PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI

Transkript

1 PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Problémy a výzvy IV. potřeba zvýšit efektivitu zpracovatelského sektoru zemědělských komodit včetně posílení významu zpracování potravin v zemědělských podnicích 2.1. Co je skutečným problémem, na který má politika v rámci jednotlivých priorit reagovat? Výkonnost českého potravinářského průmyslu zaostává všeobecně za průměrem EU. Hrubá přidaná hodnota (HPH) na zaměstnance v potravinářském odvětví činila v r ,7 tis. EUR, zatímco v EU již dosáhla 48,6 tis. EUR, což znamená, že v ČR je o 45% nižší. I přes zlepšení v oblasti rozšiřování sortimentu domácích producentů, inovativnost výrobků založená na využití širšího surovinového spektra a moderních technologií zaostává; nerozvinutá je spolupráce s pracovišti vědy a výzkumu. Podobně v marketingu potravináři zatím nevyužívají dostatečně potenciálu spotřebitelů orientovat se na kvalitní potraviny a to jak doma tak v zahraničí. Producenti povětšinou uplatňují na trzích EU výrobky s nižší přidanou hodnotou a/nebo v nižší cenové hladině - jednotkové ceny českého zboží byly v průměru o 16 % nižší než ceny shodného výrobkového sortimentu ve vzájemném obchodě členských zemí (ČSÚ, 2005) 1. Nedostatečná konkurenceschopnost některých producentů vede k snižování objemu produkce a výrobní kapacity jsou často nedostatečně využité, přičemž fixní náklady kapitálu zůstávají. Zatímco úplné uzavření zastaralých provozů a koncentrace produkce do moderních závodů je pro podniky prospěšná, často, kde zpracování bylo regionálně významné, došlo k narušení vertikály v místě působení (např. Litagro); Proces globalizace a koncentrace kapitálu, jenž je celosvětovým fenoménem se v různé míře projevuje i v ČR. Cukrovarnický průmysl dosáhl vysoké koncentrace, v dalších oborech proces postupně probíhá (např. výrazně v mlékárenském a pekárenském průmyslu). Vstupem do EU se rozšířil trh pro české prvovýrobce (prodej mléka a živého skotu), zpracovatelský průmysl se zatím integruje do jednotného evropského trhu jen pozvolna (většinou spojeno s investicemi nadnárodních společností např. Lactalis) Výsledkem jen pomalého přizpůsobování se potravinářského průmyslu je záporné obchodní saldo u téměř všech potravinářských výrob (výrazné je zejména u masa), Zemědělské podniky a menší zpracovatelé reagují na koncentraci a globalizaci hledáním nových způsobů odbytu a tržních nik (koutů) - jde např. o prodej ze dvora 2, farmářské trhy a prodejní automaty. Vzrůstá zájem o systémy (certifikovaných) značek (viz režimy kvality). Nicméně, tyto příležitosti (segmentace trhu a režimy kvality) jsou zatím využívány v omezeném měřítku a nebyly schopny zvrátit negativní trendy rozvoje sektoru Jaký je mechanizmus a příčiny vzniku tohoto problému? Současná ekonomická fáze vývoje v ČR vyžaduje k posílení konkurenceschopnosti využívat především inovačního potenciálu. Inovace, jako cílená změna se týká výrobků, 1 Pro lepší ilustraci by bylo potřeba zohlednit ekonomickou silou obyvatelstva 2 Podle průzkumu deklaruje zájem o tento způsob prodeje 51 % spotřebitelů. Je ovšem třeba velmi opatrně interpretovat.

2 postupů/procesů, organizace práce i metod řízení (viz také Transfer znalostí). V potravinářství jsou typické inovace produktu a procesů (nové a výrazně zlepšené výrobní technologie a služby). Podle šetření ČSÚ za období podniky v odvětví zpracování potravin, nápojů a tabáku (NACE 10, 11 a 12), které inovovaly produkty, tvořily z celkového počtu 32,6 %, zatímco za zpracovatelský průmysl (ZP) celkem týž podíl činil jen 28,5 %. To dokládá, významnost tohoto typu inovací v hodnoceném odvětví. Obrácený poměr byl zjištěn u procesních inovací, kdy u potravinářství (NACE 10 až 12) tento podíl činil jen 18,9 % a u ZP 24,9 %. To potvrzuje, že toto odvětví nepatří k sektorům, pro něž jsou typické náročné technologie (jako u odvětví počítačů, elektroniky apod.), ale na druhou stranu technologické a technické přezbrojení je u potravinářských podniků zcela žádoucí. Podíl podniků s marketingovou inovací činil 36,9 %, což je nejvyšší podíl v rámci odvětví ZP (u něj činil 29,8 %) a dokládá to aktivní přístup těchto podniků i v oblasti marketingových strategií. To však neplatí o organizačních inovacích, kde tento typ inovace byl zaznamenán jen u 26,5 % inovačních podniků a u ZP to bylo 30,5%. Velmi vysoký podíl podniků odvětví bez inovačních aktivit (43,2 % podobně jako u ZP 46,0 %) je výraznou slabou stránkou potravinářského odvětví. Z pohledu trhu se inovující podniky odvětví nejvíce uplatňují na regionálních trzích (v rámci NUTS2) s podílem 48,9 % (u ZP je to jen 19,2 %) a na národním trhu s 47,9 % (ZP dosahuje 49,9 %). Pouze zhruba 3 % připadají na exportní trhy. Z toho vyplývá, že se inovující podniky příliš neliší v orientaci na domácí trh od neinovujících podniků. Rozdíl je ve větší orientaci na regionální trhy neinovujících podniků. Do určité míry to vyplývá z udržování tradičního sortimentu potravin, který na těchto trzích sice stále nachází odbyt, ale trend je klesající. To vysvětluje ústup domácích producentů a velký prostor pro dovoz. Z hlediska cílů inovačních aktivit u inovačních podniků činilo nejvyšší podíl (řazeno sestupně) zaměření na snížení nákladů práce na jednotku (33,0 %), na zlepšení zdraví a bezpečnosti (31,8 %), zlepšení kvality výrobků nebo služeb (24,5 %), zvýšení objemu výroby nebo služeb (21,4 %), nahrazení zastaralých produktů nebo procesů (18,1%), zvýšení výrobní pružnosti nebo poskytování služeb (15,5 %), vstup na nové trhy (11,1 %) a rozšíření sortimentu výrobků nebo služeb (4,0 %). Za průměrem zpracovatelského průmyslu zaostávají odvětví potravin, nápojů a tabáku především v inovační spolupráci podniků. U ZP činil podíl na spolupráci s dodavateli zařízení, materiálů, součástí nebo SW 25,6 %, zatímco u hodnoceného odvětví jen 20,1 %, nebo např. u vysokých škol a výzkumné institucí činil tento podíl za ZP 16,6 %, u hodnoceného odvětví jen 12,6 %. Celkem platných patentů v ČR u potravin a tabáku je 450 a v zemědělství (228). Dynamika registrace patentů a užitných vzorů je nejvýznamnějším indikátorem inovačního potenciálu ze strany V a V. Pozitivní je, že dlouhodobě vzrůstají; počet národních přihlášek vynálezů činil u potravin a tabáku 29 a v zemědělství 22 v roce 2011; a počet přihlášek užitných vzorů, dosáhl u potravin a tabáku 60, v zemědělství 63. Příjmy z licenčních poplatků za patenty a užitné vzory poskytnuté subjekty v ČR dosáhly podle ČSÚ u potravinářských výrobků a nápojů 157 mil. Kč, převážně se jednalo o licence na užitné vzory. Z finančních analýz vyplývá, že potravinářský sektor trpí obtížností přístupu ke kapitálu. Nedostatek finančního kapitálu je zřejmě příčinou pomalé modernizace odvětví. Technologické vybavení potravinářského sektoru tak stále vyžaduje velký podíl lidské práce, v jehož důsledku je produktivita práce v odvětví relativně nízká. Nedostatečná konkurenceschopnost zpracovatelů také vyplývá z neúčinného marketingu. Zejména je to malá flexibility zpracovatelů vzhledem k měnícím se

3 spotřebitelským trendům. Nedostatečné je zapojování se do systémů garance kvality (viz analýza pro režimy kvality), podobně je nedostatečná integrace aktérů ve vertikále (viz analýza ke sdružování producentů) Jaký je rozsah a vývojový trend daného problému? Kvantifikace problému. U výroby potravin, nápojů a tabákových výrobků v ČR se snižuje objem hrubé přidané hodnoty (HPH) a její podíl na NH ČR (od roku 2005 v b. c. z 3,02 % na 2,45 v roce 2010 a ve s. c. roku 2005 z 3,02 na 2,58 %). To je důsledkem přetrvávající ztráty trhů hlavních potravinářských komodit po vstupu na jednotný evropský trh. Část producentů reagovala uzavřením provozů, většina podniků se nicméně začala přizpůsobovat podmínkám jednotného trhu a postupně zvyšuje produktivitu práce a efektivnost, a uvádí na trh rozšířený sortiment. Nejvýraznější pokles produkce (měřeno tržbami za prodej vlastních výrobků a služeb) v období 2005 až 2010 nastal v tukovém průmyslu (zhruba o 72 %) a u oboru zpracování ovoce, zeleniny a brambor (zhruba o 20 %) a u masného průmyslu (propad činil jen zhruba 6 %, avšak jde o poměrně velký objem okolo 4 mld. Kč 3 ). Produktivita práce (účetní přidaná hodnota na pracovníka) u výroby potravinářských výrobků (CZ NACE 10) vzrostla v letech zhruba o 13 %, ale v porovnání s EU je dosud nízká (viz bod 2.1). Ukazuje se, že záporné saldo ZO s potravinářskými výrobky při určitém kolísání ve střednědobém horizontu narůstá. Toto saldo se v roce 2010 již posunulo na úroveň zhruba 30,- mld.kč. Podíl zpracovaných výrobků ve vývozu AZO se pohybuje mírně nad 80%. Trend je mírně vzrůstající: 80,5 % v r. 2005, 83,3 % v r. 2011); u dovozu je tento podíl mírně pod 80%, s mírně vzrůstajícím trendem 74,4 % v r. 2005, 76,1 % v r. 2010) Tabulka: ZO s výrobky CPA v b. c. v letech CPA 3místa rok 2009 rok 2010 Dovoz mil.kč Vývoz mil. Kč Saldo mil. Kč Dovoz mil.kč Vývoz mil. Kč Saldo mil. Kč Zpracované a konzervované maso a výrobky z masa , , , , , ,9 Zpracované a konzervované ryby, korýši a měkkýši 3 596,2 925, , , , ,5 Zpracované a konzervované ovoce a zelenina 7 852, , , , , ,4 Rostlinné a živočišné oleje a tuky 9 908, , , , , ,5 Mléčné výrobky a zmrzlina 9 812, , , , , ,3 Mlýnské a škrobárenské výrobky 4 307, , , , , ,2 Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky 6 246, , , , , ,7 Ostatní potravinářské výrobky , , , , , ,2 Průmyslová krmiva 4 062, , , , ,9-858,0 Potravinářské výrobky, vč. souvisejících služeb a prací , , , , , , Nápoje, vč. subdodavatelských prací 9 405, , , , , ,0 11 Nápoje, vč. subdodavatelských prací 9 405, , , , , ,0 Pramen: ČSÚ, údaje k Jak závažný je tento problém? Problém konkurenceschopnosti je rozdílný co do šíře a váhy podle oborů. Níže je věnována pozornost třem hlavním potravinářských oborům (podle klasifikace CZ-NACE, skupina 10): Výroba, zpracování a konzervování masa a masných výrobků (CZ-NACE 10.1) Počet podniků zpracovávajících maso byl po vstupu do EU poměrně stabilní, pohyboval se okolo Sektor není příliš koncentrovaný, všechny velké podniky (nad 250 zaměstnanců) představují asi 39% celkových tržeb oboru. Struktura odvětví je charakterizována velkým počtem velmi malých zpracovatelů. 3 Jde stále o předběžné údaje za rok 2010.

4 Nedostatečná technická efektivnost vyplývající z nevyužitých kapacit a pomalé modernizace v kontextu s nevhodným výrobkovým zaměřením (velký podíl výrobků s nižší přidanou hodnotou) způsobuje, že efektivnost odvětví (účetní přidaná hodnota na pracovníka) je 26% pod průměrem potravinářského odvětví (405 tis./pracovníka u NACE 10.1 oproti 548 tis/pracovníka za NACE 10). Vývojový trend odvětví je mírně klesající za období 2005 až tržby poklesly o 6 procent, přidaná hodnota stagnovala a hrubý operační přebytek poklesl o 19 % (Zdroj: Panorama potravinářského průmyslu 2010). Ve vazbě na zemědělství je situace nejvíce vyhrocena u vepřového masa, kdy není zpracovateli požadována domácí, ale poměrně levná zahraniční surovina určená zejména do masných výrobků, které nacházejí uplatnění především na domácím trhu. Zlepšení situace je podmíněno vedle zintenzivnění plemenářské práce a zlevnění domácí suroviny, uzavíráním nevyužitých kapacit, inovacemi v masné produkci, jako je např. program fermentovaných výrobků a zlepšením marketingu. Zpracování a konzervování ovoce, zeleniny (CZ-NACE 10.3) Zatímco produktivita páce je mírně nadprůměrná a vzrostla mezi 2005 a 2010 o 26%, odvětví se výrazně za stejné období zmenšilo (tržby poklesly o 18 % a hrubý operační přebytek o 16%). Počet podniků zpracovávajících ovoce a zeleninu dramaticky poklesl (z 218 v r na 148 v r. 2010). Oslabení pozice tohoto oboru souvisí především s přílivem importu ze zemí s lepšími přírodními podmínkami a organizací produkce (např. v Polsku je významné propojení mezi zpracovateli, producenty, poradenstvím a výzkumem). Saldo zahraničního obchodu je v oboru 10.3 dlouhodobě záporné (-5,7 mld v roce 2010). Dále k oslabení pozice přispívá vzrůstající zájem spotřebitelů o čerstvé ovoce a zeleninu, které jsou dnes běžně na trhu celoročně. Zlepšení pozice oboru může spočívat v širším využití výrobků z ovoce a zeleniny do finálních potravin, jako jsou lahůdky, uplatnění v gastronomii apod. Inovace zpracovaných výrobků je podstatná. Výroba mléčných výrobků (CZ-NACE 10.5) S výjimkou roku 2008, jsou od roku 2007 ceny mléka v ČR, v EU a ve světě poměrně vysoké. To se negativně odráží v poklesu spotřeby mléčných výrobků. Dá se však očekávat, že v souvislosti s odbouráním kvót po roce 2015 dojde postupně k přetlaku nabídky na evropském trhu a že ceny mléka v ČR poklesnou. To se sice může pozitivně projevit na zvýšení spotřeby mléka, otázkou je, zda tlak ze strany zemědělců přece jen nepodrží cenu mléka výše než v zemích (regionech) s atlantickým klimatem. To by vytvářelo příznivé podmínky pro dovoz mléčných výrobků a nepochybně tlak na domácí zpracovatele mléka. V posledních několika letech došlo ke zvyšování koncentrace jak na straně zemědělců (odbytová družstva), tak na straně zpracovatelů. Šest největších mlékáren produkuje polovinu mlékárenských výrobků 4. Dá se předpokládat, že tento trend bude pokračovat. V r bylo v ČR stále ještě 39 mlékáren, z nichž podstatná část (spíše střední a menší podniky, odhadem čtvrtina počtu) měla omezený výrobní sortiment s nízkou přidanou hodnotou a ztrácela pozici na trhu, což se projevilo ve špatných ekonomických výsledcích, nevyužíváním výrobních kapacit a jejich celkovém úpadku. Dá se předpokládat, že se bude vytvářet duální struktura mlékárenského průmyslu: na jedné straně vysoce koncentrovaná velkovýroba 5 zaměřená na národní a evropský trh (postupně až 90% produkce) a na druhé straně menší mlékárny zaměřené na regionální trn 4 Čtyři největší vlastníci pokrývají 60% produkce. 5 zřejmě s významnou účastí zahraničního kapitálu

5 nebo niky (tržní kouty, s rozsahem do 10% produkce). Posledně jmenované jsou již v menším měřítku a patrně častěji budou vázané na menší zemědělské podniky (buď přímo kapitálověvlastnicky provázané, nebo na základě dlouhodobých obchodních vztahů). Dá se předpokládat, že potřeby velko-mlékáren budou saturovány především velkými moderními farmami, jejichž produkční strategie bude zaměřena na snižování nákladů při zachování vysoké kvality mléka. S přílivem zahraničního kapitálu dochází k modernizaci výroby a hlavně k rozšiřování sortimentu, a to i takového, který najde uplatnění na evropském trhu (sýry) a tudíž větší integraci českého mlékárenské produkce do jednotného evropského trhu. Současně se na trhu objevují mléčné výrobky z menších mlékáren, které jsou regionálně nebo jinak (podle receptury) specifické. Tyto se uplatňují jak na farmářských trzích, tak ve specializovaných prodejnách tak i na pultech supermarketů. Souhrnně mlékárenský průmysl vykazoval pokles tržeb (o 10% mezi ). Naproti tomu produktivita práce rostla (o 46% mezi ). Vzhledem k průměru potravinářského odvětví je produktivita práce v mlékárenském průmyslu vyšší o 12%. Rozdílnost ve výkonnosti a konkurenceschopnosti je také mezi malými a velkými podniky. Z údajů za rok 2010 vyplývá, že na tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb se malé podniky (do 49 zaměstnanců) podílely 24 %, střední ( zaměstnanců) 37 % a velké podniky (250 a více zaměstnanců) 39 %. U indikátoru účetní přidaná hodnota se malé podniky podílely 22 %, střední podniky 38 % a velké podniky 40 %. Odlišná je situace u počtu zaměstnanců. Malé podniky se na zaměstnanosti podílely až 30 %, střední 36 % a velké 34 %. Z toho zřejmě vyplývá, že produktivita práce je u malých o 35% a u středních o 10% podniků nižší než u velkých podniků 2.5. Je tento problém efektivně řešitelný v rámci nástrojů PRV? PRV disponuje několika vhodnými instrumenty, které mohou efektivně přispět k rozvoji potravinářského průmyslu v kontextu rozvoje venkovské ekonomiky a ke zlepšení jeho konkurenceschopnosti: i) Podporou investic do rozvoje a modernizace produkce - zejména by se to mohlo týkat menších podniků a provozů na farmách. ii) iii) Podporou inovací: podporou spolupráce na vývoji nových produktů a technologických inovací (včetně operačních skupin EIP), oslovování nových trhů (nik) Podporou spolupráce v distribuci, opět s důrazem na nové segmenty trhu (niky) 2.6. Do jaké míry jsou uvedené problémy řešeny ve stávajícím PRV? Ve stávajícím PRV je oblast potravinářství podporována především prostřednictvím opatření I.1.3 Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům. Toto opatření se rozkládá na dvě podopatření: I Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům, v rámci kterého bylo schváleno k projektů v celkovém objemu podpory (částka za schválené projekty) mil. Kč. Proplaceno bylo 527 projektů za mil. Kč; I Spolupráce při vývoji nových produktů, postupů a technologií (resp. inovací) v potravinářství, kde bylo schváleno k pouze 47 projektů a částka za schválené projekty činí 775 mil. Kč. Proplaceno bylo 15 projektů za 218 mil. Kč.

6 Projekty zaměřené na vývoj nových produktů, postupů a technologií v potravinářství jsou v porovnání s projekty na přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům kvalitativně i z hlediska koordinace náročnější. Z toho vyplývá i podstatně menší zájem o podopatření I než o opatření I Poměr účasti zemědělců a nezemědělských potravinářů byl v roce :59 (% žádostí). Opatření I.1.3 stav k I I Celkem Zaregistrované projekty (ks) Částka za zaregistrované projekty Schválené projekty (ks) Částka za schválené projekty (Kč) Podané žádosti o proplacení (ks) Částka za podané žádosti o Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč) Pramen: Mze Střednědobé hodnocení (DHV, 2010) hodnotí opatření I jako nejúspěšnější ze všech opatření OSY I zaměřených na produktivní investice. Přispívá v největší míře k dosahování prvního ze dvou globálních cílů OSY I, tj. podporuje budování silného zemědělsko-potravinářského odvětví prostřednictvím zvyšování efektivity výroby a konkurenceschopnosti podpořených podniků. Velmi významně podporuje zavádění nových technologií a zavádění inovací v podobě nových produktů, především u mikro a malých podniků. Opatření má rovněž velmi výrazný vliv na zvyšování kvality produkce. Střednědobé hodnocení podopatření I Spolupráce při vývoji nových produktů (DHV, 2010) uvádí, že příjemci podpory pozorují nebo očekávají pozitivní vliv opatření na jejich postavení na trhu a obecně na jejich konkurenceschopnost. Podpora byla využita k naplnění spektra cílů jako: zvýšení tržního podílu daného výrobku, zvýšení marže na výrobek, zavedení nového typu výrobku a marketingový efekt projektu. Jak již bylo zmíněno, projekty podopatření I jsou pro žadatele náročné. Především proto, že se zakládají na spolupráci několika různých subjektů, a tudíž vyžadují budování vzájemné důvěry, což vyžaduje brát silněji v úvahu časovou dimenzi. U podpořených projektů je tak téměř ve všech případech možné zaznamenat dlouhodobé uvažování a plánování investice do inovace výrobních technologií a postupů a/nebo výrobu nového typu výrobku. Významnou přidanou hodnotou programu je ovšem spolupráce s vědecko-výzkumným pracovištěm, která by v případě realizace projektu bez podpory PRV u všech zkoumaných projektů byla omezena maximálně na konzultace. V důsledku této spolupráce bylo dosaženo velmi efektivních řešení. Druhou přidanou hodnotou je potom také výrazné zrychlení realizace inovace Je tento problém řešený také jinými politikami v ČR? Politiky přispívající k řešení problémů nízké konkurenceschopnosti se zaměřují jednak na podporu investic (vč. inovací) a podporu marketingu a komunikace se spotřebitelem. i) Podpory investic a inovací: Podnikatelská sféra má možnost získat prostředky na financování svých projektů z níže uvedených programových podpor státního rozpočtu ČR, ze zdrojů EU nebo v rámci tzv. ostatních podpor. Jsou to především tyto:

7 Podpory z národního rozpočtu v rámci Dotačního program MZe ČR 13.A Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu, Programy ČMZRB pro malé a střední podniky, Operační program v gesci MPO Podnikání a inovace a připravovaný Rámcový program MPR Konkurenceschopnost a inovace ii) Podpory marketingu a komunikace se spotřebitelem Marketingový fond MZe podporuje značku KLASA a Regionální potravina Hnací síly: Jedná se o faktory, které nejsou obvykle plně pod kontrolou podnikatelů ve zpracovatelském průmyslu ani MZe, oba se musí obvykle trendům přizpůsobovat. Chování spotřebitelů významně závisí na úrovni příjmu: skupiny s menšími příjmy budou nadále preferovat levnější produkty. Na druhé straně, s překonáním současné krize, lze očekávat růst příjmů a rozšiřující se skupiny spotřebitelů, které budou přesouvat své preference ke kvalitnějším a specifickým potravinám. Inovace a rozšiřování sortimentu však jsou vhodné strategie pro oslovování potřeb a zájmů obou skupin spotřebitelů. Globalizace působí i na lokální trhy. Odstraňováním bariér vzájemného obchodu v důsledku liberalizace usnadňuje pohyb zboží a standardizaci produktů. Nejen národní trh, ale i lokální trhy se stávají otevřenější a oslabují bariéry vyplývající z geografické vzdálenosti. Svou úlohu v obchodě hraje i internet. Vytváří se prostor pro nové distribuční kanály (krátké dodavatelské řetězce). Lokální trhy, které nabízí sortiment místních produktů, mohou získat konkurenceschopnější postavení cílením preferencí místních obyvatel. K tomu patří kvalitativní atributy potravin, jako je geografický původ, tradiční lokální receptura a důvěra (a znalost) výrobce Doporučení, která opatření k vybraným problémům využít: Podpora poskytovaná podle čl. 18, odst. 1 b) směřující ke: zlepšování kvality výrobků a produktových inovací, postupů a technologií pro finální úpravu balení, značení, monitoring kvality, skladování druhotných surovin a zvyšování hygienických standardů; zvýraznění předností produktů zdravé výživy; úspoře nákladů na jednotku produkce, zejména u průmyslových vstupů (energetika, PHM), při nenahrazování kvalitních agrárních surovin méně kvalitními náhražkami v oborech zpracování agrární produkce živočišného původu zavádění šetrných způsobů porážek, zavádění efektivních systémů pro dohledatelnost původu výrobků, - podporu poskytovat i z dalších programů, jak národních, tak evropských Závěry střednědobého hodnocení doporučují: Zavádění nových produktů (zvýšení přidané hodnoty stávajícího produktu, zvýšení kvality či zlepšení charakteristik stávajícího produktu, zavedení zcela nového produktu) bodově zvýhodnit v preferenčních kritériích. V

8 tomto zvýhodnění preferovat všechny velikosti podniků, ovšem proporčně více preferovat mikro a malé podniky. U těchto velikostních kategorií podniků totiž podpora prokázala významný potenciál zvýšit zavádění nových produktů oproti sektorovým datům. Dále mají mikro a malé podniky obecně menší prostředky pro investice a horší podmínky pro získání úvěru. Bodové zvýhodnění zavádění nových produktů s větší preferencí mikro a malých podniků bude mít potenciálně vliv na zvýšení inovačních aktivit potravinářského průmyslu ČR. Dále střednědobé hodnocení navrhuje v preferenčních kritériích poskytování bodů za certifikované systémy bezpečnosti a jakosti potravin/krmiv. Toto kritérium fakticky zvýhodní ty podniky, které jsou již tržně nuceny certifikovaný systém mít. Nepreferují tak zlepšení stavu v podnicích, ale naopak prohlubují propast mezi těmi, kteří již certifikaci mají a těmi, kteří chtějí zvýšit bezpečnost a jakost své produkce, ale na certifikaci ještě nedosahují, případně ji nepotřebují. Dalo by se uvažovat o udělení bodů těm podnikům, které chtějí investici provést s cílem zavést certifikovaný systém bezpečnosti a jakosti potravin/krmiv a kterým k tomu podpořená investice reálně pomůže. Zavedení certifikovaného systému by bylo zpětně zkontrolováno. Pro úspěšnost podporování inovativních přístupů je nutně potřeba výkonného výzkumného potenciálu. V tomto ohledu je potřeba, aby bylo zajištěno posilování výzkumu v oblasti zemědělství a potravinářství. K realizaci inovací je potřeba mobilizace systému transferu znalosti. Instrument pro to zařazen v návrhu nařízení pod Titul IV a čl. 36 odst. 1 (c) (viz analýzy Transfer znalostí). Pro posílení spolupráce mezi aktéry zemědělsko-potravinářského řetězce a se zvláštním důrazem na vývoj a umístnění nových produktů se navrhuje využít článek 36 návrhu nařízení, odstavec 1 (a) a 1 (b) a speciálně odstavec 2 (b).