Lidová architektura a vesnická sídla Padesát let právní ochrany památek

Transkript

1 Lidová architektura a vesnická sídla Padesát let právní ochrany památek Pavel BURE 1 Nedílnou a poãetnou souãást památkového dûdictví na í zemû pfiedstavuje také vesnická historická lidová stavební tvorba, zaloïená na aktivitách venkovského obyvatelstva, jejímï v sledkem bylo vytvofiení specifické architektury a urbanistick ch forem vãetnû zásadního podílu na transformaci krajiny. Tato pestrá paleta historick ch kulturních statkû zahrnuje jak jednotlivé obytné a hospodáfiské soubory (zemûdûlské usedlosti), tak samostatné spoleãenské, provozní a technické stavby (dvory, ml ny, hamry, olejny, kovárny, su árny, s pky, hospody, koly, rychty, kostely, fary a dal í) i drobnou sakrální a jinou architekturu (napfiíklad kaple, zvonice, boïí muka, kfiíïe, sochy svûtcû, milníky, mostky, studánky). Mohou sem patfiit rovnûï celá vesnická sídla vyznaãující se velkou rozmanitostí, zejména specifickou pûdorysnou skladbou, pûvodní prostorovou kompozicí zástavby a umístûním v terénu. Jedná se o historicky vzniklé sídelní útvary, charakterizované sv mi formálními (architektonick mi a urbanistick mi) i obsahov mi (funkce, obyvatelé, kultura, tradice) znaky, jimiï se vymezují vûãi mûstûm s pfiilehl mi aglomeracemi. Vesnická sídla se stala dûleïit m a ãasto urãujícím krajinotvorn m prvkem, kter je formován pfiírodním prostfiedím a souãasnû ho sv mi parametry ovlivàuje. Sídla a krajina tak ve svém historickém v voji spoleãnû vytvofiily jedineãn prostor naz van venkov. Kulturní hodnoty zde vznikaly po staletí trvající nepfietrïitou ãinností ãlovûka a jsou dûle- Ïit m hmotn m pramenem poznání Ïivota na ich pfiedkû. Souãasnû dnes musíme kulturní dûdictví venkova vnímat i jako v znamn a dosud nedocenûn ekonomick potenciál ve sféfie cestovního a turistického ruchu, samozfiejmû racionálnû pojatého v mezích udrïitelného rozvoje. Zájem o studium lidového stavitelství a poãátky snah o jeho ochranu se v ãesk ch zemích datují od druhé poloviny 19. století. Hlavními dûvody probouzejícího se zájmu o lidové vrstvy a jejich kulturu, jejíï v znaãnou souãástí je i venkovská architektura, byly zejména vrcholící emancipaãní snahy ãeského národa v rámci rakousko-uherské monarchie, spojené s politick mi tlaky na vznik samostatného státu a s upevàováním národní identity, jejíï kofieny a zdroje byly spatfiovány právû na ãeském venkovû. Svou roli jistû sehrály i postupné, ale nezadrïitelné promûny vesnice, vnímané obzvlá tû citlivû pfiedev ím umûleckou a odbornou vefiejností. 1 Skuteãn vûdeck v - Autorem v ech fotografií je Pavel Bure. Obr. 1. Blatnice (okres Uherské Hradi tû), vesnická památková rezervace rozprostírající se na okraji obce v lokalitû zvané Stará hora pfiedstavuje jeden z nejzachovalej ích souborû vinafisk ch staveb. Jednotlivé vinné búdy tvofií souvislou fiadu pfiízemních lisoven zbudovan ch pfieváïnû z nepálen ch cihel s navazujícími do terénu zapu tûn mi sklepy. zkum lidov ch staveb a na nûm zaloïená ochrana v ak byly tehdy u nás teprve v poãátcích. Bádání ovlivàovaly zejména romantická idealizace venkova a sentiment, coï vedlo pfiedev ím k zájmu o v tvarnû a esteticky nejpûsobivûj í prvky lidové architektury. âásteãn odklon od tûchto zkreslujících tendencí pfiinesla aï Národopisná v stava ãeskoslovanská v Praze roku 1895, jeï byla vrcholn m kulturnû-politick m a národopisn m poãinem této Poznámky 1 V této souvislosti pfiipomeàme napfiíklad provolání v tvarného odboru Umûlecké besedy z roku 1880 o v znamu lidov ch staveb a potfiebû zachraàovat památky lidového slohu. 423

2 doby. Vzepûtí národního uvûdomûní konce 19. a poãátku 20. století vneslo do úsilí o poznání a zachování lidov ch staveb urãit idealismus a z nûho plynoucí nereálné poïadavky na konzervování pûvodního vzhledu a Ïivota vybran ch vesnic muzejnû rezervaãní formou. V meziváleãném období âeskoslovenské republiky vznikla celá fiada jiï solidnû teoreticky podloïen ch a odbornû propracovan ch návrhû na zfiízení vesnick ch rezervací (napfiíklad ve tramberku a prûmyslem dosud nepoznamenan ch oblastech na Vala sku, Slovácku, Horácku, Chodsku a v Podkrkono í) a muzeí v pfiírodû, jeï v ak zûstaly neuskuteãnûny. Stejn osud potkal i návrhy vesnick ch rezervací na Vala sku, Poliãsku a Hané pfiipravené koncem 40. a poãátkem 50. let. Jedin m, ale v znamn m a prûkopnick m poãinem z první poloviny 20. století v této oblasti bylo zaloïení Vala ského muzea v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm bratry JaroÀky v roce Radikální zmûny politického a ekonomického systému uskuteãnûné nedlouho po skonãení 2. svûtové války mûly pro venkov dalekosáhlé tragické následky a staly se jednou z nejkritiãtûj- ích etap v jeho historii. Vnucená násilná a drastická transformace zpûsobila definitivní rozklad sociální struktury venkova doprovázen cílevûdomou likvidací nejprogresivnûj í vrstvy vesnického obyvatelstva a byla pfiíãinou pfieru ení po staletí trvající kontinuity jejího kulturního v voje. To se v oblasti stavební tvorby projevilo zámûrn m odklonem od tradiãních a Ïivotaschopn ch hodnot pûvodní vesnické architektury a plo n m roz ífiením materiálovû, konstrukãnû i tvarovû typizované uniformní nevzhledné zástavby rodinn ch a takzvan ch bytov ch domû. Kolektivizace navíc zásadním zpûsobem promûnila charakter krajiny a zemûdûlská velkov roba ji bezohlednû poznamenala cizorod mi velkokapacitními hospodáfisk mi stavbami. Nedo lo samozfiejmû pouze k újmû kulturní a estetické, ale ãasto byla ve znaãné mífie naru ena i ekologická rovnováha rozsáhl ch území, která se vytváfiela dlouhá staletí. Náprava v ech tûchto nedomy len ch krokû, uplatàovan ch ve stylu známého hesla poruãíme vûtru de ti, je dnes mimofiádnû komplikovaná. Vesnické obyvatelstvo bylo vystaveno silnému tlaku státních, stranick ch i místních orgánû, skrytû i otevfienû tvrdû vynucujících zmûnu Ïivotního stylu, zfieknutí se v eho starého a tradiãního a hlásajících oficiální doktrínu pfiiblíïení vesnice mûstu. Logick m dûsledkem tohoto stavu bylo urychlení zániku dosud pfievaïujícího fondu pûvodních vesnick ch staveb i rozpadu historického urbanismu vesnick ch sídel, do jehoï struktury vinou nízké úrovnû územního plánování násilnû pronikaly novostavby. Dal í tûïkou ranou pro pfievládající pûvodní architekturu venkova i celá venkovská sídla byl odsun nûmeckého obyvatelstva z rozsáhl ch pfiíhraniãních území provázen pfiíchodem zpravidla kulturnû, sociálnû, ekonomicky, mentálnû a etnicky odli n ch nov ch osídlencû, kter m chybûly jakékoliv vazby a vztah k danému prostfiedí. Pfiíãinami postupné likvidace vesnického osídlení bylo také vytvofiení irok ch hraniãních pásem podél takzvané Ïelezné opony, vznik rozlehl ch vojensk ch v cvikov ch prostorû a rovnûï budování vodních dûl se zátopov mi územími podél tokû fiek a zintenzivnûní povrchové dûlní ãinnosti zejména v severozápadních âechách. Asi jedin m pozitivním a v mezinárodním mûfiítku ojedinûl m jevem tohoto období, kter mnohde zabránil úplné plo né likvidaci lidov ch staveb a nûkde pomohl i zachovat celou strukturu vesnického osídlení, byl fenomén chalupáfiství, jenï se od skromn ch zaãátkû v 50. letech rozvinul do mimofiádn ch rozmûrû. Jeho vznik v raznû ovlivnila státem silnû regulovaná a omezená moïnost cestování do zahraniãí, coï podnítilo témûfi masov únik obyvatel ze smogem zamofien ch a nevlídn ch mûstsk ch sídel a z dosahu v udypfiítomného byrokratického aparátu na o poznání klidnûj í a zdravûj í, ale postupnû se vylidàující venkov. Zejména zpola opu tûné oblasti b val ch Sudet sk taly v tomto smûru mnoho pfiíleïitostí. Za této situace nepfiíli pfiíznivé pro památkov fond lidové architektury bylo velmi pozitivním poãinem vydání zákona ã. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, kter právnû kodifikoval památkovou péãi a mimo jiné vymezil pojem památková rezervace. UmoÏnil tak institucionální ochranu památek lidové architektury formou zápisu do Státního seznamu kulturních památek (nyní Ústfiední seznam kulturních památek), vytvofiil pfiedpoklady pro jejich systematiãtûj í a na vûdecké bázi zaloïené studium a pomohl je interpretovat jako rovnoprávnou souãást na eho památkového dûdictví. Pfies v echny progresivní rysy v ak bylo naplàování a uplatàování zákona v soudob ch podmínkách socialistického zfiízení znaãnû obtíïné, v nûkter ch pfiípadech pfiímo nemoïné. Vznikl také státní ústav a posléze téï krajská stfiediska památkové péãe a v jejich rámci pak oddûlení lidové architektury. Prvním a základním úkolem pracovníkû tûchto oddûlení byla inventarizace a evidence památek lidové architektury na celém území státu a zápis vybran ch a nejcennûj- ích z nich do Státního (nyní Ústfiedního) seznamu kulturních památek. V ãasové tísni a ãasto s mimofiádn m osobním nasazením byly pfiedev ím v 50. a 60. letech provádûny prûzkumy a pofiizována dokumentace zátopov ch a tûïebních oblastí. Od 70. let 20. století se stala prioritou tûchto specializovan ch pracovi È pfiíprava návrhû vesnick ch památkov ch rezervací a zón. Na základû proveden ch prûzkumû bylo vytipováno asi jedno sto architektonicky a urbanisticky nejcennûj ích lokalit a pfiipraveny návrhy na jejich prohlá ení za vesnické památkové rezervace, jeï se v ak pfies ve kerou snahu nepodafiilo z politick ch dûvodû i vinou nezájmu státních a samosprávn ch orgánû prosadit. Motivací k ãinnosti bylo rovnûï existenãní ohroïení drobn ch a ekonomicky nev znamn ch, ale právû proto dosud památkovû hodnotn ch vesnick ch sídel, vypl vající z vládou schválené takzvané stfiediskové soustavy osídlení, jeï podobné malé vesnické útvary zafiazovala do kategorie na doïití. Jedin mi konkrétními v sledky tohoto úsilí v ak v prûbûhu let bylo vyhlá ení Mûstské památkové rezervace tramberk (okres Nov Jiãín) s unikátním souborem rouben ch domû karpatského typu v roce 1969 a prohlá ení areálu vinn ch sklepû zvan ch PlÏe v Petrovû u StráÏnice (okres Hodonín) za památkovou rezervaci v roce V období 70. a 80. let vzniklo téï nûkolik men- ích regionálních muzejních expozic lidové architektury, které sv m charakterem a metodami ochrany památek lidového stavitelství kombinují obû základní formy zachování na pûvodním místû (in situ) a pfienesení na nové místo (transfer). Jde zejména o Národopisné muzeum Slánska ve Tfiebízi (okres Kladno), Polabské národopisné muzeum v Pfierovû nad Labem (okres Nymburk), Soubor lidov ch staveb Vysoãina a Betlém v Hlinsku (okres Chrudim), Muzeum lidové architektury v Zubrnicích (okres Ústí nad Labem), Expozice lidov ch staveb v Rymicích (okres KromûfiíÏ) a Hanáck skanzen v Pfiíkazích u Olomouce (okres Olomouc). Rozvíjela se ãi byla novû zakládána také velká muzea v pfiírodû, tvofiená pfieváïnû pfienesen mi stavbami nebo jejich rekonstrukcemi nejvût í a nejznámûj í z nich je Vala ské muzeum v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm (okres Vsetín), dále napfiíklad Muzeum lidov ch staveb v Koufiimi (okres Kolín), Muzeum vesnice jihov chodní Moravy ve StráÏnici (okres Hodonín), v posledních letech pak Muzeum vesnick ch staveb stfiedního Povltaví ve Vysokém Chlumci (okres Pfiíbram), Expozice lidové architektury v Chanovicích (okres 424

3 Obr. 2. Hlinsko-Betlém (okres Chrudim), vesnická památková rezervace, kde rovnûï sídlí Soubor lidov ch staveb Vysoãina, kter je ve správû NPÚ ÚOP v Pardubicích. Hlinecká fiemeslnická ãtvrè Betlém je ojedinûle zachovan m souborem pfieváïnû rouben ch drobn ch fiemeslnick ch obydlí, zachránûn m pfied plo nou likvidací spontánním úsilím odborníkû i vefiejnosti v 80. letech. Objekty jsou vyuïity ãásteãnû jako specializované muzejní expozice, ãásteãnû ke kulturním ãi jin m úãelûm. Dal í souãástí Souboru lidov ch staveb Vysoãina je muzeum v pfiírodû na Veselém kopci a ve Svobodn ch Hamrech. Obr. 3. Zubrnice (okres Ústí nad Labem), vesnická památková rezervace se Souborem lidové architektury Zubrnice, kter je ve správû NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem. V obci malebnû rozloïené nad údolím Luãního potoka najdeme fiadu pfiíkladû mohutn ch rouben ch, hrázdûn ch i zdûn ch usedlostí typick ch pro oblast âeského stfiedohofií. Nûkolik staveb bylo do muzea v pfiírodû pfieneseno z blízkého okolí. Nûkteré z nich jsou vyuïity k expoziãním úãelûm, jako napfiíklad zobrazen statek ãp. 61, kter spolu s okolními objekty na návsi tvofií jádro muzea. Obr. 4. Hola ovice (okres âeské Budûjovice), vesnická památková rezervace zapsaná v roce 1998 do Seznamu svû- tového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO. Unikátnû autenticky a celistvû zachovaná vesnice z jihoãesk ch Hlubock ch Blat. Na stfiedovûk ch hloubkovû orientovan ch parcelách stojí v charakteristickém dispoziãním uspofiádání podél obdéln ch dvorû jednotlivé statky títovû orientované do rozlehlého prostoru návsi. Pravidelnû se stfiídající rytmus prûãelí domû, s pek a bran zdoben ch plastick mi rustikálními ornamenty vytváfií neopakovateln harmonick obraz sídla. Obr. 5. Pfiíkazy u Olomouce (okres Olomouc), vesnická památková rezervace, kde rovnûï sídlí Hanáck skanzen, kter je ve správû NPÚ ÚOP v Olomouci. Pfiíkazy jsou typickou velkou hanáckou obcí s dlouhou protáhlou návsí lemovanou bohat mi statky, u dvou usedlostí se dochovala tradiãní Ïudra. âást zástavby je zbudována z nepálen ch cihel stejnû jako unikátní soubor paletov ch pfiíãnû prûjezdn ch stodol, které jsou základem zmiàované muzejní expozice. Obr. 6. RoÏnov pod Radho tûm (okres Vsetín), Vala ské muzeum v pfiírodû, národní kulturní památka. Na e nejstar í a nejvût í muzeum v pfiírodû zaloïené bratry JaroÀky v roce Pohled na tzv. BillÛv dûm pfienesen z roïnovského námûstí a situovan v pûvodní ãásti zvané Dfievûné mûsteãko. V dal ím období bylo muzeum roz ífieno o Vala skou dûdinu a Ml nskou dolinu a pro své mimofiádné hodnoty bylo prohlá eno národní kulturní památkou. Obr. 7. Velká Lhota (okres Vsetín), národní kulturní památka. Jedin u nás dochovan dfievûn tzv. toleranãní kostel, postaven v roce 1783, bezprostfiednû po vydání toleranãního patentu, v horském, krajináfisky hodnotném terénu v tradiãnû evangelickém prostfiedí. Prostá konstrukãnû jednoduchá stavba dokonale zapadá do okolního pfiírodního prostfiedí. Obr. 8. KuÏelov (okres Hodonín), kulturní památka, expozice Technického muzea v Brnû. Celistvû dochovan areál zdûného vûtrného ml na holandského typu postaveného na úpatí Bíl ch Karpat v roce Kompletnû opraven a k expoziãním úãelûm vyuïit objekt s pûvodním technick m zafiízením a obydlím mlynáfie je v raznou krajinotvornou dominantou. Obr. 9, 10. Hoslovice (okres Strakonice), národní kulturní památka, expozice Muzea stfiedního Pootaví Strakonice. Zcela unikátnû dochovan vodní ml n stfiedovûkého pûvodu, donedávna ob van pûvodnímu majiteli, vykoupen Jihoãesk m krajem a citlivû opraven vãetnû pûvodního technického zafiízení a obydlí majitelû, stav pfied (9) a po obnovû (10). 425

4 11 12 Obr. 11. Vlastibofi (okres Tábor), vesnická památková rezervace. Jihoãeská vesnice s mnoïstvím dochovan ch zdûn ch statkû tzv. blatského typu, postaven ch pfieváïnû v období prvních dvou tfietin 19. století. Lidová architektura této oblasti vyniká mimofiádnû bohatou dekorativní plastickou v zdobou prûãelí usedlostí. Jednou z nich je i vyobrazen statek ãp. 36. Obr. 12. Pfií ovice (okres Liberec), BiãíkÛv statek, kulturní památka. Roubená usedlost ãp. 11, tzv. turnovského typu, citlivû udrïovaná pûvodními majiteli. Typick a autenticky zachoval reprezentant lidového stavitelství této oblasti. Obytná ãást pochází v dne ní podobû z roku 1811, brána byla postavena roku Klatovy) a Podorlick skanzen KrÀovice (okres Hradec Králové). Kromû toho byly zfiizovány i drobné expozice v nûkter ch solitérních památkovû hodnotn ch lidov ch stavbách, které byly opraveny a poté vyuïity k muzejním nebo jin m kulturním úãelûm. Roku 1987 vydan nov památkov zákon ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, ve sv ch ustanoveních je tû více rozpracoval a zdûraznil problematiku památkovû chránûn ch území zavedením pojmû památková rezervace, památková zóna a ochranné pásmo, ale ani takto roz ífiené moïnosti územní památkové ochrany sídelních útvarû nepfiinesly v oblasti péãe o lidovou architekturu v následujících letech Ïádoucí efekt. V období po roce 1990 do lo k prohloubení zájmu o památky lidového stavitelství jak na poli jejich legislativní ochrany, tak pfii jejich prûzkumu a dokumentaci. Jinak fieãeno, podmínkou i v chodiskem pro kvalifikovan v kon památkové péãe se stalo systematické budování dokumentaãní základny a hlub í poznávání památkov ch hodnot jednotliv ch staveb i cel ch území chránûn ch vesnick ch sídel. V tomto smûru se základním pfiedpokladem kvalitní péãe o památku stalo provedení odborného prûzkumu dané stavby ãi lokality. Zmûnu nazírání a nárûst informací o vesnickém stavitelství pfiiná ely jiï od 70. let ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû praktikované progresivní postupy stavebnû- -historick ch prûzkumû, odvozené od metodiky prûzkumû mûstsk ch domû, a od 90. let dochází spolu s rozvojem vûdeckého bádání k dal ímu rozpracování tûchto metod. Roz ífiení stavebnû-historick ch prûzkumû do standardní památkové praxe a také rozvoj dendrochronologie (zjednodu enû fieãeno urãování stáfií pokáceného dfieva podle letokruhû) pfiispûlo k neb valému prohloubení znalostí o historick ch vesnick ch stavbách a souãasnû umoïnilo uãinit mnohé pomûrnû pfiekvapivé nálezy fiady do té doby neznám ch unikátních vesnick ch staveb pozoruhodn ch z hlediska jejich stavebního v voje, dochovan ch archaick ch konstrukãních fie ení i fyzického stáfií. Díky tomu mohly b t tyto stavby nejen poznány a zdokumentovány, ale rovnûï památkovû obnoveny a zachovány za v echny jmenujme napfiíklad roubené stavby v osadách Vitûjovice (okres Prachatice), Saky (okres Kladno), Rtynû v Pokrkono í (okres Trutnov), âistá (okres Svitavy), Vraclav (okres Ústí nad Orlicí). Také oblast vûdy a v zkumu je v znamnou platformou umoïàující pracovníkûm památkové péãe realizovat své zámûry, které pomáhají roz ífiit dokumentaãní základnu a poznatky o památkovém 426

5 fondu vesnického stavitelství. Rozvoj státem financované vûdeckov zkumné ãinnosti v 90. letech znamenal znaãné posílení aktivit, které mají pro vûdecké studium i památkovou ochranu lidové architektury a vesnick ch sídel nezastupiteln v znam. V souãasné dobû jsou pracovi tû Národního památkového ústavu nositeli fiady projektû a úkolû zab vajících se praktick m i teoretick m v zkumem lidového stavitelství. Od 90. let je patrn i pozitivní posun v pfiístupu státních orgánû k ochranû památek lidového stavitelství, obzvlá tû dosud opomíjen ch vesnick ch sídel, pfiípadnû ucelen ch areálû lidov ch staveb. JiÏ v roce 1990 bylo vyhlá kou Jihoãeského krajského národního v boru v âesk ch Budûjovicích prohlá eno dvacet památkov ch zón v obcích okresû âeské Budûjovice, âesk Krumlov a JindfiichÛv Hradec. Zatím nejv znamnûj ím krokem bylo prohlá ení edesáti památkov ch rezervací lidové architektury vládou âeské republiky v kvûtnu roku 1995 a následné prohlá ení sto tfiiceti osmi památkov ch zón lidové architektury Ministerstvem kultury âeské republiky v záfií téhoï roku. V letech 1991, 1993 a 2004 doplnil Magistrát hlavního mûsta Prahy seznam památkov ch zón o devût historick ch jader kdysi samostatn ch obcí v okrajov ch ãtvrtích, pfiípadnû fiemeslnick ch sídelních enkláv konstituovan ch zpravidla v prûbûhu 19. století v souvislosti s Ïiveln m rozvojem praïské aglomerace. Dosud posledním poãinem v tomto smûru bylo prohlá ení dal ích ãtyfiiceti sedmi vesnick ch památkov ch zón Ministerstvem kultury âeské republiky v roce Celkovû se tedy v souãasnosti legislativní ochrana vztahuje na edesát jednu památkovou rezervaci a dvû stû ãtrnáct památkov ch zón s dochovan mi soubory lidového stavitelství. K tomu je nutné je tû dodat, Ïe pfieváïnou vût inu textov ch, mapov ch a plánov ch podkladû a dokumentace pofiídili a zpracovali pracovníci odborné sloïky památkové péãe. I kdyï se uveden poãet památkovû chránûn ch vesnick ch sídel mûïe zdát relativnû vysok, pokud ho srovnáme s celkov m poãtem vesnick ch sídel u nás, kter ch je cca , nejde o tak velké ãíslo. Navíc z hlediska architektonické i urbanistické historické typologie není dosud soubor chránûn ch vesnick ch lokalit zcela úpln a na la by se i fiada mimofiádnû památkovû hodnotn ch vesnick ch sídel, která v seznamu chybûjí. Bude tedy tfieba v budoucnu reálnû uvaïovat o jeho doplnûní (dokud je je tû z ãeho vybírat). Územní památková ochrana cel ch vesnick ch sídel nebo jejich ucelen ch ãástí pfiedstavuje v souãasnosti nejperspektivnûj í a nejkomplexnûj í formu památkové péãe o lidovou architekturu, jelikoï umoïàuje do památkového reïimu zaãlenit v echny souãásti a atributy daného sídla, aè uï jde o jednotlivé stavby, pûdorysnou strukturu, kompozici zástavby nebo vnûj í vazby na pfiírodní prostfiedí. Díky tomu lze zachovat urãit stupeà autenticity prostfiedí, snadnûji prosazovat základní principy památkové péãe ve stanoveném reïimu i bezprostfiednûji sledovat názory a dûní v lokalitû a aktivnû na nû pûsobit. V této souvislosti je nutné pfiipomenout dûleïit mezník v péãi o památkovû chránûná vesnická sídla, jímï bylo rozhodnutí Ministerstva kultury âeské republiky z roku 1997 o zfiízení Programu péãe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny, do nûhoï je roãnû vkládána ãástka zhruba v rozmezí milionû korun. Díky tomu dostali pracovníci památkové péãe do rukou urãit nástroj k aktivnímu ovlivàování stavebnû-technického stavu památkového fondu v památkovû chránûn ch lokalitách. Tam, kde se vlastníci kulturních památek iniciativnû zapojili do spolupráce a ãerpají finanãní prostfiedky na obnovu a údrïbu sv ch nemovitostí z tohoto dotaãního titulu, do lo ãasto k neãekanû pozitivní promûnû vzhledu obce i vztahu místních obãanû k instituci památkové péãe. PfiestoÏe jde v památkovû chránûn ch vesnick ch sídlech pro památkáfie o komplikovanou, zdlouhavou a vyãerpávající práci, rozhodnû ji nelze oznaãit za zbyteãnou a neúãelnou. Ba právû naopak! Dal ím potvrzením hodnot lidové architektury bylo prohlá ení sedmi vybran ch staveb a areálû za národní kulturní památky (jedná se o Vala ské muzeum v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm, Areál Pusteven na Radho ti okres Vsetín, rodn dûm Franti ka Palackého v Hodslavicích okres Nov Jiãín, areál vodního ml na v Hoslovicích okres Strakonice, areál hospodáfiské vesnické usedlosti v Bolevci okres PlzeÀ-mûsto, dfievûn toleranãní kostel ve Velké Lhotû okres Vsetín a dfievûn hfibitovní kostel v Broumovû okres Náchod) a rovnûï zápis Vesnické památkové rezervace Hola ovice do Seznamu svûtového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO v roce Za pozitivní fakt lze oznaãit skuteãnost, Ïe na v ech územních odborn ch pracovi tích Národního památkového ústavu se postupnû podafiilo vyãlenit jednoho ãi více specialistû zab vajících se agendou lidové architektury a vesnick ch sídel jakoïto specifick m druhem památkového dûdictví. Vzhledem k nárûstu operativní agendy v souvislosti s v konem památkové péãe ve vesnick ch památkov ch rezervacích a zónách bude tfieba uvaïovat o personálním posílení tohoto úseku. Národní památkov ústav se soustavnû vûnuje také osvûtové práci a popularizaci památek lidové architektury a jejich ochrany. Je pofiadatelem nebo se podílí na fiadû aktivit, jejichï posláním je roz ífiit poznání o tomto druhu památkového dûdictví v odborn ch kruzích i mezi irokou vefiejností. Pfiedev ím je tfieba jmenovat poãetnû nav tûvované pravidelné kaïdoroãní mezinárodní semináfie vûnované problematice lidového stavitelství, jejichï první roãník se uskuteãnil jiï v roce Souãasn politick i ekonomick v voj i celospoleãenské trendy v ak pro venkov, vesnická sídla i jejich památkov potenciál pfiiná ejí fiadu rizik a hrozeb, s nimiï je nutné se vyrovnat, reagovat na nû a spoleãnû jim ãelit, jinak lze reálnû pfiedpokládat v nepfiíli vzdáleném ãasovém horizontu zánik venkova v jeho tradiãním pojetí a osobitosti vãetnû v ech jeho pozitivních vlastností ovlivàujících Ïivot celé spoleãnosti. Pfiedpokladem pro udrïení tváfinosti, ducha a charakteru venkova je respekt pfied zdûdûn mi hodnotami, jejich kultivace a rozvíjení v podobû citlivû navazující na dochované podnûty. Z hlediska architektonicko-urbanistického jde o ohleduplné zaãlenûní nov ch budov do existující zástavby podle urãit ch pravidel obsaïen ch v kvalitnû zpracované územnû plánové dokumentaci, jejíï nástroje a regulativy je tfieba aplikovat rovnûï pro údrïbu, opravu, úpravu a obnovu stávajícího pûvodního, mnohdy památkovû cenného stavebního fondu vesnic. Abychom se mohli pokusit takto ponûkud abstraktnû a obecnû formulované úkoly plnit, nebo alespoà pfiipravit podmínky pro jejich plnûní, musíme vïdy dobfie poznat pfiedmût na eho zájmu v jeho historick ch souvislostech i s problémy souãasné situace, pfiesnû definovat dûvody a v znam na eho snaïení a také urãit hodnoty, které je tfieba se nauãit vnímat, rozvíjet a chránit. Klíãem k úspûchu je nepochybnû vzájemná spolupráce v ech zúãastnûn ch subjektû, nejen odborné a v konné sloïky památkové péãe, ale samozfiejmû i obecních samospráv a iroké vefiejnosti místních obãanû. V následujících padesáti letech na nás tedy jistû ãekají nové v zvy a úkoly. 427