K VÝUCE ZÁKLADNÍCH HUDEBNĚ THEORETICKÝCH PŘEOMĚTÚ NA ODBORNÝCH HUDEBNÍCH UČILIŠTÍCH /Všeob. hudeb. nauka, intonace, harmonie, forffly/

Transkript

1 K VÝUCE ZÁKLADNÍCH HUDEBNĚ THEORETCKÝCH PŘEOMĚTÚ NA ODBORNÝCH HUDEBNÍCH UČLŠTÍCH /Všeob. hudeb. nauka, intonace, harmonie, forffy/ Vadimír Poš Jednou ze zajímavých thezí z okruhu fiozofického světa Aristoteova a Patonova je tato: 11Mutata musica - mutata res pubica", což znamená: "mění-i se hudba - mění se i stát". Je pravda, že se nám obsah tohoto citátu dnes může zdát trochu přehnaný. Mah by však pro nás být spíše zajímavým důkazem toho, jaký význam přisuzovai staří Rekové kuturnosti sv9ch obcí. a - jak značný důraz kadi na etiku v souvisosti s estetikou normáního běhu života, ve kterém měa zřejmě hudba centrání význam. - V souvisosti s poitickými změnami konce roku 1989 ve střední a východní Evropě mohi bychom dnes spíše říci:' 11Mutata res pubica - mutata musica". Hedání nových cest hudební výchovy, navazování mezistátních poitických a kuturních kontaktů i naše dnešní konference o novém pojetí výuky hudebně theoretických předmětů na různých typech ško, je toho zcea přesvědčivým dokadem. Rešeni tohoto Úkou /nejen na odborných škoách/. vyvoávají především dvě věci: značné rozšíření tematiky hudebhí teorie v souvisosti s prudkým vývojem hudby od počátku 20. stoetí /mám tu na mysi nejen hudbu vážnou, nýbrž i hudbu popuární, zábavnou i jazz/ a z toho vypývající probém časový. Jinak řečeno - - jak domyset systém odborného hudebně theoretického vyš<oení během no máního ttyř-či pětietého studia, aby nedošo k jeho zpovrchnění, nýbrž naopak k jeho zkvaitnění, prohoubení a k jeho.větší i trvaejší činnosti. Oba prob émy - tematický a asový -.v,y Ústují do d.ůeži tého průsečíku, jímž je nový s ystém i metodick přistup k více- méně tradianím předmětům hud bní :teorie. Přitom je třeba.budovat dáe tyto nauky na principu prof siohá- ní odbornosti, ae přitom tak, aby by zajištěn prak't'i'cký kontakt s živým hudebním děním. Ke všem těmto požadavk přistupuje nutný aspekt osobního zaangažování studenta, j ho aktivizace neboi jeho vtahování do tvořivého vzděávacího procesu. Jen pod tímto zorným Úhem se rozvíjí osobnost žáka či studenta do šíře 21

2 i houbky, probou í se v něm zájem o jinak trochu šedivé předměty které někdy dokonce nudí a zdají se nepotřebné. Právě na tomto poi se ukáže opr8vdová pedagogická schopnost učitee, nebot vysvětovat věci nadmíru zajímavé či pracovat s dětmi či studenty nadprůměrně nadanými, nebývá ani obtížné,aní kompikované:. K probému "všeobecná hudební nauka. a intonace". Prvým tématem ého pfíspěvku je probém pojetí všeobecné hudební nauky v souvisosti s intonací a suchovým výcvikem. - V českých : zemích a právě tak na Sovensku se vyučuje - dík douhodobé tradici - obě a těmto předmětům odděeně. Dokonce se často stává, že tyto předměty vyučují dva různí učiteé, a to dokonce tak, že jeden neví, čemu právě vyučuje druhý. V průběhu vyučování poměrně máo zajímavé všeobecné hudební nauky /nebot koho asi příiš baví teoretické určování intervaů či stavba akordů, pojednání o stupnicích a tóninách, zákady akustiky apod./ je student utěšován poukazy.na její praktické upotřebení v pozdějším studiu. Je-i intonaci vyučováno odděeně, pak se učite ještě stěží může spoehnout na bezpečné zvádnutí nauky o intervaech či akordech, jak by toho byo piávě potřeba, zejména má-i v mysu využívat souběžně se somizací též intervaové metody. Domnívám se, že daeko épe vyřešii probem tiku obou těchto předmětů přibižně již před sto ety Francouzové a po jejich světém vzoru po 2. světové váce Maaat1: První nazvai spojení eementátní hudební teorie, zpěvu z istu, hudebního diktátu a suchu s kavírní i.mprovi.zací a výcvikem rytmu výrazem "sofége 11 a druzí totéž "Kodáyho metoda". Až. na vzácné výjimky jsou si oba systémy podobny jak vejce vejci. Kodáy by chytrý v tom, že nevyéza vynaezené a nepokouše se objevovat objevené a osvědčené. Naváza prostě na zkušené předchůdce, rozpracova somizaci s apikací na madarskou idovou píseň, napsa k tomu potřebné notové materiáy, da vypracovat metodické poznámky a apikova somizaci i na chromatiku. To je přibižně vše. Pracova systematicky od mateřské škoy až po universitu či hudební akad ie a spěch se sta záhy světovým. Dnes mají jeho metodu 22

3 přeoženou i Japonci. Co je vastně 11sof ége"? Věhasný francouzský hudební v8- dec a známý encykopedi sta Norbert Dufourc ve svém "Larausse de a Musi que" charakterizuje 11sofége" touto důeži tou větou: "Sofége je hudební di scipínou, která vytváří zákad veškerému hudebnímu vzděání". Madarská profesorka Ersébet SzBnyi, vyučující tomuto předmět na hudební akademi i Férence Li szta v Budapešti /tedy na vysoké škoe!/, píše: 11Posáním sofége je dokonaé vyškoení inteekt i suchu tak, výuky harmoni e a hudebních forem. " aby pynue vy stia do Je zajímavé, čemu všemu se ve Franci i v předmětu sofége vyučuje:. zpěvu z i stu.. ; 2. hudebnímu diktátu 3. všeob. hudební nauce 4. hi stori ckým C kíčům 5. transpozici /pode suchu i písmem/ Na konzervatořích i akademiích je sof éž povi nným předmětem a výuka trvá čtyři éta. V ceém systému profesi onáního hudebního studia je soféži vymezeno prakticky nejdůežitější místo, jakožto zákadnímu hudebnímu předmětu. Výuce jsou včnovány 3, někdy až 4 hodiny týdně. Žáci dostávají pravi dená domácí cvi čení, mají učebni ce k procvičování theoreti cké i praktické átky. Vemi zaj1mavé je, že jsou k výuce tohoto předmětu při pouštěny i děti koem deseti et staré, jež často absovují předmět ve čtrnácti až šestáctí etech, ani ž jsou řádnými posuchači odborných ško. Dopňují si tak všeobec é, amatérské hudební vzděání pfi pri vátním studiu některého hudebního nástroje. Smysem návštěvy tohoto předmětu je prohoubení hudebnosti žáků. Středem pozornosti je zpěv z i stu ve všech kíčích, hudební di ktát a přísušná hudební teorie, která se však neváže zcea Úzce na intonaci a její teoreti cké probémy. Ve Franci i exis- tuj k tomuto předmětu bohatá i teratura,.. nebo zde má soféž douhou tradici. Jedním z cíů intonační výuky není však intona- 23

4 ce sama o sobě, nýbrž také značná pohotovost čtení not s všech / kíčích a beskurychá orientace čtení hudebního zápisu. Soféž tedy vede také k čtení z istu v nástrojové výuce. Zdůrazňuje se nejen rozvíjení hudebního taentu, nýbrž i inteektuání výchova múzickou cestou. Soféži se vyucuje ve Francii, taii, Hoandsku, ve skandinávských zemích. Do USA přiša soféž po druhé světové váce v souvisosti s Kodáyho metodou a její větovou propagací. Jak jsem se už zmíni, není tato metoda neznámá ani v Japonsku, Cině i v jiných zemích dáného Východu. - Mysím, že ani u nás není Kodáyho metoda i somizace neznáma. V tradičním pojetí pode francouzského vzoru zača s její propagací Battke a poté bya rozpracována na různé Úrovni od fady známých českých autorů /Doeži/. Ke škode věci se však stao, že pojmu 11sofége" byo porazuměno spíše v německém pojetí, a to jako výučně metodě zpěvu z istu, čímž původní idea tohoto zajímavého a vemi živého hudebního předmětu ztratia na své univerzání hodnotě. když vím, že by obnova původního smysu soféže nebya v našem škoství jednoduchá /chybějí materiáy i vyškoení pedagogové/, odváži bych se přesto optimisticky a především se zaheděním do budoucnosti uvažovat o propojení hudební nauky s intonací, a to jak na škoách profesionáních, tak pří škoení amatérů". Doved bych si docea dobře představit zavedení takovéto dvou-či tříeté soféže aespoň pokusně na některých konzervatořích, akademiích anebo i na pedagogických fakutách. Co mne na této myšence upoutává, je inteigentní propojení teorie s praxí a rozvíjení hudebnosti na praktickém zákadě.. K nauce o harmonii: Daším, poměrně vekým otazníkem je rozumná a čená výuka nauce a harmonii. Tento předmět má krom specifického významu ryze hudebního svůj smys také v tom, že je jakousi hudební matematikou, na které se učí studenti hudby ogjcky myset a že v souvisosti s kontrapunktem a hudebními formami. /a dnes obnoveným vyučováním cizím jazykům/ patří nauka o harmonii k veice cenným "brusům rozumu." příštích hudeb- 24

5 níků. Tak mohou jmenované předměty aespoň zčásti nahradit chybějící studium atiny, matematiky či fyziky na středních škoách. O užitečnosti nauky o harmonii pro porozumění hudební gramatice barokní, kasické. a romantick hudby nebude patrně nikdo pochybovat. Je disci inou, bez níž by jistě byo húdebni vzděání neúpné, nehedě k tomu, že přibižně 66% hudby, kte rou se v průmětu profesionání hudebník zabývá, náeží k těmto styovým 'obdobím. Jen speciaisté tvoří výjimku. Probémem nauky o harmonii je její veká obsahová šíře. Je.:. -i jí vyučováno tradiční obvykou cestou, které tvoří zákad generání bas a na něm vypracovaná cvičení, nanejvýše apikovaná na harmonizaci choráu a na harmonizaci idové písně či jejího doprovodu ve čtyřhasu, vyžaduje její zvádnutí někoika et. Nehedě k tomu, že máokoho asi dnes zajímá chorá a generábas, je hirmonizace idových písní vemi hubenou odměnou perného a sožitého dvouetého studia. Přičteme-i k těmto věcem vemi často se vyskytující se zabýváním detaiy, že s811pro stromy nevidí es a ztrácení přehedu po podstatných věcech, zkostnatěost podání 11žeezných pravide 11 a pouček o citivém tónu, paraeních oktávách nebo kvintách, honba učiteů za zakázanými postupy přísné harmonické věty, zmíněným generábasem, který má k skadateské praxi vemi daeko, pak se nedivme měsíc od měsíce vzrůstajícím nesympatiím k tomuto předmětu. - Uvážíme -i, že se jmenovaným cíům věnují 2-3 hodiny týdně po dvě éta, je disproporce mezi vynaoženou námahou a dosaženými cí i víc než zarážející. Otázkou tedy je, jak výuku tohoto předmětu oživit, zprůhednit, nadehčit, čii zbavit jej škoometského baastu, zhustit do praktické komprimující formy, uvést ho do styku s živou praxi nástrojovou, učinit ho jedním ze zdrojů pěstování praktické hudebnosti studentů a otevřít jím bránu i k moderním styům 20. stoetí, kteréžto téma je na většině ško do s.ud tabu, protože se nejen neví, co s ním, ae také pro ně nezbývá prostě čas.. Provokativními otázkami by třeba už moho být, proč nezačít jednodušším a praktičtějším tříhasem, havně při doprovodech i- 25

6 dových písní, proč stáe jen bazírovat na kadenci -V-V-, když je jí možno oživit řadou náhradních akordů, proč kompikovaně v_ymýšet přechody z t6niny do t6niny při diatonické moduaci, když nás tam může převést moduující meodie, jak tomu vždy v praxi je, proč vyk ádat o sožitých a "neprůstřených" cestách chromatické moduace, když je možno vemi ehce moduovat chromatickým zvýšením tónu v jednom z hasů, který vyústí do přísušné toniky /a tomuto probému je možno porozumět dokonae během čtvrt hodiny!/. Ani zdánivě sožitá,avšak obávaná nauka o oterovai:iých akordech nevyučuje rychý postup, pochopí -i se vemi jednoduchý prindip rozvádění aterací jakožto uměe zavedených citivých tónů kesajících či stoupajících. Pravidem tu prostě je, že čím je sožitější harmonie pro oko /vizuáně/, tím jednodušší je pro rpzum. Za důežité považují pěstovat harmonií se studenty havně u kavíru či s kytarou v ruce, harmonizovat písně nejen v dur či mo systému, nýbrž i v církevních tóninách, vytváření vastních příkadů ve formě krátkých vět, tanců, rand, písňových forem, improvizování a meodizování sopránu při různých spojích, komponováni krátkých pre udií, passacagií, pěstováním improvizace v různých systémech a také na zákadě harmonického schematu bues a podobně. Osobně bych za a průpravou k nauce o harmonii již v prvním semestru, a to tak, že bych v jakémsi Úvodu probra prvky hudebních forem - motiv-téma-figura-věta, perioda, pak přeše k meodickému komponování a improvizování maých písňových forem, i a to nejen v dur či mo, ae i v církevních tóninách či pentatonice, prostě tak, jak každému.studujícímu "zobák narost'' a _ jak to přirozeně cítí. Tento vstup do hudební ťheorie by by převážně praktický a vyžad va by od prvního okamžiku kreativní spoupráci žáků vymýšením v stních meodicko-harmonických příkadů, psaných pro has či nástroj na který ten či onen student hraje. Tím by se dostao siné podpory uvedené soféži a student by z praxe prostě nevyše. Dokona é praktické propojení s "paní hudbou'' by tím byo zaručeno. 26

7 S harmonií bych zača už od druhého semestru, tedy již v průběhu prvního studijního roku. Zde bych naváza na praktická předchozí cvi eni a pokračova v tvořivé práci, ovšem na harmonické živé bázi, nejen na "epení" generábasu. / když nepomijim jeho význam pro vedení hasů apod. /. Dobře si dovedu představit, že bych j1ž na počátku'druhého studijního roku dokončova diatoniku i nauku o moduaci, zbytek - chromatickou harmonii - by byo možno dobrat na onci čtvrtého semestru. Ve tfetím stu dijním roce by násedovao pojednání a praktická cvičení v technikách modání harmonie a styů 20. stoetí. Od třetího vyučovacího roku by byo možno probírat současně kontrapunkt a paraeně nauku o hudebních formách. Mysím, že by po předchozí průpravě s eementárními hudebními formami a jejich prvky byo možno zbytek átky probrat při dvouhodinovce týdně během pátého semestru a v šestém se zabývat rozbore.m skar:1e..b... Tím.to způ- sobem by se dostao na -všechna požadovan.á émata a havně :- ne-: pracovao by se teoreticky, nýbrž převážně. prakticky. Znovu zdůrazr1uji' že by se neměo při výuce h armonie r forem" z.a. pom'ínat. na nástrojovou improvizaci. - Nejsem si jist, zda mé Úvahy o způsobu výuky na odborných hudebních škoách nejsou příiš utopistické, ae mysím, že když se kdokoi zabývá perspektivami budoucnosti, pak je určitá dávka odvahy a zdravého optimis u nezbytná. Na této cestě přeji českým hudebním škoám všech typů, zejména však - mé veké ceoživotní ásce, Pražské konzervatoři, na které jsem v étech tak rád uči, mnoho zdaru. Ke své předn,šce f ipojuji j ko podkiáff k diskusi náčrt svých představ o systému výuky zákadní hudební teorie 27

8 r f Počet semestr Předmět: 1 2 J B 9 10 N CD r 1 J { 1' t. Soféž Eement.kompozice /1/ Harmonie Moderní modaita 2/1/ 2/1/ J<a ic JTOdern Kontrapunkt fr i- 1 Formy 2, Rozbor skadby 2. Sborový zpěv 2 2 /1/ /i/ Nauka o hud.nástr Hud.-pohyb.výchova ftení part. /dirigov.. 1/2/ 1/2/. +) Pohyb - hud. forma - rytmus - výrazová forma pohybová - - pohybová improvizace - nástrojová improvizace - tanec