovedení přehlásky u/ ú > i/í v základu slov (břuch, kožuch) a neprovedení přehlásky a > (>ě) > e a u/ ú > i/í v deklinačních koncovkách (nom. sg. naša, rúža, gen. sg. muža, inst. sg. rúžú, s ňú) 5. výhradní tvar 1. osoby singuláru indikativu prézentu chcu 6. v tvaru minulého času se nevynechává osobní morfém (byl sem) 7. stavové perfektum od nepředmětových sloves má složenou formu (je odejítý, je utečený) 8. dominantní postavení sufixu isko (smeťisko, kosisko) b) Znaky společné pro východomoravskou a středomoravskou nářeční skupinu: 9. začlenění substantiv se slovním základem na s, -z v některých tvarech k měkkým deklinačním typům 10. tvar 1. osoby singuláru indikativu prézentu slovesa být má podobu su 11. ve 2., 3. a 6. pádě singuláru ženského rodu tvrdého sklonění adjektiv a rodových zájmen proběhlo vyrovnání ve prospěch původní koncovky 3. a 6. pádu, např. z tej našej druhej 12. v příčestí minulém sloves 2. třídy se základem končícím na souhlásku převažují tvary bez nu- (pohl se, sedl) c) Znaky společné pro východomoravskou a slezskou nářeční skupinu: 13. existence podob s neuskutečněnou přehláskou a > (>ě) > e v základu slova 14. zachování téžeslabičného aj 15. existence dvojího l, a to l x ł (popř. l x ṷ < ł, např. lampa x hłava, lampa x hṷva) d) Znaky vydělující východomoravskou nářeční skupinu z komplexu nářečí národního jazyka: 16. existence původních monoftongů ý a ú 17. existence nezúženého é v kořenech i koncovkách slov (navléct, dobré pole) 18. před j a zčásti před ň dochází k dloužení samohlásky o (chvójí, hóňí) 19. zachování samohláskové opozice kvantity; výskyt pěti-, popř. šestičlenných souborů samohlásek krátkých (i, popř. s rozlišením i/y, e, a, o, u) a dlouhých (í, popř. s rozlišením í/ý, é, á, ó, ú) 20. neexistence protetického v (okno, on) 13

14 21. podoba zvratného se je sa, ale v západních okrajových úsecích je se 22. ve 3. pádě plurálu maskulin a neuter koncovka om (chlapom, kuřatom) a v 6. pádě plurálu maskulin a neuter koncovka och (chlapoch, kuřatoch) 23. tvary slovesa být jsou - ve 2. osobě singuláru indikativu prézentu si, v 1. osobě singuláru ve funkci osobního pohyblivého morfému ve složených formách minulého času sem (sym/som), ve významu existenciálním a ve funkci spony především su, ve 3. osobě plurálu sú 24. imperativní slovesné plurálové tvary se shodují s tvary spisovnými (pošleme, řekňeme) 25. infinitiv sloves typu začít má podobu s -a- (začat, požat) 26. ve srovnání s ostatními nářečními skupinami je zde výrazné zastoupení předpony o- (okúpat, odrobinky) 27. adjektiva odvozená od trpných příčestí sloves s infinitivem na ít/-íť jsou zpravidla tvořena formantem itý (utřítý, otevřítý) 28. staré u, ú se po tvrdých a z velké části i po měkkých souhláskách zachovalo, např. dub, ruka, břuch, kožuch; v drobných úsecích je za ú diftong ou 29. slabičné n se v části nářečí vyskytuje ve stejném rozsahu jako v nářečích středomoravských, tzn. zpravidla v případech sedn, osn 30. podoby neurčitých zájmen a zájmenných příslovcí negdo, neco, negde apod. 31. i-, í-, (y-, ý-) bez j- na začátku slova, uvnitř slova nebo mezi samohláskami na švu složeniny (iskra/yskra, přeinačit) 32. zpravidla nestažené podoby ve sklonění zájmen múj, tvúj, svúj (mojeho/mojého, mojemu/mojém(u), moja, tvoja) Západní okrajové úseky a typ dolský Rakvice náleží do západních okrajových úseků východomoravské nářeční skupiny, konkrétněji je můžeme přiřadit k dolskému typu (Typ 3, viz tabulka níže). Západní okrajové úseky tvoří pás východomoravských nářečí a dělí se na dvě části. Severnější z nich zaujímá zhruba okolí města Hranic spolu s nářečími kolem Kelče, k jihu po Bystřici pod Hostýnem. Jižní úsek tvoří tzv. dolská nářečí (viz níže). V některých jevech se okrajová východomoravská nářečí shodují se sousedními nářečími středomoravskými, popř. zároveň i s českými nářečími v užším smyslu, v některých případech mají stav shodný s českou nářeční skupinou a odlišný od středomoravské. V dílčích okruzích se pak vyskytují též některé znaky vlastní. 14

15 Východní hranici západních okrajových úseků od ostatních východomoravských nářečí tvoří několik izoglos, a to zejména: 1. změna tautosylabického aj (vých.) > ej (záp.), např. daj, najlepší x dej, nejlepší 2. izoglosa přehlasovaných tvarů typu kuře (záp.) x nepřehlasovaných tvarů typu kuřa (vých.) 3. linie podob vyrovnaných ve prospěch přehlásky v infinitivu a v příčestí minulém, např. ležet, vycházet/ležel, vycházel (záp.) x ležat, vycházat/ležal (ležál), vycházal (vých.) Oblast dolských nářečí se táhne pruhem po celém hanácko-moravskoslovenském pomezí od Trávníka u Kroměříže a Sazovic, Lhotky a Chlumu u Zlína jihozápadním směrem po obou stranách pohoří Chřibů a v jihovýchodním podhůří Ždánického lesa až k Šakvicím a Podivínu na bývalé česko-německé hranici na Moravě. Do této oblasti spadá celkem 109 vesnic, měst a městeček. (Pozn. František Trávníček - Dialektologická mapa moravská; bíložluté šrafování značí oblast dolských nářečí) Jakožto přechodný pás nemají dolská nářečí žádný nářeční znak, který by celou oblast plně spojoval a zároveň ji odlišoval od obou sousedních oblastí. V jevech, které tvoří hranice dolské oblasti a spojují dolská nářečí s jednou nebo druhou sousední nářeční skupinou, jsou na dolském území rozdíly. Mezi hlavní nářeční znaky dolského typu patří: 15

16 1. splynutí i/y a y/ý v i/í, např. liďi, slišet, mlín; stejně jako v jižní (slovácké) podskupině východomoravských nářečí 2. staré ý, (í) a ú na většině území nahradilo í a ú; v jednom úseku existují místo ý, (í) a ú diftongy ej, ou 3. dolská nářečí výrazně diferencuje střídnice za staré é, v západnějších částech došlo k úžení v í (dobrí mlíko), jinde zůstalo é nezúžené (dobré mléko) a v některých úsecích nebyla tato změna provedena v plném rozsahu 4. důslednější výskyt nadměrného ej, zejména z původního í po sykavkách na Uherskohradišťsku (např. počejtat, přejvoz), na Kyjovsku je ej pouze za ý, a to v koncovce nominativu singuláru tvrdého adjektivního sklonění (např. starej bík), místy na okrajích se objevuje též za staré ej (např. pjekňíší, k tí starí) a za ej < aj (nídelší) 5. neexistence měkkých retnic (výslovnost bič, pjena) a výslovnost seskupení m+ě jako mňe (mňesíc) 6. za staré slabičné ł, ł je łu/lu, łú (lou)/lú (dłuh/dluh, słúp/slúp) 7. do nejjižnějších úseků dolských nářečí přesahuje z jižní podskupiny tvar 4. pádu plurálu shodný s 2. pádem u mužských životných substantiv, adjektiv, zájmen a číslovek v případech jako máme dobrích súsedú, držíval dvoch pacholkú 8. ve shodě se sousedními jižnějšími středomoravskými nářečími je v jihozápadní části dolského území pouze jedno l; v severovýchodních částech existuje dvojice l ł 9. v 6. pádě plurálu maskulin a neuter se shodně se středomoravskými nářečími nevyskytuje koncovka och, např. o súsedech, na kamnech, o pekařách 10. v jihozápadní části dolských nářečí má imperativ sloves v 2. osobě singuláru koncovku i, v 1. a 2. osobě plurálu koncovky ime, -ite, např. pošlime, dojďite; v severovýchodní části existují převážně koncovky eme, -ete 16

17 Oba nejvýraznější znaky, tvořící hranice dolských nářečí, tj. střídnice za staré i novější ý, (í), ú a za staré aj, rozčleňují dolská nářečí na čtyři základní typy. Následující tabulka, vypracovaná podle knihy Jaromíra Běliče 7, přiblíží rozdělení dolských nářečí do čtyř typů podle střídnic za staré i novější ý (í), ú a za staré aj. 8 Dolská nářečí střídnice za ý, (í) střídnice za ú střídnice za aj Typ 1 ej (novej mlejn, ou (kousek, sou, ej (dej, nejhorší) cejťit, čejst, on se rouža, přivlast. adj. učej) bratrou, adv. doule) Typ 2 í (noví mlín, cíťit, ú (múka, sú, kúsek) í (dí, níhorší) číst) Typ 3 í; jen v omezeném ú (múka, sú, kúsek) ej (dej, nejhorší) rozsahu ej (novej mlejn nebo novej mlín, silnej bík) Typ 4 í (noví mlín, cíťit, číst) ú (múka, sú, kúsek) ej (dej, nejhorší) 7 BĚLIČ, Jaromír: Dolská nářečí na Moravě. Praha: Nakladatelství ČSAV, BĚLIČ, Jaromír: Dolská nářečí na Moravě. Praha: Nakladatelství CŠAV, BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny,

18 CÍL A METODY PRÁCE Cílem práce bylo shromáždit a zaznamenat nářeční slovní zásobu vztahující se k tradičním slavnostem, k hodům. Nářeční výzkum byl prováděn od května 2014 do února 2015 pouze v obci Rakvice. Kritérií pro výběr informátorů bylo několik. Patřila mezi ně i skutečnost, zda se oslovení lidé v Rakvicích narodili nebo zde alespoň od dětství žijí. Další podmínka se týkala účastí na tradičních slavnostech. Informátoři museli osobně absolvovat minimálně jeden rok jako členové rakvické krojované chasy a podílet se na přípravě i samotném konání hodů. Celkem jsem spolupracovala s deseti informátory (4 muži, 6 žen), nejstarší ženě bylo 75 let, nejmladší 24 let. Nářeční materiál byl shromážděn formou spontánních rozhovorů, dotazováním a popisem starých fotografií. Jelikož všechny informátory znám osobně, naše rozhovory byly přátelské a neformální. Při rozhovorech s mluvčími jsem se zaměřila na několik okruhů: jednotlivé části ženského i mužského kroje, přípravy hodů, přípravy krojů, druhy tance, průběh hodů. Všechny promluvy byly nahrány a výrazy vhodné pro slovník následně excerpovány pomocí zjednodušené fonetické transkripce. Získané nářeční výrazy byly porovnávány se Slovníkem spisovného jazyka českého. 9 9 Slovník spisovného jazyka českého I-IV. Praha: Nakladatelsví Československé akademie věd,

19 ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ SLOVNÍKU A STAVBA HESLOVÉHO ODSTAVCE Výsledkem mého výzkumu je abecedně řazený terminologický slovník zaměřený na tradiční slavnosti probíhající v obci Rakvice. Heslová slova jsou zaznamenána v základním tvaru, majuskulí, jsou psána zjednodušeným fonetickým přepisem a zvýrazněna tučně. Znělost a neznělost se zaznamenává podle výslovnosti, výjimku tvoří párové souhlásky na konci slova. Tam se neznělost koncových souhlásek neoznačuje (např. prúvod místo prúvot). Stavba heslového odstavce vypadá takto: 1. nářeční slovo v základním tvaru/nepravidelná hlásková varianta, gramatické kategorie 2. výklad významu 3. zkratky var., syn., srov. v různé kombinaci 4. porovnání se a charakteristika podle tohoto slovníku 5. příkladová věta Základní tvar pro substantiva je nominativ singuláru. Jako další je uvedena koncovka genitivu singuláru a za středníkem následuje zkratka pro gramatický rod. Pokud se jedná o jména pomnožná, jsou odlišena zkratkou plt., jména hromadná pak zkratkou sgt. Pokud má některé substantivum deminutivní podobu, která se aktivně používá, je uvedena na dalším řádku a označena zkratkou zdrob. (např. fjertúšek). Formální deminutiva jsou ve slovníku uvedena jako samostatná hesla (např. kosárek). Výchozím tvarem pro verba je infinitiv. Následují koncovky pro tvary 1. osoby singuláru indikativu prézentu, 3. osoby singuláru préterita, koncovka substantiva dějového a zkratka pro vid. Koncovky dějových substantiv jsou uváděny pouze v případě, že tato slova byla při nářečním výzkumu zaznamenána a patří do aktivní slovní zásoby informátorů. Některá slovesa se užívají i v prefigované podobě (např. blut nablut, poblut, viblut). Tyto prefixy jsou vypsané za zkratkou var. (např. na-, po-, vi-) a uvedeny pod výkladem významu. Ve slovníku nemají samostatné heslo. zkratkou adj. Adjektiva mají výchozí tvar v nominativu singuláru maskulina a jsou označeny 19

20 Bylo zaznamenáno také jedno adverbium, které je označeno zkratkou adv. Slova, používaná jako pozdravy nebo pokyny (např. vitaju, rázom), jsou ve slovníku vedena jako citoslovce a označena zkratkou cit. Tato slova zpravidla nemají výchozí tvar, a proto jsou zaznamenána přesně tak, jak byla sesbírána při nářečním výzkumu. Dále následuje výklad významu daného slova. Ten je definován buď odpovídajícím spisovným ekvivalentem podle Slovníku spisovného jazyka českého (), nebo opisem. V případě, že je heslo polysémní, jsou jednotlivé významy opatřeny arabskými číslicemi. Zkratka srov. odkazuje na slova významově podobná jiným slovům ve slovníku, zkratka syn. na slova synonymní. Významově podobná slova i synonyma jsou uváděna jako samostatná hesla. V některých případech je součástí hesla i fotografie (zpravidla se nachází až za příkladovou větou). Fotografie se také nacházejí v přílohách. Na tyto obrázky je u některých hesel odkázáno zkratkou viz příloha a číslem konkrétní přílohy. Všechna hesla slovníku jsou porovnána se a je zaznamenána i jejich charakteristika podle. V případě, že má heslové slovo shodný význam s tím v, je uvedena pouze zkratka pro tento Slovník. Pokud je slovo zachyceno ve Slovníku s jiným významem, heslo obsahuje zkratku j. v. Zkratka se neuvádí v případě, že dané heslo v tomto slovníku není zaznamenané. Pokud má heslo pravidelnou nářeční obměnu, je ve slovníku uvedené jako shodné se. Ve slovníku jsou zaznamenána též hesla, která označuje jako dřívější, expresivní, knižní, nářeční, nářečně expresivní, obecně české, obecně expresivní, oblastní, oblastně moravské, vulgární, zastaralé, zastaralé obecně české, zhrubělé. Všechna tato hesla jsou označena příslušnými zkratkami. Poslední řádek je věnován příkladům použití v kontextu. Tyto příklady slouží k lepšímu pochopení významu slova. Jsou psány fonetickým přepisem a kurzívou. Víceslovná pojmenování jsou ve slovníku vysvětlena pod základním slovem: typ ADJ+S (např. súdná stolica) vysvětlen pod substantivem typ V+S (např. skoťit máju) vysvětlen pod verbem Význam slovního spojení je vysvětlen u slova, které považuji za základní. Jsou též uvedeny náležité gramatické kategorie (viz výše). V případě slovního spojení ADJ+S je druhá 20

21 část spojení, tedy adjektivum, také slovníkovým heslem, ale je u něj uveden pouze slovní druh a odkaz na slovo základní, např. SÚDNÁ, adj. viz STOLICA. 21

22 SEZNAM INFORMÁTORŮ 1. žena, 1940, střední vzdělání bez maturity, pracovnice v JZD, celý život žije v Rakvicích, členka rakvické chasy v letech žena, 1947, střední vzdělání s maturitou, účetní v JZD, celý život žije v Rakvicích, členka rakvické chasy v letech muž, 1944, střední vzdělání s maturitou, pracovník ČSD, celý život žije v Rakvicích, člen rakvické chasy v letech muž, 1949, střední vzdělání bez maturity, pracovník v JZD a vinař, celý život žije v Rakvicích, člen rakvické chasy v letech muž, 1946, střední vzdělání s výučním listem, nástrojař a vinař, celý život žije v Rakvicích, člen rakvické chasy v letech žena, 1989, střední vzdělání, daňová poradkyně, celý žije v Rakvicích, členka rakvické chasy od roku žena, 1991, vysokoškolské vzdělání, porodní asistentka, celý život žije v Rakvicích, členka rakvické chasy v letech žena, 1989, vysokoškolské vzdělání, architektka, celý život žije v Rakvicích, členka rakvické chasy v letech žena, 1991, vysokoškolské vzdělání, ekonomka, celý život žije v Rakvicích, členka rakvické chasy od roku muž, 1987, středoškolské vzdělání s maturitou, řidič, v Rakvicích žije od roku 1993, člen rakvické chasy v letech

23 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK adj. adjektivum adv. adverbium cit. citoslovce dok. dokonavé sloveso dř. dřívější výraz expr. expresivně f. femininum j. v. jiný význam kniž. knižně m. maskulinum mor. moravský výraz n. neutrum nár. národní výraz nář. nářečně nář. expr. nářečně expresivní výraz nedok. nedokonavé sloveso ob. obecně česky ob. expr. obecně expresivní výraz obl. oblastně obl. mor. oblastně moravský výraz pl. plurál plt. plurále tantum řidč. řidčeji sg. singulár sgt. singuláre tantum spoj. spojení srov. srovnej Slovník spisovného jazyka českého syn. synonymum text. textilní výraz var. varianta vulg. vulgárně zahr. zahradnický výraz zast. zastarale zast. ob. zastaralý obecně český výraz zhrub. zhrubělý výraz zprav. zpravidla 23

24 SLOVNÍK 24

25 A ASPARÁT, -u; m. zahr. asparágus název ozdobných druhů chřestu pěstovaných jako okrasná rostlina; zdobí se jím některé části kroje jen asparágus Ďefčice si asparát z rúžú připínajú na krajku do vístřihu, hoši si asparátem zdobijú voňičku. B BEČKA, -i; f. zprav. ve spoj. vigulit bečku sud vína nebo piva srov. demižón (obl.) Tá bečka piva má sto litrú, co to pro nás je! BESEDA, -i; f. umělá společenská taneční svita na motivy lidových písní; tancuje se na plese srov. cifrunk, kolečko, třasák, polka, valčík, verbuňk, vrťená Chasa može na krojovém plese tančit moravskú, českú nebo slováckú besedu. Pravidelňe to střídajú. BLUT, -ju, -l, -ťí; nedok. zvracet var. na-, po- se, vi- se, z- BOTA, -i; f. zprav. v pl 1. zprav. ve spoj. krojoví boti souhrnné označení pro dívčí i chlapecké boty, které se nosí ke kroji srov. bota 2, 3, čižma, galoše, holina 2. zprav. ve spoj. rakvickí boti kožená dívčí obuv ke kroji viz příloha č. 1 srov. bota 1, 3, čižma, galoše, holina Ďífčím botám se říká rakvické boti. Nemajú specijálňí názef jako klučičí. 3. zprav. ve spoj. visokí boti vyšší kožená mužská obuv ke kroji syn. čižma, galoše, holina srov. bota 1, 2 BROKÁT, -u; m. těžká hedvábná látka, která se používá na výrobu dívčích krojových sukní srov. listr, sukňa, slotera, štof 25

26 BROKÁTOVÁ, adj. viz SUKŇA BÚDA, -i; f. 1. zastřešený prostor pro muzikanty j. v. 2. větve listnatých stromů, které se upevňují na speciální konstrukci kolem máje; má za úkol chránit taneční prostor před přímým sluncem nebo deštěm viz příloha č. 8 syn. šúňí, zelení j. v. C CIFRA, -i; f. umělý taneční poskok srov. cifrovat, cifrunk, verbovat, verbuňk (nář.) CIFROVAT, -uju, -al, -áňí; nedok. provádět chlapecký tanec skočného charakteru, který se skládá z různých skoků, otoček, výskoků; typická je změna rytmu srov. cifra, cifrunk, verbuňk syn. verbovat (nář.) CIFRUNK, -u; m. mužský sólový tanec skočného charakteru tančený se stupňovanou rychlostí syn. verbuňk srov. beseda, cifra, cifrovat, kolečko, polka, třasák, valčík, verbovat, verbuňk, vrťěná CINKNÚT SE, -nu, -l, - nuťí; dok. posilnit se alkoholem, být lehce opilý syn. líznút se srov. chlastat, lemtat, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, ožrat se, slopat, zrubat se j. v. CUCNÚT, -nu, -l, -nuťí; dok. napít se, upít srov. vizungnút (expr.) Aspoň si teho vína cucňi nebo se urazím! CÚRAT, -ám, -al, -áňí; nedok. pomalu, zdlouhavě něco dělat (ob. expr.) Prúvod má jid dneskaj o šesťi, je půl sedmé a furt nejdú. Doví, gde se zase cúrajú. 26

27 Č ČERŇICE, -ic; f.; plt. chlapecké krojové kalhoty černé barvy srov. třasadla, třaslavice, žluťice (nář.) j. v. V Rakvicích se dříf nosili čerňice, žluťice se zavedli teprve nedávno. ČIŽMA, -i; f. zprav. v pl. vysoké chlapecké boty ke kroji syn. bota 3, galoše, holina srov. bota 1, 2 (nář.) ČÚHAČKA, -i; f. zprav ve spoj. jit na čúhačku jít se podívat na něco/někoho, pozorovat srov. čúhat, nasísat Bapki choďijú pod máju enom na čúhačku, abi mohli pozorovat a pomlúvat, kerá ďefčica má špatňe naškrobené sukňe, kerá neumí tancovat ČÚHAT, -ám, -al; nedok. dívat se, pozorovat srov. čúhačka, nasísat j. v. ČUPNÚT, -nu, -l,-nuťí; dok. kleknout na jedno koleno var. při- Při verbování si hoši musijú aj čupnút. D DECHOFKA, -i; f. dechová hudba syn. dechula (ob.) 27

28 DECHULA, -e; f. dechová hudba syn. dechofka DEMIŽÓN, -a; m. velká baňatá lahev na víno o různém objemu srov. bečka Demižóni slúžijú na uchováňí vína, ale začínajú je nahrazovat bečki. DRUHÁK, -a; m. matolinové víno syn. pikula srov. patok, víno, víňisko (obl.) Ď ĎECKO, -a; n. zprav. v pl. 1. dítě viz příloha č. 9 Ďecka f krojách choďijú kúsíček přet prúvodem. 2. oslovení mezi známými (zpravidla u mladých lidí) Ďecka, keho teda zvolíme letos za prvňího stárka? ĎEĎINA, -i; f. vesnice (kniž. a obl. mor.) ĎEFČICA, -e; f. mladá dívka, děvče viz. příloha č. 11 syn. frajárka (nář.) Ďefčica f kroju vipadá jako panenka. 28

29 F FALÁŘ, -a; m. farář; duchovní, který řídí správu farnosti (nář.) Pan falář má radost, diž na neďelňí hodovú mšu donde hodňe liďí. FJERTOCH, -a; m. zdrob. fjertúšek zástěra, uvazuje se přes vrchní sukně; nejčastěji bílé barvy, ozdobně lemovaná (zast. a nář.) FRAJÁRKA, -i; f mladá dívka, děvče syn. ďefčica FRAJÍŘ, -a; m. mladý hoch syn. šohaj 1 G GALOŠE, -í; m.; plt. vysoké chlapecké boty ke kroji syn. bota 3, čižma, holina srov. bota 1, 2 (zast. ob.) j. v. GAMBIČKA, -i; f. zprav. v pl. háčky na dívčích krojových botách, za které se zahákují tkaničky viz příloha č. 1 29

30 GOMBÍK, -u; m. knoflík na chlapecké krojové vestě (nář.) Fčecki gombíki na vestě vipadajú jakobi bili zlaté. GOŘALA, -e; f. lihový nápoj syn. kořala, kořalka GRAMLAVÍ, adj. nešikovný srov. kopito, nemehlo, poleno Negdo je tag gramlaví, že se aňi za deset rokú f kroju nenaučí tancovat. GÚLAT SE, -ám, -al; nedok. válet se někde var. vi- Doví, gde ses gúlal, že máš ti čižmi odraní! H HODI, -ú; m.; plt. zdrob. hodečki posvícení; tradiční třídenní oslava patrona místního kostela spojená s lidovou veselicí, krojem, tancem srov. hotki (nář.) Rakvické hodi se slavijú ot soboti do ponďelka po svatém Janovi, to znamená po 24. červnu. HODOVAT, -duju, -al, -áňí; nedok. zprav. ve spoj. ďime hodovat účastnit se taneční zábavy j. v. Sobota večír, tož ďime teda hodovat pot tú máju. HODOVÍ, adj. viz KOLÁČ, MŠA 30

31 HOLINA, -i; f. zprav. v pl. vysoké chlapecké boty ke kroji syn. bota 3, čižma, galoše srov. bota 1, 2 (ob. expr.) j. v. HOLKA, -i; f. děvče, dívka (obl. čes.) HOTKI, -ú; m.; plt. jednodenní slavnost konaná týden po tradiční třídenní slavnosti srov. hodi Hotki sú enom f sobotu a uš tradičňe chasa nechá vihlásit sólo pro ďěcka. HROZINKA, -i; f. sušená bobule vinné révy var. rozinka Do hodovích koláčú s tvarohem se dávajú aj hrozinki. HÚJAT, -ám, -al, -áňí; nedok. bavit se var. pro- Do gdi ste dneska hújali? O púl třeťí ešťe ňigdo nebil doma. HULÁZŇAT, -ám, -al, -áňí; nedok. 1. hlasitě mluvit či zpívat, zpravidla špatně či falešně Vi nespíváte, ale hulázňáte. To se nedá poslúchat! 2. křičet HÚSEŇÁK, -u; m. pokrývka hlavy; nosí ho svobodní chlapci ke kroji srov. širuch 31

32 CH CHASA, -i; f. vesnická mládež; mladí svobodní lidé, chodící při slavnostních příležitostech v krojích viz příloha č. 2 Do chasi každí rok přibívajú mlaďí. Letos ide f krojách skoro štiricet liďí. CHLASTAČKA, -i; f. společenská akce spojená s konzumací alkoholu Hodi sú pro nekeho enom velká chlastačka. Netančijú, enom seďijú a chlastajú. CHLASTAT, -ám, -al, -áňí; nedok. nemírně pít alkohol var. na- se, pro-, u- se, visyn. lemtat, slopat cinknút se, líznút se, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, ožrat se, zrubat se (vulg.) CHOĎIT, -ím, -il, -zeňí; nedok. zprav. ve spoj. choďit f kroju být členem místní chasovní organizace a při tradičních slavnostech se oblékat do kroje var. ot- Já choďím f kroju pátú sezónu a skončím, aš se vdám. J JAMA, -i; f. zprav. ve spoj. jama na máju větší vyhloubenina v zemi Jama na máju musí bid dost hluboká, ale to hoši moc dobře vijú. JELITO, -a; n. 1. nadávka (zhrub.) 2. válečkovitá látková podložka přišitá na živůtku, slouží ke správnému držení dívčích krojových sukní (ob.) srov. klobás 1 3. masný výrobek JEŽĎAT, -ám, -al, -áňí; nedok. jezdit Jako přespolňí ježďáme na hodi na kolách. 32

33 JIT, idu, šel; nedok. jít var. do-, ode-, pře-, u-, vi-, za- Ste nachistaňí? Tak idem! JUCHAT, -ám, -al, -áňí; nedok. vysokým hlasem živě, radostně vykřikovat var. zasyn. vískat (expr.) K KABAŇA, -e; f. mužský kabátek nošený ke kroji syn. kacabaja, márinka KACABAJA, -e; f. 1. mužský kabátek z nošený ke kroji syn. kabaňa, márinka j. v. 2. lehký ženský kabátek, nošený dříve zejména na venkově (nář.) KAČA, -e; f. Kateřinské hody; jednodenní hodová zábava konaná na oslavu svátku sv. Kateřiny (25. listopadu) Na Kaču se každí ťeší, protože je oživeňím podzimu. 33

34 KALHOTI, -0; f.; plt. zprav. ve spoj. pupinkoví kalhoti ručně háčkované punčochy bílé barvy, součást dívčího kroje viz příloha č. 6 syn. pupinkáče srov. pančochi KALÍŠEK, -šku; m. zprav. ve spoj. dáme po kalíšku dát si sklenici vína nebo jiného alkoholu KARKULKA, -i; f. červená látková čepička, která schovává dívkám vlasy; součást kroje viz příloha č. 3 srov. kotúč, turečák (dř.) KLOBÁS, -u; m. 1. zprav. v pl. válečkovitá látková podložka, přišitá na živůtku, slouží ke správnému držení sukní viz příloha č. 3 srov. jelito 2 2. masný výrobek, jemně mleté maso nadívané do střívek KOLÁČ, -a; m. zdrob. koláček zprav. ve spoj. hodoví koláč jemné bílé pečivo s různými druhy náplně (tvaroh, povidla, mák, ořechy) Hodoví koláče pečeme ve štvrtek nebo f pátek před hodama. 34

35 KOLEČKO, -a; n. druh tance, který tancují pouze dívky j. v. srov. beseda, cifrunk, polka, třasák, valčík, verbuňk, vrťená Gdiš se dojde pod máju a hoši zpívajú a verbujú, tag ďefčata uďelajú jedno nebo dvje kolečka a do ritmu se točijú. KOLO, -a; n. zprav. ve spoj. jid do kola jít tancovat Ďime teda do kola, přece nebudem furt enom seďet, ale aj si zatancujem, ne? KOMEDIJANT, -a; m. zprav. užití v pl. majitelé a provozovatelé pouťových atrakcí j. v. Komedijanťi k nám jezďijú s kolotočama vječinú ve středu před hodama. KOPITO, -a; n. nešikovný, neobratný člověk syn. gramlaví, nemehlo, poleno srov. gramlaví (zhrub.) KORDULA, -e; f. zdrob. kordulka 1. vesta, která je součástí kroje, tmavomodré až černé barvy (řidč.) 2. součást dívčího kroje různých barev (stejná jako barva vrchní sukně) viz příloha č. 15, 22 (řidč.) KOŘALA, -e; f. lihový nápoj syn. gořala, kořalka (zhrub.) 35

36 KOŘALKA, -i; f. lihový nápoj syn. gořala, kořala KOSÁREK, -rku; m. 1. zahnutá péra (zprav. kohoutí), slouží jako ozdoba chlapeckých krojových klobouků (nár.) 2. proud moči KOSTN, -u; m. truhla sloužící k uskladnění krojů KOŠELA/KOŠULA, -e; f. 1. mužská část kroje, čistě bílé barvy s dlouhými rukávy a výšivkami v oblasti zápěstí a hrudníku srov. košela 2, šňúrkovica jen košulenka 2. zprav. ve spoj. třaslavicová košela mužská část kroje, čistě bílé barvy s dlouhými širokými vyšívanými rukávy viz příloha č. 16 syn. šňúrkovica srov. košela 1 36

37 KOŠTOVAČKA, -i; f. malá sklenice o obsahu 50 ml sloužící k ochutnávání nápojů, nejčastěji vína srov. pohárek, štampela Do koštovački se vleze hlt vína. KOŠTOVAT, -uju, -oval, -ováňí; ned. ochutnávat var. o-, posyn. koštnút (zast. ob.) KOŠTNÚT, -nu, -l; dok. ochutnat syn. koštovat KOTÚČ, -a; m umělý věnec nošený děvčaty na hlavách, bohatě zdobený, součást dívčího kroje viz příloha č. 4 srov. karkulka, turečák j. v. KOŠTÍŘ, -a; m. skleněná nádoba používaná k ochutnávce a přelévání vína z jedné nádoby do druhé Natahnút víno do koštířa neňí zas tag jednoduché. KRAJKOVÁ, adj. viz PORTA KROJ, a; m. oděv výrazných znaků, vyznačující obyvatele určité oblasti viz příloha č. 23, 12 Naša stařenka choďili f kroju až do smrťi. Ale ne f tim svátečňím, ten nosili enom do kostela a ve svátek. KROJOVÁ, adj. viz BOTA KROJOVANÍ, adj. oblečený a jdoucí v kroji KROKVIČKA, -i; f. druh výšivky na dívčím kroji KÚSEK, -ku; m. jedna písnička srov. sada, sólo 1 j. v. Pújdem tancovat, až budú hrát pjeknej kúsek. 37

38 KVELB, -u; m. klenutá místnost, je součástí i vinných sklepů (zast. ob.) L LAPJET, -ím, -jel; nedok. sedět syn. lapnút si (nář. expr.) LAPNÚT SI, -u, -l; dok. sednout si syn. lapjet (nář. expr.) LEMTAT, -ám, -al, -áňí; nedok. nemírně pít alkohol var. visyn. chlastat, slopat srov. cinknút se, líznút se, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, ožrat se, zrubat se LISTR, -u; m. lesklá lehká vlněná látka na omak drsná, používaný na výrobu krojových sukní srov. brokát, sukňa 2, slotera, štof (text.) LISTROVÁ, adj. viz SUKŇA LÍZNÚT SE, -u, -ul; dok. posilnit se alkoholem, být lehce opilý syn. cinknút se srov. chlastat, lemtat, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, ožrat se, slopat, zrubat se j. v. Na hodi se každí lízne, to je normálňí, horší je, gdiš se to přežene a človjek se ožere. 38

39 M MÁJA, -e; f. zprav. ve spoj. skoťit/stavjet máju upravený vysoký štíhlý strom ozdobený stuhami, stavěný venkovskou mládeží srov. májka Máju stavijú chlapi ručňe a je to simbol hodú. MÁJKA, -i; f. upravený štíhlý strom ozdobený stuhami; staví je chlapci svým partnerkám před dům v noci z 30. dubna na 1. května srov. mája MALOVANÁ, adj. viz SUKŇA MÁRINKA, -i; f. mužský kabátek nošený ke kroji syn. kacabaja, kabaňa (nár.) MÁSŇICA, -e; f. láhev vína o objemu 1,5 litru (= 1 máz) (nář.) j. v. 39

40 MAŠLE, í; f.; plt. 1. výrazná ozdoba mužského kroje, která se připíná na vestu j. v. 2. ozdobné stuhy, které jsou zpravidla součástí dívčího kroje; na sukni a na rukou syn. pantle j. v. MAŠLIT, -ím, -il, -eňí; dok. zdobit stuhami var. na- Mája se mašlí ešťe přet stavjáňím, potom bi to aňi nešlo, diž má kolem třiceťi metrú. MLAĎOCH, -a; m. zprav. použití v pl. nejmladší členové chasy (řidč. expr.) Mlaďoši, diž dojdú do chase, držijú spolem. S tema staršíma se skamaráďijú časem. 40

41 MŠA, -e; f. zprav. ve spoj. hodová mša v katolické církvi hlavní liturgický obřad V neďelu je f kostele hodová mša, kam pocťivje choďijú aj stárci. Slúží se na počest sv. Jana a taki proto, abi se hodové dňi pjekňe vivedli. MUZIKANT, -a; m. zprav. použití v pl. hudebník, člen dechové kapely (ob.) MUŽÁK, -a; m. ženatý muž, který chodí v kroji viz příloha č. 5 syn. ženáč (nář.) Mužáci choďijú pod máju f kroju vždicki f ponďelí a bez ženskích. N NAGÁDŽGANÍ, adj. zprav. ve spoj. mňet/bit nagádžganí být podnapilý srov. cinknút se, chlastat, lemtat, líznút se opití, ožratí/ožralí, ožrat se, slopat, zrubat se NASÍSAT, -ám, -al, -áňí; nedok. nahlížet, nakukovat srov. čúhačka, čúhat (nář.) Hodňe liďí enom nasísá na plac od bráni. Nechce se jim plaťit vstupné. NASTRÓJENÍ, adj. parádně oblečený, vyšňořený Ďefčata sú f tich krojách tag nastrójení, nemožu se na to vinaďívat. NATAHNÚT, -nu, -hl; dok. naplnit lahev vínem syn. natočit NATOČIT, -ím, -il; dok. naplnit lahev vínem syn. natahnút Bjež do sklepa natočit pár sedmiček vína, ať máme večír co pit. 41

42 NEMEHLO, -a; n. neobratný člověk, nemotora, nešika syn. kopito, poleno srov. gramlaví (ob. expr.) Na to tancováňí je prosťe nemehlo. NEPLECHA, -i; f. neukázněné, neslušné chování (ob.) O OBLÍKAT, -ám, -al, -áňí; nedok. navléci na tělo, odít (ob.) Kluci se do kroja možú oblíkat aj sami, holkám s oblíkáňím pomáhajú maminki, babički, teťički OBRŠLÁK, -u; m. široký vyšívaný nebo krajkami zdobený límec; součást dívčího kroje OKUSOVAČKA, -i; f. zprav. v pl. starší ženy, které na každé zábavě v sále sedí na galerii v jedné řadě a kriticky pozorují a pomlouvají srov. stolica 42

43 OPASEK, -sku; m. část mužského krojového oděvu, široký zdobený pás nošený kolem boků srov. řemen/řemeň (dř.) OPITÍ, adj. dočasně opojený požitím většího množství alkoholických nápojů var. nasyn. ožratí/ožralí srov. cinknút se, líznút se, chlastat, lemtat, nagádžganí, ožrat se, slopat, zrubat se OŽRATÍ/OŽRALÍ, adj. dočasně opojený požitím většího množství alkoholických nápojů var. nasyn. opití srov. cinknút se, líznút se, chlastat, lemtat, nagádžganí, ožrat se, slopat, zrubat se Náš mladej bil včera tak ožratí, že ho museli dvá dotahnút dom. OŽRAT SE, -žeru, -žral, -žráňí; dok. opít se syn. vilit se, zrubat se srov. cinknút se, chlastat, lemtat, líznút se, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, slopat (zhrub.) P PANTLE, -í; f.; plt. ozdobené stuhy, které jsou součástí kroje syn. mašle 2 (nář.) PATOK, -u; m. špatný nápoj srov. druhák, pikula, víno, víňisko jen pl. 43

44 PANČOCHI, -0; f.; plt. punčochové kalhoty srov. pupinkáče, pupinkoví kalhoti jen punčocháče Ďefčata si f kroju oblečú bílé pančochi a na ňe eště pupinkáče. PÍCT, peču, pekl, pečeňí; nedok. připravovat pokrmy v troubě var. na-, u- syn. píkávat Píct koláče na hodi je prosťe nutnost. PIGLOVAT, -uju, -oval, -áňí; nedok. žehlit (zast. ob.) PÍKÁVAT, -ám, -al; nedok. připravovat pokrmy v troubě syn. píct (ob.) Koláče u nás dicki píkávala babička. PIKULA, -e; f. matolinové víno syn. druhák srov. patok, víno, víňisko Tú tvoju pikulu mňe nenalívej! Diť se to nedá pit! PLAC, -u; m. prostranství vyhrazené pro konání venkovních společenských akcí srov. sokolovna (zast. ob.) PLÁTÍNKO, -a; n. tkanina používaná při výrobě krojů převážně na podšívky j. v. PLISKÍŘ, -a; m. puchýř (nář.) S tich krojovích bot mám dicki plní nohi pliskířú. 44

45 PODOLEK, -lku; m. ozdobná vyšívaná část mužské krojové zástěry j. v. POĎEĎENÍ, adj. takový, který byl zděděn Já mám kroj komplet poďeďení po mamce, vaperka je dokonce ešťe po její stařence. POHÁREK, -rku; m. nádoba k pití; zpravidla označení sklenice na víno srov. koštovačka, štampela Dej sem ten pohárek, naleju ťi vína. POLENO, -a; n. nešikovný, neobratný člověk syn. kopito, nemehlo srov. gramlaví (ob. expr.) POLKA, -i; f. 1. klasický kolový tanec v dvoudobém taktu srov. polka 2, 3, beseda, cifrunk, kolečko, třasák, valčík, verbuňk, vrťená 2. zprav. ve spoj. polka na šest druh polky tancovaný v rychlejším rytmu než klasická polka srov. polka 1, 3, beseda, cifrunk, kolečko, třasák, valčík, verbuňk, vrťená 3. zprav. ve spoj. zlínská polka druh polky tancovaný v jiném rytmu než klasická polka syn. zlín srov. polka 1, 2, beseda, cifrunk, kolečko, třasák, valčík, verbuňk, vrťená PORTA, -i; f. zprav. ve spoj. krajková porta ozdoba dívčí krojové sukně; různé šířky a vzory viz příloha č. 18 (zast. ob.) 45

46 POSÍPÁTKO, -a; n. sypání na koláče syn. posipka j. v. U nás se posípátko dicki ďelalo jakobi z lineckího ťesta a ve tvaru malích kosťiček. POSIPKA, -i; f. sypání na koláče syn. posípátko (obl.) POŠČAT, -ám, -al; dok. půjčit var. visyn. púčit/púčit Budu si muset letos poščat Vaškove žluťice, ti moje sú uš malí. POTKASÁK, -u; m. část kroje, která drží správný tvar dívčích sukní viz příloha č. 10 syn. sukňa 4 POTKASANÁ, adj. viz SUKŇA POTKÚFKA, -i; f. kování ve tvaru podkov na podpatcích krojových bot 46

47 PRÚVOD, -u; m. zprav. ve spoj. hodoví prúvod uspořádaný zástup lidí; krojované páry jdou za doprovodu dechové hudby vesnicí až na místo konání slavnosti Gdiš ide prúvod ďeďinú, fšecí stójijú kolem silňic a kochajú se krású našich krojú. PŘESPOLŇÁK, -a; m. zprav. v pl. náležející do jiné obce viz příloha č. 24 syn. přespolňí (ob.) PŘESPOLŇÍ, adj. náležející do jiné obce syn. přespolňák Přespolňí k nám na hodi jezďijú třeba s Přítluk, Poďivína, Lanžhota a dalších ďeďin. PUCOVAT, -uju, -oval, -ováňí; nedok. čistit var. pře-, vi- (zast. ob.) PÚČIT/PÚČIT, -ím, -il, -eňí; dok. půjčit var. visyn. poščat (nář.) j. v. PÚLNOČŇÍ, adj. viz VEČEŘA PUPINKÁČE, -ú; m.; plt. ručně háčkované punčochy bílé barvy, součást dívčího kroje syn. pupinkoví kalhoti srov. pančochi PUPINKOVÍ, adj. viz KALHOTI 47

48 R RAKVICKÁ, adj. viz BOTA RAPANT, -u; m. kovový spoj kruhového tvaru, který drží a zpevňuje máju; zpravidla jich je několik nad sebou RÁZOM, cit. pokyn při stavění máje Toš chlapi, ďime na to, heski pomali. Zvedáme! A rá-zom! RUBÁŠ/RUBÁČ, -e; m. spodní ženský oděv, užší spodnička nošená ke kroji (nár.) RUKÁFCE, -ú; m.; plt. krátké svrchní volné oblečení, které je součástí dívčího kroje; pokrývají ňadra a ramena žen, jsou bohatě vyšívané RÚŽA, -e; f. růže; tuto květinu si dívky připínají na kroj Na Kaču a na ples si nekerí ďefčice připnú na kroj rúžu umňelú. Živí sú túto dobú drahé. Ř ŘEMEN/ŘEMEŇ, -e/-u; m. dlouhý užší pás, zpravidla kožený, nošený ke kroji i k běžnému oděvu srov. opasek S SADA, -i; f. soubor tří písní srov. kúsek, sólo 1 Muzikanťi hrajú f saďe tři písňički jeden valčík a dvje polki. 48

49 SEDMIČKA, -i; f. láhev na víno o obsahu 0,7 litru j. v. SKLEP, -a; m. podzemní místnost nebo prostor, sloužící k ukládání nebo uchovávání vína Jako jeďiná chasa f okolí máme sklep přímo na placi pod májú. Víno je teda furt po ruce. SKLEPŇÍK, -a; m. hoch v kroji, který nemá partnerku v průvodu; zajišťuje nápoje členům dechové kapely a má na starosti vinný sklep viz příloha č. 7 j. v. Sklepňíci idú fšecí spolem až na koncu prúvodu. Bjehem hodú nosijú muzikantom piťí. SKOŤIT, -ím, -il, -ceňí; dok. zprav. ve spoj. skoťit máju svrhnout, skácet srov. skoceňí (zast. a nář.) Zhruba mňesíc po hodách se mája skoťí a do jami, co po ňí zbide, se zakopú neaké sedmički na další rok. SLAMŇEŇÁK, -u; m. slaměný klobouk (hovor.) Slamňeňák se nosí enom k třaslavicám. SLOPAČKA, -i; f. neformální společenská akce spojená s konzumací alkoholu SLOPAT, -u, -al; nedok. nemírně pít alkohol var. na-, visyn. chlastat, lemtat srov. cinknút se, líznút se, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, ožrat se, zrubat se (nář.) Nekeří choďijú na hodi enom proto, abi zadarmo slopali. Vína je toťiš pod májú dicki dost. SLOTERA, -i; f. látka z umělých vláken; používaná zejména k šití zástěr k dívčím krojům srov. brokát, listr, štof SOKOLOVNA, -i; f. původně budova s tělocvičnou a se spolkovými místnostmi sokolské jednoty; v současné době tyto prostory slouží pro společenské akce srov. plac Jakmile začne pršet, hodi se přesúvajú ze dvora do sokolovni. 49

50 SÓLO, -a; n. 1. několik písniček jdoucích za sebou, během kterých se tancuje, a stárci prodávají různé ozdoby srov. kúsek, sada, sólo 2 j. v. 2. ozdoba, kterou si tanečníci po zakoupení ozdobí šaty srov. sólo 1 j. v. SOTÚREK, -u; m. slaměný obal na láhev vína (nář.) STÁREK, -rka; m. chasou volený mluvčí nebo pořadatel zábav (hodů) srov. stárka (obl.) Stárci majú na starosťi celí hodi, zajišťujú aj muzikanti. STÁRKA, -i; f. partnerka voleného mluvčího nebo pořadatele zábav (hodů) viz příloha č. 14 srov. stárek (obl.) STÁRKOVAT, -uju, -oval, -áňí; nedok. být stárkem; mít na starost organizaci hodů a dalších akcí spojených s krojem (ob.) Stárkovat néňi jen tak, musí se zajisťit muzika, plac, mája a májki, dostatek vína, virobit sóla na fšecki dňi STAŘEČEK, -a; m. dědeček srov. stařenka (obl. mor.) 50

51 STAŘENKA, -i; f. babička srov. stařenka (obl. mor.) Naša stařenka choďili f kroju až do smrťi. STAVJÁŇÍ/STAVJEŇÍ, -í; n. zprav. ve spoj. stavjáňí máje stavění viz příloha č. 17 Na stavjáňí máje se choďí ďívat hodňe liďí. Je to zážitek, gdiš chlapi zvedajú třiceťimetrovú máju ručňe bes techniki. STAVJET, -ám, -al; nedok. zprav. ve spoj. stavjet máju stavět, uvádět do vzpřímené polohy STOJKA, -i; f. sloupek podpírající konstrukci kolem máje j. v. STOLICA, -e; f. zprav. ve spoj. súdná stolica řada sedících žen, zpravidla starších, které pečlivě hodnotí taneční výkony chasy, způsob jejich oblečení, kroje atd. srov. okusovačka j. v. STŘAPEC, -ca; m. svazek vláken upevněný v horní části chlapeckých krojových bot SÚDNÁ, adj. viz STOLICA SUKŇA, -e; f. 1. zprav. ve spoj. brokátová sukňa dívčí krojová sukně vyrobená z brokátové látky syn. sukňa 5 srov. brokát, sukňa 2, 3, 6, štofka, vaperka 2. zprav. ve spoj. listrová sukňa dívčí krojová sukně vyrobená z listrové látky syn. sukňa 5 srov. listr, sukňa 1, 2, 6, štofka, vaperka 3. zprav. ve spoj. malovaná sukňa dívčí krojová sukně, jejíž spodní část je zdobená ručně malovanými ornamenty viz příloha č. 19 srov. sukňa 1, 2, 3, 6 51

52 4. zprav. ve spoj. potkasaná sukňa první sukně dívčího kroje; speciálně tvarovaná, aby správě držela tvar ostatních sukní syn. potkasák 5. zprav. ve spoj. vrchňí sukňa poslední vrstva krojových sukní; každá dívka si může vybrat její barvu, z jakého materiálu bude ušitá a jak bude zdobená syn. sukňa 1, 2, štofka, vaperka 6. zprav. ve spoj. višívaná sukňa dívčí krojová sukně, jejíž spodní část je zdobená vyšívanými ornamenty srov. sukňa 1, 2, 3 Š ŠIRUCH, -u; m. zdrob. širúšek mužský klobouk nošený ke kroji srov. húseňák (nář.) j. v. ŠIJÁVAT, -ám, -al; nedok. spojovat části nějaké látky v celek, zpravidla jehlou a nití syn. šit (nář.) Ešťe dneskaj se najdú teťički, kerí kroje šijávajú ručňe. ŠIT, -ju, -l, -ťí; nedok. spojovat části nějaké látky v celek, zpravidla jehlou a nití var. op-, po-, u- syn. šijávat ŠKROBENÍ, adj. škrobením ztužený var. nasrov. škrobeňice Ďífčí sukňě musijú bit pořádňe a správňe naškrobené, abi heski drželi tvar. ŠKROBEŇICE, -0; f. zprav. užití v sg. i pl. spodní naškrobené krojové sukně viz příloha č. 6 srov. škrobení (nář.) U nás nosívajú ďefčice pjet aš sedum škrobeňic a na tim posledňí vrchňí sukňu. ŠMAKOVAT, -uju, -al; dok. chutnat (ob. expr.) Na hodách to víno stejňe šmakuje nejlíp. 52

53 ŠMATLAT, -u/-ám, -al, -áňí; dok. špatně tancovat j. v. Dneskaj ťí mlaďí při tim tancováňí tak šmatlú, to je hrozní. ŠNOPSKA, -i; f. hostinský účet, na který se zapisují všechny nápoje zakoupené chasou pro vlastní potřebu nebo na občerstvení dechové kapely Dej mňe tu šnopsku, idu donest muzikantom piťí, tak ať se to tam napíše. ŠŇÚRKOVICA, -e; f. druh mužské krojové košile viz příloha č. 16 syn. košela 2 srov. košela 1 ŠOHAJ, -a; m. 1. mladý muž, zpravidla urostlý a pěkného zevnějšku (zast.) viz příloha č. 12, 13 syn. frajíř 2. mladík (nář.) viz příloha č. 12, 13 ŠOHAJKA, -i; f. skleněná nádoba na víno ozdobená stuhami, kterou chlapci nosí v krojovém průvodu j. v. ŠTAMPELA, -e; f sklenice na víno var. štampelka srov. koštovačka, pohárek Dicki si nosíme svoje štampelki, abisme mňeli s čeho pit. ŠTENGROVAT, -uju, -oval, -ováňí; nedok. dráždit, štvát var. vi- Juro, o co že už další sedmičku nevipiješ? Přestaň ho štengrovat, copak neviďíš, že už je opití? S takovú ho budem muset dotahnút dom. 53

54 ŠTOF, -u; m. vlněná látka, tkanina; používaná na výrobu krojových sukní srov. brokát, listr, slotera, štofka (zast. ob.) ŠTOFKA, -i; f. dívčí krojová sukně vyrobená ze speciálního druhu látky syn. sukňa 5 srov. sukňa 1, 2, 3, 6, štof, vaperka (nář.) ŠTRNKNÚT, -u, -kl; dok. dotknout se sklenicemi při přípitku ŠÚŇÍ, -í; n. větve listnatých stromů, které se upevňují na speciální konstrukci kolem máje; mají za úkol chránit taneční prostor před přímým sluncem nebo deštěm viz příloha č. 8 syn. búda 2, zelení ŠÚSKI, -ú; m. záhyby na zadní části chlapecké krojové vesty T TŘASADLA, -el; f.; plt. široké lněné krojové kalhoty s roztřepeným okrajem viz příloha č. 13 syn. třaslavice srov. čerňice, žluťice TŘASÁK, -a; m. český lidový tanec podobný polce, tancovaný v rychlejším rytmu srov. beseda, cifrunk, kolečko, polka 1, 2, 3, valčík, verbuňk, vrťená Třasák se tancuje richlejš než normálňí polka. Gdiž je zima, človjeka aspoň zahřeje. 54

55 TŘASLAVICE, -ic; f., plt. široké lněné krojové kalhoty s roztřepeným okrajem; podle těchto kalhot se jmenuje i celý kroj viz příloha č. 13 syn. třasadla srov. čerňice, žluťice (nár.) Přes pole pojedu f třaslavicách, ti sú pohodlňější f timto horku než žluťice. TŘASLAVICOVÁ, adj. viz KOŠELA TUREČÁK, -a; m. ženský šátek uvazovaný na hlavu; dříve ho ke kroji nosily pouze vdané ženy; v současnosti se používá minimálně srov. karkulka, kotúč U UKLÍZAT, -ám, -al, -áňí; nedok. provést úklid var. po-, vi- Před hodama se pořádňe uklízá snáť ve fšeckích barákách. ULIT, -ju, -il, -tí; dok. zprav. ve spoj. ulit vína naplnit někomu sklenici vínem UVRAŤI, cit. zprav. ve spoj. muziko, uvraťi! pokyn pro muzikanty, aby ještě jednou zahráli refrén; používá se při vrtěné syn. zavrťet V VALČÍK, -u; m. tanec v tříčtvrtečním taktu srov. beseda, cifrunk, kolečko, polka, třasák, valčík, verbuňk, vrťená F saďe hrajú muzikanťi jeden valčík, tři polki a na závjer vrťenú. VAPERKA, -i; f. dívčí krojová sukně vyrobená ze skleného molu viz příloha č. 14, 19 syn. sukňa 5 srov. sukňa 1, 2, 3, 6, štofka 55

56 VEČEŘA, -e; f. zprav. ve spoj. púlnočňí večeřa večerní jídlo Půlnočňí večeřa je vihlášená kolem tej půlnoci a ďelá se hlavňe pro muzikantú. Abi se opčerstvili po celím dňu hraňí. VERBOVAT, -uju, -oval, -áňí; nedok. provádět chlapecký tanec skočného charakteru, který se skládá z různých skoků, otoček, výskoků; typická je změna rytmu viz příloha č. 20 var. zasyn. cifrovat srov. cifra, cifrunk, verbuňk (nář.) Gdiž dojde prúvot pod máju, hoši začnú verbovat. VERBUŇK, -u; m. mužský sólový tanec skočného charakteru tančený se stupňovanou rychlostí viz příloha č. 20 srov. beseda, cifra, cifrovat, cifrunk, kolečko, třasák, valčík, verbovat verbuňk, vrťená syn. cifrunk VESELO, adv. zprav. ve spoj. hodečki, veselo! zvolání chlapců v průvodu VIGULIT, -ím, -il, dok. zprav. ve spoj. vigulit bečku nachystat nebo připravit sud piva či vína srov. bečka Vigulíme tu bečku a možem začat pit. VIKRAČOVAT, -uju, -oval; nedok. jít s hlavou vztyčenou; hrdě kráčet VIKRÚCAT SE, -ám, -al; dok. tancovat velmi sebevědomým způsobem var. na- (expr.) Ehe na ňu, jak se při tim tancováňí vikrúcá! Stejná bila aj její mama, taki mňela furt nos navrch. VILIT SE, -iju-, -il, -iťí; dok. opít se syn. ožrat se, zrubat se j. v. 56

57 VÍNO, -a; n. zdrob. vínko, vínečko alkoholický nápoj získaný vykvašením bobulí vinné révy syn. víňisko srov. druhák, patok, pikula VÍŇISKO, -a; n. víno; alkoholický nápoj získaný vykvašením bobulí vinné révy syn. víno srov. druhák, patok, pikula VÍSKAT, -ám, -al, -áňí; nedok. vysokým hlasem živě, radostně vykřikovat var. zasyn. juchat VISOKÁ, adj. viz BOTA VITAJU, cit. pozdrav mezi známými srov. vítat Vitaju! Viďím, že ste nakonec sťihli dojit ešťě přet sólem. VÍTAT, -ám, -al, -áňí; nedok. zprav. ve spoj. tož vitajte! přivítání, uvítání srov. vitaju Toš vitajte u nás, páňi muzikanťi! VIŠÍVANÁ, adj. viz SUKŇA VIZUNGNÚT, -nu, -l; dok. vypít srov. cucnút Vizungl celú sedmičku a ešťe nemňel dost. VLŇÁK, -u; m. velký čtvercový vlněný šátek nošený ke kroji v zimě (ob.) 57

58 VOŇIČKA, -i; f. košatý vývazek z živých nebo umělých květin se zrcátky a dalšími ozdobami, připíná se na mužský klobouk nebo vestu (nář.) j. v. VIŠÍVANÁ, VRCHŇÍ, adj. viz SUKŇA VRŤENÁ, -é; f. jihomoravský točivý tanec; taneční dvojice se ve tříčtvrtečním taktu točí kolem své osy srov. beseda, cifrunk, kolečko, třasák, valčík, verbuňk, vrťená Vrťená se tancuje po každé saďe písňiček. Z ZAVÁĎET, -ím, -el; nedok. zprav. ve spoj. zavádět holku předat dívku jinému tanečnímu partnerovi var. zavest Hoši, musíte ti svoje stárki zaváďet, nesmijú enom tak stát a netančit! ZAVÁZAT, -žu, -zal, -áňí; dok. zprav. ve spoj. zavaš mňe ozdobně uvázat část třaslavicové košile var. u- Zavaš mňe, prosím! ZAVDAT, -ám, -al, -áňí; dok 1. dát napít vína ap. na počest, na zdraví někoho; připít si 2. napít se alkoholického nápoje (expr.) ZAVRŤET, -ím, -el,-eňí; dok. zprav. ve spoj. muziko, zavrť to! pokyn pro muzikanty, aby ještě jednou zahráli refrén; používá se při vrtěné syn. uvraťi j. v. 58

59 ZELENÍ, -ho; n. větve listnatých stromů, které se upevňují na speciální konstrukci kolem máje; má za úkol chránit taneční prostor před přímým sluncem nebo deštěm viz. příloha č. 8 syn. búda 2, šúňí j. v. Aš se postaví mája, dojde na řadu zelení. Hoši to ďělajú z vlečki ot traktora. ZGRCNÚT SE, -nu, -l; dok. srazit se, zpravidla těsto nebo krém jen zdrcnout se (ob.) Uš kolik rokú se mňe nestalo, abi se ťesto na koláče zgrclo. Ale letos se mňe prosťe nedaří. ZHÁŇET, -ím, -el; nedok. usilovně hledat var. po- Já, diš sem chcela jid za mlada f kroju, musela sem si zháňet fšecki čásťi po známích v ďeďiňe. ZLÍN, -a; m. druh polky, tancovaný v jiném rytmu syn. polka 3 Ne fšecí umijú tančit zlína, je to celkem ťeškí tanec. ZRUBAT SE, -u/-ám, -al; dok. opít se alkoholem syn. ožrat se, vilit se srov. cinknút se, chlastat, lemtat, líznút se, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí, slopat (zast. a nář.) j. v. Ž ŽENÁČ, -a; m. ženatý muž syn. mužák (ob.) 59

60 ŽLUŤICE, -ic; f.; plt. chlapecké krojové kalhoty žluté barvy srov. čerňice, třasadla, třaslavice j. v. Žluťice sú ozdobení vyšívaníma kiťičkama. ŽÚDRO, -a; n. klenutý přístavek před vchodem u slováckých stavení 60

61 VĚCNĚVÝZNAMOVÉ OKRUHY Dívčí kroj části na hlavu: karkulka, kotúč, turečák části na tělo: fjertoch, jelito, kacabaja, klobás, kordula, obršlák, potkasák, rubáš/rubáč, rukáfce, sukňa, škrobeňice, vlňák části na nohy: rakvickí boti, gambička, pančochi, potkúfka, pupinkáče, pupinkoví kalhoti ozdoby kroje: asparát, krokvička, mašle, rúža, pantle, porta Druhy dívčích krojovaných sukní brokátová, listrová, malovaná, potkasaná, štofka, vaperka, višívaná, vrchňí Látky na výrobu krojových sukní brokát, listr, slotera, štof Chlapecký kroj boty: krojoví boti, vísokí boti, čižma, galoše, holina kalhoty: čerňice, třasadla, třaslavice, žluťice kabáty: kabaňa, kacabaja, márinka košile: košela/košula, šňúrkovica, třaslavicová košela ozdoby kroje: asparát, gombík, kosárek, mašle, opasek, podolek, potkúfka, střapec, šúski, voňička ostatní části kroje: húseňák, kordula, másňica, řemen/řemeň, slamňeňák, sotúrek, širuch, šohajka Přípravy, chystání a průběh hodů předměty: búda, jama, mája, rapant, stojka, šúňí, zelení přípravy: mašlit, oblíkat, piglovat, pucovat, stavjet, uklízat, zavázat činnosti spojené s hody a krojem: cúrat, čúhat, hodovat, juchat, nasísat, oblíkat, skoťit, stárkovat, vikračovat, vískat, zavázat hodové pečivo: koláč, píct, píkávat, posípátko, posipka, hrozinka, zgrcnút názvy hodového prostranství: plac, sokolovna 61

62 Tance a vše kolem nich druhy tanců: beseda, cifrunk, kolečko, polka, třasák, valčík, verbuňk, vrťená druhy polek: polka, polka na šest, třasák, zlín, zlínská polka činnosti spojené s tancem: cifrovat, šmatlat, verbovat, vikrúcat se, závaďet soubory písní: kúsek, sada, sólo dechová kapela: dechofka, dechula pokyny pro kapelu: muziko, uvraťi!, muziko, zavrť to! Činnosti spojené s konzumací alkoholu cucnút, hújat, dat po kalíšku, koštovat, koštnút, natahnút, natočit, šmakovat, štrnknút, ulit vína, vizungnút, zavdat nemírně pít alkohol: chlastat, lemtat, slopat opít se: ožrat se, vilit se, zrubat se posilnit se alkoholem: cinknút se, líznút se následky konzumace alkoholu: blut, nagádžganí, opití, ožratí/ožralí Pojmenování osob ďecko, ďefčica, falář, frajárka, frajíř, mlaďoch, muzikant, stařeček, stařenka, šohaj nemotorná osoba: jelito, kopito, nemehlo, poleno Osoby v kroji mužák, přespolňák, stárek, stárka, sklepňík, ženáč Alkohol víno: druhák, patok, pikula, víno, víňisko destiláty: gořala, kořala, kořalka Nádoby na alkohol bečka, demižón, koštovačka, koštíř, másňica, pohárek, sedmička, šohajka, štampelka 62

63 ZÁVĚR Cílem předkládané bakalářské práce bylo zachytit nářeční slovní zásobu se zaměřením na tradiční slavnosti v obci Rakvice. Možných informátorů se v obci i v současné době nachází dostatek, jelikož hodová tradice je zde velmi pevně zakořeněna, a proto není těžké najít lidi, kteří mají ke kroji a k tradicím vztah a jsou ochotni se podělit se svými zážitky, vzpomínkami a zkušenostmi. Ve svém výzkumu jsem pracovala převážně s lidmi narozenými v rozmezí let (tzv. starší generace) a (tzv. mladá generace). Celkem jsem do svého slovníku zahrnula 256 lexikálních jednotek, které souvisí s tématem tradiční slavnosti v obci Rakvice. Nejobsáhlejší skupinou slov jsou substantiva, kterých je ve slovníku 149, což představuje 58,5 % zkoumané slovní zásoby. Druhou nejvíce zastoupenou skupinu tvoří verba, jejich podíl je 23,1 %, a to znamená celkem 59 zaznamenaných výrazů. Ve slovníku se také nachází slovní spojení, kterých je 35, což se rovná 13,7 %. Nejvíce slovních spojení je tvořeno adjektivem a substantivem (súdná stolica, višívaná sukňa). Zaznamenala jsem i slovní spojení ve tvaru substantivum + adverbium (hodečki veselo), verbum + substantivum (skoťit máju) nebo verbum + adjektivum (mňet nagádžganí). Ve slovníku se také nachází 9 adjektiv (3,5 %), která nejsou součástí slovních spojení, např. přespolňí, jedno adverbium (0,4 %) a tři interjekce (1,2 %). Z celkového počtu 255 lexikálních jednotek je 32 (12,6 %) cizího původu, nejčastěji německých, např. verbuňk, fjertoch. 10 Rakvice leží blízko hranice s Rakouskem, proto je vliv němčiny výrazný. Není pochyb o tom, že se v nářečním lexiku českého národního jazyka obecně nejvýrazněji odráží vliv jazykového sousedství německého. Kontakty obou společenství byly odedávna velmi těsné a sahají hluboko do středověku Hesla ve Slovníku byla porovnávána se, a tím bylo zjištěno, zda mají původ v cizím jazyku. 11 KLOFEROVÁ, Stanislava: O názvech německého původu v české nářeční zemědělské terminologii. Naše řeč 77, 1994, č. 4, s

64 1. Procentuální zastoupení jednotlivých slovních druhů substantiva verba adjektiva interjekce slovní spojení adverbia 3,5% 1,2% 13,7% 0,4% 23,1% 58,5% zaznamených 256 výrazů celkem substantiva 149 verba 59 slovní spojení 35 adjektiva 9 interjekce 3 adverbia 1 U 23 sloves (39 %) jsem zaznamenala i prefigovanou variantu. Celkem jsem zaznamenala použití 13 různých prefixů, z nichž nejčastější byly: vi-, na-, u-, po-, za-. Po přidání prefixu ke slovesům nedochází k zásadní změně významu. Přidáním prefixu se mění vidová charakteristika slovesa, dochází ke změně z nedokonavého na dokonavý vid, např. verbovat zaverbovat. 64

65 2. Procentuální zastoupení prefigovaných a neprefigovaných tvarů sloves slovesa s možností přidání prefixu slovesa bez prefixu 61% 39% Materiál získaný nářečním výzkumem byl porovnáván se. V mém slovníku se nachází celkem 62 výrazů (25,7 %), které jsou shodné se nebo se liší pouze pravidelnou nářeční či slovotvornou obměnou, např. řúža, jama, líznút. Výrazů, které se v nevyskytují, jsem zaznamenala 57 (23,7 %), např. cifrunk, čúhačka, štengrovat. Jedná se o tzv. specifické dialektismy. Nejméně zastoupenou skupinu tvoří sémantické dialektismy, tedy výrazy, které zaznamenává, ale v jiném významu, než v jakém se používají ve zkoumané nářeční terminologii, např. kúsek, stojka, hodovat. Těchto výrazů je 36 (14,9 %). Naopak nejpočetnější skupinu tvoří hesla, která jsou podle označeny jako nespisovná. Tyto výrazy jsem roztřídila do tří skupin na základě charakteristiky podle : výrazy regionální (v jako moravské, nářeční, oblastní, oblastně moravské; 39; 16,3 %), výrazy expresivní (v jako expresivní, nářečně expresivní, obecně české, obecně české expresivní, vulgární, zhrubělé, hovorové; 28; 11,7 %) a tzv. frekvenční dialektismy, tedy výrazy, které se v nářečí běžně užívají, ale ve spisovném jazyce jsou na ústupu (v jako dřívější, zastaralé, zastaralé obecně české; 17; 7,2 %), např. gombík, chlastat, juchat, nemehlo, stárka. Tyto tři skupiny dohromady tvoří 35,2 %. 65

66 3. Výrazy dle výrazy shodné se výrazy nezaznamenané v výrazy expresivní jiný význam než v výrazy regionální frekvenční dialektismy 11,7% 16,3% 7,2% 23,9% 25,9% 15,0% Bylo zaznamenáno pouze 9 výrazů, u kterých se aktivně užívá deminutivní podoby, a 15 formálních deminutiv, např. fjerúšek, krokvička, širúšek, šohajka, koláček. Starší i mladá generace užívá stejné nářeční výrazivo. Výjimkou bylo několik slov pojmenovávajících části kroje, např. mladá generace používá univerbizované výrazy pupinkáče a potkasák, starší generace užívá výhradně spojení pupinkoví kalhoti a potkasaná sukňa. Mladá generace používá pro označení mužských krojových bot výrazy čižmi, galoše, holini, kdežto starší informátoři výraz holini používají v jiném významu. Mladá generace používá při svých promluvách také mnohem více expresivních výrazů souvisejících s konzumací alkoholu, např. chlastat, lemtat, slopat, líznút se, cinknút se, vilit se, zrubat se, ožrat se. Tyto výrazy starší generace sice pasivně zná, ale nepoužívá je, jsou po ně vulgární. Nářeční znaky typické pro oblast dolských nářečí byly již popsány výše. 12 Chtěla bych na tomto místě uvést ty z nich, které se reálně vyskytují v mluvě místních obyvatel: - splynutí i/y a ý/í - neexistence měkkých retnic, výslovnost seskupení m+ě jako mňe - existence jednoho l - v 6. pádě pl. maskulin a neuter není koncovka och - imperativ sloves v 2. pádě singuláru koncova i, v 1. a 2. osobě plurálu má koncovky ime, -ite - zvratné se (na rozdíl od sousední jižní slovácké podskupiny, kde je sa) 12 viz oddíl Nářeční charakteristika obce Rakvice 66

67 - shodný tvar 4. pádu plurálu s 2. pádem u mužských životných substantiv, adjektiv, zájmen a číslovek - střídnice í za staré é, např. dobrí mlíko - nestažené podoby ve sklonění zájmen múj, tvúj, svúj - tvary slovesa být v 2. osobě singuláru indikativu prézentu si, v 1. osobě singuláru ve funkci pohyblivého morfému ve složených formách minulého času sem, ve 3. osoba plurálu sú, ve významu existenciálním a ve funkci spony su - tzv. moravská krátkost - neprovedení přehlásky u/ ú > i/í v základu slov a neprovedení přehlásky a > (>ě) > e a u/ ú > i/í v deklinačních koncovkách Výsledkem mého výzkumu je slovník, který zachycuje nářeční slovní zásobu se zaměřením na tradiční slavnosti v obci Rakvice. O tomto slovníku mohu nyní říct, že je terminologický, a to z toho důvodu, že nejvíce zastoupenou skupinou výrazů jsou substantiva, obsahuje specifická slovní spojení, nespisovné výrazy a množství synonymních výrazů, zachycuje hesla, která mají sklony k univerbizaci. Všechny tyto znaky jsou v mém slovníku zachyceny. V obci Rakvice je nářečí stále živé, a to i v mluvě mladých lidí. Je samozřejmé, že starší lidé používají nářeční výrazy ve větší míře, než mladí lidé, kteří jsou ovlivněni mnoha vnějšími faktory, např. dojíždí za prací či do škol do měst. Jejich mluva se odvíjí od charakteru komunikační situace a nářečí používají v soukromé komunikaci. Zásluhu na uchování nářečí mají pravidelně konané tradiční slavnosti. Každý rok do rakvické chasy přibývají noví mladí členové, kteří se podílí na organizaci a konání hodů, postupně si osvojují nářeční terminologii, která k tomu neoddělitelně patří, a tímto způsobem se zasluhují o to, aby se uchovaly nejenom tradiční lidové slavnosti, ale i nářečí. Svou prací jsem chtěla přispět k zachycení nářeční terminologie vztahující se k tradičním slavnostem v obci Rakvice. Toto specifické lexikum nebylo doposud zpracováno a zaznamenáno, proto jsem se svým výzkumem zaměřila právě na tuto oblast. 67

68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALHAR, Jan, JANČÁK, Pavel a kol.: Český jazykový atlas I-IV. Praha: Academia, BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas Dodatky. Praha: Academia, BĚLIČ, Jaromír: Dolská nářečí na Moravě. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, ČERMÁK, František, BLATNÁ, Renata: Manuál lexikografie. Praha: H&H, KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, PLESKALOVÁ, Jana: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, KLOFEROVÁ, Stanislava: O názvech německého původu v české nářeční zemědělské terminilogii. Naše řeč 77, 1994, č. 4, s KORDIOVSKÝ, Emil a kol: Rakvice. Znojmo: FPO, spol. s. r. o., LAMPRECHT, Arnošt: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů. In: zvláštní otisk Věstníku České akademie věd a umění 52. Praha, Slovník spisovného jazyka českého I-IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, SOCHOVÁ, Zdeňka: Slovní zásoba nářečí a problémy jejího zpracování. Slovo a slovesnost 28, 1967, č. 1, s

69 TRÁVNÍČEK, František: Moravská nářečí. Praha: Národopisná společnost československá, URBANOVÁ, Marta: Současný stav nářečí u mladé generace v Žeravicích (Diplomová práce). Brno: Masaryková univerzita, Filozofická fakulta,

70 PŘEPISY SPONTÁNNÍCH PROMLUV Ž1: Žena *1940 Ž2: Žena *1989 Hodová příhoda Ž1: Já ťi řeknu takovú příhodu. Já, diš sem začala choďit z naším tatú, tag že on mňel motorku. A že jedem do Bilovic na hodi. Já noví šati, no do Bilovic, ne, tak noví šati a on mňel ešťe starú zetku. A ot Trkmanca do po Bilovice dávali asvalt, koberec jako. Mi dojeli do Bilovic a že ba- motorku necháme hnet tadi f timto opch- jako f prvňím baráku a tam pújdeme pješki. Tak sme ře- já slezu z motorki a fčíl se na na ňeho poďivám, on na mňe. Já sem bila tag zašvacaná tím térem, že mi sme se obráťili a jeli dom a mňeli sme po hodech. Ž2: Šlo to vúbec viprat s toho, to moc asi nešlo. Ž1: Bilo po šatech. Jak to možeš, co to viprat. Ž2: Ti jo. Ž1: To bil múj zážitek, prvňí jízda na motorce do Bilovic na hodi. Tag dopadli šati. Rozhovor o hodech a nešvarech Ž1: Toto je taková nemoc v Rakvicích, nemožná. Za nás nestála jedna ďefčica a nestál jeden kluk, diž bilo sólo. Tám teť seďeli staří chlapi, to už bili podle nás stařečci diš mi, a mi sme s ňema šli fšecí tancovat. Ž2: Zaváďet se mňelo. Ž1: Zavá- tam neseďel jeden kluk, to je vaše sólo, vaše peňíze a vi to necháte fšecko propadnút. Ž2: Musím teda říct, že máte pravdu samozřejmňe, ale posledňích pár rokú se snaží prosťe, ďecka idú, zaveď-, zaváďejte, zaváďejte, vemte holku, bješte tam zavest ňekomu ne, ale hodňe liďí Ž1: To viďíte vi, ale mi diš se zvrchu ďíváme. Kolik fčíl zavdávalo sól- na sólo, kolik na hodi, na plesi zavdávalo liďí. Ž2: Jako kolik bilo Ž1: Klukú, kolik zavdávalo kluků. Ž2: Kolik choďilo z miskou? Jako s talířkama? Nebo Ž1: Ano, kolik choďilo. 70

71 Ž2: Tři čtiři podle toho, jak to je Ž1: Dvá! Ž2: Dva choďili? Ž1: Áno. Ž2: Ale to uš je na stárkú, stárci jich majú poslat. Stárci majú říct, je hodňe liďí, pújdete vibírat třeba tři pári. Ž1: Vjeri, ale aj toto dibi dibi, víš co vám ujde peňes, diš to Ž2: Já vím ti liďi nebudú čekat tancovat celí sólo, že jo. Nemožú. Ž1: Ne, zatan- nemusí, ale stačí diš tam dojde a zaplaťí ťi. Ž2: Hm, šak já vím no. Ž1: Dáš mu hen cedulku a Ž2: To řekňite vašemu Ratkovi, ať se to furt hlídá. Protože on toťiž bi potřeboval ňejakí manuál, protože ti malí ďecka, oňi si nevšímajú, co se ďeje, a aš stárkujú, tak tak sú uplňe vistrašení, co majú ďelat. Ž1: To musí fakt fakt musí sednút. Esi se toto překlene, nevím, toto je furt táto bolesť uš kolik rokú. Ž2: No ale třeba čtiři holki stoji- stojijú, tag jakože vím, že stárci majú za úkol jit do toho sklepa, ti kluki vihnat ať idú tancovat, ale ňekeré ti ďefčice řeknou, mňe se teťkaj nechce, já si chcu sednút. Tak seďí v mislivňě. A to uš potom ti kluci zas na- na- na druhí nedojdú, proto řeknou, ona tancovat nechcela, tag já s ňú tancovat nepudu. Tak samozřejmňe Ž1: No tak aj tak, toto je taki Ž2: třeba taková Katka Látalová. Taki tam došla, boleli ju nohi, sedla si a tancovala dva kúski a šla se přezut, protože ju- protože mňela otlačení boti. Došla zase a zase seďela jo. Ale například jo, ale Ž1: Já já Ž2: Já se ťem klukúm neďivím. Ž1: to je každího vjec že, ale diš uš teda f tech krojách sú tí ďefčata, tag bi mňeli tancovat a ukázat tú parádu, kór tu neďelu, diš je tam tolí liďí cizích. Oňi stójijú hen u mislivni. No to teda. Ž2: Na druhú stranu, gdiš stojí u stolu, tag zase přez ňe se neviďí. Mi sme, mi sme se snažili dicki ďelat ten púlkruch po tom, po písničce, ale tam sem stála já, Katka Horáčková, a gdo tam ešťe stál, nevím. Strašňe málo, ostatní se z- zalezli do mislivni. Ž1: Je to tak no. Ž2: Mi sme to se snažili se tam jako ňejak jako se to ňejak formovat 71

72 Ž1: Já já třeba temuto nedávám, třeba fčíl timto mladím. Já zas enom obďivuju to, že teda tí mladí majú odvahu f tim it. Je pravda, že to každej nesnese, každej, to je utrpeňí f tim bit. Vi uš ste na to zviklí. Ž2: Mňe to dicki mňe to dicki bavilo, já sem to ňigdi Ž1: Mňe taki, mňe taki, ale nejvíc mňe dicki pasovali boti. F tích se tancuje dicki Ž2: Ano, lepší neš f potpatkách. Ž: Žena *1947 Vzpomínka na veselé mládí Ž: Mladá, že sme v ručňíkách tam doleťeli, enom ňejakí tito, taki sme tam uďelali takovú scénku nebo sme se namaškaráďili ňečím jiním nebo tak. Víš, takovej vstup enom. No, ledas jakej, to to se dicki a u fšeckího ďelávalo. Já třeba sem, jak sme, jag bilo to pochováváňí banebo nebilo to, a a jednú si pamatuju, že že teťička Horáčkova mňe oblíkla do Milanovejchích červeňic, už nevím k jakej příležitosťi. Jednú to vím, že to bilo na pochováváňí basi, ale přet tím sme ňegde bili taki. Devítki boti sem mňela a celú dobu sme, jeho celej kroj sem oblíkla, samozřejmňe mňe to bilo takoví vječí, ale ale to jako já sem bila zas pevňejší, protože sem bila uš vdaná, to sem jako přibrala, a celú dobu sem verbovala z Helú Horáčkovú. Já sem tadi k temuto teda mňela fakt skloni, to to já sem dovedla flámo- nebo flámovat, no tak tak vejřit. A mi sme mňeli partnerki, já sem mňela Aňičku, tá šla f kroji za za ženskú, mi sme došli jako dva pári sme dojeli s Podluží. A táto Hela Horáčkova z našú Vlastú, tagže mi sme jako došli třeba na tú, estli to bili hodi, estli to bilo to já nevím. A já si pamatuju, že to ti boti, ti devítki boti, já sem verbovala a dicki sem otočila nohu vodstál a to, ale to sem nechťela říkat. Smutná vzpomínka Ž: Diš sem stárkovala, tag nám jel pro žárofki na máju. Čarda, Jara Hanáček. Tenkrát se zabil na hodi. Do Přítluk, ňejakí barevní svjetla že dá, a mi sme zametali ešťe pot pod májú a on jel, púčil si motorku Vjeňe Vajbara a u Přítluk se zabil. To ťi n- nechc- nech-, to já enom ťi říkám mimo, že to se mňe tag vibavilo, protože to bilo, diž já sem bila pod májú, sem uklízela, a tak sme tam uťikali hneť se poďivat a to. Srazil se tehdi. Já nevím esis to ňegdi slišela. Ne? Jara Hanáček, vedle u bívalej řeďitelki Suchiňovej, je tam takovej malej domeček. Fajorkovi, esis možná to ten názef ďeda to ňegdi použil. Esi ti Diť on bil kamarát, on se misím, on bil tak starej, jak jak ďeda. Ňegdi se ho zeptej. 72

73 Ž1: Žena *1947 Ž2: Žena *1991 Sukně Ž1: Tag mňeli z Melankú Hřibovú, mňeli žlutí malovaní. Do dneška jich ešťe Anetka nosí. Ňegdi už je to takoví horší. A potom mňe teda vi- nechali vimalovat bílú. Sukňu. Tagže aj malovaní a to se taki aj dneska nosí. Sú aj višívaní, aj malovaní. Mňeli ďefčata, ďefčata Skrívalovi, taki majú malovaní. Ž2: A gdiš ste mňeli ti vaperki nebo gdiš ste šli ve vaperkách, mívali ste ti fjertochi barevní nebo bílí? Ž1: Já si pamatuju, že sem mívala k tomu barevnej. Ž2: Protože sem slišela, že správňe bi mňel bit g vaperce barevnej. Ž1: To bívali právje ti listri takoví ešťe, víš. Ale potom uš sme to, protože Tak, potom se začali šit ti fjertochi ze sloteri, že to bilo praktičťejší, co sú teť ti, co možeš aj oprat a to že, tagže nebo očistit lepší, ale gdišs mňela tadi ti ti listri. Mňe napadlo, že já mám maš- kúsek starej mašle, esi sem to nevihoďila. M: Muž, *1949 Ž: Žena, *1989 Vzpomínky na zavedení žluťic a nových krojových bot v Rakvicích roku 1971 M: To sme akorád dvá, tadi je, tadi ide prvňí jako je Laďa Peš, ten tadi nebívá v Rakvicích, on bívá roki už ve Svatobořicích. Ale ten ti žluťice, to bili vipúčení. Já sem toto nechal višívat v Lanžhoťe u Slámovej, ona višívala tam ti kroje, červeňice. A ona nevjeďela, jag mňe to má višit. Tag já sem jel do Bilovic a dovezl sem si od Macínki, ot Franti, a ti jeho nebili ešťe hotoví, proto on jich nemňel. A potom na ti hodi on, teda já uš sem to mňel višití, tak sem jich dovezl a on si jich oblíkl, ti Macínkovi. No, to bilo na hodi. Ale na hotki uš mňel svoje a tím pádem jedni se uvolňili, tak se do ňich oblíkl Tonda Horáčkuj, on bívá f Pavlovicích. Tadi uš sme na ti hodki, tadi uš sme tří. Ž: Jo vi ste tadi tři. M: To uš sme no. A toto, ten ten Peš uš jich mňel svoje na ti hotki, ale ten Toňa ten, protože bil, ostáli volní, tag mu říkal, že on se do ňich teda taki obleče. No a tak, tak sme teda jako začali. A toto je toto je průvot teda. To sme šli enom dvá. No a toto je, toto bilo na Kateřinu, na Kateřinskí hodi, aj toto je focení s tej dobi, to sme teda enom 73

74 Ž: To je taki Kača toto, jo? M: Ano, ano. M: Já sem potom mňel v Bilovicích, ne šil ňe to v Jozefovje, ti boti Janulík. Ž: Janulík. M: A. No a tú víšifku takovú prošívaním podle tech bilofskích. To sem mňel. A to nebilo samozřejmňe tak, jak to je na tech podlužáckích, ale bilo to takoví jednoduší, ale bilo to zelenú ňiťú poprošívaní, tak to jako vipadalo taki pjekňe. Ž: A uš ste tam mňel ti tečki? Navrchu kolem tich bot. Jak teťkaj bívá. M: Čeho? Ž: Teď bívajú na botách takové bílé tečki kolem dokola navrchu. M: Jo, to bívalo. Kolem dokola to bilo. Nó to bívalo. Ale střapce samozřejmňe zavedl aš aš ten Miloš Michlovskí podle mňe. Ž: Střapce? Nebo ti podlužáckí boti? M: No ti boti aj s tema střapcama. A Ž: Jo. A nebilo to tag, že třeba si to ňegde kúpil, starí boti podlužáckí? On si nechal ši-? M: Možná taki, ale začalo se to tadi objevovat a začalo se to jako nech- nechávali si to kluci jako šit. Ž: Jako že si schválňe ušili podlužáckí boti. M: Nó no tak vipadalo to pjekňe samozřejňe. Mi sme to mňeli bez višiťí, nebo enom takoví jednoduchí, prošití. Tam nebili žádní takoví ornamenti. Tagže to bilo enom tak poprošívaní a a ti rakvickí bili úplňe bes prošívaňí. Ž: Čistí. M: Aš potom ti, diš já sem to dovezl s tech Bilovic, tak k temu Janulíkovi, tak on mňe to trochu poprošíval, abi to nebilo tak toto, no. Tak sem sme to. No, ale ze začátku na to bila kritika. Toťiš tadi uš se nekeří o to pokúšali, že tadi kdisi bívali jako Ž: Ti jeleňice. M: žluťice. Ale bilo to enom pot kolena a bilo to tak, jak to majú hen jihočeši. Bilo to enom pot kolena a to bili z jeleňice, to nebilo ze sukna. No, ale to se nedochovalo. A Rosťa Filípek, teho vi samozřejmňe nevíte, gdo to bil, on hodňe jako kolem teho folklóru a tadi tich krojú, tak to bil hlavňe on, kerej mňe popuďil, abich to, abich si to nechal ušit a začali sme v tim choďit. No, on to bil hlavňí jako takovej tento, kerej dal k temu podmňet. 74

75 M: A k ňemu sem šel a já si pamatuju tadi naproťi dolňí hospodi, tam z jednoho baráku, vím s kerího to bilo, tam ti teťički nekerí seďeli, uš čekali na prúvot, no a nekerá tam, jako ne že bi toto, ale enom sem slišel, že gde máš náš kroj, černej že, vipadáte jak komedianťi. Ale já sem na ňe nedbal, šel sem ot tama. A takto sme s tim Laďú teda ten prvňí rok, druhej rok uš, uš ich bilo ale pjet nebo šest, to už bil ten sendesátej druhej, to uš tadi s tej chase si to ponechávali ušit, uš si to necháli. Ale to bil aš ten dvaasendesátej, tak to už nás slo ví- šlo víc. No, a tak se to pomalički rok od roku rozrostlo, že černí zaňikli no. M: Já to negde mám ešťe ti fotki. To už nás bilo takovích šest, klidňe už jich bilo. A tag rok od roku. Potom bil Joža Horáčkuj, ten on už nežije, umřel, tak ten to už zasej se stuplovalo a po Jožovi bil Michlofskej, to bil štirijasendesátej rok, Miloš, a ten právje uš aj ti boti a uš to jako vilepšovali ten kroj. Já si misím, že on bil ve štirija, nejsu si jistej, ale mám dojem, že že on Jožena bil ve třija, já sem bil jedena, dva, on ve třija a ve štirija bil ten Miloš podle mňe. Druhího nevím. No a tak se to pomalički uš začalo rozrústat a uš se to tadi, uš se to tadi jako rošířilo a ostálo to tak a je to dvaaštiricet rokú. 75

76 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Rakvickí boti se zlatými gambičkami. Příloha č. 2 Rakvická chasa

77 Příloha č. 3 Dívka oblékající se do kroje. Na hlavě má karkulku, peřinka u pasu je klobás. Příloha č. 4 Detail dvou dívek v krojích. Na hlavách mají kotúče.

78 Příloha č. 5 Příchod mužáků v krojích. Příloha č. 6 Detail dívčího kroje pupikoví kalhoti a spodní sukně zvané škrobeňice

79 Příloha č. 7 Poslední pár hodového průvodu, za nimi jdou čtyři sklepňíci a za nimi muzikanťi. Příloha č. 8 Mája a kolem ní šúňí/zelení/búda.

80 Příloha č. 9 Rakvické děti v krojích. Příloha č. 10 Dívka oblékající se do kroje kolem pasu má potkasák.

81 Příloha č. 11 Ďefčica v kroji v hodovém prúvodu.

82 Příloha č. 12 Šohaj v chlapeckém kroji.

83 Příloha č. 13 Šohaj v třaslavicách.

84 Příloha č. 14 Stárki ve vaperkách.

85 Příloha č. 15 Část dívčího kroje obršlák a fialová kordula. Příloha č. 16 Třaslavicová košela/šňúrkovica.

86 Příloha č. 17 Stavjáňí máje.

87 Příloha č. 18 Detail dívčí krojové sukně starorůžová krajková porta ve spodní části sukní. Příloha č. 19 Detail dívčí malované sukně; detail vaperki.

88 Příloha č. 20 Momentka šohaji při verbováňí/verbuňku Příloha č. 21 Detail máje seznam přespolních/přespolňákú.

89 Příloha č. 22 Detail dívčí kordule. Příloha č. 23 Ďefčice v krojách.

90 Příloha č. 24 Rakvické kroje v minulosti. První fotografie pochází z rozmezí let , druhá je z roku 1956.