Česká zemědělská univerzita v Praze

Transkript

1 Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra pedologie a ochrany půdy Příspěvek k vývoji systému hodnocení zemědělských půd České republiky dizertační práce Doktorand: Ing. Karel Jacko Studium: kombinované Školitel: prof. Ing. Josef Kozák, DrSc., dr.h.c. Konzultant: prof. RNDr. Jan Němeček, DrSc. V Praze dne: 20. května 2011

2 Abstrakt Tato práce má přispět k modernizaci systému bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) na podkladě implementace sledovaných ukazatelů používaných při hodnocení půd v Rakousku, Spolkové republice Německo a případně dalších zemí. Systém BPEJ se bez výrazných změn metodiky užívá v České republice od roku 1981, od této doby došlo ke změnám klimatických a půdních charakteristik. Tyto změny se znatelně přímo odrazily v potřebě inovace tohoto ojedinělého systému. V současné době již probíhají práce na změnách systému BPEJ na podkladě aktuálních potřeb a posledních výsledků výzkumu klimatických změn a degradačních procesů působících na půdu. Dizertační práce má též přispět k možnému rozvoji systému o osvědčené prvky dlouhodobě používané při hodnocení půd v sousedních zemích, zejména s obdobnými půdně klimatickými podmínkami Rakouska a Spolkové republiky Německo. Z toho důvodu byla v České republice vybrána dvě modelová území s navzájem odlišnými půdně klimatickými podmínkami: Železná (hydromorfní půdy, chladné a vlhké klima) a naopak Předměřice na Jizerou (vysychavé půdy). Pro tato území bylo provedeno vyhodnocení půdních vlastností, charakteristika a následné ohodnocení a srovnání systémů hodnocení půd. Tím tato práce je aktuální a potřebná a její výsledky přispějí k lepšímu hodnocení a ochraně půd České republiky. Abstract This study should contribute to the modernization of the Evaluated soil ecological unit system (BPEJ) on the basis of implementation of monitored indicators, which are being used for the soil evaluation in Austria, Federal Republic of Germany and eventually other countries. The BPEJ system has been used in the Czech Republic since 1981 without any expressive changes. Since that time, there had been changes in soil and climatic characteristics. These changes resulted in a need of innovation of this unique system. Currently, researches on the changes of BPEJ system are already being in progress, based on the actual needs and latest research knowledge about climate change and soil degradation processes. Dissertation thesis should also contribute to the possible development of this system by proven indicators, which are being long-term used for the evaluation of soil in neighbouring countries, particularly with the analogical soil climatic conditions of Austria and Federal Republic of Germany. Hence, two model areas with different soil climatic condition were chosen in the Czech Republic: Železná (hydromorphic soils, cold and moist climate) and conversely Předměřice nad Jizerou (soils prone to drought). The evaluation of soil properties, characteristics and consequential assessment and comparison of the evaluation systems were done for these two areas. Thereby this study is actual and useful and its results contribute to better evaluation and conservation of the soils of the Czech Republic. 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji dizertační práci zpracoval samostatně a použil jsem pouze literárních pramenů uvedených v kapitole Seznam použité literatury. 3

4 Obsah Textová část Úvod Cíl práce Popis současného stavu řešeného tématu - literární rešerše Srovnání metod hodnocení půdy v České republice a ve světě Historie hodnocení půdy na území České republiky Bonitační informační systém Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace ZPF Vlastnosti bonitované půdně ekologické jednotky Informační systémy a evidence nemovitostí Hodnocení z hlediska pedologického Hodnocení z hlediska ekologického Hodnocení půdy v zahraničí Závěr k literární rešerši Popis řešení a výsledky výzkumu Úvod Metodika řešení disertační práce Metodika odběrů půdních vzorků na modelových územích Identifikace místa sondy Odběr vzorků a laboratorní stanovení Modelové území Železná Přírodní podmínky Charakteristika území Digitální mapování půd modelového území Železná Kambizemě Horizont orniční Ap nebo horizont drnový Ad Horizont Bv - podorničí Horizont C nebo Bv/C - třetí horizont Pseudogleje Horizont drnový Ad Horizont Bm - podorničí Horizont Bm/C - třetí horizont Modelové území Předměřice nad Jizerou Přírodní podmínky Charakteristika území Digitální mapování půd modelového území Předměřice nad Jizerou Luvizemě Horizont Ap - ornice Horizont B - podorničí Horizont Bt - třetí horizont Regozemě Horizont Ap - ornice Vyhodnocení vybraných sond půdních profilů dle systémů hodnocení půd České republiky a systémů používaných v Německu a Rakousku na vybraných modelových lokalitách Metodické postupy a legislativní předpisy systému hodnocení půd Systém hodnocení půd v Německu a Rakousku Systém bodového hodnocení půd v České republice Modelové území Železná

5 Hodnocení vybraného půdního typu - kambizemě Hodnocení vybraného půdního typu - pseudogleje Výsledné hodnocení pozitivních a negativních prvků uvedených systémů - modelové území Železná Modelové území Předměřice nad Jizerou Hodnocení vybraného půdního typu - luvizemě Hodnocení vybraného půdního typu - regozemě Výsledné hodnocení pozitivních a negativních prvků uvedených systémů - modelové území Předměřice nad Jizerou Závěr - hodnocení s důrazem na uvedení vlastních přínosů Seznam použité literatury Autorské publikace Seznam použité literatury Přílohy Příloha č. 1 - Legislativní a metodické předpisy k hodnocení půd Rakouska Příloha č. 2 - Bodové hodnocení produkčního potenciálu BPEJ

6 Seznam používaných symbolů a zkratek BPEJ - Bonitovaná půdně ekologická jednotka BVT - Bramborářský výrobní typ CLI - The Canada Land Inventory EU - Evropská unie EUROSTAT - Statistical Office of the European Communities (Statistický úřad Evropské unie) FAO - Food and Agriculture Organization GIS - Geografický informační systém GPS - Global Position System (Globální poziční systém) HPJ - Hlavní půdní jednotka HPKJ - Hlavní půdně klimatická jednotka HRDP - Horizontálního plán rozvoje venkova HVT - Horský výrobní typ IRZv - Integrovaný registr zvířat JTSK - Souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální JZD - Jednotné zemědělské družstvo KPP - Komplexní průzkum půd KR - Klimatický region KVK - Kationtová výměnná kapacita KVT - Kukuřičný výrobní typ LFA - Less Favoured Areas LPIS - Land Parcel Identification System (Registr evidence půdy) LUC - Land use capability MF ČR - Ministerstvo financí České republiky MKSP - Morfogenetický klasifikační systém MKVK - Maximální kapilární vodní kapacita MO ČR - Ministerstvo obrany České republiky MZe - Ministerstvo zemědělství NP - Národní park NUTS - La nomenclature des Unités Territoriales Statistiques NZLRI - New Zealand Land Resource Inventory OHR - Objemová hmotnost redukovaná 6

7 OTS - Oceňovací typové struktury PEJ - Půdně ekologická jednotka PES - Produkčně ekonomické skupiny PHP - Podrobný hydropedologický průzkum PSP - Produkční skupiny podniků RC - Registr chmelnic RS - Registr sadů RV - Registr vinic ŘVT - Řepařský výrobní typ SZR - Společný zemědělský registr TKSP - Taxonomický klasifikační systém půd TTP - Trvalé travní porosty UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu) USLE - Universal Soil Loss Equation (Univerzální rovnice ztráty půdy) ÚCZP - Úřední cena zemědělské půdy VGHMÚř - Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad VT - Výrobní typ VÚMOP - Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy VÚRV - Výzkumný ústav rostlinné výroby VÚZE - Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky WGS 84 - World Geodetic System 1984 ZPF - Zemědělský půdní fond ŽP - Životní prostředí 7

8 Textová část 8

9 1. Úvod Tato dizertační práce je zaměřena na problematiku systémů hodnocení půd v České republice (systém BPEJ) a porovnání se systémy Rakouska a Německa. Systém BPEJ ve svém kódovém označení poskytuje informace nejen o půdě samotné, tj. hlavních charakteristikách a klasifikačních zařazení ale i o základních charakteristikách stanoviště, tj. sklonitosti dané lokality, expozici ke světovým stranám a i klimatickým poměrům (teploty x ztráty). Na podkladě těchto informací bylo provedeno ocenění jednotlivých BPEJ, které slouží pro daňové a další účely. Neméně podstatnou vlastností systému BPEJ je i jeho využití pro mnoho dalších aplikací, které jsou následně využity v mnoha odvětví lidské činnosti, o kterých ani na první pohled není zřejmé, že z tohoto systému vychází. Jedná se např. o projektování protierozní ochrany, realizace návrhů pozemkových úprav, rekultivace půdy, protipovodňová ochrana, hodnocení dlouhodobého sucha apod. Systém BPEJ je zároveň nepostradatelný pro fungování státní správy v rámci její činnosti a v rámci integrace zemí Evropské unie. Systém BPEJ je součástí katastru nemovitostí, vychází z něj třídy ochrany zemědělské půdy a poplatky za vynětí. Je rozhodujícím faktorem v rámci redefinice méně příznivých oblastí (LFA), zavádění správné zemědělské praxe (GAEC), nitrátové směrnice apod. Jak je patrné z výše uvedeného, tak systém BPEJ je univerzální nástroj ochrany půdy, vody a krajiny v České republice, a o jeho další zdokonalení se snaží i tato práce na základě implementace zkušeností ze zahraničí. 9

10 2. Cíl práce Cílem mé disertační práce je přispět k dalšímu vývoji systému hodnocení zemědělských půd v České republice. Jedná se zejména o zhodnocení klimatických poměrů, zrnitostního složení, hloubky orniční vrstvy, půdotvorného substrátu, sklonitosti terénu a expozice ke světovým stranám. Dále se jedná o srovnání našeho systému hodnocení zemědělských půd se systémem hodnocení půd ve světě. K této problematice byla též vypracována následující podrobná literární rešerše z aktuálních literárních pramenů, které se jak u nás, tak i ve světě touto problematikou zabývají. 10

11 3. Popis současného stavu řešeného tématu - literární rešerše 3.1. Srovnání metod hodnocení půdy v České republice a ve světě Česká krajina je krajinou po staletí člověkem kultivovanou. Krajinu tvoří z velké části zemědělská půda. Chceme-li hovořit o hodnocení zemědělské půdy, nesmíme opominout historický vývoj. Půda v sobě spojuje vlastnosti přírodního útvaru a kapitálu. Hodnocení půdy od prvopočátku tyto dva základní aspekty zahrnovalo. První pohled hodnotil půdu z hlediska kvality přírodního zdroje, druhý pohled byl ekonomický (produkce, výběr daní). Aby ovšem stát i vlastníci mohli dva předchozí aspekty v plné míře uplatňovat, musela být půda evidována. Novější přístupy hodnocení půdy zahrnují rovněž přístupy ekologické, případně další vycházející z funkce půdy. Metody hodnocení zemědělských půd lze tedy rozdělit z hlediska: 1. přírodního (půdně - klimatického) - Komplexní průzkum půd, klasifikační systémy půd, chemické a fyzikální složení půdy, kontaminace půdy apod., 2. ekonomického - produkční schopnost půd, 3. správního - evidence pozemků v katastru nemovitostí, Registr evidence půdy (LPIS), 4. agronomického - podle pěstovaných plodin, 5. ekologického - mimoprodukční funkce půdy a krajiny, 6. druhu pozemku, 7. kulturní a další související s funkcemi půdy v krajině. Vzhledem k tomu, že jednotlivé způsoby hodnocení půdy se vzájemně prolínají a souvisí, nelze je od sebe striktně oddělit, jsou proto řazeny v následujících základních kapitolách: - hodnocení související se státní správou, - hodnocení z hlediska pedologického, - hodnocení z hlediska ekologického, - hodnocení půd v zahraničí Historie hodnocení půdy na území České republiky Rok první požadavky na odevzdání části výnosů Na území Čech a Moravy, které bylo již ve středověku významně ovlivněno římskou kulturou, dochází ve 12. století k tzv. vnitřní kolonizaci. Vzhledem k růstu domácí populace zde dochází k mýcení lesů, upravování pastvin a dalším změnám způsobené lidskou činností. Již za vlády knížete Oldřicha (období vlády ), v pořadí devátého vládnoucího Přemyslovce, dochází dle první historicky doložené informace z roku 1022, ke sjednocení daňové politiky a vytvoření předchůdce pozdějšího katastru, kde bylo zavedeno vybírání daně z polností, tzv. araturu. Měrnou jednotku definovanou velikostí daněné plochy tvořil lán (dnes plocha o velikosti cca 18 ha). Ve 14. století v období tzv. velké kolonizace přicházejí němečtí kolonisté, kterým jsou přidělovány nové pozemky s pravidelným poměrem šířky k délce 1:24 a tyto jsou již 11

12 evidovány v pozemkových knihách. Měřič neboli lokátor rozhodoval o místě a způsobu založení vesnice, rozmístění orné půdy, pastvin, zahrad, hranic mýcení lesa atd. Evidence majetku byla v té době stále velmi nedokonalá a nebyla jednotně vedena pro celé území Země české. V počátcích feudálního období byla zemědělská výroba prakticky jediným zdrojem pravidelných příjmů (výběr daní) panovníka a jemu podřízené šlechty. To bylo úzce spojeno s vývojem evidence půdy a jejím hodnocení (bonitací). Kvalita zemědělských pozemků byla v minulosti více vyjadřována jejich měrami nežli skutečnými půdními vlastnostmi. Rok První berní rula (První rustikální katastr) V období třicetileté války ( ) byl selský stav hospodářsky prakticky zcela zničen. Pro jeho obnovu bylo na stavovském sněmu konaném v roce 1652 rozhodnuto o zvolení hlavní komise, která měla při tzv. jenerální vizitaci (dnes řečeno při úplné prohlídce ) za úkol zjišťovat statek od statku a panství od panství počet poddaných a jejich schopnost platit daně, včetně evidence všech polností a počtu kusů chovaných domácích zvířat. Sněm též komisi uložil, aby podle výsledků šetření vytvořila nové berní jednotky osedlosti a definoval skutečného osedlého jako hospodáře na gruntu. Výsledky prací sestavila komise podle panství, statků a královských měst, které tvořily dílčí role - katastry (název katastr vznikl složením dvou středolatinských slov, a to z: caput = hlava a tastrum = listina na capitastrum). Po ukončení evidence a soupisu půdy poddanské - rustikální pak v roce 1654 vzniká První berní rula (Catastrum rollare), též nazývaná jako První rustikální katastr, kde hlavní daňové povinnosti byly podrobeny kromě poddaných sedláků i pozemky ostatních obyčejných poplatníků jako měšťanů, mlynářů, farářů, svobodníků apod. Veškerá evidovaná půda byla rozdělena na dvě kategorie, a to na půdu ornou a půdu neobdělávanou, kde orná půda byla členěna do tří tříd: dobrá, prostřední a špatná půda. První berní rula, která vznikla na základě výsledku jenerální vizitace vnesla do berního systému právní charakter půdy, kde půda zapsaná v berní rule (nebo v jejím nástupci) byla trvale nesvobodná, zdanitelná a nemohla být z evidence vyňata jinak než koupí s následným daňovým odvodem ve prospěch státu. Rok Druhá berní rula (Druhý rustikální katastr) Vzhledem k vykazovaným zásadním chybám a nesouladům v katastrálních podkladech byly nejvyšším kancléřem hrabětem Kinským prosazeny dvě reformy, první (1683) především upravila základní berní jednotky osedlosti s přihlédnutím k výnosnosti, kde pozemky jsou děleny na hory a roviny a každá z těchto kategorií je dělena na 3 bonitní třídy a druhá reforma (1684) mimo jiné započítala u pustých rolí pouze poloviční výměru. Takto upravená První berní rula vešla v roce 1684 ve známost jako Druhá berní rula neboli Druhý rustikální katastr. Přestože došlo k částečnému odstranění chyb a nespravedlností, bylo daňové zatížení ve většině případech neúnosné a vedlo až k úplnému zničení daňového poplatníka. Z důvodu potřeby odstraňování chyb v prvním a druhém rustikálním katastru počala od roku 1684 probíhat revizitace, která byla ukončena v roce

13 Rok Třetí berní rula (První tereziánský katastr) Jelikož veškerá daňová povinnost ležela pouze na poddaných a dosavadní výpočet daní se jevil pro stát jako nevýhodný, bylo v roce 1706 na zemském sněmu Království českého doporučeno zahrnout do přiznání daní i půdu panskou (dominikální). Údaje pro vypracování elaborátu byly získány již v roce 1713, kde došlo k přiznání (fase) jmění samotné vrchnosti (fase dominikální), které bylo podle dvorů, přiznání jmění poddaných (fase rustikální) bylo podle vesnic. Po nástupu na trůn Marie Terezie I. (období vlády ) vešla po prosazení zásadních reforem (tereziánská správní reforma, řešení personální otázky, povinná školní docházka atd.) v platnost roku 1748 Třetí berní rula, která byla na počest Marie Terezie nazvána jako První tereziánský katastr. Rok Čtvrtá berní rula (Druhý tereziánský katastr) Pro neřešitelné neshody mezi poddanými a vrchností v otázce placení daní nařídila v roce 1751 Marie Terezie generální revizitaci všech pozemků, kde výsledkem byla Čtvrtá berní rula (1757), též nazývána jako Druhý tereziánský katastr, který se skládal z katastru rustikálního a katastru dominikálního. Tyto katastry pak byly vedeny odděleně až do roku Základem daně byl čistý výnos na usedlost, což v té době činilo 33,3 % hrubého výnosu rustikálního statku. Dále byly jednotlivé pozemky v Druhém tereziánském katastru zařazovány podle jejich kvality a berní hodnoty. Evidence se dělila na: - Pozemky vůbec a půdu užitečnou: - zahrady a role, - úhory, - pastviny a porostliny křovím, - vinice, - louky, - lesy, - rybníky. - Adminicula, tj. prostředky pomocné každého statku: - chmelařství, - pěstování prosa a výroba jahel, - plavba dříví, - chov dobytka, - lnářství a výroba příze, - potahy na těžební živnosti. - Mlýny na mouku a jiné mlýny. - Domy městské a venkovské. - Pivovary městské. - Různá řemesla. 13

14 Rok Josefský katastr Další významný mezník je rok 1775, kdy byl vydán robotní patent, který upravoval nevolnické vztahy vůči vrchnosti a poněkud zmírňoval robotu. O šest let později a to 1. listopadu 1781 byl nástupcem Marie Terezie, synem Josefem II. (období samostatné vlády ) vydán patent o zrušení nevolnictví. Důsledkem vydání tohoto patentu bylo zrušení dosavadního zemského zřízení a rozpadu daňového systému. Pro řešení stávající situace byl vydán Josefem II. Nejvyšší patent císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 o reformě pozemkové daně a vyměření půdy, kde pro odhad výtěžku byla stanovena nová základní jednotka, a to jednotlivý zaměřený pozemek, u něhož se stanovil hrubý výnos dle úrodnosti půdy (bonity půdy). Pozemky jsou tříděny podle využití: rola, planiny a kopaniny, rybníky a louky, zahrady, pastviny a kopčiny, křoví nebo houští, vinohrady a lesy. Vzniká tak tzv. josefský katastr, podle kterého je většina pozemků u nás evidována doposud. Rok Tereziánsko - josefský katastr Po smrti Josefa II. (20. února 1790) převzal vládu jeho bratr Leopold II. (období vlády ), který na základě jednání s českými stavy zrušil josefský katastr. Dne 1. srpna 1793 byla zavedena kombinace katastru tereziánského a josefského, tzv. Tereziánsko-josefský katastr daně pozemkové, kde nová evidence byla založena na principech tereziánského katastru, ale s výměrami převzatými z josefského katastru. Jedním ze zásadních nedostatků bylo právní pojetí rozdílnosti zdaňování dominikální a rustikální půdy. Tento katastr se neproslavil žádnými technickými ani právními přínosy. Rok Stanovení pravidel pro založení Stabilního katastru Počátek odborného přístupu k hodnocení (bonitaci) půd je datován vydáním patentu císaře Františka I. (období vlády: František II., od jako František I. - jedná se o jednu osobu panovníka) ze dne 23. prosince 1817, kterým byly stanovena pravidla pro založení tzv. stabilního katastru, podle kterého byly veškeré pozemky geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány, roztříděny podle kultur a u zemědělských pozemků stanovena bonitní třída. Přesné trigonometrické zaměření v terénu probíhalo v letech K jednotnosti prací byla vydána Instrukce k provádění zemského vyměřování z roku Výsledkem byly přesné a podrobné katastrální mapy v měřítku 1:2 880, kde zaměřené pozemky (parcely) dostaly svá parcelní čísla. Dále byly pozemky rozděleny na pozemky zdaňované (rola - orná půda, louky, pastviny, chmelnice, vinice a lesy) a pozemky nezdaňované (pozemky hospodářsky nevyužívané, neplodné, skály, veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy a hřbitovy). U zdaňovaných pozemků byl stanoven čistý výnos, který se nazýval katastrálním výtěžkem a ten byl dále zatížen pozemkovou daní ve výši 16 %. Platnost Stabilního katastru - rok Morava a Slezsko - rok Čechy Nařízením císaře Františka Josefa I. (období vlády ) ze dne 9. února 1849 byl zrušen patent Františka II.(I.), který stanovoval zásadu udržování tereziánskojosefského katastru v souladu se skutečným stavem a platnou evidencí. Po ukončení zdlouhavých měřičských a oceňovacích prací byla v roce 1851 vyhlášena platnost Stabilního katastru na Moravě a ve Slezsku a v roce 1860 v Čechách. Od těchto let se stal 14

15 stabilní katastr jedinou platnou úřední evidencí pozemkové daně. Avšak v důsledku prudkého nárůstu změn obsahu katastru docházelo k závažným nedostatkům v evidenci a to hlavně v nízkém a nestejnoměrném odhadu čistého výnosu, vycházejícího z cen úrovně plodin z roku 1824 a neodpovídajícího nového způsobu hospodaření. Rok Reambulovaný katastr Veškeré vzniklé problémy měly být řešeny zákonem o revizi katastru daně pozemkové ze dne 24. května 1869 č. 88/1869 Ř. z. (říšského zákoníku), který nařídil reambulanci katastru a jeho pravidelné revize, tzv. reambulovaný katastr. Zákonem byly upraveny hlavní zásady oceňování tak, že dani podléhaly veškeré pozemky zemědělsky a lesnicky využívané, nebo pozemky schopny zemědělského obdělávání. Základem daně byl opět čistý výnos v závislosti na kultuře a bonitě půdy. Dále bylo zákonem definováno celkem devět druhů pozemků (kultur) zatížených daní a šest druhů pozemků nezdaňovaných. Též byla upravena definice jednotlivých kultur: role, louky, zahrady (chmelnice), vinice, pastviny, alpy, lesy, jezera (rybníky, močály), parifikáty (vyžívání půdy k jiným účelům, např. pískovny, štěrkoviště, meze, tržiště, hřbitovy, ochranné hráze apod.) a neplodná půda. Pozemky byly zařazeny do šesti až osmi bonitních tříd. Vlastní odhad a oceňování půdy bylo prováděno v odhadním distriktu (okrsku), který obsahoval několik katastrálních území. V každém distriktu byly vybrány vzorové pozemky pro každou kulturu a každou bonitní třídu. Vzorové pozemky byly následně podrobně popsány podle: - půdních a klimatických charakteristik (zrnitostní složení, hloubka orniční vrstvy, půdotvorný substrát, sklonitost terénu, kamenitost, obdělávatelnost pozemků a expozice ke světovým stranám), - agronomických charakteristik (nejvhodnější hlavní zemědělské plodiny pro vzorový pozemek), - ekonomických charakteristik (stanovení čistého výnosu rozdílem hrubého výnosu a nákladů vynaložených na získání a zpeněžení sklizně a z těchto údajů následně stanoveny sazby čistého výnosu pro jedno jitro /1 rakouské jitro v terénu = 1 palec čtverečný na mapě/, čistý výnos ukazatelem pro výši úrodnosti půdy). Ostatní (zbylé) pozemky v distriktu byly po srovnání se vzorovými pozemky zatříděny do dané kultury, bonitní třídy a podle sazby čistého výnosu byl vypočten jejich čistý katastrální výtěžek. Rok Evidenční katastr Zastarávání stabilního katastru a absence právního nástroje na jeho aktualizaci vede panovníka k vydání zákona č. 83/1883 Ř. z., o evidenci katastru daně pozemkové. Zákonem byly stanoveny především tyto povinnosti: - udržování katastrálního operátu v souladu se skutečným a právním stavem, - oznamování každé změny skutečností vedených v katastru vlastníky nemovitostí, - soulad katastru s obsahem veřejných knih, - pravidelná revize údajů katastru. Dalším důležitým bodem zákona bylo zformování přesného technicko-právního instrumentu, a to geometrického plánu. 15

16 Rok Pozemkový katastr Po vzniku Československé republiky v roce 1918 vzešla nutnost změnit právní i technické předpisy. Potřeba změny se samozřejmě týkala i Stabilního katastru, kde kromě fiskální funkce začal Stabilní katastr plnit i všeobecně hospodářskou a technickou funkci. Na základě daných skutečností byl vydán dne 16. prosince 1927 zákon č. 177/1927 Sb. z. a n. (Sbírky zákonů a nařízení státu československého), který především zrušil veškeré právní normy týkající se katastru a jeho vedení, avšak současně převzal všechna dosavadní užitečná ustanovení Stabilního katastru. Rok Geonomický průzkum Po druhé světové válce v roce 1948 byl započat Svazem výzkumných ústavů zemědělských na základě pověření Ministerstva zemědělství Československé republiky tzv. geonomický průzkum katastrálních území, který byl založen na šetření půdně klimatických a ekonomických podmínek ( Geonomie - nauka zkoumající vztah zemědělských plodin k půdním a klimatickým poměrům). Tento průzkum měl sloužit k vypracování rajonizace zemědělské výroby (stanovení vhodnosti podmínek pro pěstování zemědělských plodin) na celém území ČSR (Hamerník, 1959). V průběhu geonomického průzkumu byly vypracovány tyto základní materiály: - poprvé jednotně zmapovány půdně klimatické poměry celého Československa (jedná se o zemědělskou půdu), - vznikly čtyři výrobní typy (oblasti), které byly charakterizovány převládajícími hlavními okopaninami, odpovídajícími daným klimatickým poměrům: - kukuřičný výrobní typ (KVT), - řepařský výrobní typ (ŘVT), - bramborářský výrobní typ (BVT), - horský výrobní typ (HVT). - 4 výrobní typy (VT) se dělí dále na 12 podtypů charakterizovanými 4 hlavními plodinami: pšenicí, ječmenem, žitem a ovsem, - od roku 1959 až do konce roku 1966 byly VT podkladem pro rozvržení sazeb zemědělské daně a současně sloužily pro účely statistické kategorizace zemědělského území, - byla vyjádřena tržní schopnost půdy (čistý výnos). Práce na rajonizaci skončily v r. 1960, kdy se přecházelo od tržní ekonomiky k centrálně plánované ekonomice. Rok Komplexní průzkum půd Komplexní průzkum půd (KPP) uskutečněný v šedesátých letech ( ) byl prvním soustavným moderním průzkumem půd na celém území ČSSR. Zavedl klasifikaci syntetických jednotek určených charakteristickou kombinací horizontů půdního profilu, vytvořených v průběhu vzniku půdy (půdní typy, subtypy) respektující substrát, ve kterém se půda vyvíjela a jeho vlastností ( zrnitosti, skeletovitosti apod.). Výsledkem KPP jsou půdní mapy v měřítku 1 : a 1 : s geneticko agronomickou charakteristikou mapovaných jednotek, které představují podrobný a jednotný základní materiál o půdních vlastnostech, režimu půdy a poznatcích o využívání, zúrodňování a ochraně půdy. Komplexní průzkum půd ČSSR byl svým plošným rozsahem a vědecko půdoznaleckým přístupem prvním soustavným moderním průzkumem půd na celém území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska (Němeček a kol., 1967). 16

17 Rok Zpracování soustavy přírodních stanovišť V roce 1966 byla zpracována soustava přírodních stanovišť na základě výsledků komplexního průzkumu půd a geonomického průzkumu. Zpracovatelem byl Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky. V ČR bylo vymezeno 78 přírodních stanovišť a ty následně rozděleny do 7 typů v závislosti na půdních a klimatických podmínkách: 1.) skupina černozemí, velmi teplá, 2.) skupina černozemí, 3.) skupina hnědozemí, teplá, 4.) skupina hnědozemí, 5.) skupina hnědých půd pahorkatin, 6.) skupina hnědých půd vrchovin, 7.) skupina hnědých a podzolových půd hor. Tato soustava byla využita k diferenciaci sazeb pozemkové daně na 1 ha zemědělské půdy a ke stanovení diferenciálních příplatků (dotací) na 100 Kčs tržeb. Toto platilo do r Rok Bonitace zemědělského půdního fondu V návaznosti na Usnesení vlády ČSR č. 101 ze dne 11. května 1971 byla započata bonitace zemědělského půdního fondu (Klečka, Korbíni, 1973), která vycházela z KPP (Němeček a kol., 1967) a byla provedena na celém území ČSSR. Bonitací zemědělského půdního fondu (ZPF) se rozumí klasifikace a oceňování půd pro účely daňové a cenotvorné a pro účely směny pozemků (při pozemkových úpravách). Základní jednotka bonitační klasifikace je vyjádřena bonitovanou půdně ekologickou jednotkou (BPEJ). Cílem bylo zhodnocení a hospodářské ocenění všech agronomicky a ekonomicky rozhodujících vlastností zemědělského území nebo pozemku včetně klimatu a reliéfu. Na řešení bonitace se podílely výzkumné ústavy, které byly průběžně transformovány na Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) a Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV). Postup řešení daného úkolu byl vymezen skutečností, že bonitace ZPF musí respektovat rozdílnost produkčních a nákladových předpokladů zemědělské půdy. Rozdílnost je způsobena různorodostí agroekologických i ekonomických faktorů. Základní složky bonitace tvoří bonitační klasifikační soustava a ekonomická charakteristika všech jejích jednotek, umožňující propojení BPEJ se soustavou ekonomických ukazatelů v jednotném bonitačním informačním systému (Mašát a kol., 2002). Práce na bonitaci byla uskutečňována souběžně ve dvou liniích, a to jako bonitační průzkum terénní a ekonomický: a) terénní - při kterém došlo k transformování informací z KPP do databáze BPEJ, - byla zmapována veškerá zemědělská půda, - výsledky byly zapracovány do map BPEJ (1:5000) a do databáze BPEJ, b) ekonomický - při kterém byly na vzorových pozemcích o celkovém počtu 7000 (určených pedology) získávány informace o naturálních výnosech a přímých nákladech vybraných tzv. oceňovacích zemědělských plodin 17

18 (dříve 9, nyní 10 hlavních oceňovacích hlavních zemědělských plodin: pšenice ozimá, ječme jarní, žito, oves, kukuřice na zrno, kukuřice silážní, brambory, cukrovka, víceleté pícniny - nyní i řepka), - podklady byly analyzovány a využity pro parametrizaci základních klasifikačních jednotek bonitace, tzn. k BPEJ byly přiřazeny parametry (normativy) naturálních výnosů a nákladů hlavních polních plodin, - parametry jsou průběžně aktualizovány Bonitační informační systém Bonitační informační systém je složen ze dvou propojených částí - půdně kartografického informačního systému a numerické datové báze (Němec, 2001). Půdně kartografický informační systém je tvořen souborem map s vymezením BPEJ, označených pětimístným číselným kódem, výměrou a pořadovým číslem lokality. Systém obsahuje cca map (Mašát a kol., 2002). Bonitační numerická datové báze byla zpracována jako flexibilní soustava informací, umožňující průběžnou aktualizaci. Je členěna do agroekologického bloku a ekonomického bloku Agroekologický blok datové báze: - zahrnuje agroekologickou charakteristiku ZPF; registruje klimatický region (KR), hlavní půdní jednotku (HPJ), svažitost, expozici ke světovým stranám, skeletovitost (štěrkovitost, kamenitost), hloubku půdního profilu, nadmořskou výšku, reliéf, trvalé překážky ztěžující obdělavatelnost půdy (např. výskyt teras, balvanů apod.) atd. Všechny údaje se vztahují k BPEJ, někdy i ke katastrálnímu území. Výchozími podklady pro výzkum a ekonomické hodnocení agroekologických podmínek zemědělské výroby jsou materiály a mapy KPP. Pro bonitaci ZPF bylo však potřeba vyhodnotit nejen základní půdní vlastnosti, ale i další agroekologické faktory (klima, relief terénu, atd.) Proto byla pro účely bonitace zpracována soustava BPEJ (Němeček a kol., 1979). Ekonomický blok datové báze: - obsahuje: - údaje vyjadřující ekonomickou charakteristiku BPEJ - výnosy deseti hlavních plodin na orné půdě, které zabírají více než 95% osevních ploch ČR a TTP, - údaje o ocenění produkce v energetických jednotkách vyjadřující energetický obsah ekonomicky využívané sušiny biomasy hlavního i vedlejšího produktu hlavních polních plodin (pro účely srovnávání produkční schopnosti zemědělských půd). Pro výpočet ekonomických parametrů za rostlinnou výrobu jsou zařazeny různé druhy typových oceňovacích struktur plodin na orné půdě, zpracovaných pro skupiny BPEJ. Od r byla bonitační datová báze v souvislosti s přechodem na tržní ekonomiku v několika směrech inovována a doplňována, a to zejména o: - úřední ceny zemědělské půdy u jednotlivých BPEJ, - tržní ceny zemědělských pozemků v katastrálních územích, - nové zemědělské výrobní oblasti, atd. 18

19 Taxonomické jednotky bonitační soustavy Půdně ekologická jednotka (PEJ) je specifický územní celek, který má konkrétní agroekologické vlastnosti projevující se určitou hodnotou produkčního potenciálu (Němeček a kol., 1979). Bonitovaná půdně ekologická jednotka je určitá část zemědělské půdy, která má stejné stanovištní a produkční vlastnosti dané půdou, klimatem a reliéfem terénu. BPEJ - základní, mapovací a oceňovací jednotka (Klečka a kol., 1984). Od PEJ se odlišuje zejména tím, že je agronomizována, tzn. definována na základě agronomicky zvláště významných charakteristik klimatu, půdy a konfigurace terénu a je tudíž možné k ní přiřadit parametrizované (normativní) údaje o produkčním potenciálu hlavních zemědělských plodin (i rostlinné výroby jako celku) a rovněž ekonomického efektu, který přinášejí. Soustava BPEJ tak zobrazuje všechny charakteristické kombinace základních a v relativně dlouhodobém časovém horizontu poměrně stabilních vlastností určitých úseků zemědělského území, které jsou vzájemně odlišné a poskytují i rozdílné produkční a ekonomické efekty Vlastnosti bonitované půdně ekologické jednotky Struktura kódu bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ) Bonitovaná půdně ekologická jednotka je vyjádřena pětimístním kódem: 1. číslice značí příslušnost ke klimatickému regionu - KR (0-9), 2. a 3. číslice značí příslušnost k hlavní půdní jednotce - HPJ (01-78), 1. až 3. číslice značí příslušnost k hlavní půdně klimatické jednotce - HPKJ, 4. číslice vyjadřuje kombinaci údajů sklonitosti a expozice ke světovým stranám (0-9), 5. číslice vyjadřuje kombinaci údajů skeletovitosti a hloubky půdního profilu (0-9). Pokud se v některých výstupech digitálního zpracování výsledků bonitace uvádí kód 6 ti místný, potom šestá číslice označuje stupeň balvanitosti určitého okrsku půd, nebo indikuje výskyt antropogenních půd zařazených do HPJ podle znaků zrnitostí, skeletovitostí, stupně hydromorfnosti apod., přičemž se nerozlišuje z jakých materiálů antropogenní půda vznikla. Pro účely označování nezemědělských nebo nebonitovaných ploch, lesů a dalších kategorií zakreslovaných v mapě BPEJ se používají smluvně dohodnuté pětimístné kódy. Kategorie Kód úplný Zkrácená forma les haldy, navážka ostatní neplodná půda intravilán lomy, těžební prostory vodní plochy,toky vojenské prostory nebonitovaná zemědělská půda

20 Příklad kódu BPEJ: Charakteristika: 8 - klimatický region mírně chladný, vlhký (průměrný roční úhrn srážek mm, průměrná roční teplota 5-6 ºC) 34 - kambizemě dystrické, kambizemě modální mezobazické i kryptopodzoly modální na žulách, rulách, svorech a fylitech, středně těžké lehčí, až středně skeletovité, vláhově zásobené, vždy však v mírně chladném klimatickém regionu 3 - mírný sklon (3-7 stupňů), expozice světových stran - sever (SZ - SV) 1 - bezskeletovitá až slabě skeletovitá půda, hluboká až středně hluboká půda Klimatické regiony (KR) zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst zemědělských plodin. Za určující kritérium KR byly jednotně stanoveny sumy průměrných denních teplot vzduchu nad +10 o C, doplněné průměrnými ročními teplotami vzduchu, průměrným ročním úhrnem srážek, pravděpodobností výskytu suchých vegetačních období a údajem o vláhové jistotě. Podrobná charakteristika KR ČR je uvedena v tabulce č. 1. (Mašát a kol., 2002) a zobrazení KR na obr. č. 1 (Klečka, 1980). Tabulka 1: Základní charakteristiky klimatických regionů ČR Kód Symbol Charakteristika Suma teplot Průměrná roční Průměrný roční Pravděpodobnost Vláhová jistota KR KR regionů nad 10 C teplota úhrn srážek suchých ve vegetačním vegetačních období C C mm období % 0 VT velmi teplý, suchý 1 T1 teplý, suchý pod T2 teplý, mírně suchý 3 T3 teplý, mírně (7) (700) vlhký 4 MT1 mírně teplý, , suchý 5 MT2 mírně teplý, (700) mírně vlhký 6 MT3 mírně teplý ,5-8, nad 10 (až teplý), značně vlhký 7 MT4 mírně teplý, nad 10 vlhký 8 MCH mírně chladný, nad 10 vlhký 9 CH chladný, vlhký pod 2000 pod 5 nad nad 10 20

21 Obr. 1: Mapa klimatických regionů v ČR Hlavní půdní jednotka (HPJ) je seskupení půdních forem s příbuznými ekologickými a agronomickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí půdy a u některých HPJ výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu (Mašát a kol., 2002). Celkem je definováno 78 HPJ seskupených do 13 skupin půd. Následující charakteristika hlavních půdních jednotek ČR je daná vyhláškou č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, ve znění vyhlášky č. 546/2002 Sb. Charakteristika hlavních půdních jednotek 01 Černozemě modální, černozemě karbonátové, na spraších nebo karpatském flyši, půdy středně těžké, bez skeletu, velmi hluboké, převážně s příznivým vodním režimem 02 Černozemě luvické na sprašových pokryvech, středně těžké, bez skeletu, převážně s příznivým vodním režimem 03 Černozemě černické, černozemě černické karbonátové na hlubokých spraších s podložím jílů, slínů či teras, středně těžké, bezskeletovité, s vodním režimem příznivým až mírně převlhčeným 04 Černozemě arenické na píscích nebo na mělkých spraších (maximální překryv do 30cm) uložených na píscích a štěrkopíscích, zrnitostně lehké, bezskeletovité, silně propustné půdy s výsušným režimem 21

22 05 Černozemě modální a černozemě modální karbonátové, černozemě luvické a fluvizemě modální i karbonátové na spraších s mocností 30 až 70 cm na velmi propustném podloží, středně těžké, převážně bezskeletovité, středně výsušné, závislé na srážkách ve vegetačním období 06 Černozemě pelické a černozemě černické pelické na velmi těžkých substrátech (jílech, slínech, karpatském flyši a tercierních sedimentech), těžké až velmi těžké s vylehčeným orničním horizontem, ojediněle štěrkovité, s tendencí povrchového převlhčení v profilu 07 Smonice modální a smonice modální karbonátové, černozemě pelické a černozemě černické pelické, vždy na velmi těžkých substrátech, celoprofilově velmi těžké, bezskeletovité, často povrchově periodicky převlhčované 08 Černozemě modální a černozemě pelické, hnědozemě, luvizemě popřípadě i kambizemě luvické, smyté, kde dochází ke kultivaci přechodného horizontu nebo substrátu na ploše větší než 50 %, na spraších, sprašových a svahových hlínách, středně těžké i těžší, převážně bez skeletu a ve vyšší sklonitosti 09 Šedozemě modální včetně slabě oglejených a šedozemě luvické na spraších, středně těžké, bezskeletovité, s příznivými vláhovými poměry 10 Hnědozemě modální včetně slabě oglejených na spraších, středně těžké s mírně těžší spodinou, bez skeletu, s příznivými vláhovými poměry až sušší 11 Hnědozemě modální včetně slabě oglejených na sprašových a soliflukčních hlínách, středně těžké s těžší spodinou, bez skeletu, s příznivými vlhkostními poměry 12 Hnědozemě modální, kambizemě modální a kambizemě luvické, všechny včetně slabě oglejených variet na svahových hlínách, středně těžké s těžkou spodinou, až středně skeletovité, vododržné, ve spodině s místním převlhčením 13 Hnědozemě modální, hnědozemě luvické, luvizemě modální, fluvizemě modální i stratifikované, na eolických substrátech popřípadě i svahovinách s mocností maximálně 50 cm uložených na velmi propustném substrátu, bezskeletovité až středně skeletovité, závislé na dešťových srážkách ve vegetačním období 14 Luvizemě modální, hnědozemě luvické včetně slabě oglejených na sprašových hlínách nebo svahových hlínách s výraznou eolickou příměsí, středně těžké s těžkou spodinou, s příznivými vláhovými poměry 15 Luvizemě modální a hnědozemě luvické, včetně slabě oglejených variet na svahových hlínách s eolickou příměsí, středně těžké až těžké, až středně skeletovité, vláhově příznivé pouze s krátkodobým převlhčením 16 Luvizemě modální a hnědozemě arenické, eventuelně i slabě oglejené na lehkých až zahliněných terasách, pískovcích a štěrkopíscích s překryvem písčitých spraší a prachovic v mocnosti 30 až 60 cm, zrnitostně středně těžké lehčí, až slabě skeletovité, vláhově méně příznivé až nepříznivé 17 Luvizemě arenické i slabě oglejené, na lehkých, propustných substrátech, vysušné, závislé na srážkách nebo závlaze 18 Rendziny modální, rendziny kambické a rendziny vyluhované na vápencích a travertinech, středně těžké lehčí až těžké, slabě až středně skeletovité, méně vododržné 19 Pararendziny modální, kambické i vyluhované na opukách a tvrdých slínovcích nebo vápnitých svahových hlínách, středně těžké až těžké, slabě až středně skeletovité, s dobrým vláhovým režimem až krátkodobě převlhčené 22

23 20 Pelozemě modální, vyluhované a melanické, regozemě pelické, kambizemě pelické, i pararendziny pelické, vždy na velmi těžkých substrátech, jílech, slínech, flyši, tercierních sedimentech a podobně, půdy s malou vodopropustností, převážně bez skeletu, ale i středně skeletovité, často i slabě oglejené 21 Půdy arenického subtypu, regozemě, pararendziny, kambizemě, popřípadě i fluvizemě na lehkých, nevododržných, silně výsušných substrátech 22 Půdy jako předcházející HPJ 21 na mírně těžších substrátech druhu hlinitý písek nebo písčitá hlína s vodním režimem poněkud příznivějším než předcházející 23 Regozemě arenické a kambizemě arenické, v obou případech i slabě oglejené na zahliněných píscích a štěrkopíscích nebo terasách, ležících na nepropustném podloží jílů, slínů, flyše i tercierních jílů. Vodní režim je značně kolísavý a to vždy v závislosti na hloubce nepropustné vrsty a mocnosti překryvu 24 Kambizemě modální eubazické až mezobazické i kambizemě pelické z přemístěných svahovin karbonátosilikátových hornin - flyše a kulmských břidlic, středně těžké až těžké, až středně skeletovité, se střední vododržností 25 Kambizemě modální a vyluhované, eubazické až mezobazické, vyjímečně i kambizemě pelické na opukách a tvrdých slínovcích, středně těžkém flyši, permokarbonu, středně těžké, až středně skeletovité, půdy s dobrou vodní kapacitou 26 Kambizemě modální eubazické a mezobazické na břidlicích, převážně středně těžké, až středně skeletovité, s příznivými vláhovými poměry 27 Kambizemě modální eubazické až mezobazické na pískovcích, drobách, kulmu, brdském kambriu, flyši, zrnitostně lehké nebo středně těžké lehčí, s různou skeletovitostí, půdy výsušné 28 Kambizemě modální eubazické, kambizemě modální eutrofní na bazických a ultrabazických horninách a jejich tufech, převážně středně těžké, bez skeletu až středně skeletovité, s příznivými vlhkostními poměry, často středně hluboké 29 Kambizemě modální eubazické až mezobazické včetně slabě oglejených variet, na rulách, svorech, fylitech, popřípadě žulách, středně těžké až středně těžké lehčí, bez skeletu až středně skeletovité, s převažujícími dobrými vláhovými poměry 30 Kambizemě eubazické až mezobazické na svahovinách sedimentárních hornin - pískovce, permokarbon, flyš, středně těžké lehčí, až středně skeletovité, vláhově příznivé až sušší 31 Kambizemě modální a kambizemě arenické, eubazické až mezobazické na sedimentárních, minerálně chudých substrátech - pískovce, křídové opuky, permokarbon, vždy však lehké, bez skeletu až středně skeletovité, málo vododržné, výsušné 32 Kambizemě modální eubazické až mezobazické na hrubých zvětralinách, propustných, minerálně chudých substrátech, žulách, syenitech, granodioritech, méně ortorulách, středně těžké lehčí s vyšším obsahem grusu, vláhově příznivější ve vlhčím klimatu 33 Kambizemě modální eubazické až mezobazické a kambizemě modální rubifikované na těžších zvětralinách pemokarbonu, těžké i středně těžké, někdy i středně skeletovité, s příznivými vláhovými poměry 34 Kambizemě dystrické, kambizemě modální mezobazické i kryptopodzoly modální na žulách, rulách, svorech a fylitech, středně těžké lehčí, až středně skeletovité, vláhově zásobené, vždy však v mírně chladném klimatickém regionu 23

24 35 Kambizemě dystrické, kambizemě modální mezobazické, kryptopodzoly modální včetně slabě oglejených variet, na břidlicích, permokarbonu, flyši, neutrálních vyvřelých horninách a jejich svahovinách, středně těžké, až středně skeletovité, vláhově příznivé až mírně převlhčené, v mírně chladném klimatickém regionu 36 Kryptopodzoly modální, podzoly modální, kambizemě dystrické, případně i kambizem modální mezobazická, bez rozlišení matečných hornin, převážně středně těžké lehčí, s různou skeletovitostí, půdy až mírně převlhčované, vždy však v chladném klimatickém regionu 37 Kambizemě litické, kambizemě modální, kambizemě rankerové a rankery modální na pevných substrátech bez rozlišení, v podorničí od 30 cm silně skeletovité nebo s pevnou horninou, slabě až středně skeletovité, v ornici středně těžké lehčí až lehké, převážně výsušné, závislé na srážkách 38 Půdy jako předcházející HPJ 37, zrnitostně však středně těžké až těžké, vzhledem k zrnitostnímu složení s lepší vododržností 39 Litozemě modální na substrátech bez rozlišení, s mělkým drnovým horizontem s výchozy pevných hornin, zpravidla 10 až 15 cm mocným, s nepříznivými vláhovými poměry 40 Půdy se sklonitostí vyšší než 12 stupňů, kambizemě, rendziny, pararendziny, rankery, regozemě, černozemě, hnědozemě a další, zrnitostině středně těžké lehčí až lehké, s různou skeletovitostí, vláhově závislé na klimatu a expozici 41 Půdy jako u HPJ 40 avšak zrnitostně středně těžké až velmi těžké s poněkud příznivějšími vláhovými poměry 42 Hnědozemě oglejené na sprašových hlínách, spraších, středně těžké, bez skeletu, se sklonem k dočasnému převlhčení 43 Hnědozemě luvické oglejené, luvizemě oglejené na sprašových hlínách, středně těžké, ve spodině i těžší, bez skeletu nebo jen s příměsí, se sklonem k převlhčení 44 Pseudogleje modální, pseudogleje luvické, na sprašových hlínách, středně těžké, těžší ve spodině, bez skeletu nebo s příměsí, se sklonem k dočasnému zamokření 45 Hnědozemě oglejené na polygenetických hlínách, často s eolickou příměsí, středně těžké, bez skeletu až slabě skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 46 Hnědozemě luvické oglejené, luvizemě oglejené na polygenetických hlínách, středně těžké, ve spodině těžší, bez skeletu až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 47 Pseudogleje modální, pseudogleje luvické, kambizemě oglejené na polygenetických hlínách, středně těžké, ve spodině těžší, až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 48 Kambizemě oglejené, kambické oglejené, pararendziny kambické oglejené a pseudogleje modální na opukách, břidlicích, permokarbonu nebo flyši, středně těžké lehčí až středně těžké, bez skeletu až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému, převážně jarnímu zamokření 49 Kambizemě pelické oglejené, rendziny pelické oglejené, pararendziny kambické a pelické oglejené a pelozemě oglejené na jílovitých zvětralinách břidlic, permokarbonu a flyše, tufech a bazických vyvřelinách, zrnitostně těžké až velmi těžké, až středně skeletovité, s vyšším sklonem k dočasnému zamokření 50 Kambizemě oglejené a pseudogleje modální na žulách, rulách a jiných pevných horninách (které nejsou v HPJ 48,49), středně těžké lehčí až středně těžké, slabě až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 24

25 51 Kambizemě oglejené a pseudogleje modální na zahliněných štěrkopíscích, terasách a morénách, zrnitostně lehké nebo středně těžké lehčí, bez skeletu až středně skeletovité, s nepravidelným vodním režimem závislým na srážkách 52 Pseudogleje modální, kambizemě oglejené na lehčích sedimentech limnického tercieru, často s příměsí eolického materiálu, zpravidla jen slabě skeletovité, zrnitostně středně těžké lehčí až lehké, se sklonem k dočasnému převlhčení 53 Pseudogleje pelické planické, kambizemě oglejené na těžších sedimentech limnického tercieru, středně těžké až těžké, pouze ojediněle středně skeletovité, málo vodopropustné, periodicky zamokřené 54 Pseudogleje pelické, pelozemě oglejené, pelozemě vyluhované oglejené, kambizemě pelické oglejené, pararendziny pelické oglejené na slínech, jílech mořského neogenu a flyše a jílovitých sedimentech limnického tercieru, těžké až velmi těžké, s velmi nepříznivými fyzikálními vlastnostmi 55 Fluvizemě psefitické, arenické a stratifikované, černice arenické i pararendziny arenické na lehkých nivních uloženinách, často s podložím teras, zpravidla písčité, výsušné 56 Fluvizemě modální eubazické až mezobazické, fluvizemě kambické, koluvizemě modální na nivních uloženinách, často s podložím teras, středně těžké lehčí až středně těžké, zpravidla bez skeletu, vláhově příznivé 57 Fluvizemě pelické a kambické, eubazické až mezobazické na těžkých nivních uloženinách, až velmi těžké, bez skeletu, příznivé vlhkostní poměry až převlhčení 58 Fluvizemě glejové na nivních uloženinách popřípadě s podložím teras, středně těžké nebo středně těžké lehčí, pouze slabě skeletovité, hladina vody níže 1 m, vláhové poměry po odvodnění příznivé 59 Fluvizemě glejové na nivních uloženinách, těžké i velmi těžké, bez skeletu, vláhové poměry nepříznivé, vyžadují regulaci vodního režimu 60 Černice modální i černice modální karbonátové a černice arenické na nivních uloženinách, spraši i sprašových hlínách, středně těžké, bez skeletu, příznivé vláhové podmínky až mírně vlhčí 61 Černice pelické i černice pelické karbonátové na nivních uloženinách, sprašových hlínách, spraších, jílech i slínech, těžké i velmi těžké, bez skeletu, sklon k převlhčení 62 Černice glejové, černice glejové karbonátové na nivních uloženinách, spraši i sprašových hlínách, středně těžké i lehčí, bez skeletu, dočasně zamokřené spodní vodou kolísající v hloubce 0,5-1 m 63 Černice pelické glejové i karbonátové na nivních uloženinách, jílech a slínech, těžké a velmi těžké zrnitosti, bez skeletu, nepříznivé vláhové poměry v důsledku vysoké hladiny spodní vody 64 Gleje modální, stagnogleje modální a gleje fluvické na svahových hlínách, nivních uloženinách, jílovitých a slínitých materiálech, zkulturněné, s upraveným vodním režimem, středně těžké až velmi těžké, bez skeletu nebo slabě skeletovité 65 Gleje akvické, histické, modální zrašelinělé, organozemě glejové na nivních uloženinách, svahovinách, horninách limnického tercieru i flyše, lehké až velmi těžké s vyšším obsahem organických látek, vlhčí než HPJ Stagnogleje modální i histické na píscích, jílech, slínech a nivních uloženinách, lehké až velmi těžké s vyšším obsahem organických látek, velmi nepříznivý vodní režim, nevhodné pro jeho úpravu 67 Gleje modální na různých substrátech často vrstevnatě uložených, v polohách širokých depresí a rovinných celků, středně těžké až těžké, při vodních tocích závislé na výšce hladiny toku, zaplavované, těžko odvodnitelné 25