Nastolování agendy- souvislosti a procesy. Vývoj problematiky Veřejný problém a jeho hlavní rysy K formování veřejné, mediální a politické agendy

Transkript

1 Nastolování agendy- souvislosti a procesy Vývoj problematiky Veřejný problém a jeho hlavní rysy K formování veřejné, mediální a politické agendy

2 Vývoj problematiky Schopnost médií nastolovat důležité problémy a témata ve veřejném mínění zaznamenali první autoři již v 20. letech 20. století. Jeden z prvních byl W. Lippmann, dále R. Park, ve 40. letech H. Lasswell, P. Lazarsfeld, R. Merton. Známý je výrok B. Cohena z r.1963 tisk nemusí být příliš úspěšný, když lidem říká, co si mají myslet, ale je úspěšný, když svým čtenářům říká, o čem mají přemýšlet.

3 Chapel Hill Study Předpoklady o působení tisku poprvé testovali v prezidentské předvolební kampani 1968 září, říjen McCombs a Shaw. Dotazovali se 100 respondentů, kteří se nehlásili k žádnému z prezidentských kandidátů. Respondenti měli uvést důležité problémy, na které by se měla soustředit vláda. Odpovědi uspořádali do 15 kategorií.

4 Shodných 15 kategorií použili pro kódování obsahu médií Poté porovnali pořadí tematických kategorií podle nerozhodných voličů s pořadím podle prostoru, který týmž kategoriím věnovala média. Mezi oběma pořadími pozorovali vysoký stupeň korelace, ze kterého soudili, že veřejnost považuje za důležitá taková témata, o kterých se objevuje v médiích více zpráv.

5 V roce 1993 provedli Rogers, Dearing a Bregman analýzu prací, které se nastolování agendy věnovali v letech Identifikovali tradici analýzy politického procesu, kde je kladen důraz na to, jak je utvářena politická agenda a tradici výzkumu účinků masové komunikace, jak mediální agenda formuje agendu veřejnou. K důležitým pojmům, s kterými se v této oblasti pracuje, patří pojem veřejný problém.

6 V rámci analýzy politického procesu definovali pojem v r Cobb a Elder jako konflikt mezi mezi dvěma nebo více identifikovatelnými skupinami ohledně procedurálních nebo věcných otázek spojených s distribucí pozic nebo zdrojů. V jejich pojetí má tedy veřejný problém podobu politické kontroverze.

7 Veřejné problémy z hlediska veřejnosti jsou zjišťovány jako problémy, které její oslovení zástupci, resp. reprezentanti považují za důležité. Aby se stal problém veřejným, musí být jako takový identifikovaný a musí být nastolený požadavek na jeho řešení. Autoři rozeznávají kontroverzi problému ve třech rovinách: a) zda problém vůbec existuje, b) zda má být problém řešen, c) jak má být problém řešen.

8 Dearing a Rogers dělí veřejné problémy na konfliktní a valenční. U konfliktních se často vede spor o uznání samotné jejich existence a o to, zda jsou vůbec hodny řešení. U valenčních žádná ze stran sporu nezpochybňuje jejich existenci a nutnost řešení, spor je jen o způsobu řešení problémů. Příkladem konfliktního problému může být spor o výstavbu rychlostní silnice skrze České středohoří. Příkladem valenčního problému je týrání dětí.

9 Valenční povaha problému mu umožňuje rychlý vstup do veřejné, politické a mediální agendy Existuje dělení problémů z hlediska politik, které mají vést k jejich řešení. Jsou to politiky s ekonomickými a morálními důsledky. Politiky s ekonomickými důsledky vyžadují vyčlenění finančních prostředků, např. penzijní reforma, dostavba dálnic, politiky s morálními důsledky jsou založeny na hodnotových rozhodnutích, např. zákaz potratů, zavedení registrovaného partnerství atd.

10 K formování veřejné, mediální a politické agendy V rámci vývoje zájmu veřejného mínění o veřejný problém je možné identifikovat 5 fází: 1. Preproblémová fáze- objevují se objektivní nepříznivé podmínky, které nejsou jako problém pojmenovány nebo jim veřejnost nevěnuje pozornost 2. Alarmující a objevná fáze formuje se problém jako veřejný. Obvykle jej spustí dramatická událost, která veřejnost na problém upozorní - nazývá se spouštěcí.

11 Kolem problému krystalizují názory a postoje. V této fázi je veřejnost příznivě naladěna ohledně schopnosti společnosti problém řešit. 3. Pochopení ceny řešení- Veřejnost si uvědomuje náklady na řešení, náročnost a obtíže. 4. Pokles intenzity veřejného zájmu jde o náročné řešení, problém je znepokojivý. 5.Post problémová fáze problém mizí, ale může se znovu objevit. V této fázi existují programy a instituce spojené s řešením problému.

12 Formování politické agendy Cobb a Ross člení tento proces do šesti následujících fází: 1. iniciace problému, 2. expanze veřejného problému, 3. adopce problému do veřejné agendy, 4. adopce problému do politické agendy, 5. rozhodovací proces, 6. implementace. O úspěšnosti řešení problému rozhoduje a) nejednoznačnost, b) sociální důležitost, c) časová relevance, d) netechnická, laická definice problému.

13 Veřejnost z hlediska zájmu o veřejnou agendu je definována takto: a) identifikační skupina, malá část veřejnost, která prakticky identifikuje problém a snaží se jej nastolit, jako veřejný b) pozorná veřejnost je část veřejnosti, %, která sleduje veřejné problémy a diskutuje o nich, c) dotčené skupiny, část která se soustředí jen na určité problémy a o ostatní nejeví zájem, d) většinová veřejnost angažuje se ve veřejných problémech jen zřídka a krátce. Pokud jde o dramatický problém, tak projeví zájem.

14 Pokud je problém nastolen ve veřejném mínění, do veřejné agendy, dostává se odtud do politické agendy. Buď jej tam prosadí zájmová skupina nebo zákonodárci s podporou veřejného mínění. V literatuře existují 3 koncepty, které se pokoušejí vysvětlit podstatu kauzálního působení médií na agendu veřejnosti. Jsou to paměťový koncept, koncept důvěry v mediální instituce a koncept šancí a individuálních priorit.