Patnáct příběhů. vašeho týdeníku. Andrej Babiš Marek Dospiva Richard Háva. Dan Křetínský Ivo Lukačovič Karel Muzikář

Transkript

1 PROFILY ČESKÉ ELITY Andrej Babiš Marek Dospiva Richard Háva Tomáš Chrenek Petr Kellner Antonín Koláček Dan Křetínský Ivo Lukačovič Karel Muzikář Libor Procházka Martin Roman Jan Světlík Jiří Šmejc Patrik Tkáč Pavel Tykač 42 Týdeník vydavatelství Mladá fronta Patnáct příběhů CZ 48 Kč SK 2,40 k patnáctým narozeninám 3, 24 vašeho týdeníku

2 rotonde de cartier Mysterious Double tourbillon 9454 MC MoDel Mysterious Double tourbillon 9454 MC, který VytVořili hodinářští Mistři Cartier, DVakrát VzDoruJe zákon um GraVitaCe. Je konstruován tak, aby s MaXiMální PreCizností reguloval Činnost strojku, a Při Pohybu středem hodinek P usobí, Jako by byl zavěšený Ve VzDuChu. titanový PosuVník se oto Čí JeDnou za Minutu a každých Pět Minut Dokon Čí CelÝ oběh. tento PatentoVanÝ MeChanisMus Je inspirován tajemnými hodinami, JeDine ČnÝM savoir-faire (know-how) VÝrobCe hodinek Cartier Maison sahajícím Do roku PlatinoVé PouzDro, Platinou Posázená korunka se safírovým kabošonem, MeChaniCkÝ strojek, ru Ční natahování, Mysterious Double tourbillon 9454 MC, CertiFikaCe PoinÇon De GenÈVe, (25 kamen u, VibraCí za hodinu, DVa PéroVníky, rezerva ChoDu PřibliŽně 52 hodin). Cartier.CoM - Cartier Joailliers - Praha 1 - staré Mesto ˇ - Parízská ˇ ˇ 2 - tel. no

3 3 INZERCE A Občanský průkaz Po patnácti letech na českém mediálním trhu Euro dospělo Pavel Páral paralp@mf.cz STÁLE AKTUÁLNÍ. Obálku prvního vydání týdeníku Euro z října 1998 věnovanou stavu české ekonomiky bychom mohli s čistým svědomím vydat i dnes. Patnáctý rok věku bývá obdobím nevázané puberty a ochutnávání všeho zakázaného. Kdo zná týdeník Euro déle, tak ví, že z tohoto pohledu byl vyspělý poněkud předčasně a prakticky od svého prvního čísla, které vyšlo na konci října Šlo o dost nevázaný a zlobící časopis. Na obálce byla záchodová mísa s výzvou ke spláchnutí jako povzdech nad stavem poměrů v zemi. Kdo čte česká média, bude mít asi pocit, že bychom ji dnes mohli s čistým svědomím zopakovat. Kdo si však přečte naše hlavní téma, kterým je ohlédnutí za posledními 15 lety prostřednictvím profilů 15 osobností, možná bude k současné realitě přívětivější. Na potřebě občas nepříjemně rýpat to však nic nemění. Bylo to Euro, kdo na tehdejší mediální trh přinesl sarkasmus, ironii, ostrost a nekompromisnost vyjadřování či výlety do světa klepů z dobře informovaných zákoutí pražských barů a luxusních restaurací i golfových hřišť. Neuctivé, až jedovaté koláže na obálkách dráždily i přitahovaly čtenáře, ale i autory. Dnes jsme nicméně rádi, pokud můžeme na obálku také přinést něco povzbudivého a pozitivního. Usilovně se o to snažíme. Od doby, kdy vyšlo první číslo, jsme našli mnoho následovatelů a konkurentů tu více, tu méně úspěšných, ovšem Euro je v pat- 15 let s týdeníkem Euro focus nácti dospělé a před svými čtenáři se občanským průkazem prokazovat nemusí. Není divu. Redakcí prošli významní novináři, kteří dnes působí v mnoha redakcích, jejich práce je nepřehlédnutelná a často zaujímají důležité posty. Když budeme uvádět jednotlivá jména, tak nelze nezačít Istvánem Lékem, který řídil redakci týdeníku Euro od jeho vzniku dalších 12 let a nyní provozuje svůj server Česká pozice, na němž publikuje celá plejáda bývalých redaktorů Eura. Časopisem prošel a významnou stopu v něm zanechal ale také třeba současný zástupce šéfredaktora Týdne Jaroslav Plesl, reportéři Jiří Pšenička, Jan Štětka, Táňa Králová, Petr Kolář, Jan Žižka či současný ředitel obsahu konkurenčního vydavatelství Economia Vladimír Piskáček. Řadu let v Euru působil i Tomáš Skřivánek, ředitel divize Euro E15 vydavatelství Mladá fronta, jehož součástí je týdeník Euro v současnosti. Těch 15 let bychom nemohli přežít, pokud byste nám nedrželi palce vy, naši čtenáři a často také v jedné osobě inzerenti a partneři našich četných společenských i odborných akcí. OBÁLKA Tomáš Novák Koncept provokativních obálek vymyslel a uvedl do života grafik a první art director Eura Jindřich Jetel. Grafiku dál posouvali Richard Cortés a v současnosti Tomáš Novák, dnes asi spolu s autorem těchto řádek jediný pamětník aktivně působící v Euru, který byl u vydání onoho prvního čísla, jehož výročí si nyní připomínáme. Vypočítávat by se dalo dlouho a jmenovat bychom museli i kolegy, kteří přešli do jiné branže, ať už do PR, marketingu, finančnictví nebo do advokátních kanceláří. Dnes je redakce fakticky zcela nová, mladší a má před sebou dobrou perspektivu i na současném mediálním trhu, který je značně neklidný a zřejmě ho ještě čekají mnohé otřesy. Ovšem těch 15 let bychom nemohli přežít, pokud byste nám nedrželi palce vy, naši čtenáři a často také v jedné osobě inzerenti a partneři našich četných společenských i odborných akcí. Vážíme si vašeho zájmu i podpory a snažíme se, aby vám týdeník Euro přinášel i do budoucna vše, co čekáte od magazínu zaměřeného na byznys a politiku, ve formě, která bude dobře stravitelná a bude vás i bavit. A budete nás proto provázet nejméně dalších 15 let.

4 4 Euro října 2013 VÍTĚZ V KATEGORII OBÁLKA ROKU 2012 V SOUTĚŽI ČASOPIS ROKU ZPĚTNÉ ZRCÁTKO. Příběhy 15 mužů českého byznysu, které sice už možná známe, ale na hodně detailů a souvislostí jsme k vlastní škodě pozapomněli 86 PODVOD, NEBO REVOLUCE? Tvrzení, že virtuální měna bitcoin je hlavním pilířem nelegálního obchodu a bez tohoto byznysu se neudrží, padlo 98 KVĚTINY, KTERÉ NEVADNOU. V zemích třetího světa se zrodila myšlenka, jak proměnit odpad ve výnosný byznys. Plasty už nemusejí být jenom na obtíž monitor 8 MAKROEKONOMIKA 17 BEZ ZÁRUKY 18 KOMENTÁŘ BLAHOSLAVA HRUŠKY 20 POZITIVNÍ ZPRÁVY 22 LIDÉ A PODNIKY report LET S TÝDENÍKEM EURO Osudy lidí z našeho výběru názorně dokumentují dobu, kterou týdeník Euro od roku 1998 do současnosti mapoval 28 ANDREJ BABIŠ Svými politickými výroky připomíná inkvizitora. Možná právě tato rétorika zajistí jeho hnutí ANO křesla v Parlamentu 30 MAREK DOSPIVA K rozjezdu Penty využil její spoluzakladatel peníze, které vydělal dovozem čínského textilu do Československa 32 RICHARD HÁVA Úspěch zbrojaře Hávy by nebyl možný bez dobrých známostí s politiky i takzvanými kmotry 34 TOMÁŠ CHRENEK První miliardy vydělal na Třineckých železárnách, úspěch tvrdí zdravotnická síť Agel 36 PETR KELLNER Z polistopadových byznysmenů to dotáhl s převahou nejdál. O to tajemnější zůstává 38 ANTONÍN KOLÁČEK Bývalého uhlobarona a nynějšího buddhistu nejspíš po švýcarském rozsudku čeká i role kriminálníka 40 DANIEL KŘETÍNSKÝ Sázka na energetiku byla správnou volbou, která jej vynesla na výsluní 42 IVO LUKAČOVIČ Zakladatel portálu Seznam.cz se sice schoval před veřejností, ale svému dítku pomáhá dál 44 KAREL MUZIKÁŘ I právo potřebuje emoce, říká vedoucí partner kanceláře, jež přitahuje největší veřejné zakázky 46 LIBOR PROCHÁZKA Nikdo v tuzemském bankovním retailu neodvedl takový kus práce jako IPB za dob Procházky 48 MARTIN ROMAN Manažer, jehož kariéra začala v německé firmě na křupky, nakonec řídil největší energetickou společnost v Česku 50 JAN SVĚTLÍK Ostravský magnát utužuje své postavení na Moravě, ale opatrně proniká i do Prahy 52 JIŘÍ ŠMEJC Ještě nedávno hovořil o krizi středního věku. Dnes nadmíru čile investuje v Řecku a v Rusku 54 PATRIK TKÁČ Za úspěchem rozesmátého partnera J&T stojí dravý instinkt, využívání pravidel na 110 procent i pomoc otce 56 PAVEL TYKAČ Finančník dohodl uhelný smír s elektrárenskou společností ČEZ, teď má zálusk na teplárny 58 PODNIKATEL ROKU Čeští podnikatelé čekají ekonomické oživení již v následujících 12 měsících 60 SAAB Švédskou značku Saab dnes nemají jen auta, ale především letadla a bezpečnostní systémy 64 TRH PRÁCE V Česku podniká téměř sto tisíc cizinců. Jejich přínos ale stát neumí nijak vyčíslit 70 POLITIKA Strany lákají voliče na nesplnitelné a bizarní sliby 72 ZDRAVOTNICTVÍ Nemocnice požadují pro příští rok více peněz na léčbu, pojišťovny se obávají propadu 74 KRIMINALITA Šance, že se vyšetřovatelům podaří případ Nagygate dovést až k soudu, slábne 78 URBANISTIKA Praha připravuje změnu vyhlášky regulující stavby 82 URBANISTIKA Kralupy se konečně dočkají nové radnice a možná i centra 84 EURO SETKÁNÍ Odborníci připravili plány na zlepšení české infrastruktury. Mohou inspirovat příští vládu 85 EURO SETKÁNÍ Turecko se chce do deseti let dostat mezi deset nejsilnějších ekonomik světa. Potenciál skýtá i pro české podnikatele global 86 BITCOIN Konec nelegálního drogového o byznysu pod značkou Silk Road může virtuální měnu bitcoin značně posílit 92 VENEZUELA Syn kubánských emigrantů vybudoval byznys s půvabem, díky němuž Venezuelanky vládnou soutěžím krásy stejně jako Brazilci fotbalu hyde park 94 EVROPSKÁ UNIE Česko by mělo z EU vystoupit, argumentuje Václav Klaus ve své nové knize Česká republika na rozcestí Čas rozhodnutí 96 FINANČNICTVÍ Na rozdíl od Západu zpomalení ekonomiky v Česku přitlumilo i alternativní způsoby financování včetně faktoringu 97 PRÁVO & BYZNYS Využije Česko příležitost a upraví v návaznosti na výhrady Evropské komise k procesu EIA svůj systém povolování staveb v souladu s nejlepšími standardy, nebo bude jen záplatovat? light 98 OCHRANA PŘÍRODY Denně se globálně použije podle odhadů něco mezi 500 biliony a jedním trilionem plastových obalů. Řešení vypadá snadno: recyklovat, anebo zakázat jejich výrobu. Jednoduché však ani trochu není 104 GASTRONOMIE Palírna Jack Daniel s po většinu své existence připravovala speciální série. Tou zatím nejexkluzivnější je Single Barrel 106 RESTAURACE BABIČČINA ZAHRÁDKA Průhonický projekt, který zpočátku každý považoval za nonsens, se má kupodivu více než dobře k světu příloha LIFE ČESKÁ SPOŘITELNA obsah euro 42 INZERCE A

5 hermès. time reinvented. dressage la montre hermès tames time, mastering its measurement. one press on the pushbutton and the chronograph s second hand starts moving, the counter hands hot on its heels. beneath the dial ticks the steady beat of the manufacture h1925 mechanical movement, embodiment of the house s high standards. precision and elegance meet and merge, reminding us that each second is truly unique. Pařížská 12, Praha 1 Tel Hermes.com

6 6 Euro října 2013 monitor 6 KAUZA MOSTECKÁ UHELNÁ SPOLEČNOST Švýcaři v rámci vyšetřování získali informace, jak bylo v letech 2003 a 2004 financováno převzetí Škody investiční skupinou Appian, která předtím privatizovala MUS 10 ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělci, kteří do 15. května podali žádost o poskytnutí podpory v rámci jednotné platby na plochu (takzvané SAPS), dostanou dotaci 6068 Kč na hektar 11 REALITY Skupina FPD, kterou ovládá slovenský miliardář Anton Siekel, chce vybudovat v Malajsii luxusní hotelový komplex za 20 milionů dolarů 12 TRH S CENNÝMI PAPÍRY Společnost Cyrrus se definitivně rozhodla odpovědět na pokutu ve výši 1,5 milionu korun, kterou jí před několika týdny udělila Česká národní banka Do konce příštího týdne podá proti rozhodnutí centrální banky žalobu 14 USA Číslem jedna ovládajícím nejrozšířenější měnu na světě bude zřejmě žena. Prezident Barrack Obama minulý týden za kandidáta na post guvernéra centrální banky zvolil Janet Yellenovou 16 EXPORT Nejsilnější zastoupení z nově budované sítě zahraničních kanceláří ministerstva průmyslu a obchodu bude mít Čína a Rusko, kde vznikne po čtyřech misích v každé zemi Ordnung MUS sein Antonín Koláček a spol. skončí patrně za mřížemi. K úplnému rozpletení případu však ještě mnoho informací chybí Rozhodnutí soudu ve švýcarské Bellinzoně poslat do vězení Antonína Koláčka a další bývalé manažery a privatizátory Mostecké uhelné společnosti (MUS) představuje zásadní precedens (viz Kvůli uhlí do tepláků). Švýcarští vyšetřovatelé se teď mohou intenzivně pustit do rozplétání nákupu plzeňské Škodovky nebo řešit vyluxovaná konta bývalého sponzora ODS Petra Macha. Všechny tři kauzy spolu totiž souvisejí. Švýcaři v rámci vyšetřování získali informace, jak bylo v letech 2003 a 2004 financováno převzetí Škody investiční skupinou Appian, která předtím privatizovala MUS. Na vzájemnou propojenost transakcí upozorňují česká média delší dobu. Teprve rozsudek švýcarského soudu však dává možnost rozkrýt celou neprůhlednou operaci. Podobné je to s Petrem Machem. Ten přišel ve Švýcarsku o peníze z prodeje fotbalové Sparty Východoslovenským železárnám obchodníka Alexandra Rezeše. Obchod se uskutečnil v roce Slovenský miliardář měl zaplatit třináct milionů dolarů. Po odečtení podílu Machova společníka a výběru dvou milionů v hotovosti mu zbylo na kontě u banky UBS osm milionů. O peníze se mu měl ve Švýcarsku starat právník slovenského původu Camillus Braxator. Ten, který spolu s Markusem Haslerem (známým z toskánské kauzy, v níž Marek Dalík, Mirek Topolánek a Martin Roman byli na výletě v Monte Argentariu) manažerům MUS obhospodařoval miliardy získané při privatizaci uhelné firmy. Peníze se ale začaly Machovi při převodech záhadně vytrácet. Kdo konkrétně Macha obral, není zatím zřejmé. Detektivové z protikorupční policie však nevyloučili, že luxování Machových kont by mohlo mít s případem Mostecké uhelné spojitost. K úplnému rozpletení případu privatizace MUS zkrátka ještě mnoho informací chybí. NEVYSLYŠENÉ VAROVÁNÍ Privatizace MUS začala v době kuponové privatizace. Stát tehdy převedl 46 procent akcií uhelné společnosti na Fond národního majetku a pět procent věnoval zdarma městům a obcím. Ty své akcie postupně prodávaly. V době úřednické vlády Josefa Tošovského management dolů krytý nastrčenou společností Appian Group finišoval v tajném skupování volných akcií z trhu i od obcí, a to za peníze vytažené ze samotné MUS. A za vydatného lobbingu tehdejšího poslance ČSSD Josefa Hojdara. Manažeři tak podloudně získali majoritu ve společnosti. Následující vláda Miloše Zemana krátce po svém vzniku rozhodla, že švýcarské firmě Investenergy prodá zbylých 46 procent dolů za 650 milionů korun. Učinila tak navzdory jednoznačnému varování. Politici byli totiž českými bezpečnostními složkami informováni, že doly neprodávají renomovanému americkému investorovi Appian Group, ale nastrčené firmě. Dokládá to zpráva protikorupční policie z roku 2004 adresovaná státnímu zastupitelství i policejní spis s krycím názvem Kosatka, který policie na MUS ved-

7 7 kauza Mostecká uhelná společnost monitor VĚZENÍ NA DOHLED. Soud ve švýcarské Bellinzoně uznal Antonína Koláčka vinným z podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku a opakovaného praní špinavých peněz a poslal ho do vězení na 52 měsíců. Rozsudek zatím není pravomocný. KVŮLI UHLÍ DO TEPLÁKŮ Přehled rozhodnutí švýcarského soudu v kauze Mostecké uhelné společnosti Marek Čmejla Odsouzen za podvod, opakované praní špinavých peněz. Soud jej poslal za mříže na 48 měsíců a udělil peněžitý trest ve výši celkem švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let. FOTO ČTK la. Oba dokumenty, jež odkazují k době privatizace společnosti, má týdeník Euro k dispozici. V materiálech je jednoznačně popsáno, že delawarská společnost Appian byla pouze prázdnou schránkou, která měla zakrýt vytažení peněz z MUS a následné zakoupení akcií společnosti. Varování ovšem nikdo nevyslyšel. Nebo nechtěl vyslyšet. Česká policie došla při svém vyšetřování mnohem dál. Rozklíčovala smlouvy mezi Appianem, švýcarskou společností Inves tenergy SA, Synergo Suisse CZ, Newton Financial Management Group a jedním z obžalovaných, bývalým manažerem Světové banky Jacquesem de Grootem. 30. března 1998 Appian a Investenergy uzavřely řádnou a neveřejnou smlouvu, jejímž předmětem byl obchod týkající se závazku k ovládnutí MUS, a. s., důlního koncernu v ČR, stojí například ve spise Kosatka. Vyšetřování v Česku přesto bylo několikrát odloženo. PODIVNÁ ÚLOHA PETRA PUDILA Díky verdiktu bellinzonského soudu si přijde na své mimo jiné Czech Coal Services, nástupnická firma po MUS nevykonávající žádnou obchodní činnost. Ta se dožadovala náhrady 6,3 miliardy korun, protože se cítila poškozena kroky původních privatizátorů. Bývalí uhlobaroni Vasil Bobela a Petr Pudil vlastní v Czech Coal Services poloviční podíl, druhá půlka patří kyperské společnosti Indoverse (Czech) Coal Investments Pavla Tykače. Pudil přitom sehrál v kauze nepřehlédnutelnou roli, jak dříve upozornil web Motejlek.com. V MUS se objevil v roce 1998, kdy hnědouhelné doly za peníze MUS přebírali lidé kolem Antonína Koláčka. Zhruba o rok později měl Pudil k privatizátorům dovést obchodníka se zbraněmi Pavla Muselu úzce napojeného na tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. Právě přes něj byla odeslána provize směřující ke špičkám ČSSD. V roce 1999 Koláček a spol. odkoupili zhruba 46 procent zbývajících akcií státu za 650 milionů korun. Pudil a finanční ředitel Bobela po několika letech Koláčka přesvědčili a každý z nich získal po deseti procentech společnosti. O MUS se později ucházel ČEZ, ale Petr Pudil spojil síly s Pavlem Tykačem. Zatímco ČEZ nabízel asi deset miliard korun, budoucí vlastník Tykač dvojnásobek. Rozhodnutí soudu bude mít vliv na probíhající vyšetřování v České republice. Tuzemské soudy totiž manažery nemohou soudit za skutky, za něž je za mříže poslali Švýcaři. Případ ale neskončil ani ve Švýcarsku. Odsouzení se mohou odvolat k vyšší instanci. A předseda soudního tribunálu Jean-Luc Bacher říká, že o osudu asi 600 milionů švýcarských franků zadržených na účtech odsouzených se teprve rozhodne. Zřejmě na přelomu listopadu a prosince. (Více o Antonínu Koláčkovi a Pavlu Tykačovi na str. 38 a 56.) Jan Hrbáček hrbacek@mf.cz Jiří Diviš Odsouzen za spolupachatelství při podvodu, opakované praní špinavých peněz, padělání listin atd. Dostal 46 měsíců nepodmíněně a peněžitý trest ve výši švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let. Jacques de Groote Uznán vinným z podvodu a odsouzen k pokutě ve výši švýcarských franků. Oldřich Klimecký Uznán vinným z podvodu, opakovaného praní špinavých peněz. Soud jej poslal za mříže na 37 měsíců a uložil peněžitý trest ve výši švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let. Antonín Koláček Soud jej uznal vinným z podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku, opakovaného praní špinavých peněz. Odsouzen k 52 měsícům za mřížemi a pokutě celkem švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let. Petr Kraus Soud jej odsoudil za podvod, opakované praní špinavých peněz. Za mřížemi by měl strávit 36 měsíců, z toho 16 nepodmíněně. Dále byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 200 pokutových dní po 43 švýcarských francích za den s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let. Luboš Měkota Soud zastavil řízení kvůli jeho úmrtí. Zdroj: týdeník Euro

8 8 Euro října 2013 monitor makroekonomika Fiskální politika a výhodné půjčky Rozpočtové škrty české vlády nezlevnily jen státní dluh, ale i úvěry domácnostem a podnikatelům FISKÁLNÍ ODPOVĚDNOST A NIŽŠÍ ÚROKOVÉ SAZBY Úrokové sazby nových půjček živnostníkům a firmám ve vybraných zemích eurozóny, Česku a Polsku (v %; srpen 2013) ,74 4,97 ŠPANĚLSKO 1,6 Výnos z 10letých státních dluhopisů (v %) 7,34 6,49 2,04 Poslední slova velkého Johna Maynarda Keynese jsou jedna z mála, jež nevyvolávají rozhořčení napříč politickým spektrem: Škoda, že jsem nepil víc šampaňského. S tím mohou jedině souhlasit nejen výrobci šumivých vín, ale i jejich konzumenti. Přihlédneme-li však k jeho klasickému proticyklickému doporučení, že vláda by měla šetřit tehdy, když ekonomika roste, a povzbuzovat poptávku, když je hospodářství v recesi, je zjevné, že Česko se s Keynesem neshodne ani v jednom. Zaměřme se tedy alespoň na zkoumání toho, zda fiskální konsolidace přinesla naší zemi ještě nějaký jiný přínos kromě úspor na obsluze státního dluhu, tak často vyzdvihovaných exministrem financí Miroslavem Kalouskem. Přestože vazba mezi tržními úrokovými sazbami a fiskální disciplínou není nijak 2,80 5,62 2,50 7,00 ŘECKO NĚMECKO ČESKO POLSKO -1,0 Úvěr pro OSVČ* Úvěr 1 mil. EUR pro firmy* Míra inflace dle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (meziročně v %; srpen 2013) * S pohyblivou sazbou nebo fixací do jednoho roku České sazby hypoték s fixací v rozmezí 5 až 10 let klesly podle ČNB v srpnu rekordně nízko na 3,97 %, v Polsku sazby s nespecifikovanou fixací byly 5,1 %. 4,50 10,0 1,73 2,40 4,30 1,6 1,2 Zdroj: ECB, ČNB, PNB, Eurostat 3,90 0,9 přímočará, vyplatí se podívat na následující čísla. Ta mimochodem potvrzují, že navzdory existenci jediné Evropské centrální banky jsou úrokové sazby v rozjitřené eurozóně velmi diferencované. Což platí jak pro domácnosti, tak pro drobné podnikatele či firmy. Pro Česko je samozřejmě důležité vnímat i vývoj v Polsku, které od roku 2009 sledovalo expanzivní fiskální politiku a jako jediné ze zemí Evropské unie nepoznalo recesi. Již v jednom z minulých vydání týdeníku Euro jsme konstatovali, že Polsko na tuto strategii nedoplatilo prudkým růstem státního dluhu; ten byl v posledních pěti letech ve skutečnosti v poměru k HDP významně nižší než v případě Česka. S přihlédnutím k dosavadní inflaci i k všeobecně nízkému inflačnímu očekávání ve všech sledovaných zemích je ovšem také zapotřebí vnímat dopady fiskální politiky na úvěrové náklady firem, živnostníků a domácností. Shrňme to: Česko má momentálně nízké reálné úrokové sazby pro všechny skupiny s výjimkou půjček živnostníkům zaměřeným na vnitřní trh. Kdo má zaměstnání a hypotéku, může profitovat z rekordně nízkých úrokových sazeb. Totéž platí pro firmy s exportními zakázkami, a to i ve srovnání se všemi ostatními zeměmi v našem žebříčku. Kdo je zaměřen na vnitřní trh, je na tom sice v tuto chvíli z hlediska reálného úroku lépe než v Polsku, Španělsku a Řecku, ale hůře než v Německu. Fiskální politika českého státu nebyla v krizovém období ani zdaleka perfektní, neboť snížila výkon ekonomiky více, než bylo nezbytně nutné (hlavně vinou nešikovné strukturální skladby úspor na úkor investic s vyšším multiplikátorem). Ovšem na druhé straně nastavením nízké úrokové laťky rozhodně nezvyšovala náklady českých dlužníků. Česko tak ze srovnání nevychází ani zdaleka nejhůř: v srpnu tohoto roku podle statistik České národní banky činil objem úvěrů firmám a domácnostem 2,159 bilionu korun. Z nového byznysu včetně refinancování platily v průměru o 1,4 procentního bodu nižší nominální úrokové sazby než v Polsku, za poněkud vyšší české inflace. Zkuste si to vydělit a následně vynásobit celkovým objemem poskytnutých půjček... Coby dlužníci přijímáme nízké reálné úroky rádi. A rozhodně přitom nejde o žádné zanedbatelné částky. Ve skutečnosti je to několik desítek miliard korun ročně, které nám tak nějak vypadly z celkové rozvahy o tom, co jsme v Česku v dobách eurokrize udělali dobře. Sám Keynes by to jistě vzal v potaz, i když příležitostí k přípitkům šampaňským bylo pomálu. Miroslav ZáMečník zamecnik@mf.cz INZERCE A

9

10 10 Euro října 2013 monitor SLÍVA AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL Česko je letos z nejhoršího venku Produkce osobních aut v Česku se za leden až září propadla v porovnání s loňskými prvními devíti měsíci roku o 7,15 procenta. Největší Škoda Auto vyrobila během tří čtvrtletí aut, což představuje meziroční pokles skoro o sedm procent. V nošovické továrně Hyundai klesla produkce oproti stejnému období loni o procento na vozů a v kolínské TPCA se snížila o 16 procent na aut. Statistiky za třetí čtvrtletí podle Jiřího Zouhara z PricewaterhouseCoopers ČR potvrzují očekávání, že závěrem roku nastane zlepšení a že je odvětví pravděpodobně z nejhoršího venku. Přesto za celý rok 2013 očekáváme pokles výroby osobních aut o přibližně šest procent. V příštím roce by podle našich odhadů mělo dojít k nárůstu produkce o šest procent, dodal Zouhar. (e15) ZEMĚDĚLSTVÍ Za hektar dostanou už šest tisíc korun VEŘEJNÉ ZAKÁZKY Senát zařadil zpátečku Zemědělci, kteří do 15. května podali žádost o poskytnutí podpory v rámci jednotné platby na plochu (takzvané SAPS), dostanou podle informací týdeníku Euro 6068 korun na hektar. Rozhodnutí o podporách konkrétním žadatelům začneme vydávat v průběhu příštího týdne, řekl Tomáš Farkač ze Státního zemědělského intervenčního fondu (SZFI). V tomto období také fond začne v souladu s evropskou legislativou provádět výplatu záloh žadatelům ve výši padesáti procent. V loňském roce, kdy výše této podpory dosáhla 5387 korun na hektar, byly zálohy vypláceny okamžitě, bez ohledu na nabytí právní moci rozhodnutí a doplatky se začaly vyplácet již od začátku prosince. Letos to bude podobné, uvedl Farkač. Konečný termín pro vyplacení všech podpor bude polovina příštího roku. Jednotná platba na plochu je jednou z nejvýznamnějších podpor zemědělců v Evropské unii, která má zabezpečit stabilitu jejich příjmů. Zemědělci se mohou rozhodnout, co chtějí produkovat, přičemž jim je nezávisle na tom zaručena stejná výše podpory. Podmínkou je, že musejí hospodařit minimálně na jednom hektaru zemědělské půdy, včas podat žádost a mít záznam v registru zemědělské půdy, který slouží pro ověřování údajů v žádostech o dotaci. Letos se očekává, že do českého zemědělství za rok 2013 přiteče z EU ve formě dotací a přímých plateb téměř 44 miliard korun. Z této výše platba za plochu SAPS dosahuje přibližně 19 miliard, podle údajů SZFI od vstupu Česka do EU stoupla více než trojnásobně. V roce 2004 bylo vyplaceno na tomto typu podpor 6,37 miliardy korun a výše podpory dosáhla 1830 korun na hektar, dodává Tomáš Farkač. (maš) PLOŠNÁ PODPORA. Letos by do českého zemědělství mělo z EU ve formě dotací a přímých plateb přitéct téměř 44 miliard korun. Každý, kdo se pohybuje v oblasti veřejných zakázek, říká totéž: největším problémem jsou neustálé změny v zákonech. Senát v duchu české praxe minulý čtvrtek zákonným opatřením opět postavil na hlavu některá pravidla v zadávání tendrů. Předně jde o nastavení limitu pro stavební zakázky, který zákonodárci vrátili na hodnotu šesti milionů korun. V menším objemu odteď nebude nutné vypisovat otevřená výběrová řízení. Přitom ještě Nečasova vláda ve své transparentní novele limit snížila na tři miliony s tím, že od příštího roku má jít o jeden milion. Pozměňovací návrh připravil senátor za ODS Pavel Eybert, podpořil ho i předseda vlády v demisi Rusnok. Zvýšení finančních limitů je krokem zpět, nevidím v tom žádnou logiku, myslí si Tomáš Langr, ředitel společnosti Otidea, která v oblasti veřejných zakázek poskytuje poradenství a administraci. Zákonné opatření mělo být původně jen drobnou úpravou některých chyb, jež zůstaly v předchozí novele, a vypracovalo ho předchozí složení ministerstva pro místní rozvoj. Mělo například zrušit povinnost opakovat tendr, pokud se přihlásí jediný zájemce, nebo zrušit automatické zvýšení limitů od příštího roku. Zákonodárci ale oproti tomu udělali řadu dalších změn. Zrušili například institut osoby se zvláštní způsobilostí. To měli být odborníci jako architekti nebo jiní odborníci, jež měli u hodnocení velkých zakázek mít hlas při oponentuře. Omezení tohoto pravidla dává smysl, protože ministerstvo žádné takové osoby kvůli pádu vlády nestihlo vyškolit. Namísto akreditovaných odborníků však externí oponenturu nebude vykonávat vůbec nikdo. (plh) FOTO archiv / ILUSTRACE Jiří Slíva

11 11 monitor KOMUNÁLNÍ SLUŽBY Svítit chce devítka firem Magistrátní komise v pondělí 14. října hodnotí nabídky, které podalo devět firem na správu, provoz a údržbu pražského osvětlení. Vítěze tendru, s nímž by mělo město podepsat desetiletý kontrakt, ale ještě asi nedoporučí. Smlouva se společností Eltodo vyprší letos na Silvestra. Už nyní je zřejmé, že Praha zdaleka nevyčerpá 1,8 miliardy, které si určila v soutěži jako limitní cenu. Nejlevnější nabídku podalo konsorcium firem zastřešené společností ID Stavby Group, a to 58,6 milionu korun za rok. Jednatelem společnosti je Petr Spilka. Podle údajů v obchodním rejstříku dosáhla firma za minulý rok zisk 4,7 milionu, z čehož si 3,2 milionu nárokoval tichý společník. Petr Spilka považuje všechny jiné než povinně zveřejňované informace za interní. Druhou nejnižší nabídku předložila firma Eltodo Osvětlení a třetí PRE. (boř) KDO ROZSVÍTÍ PRAHU Nabídky na provoz Náklady na rok a údržbu pražských světel 1. Konsorcium ID Stavby , firmy 2. Eltodo Osvětlení ,60 3. PRE sdružení ,00 4. Eltodo Citelum ,20 5. Citelum + ČEZ ,60 6. Konsorcium AŽD, AVE CZ, ,00 AVE KOLÍN, Progres HL (Sk) 7. UniCab ,00 8. ČKD DIZ ,00 9. Siemens ,00 Zdroj: týdeník Euro REALITY FPD postaví hotelový komplex v Malajsii INZERCE A Skupina FPD, kterou ovládá slovenský miliardář Anton Siekel (na snímku), chce vybudovat v Malajsii luxusní hotelový komplex za 20 milionů dolarů. Projekt počítá s výstavbou rekreačních vil a dalšího příslušenství na ostrově Sulug, jenž patří do federálního státu Sabah. Zástupci FPD to oznámili minulý týden v Bratislavě. Plánovaná výstavba zahrnuje vybudování 35 nadstandardních vil doplněných restauracemi, sportovišti nebo relaxačním centrem, uvedl Siekel. V jihovýchodní Asii skupina působí několik let, dosud se soustředila hlavně na Indonésii. Projekt bude vůbec první investicí FPD v Malajsii. Nemalá část aktiv FPD se nachází také v Česku. Kromě realit zahrnují například správu pohledávek, vinařství či obchod s nápoji. Na Slovensku vlastní FPD několik hotelů a lázeňských domů. Majitel FPD Siekel byl v devadesátých letech jedním ze zakladatelů investiční skupiny Istrokapitál, později vlastnil část realitní společnosti CPI. Svůj podíl ale prodal jinému bývalému kolegovi z Istrokapitálu Radovanu Vítkovi. (pto)

12 12 Euro října 2013 monitor POLITIKA Zemanovci zlanařili policistu INZERCE A Zatímco autoři předvolebního klipu SPOZ mají potíže s policií kvůli tomu, že si jeden z herců oblékl starou verzi uniformy, opravdový policista na kandidátní listině téže strany nikomu nevadí. Patnáctkou v Moravskoslezském kraji je bývalý řadový policista, nyní tiskový mluvčí opavské policie René Černohorský (na snímku). A jeho šance na vstup do sněmovny nejsou nulové. Když před třemi roky kandidoval v komunálních volbách v týmu ČSSD, dokázal se z šestnáctého místa probojovat do zastupitelstva. U policie jsem dvacet tři let. Jsem také činný v oblasti prevence kriminality, ve sportu nebo kultuře. Chtěl jsem své znalosti zužitkovat, říká o své kandidatuře René Černohorský. Od Zemanovců dostal nejdříve nabídku jít v jejich dresu do příštích komunálních voleb, pak mu byla nabídnuta účast v parlamentních volbách. Zákon o služebním poměru nezakazuje policistům kandidovat. Nesmějí být ale členy politické strany nebo ji aktivně podporovat. Policista sice kandidátku strany v očích veřejnosti zhodnocuje, podle policie samotné to ale není činnost prospěšná pro politickou stranu, kterou zákon nedovoluje. Pokud není členem žádné politické strany ani politického hnutí, je to slučitelné, uvedla mluvčí prezidia Ivana Ježková. Opavský policejní mluvčí to ví. Zjišťoval jsem si to. Žádnou prospěšnou činnost pro ně nevyvíjím, říká. A když mu místní voliči pomohou a díky kroužkování se dostane do sněmovny, policejní uniformy se prý nejspíš vzdá. René Černohorský to má navíc lidově řečeno pořešené. Jedničkou v kraji na stejné kandidátce je sám ministr vnitra. O to kontrastnější je postoj policie ke kampani SPOZ. V předvolebním klipu vystupuje muž oblečený jako policista a říká, že půjde k volbám, aby se zlodějiny vyšetřily. SPOZ pod tlakem musela přiznat, že do klipu nenechala angažovat pravého policistu, ale herce. Aktivní propagace strany by už byla pro policistu problémem. Herec má na sobě ale uniformu. I když jde o starou verzi stejnokroje, policie nevyloučila, že se spojí s autory klipu a bude od nich chtít vysvětlení. Policejní uniforma se totiž také nesmí zneužívat k propagaci. (ker) ZDRAVOTNICTVÍ Přeshraniční péče zatím v nedohlednu Pravidla o čerpání zdravotní péče v jiných evropských zemích měla začít platit ještě v říjnu. Novelu zákona, která směrnici EU transponuje, ovšem poslanci nestihli před rozpuštěním sněmovny schválit. Čeští pacien ti, kliniky a nemocnice tak zatím nemohou z přeshraniční péče profitovat. Evropská komise o tom byla informována, po volbách bude ministerstvo zdravotnictví žádat zrychlené projednání, uvádí náměstek ministra Martin Plíšek. Nové paragrafy mají zjednodušit pravidla, za jakých se mohou pacienti léčit v zahraničí a kdo tuto péči zaplatí. Dosud se problematika řešila soudně. Pojištěnci již nyní mohou čerpat volně jakékoli zdravotní služby, jestliže je nezbytně jejich zdravotní stav vyžaduje, v jiném členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku. Pojišťovny za péči zaplatí v případě, že jsou tyto výkony hrazeny i v tuzemsku, a jen do jejich domácí výše. Jiný případ je u plánované péče, která se hradí podle pravidel tamního systému pouze za předpokladu, že pojištěnec obdržel předchozí povolení své zdravotní pojišťovny. Mezi tyto zdravotní služby často spadají například výměny kloubů, léčba roztroušené sklerózy či protonová léčba. Pojištěnec se prokazuje primárně standardizovaným dokumentem a má jistotu plné úhrady terapie, vysvětluje Plíšek. Pravidla přivítají například lidé trpící vzácnými onemocněními nebo lidé žijící v pohraničních oblastech. Směrnice rovněž zakotvuje vzájemné uznávání receptů na léky vystavených v jiném členském státě. Zároveň se otevírá cesta domácím nemocnicím a klinikám, jak maximálně využít vlastní kapacitu. Na své služby mohou lákat pacienty ze zahraničí. (myš) AKUTNÍ PÉČE PRO KAŽDÉHO. Pojištěnci již nyní mohou čerpat volně jakékoli zdravotní služby, jestliže je nezbytně jejich zdravotní stav vyžaduje, v jiném členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku. TRH S CENNÝMI PAPÍRY Cyrrus už má žalobu na ČNB Společnost Cyrrus se definitivně rozhodla odpovědět na pokutu ve výši 1,5 milionu korun, kterou jí před několika týdny udělila Česká národní banka (ČNB). Do konce příštího týdne podá proti rozhodnutí centrální banky žalobu. Lhůta, dokdy se obchodník může bránit, vyprší příští pátek 25. října, takže posun termínu je vyloučen. Žaloba bude podána k Městskému soudu v Praze. Společnost bude ve správním řízení napadat zejména nestandardní průběh správního řízení a některé právní závěry ČNB o porušení právních předpisů, řekl týdeníku Euro šéf představenstva společnosti Cyrrus Martin Kozumplík. Regulátorovo rozhodnutí potrestat brněnského obchodníka s cennými papíry tvrdou sankcí nabylo právní moci na konci srpna. Regulátor viní brokera z toho, že neinformoval své klienty o rizicích spojených s nadměrným obchodováním. Podle ČNB prý obchodník porušil svou povinnost poskytovat investiční služby kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu svých zákazníků. Cyrrus však namítá: ČNB neprokázala na účtech klientů nadměrné obchodování a své rozhodnutí založila pouze na tvrzení, že společnost neinformovala klienty o riziku nadměrného obchodování. Naše hlavní námitka spočívá ve skutečnosti, že nemohla vzniknout povinnost informovat klienty o riziku nadměrného obchodování, když k takovému jednání na klientských účtech prokazatelně nedošlo, jak uvádí sama ČNB ve svém rozhodnutí, vysvětluje Kozumplík. (pel) FOTO archiv, Reuters

13 ČSOB partner pro vaše Akviziční financování a Syndikované úvěry Jsme bankou s největším počtem financovaných transakcí na českém trhu a bankou, která dokáže flexibilně rozhodovat o vašem financování přímo z ČR. Přesto, nebo právě proto, jsme mohli získat šest ocenění prestižního britského časopisu ACQ Finance Magazine v oblasti akvizičního financování. Člen skupiny KBC Korporátní a institucionální bankovnictví

14 14 Euro října 2013 monitor USA Ve Fedu se uhnízdí dolarová holubice ENERGETIKA Společně proti Bruselu INZERCE A Prezident Barrack Obama minulý týden udělal, co se čekalo, když za svého kandidáta na post guvernéra americké centrální banky Fed zvolil Janet Yellenovou (na snímku). Na této straně Atlantiku nepříliš známá ekonomka má před sebou těžké rozhodování mezi mohutnou podporou ekonomiky, nastartovanou dosavadním guvernérem Benem Bernankem, a zvyšováním úrokových sazeb za účelem boje proti inflaci. Nikdo z komentátorů a analytiků nepředpokládá, že by si vybrala to druhé. Janet je pro tuto práci výjimečně kvalifikovaná. Nemá křišťálovou kouli, ale velice dobře rozumí fungování trhů a celé ekonomiky, sdělil novinářům Obama. Vlažně formulované věty jen upozorňují, že Yellenová nebyla jeho první volbou. V první polovině letošního roku se vážně spekulovalo o tom, že místo získá jeho ekonomický poradce a ministr financí ve vládě Billa Clintona Lawrence Summers. Proti tomu se ale zdvihl velký odpor. Rozdíl mezi oběma kandidáty nebyl volbou mezi jestřábem (protiinflační) a holubicí (prorůstový). Ani jeden z nich by pravděpodobně v dohledné době neukončil enormní monetární operace kvantitativního uvolňování, tedy tištění hromady peněz za účelem nastartování ekonomického růstu. Summers byl však v mnohém kontroverzní osobou. Předně se jako Clintonův ministr účastnil deregulace trhu a podpory hypoték, což bývá označováno za jeden ze spouštěčů kreditní krize. Navíc proslul šovinistickými výroky na téma přirozené podřazenosti žen vůči mužům. Yellenová je mu protikladem spíš v otázce charakteru než ekonomických názorů. V centrální bance začala pracovat už v polovině sedmdesátých let. K velké makroekonomice se dostala až za Clintonovy vlády, kdy nejprve stanula v čele Clintonových poradců a následně obsadila předsednické místo rady guvernérů Fedu (v USA to na rozdíl od Česka není totéž co šéf centrální banky). Coby uměřená dáma se nikdy nedrala na vrchol, proto se nejvyšší mety dočkala až v 67 letech. Kritici Yellenové vyčítají nedostatek praktických zkušeností. Pravda je, že nikdy nepřičichla k byznysu. Místo toho se držela úřednických míst a pedagogické kariéry. Ani její teoretická práce není zásadní. Zabývala se behaviorální ekonomií nebo nerovností příjmů, což je v ostrém kontrastu se zaměřením jejího předchůdce Bena Bernankeho. Ten patřil v době svého zvolení mezi největší odborníky na studium Velké deprese z třicátých let. Yellenová přesto symbolizuje jistý druh změny. Jako žena, navíc téměř nepošpiněna velkou politikou ani vazbami na velké investiční banky, může fungovat jako reprezentace skutečné nezávislosti. Tu bude potřebovat, až se setká s úkolem číslo jedna rozhodnutím o zvýšení úrokových sazeb. Ty jsou dnes prakticky na nulové hodnotě a je třeba je v pravý čas zvýšit, aby nezpůsobily inflaci, ale zároveň nesmějí poškodit hospodářský růst. Yellenovou musí ve funkci ještě potvrdit Senát. Podle agentury Reuters by měla snadno získat všech 60 potřebných hlasů. (plh) Chaos a krize, tak vypadá podle deseti velkých evropských energetických společností současný trh. Systém obchodování s emisními povolenkami, ceny elektřiny a bezpečné dodávky energií nefungují tak, jak mají, upozorňují RWE, E.ON, ENEL, GDF Suez nebo ČEZ. Společně chtějí vyvinout tlak na vlády i investory a prosadit změnu. Představitelé podniků v Bruselu minulý pátek zveřejnili body, o nichž chtějí jednat. Uzdravení trhu vidí spíše ve volné soutěži než v podpoře výstavby určitého energetického zdroje, razantním snížení emisí a skleníkových plynů nebo v posílení evropské energetické infrastruktury. Množství oxidu uhličitého vypouštěného do ovzduší se zvyšuje a společnosti nemají žádnou motivaci k výstavbě nebo provozování nízkoemisních zdrojů, upozorňují. Evropské energetice také podle firem chybí jasná politika založená na stabilním a předvídatelném regulačním rámci. V průběhu hry nelze měnit pravidla, na něž přistoupili všichni velcí investoři do energetiky, jen kvůli krátkodobým politickým důvodům, což se bohužel dnes v rámci Evropské unie děje, uvádějí ve společném prohlášení. K iniciativě se připojila i společnost ČEZ. Na úrovni České republiky chceme rozproudit mnohem podrobnější debatu se všemi relevantními institucemi, generální ředitelé energetik zapojených do iniciativy budou nyní jednat s vládami příslušných států, včetně té české, uvedl generální ředitel a předseda představenstva Daniel Beneš. Konkrétnější plány na změny chce iniciativa předložit před jarní Evropskou radou, která se bude oblastí energetiky zabývat. (e15) MICROSOFT Rekordní odměna pro hackera Více než 100 tisíc dolarů vyplatil Microsoft za odhalení bezpečnostní díry hodnému hackerovi Jamesi Forshawovi (na snímku). Londýnský bezpečnostní specialista, který pracuje pro konzultační společnost Context Information Security, se spolu s dalšími odborníky zúčastnil honu na slabosti v ochraně Windows 8.1 a Internet Exploreru 11. Microsoft neuvádí detaily Forshawova úspěchu, více prý zveřejní, až budou díry do systému zalepeny. Způsob techniky útoku, které Microsoft říká mitigation bypass, ale zastřešuje škálu možností, jejichž prostřednictvím by se dalo do operačního systému dostat. Proto tak vysoká odměna. K ní si Forshaw připsal ještě 9400 dolarů za odhalení chyb Exploreru. Microsoft spustil podobnou akci hackerských nájemných lovců, jaké už pořádají firmy typu Apple, Facebook, Hewlett-Packard nebo Yahoo! Posledně jmenovaná firma musela ale odměny za odhalení chyb nedávno navýšit na patnáct tisíc dolarů poté, co se jí lidé z oboru vysmáli za slibování voucherů do online obchodu v hodnotě 25 dolarů. Možná i proto je Forshawových dolarů zatím nejvyšší odměnou vyplacenou při podobné příležitosti. Bez zajímavosti není ani to, že americký gigant při odhalování chyb pro zlepšení bezpečnosti svého softwaru ocenil i dva zaměstnance společnosti Google. Celkem 1600 dolarů ze svých odměn věnovali na charitu. (yak) FOTO archiv, ČTK

15

16 16 Euro října 2013 monitor USA Novou stodolarovku chrání proužky i hologramy Americký Federální rezervní systém (Fed) uvedl minulý týden do oběhu novou stodolarovou bankovku. Její vývoj trval deset let a kromě ministerstva financí se na něm podílela i tajná služba Spojených států. Příprava se nicméně protáhla kvůli nečekaným výzvám souvisejícím s její výrobou. Pravost bankovek zabezpečuje několik nových ochranných prvků. Jedním z nich je modrý 3D proužek, který je do stodolarovky vetkaný, nikoli pouze na ní vytištěný. Na proužku jsou čísla 100 měnící se do tvaru zvonu podle toho, jak uživatel bankovku naklání. Vpravo od proužku se nachází zelený zvon Svobody schovaný uvnitř kalamáře měděné barvy. Číslice 100 umístěná v pravém dolním rohu také mění při pohybu bankovkou barvu z měděné na zelenou. Jak uvedl pro agenturu BBC Chadwick Wasilenkoff, ředitel společnosti Fortress Paper vyrábějící bezpečnostní papír, poslední technické ochranné prvky nových stodolarových bankovek jsou obrovským skokem vpřed. PROTI PENĚZOKAZŮM. Vývoj nejnovější stodolarové bankovky trval deset let. Nyní by měla posunout úroveň zabezpečení proti falšování na novou úroveň. Stodolarová bankovka má od 13. července 1969 mezi americkými papírovými penězi nejvyšší nominální hodnotu. U padělatelů patřila až doposud k nejoblíbenějším. Podle odhadů americké tajné služby však představují padělky méně než 0,01 procenta z 1,1 bilionu amerických dolarů, které jsou v oběhu. Loni cir kulovalo na území Spojených států kolem 80,7 milionu falešných dolarů, v zahraničí to bylo 14,5 milionu. (hyk) EXPORT Ministerstvo fandí Číně a Rusku TECHNOLOGIE Místo 3D bude dotyk Nejsilnější zastoupení z nově budované sítě zahraničních kanceláří ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) bude mít Čína a Rusko, kde vznikne po čtyřech misích v každé zemi. Kromě někdejších poboček agentury CzechTrade v Šanghaji a Čcheng-tu přibudou kanceláře v Pekingu, kde se dosud o české exportéry starala ambasáda, a Kantonu (Guangzhou). V Rusku se k zastoupení MPO v Moskvě, Petrohradě a Jekatěrinburgu nově přidá také povolžská Samara. Do konce letošního roku chce MPO vyslat do světa kolem patnácti nových emisarů, kteří doplní sloučenou síť někdejších zastoupení agentur CzechTrade a CzechInvest. KONTAKT NA DÁLNÉM VÝCHODĚ. České ministerstvo průmyslu a obchodu sází na Čínu. Nově otevírá kancelář například v jihočínském Kantonu. Ta čítala asi čtyřicítku misí. Mezi nově chystané posty sítě MPO, která dosud postrádá jméno, patří například Keňa, Irák, Bělorusko nebo trojice jihoamerických zemí Chile, Peru a Kolumbie. Zatímco seznam zemí, kde se kanceláře budou posilovat nebo nově otevírat, zveřejnilo MPO minulý týden na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, personální obsazení nadále drží v utajení. Nebude problém ta jména sdělit, kolega vám je zašle, napsal v u týdeníku Euro Zdeněk Vališ, ředitel sekce zahraničního obchodu MPO. Do uzávěrky tohoto čísla však žádná jména ani přes urgenci nedorazila. (bh) Společnost Disney chystá revoluci ve sledování zábavy. Vývojáři firmy pracují na technologii, která by měla 3D vizualizaci posunout zase o kus dál diváci se budou moci předmětů na obrazovce dotknout a jejich tvar cítit. Dotyková interakce se stala standardem pro chytré telefony, tablety, a dokonce i pro stolní počítače. Vývoj algoritmů, které převedou vizuální obsah do uvěřitelných hmatových vjemů, má tak obrovský potenciál, uvádí na videu dostupném na webu firmy Ivan Poupyrev, šéf vývojářského oddělení Disney v americkém Pittsburghu. Lidský mozek registruje různou strukturu povrchů díky reakcím kůže na dotyk. Vývojáři Disney dosahují podobného efektu s využitím elektrického pole na dotykové obrazovce. Elektrostatické vibrace pak díky různé síle vyvolávají pocit tření a změny textur, ač obrazovka zůstává plochá. Technologie je podle vývojářů dostupná jak pro obrázky, tak pro video. Využít se dá i v reálném čase, tudíž by mohla například nevidomým přes tablet s kamerou zprostředkovat nejbližší okolí. (yak) FOTO archiv, Reuters

17 17 monitor PALUBNÍ DENÍK Nedobytná křesla ILUSTRACE Tomáš Novák Šéf hnutí ANO odpověděl na jednu z předvolebních otázek (Jaký by podle vás měl tedy být politik?) mimořádně sofistikovaně: Tady dělají novináři a politologové strašnou vědu z politiky. Ono by bylo všechno správné, pokud by politici skutečně odpovídali definici, kterou uvedl již Aristoteles: Že jsou ti nejmoudřejší z nás. Já určitě nejsem moudrý, ani možná tak vzdělaný, ale určitě jsem příklad pracovitosti a i morálky. Asi je na čase vystavět zeď, na kterou se budou Babišovy postřehy tesat. O jeho pracovitosti a aktivitě není určitě třeba pochybovat. tvrzuje to i nadšení jeho zaměstnanců. Někomu však praktiky šéfa Agrofertu a vycházející politické hvězdičky Andre- Poje Babiše mohou začínat silně připomínat dobu, ve které budoucí nadějný kapitán agrochemického průmyslu vyrůstal. Ještě ani nesedí v poslanecké lavici, a už dokazuje, jak řídit stát jako firmu, jak se s oblibou nechává slyšet. Své podřízené posílá do volebních komisí, aby dohlédli na to, že se ani jeden agrofertí hlas neztratí. Šéf potřebuje hlídat regulérnost. Lze se nanominovat kamkoli. Ani není nutné mít trvalé bydliště. Je to za Mám tu možnost, tak předávám dál, zmiňuje Babišovu výzvu jeden z jeho zaměstnanců na Facebooku. Chemický Andrej je opravdu pečlivý a důsledný. V PRAZE JE BLAZE Televizní kanál National Geographic odvysílal reportáž z Prahy, v níž zmapoval noč- ní polokriminální život hlavního města. Ci- zinec například zakoupil falešné drogy a při návštěvě erotického podniku sice zaplatil, ale příslušné služby se nedočkal. A pražský magistrát se hodlá se stanicí soudit. Jest- li uspěje, dočkáme se zřejmě omluvy, kde se světová veřejnost dozví, že v Praze se dá sehnat fakt pořádnej koks a holky dělaj za pár kaček první poslední. V Praze je blaze, a ne že ne. Palubní deník o tom ví svoje. A pražští radní zřejmě taky. I S VČELAMI Minulý týden proběhla médii zpráva o tom, že jeden z tradičních pilířů pražského hotelnictví si pořídil včely a na střechu umístil dva úly, v nichž se bude shromažďovat med nasbíraný od Letné až po Strašnice. V podpalubí se však proslýchá, že už velmi brzy hotel Intercontinental i s včelami změní majitele. Kupujícím má být společnost patřící do jedné z nejvýznamnějších českých finančních skupin. O prodeji hotelu jednali majitelé již vícekrát a s více zájemci, nicméně nyní je proces prodeje v konečné fázi. (red) INZERCE A

18 18 Euro října 2013 monitor komentář Dlouhý kouř Boj o tabákovou směrnici ukázal, jak lehce se lanaří europoslanci Blahoslav hruška hruskab@mf.cz Povolání pohřebního řečníka platilo kdysi za sice opomíjenou, ale často velmi ceněnou profesi. Smuteční rétor musel na malé ploše vykreslit nebožtíkovy přednosti a zásluhy, byť měl informací poskrovnu a zesnulého vůbec neznal. Během přednesu chvalozpěvu potom často pozoroval lehké cukání koutků mnoha příbuzných, kterým se taková óda vůbec nezdála a mysleli si raději své. Na řečníky z povolání si zahráli minulý týden i mnozí europoslanci. Při schvalování takzvané tabákové směrnice, jež předepisuje větší varovné nápisy na krabičkách cigaret a nařizuje konec mentolek, se vzájemně ubíjeli argumenty, které obdrželi jen z jediného zdroje. Pravicově ladění zástupci eurosněmovny řečnili na téma svobody podnikání a hrozili argumenty, že o práci přijdou tisíce dělníků ve fabrikách, rozmůže se černý trh s pašovanými cigaretami a erár utrpí miliardové ztráty. Ti, kdož se počítají k levici, zase měli na srdci ochranu zdraví a blaho spotřebitelů. Obojí je samozřejmě stejně přitažené za vlasy jako řeč nad drahým zesnulým, kterého rétorovi vykreslí pouze jediná strana. Jobovy zvěsti o zavírání a propouštění jsou dodané centrálami tabákového průmyslu. Jobovy zvěsti o zavírání a propouštění jsou dodané centrálami tabákového průmyslu zvláště se v tomto ohledu činí Philip Morris, který do Bruselu vyslal armádu svých lobbistů. Jejich varovné reporty obsahovaly zhusta ty samé věty, které zaznívaly v plénu europarlamentu. Jenže úplně korektně se nechovala ani protistrana. Pomineme-li fakt, zda je vůbec přípustné řešit ochranu zdraví formou směrnice, ani dobře zaplacené studie Evropské komise nedokázaly, že by mezi většími nápisy na krabičce a chutí přestat nebo raději vůbec nezačínat kouřit byla nějaká souvislost. To už je mnohem logičtější i tolik vysmívaný zákaz žárovek. Ono nakonec nejde ani tak o cigarety nebo žárovky, jako spíš o způsob práce Evropského parlamentu. Tomu po přijetí Lisabonské smlouvy narostl hřebínek a stal se z přehlíženého tělesa hýčkaným přežvýkavcem nejrůznějších norem ať už je předkládají lobbisté, neziskové organizace nebo úředníci Evropské komise. Nemusí vždy jít o korupci a není třeba pochybovat o tom, že to mnoho europoslanců myslí opravdu upřímně. Třeba takový někdejší taťka odborářů Richard Falbr. Zatímco jeho stranický šéf Bohuslav Sobotka by na krabičky rovnou dal hrůzostrašné obrázky po vzoru Austrálie, matador ČSSD v Bruselu je proti další regulaci kouření. Chudáci lobbisté tak nevědí, kam dřív skočit a poslance se jim nedaří sešikovat. Na druhou stranu se mohou pochlubit tím, že v případě Česka se jim podařil husarský kousek. Zatímco hlavy států většiny zemí EU vystupují v otázce tabáku svorně jako eurohujeři, hned tři čeští prezidenti po sobě měli k cigaretám až otcovský vztah. Od vyléčeného vášnivého kuřáka Václava Havla, přes kárajícího tatíčka a obhájce kouření Václava Klause až po popelníčky Miloše Zemana. V žádné jiné zemi se jim nestalo, že by jedna hlava státu továrnu na cigarety otevírala, zatímco její nástupce za tutéž fabriku lobboval přímo v Bruselu. Představa, že by Klaus nebo Zeman za své pochvalné výroky pobírali deputáty z kutnohorské fabriky, je samozřejmě směšná. Problém spočívá v tom, že všemi řečmi o svobodě a omezování podnikání působí nakonec úplně stejně zaujatě jako ti, kdo se pro změnu ohánějí materiály nejrůznějších neziskovek a protikuřáckých kampaní založených na relikvii moderní doby průzkumech veřejného mínění. I tato eurofederalistická linka stále sílí. A jestli se současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz stane příštím šéfem Evropské komise, jak chtějí socialisté, bude subordinace dokonána. Zachovat si v oboustranných tlacích bystrý úsudek je téměř nadlidský úkol. Jenže právě v tom by měla spočívat práce europoslanců. Zatím to však vypadá tak, že se dělali důležitými a dlouho vyčkávali, zda je do své party zlanaří Evropská komise, nebo nějaký ten tabákový lobbista při sklence v michelinské restauraci. Mimochodem, za ty utratil Philip Morris včetně cestovních nákladů 1,25 milionu eur. To i Pancová s Kottem dostali víc a v úhledných balíčcích. Europoslancům, kteří rozhodovali o miliardovém byznysu, stačí opravdu málo. A lobbisté i Evropská komise je mají na háku. Jakže to zpívá kapela Chinaski? Dlouhej kouř a pohoda jazz. INZERCE A FOTO ČTK

19

20 20 Euro října 2013 monitor pozitivní zprávy INZERCE A SOFTWARE602 Nový film o Vyšehradském kodexu KAUFLAND SOS dětská vesnička ve Chvalčově slavila 40 let Oslav 40. výročí založení SOS dětské vesničky ve Chvalčově se v půli září zúčastnila společnost Kaufland coby jeden z hlavních partnerů organizace SOS dětské vesničky. Za Kaufland přijali pozvání tiskový mluvčí Michael Šperl a ředitel oblasti Stavby a zařízení Ludvík Šrahol. Představitelům vesniček předali symbolický šek na dva miliony korun, tedy na částku, jež je právě teď využívána na rekonstrukci chvalčovské vesničky, a také desku, která bude na fasádě jednoho z domků připomínat spolupráci společnosti Kaufland a SOS dětských vesniček. ČLOVĚK V TÍSNI České sanitky ošetřily na 20 tisíc Mongolů Zástupci české ambasády v Mongolsku a organizace Člověk v tísni předali v září krajským nemocnicím v ajmacích Chövsgöl a Umnogov další dvě mobilní ordinace, které budou lidem v odlehlých okresech poskytovat odbornou péči. Terénní automobily vybavené moderními diagnostickými přístroji tak doplnily čtveřici sanitek, které už pomáhají v dalších čtyřech mongolských krajích. Mobilní ordinace od roku 2011 poskytly zdravotní péči už téměř 20 tisícům lidí a dohromady obsluhují území větší než Francie. Společnost Software602 se stala hlavním sponzorem dokumentárního filmu o Vyšehradském kodexu. Tento film vznikne jako součást doprovodných aktivit k velké výstavě, která se bude konat v letech 2014 až 2015 mimo jiné v pražské Národní knihovně, která Vyšehradský kodex české veřejnosti zpřístupní a připomene. Film představí tuto unikátní památku, její vznik i historii. Na snímku výkonný ředitel firmy Software602 Jan Petr a Irena Maňáková, ředitelka odboru komunikace Národní knihovny ČR. ČESKÁ SPOŘITELNA Banka přátelská k postiženým Česká spořitelna se zapojila do projektu Přátelská místa, v rámci kterého Český červený kříž školí zaměstnance různých institucí a firem ve správném přístupu k lidem se zdravotním handicapem, k seniorům a v oblasti první pomoci. Dvoudenní školení se vedle teoretického základu zaměřuje především na praktické dovednosti komunikace a pomoci lidem s handicapem. Česká spořitelna má nyní proškoleno již 300 zaměstnanců. Do konce roku 2013 chce banka tento počet zdvojnásobit a navýšit tak počet certifikovaných poboček ze současných sedmi. Postupně také zvyšuje počet bankomatů uzpůsobených pro obsluhu slabozrakými a nevidomými klienty, aktuálně jich má 147. Na snímku Pavel Wiener (vlevo) z Českého červeného kříže předává Jiřímu Škorvagovi, náměstkovi generálního ředitele České spořitelny, certifikát Přátelská místa. ČEZ Energetici pomohli neziskovkám Na 40 zaměstnanců Skupiny ČEZ věnovalo svůj pracovní den neziskové organizaci. Učinili tak v rámci jednak Mezinárodního dobrovolnického dne Engage, kterého je Skupina ČEZ pravidelným účastníkem, tak i vlastního projektu Čas pro dobrou věc. Už pošesté vyměnili energetici košile a sukně za pracovní oděv v půli září a pomohli sedmi neziskovým organizacím v Praze a středních Čechách, ale také v Plzeňském a Karlovarském kraji. Projekt firemního dobrovolnictví Čas pro dobrou věc organizuje Skupina ČEZ od roku Kdo si najde čas pro dobrou věc, může jeden pracovní den v roce darovat potřebným. PLZEŇSKÝ PRAZDROJ Cena za image míří do Plzně Z 15. ročníku soutěže o nejlepší image firmy si pivovarnická společnost Plzeňský Prazdroj v jedné z deseti kategorií Výrobci a dodavatelé nápojů odnesla nejvyšší uznání v podobě sošky z tradičního českého křišťálu. Prestižní ocenění Rhodos je od samotného počátku v roce 1997 udělováno výhradně společnostem s vynikající působností v rámci České republiky, o nichž rozhoduje na tři sta zkušených českých i zahraničních vrcholových manažerů. MICROSOFT Pro neziskovky zdarma Společnost Microsoft začala v Česku neziskovým organizacím zdarma nabízet profesionální cloudové řešení Office 365. Podle Microsoftu tak mohou neziskovky výrazně zvýšit svoji efektivitu, ušetřit čas a náklady potřebné na správu IT a věnovat více času plnění svých cílů. Společnost tím rozšířila svou nabídku zvýhodněných produktů pro neziskový sektor, kterou již přes program TechSoup využilo kolem 900 neziskovek. Ty získaly produkty Microsoftu za zhruba 80 milionů korun. Mezi nejžádanější patřila kancelářská sada Microsoft Office nebo operační systém Windows 7. FOTO archiv / PŘIPRAVIL Kryštof Válka (valkak@mf.cz)

21 Nové ceny Ford S-MAX Našli jsme pro vás obrovský prostor pro realizaci vašich snů. Ford S-MAX automatická dvouzónová klimatizace, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče integrovaná navigace v češtině s dotykovým 7" displejem, Bluetooth a USB* již za Kč měsíční splátka Kč** Kombinovaná spotřeba modelu S-MAX: 5,3 8,3 l/100 km; emise CO 2 : g/km. Foto je pouze ilustrační. Cena je uvedena včetně DPH. Aktuální nabídka platí do odvolání. * Platí pro verzi Winner Plus. ** Se značkovým úvěrem Super Zero od Ford Credit se zálohou 40 % za Kč měsíčně včetně pojištění. Nulové navýšení, připojištění všech skel zdarma. Více informací na

22 22 Euro října 2013 monitor lidé a podniky Richard Beneš OVB Allfinanz Martina Krákorová Wilson & Partners Daniel Navrátil Wilson & Partners Martina Reichová Wilson & Partners Marek Bělohoubek Kasa.cz Jitka Linhartová Schönherr Roman Hilšer Lenovo Jan Šimůnek Grayling 1 OVB ALLFINANZ Richard Beneš marketingový a produktový ředitel Vedení společnosti OVB Allfinanz rozšířil ve funkci marketingového a produktového manažera Richard Beneš (37), který s sebou přináší více než desetileté zkušenosti z řízení produktů, marketingu a obchodu ve finančních institucích. Dříve řídil externí prodej přes MLM společnosti v Generali Pojišťovně. Dlouhodobé zkušenosti s produktovým a segmentovým řízením získal v UniCredit Bank, s marketingovým řízením se seznámil v České pojišťovně. Po absolvování VŠE v Praze zahájil svoji kariéru v Komerční bance. Richard Beneš je ženatý. Svůj volný čas věnuje především rodině, sportu a kultuře. Hraje basketbal, golf a tenis, je fanouškem rockové hudby. 2 WILSON & PARTNERS Martina Krákorová senior advokátka Daniel Navrátil senior advokát Martina Reichová senior právnička Advokátní kancelář Wilson & Partners povýšila dva právníky, Martinu Krákorovou a Daniela Navrátila, do pozice senior advokát. Koncipientka Martina Reichová složila české advokátní zkoušky a zůstává u společnosti Wilson & Partners jako senior právnička. Krákorová pracuje u Wilson & Partners od otevření kanceláře v únoru Má zkušenosti s akvizicemi, pronájmem a správou komerčních nemovitostí, účastní se mnoha due diligence. Dlouhodobě pracovala jako poradce pro Tesco, dále zastupovala společnosti RSJ Private Equity uzavřený investiční fond, Immofinanz a Invesco. Daniel Navrátil také započal svou kariéru v týmu Wilson & Partners, kde se specializuje na právo v oblasti nemovitostí. Zaměřuje se na navrhování a strukturování akvizic a klíčových dokumentů týkajících se projektů, včetně SPA a pronájmů, a je jedním ze specialistů kanceláře na plánování. Působil jako poradce pro Reico, Heitman, Immofinanz, Bank Austria, CA Immo a další firmy. Nejnovějším kvalifikovaným právníkem kanceláře Wilson & Partners je Martina Reichová. Do společnosti nastoupila v roce Specializuje se na bankovní a finanční právo se zaměřením na financování nemovitostí. 3 KASA.CZ Marek Bělohoubek obchodní ředitel Obchodním ředitelem internetového obchodu Kasa.cz se stal Marek Bělohoubek (39). Na své pozici bude zodpovědný za obchodní aktivity na českém, slovenském i polském trhu. Do společnosti Internet Retail, která e-shop Kasa.cz provozuje, přichází s rozsáhlými zkušenostmi s vedením obchodních činností v internetovém i kamenném retailu. Marek Bělohoubek vystudoval průmyslovou školu strojní v Přerově. Své první profesní zkušenosti sbíral jako obchodník ve společnosti Diskont zabývající se prodejem výpočetní a kancelářské techniky. Později působil jako vedoucí maloobchodní prodejny I.F.T. Progres. V roce 1998 nastoupil do společnosti Levi International zabývající se distribucí výpočetní techniky. Nejprve zde zastával pozici obchodníka, posléze sales managera a key account managera. O rok později se stal vedoucím prodeje v brněnské pobočce Levi International a od roku 2003 zastával pozici obchodního ředitele firmy. Jeho dalším působištěm byla společnost T.S. Bohemia, kde zastával post výkonného ředitele. Ve volném čase se Marek Běhounek věnuje převážně sportu, rád lyžuje nebo hraje lední hokej, fotbal či tenis. Mezi jeho koníčky patří i rybaření. 4 SCHÖNHERR Jitka Linhartová vedoucí týmu Advokátka Jitka Linhartová se stala vedoucí soutěžněprávní praxe v pražské kanceláři Schönherr. Pod jejím vedením se tým zaměří na poradenství v oblasti soutěžního práva, veřejné podpory, veřejných zakázek a regulovaných odvětví, zejména energetiky, telekomunikací a nakládání s odpady. Linhartová působí v advokátní kanceláři Schönherr od roku 2007 a specializuje se na české a evropské soutěžní právo a regulovaná odvětví. Problematikou soutěžněprávní regulace se zabývala již během svého působení na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže, kde vedla šetření v působnosti odboru kartelů. Jitka Linhartová je autorkou řady odborných článků v českých i zahraničních médiích. Je absolventkou Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a členkou České advokátní komory. 5 LENOVO Roman Hilšer marketingový specialista Společnost Lenovo rozšiřuje svůj lokální marketingový tým. Do pozice marketing specialisty nastupuje Roman Hilšer, který bude zodpovědný za marketing značky a produktů, plánování a koordinaci kampaní včetně přípravy a realizace promoakcí v České republice. KRÁTCE ADRA Nevládní organizace Adra má nového šéfa. Dosavadního ředitele Jana Bártu nahradil Michal Čančík (40). Dlouholetý pracovník Adry přichází do Prahy z Frýdku-Místku, kde založil první dobrovolnické centrum Adra v České republice. Michal Čančík je ženatý otec tří dětí a pochází z Liberce, v Adře pracuje od roku Předtím působil jako duchovní v Chebu. LAMA MOBILE Tiskovým mluvčím virtuálního mobilního operátora Lama mobile je Václav Buriánek, který má 21 let zkušeností z oblasti marketingové komunikace. Od roku 1995 pracoval jako media director v agentuře DDB. Působil v tiskovém oddělení České pojišťovny, vedl marketing projektu EU Konkurenceschopnost pro malé a střední podniky. Pro firmu Telefónica O2 zajišťoval slučování nákupu médií. ŠVEHLÍK & MIKULÁŠ Jan Chlumský rozšiřuje řady seniorních advokátů a partnerů advokátní kanceláře Švehlík & Mikuláš. Povede tým zaměřený na oblast nemovitostí. Přináší 12 let zkušeností z působení v mezinárodních advokátních kancelářích. Sedm let pracoval v kanceláři White & Case, dva roky působil ve firmě GE Real Estate a podílel se na vedení právního oddělení KPMG Legal. NWR Do funkce ředitele pro obchod a marketing New World Resources byl jmenován Peter Dormann, který má 20 let zkušeností s obchodem s uhlím. Přichází ze společnosti Freepoint Commodities Europe, kde pracoval v pozici vrchního obchodníka pro fyzické obchody s uhlím. Dříve pracoval jako marketingový ředitel RWE Supply & Trading a předtím zastával různé pozice ve firmách RAG Verkauf a RAG Trading.

23 23 lidé a podniky monitor NETDIRECT David Vychytil ředitel Novým šéfem společnosti NetDirect se stal David Vychytil (35), který se v posledních třech letech podílel na vedení Aukra.cz. V nové funkci bude zodpovědný za vývoj a komplexní podporu nové produktové strategie, rozvoj služeb NetDirectu a jeho posílení nejen na českém trhu. Ve funkci ředitele vystřídal Radka Havlíka, který posílí centrální tým společnosti Allegro Group CZ v segmentu e-shop platforem. NetDirect je součástí portfolia Allegro Group CZ, která patří mezi největší poskytovatele e-shopových řešení dodávaných pod značkou NetDirect. David Vychytil vystudoval Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, obor ekonomika a management. Pod vedením společnosti Allegro Group působil jako CEO obchodního portálu Aukro.cz, v posledním roce vedl zákaznické oddělení Aukra. V minulosti zastával pozici finančního ředitele ve společnosti WEWE Group nebo pracoval jako ekonomický ředitel společnosti Elko EP. Před nástupem do společnosti Lenovo získal zkušenosti z oblasti marketingu ve společnosti Young & Rubicam Prague, kde vedl zakázky v rámci kampaní a BTL aktivit společnosti Vodafone Czech Republic. Vystudoval Obchodně podnikatelskou fakultu na Slezské univerzitě v Opavě. Mezi jeho koníčky patří především cestování a sport. FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz) 6 GRAYLING Jan Šimůnek člen správní rady Regionální ředitel Jan Šimůnek byl jmenován do správní rady globální komunikační společnosti Grayling. Zároveň se rozšířila oblast jeho působnosti. Jako regionální ředitel je nyní kromě poboček společnosti ve 12 zemích střední a východní Evropy nově zodpovědný i za Rusko a další země SNS. Grayling má v regionu, který nyní Jan Šimůnek řídí, přes 150 klientů. Šimůnek působí v Graylingu od roku 1996, kdy nastoupil do pobočky v České republice. Během posledních devíti let zastával vedoucí pozice v několika zemích střední a východní Evropy včetně Rumunska, Turecka a Bulharska. Grayling, patřící mezi přední komunikační agentury v oblasti korporátní komunikace, public relations a public affairs, prošel také změnou image. Společnost změnila logo a sjednotila názvy poboček po celém světě. INZERCE A

24 24 Euro října 2013 report 15 let týdeníku LET S TÝDENÍKEM EURO Na následujících stránkách přinášíme příběhy 15 mužů českého byznysu, které sice možná známe, ale na hodně detailů a souvislostí jsme už k vlastní škodě tak trochu zapomněli 28 ANDREJ BABIŠ 30 MAREK DOSPIVA 32 RICHARD HÁVA 34 TOMÁŠ CHRENEK 36 PETR KELLNER 38 ANTONÍN KOLÁČEK 40 DANIEL KŘETÍNSKÝ 42 IVO LUKAČOVIČ 44 KAREL MUZIKÁŘ 46 LIBOR PROCHÁZKA 48 MARTIN ROMAN 50 JAN SVĚTLÍK 52 JIŘÍ ŠMEJC 54 PATRIK TKÁČ 56 PAVEL TYKAČ 58 PODNIKATEL ROKU Čeští podnikatelé čekají ekonomické oživení již v následujících 12 měsících. Kromě korupce a byrokracie si stěžují na školství 60 SAAB Švédská zkratka evokuje u mnohých představu auta. Tuto značku však využívají dvě společnosti. Saab jsou dnes především letadla a bezpečnostní systémy 64 TRH PRÁCE V Česku podniká téměř sto tisíc cizinců. Jejich přínos ale stát neumí nijak vyčíslit 70 POLITIKA Strany lákají voliče na nesplnitelné a bizarní sliby. Okamura chce třídit náboženské fanatiky, SPOZ zdaňovat luxusní zboží 72 ZDRAVOTNICTVÍ Nemocnice požadují pro příští rok více peněz na léčbu, zdravotní pojišťovny se obávají hlubokého propadu 74 KRIMINALITA Čím více odkrývají policie a státní zastupitelství karty v případu Nagygate, tím více se snižuje naděje na možný úspěch vyšetřovatelů u soudu 78 URBANISTIKA Praha připravuje změnu vyhlášky regulující stavby. Současné předpisy prý neřeší aktuální problémy 82 URBANISTIKA Po desítkách let čekání budou mít Kralupy novou radnici a možná i centrum 84 EURO SETKÁNÍ Odborníci připravili plány na zlepšení české infrastruktury. Mohou se stát inspirací pro příští vládu 85 EURO SETKÁNÍ Turecko se chce do deseti let dostat mezi deset nejsilnějších ekonomik světa. Potenciál skýtá i pro české podnikatele Zpětné zrcátko Osudy lidí z našeho výběru názorně dokumentují dobu, kterou týdeník Euro od roku 1998 do současnosti mapoval a popisoval Již 15 let se týdeník Euro snaží sledovat český byznys, jeho úspěchy, neúspěchy, maléry. To ohlédnutí, které jsme se rozhodli u příležitosti našich narozenin udělat, poskytuje fascinující obraz. Na konci října 1998 byl pár měsíců ve funkci premiér Miloš Zeman. Hlásal, že zachrání ekonomiku ve spálené zemi a do bank nedá ani korunu. V polovině října 2013 je Miloš Zeman pár měsíců ve funkci prezidenta republiky a zase zachraňuje českou ekonomiku nasazováním odborníků do funkcí. Jako by se zase až tak moc nezměnilo. Jenže opak je pravdou. Doba je už úplně jinde. A nic to neilustruje lépe než kauza minulého týdne, kdy byli ve Švýcarsku odsouzeni manažeři bývalé Mostecké uhelné společnosti za podvody při ovládnutí firmy a za praní špinavých peněz. Tedy za činy, které se staly z velké části právě před 15 lety. Mimochodem, týdeník Euro řadu skutečností, které uvedl letos švýcarský žalobce, popisoval postupně od prvních čísel až do roku 2006, kdy se stal pánem Mostecké uhelné Pavel Tykač. České žalobce to však nikdy nezajímalo. Týdeník Euro prostě své čtenáře provázel dobou od divokého vzniku českého kapitalismu a velkých českých kapitalistů až do současnosti, kdy i k našemu uspokojení se zdá, že poměry v České republice dostávají podobu běžnou v ostatních nudných státech západní civilizace, jakkoli je na tom třeba odvést ještě spoustu práce. DOBA A JEJÍ LIDÉ Patnáct let docela bouřlivého života českého byznysu i celé společnosti je do značné míry ovlivněno osudy a konáním relativně malé skupiny lidí. Redakce týdeníku Euro si vybrala ke svým 15. narozeninám 15 osobností, které do této skupinky bezesporu patří. Na následujících stránkách přinášíme jejich osobní příběhy, z nichž sice některé už možná známe, ale na hodně detailů a souvislostí jsme už k vlastní škodě trochu zapomněli. Výběr je to velmi subjektivní a jistě opomíjí osobnosti, které by si také zasloužily svůj profil v týde-» PATRON GENERÁLNÍ PARTNER

25 25 report

26 26 Euro října 2013 report 15 let týdeníku INZERCE A » níku Euro. Nicméně se domníváme, že osudy lidí z našeho výběru velmi názorně dokumentují dobu, kterou týdeník Euro od roku 1998 do současnosti mapoval a popisoval. Vynechali jsme třeba zákulisní hráče, kteří měli značný vliv na rozhodování politiků, od Milana Velka, Miroslava Šloufa přes Martina Ulčáka až po Marka Dalíka či Iva Rittiga. U nich mnoho aktivit doložit nelze, některé tradované historky patří do kategorie bájí a pověstí a k věrohodnému zmapování jejich osudů za jejich života asi jen tak nedojde. Za posledních 15 let se Česko změnilo opravdu hodně k lepšímu a příběhy našich 15 mužů to dokládají docela plasticky. Do výběru se nám nedostali ani někteří lidé počítaní mezi nejbohatší Čechy jako třeba Zdeněk Bakala či Karel Komárek. Nevešel se ani Pavel Kavánek, který sedí s vytrvalostí Fidela Castra v křesle šéfa ČSOB neuvěřitelných 20 let. A úplně jsme abstrahovali od politiků, kteří měli na chod českého byznysu vliv nemalý, protože tak už to prostě v silně státních ekonomikách Evropy chodí. Přesto se domníváme, že oblouk od Libora Procházky, bankéře nejdivočejších dob české privatizace, který stál u zrodu majetku mnohých dnešních miliardářů, po dnes asi nejvlivnějšího právníka v Česku Karla Muzikáře, který pomáhá uklízet poslední zbytky po divokém mejdanu let 90., je dostatečně reprezentativní. Umožní čtenáři zajímavý pohled do zpětného zrcátka a připomene mnohé, již zapomenuté události, které mají souvislost i se současným děním. To ohlédnutí prostě vůbec není marné. ČESKÉ DOSPÍVÁNÍ Před 15 lety byla česká ekonomika navzdory tradovaným mýtům ještě pořád velmi státní. Vláda kontrolovala prakticky všechny velké firmy a čtyři banky ovládající naprostou většinu trhu. A navíc tři z nich před faktickým krachem. Státní byl Transgaz a distribuce plynu, Unipetrol, mnoho dalších chemických provozů, dva ze tří velkých hutních podniků na severní Moravě, rovněž Český Telecom. Zahraničního kapitálu bylo v zemi velmi málo a podstatný význam měl prakticky pouze Volkswagen ve Škodě Mladá Boleslav. A české finanční skupiny byly ještě v plenkách a nikdo je nebral po zkušenosti s Viktorem Koženým příliš vážně. Dnes jsou banky dávno zprivatizovány a v nejlepší finanční kondici i v porovnání s nejvyspělejšími státy. Transgaz i s distribucí patří RWE. Velký průmysl je dominantně v zahraničních rukou, i když ještě před 15 lety živořící malé české firmy mu začínají šlapat na paty, pokud jde o technologickou vyspělost i kvalitu řízení. Český Telecom se jmenuje Telefónica O2, ale už zase se něco děje a čert ví, zda ten název ponese ještě příští rok touto dobou. Hutní podniky tehdy krachovaly, pak v první dekádě, již zprivatizované do zahraničních rukou, prošly neuvěřitelným boomem a nyní zase tak trochu hryžou hlínu a stojí před další restrukturalizací. A české či česko-slovenské finanční skupiny již hrají velmi podstatnou roli v tuzemské ekonomice, mají za sebou první zkušenosti se zahraniční expanzí a mají našlápnuto k dalšímu mohutnému růstu. Česko už začíná být viditelným vývozcem kapitálu, byť jeho dovoz bude ještě dlouhý čas převládat. Dokladem úspěšného vývoje jsou i firmy, které s týdeníkem Euro spolupracují a s jejichž logy se naši čtenáři a příznivci setkávají jak na našich stránkách, tak na eventech, které pořádáme. Před 15 lety nám ještě šest let scházelo do vstupu do Evropské unie, která se tehdy většině jevila jako země zaslíbená, mléka a strdí plná. A společná měna euro, na rozdíl od našeho týdeníku existovala pořád ještě jenom v plánech eurokratů. Nyní euro jako společná měna existuje a mnoho lidí v Evropě už ví, že by bylo lépe, kdyby tomu tak nebylo. A náš časopis je tu pořád a krize eurozóny ho sice zajímá, ale nebolí. A úplně výmluvné je srovnání kurzu, který je pro rok 1998 samozřejmě přepočtený, ale přesto fascinující ve výši mezi 36 a 38 korunami za euro. Oproti současným hodnotám pod 26 korunami opravdu slušný výlet do pravěku. A tak můžeme říkat, že stav české společnosti i její ekonomiky sice není takový, jak bychom si přáli, ale bída opravdu vypadá jinak. Za těch 15 let se Česko změnilo opravdu hodně k lepšímu a příběhy našich 15 mužů to dokládají docela plasticky. Věřme, že až bude týdeník Euro slavit dvacetiny, bude k optimismu ještě podstatně více důvodů. PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

27

28 28 Euro října 2013 report Andrej Babiš 15 let týdeníku Velkopodnikatel politikem Svými politickými výroky připomíná inkvizitora. Možná tato rétorika zajistí jeho hnutí ANO křesla v Parlamentu Majitel Agrofertu Andrej Babiš si dlouhou dobu nese stigma z minulosti před rokem 1989, úzké spolupráce s ČSSD a jejím korunním princem Stanislavem Grossem (v kontaktu byl ovšem i s místopředsedou ODS Ivanem Langerem) a podivné privatizace. Přesto dnes jeho hnutí ANO sklízí sympatie potenciálních voličů a může se stát enfant terrible letošního volebního klání. Babiš se narodil v roce 1954 v úřednické rodině. Za komunismu studoval gymnázium ve Švýcarsku, v ČSSR absolvoval Vysokou školu ekonomickou. Po absolutoriu působil jako reprezentant podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, působil na Blízkém východě a v Africe. Jeho doménou byly chemikálie, především pro výrobu hnojiv. K počátkům rozmachu Agrofertu se váže hned několik dodnes neosvětlených příběhů. ROZSÉVAČ. Andrej Babiš zaplavuje Česko řepkovými lány a billboardy se smělými politickými plány. AGILNÍ BUREŠ K té době se váže i jeho možná spolupráce s komunistickou rozvědkou, která mu udělila krycí jméno Bureš, jak týdeník Euro jako první před dvěma lety informoval. Babiš ovšem spolupráci striktně odmítá, takzvaný vázací akt, kterým se měl komunistické tajné policii upsat, dnes v archivech k nalezení není, přestože o jeho podpisu jeho řídící důstojníci v tajných spisech mluví. Do kategorie důvěrník, informátora, který nemusel o své spolupráci s StB vědět, jej rozvědka registrovala počátkem 80. let a později jej převedla do kategorie agent. Ve spisech je zaznamenáno: 11. listopadu 1982 se v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka scházejí tři muži: kapitán Rastislav Mátray, poručík Július Šuman a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andrej Babiš. Z tehdy přísně tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že se z důvěrníka StB stal agent. Podle tehdejšího hlášení podepsal takzvaný vázací akt. Ze zachovaného evidenčního listu výdajů se dá vyčíst, že si příslušníci StB účtovali náklady za občerstvení z celkem 17 schůzek s agentem Burešem v průběhu let 1982 až Andrej Babiš tyto informace rozporuje. Můj vztah k StB je podrobně popsaný v mém životopise na Opakuji, nebyl jsem agentem StB a činím v této věci právní kroky. Právníci podají proti Ústavu paměti národa Slovenské republiky příslušnou žalobu na ochranu osobnosti, zareagoval, když se jej na tuto část životního příběhu týdeník Euro tázal. Babiš se nyní se slovenským Ústavem paměti národa soudí a s ohledem na předchozí rozsudky slovenských soudů není vyloučeno, že i kdyby byl skutečným spolupracovníkem StB, svou při kvůli absenci archivních materiálů vyhraje. ČESKÁ CESTA Po roce 1989 působil ve firmě Petrimex, vlastněné českými a slovenskými chemičkami. Po rozdělení státu v roce 1992 Petrimex založil v České republice společnost Agrofert. Ten později Babiš s několika spolupracovníky zcela ovládl. Současná skupina Agrofert se skládá z více jak 200 firem, její loňské tržby meziročně vzrostly o 15 miliard korun na 132,5 miliardy. Zcela ovládl zemědělství, v chemii mu patří zatím druhá příčka. Postupně expanduje do zahraničí a rozšiřuje svůj výrobně-obchodní konglomerát od polí, hnojiv a zrní přes pečivo, maso či mléko. Nejnověji se Babiš a jeho impérium angažuje v segmentu ekopaliv (řepka) a bioplynu. K počátkům rozmachu Agrofertu se váže hned několik dodnes neosvětlených příběhů. Například hned jeho převzetí a vytěsnění slovenských kolegů, které popsal slovenský novinář Dušan Valko. Kniha, kterou na Slovensku vydal, byla ihned vyprodaná. Soud ji z popudu Babiše zakázal až ex-post. Další transakcí, která dodnes vyvolává otazníky, je převzetí Lovochemie vytěsněním akcionářů. V té době už byl ve styku s vlivným právníkem Miroslavem Janstou, spindoktorem sociální demokracie. Babiš ve svém životopise na stránkách ANO 2011 uvedl, že Lovochemie byla jedinou problematickou kauzou v jeho životě. Způsob, jakým tuto firmu ovládl, vyšetřovala policie, případ však již podle Babiše uzavřela. Jeho partneři z původní společnosti Proferta jej obvinili, že se zasadil o to, aby se jejich firma nezúčastnila navyšování kapitálu v Lovochemii, a pak Profertu poslal do likvidace. Naplnění skutkové podstaty zneužití informací v obchodním styku a porušení práv při správě cizího majetku se měl dopustit tím, že byl v době transakce předsedou představenstva všech tří dotčených podniků (Proferty, Agrobohemie a Lovochemie). Pochybnosti dodnes vyvolává i dvojí privatizace Unipetrolu. Za Unipetrol měl v roce 2002 zaplatit 361 milionů eur (cca 11 miliard korun), podle tehdejších zpráv médií ale Babiš zjistil, že je nabízená cena příliš vysoká. Po povodních v roce 2002, po chlorovém skandálu ve Spolaně a vývoji hospodaření Chemopetrolu jsem se lekl a volil jsem menší zlo, veřejnou ostudu, že jsem privatizaci nedokončil. Bál jsem se, že bych následně zkrachoval jako Chemapol, který zde zanechal 16 miliard dluhů. Druhou stranu smlouvy, kterou jsem uzavřel se státem, stát nebyl schopen na-

29 29 profil report FOTO Hynek Glos, Martin Pinkas plnit, ale já raději mlčel, protože jsem věděl, že pokud budu kopat, ve druhém kole privatizace nemám šanci uspět, popisuje Babiš kontroverzní akvizici. Petrochemická větev Unipetrolu skončila nakonec v polských rukou (PKN Orlen) a Babiš si ponechal část chemického segmentu souvisejícího především se zemědělstvím. Andrej Babiš je přeborníkem v obchodování se státem. Většina nejvýnosnějších klenotů jeho impéria do struktury Agrofertu přeparkovala od státu. Svoje impérium nicméně budoval cílevědomě, bez fatálních chyb. Mnohdy za politickou oponou, která nebyla dodnes zcela odhrnuta. HURÁ DO POLITIKY Od roku 2011 se Andrej Babiš profiluje v politice, založil Hnutí ANO Ještě předtím Andrej Babiš zvolil cestu politické strany s jasně profilovaným lídrem, kterému se neodmlouvá. se angažoval i na mediální scéně, začal podporovat server Česká pozice. Babišova firma AGF Media začala také vydávat zpravodajský týdeník 5+2. Firma údajně uvažovala o koupi tehdy krachující televize Pětka nebo internetové společnosti Centrum Holdings. Letos v červnu Babiš prohlásil, že hodlá v oblasti médií mohutně expandovat a v horizontu tří let chce vybudovat největší mediální dům v Česku. Pár dní nato se objevila informace, že koupil vydavatelství Ringier (Blesk, Reflex). Nakonec ale oznámil koupi mediální skupiny Mafra (mimo jiné Dnes, Lidové noviny) od německé společnosti Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft. Obě strany se dohodly nezveřejňovat cenu ani další podrobnosti. Podle zákulisních odhadů může cena dosáhnout téměř čtyř miliard korun. Jeho následně formované hnutí ANO má ambice usednout v Poslanecké sněmovně a průzkumy volebních preferencí tomu nasvědčují. Nicméně Babiš zvolil cestu politické strany s jasně profilovaným lídrem, kterému se neodmlouvá. Také nejspíš proto z jeho kandidátky odstoupil bez bližšího vysvětlení český betonový král a někdejší zákonodárce ODS Tomáš Březina, jehož kandidatura byla pro politické pozorovatele velkým překvapením. Ostatní kandidáti až tak výrazní nejsou, jejich nejasně formulovaný názorový pelmel je často k přečtení na Facebooku a zaznívá i v předvolebních diskusích. Také volební program Babišova ANO je jakousi nevýraznou směskou s prvky keynesiánství (podporujme velké firmy, plaťme menší daně). Politicky se vymezuje především proti sociální demokracii. Reprezentanty pravice, s výjimkou exministra Víta Bárty, prozatím šetřil. Andrej Babiš je velký hráč, který často klame tělem. Jeho často neumělé česko-slovenské vyjadřování, hrubší mluva, brutální odsudky ne nepodobné středověké inkvizici i poněkud demodé sestřih, to vše mohlo jeho méně vnímavé partnery mást. Dnes je zjevné, že Babiš udělá pro svůj politický sen stát se manažerem státu, který bude pevně třímat otěže vše. A je velmi pravděpodobné, že člověku, který častuje zdejší politickou scénu výroky o Palermu, mnoho léty zklamaných voličů skutečně uvěří. JAN HRBÁČEK hrbacek@mf.cz

30 30 Euro října 2013 report Marek Dospiva 15 let týdeníku Kupóne, díky K rozjezdu Penty využil její spoluzakladatel peníze, které vydělal dovozem čínského textilu do československých obchodních řetězců Když se před pár lety nadchnul Marek Dospiva pro malý triatlon, přinutil k tréninku na tuhle sportovní akci i většinu zaměstnanců z centrály společnosti Penta. Motivoval lidi tak, že se skutečně na závod připravovali a dřeli. Snížil tak průměrnou tělesnou hmotnost na jednoho zaměstnance ve firmě o několik kilogramů, s úsměvem nedávno vzpomínal jeden z vysoce postavených manažerů Penty. Časopis Forbes zařadil letos v dubnu Dospivu na sedmé místo v žebříčku nejbohatších Čechů, přičemž jeho majetek odhadl na 12,5 miliardy korun. A je více než pravděpodobné, že suma vyčíslující souhrnnou hodnotu jeho majetku v dalších letech ještě výrazně vzroste. MILIONY OD KOŠIL Marka Dospivu jeho obchodní partneři a spolupracovníci hodnotí jako člověka se smyslem pro detail, který si moc nepotrpí na diplomacii a raději volí přímý a otevřený přístup. Miliardář, který je největším akcionářem investiční skupiny Penta, o sobě s oblibou prohlašuje, že je velmi opatrný při investování. Peněz si vážím, protože jsem každou korunu vydělal vlastní usilovnou a houževnatou prací, citovala před nedávnem Dospivu slovenská média. Již několik let v tuzemském byznysu platí, že pokud se na tuzemském trhu prodává nějaká zajímavá firma či jiné aktivum, takřka se stoprocentní jistotou se na seznamu zájemců objeví i jméno Penty. Investiční skupina se v minulosti ucházela o privatizaci Severočeských dolů, podíl v OKD nebo odpadové firmy AVE. Pro budování úspěšné investiční skupiny, tedy minimálně její české části, byl přitom Dospiva klíčovým mužem. Ročně projevíme zájem o desítky takových firem, uvedl před časem. A čím víc pokusů, tím větší přehled o situaci na trhu a šance na dobrý obchod. Marek Dospiva vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů a absolvoval roční stáž na Pekingské univerzitě. A studium v Číně výrazně ovlivnilo jeho podnikatelskou budoucnost. Již počátkem devadesátých let v době pekingských studií začal spolu se spolužákem Jaroslavem Haščákem dovážet do tehdejších československých obchodních řetězců čínské textilní výrobky. Byl to úmorný, vyčerpávající a nekonečný kolotoč cest do Číny a zpátky, kde jsme museli s Haščákem kontrolovat každou zásilku zboží, košile, bundy, vzpomínal kdysi na podnikatelské počátky Dospiva. Cesty do Číny byly možná úmorné, zato velmi výdělečné. Dospiva s Haščákem totiž díky nim vydělali své první miliony. Cesta k postu jednoho z nejvlivnějších tuzemských podnikatelů mohla začít. DOČASNÍ KAMARÁDI. Martin Ulčák a Marek Dospiva se s Alešem Hušákem (vpravo) přátelili, dokud nepřišli o Sazku. BYLO NÁS PĚT Peníze vydělané dovozem textilu později Dospiva a Haščák použili jako startovní kapitál Penty. A společně s dalším budoucím partnerem Jozefem Oravkinem začali v Bratislavě obchodovat na trhu s cennými papíry. Již v roce 1993 tři podnikatelé zakládají společnost Penta Brokers, do které přizvali dva další partnery, Martina Kúšika a Juraje Herka. Všichni se znali ze studií v Moskvě a tehdejším Československu. Nově založenou společnost pojmenovali Penta, přičemž její jméno odkazuje k pěti zakládajícím partnerům. Spolupráce byla úspěšná od samého počátku. Prvním mezníkem pro úspěch Penty byl rok 1997, kdy firma ovládla fond VÚB Kupón, jehož hodnota aktiv tehdy dosahovala zhruba devíti miliard slovenských korun. Fond spravoval více než sto podniků, takže se jeho prostřednictvím Penta dostala k velkým obchodům s akciemi mimo jiné takových firem, jako byly Východoslovenské železárny, Slovenská pojišťovna nebo Slovnaft. Penta posléze svůj podíl ve VÚB prodala se zhruba dvacetiprocentním zhodnocením, na obchodu údajně vydělala přes miliardu korun. Po VÚB Kupónu nám dostatek kapitálu umožnil získávat ve firmách majoritu, restrukturalizovat je, zvyšovat jejich tržní podíly a následně takto zhodnocená aktiva prodat, komentoval úspěšný start Penty Dospiva. Na principu, který popsal, funguje Penta dodnes. I díky VÚB Kupón spanilá jízda Penty (stejně jako Marka Dospivy) za úspěchem mohla pokračovat. Již v roce 2001 vstoupila firma na český trh, o čtyři roky později Penta vytvořila standardní strukturu firmy private equity. Od té doby získala podíly v několika strategických společnostech, mimo jiné Aeru Vodochody a sázkové kanceláři Fortuna. GAUNER, KÁMOŠ, GAUNER Ne všechny aktivity Marka Dospivy však skončily vítězstvím. Neúspěchem dopadla například snaha Penty o majetkový vstup do tuzemské loterijní a sázkové jedničky, společnosti Sazka. Největší podíl na pádu společnosti měl její dlouholetý ředitel Aleš Hušák, nicméně Dospiva se s ním nepěkně zapletl. Společně jsme se dohodli, že přispějí k záchraně Sazky, oznamoval počátkem února roku 2011 překvapeným novinářům usměvavý Hušák. Do party, která měla zachránit Sazku a současně s tím získat ve firmě významný balík akcií, navíc přibral lobbistu Martina Ulčáka. Celá akce, kterou vedl právě Dospiva, byla o to pikantnější, že se spolumajitel Penty několikrát nechal v kuloárech slyšet, že je nutné z čela Sazky vymést Hušáka. A při komentování jeho angažmá ve vedení firmy neváhal používat slova jako žába na prameni a gauner. Spolupráce se nicméně nakonec nezdařila a Dospiva a Ulčák se rozešli s Hušákem ve zlém. V témže roce se nezdařila Dospivovi ještě jedna záležitost. Jeden z nejbohatších Čechů se stal členem Pražské protikorupční rady (Prapor), kterou založil tehdejší primá-

31 31 profil report FOTO Tomáš Novák, Jan Rasch tor Bohuslav Svoboda. Jeho angažovanost v Praporu ale vydržela jen několik měsíců. Poté, co několik prázdninových dnů strávil ve své vile na Korfu společně s lobbisty Romanem Janouškem, Tomášem Hrdličkou, advokátem Robertem Perglem a tehdejším starostou Milanem Richtrem, jej přestal Svoboda na zasedání zvát. PŘESTAVUJEME PRAHU Nezdary jsou v Dospivově profesní kariéře spíše výjimečné, naopak převládají úspěchy. Z Penty se s jeho přispěním stala jedna z nejvýznamnějších investičních skupin v regionu a firma pokračuje v expanzi. Poté, co letos opustil Pentu jeden z jejích spoluzakladatelů Martin Kúšik, zbývající partneři si přerozdělili kompetence ve firmě. Dospiva má nyní na starost veškeré investice skupiny v České republice. Německo se má stát teritoriem, kde Penta proinvestuje v blízké budoucnosti podstatnou část svých financí. Do konce roku 2015 zhruba čtvrtinu portfolia. Na tamní trh vstoupila společnost již v roce 2012 akvizicí strojírenské společnosti Gehring Technologies. Velký útok povede Dospiva i v České republice. Penta se chce totiž výrazněji prosadit v tuzemském zdravotnictví a již delší dobu vede jednání o vstupu do jednoho z tuzemských zdravotnických uskupení. Cílem je vytvořit v regionu, tedy v Česku, Polsku, na Slovensku a v Německu, výrazného hráče z oboru zdravotnictví, který bude mít roční tržby zhruba 300 milionů korun. Patrně nejoblíbenějším Dospivovým projektem současnosti, soudě dle jeho slov, je první realitní projekt Penty v Česku budování kancelářského komplexu Florentinum. V Praze v ulici Na Florenci vznikne takřka padesát tisíc metrů čtverečních nových kancelářských ploch. První zájemci se do nových prostor nastěhují již počátkem příštího toku. Penta pak chce pokračovat v čištění centra Prahy kolem Masarykova nádraží. Máme tu čest a možnost postavit vlastní ulici. To je šance, která se developerovi v Praze naskytne jen jednou za několik set let, tvrdí Dospiva. VADIM FOJTÍK fojtik@mf.cz

32 32 Euro října 2013 report Richard Háva 15 let týdeníku Téměř neviditelný Švýcar Úspěch zbrojaře by nebyl možný bez dobrých známostí s politiky i takzvanými kmotry Richard Háva je už léta tajemným stínem, který dopadá na místopředsedu TOP 09 a bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. O jeho soukromém životě a aktuálních obchodních aktivitách se toho ví velmi málo, Háva otevřená interview médiím běžně neposkytuje. Když už se čas od času nějaké objeví, jde o rozhovory vycházející z jeho popudu a touhy se k něčemu veřejně vyjádřit. S Miroslavem Kalouskem se seznámili už v 90. letech, v době, kdy byl Kalousek náměstkem ministra obrany. Richard Háva přátelský vztah s Kalouskem přiznává, ale jak tvrdí, v byznysu se bez něj a jeho politické podpory obejde. Podle něj musí neustálé mediálně předhazované spojenectví Kalouska traumatizovat, jak se vyjádřil v jednom ze svých posledních mediálních výstupů. Domnívám se, že jako správní kamarádi si povídáme o celé řadě životních radostí i strastí. Od toho jsme kamarádi. Na druhou stranu už před dlouhými, dlouhými lety mezi námi vznikl zcela jasně definovaný vztah, že se v obecnější rovině informujeme o problémech, které máme ve svých branžích, ale v žádném případě se neovlivňujeme způsobem, který by byl hrou na loutky a na vůdce loutek, řekl v roce 2010 Hospodářským novinám. DESET MILIARD Z ERÁRU Richard Háva se narodil v roce Dnes žije oficiálně v Conches nedaleko švýcarské Ženevy, kde se zdržuje převážnou část roku. Od svých 33 let se pohybuje především ve zbrojařské branži, začínal ve společnosti Zenit. S jeho jménem je spojována řada afér, policie mu však nikdy nic neprokázala. Háva dlouhá léta vedl impérium firem s třímiliardovým obratem okolo společností Omnipol a Zenit, které představují špičku v českém obchodu se zbraněmi a jejich komponenty. Dnes jeho jméno v obchodním rejstříku nefiguruje, dle zpráv ekonomických insiderů je však aktivní v lesnictví a energetice. Z analýzy, kterou si za svého vedení ministerstva obrany nechal v roce 2010 vypracovat Alexandr Vondra, vyplynulo, že česká armáda v předchozí dekádě vyplatila Hávově firmě Omnipol a společnostem s ní spojeným na zbrojních zakázkách přes deset miliard korun. Vondra tím Hávovi vyhlásil otevřenou válku. Nakonec sám skončil ve funkci kvůli patáliím s kauzou předraženého českého předsednictví Evropské unii (známou jako ProMoPro) skončil. Kalouskovi úředníci, převážně Finančně analytický útvar ministerstva financí, byli při

33 33 profil report FOTO Jan Rasch dokladování úniků peněz z předsednictví mimořádně aktivní. Ale zpět. Platby Omnipolu a spřízněným společnostem dle analýzy ministerstva obrany vzrostly zejména v době vlády Mirka Topolánka. Rekordní byly ovšem za ministryně obrany Vlasty Parkanové a jejího nástupce Martina Bartáka. Společnostem napojeným na Omnipol platil stát miliardy korun jako prostředníkům při nákupech zbraní pro armádu. Pro analýzu příjmů společnosti Omnipol jsme využili informace o fakturacích a projektech realizovaných se společnostmi Omnipol (staré IČO), Omnipol (nové IČO), Zenit a Poličské strojírny, které jsou s ní svázány personálně, organizačně a ekonomicky, mělo stát například podle serveru Aktuálně v dokumentu ministerstva. Analýza nicméně neuváděla, jak vysoké byly provize Omnipolu a spřízněných firem z jednotlivých obchodů. Tyto údaje totiž ministerstvo k dispozici nemělo. Z výročních zpráv Omnipolu však vyplývá, že zisky z provizí dosahovaly stovek milionů korun. Do roku 2005 vystavoval Omnipol a s ním spojené společnosti armádě faktury v rozmezí 160 až 450 milionů ročně. Za Topolánkovy vlády vyplácel stát více než miliardu ročně, v roce 2009, kdy armáda nakoupila letouny CASA a Zenit fakturoval opravy vrtulníků Sokol, činil účet 3,1 miliardy korun. Tučná a vydatná léta na obraně už ale skončila a Richard Háva se stáhl do ústraní. Firmu údajně předal svým synům Petrovi a Martinovi a do sídla Omnipolu prý ani nechodí. Přesto jej několik svědků v pražské Nekázance několikrát zahlédlo, kterak bez ohlášení vstoupil do kanceláře ředitele Omnipolu Michala Hona. KMOTŘI A KMOTŘÍČCI Jako ten, který tahá za provázky, se Richard Háva zná i s takzvanými kmotry, jak pojmenoval lobbisty a různé politické podnikatele někdejší premiér ODS Mirek Topolánek. I když bývá při svých kontaktech s nimi mimořádně opatrný, známá je například jeho účast na povolebních oslavách v pražských Žlutých lázních v roce DOBRÁ KOUPĚ. Nákup letounů CASA byl podle Richarda Hávy pro Českou republiku výhodný. Případ vyšetřuje policie. Háva byl na toto téma několikrát dotazován. Přijel jsem tam asi ve dvě hodiny odpoledne, ve čtvrt na tři jsem odjel a od té doby neustále poslouchám a zachycuji jakési tajemné rozhovory probíhající po nocích. Pokud tam cokoli takového bylo, tak toho já jsem se nezúčastnil Proto na tom nevidím nic tak zásadního, kontroverzního, jako z toho spousta novinářů a osvícených politiků udělala, relativizoval účast na kmotrovské party v Hospodářských novinách. Richard Háva měl ale zjevně velmi blízko k Marku Dalíkovi, spin doctorovi premiéra Mirka Topolánka. Spojil je například projekt paroplynové elektrárny v severočeském Užíně, který byl nakonec prodán ČEZ. Háva měl podle časopisu Týden na této transakci vydělat 50 milionů korun. O úzkém spojenectví těchto dvou mužů se mluvilo v souvislosti s nákupem letadel CASA, respektive jejich servisem. Kauzu CASA a možnou korupci dnes vyšetřuje protikorupční policie. Háva obchod hájí a tvrdí, že byl pro Českou republiku výhodný. Méně známé je například vyšetřování vztahu mezi německou společností GIS a Zenitem vedené německou policií. V něm se pak objevovaly záhadné objemy financí v jedné švýcarské bance. LESY, SLUNCE V posledních letech se čím dál častěji hovoří o Hávově angažmá v lesnickém byznysu a energetice. Delší čas se například spekulovalo o jeho vstupu do společnosti LST Trhanov. Háva v rozhovoru pro deník Dnes v roce 2010 kapitálový vstup do firmy popřel. Majiteli společnosti Václavu Junkovi prý jen půjčil sto milionů. Jen pro úplnost, Junek v minulosti vedl impérium Chemapol Group, kam patřil i Omnipol. Mám Vaška Junka velmi rád, velmi mi pomohl, když mě chtěl Pavel Musela (bývalý šéf zbrojařské firmy Pamco pozn. red.) spolu s Milanem Černým (bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu, později generální ředitel ČEZ pozn. red.) dostat z Chemapolu a potažmo z Omnipolu, zareagoval Háva na informace o LST Trhanov. V rozhovoru už ale bohužel nepadla otázka, jak se bude této společnosti dařit po schválení církevních restitucí a kolik hektarů lesů by měla po jejich schválení společnost obhospodařovat. Háva se netají tím, že má blízko k energetice. Já jsem se hodně zamiloval do energetiky, řekl listu Dnes. Striktně však odmítl, že by dělal byznys s ČEZ na poli solární energetiky, a popřel v této souvislosti zmiňovaný lobbing. Už nějaký čas se totiž spekuluje o jeho možném vztahu k solární elektrárně Vepřek nedaleko Mělníka. Společnost FVE Czech Novum spoluvlastní česká akciovka Decci, stoprocentně držená nizozemskou firmou De Barte Gerderland B.V. a další holandskou společností PH Energy B.V. Co se týče Hávova vřelého vztahu k energetice, dostal ve zmiňovaném rozhovoru pikantní otázku, proč v předvečer rezignace šéfa společnosti ČEZ Martina Romana s ním a Miroslavem Kalouskem večeřel v Praze v hotelu Four Seasons. Asi je možné, že jsem byl s Mirkem Kalouskem na večeři, ale rozhodně jsem neseděl u nějakého jednání. Jestli Roman odejde, nebo přijde, mně je fakt jedno, odpověděl tehdy Háva. Richard Háva prostě nechce být vidět a dělá pro to maximum. Sem tam se mu to ale zkrátka nepovede. JAN HRBÁČEK hrbacek@mf.cz

34 34 Euro října 2013 report Tomáš Chrenek 15 let týdeníku Od oceli k bílým plášťům První miliardy vydělal na Třineckých železárnách, úspěch jeho impéria tvrdí zdravotnická síť Agel Tomáš Chrenek je dalším z poměrně početné skupiny slovenských podnikatelů, kteří se pohotově etablovali i v Česku. Stejně jako většina z nich patří k mužům s kontroverzní pověstí, jejichž podnikatelské výboje by tak zcela nefungovaly bez spolupráce se zákulisní sférou. Nitranský rodák, který letos v létě oslavil padesátku, nastoupil po studiích na bratislavské VŠE do podniku zahraničního obchodu Kerametal. Což bylo klíčové rozhodnutí, jež mu později umožnilo vystřelit vzhůru mezi podnikatelskou elitu bývalého Československa. Mladší ročníky si zaslouží vysvětlení: pézetky byly socialistické organizace, které jako jediné mohly dělat byznys se Západem. Jejich zaměstnanci, z nichž ti na nejexponovanějších postech byli řádně prověření, zde získali množství neocenitelných i praktických informací a zkušeností ze světa byznysu. Nejeden z nich po pádu komunistického režimu sebral své kontakty a navázal je, tentokrát však už v soukromém podnikání. Někteří na nich dokázali vystavět celá impéria. PŮVAB ŽELEZNÉ RUDY Ale vraťme se ke Chrenkovi díky Kerametalu přičichl mladý absolvent k železné rudě a té se držel drahnou dobu. A jak už bylo zvykem, i budoucí ocelářský magnát v roce 1990 s kolegy z podniku odešel a založil firmu Cosmotrade, jež se soustředila na obchody s komoditami pro hutnictví. Již v této firmě působil s Lubomírem Blaškem a Jánem Moderem, s nimiž později figuroval v Moravii Steel. Čtyřlístek hlavních společníků doplňuje Evžen Balko, podíl zemřelého Blaška převzala jeho manželka Mária. Cosmotrade dělal hodně obchodů i pro české hutnictví. Byli jsme tam nějakou dobu, poznali jsme lidi a potom jsme jen konvertovali komerční vztahy na akcionářské. Vlastnicky jsme tam vstoupili přes první balík akcií Třineckých železáren, který nám předal Milan Šrejber, popsal Chrenek v roce 2002 velmi zjednodušeně pro slovenský týdeník Trend, jak se zrodilo jeho impérium. V době, kdy uvedená čtveřice převzala kontrolní balík akcií, zmítal zemí politický skandál s falešnými sponzory ODS. Vyšlo najevo, že skutečným dárcem příspěvku byl tenista a tehdejší spolumajitel železáren Milan Šrejber. Nicméně novým vlastníkům se podařilo podnik postavit na nohy, dvoumiliardovou půjčku na akcie dokonce splatili předčasně. Skupinu během let doplnili o řadu dalších podniků s navazujícím byznysem, jako je třeba sochorová válcovna Kladno Dříň, Hanácké železárny, ukrajinský Záporožský kombinát, maďarská a polská drátovna či nejnověji ŽD Bohumín. Podle poslední výroční zprávy za posledních pět let skupina vykazovala v průměru miliardový zisk. PADLÁ ENERGETIKA Jen o malý krůček Moravii Steel unikla šance ovládnout celé české hutnictví. To se na přelomu tisíciletí dostalo do obrovských finančních problémů. Evropskou komisí najatá poradenská firma Eurostrategy tehdy O CHLOUPEK. Na počátku tisíciletí jen těsně unikla Tomáši Chrenkovi a jeho společníkům možnost spojit celý český ocelářský průmysl. navrhla vytvořit společný ocelářský podnik a Třinecké železárny měly převzít ostravskou Novou huť a ocelářskou část Vítkovic. Jenže z plánu nakonec sešlo, vláda Novou huť prodala indickému koncernu dnes vystupujícímu pod jménem ArcelorMittal, Vítkovice zase koupil ruský Evraz. Samozřejmě se to neobešlo bez finanční injekce, kabinet Miloše Zemana obě společnosti mohutně podpořil. To se třineckým hrubě nelíbilo, takže si nakonec i přes odpor Evropské komise vymohli na následující Špidlově vládě dvoumiliardovou dotaci. Zřejmě z tohoto okamžiku pramení největší politický skandál, v němž se Tomáš Chrenek ocitl. Jako místopředseda vlády působil Stanislav Gross, kterého s ocelářským magnátem již několik let předtím seznámil tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora. Ten byl spolu s Chrenkem krátce společníkem v jedné firmě dnes už zkrachovalé Moravii Energo. Sýkora třetinový podíl získal za pakatel v řádu statisíců a v roce 2007 jej prodal právě Grossovi. Ten balík krátce nato přeprodal slovenskému finančníkovi Pavolu Krúpovi z firmy Arca Capital za sto milionů korun, ten jej se ziskem opět převedl na Chrenka. Osmdesátimilionovým výdělkem se železničář Gross katapultoval do světa zázračných investorů. Jen o dva roky později se ale Moravia Energo potopila. Doplatila na prudký pokles cen elektřiny vyvolaný krizí. Zůstaly po ní dluhy ve výši 4,5 miliardy korun, jednu celou miliardu odepsala například Komerční banka. To však nejsou zdaleka všechny Chrenkovy podnikatelské aktivity. Od roku 1996 vlastní barrandovská studia, na více než miliardu ho přišel start televize Barrandov, již před rokem prodal další šedé eminenci české politiky, mediálnímu podnikateli Jaromíru Soukupovi. S tím Chrenka pojí například společná podpora neúspěšného prezidentského kandidáta Jana Fischera. STAMILIONY ZE ZDRAVÍ Druhou nejvýraznější nohou Chrenkova impéria je zdravotnictví. Společnost Agel, tehdy ještě pod názvem Euromednet, zakládal spolu s lékaři Martinem Polachem a Romanem Dudysem. Prvním úlovkem byla v roce 1998 třinecká nemocnice Podlesí. Dravá firma počátkem tisíciletí začala nakupovat další nemocnice a polikliniky na severní Moravě, ve zlínském a olomouckém regionu. Skokový růst vynesl skupině pronájem krajských nemocnic na Olomoucku a vzápětí nato železniční zdravotnictví. Díky poslední akvizici se vydala i do Čech a Prahy.

35 35 profil report podářský výsledek na stabilní úrovni. Loni při téměř 11miliardovém obratu vytvořila zisk 622 milio nů korun před zdaněním. FOTO ČTK, Jan Rasch Postupem času se rozrostl počet provozovaných nemocnic na 11, doplňují je polikliniky, laboratoře a čtyřlístek menších nemocnic na Slovensku. Impérium však zdaleka nestojí jenom na byznysu v oboru poskytování zdravotní péče. Chrenkovi, jenž dnes v Agelu ovládá 75 procent, a jeho kolegům rychle došlo, že musejí kolečko co nejvíce uzavřít. Součástí skupiny jsou proto dodavatelé zdravotnického a dalšího materiálu, lékárenský distributor a provozovatel i další servisní organizace. Do skládačky chyběla už jenom zdravotní pojišťovna. V době, kdy českému zdravotnictví velel Tomáš Julínek (ODS), který se netajil plánem na privatizaci zaměstnaneckých pojišťoven, se chytili lidé z Agelu příležitosti a také jednu pod svou značkou v roce 2008 založili. Nebyla to ovšem levná záležitost, navíc Julínkovy privatizační záměry padly, a proto benjamínek trhu už o rok později fúzoval s finančně zajištěnou Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Ještě později přibrali do party další dvě konkurentky a vznikla Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Ačkoli vůbec nikdy nebyla a ani dnes není vlastnicky se skupinou Agel spjata, minimálně personální propojení obou institucí nelze popřít. Rozhodně se však nedá říci, že by na zdravotnické divizi Chrenek jakkoli prodělával. Skupina Agel již několik let drží hos- MEZI DIVOU ZVĚŘÍ Muž, jemuž nelze upřít jistou dávku charismatu, se může chlubit nejedním podnikatelským úspěchem. Pověst dobrého obchodníka však poněkud zatemňují četné vazby na politiky. Chrenek za své přátele označuje Ivana Langra či z korupce obviněného exministra obrany Martina Bartáka, jehož si dokonce najal. Netajil se podporou Mirka Topolánka a Václava Klause. Když v roce 2007 odtajnilo sponzory Langerem založené CEVRO, ukázalo se, že mu po dvou milionech korun věnoval vedle Petra Kellnera a Karla Komárka i Tomáš Chrenek. V prvních přímých prezidentských volbách zase poslal 14 milionů současnému ministru financí v demisi Janu Fischerovi, aby nakonec v duelu podpořil Miloše Zemana proti Karlu Swarzenbergovi. Před lety podpořil pěti miliony sdružení Zuzany Paroubkové, tehdy již exmanželky někdejšího premiéra. Chrenek bývá přitom považován za nevypočitatelného partnera, který občas nedodrží slovo, o čemž koluje celá řada skazek, jejichž pravdivost ovšem nelze zaručit. Ačkoli se v posledních měsících mluví o tom, že zbylá trojice vlastníků společnosti Moravia Steel jej od firmy odstavila, přestože zůstal její mediál ní tváří, nic mu nebrání, aby si užíval života. Patří například k hlavním chlebodárcům sportovních akcí Miroslava Černoška, angažuje se především v tenisových turnajích, které si nikdy nenechá ujít ani jako divák. Nechybí na různých společenských akcích, kam s sebou bere i svou manželku a zároveň mluvčí Dušanu. S bývalou slovenskou misskou se oženil před deseti lety. Zájmy má ale mnohem širší: před několika lety zainvestoval peníze do ranče divoké zvěře o rozloze 3600 hektarů v provincii Limpopo v Jihoafrické republice. A nebojí se dát své výjimečné postavení na odiv veřejně návštěvy již přijímá ve svém, dříve vládním zámku v Kolodějích, který koupil od restituenta za čtvrt miliardy. Marcela alföldi Šperkerová alfoldi@mf.cz

36 36 Euro října 2013 report Petr Kellner 15 let týdeníku O prvenství se dělit nebude Z českých polistopadových byznysmenů to dotáhl s převahou nejdál. O to tajemnější zůstává Množina českých dolarových miliardářů čítá podle posledních odhadů šest až sedm mužů. Jeden mezi nimi jasně vyčnívá, jako by patřil o patro výš. Nejen úhrnem spravovaného majetku (ke konci loňského roku aktiva PPF přesáhla 21,5 miliardy eur), ale také výškou obratu některých transakcí, mezinárodním záběrem a mírou neviditelného vlivu, který si udržuje ve své rodné zemi. Petr Kellner bude nejspíš jednou zapsaný v učebnicích dějepisu jako příklad novodobého českého selfmademana, jenž po roce 1989 chytil nejlépe ze všech příležitost za pačesy a vybudoval nebývalé podnikatelské impérium. Kellner je pověstný tím, že si pečlivě střeží své vnitřní kruhy. Prozradí o sobě jen to, co chce, nebo musí. Protože moc nechce sám o sobě mluví jako o introvertovi, který si nelibuje v okázalosti a rozhovory dává jen výjimečně zůstává už přes dvacet let informačně zahalen. Víme, že se narodil v roce 1964, promoval na pražské Vysoké škole ekonomické, a než se pustil do budování společnosti PPF, vystřídal několik zaměstnání. Dělal například asistenta produkce na Barrandově. Veřejnost také mohla zaznamenat, že Kellner rád sportuje, poslouchá skupinu Lucie a vychovává své děti k odpovědnosti. Prosákly rovněž zprávy o jeho nové rezidenci ve středních Čechách. To je vesměs vše, co se našinec může o nejbohatším spoluobčanovi dozvědět. Jak vlastně Kellner vypadá, zjistí zpravidla jen z oficiálních fotek nebo ze snímků ve výroční zprávě. Informační bariéru v poslední době narušuje jen jeho dcera Anna, jejíž úspěchy v parkurovém skákání pronikají i do novin. ROZJEZD Z TEPLIC Co se týče Kellnerova byznysu, máme k dispozici více informací, přestože hlavně počátky PPF jsou stále mlhavé. Je známo, že podobně jako u jiných kapitalistů vzešlých z kuponové éry i v případě Kellnera byla jádrem prvních úspěchů kromě nesporného talentu finanční opora. Získal ji od Štěpána Popoviče, šéfa teplického Sklounionu a pozdějšího člena vedení PPF, který mu do začátků pomohl půjčkou 40 milionů korun. STRATEGICKÝ POKROK. Při ovládnutí České pojišťovny skupina PPF poprvé zužitkovala dobré vztahy s politiky, zejména z ODS. Datem zrození PPF je září 1991, kdy Kellner se svým šéfem z firmy obchodující kopírkami Milanem Maděryčem a dalšími lidmi zakládá akciovou společnost Správa prvního privatizačního fondu se sídlem v Teplicích. Zatímco Maděryč zůstal PPF věrný dodnes, jiný otec- -zakladatel se stal černou ovcí příběhu. Milan Vinkler už v únoru roku 1991 zakládá společnost Wika, kde společně s Kellnerem působí až do roku V témže roce Vinklerovo jméno mizí z vedení PPF, byl totiž obviněn z podvodů se směnkami a Kellnerovi prodal svůj podíl. Později byl Vinkler obviněn i za pašování lihu z Itálie a daňové úniky, kvůli skrývání a soudním průtahům však případ nedospěl ke konečnému rozsudku týkala se ho letošní amnestie prezidenta Václava Klause. Vraťme se ovšem na začátek devadesátých let a ke kuponové horečce. Kellnerova společnost s počátečním základním jměním 100 tisíc korun vypouští do první kuponové vlny investiční fond PPF, jehož prostřednictvím se firma dostává k podílům ve více než 200 podnicích, a tím získává i perspektivní základ pro budoucí finanční expanzi. Privatizační fondy se posléze mění na investiční, v polovině devadesátých let vzniká sloučením První český investiční fond a další společnosti pro obchodování na burze nebo správu majetku. Mezitím Kellner osvědčil smysl pro risk v divočejších podmínkách a okusil privatizaci v Rusku. MILNÍK ČESKÁ POJIŠŤOVNA Pokud byla kuponová privatizace pro PPF první velký třesk, druhý přichází v roce 1996, kdy skupina získává významný podíl v České pojišťovně (ČP), naprosto dominantním hráči ve svém oboru. Balík akcií ČP koupila PPF od Interbanky a České spořitelny, neméně důležité však bylo angažmá při jednáních o oddlužování Kreditní banky Plzeň, kde ČP coby akcionáři a věřiteli hrozily nepříjemné vyhlídky. PPF posléze koupila také podíly Investiční a poštovní banky a nakonec pojišťovnu zcela ovládla. Při jednáních o ČP skupina poprvé viditelně zúročila dobré styky s politickou reprezentací, hlavně ODS. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník v roce 1997 přešel rovnou z vlády do čela představenstva pojišťovny. Důraz na budování vztahů ve státní administrativě se v PPF pěstuje stále jako klíčový se ukázal v Rusku a minimálně stejný význam má při expanzi skupiny v Asii. V tuzemsku jsou zřetelné trvalé sympatie k Václavu Klausovi, jemuž PPF pomohla se sídlem jeho institutu na pražské Hanspaulce. Patří se ještě zdůraznit, že u pojišťovny nezvládl Kellner mistrně jen počáteční nájezd. Jeho další tahy na tomto poli ukazují, jak dokáže PPF zhodnotit investici, jež vypadá zpočátku přinejmenším nejistě. Celkový výnos 110 miliard korun z prodeje celého podílu italské Generali a dividend (dvoufázová akce se dokončí příští rok) je v Česku druhou nejobjemnější transakcí po privatizaci Transgasu v roce 2001 (zhruba 130 miliard korun). Nepočítáme přitom další desítky miliard, které PPF zkasírovala od Generali při vytváření holdingu a ze zisků pojišťovny. Navíc si Kellner mohl odkoupit pojišťovny holdingu v zemích bývalého Sovětského svazu, nebo se naopak zbavit podílu v ruské pojišťovně Ingosstrach, o nějž se léta přetahoval s oligarchou Olegem Děripaskou. Někdejší státní pojišťovací monopol však není zdaleka jediným zlatým vejcem, které si společnost PPF vyseděla. Rok po ovládnutí ČP Kellner založil splátkovou společnost Home Credit, jež mu postupem času začala pohádkově vynášet a v posledních letech tvoří největší část zisku skupiny (za loňský rok vydělal Home Credit 506 milionů eur z cel-

37 37 profil report kového zisku skupiny 727 miliard eur). Nejvíce se o to zasloužili ruští spotřebitelé, kteří mají Home Credit na ráně i díky prodejní síti s elektronikou Eldorado. FOTO Martin Pinkas, PPF ZACÍLENO NA REALITY Obchodní řetězec Eldorado, kterého by se chtěl Kellner nyní spíše zbavit, vytvořil spojku na odvětví, na něž se chce Kellner nejspíš soustředit v následujících letech. Při ovládnutí řetězce s elektronikou spadlo PPF do klína množství nemovitostí, které dnes tvoří základ realitního byznysu. V současnosti má skupina v Rusku dvě velká obchodní centra v Astrachani a Rjazani, třetí chce postavit v Moskvě ve čtvrti Mitino. Vedle toho má kontrolní podíly v logistických parcích Trilogy a South Gate na okraji Moskvy. Největším projektem s investicí téměř miliardy eur je kancelářský komplex Comcity nedaleko letiště Vnukovo. Nový impulz dostaly rovněž realitní projekty v Česku. V pražských Holešovicích začala PPF budovat soustavu administrativních budov Argentinská hvězda, v Dejvicích zase koupila Hotel Praha, místo něhož vyroste projekt sponzorovaných škol Open Gate. Kromě realit PPF v poslední době zaostřila zrak také na energetiku, kterou má na starosti Energetický a průmyslový holding (EPH). V něm PPF kontroluje více než 44 procent akcií, zbytek drží J&T a šéf holdingu Daniel Křetínský. Největším počinem v tomto směru byl loňský odkup 49 procent a manažerských práv v přepravci a distributorovi zemního plynu SPP za více než 60 miliard korun. PŮJDE DO TELCA? Výčet odvětví, do nichž PPF zasáhla, je samozřejmě mnohem širší. Nesmíme zapomenout na bankovnictví (Air Bank, PPF banka, v minulosti ebanka), těžbu drahých kovů (ruská společnost Polymetal), média (TV Nova, do roku 2012 týdeník Euro) nebo zemědělství (holding RAV Agro-Pro hospodaří na více než 160 tisících hektarech ve středním a jižním Rusku). Velký smysl pro kombinatoriku předvedl Kellner v souboji o zkrachovalou Sazku, když porazil konkurenční Pentu spojenou s lobbistou Martinem Ulčákem. Ke konci loňského roku PPF dohodla prodej svého polovičního podílu v Sazce skupině KKCG Karla Komárka. Specifickým oborem, k němuž Kellnera nepřivedly jen čistě investiční motivy, jsou biotechnologie společnost Sotio vybudovala vlastní výrobní a výzkumné prostory v pražských Holešovicích na sterilní výrobu léčivých přípravků používaných v buněčné terapii při léčbě nádorových a autoimunitních onemocnění. Posledním hitem spojovaným s PPF jsou telekomunikace. Minimálně od konce minulého roku se začalo spekulovat o tom, že by Kellnerova skupina mohla odkoupit tuzemského operátora O2. Co zatím asi nepřichází v úvahu, je představa, že by se Kellner chtěl více podělit o otěže svého byznysu s někým jiným. Tendence v samotné PPF jsou spíše opačné. Na jaře se završilo dělení aktiv, při němž Jiří Šmejc pustil Kellnerovi pět procent v PPF Group za třináct procent v Home Creditu a Air Bank. Nešlo sice o vyhoštění, Šmejc se chtěl prostě více osamostatnit, díky přesunu však dnes Kellner vlastní téměř 99 procent akcií v mateřské entitě zapsané v Nizozemsku. TOMÁŠ PERGLER pergler@mf.cz

38 38 Euro října 2013 report Antonín Koláček 15 let týdeníku Mystifikace jménem Appian Bývalého uhlobarona a nynějšího buddhistu Antonína Koláčka patrně čeká po čtvrtečním rozsudku ve Švýcarsku i role kriminálníka Málokdo svým soukromým i profesionálním životem ukázal, čeho všeho bylo možné v divokých privatizačních letech dosáhnout a jak snadno to je možné ztratit, jako Antonín Koláček. Na jednu stranu špatný rétor, velmi nedůvěřivý a uzavřený člověk. Na druhou stranu geniální stratég, velkorysý a novým myšlenkám otevřený chlapík. Aspoň donedávna. JAK SI KOUPIT OBLIBU Koláček se narodil v roce 1959 v Přílepech na Kroměřížsku a vyrůstal v Holešově. Absolvoval obor ekonomika a řízení na Vysoké škole chemicko-technologické a poté nastoupil jako personalista do holešovských čokoládoven. Ještě dnes má kolem sebe několik lidí z té doby a ti se těší jeho důvěře. Koláčkův let mezi hvězdy českého byznysu však odstartovalo jiné angažmá. A to když v roce 1990 nastoupil do pozice vrchního ředitele pro personalistiku, řízení a organizaci v Komerční bance. Teprve v té době patrně dostala volný průchod jeho neskutečná pracovitost, kreativita i vizionářství. Pracoval od šesti a domů odcházel po deváté, popisují Koláčkovo nasazení jeho tehdejší kolegové. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1992 vytvořil se souhlasem tehdejších nadřízených mzdovou reformu, která v tuzemském bankovním světě neměla obdoby. Meziročně stouply platy v rozmezí o 60 až 80 procent, vzpomíná jeden z jeho spolupracovníků a dodává: Zaměstnanci ho za to milovali, naproti tomu Václav Klaus v roli ministra financí s oblibou používal termín mzdový štváč Koláček. Jeho dalším počinem byl vznik Bankovního fondu penzijního nadlepšení, což bylo zájmové sdružení právnických osob tvořené většinou velkých bank. Jak uvádějí pamětníci, v mnohém předběhlo dobu. Fond byl natolik úspěšný, že musel být zrušen a rozpuštěn do standardních komerčních fondů těchto bank, tvrdí jeden z nich. ZE ZACHRÁNCE MANAŽEREM Koláčkova obliba v bance ho na podzim roku 1993 vynesla do dozorčí rady Komerční banky, kam ho zvolili zaměstnanci. A vydržel tam osm let. Už na začátku léta roku 1995 navíc přišel do Mostecké uhelné společnosti (MUS) na post ředitele pro strategický rozvoj a člena představenstva. Současně s ním se během několika málo let v představenstvu, dozorčí radě i na manažerských postech firmy objevila jména, o nichž je hodně slyšet ještě dnes: Oldřich Klimecký, Vasil Bobela, Luboš Měkota, Petr Pudil, Jiří Diviš, Jacques de Groote. A mezi několika tisíci zaměstnanci se krůček po krůčku začala vytvářet legenda jménem Antonín Koláček. Manažera, který zachrání hnědouhelné hornictví a Mosteckou uhelnou před drtivým kolapsem expresivně popsaným v řadě studií vzniklých buď v samotné MUS, anebo za její peníze. V srpnu roku 1998, zhruba dva měsíce před prvním číslem týdeníku Euro, se Koláček stal

39 39 profil report FOTO ČTK, Eduard Erben (E15) předsedou představenstva a v podstatě neomezeným pánem nad Mosteckou uhelnou. O soukromí Antonín Koláček tehdy nemluvil. Vědělo se jen, že je rozvedený a z manželství má dvě děti, syna a dceru. Mostecká uhelná společnost měla sice tehdy ekonomickou sílu, ale společenský status jejího vedení nebyl příliš vysoký. A to navzdory skutečnosti, že Koláček i jeho lidé, které do těžební společnosti přivedl z Prahy, se to snažili změnit. MUS byla stále vnímána jako regionální firma ze severu. Příležitost přišla teprve s Appian Group a s ní i nová Koláčkova image. Ze zachránce severních Čech se stal manažer s nadnárodním přesahem. ČEZ NA DOSAH Česká vláda v červenci roku 1999 rozhodla o prodeji zbylého státního podílu v Mostecké uhelné společnosti do rukou Appian Group za 650 milionů korun. Završila tím tříletý proces skupování akcií a přechodu MUS do Koláčkovy skupiny. Události okolo těžební firmy nabraly rychle obrátky. Po dohodě se státem a za jeho peníze spustila MUS v roce 2000 projekt lukrativního zavření Kohinooru, posledního hnědouhelného dolu v zemi. Všeobecný vzájemný penzijní fond, který Mostecká uhelná získala před časem ze zkrachovalé Agrobanky na popud Antonína Koláčka, prodala britské pojišťovně Commercial Union. MUS se zbavila také s energetikou nesouvisející mostecké továrny na šunky Bilbo a hotelu Grandchant ve Svinčicích. Appian byl tehdy vidět všude. Nakoupil teplárny, založil Vysokou školu finanční a správní, sponzoroval nejenom čistě regionální mostecký Hipodrom a fotbal, ale i Národní muzeum, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, připravoval partnerství s národním parkem České Švýcarsko. Sponzoroval i rekonstrukci Jeleního příkopu na Pražském hradě, za což mu Václav Havel veřejně poděkoval. Vznikl nadační fond Most naděje, který rozdával statisícové částky pro sociálně slabé. A Antonín Koláček poprvé začal veřejně prezentovat svůj zájem o duchovno, o Tibet i o buddhismus. Vrchol přišel na podzim roku Po zhruba roční přípravě vláda souhlasila s tím, ŽÁDNÁ LEGRACE. Na Švýcarsko Antonín Koláček nebude ve stáří vzpomínat v dobrém hlavně kvůli rozsudku z minulého čtvrtka. že Appianu, iluzi velkého amerického investora, prodá Škodu Plzeň tehdy řízenou budoucím šéfem elektrárenské společnosti ČEZ Martinem Romanem. Nikdo neměl pochybnosti. Určitě se to řešilo a zjišťovaly se poměry nabyvatele, ale byla to primárně věc ministra financí. Appian se tvářil jako mezinárodní investiční firma provázaná nějakým způsobem s Mosteckou uhelnou, vzpomíná nynější premiér v demisi a tehdejší ministr průmyslu Jiří Rusnok. Antonín Koláček však v tu chvíli udělal osudovou chybu. Jak později přiznal, měl skutečnou vlastnickou strukturu zveřejnit a možná by se věci odehrávaly jinak. Koláček byl v dobách své největší slávy společně s Petrem Kellnerem v médiích přirovnáván k mecenášům a průmyslníkům první republiky. V Appianu se připravovaly projekty a plány velkého holdingu. Pozornost se upínala k sousedním silnějším Severočeským dolům i k samotné elektrárenské společnosti ČEZ. Plánoval se odchod manažerů, kteří dosud byli utajovanými vlastníky Appianu, a jejich nahrazení profesionály jak ve Škodovce, tak v MUS. Jenže něco se stalo. Najednou se začali objevovat lidé, kteří připomínali podivné okolnosti koupě Mostecké uhelné a zpochybňovali lež jménem Appian. Manažerská transformace byla neúspěšná. Někteří nechtěli své pozice opustit, jiní chtěli nové posty získat. A akvizice Škodovky jim připadala jako dobrá příležitost. OSUDOVÉ ŠVÝCARSKO Smrtící ránu dostal Antonín Koláček a jeho Appian na podzim roku Ze statutárních orgánů musel chvatně zmizet Jacques de Groote, bývalý ředitel Světové banky a člověk, jenž dodával skupině největší nadnárodní lesk. Ve Švýcarsku se totiž začal na veřejnosti propírat spor týkající se de Groota a jeho obchodního partnera. Pracně budovaná pověst Appianu šla do kytek. V soutěži o Severočeské doly Appian pohořel a s ním shořela i vize nového ČEZ. Nenávratně skončila éra Appianu a Antonín Koláček a jeho blízcí začali tušit, že není daleko doba, kdy na ně dojde. Série majetkových a finančních transakcí, která odtajnila staronové vlastníky a na jejichž konci byl zánik Mostecké uhelné, Appianu i odchod Antonína Koláčka ze všech funkcí, se rozběhla v roce Cíl: maximalizovat zisk pro všechny zúčastněné. Koláček se poté stáhl do ústraní, v tomto období se znovu oženil, aby se o pár let později podruhé rozvedl. V roce 2006 založil duchovní centrum Maitrea, financoval zrod mateřské školky a věnoval se dalším sponzorským aktivitám. O dva roky později prodal svůj podíl v Mostecké uhelné. Miliardářovo impérium v průběhu několika málo let získal Pavel Tykač. Švýcarská prokuratura na podzim roku 2011 obvinila Antonína Koláčka spolu s ostatními aktéry divoké privatizace MUS z praní špinavých peněz a dalších machinací. Ještě předtím nařídila zablokovat přibližně třináct miliard korun, které měla Koláčkova skupina na svých kontech ve švýcarských bankách. Na konci loňského roku majetek skupiny zablokovala i česká policie, ovšem na majetek Antonína Koláčka odhadovaný na osm až deset miliard korun nedosáhla. Nevlastní ho totiž přímo, ale prostřednictvím firem, jež ovládá. Letos v červenci švýcarští žalobci pro Antonína Koláčka a další bývalé manažery MUS navrhli pět let vězení, zabavení majetku na úhradu škod a zaplacení vysokých pokut. Minulý týden padl rozsudek. Za podvod, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku poslal, zatím nepravomocně, Antonína Koláčka švýcarský soud do vězení na 52 měsíců. Matěj Štětka stetka@mf.cz

40 40 Euro října 2013 report Daniel Křetínský 15 let týdeníku Až na fotbal v pohodě Sázka na energetiku byla pro vystudovaného právníka správnou volbou, která ho vynesla na výsluní českého byznysu Pokud se chce někdo inspirovat tím, jak by měla vypadat raketová kariéra v českém byznysu, měl by se řídit příkladem Daniela Křetínského, mimo jiné spolumajitele společností Energetický a průmyslový holding či EP Industries. Křetínský, který se narodil v roce 1975 ve vlivné brněnské rodině, krátce po absolvování Právnické fakulty Masarykovy univerzity nastoupil jako koncipient brněnské advokátní kanceláře Gottweis & Partner. Schopný a ambiciózní právník, jak ho označili někteří spolužáci, se nicméně brzy přesunul do Prahy, kde začal pracovat pro slovenskou investiční společnost J&T. Křetínskému kromě schopností pomohla k angažmá částečně náhoda. Slovenská investiční firma tehdy v Česku zápasila s nedostatkem kvalitních lidí, a tak vzala zavděk i mladým právníkem. A jak se ukázalo, tenhle tah se jí v následujících letech vyplatil v podobě miliardových zisků, které jí šikovný stratég a vyjednávač Křetínský zajistil. OSTRUHY OD ŽELEZNÉHO Daniel Křetínský ukázal své schopnosti již na počátku minulé dekády. Tehdy úspěšně vedl jednání kolem financování skupiny TV Nova, kterou ještě šéfoval Vladimír Železný. A kariéra byla nastartována. I kvůli úspěšným jednáním se Železným byl Křetínský v roce 2002 jmenován partnerem J&T a spoluvlastníky společnosti záhy přesvědčil o tom, že je výhodné investovat do energetiky. Někteří ze zaměstnanců firmy ještě dnes vzpomínají na tehdejší dlouhé, ale zajímavé projevy Daniela Křetínského o výhodách propojení výroby elektřiny, teplárenství a těžby uhlí. Křetínský se doslova nadchnul pro všechno, co souviselo s energetikou a s příbuznými obory. Své nadšení částečně přenesl i na ostatní partnery firmy, tvrdí jeden z Křetínského spolupracovníků. Sázka na energetiku byla správnou volbou. Nejen pro J&T, ale hlavně pro Křetínského. Zpočátku se skupina J&T pod taktovkou svého nejmladšího partnera orientovala především na obchodování s akciemi polostátní společnosti ČEZ, na nichž firma vydělala dle informací z trhu miliardy korun. I díky tomu si Křetínský a spol. mohli dovolit porozhlédnout se po větších akvizicích v oboru. ZAČÍNÁME V PRAZE Energetická sága začíná nákupem zhruba čtyřicetiprocentního podílu v Pražské energetice. Ten sice po letech směnila firma J&T za

41 41 profil report FOTO ČTK, Martin Pinkas ZTRÁTOVÁ SPARTA. Jediný byznys, který Křetínskému zatím nevyšel, je investice do pražské Sparty. navýšení svého podílu v Pražské teplárenské, ale základ energetické divize byl na světě. Postupně se na něj nabalovaly další a další firmy. Křetínskému se pouze nepodařilo splnit si velký sen, a to získat do portfolia některou z tuzemských těžebních společností. Blízko byl v roce 2003, kdy se skupina J&T spolu s britskou International Power ucházela o majoritní státní podíl v Severočeských dolech. Prostřednictvím společnosti Škrobárny Brno nabídla ze všech uchazečů vůbec nejvyšší cenu 6,8 miliardy korun. V době tendru nicméně došlo k ostré slovní přestřelce mezi J&T a dalším zájemcem o doly, firmou Penta. Obě strany se předháněly v náznacích, která z nich vytunelovala slovenskou firmu Drôtovňa Hlohovec. Křetínský tehdy označil spolumajitele Penty Marka Dospivu za verbálního agresora, Severočeské doly však nezískal. O něco později je od státu koupila elektrárenská společnost ČEZ. V roce 2004 Křetínský bojoval o ovládnutí další těžební firmy, černouhelné OKD, za jejíž převzetí byl ochoten zaplatit až čtyřicet miliard. Opět bez úspěchu, společnost nakonec ovládla skupina investorů kolem finančníka Zdeňka Bakaly. Bakalovci tehdy zaplatili za státní podíl 4,1 miliardy korun a firma OKD i kvůli tomuto rozhodnutí začala směřovat k temným obzorům. To je ale už jiný příběh. Neúspěšně skončila i Křetínského snaha o ovládnutí Mostecké uhelné. V roce 2009 však Křetínský byl u založení Energetického a průmyslového holdingu (EPH). Holding postupně nakupoval majetkové podíly ve významných tuzemských energetických společnostech, jako jsou United Energy, Elektrárny Opatovice či Pražská teplárenská. Neméně aktivní byl v zahraničí, kde EPH v posledních letech získal hnědouhelný revír Helmstedt s uhelnou elektrárnou Buschhaus, doly Mibrag nebo podíly v dceřiných firmách slovenské společnosti SPP, konkrétně ve firmách SPP distribúcia a Eustream. Křetínský aktuálně vlastní v Energetickém a průmyslovém holdingu 18,52 procenta akcií, 44 procent drží investiční skupina PPF ovládaná Petrem Kellnerem a zbývajících 37,04 patří skupině J&T. Holding dnes zahrnuje celkem třicet podniků z oblasti energetiky. Firma je největším dodavatelem tepla v České republice, v oblasti dodávek elektřiny je druhá hned za polostátní společností ČEZ. UKRADENÉ KONTRAKTY Vliv Daniela Křetínského na tuzemskou energetiku mohl být o poznání větší, nebýt finančníka Pavla Tykače. Ten jednu dobu Křetínského často navštěvoval a poslouchal jeho plány v hnědouhelném průmyslu a energetice, jejichž součástí byl nákup podílu v Mostecké uhelné (dnes Czech Coal). Jakmile prý Tykač Křetínského plány pochopil, kontaktoval tehdejší majitele Mostecké uhelné a firmu od nich ve dvou etapách odkoupil. Od této miliardové konzultace zdarma, jak se v médiích psalo, se datuje Křetínského averze vůči Tykačovi. A nutno dodat, že je vzájemná. Křetínskému se po dobu jeho působení v EPH podařilo vybudovat dobré vztahy s vedením energetického koncernu ČEZ. I z toho důvodu obě firmy úspěšně spolupracovaly na několika obchodech a akvizicích. Ukázkovým příkladem je převzetí tuzemských aktiv britské společnosti International Power. Ta tehdy rozhodla prodat svůj majetek v Česku, do něhož mimo jiné patřil podíl v elektrárně Opatovice a v Pražské teplárenské. O podíly se ucházel EPH společně s ČEZ, na druhé straně stála Tykačova společnost Czech Coal. Vítězem byl tehdy Křetínský. Údajně na nic nečekal, rozjel se do Londýna a tam dojednal kontrakt přímo s vedením International Power. Tykač se prý ještě pár dní notně vztekal, o něco později na ČEZ a Energetický a průmyslový holding poslal kontrolu z Bruselu. Pomsty se ale nedočkal. Energetický a průmyslový holding hodlá pod vedením Daniela Křetínského a se silnými partnery PPF a J&T pokračovat v expanzi v Česku i okolních zemích. I s ohledem na aktuální situaci v evropské energetice bude mít příležitostí víc než dost. Křetínský kromě toho vlastní šedesátiprocentní podíl ve firmě EP Industries. Zbylých čtyřicet procent ovládá skupina J&T. Společnost, která vznikla v roce 2011 odštěpením neenergetických aktiv EPH má v portfoliu mimo jiné firmy Elektrizace železnic Praha, První brněnská strojírna a SOR Libchavy. EP Industries navíc v polovině letošního roku koupila od rakouské firmy Energie AG odpadové společnosti AVE v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, na Ukrajině a v Moldavsku. Křetínského firma se dle dobře informovaných zdrojů zajímá i o další odpadové společnosti působící v Česku a v okolních zemích. Jediný byznys, který mu zatím totálně nevyšel, je vstup do českého fotbalu. V roce 2004 přesvědčil ostatní partnery J&T, aby investiční skupina koupila od pasovského podnikatele Axela Diekmanna za 554 milionů korun fotbalovou Spartu Praha. Vedení J&T ale s investicí spokojené nebylo, protože klub nevyhrával českou ligu s takovou pravidelností, jak se od něj očekávalo. A hlavně pokulhávaly příjmy z evropských pohárů. Od roku 2005 je hospodaření Sparty ztrátové, v loňském roce klub prodělal rekordních 237,3 milionu korun. I z toho důvodu čtyřicetiprocentní podíl společnost J&T převedla počátkem loňského roku na Křetínského. Jestli si i s tímto problémem poradí, se teprve uvidí. VADIM FOJTÍK fojtik@mf.cz

42 42 Euro října 2013 report Ivo Lukačovič 15 let týdeníku Líný a šťastný Zakladatel portálu Seznam.cz se sice schoval před veřejností, ale svému internetovému dítku dál pomáhá k zajímavé budoucnosti bes jej ale s odhadovaným majetkem půlmiliardy dolarů už loni zařadil mezi slibné naděje, které doporučuje sledovat. A takových lidí je v přehledu na rozdíl od miliardářů jen deset. Z toho musel mít Ivo, jak ho manažeři v neformálním Seznamu oslovují, opravdu velikou radost. Já nechci být v žádném žebříčku. Chci být co nejméně známý, děkuji za pochopení, odpověděl tehdy na žádost o rozhovor české mutaci Forbesu, která ho v přehledu nejbohatších Čechů řadí pro letošek na 13. místo a jeho majetek odhaduje na 9,5 miliardy korun. Lukačovič totiž šéfování Seznamu v roce 2006 předal současnému generálnímu řediteli Pavlovi Zimovi. Rozhovorů postupně ubývalo, dnes svou tváří Seznam už nepropaguje. Spíše než aby se vystavoval na veřejnosti, věnuje se rodině a svým koníčkům. Mezi nimi jednoznačně vyniká létání. S tímto hobby zašel až tak daleko, že si pořídil Letecké muzeum Točná a k němu za částku přesahující 200 milionů korun i přilehlé letiště. Součástí komplexu je mimo jiné hangár pro historická letadla, mezi nimiž kraluje letoun Lockhead Electra 10A, který patřil Janu Antonínovi Baťovi. Sám Lukačovič se pak může proletět ve vlastním vrtulníku Eurocopter EC 135P2 nebo v byznysovém tryskáči Cessna 525A Citation CJ2+. Na druhou stranu se ale Lukačovič neřadí mezi ty české podnikatele, které by veřejnost a většina zaměstnanců jejich firem mohla brát jako Columbovu manželku, o níž neustále slyší, ale na vlastní oči ji neviděli. Nebydlí v odříznutém a střeženém paláci, adresu má v bytovce v pražských Košířích. V Seznamu stále působí jako předseda představenstva, který do dění aktivně zasahuje a i do práce chodí. Jen nedělá exekutivu, která ho stresovala, ale věnuje se inovacím a vývoji nových služeb. Kdo nezná Seznam.cz, ten nikdy nepřišel do kontaktu s internetem. Minimálně v Česku to platí určitě. Podle zjištění Net- Monitoru alespoň jednu ze služeb Seznamu využije každý měsíc devět z deseti Čechů. O Seznamu se ale ví i na globálním hřišti. I když mohl zlidovělý slogan z promluv vytlačit pojem gůglování, pro světovou jedničku internetového vyhledávání Google je stále kvůli Seznamu Česko jednou ze čtyř zemí na světě, kde ho předhání lokální konkurence. Proto Google do místního malého internetového rybníčku investuje daleko více, než je pro podobně veliké trhy obvyklé. I proto jsou české lokalizace jeho projektů nezvykle propracované. A možná i proto se někdy američtí šéfové Googlu mohli pokoušet vyslovit jméno Ivo Lukačovič. TICHÝ MILIARDÁŘ Zakladatel a stále ještě majoritní vlastník Seznamu Ivo Lukačovič ale není pro svět jen vyzyvatelem Googlu. Vědí o něm i lidé, kteří každoročně prohlížejí seznam nejbohatších lidí světa. Lukačovič se sice ještě nezařadil do přehledu dolarových miliardářů, americký časopis For- MÍSTO ŠÉFOVÁNÍ VÝVOJ Lukačovičova vášeň pro létání je znát i při pohledu na jeho firmy. Ostatně 70 procent Seznamu nevlastní napřímo, ale přes společnost Helifreak (což se dá přeložit jako blázen do helikoptér). Ta z daňových důvodů sídlí na Kypru a přes ni ovládá i svůj nejnovější projekt, po letadlu pojmenovanou firmu CitationTech. O společnosti založené v září 2011 bylo poprvé slyšet v druhé polovině loňského roku, kdy hledala vývojáře pro aplikace běžících na produktech Applu. CitationTech se popisuje jako technologický startup s globálními ambicemi. Našimi projekty jsou inovativní systémy kombinující internet, počítačovou grafiku a vizualizaci do převratného produktu, uvedla o sobě firma v dalším inzerátu vyvěšeném koncem letošního září na serveru Jobs.cz. Pracovní nabídka stažená 4. října hledala zájemce, kteří umějí přijít s převratnými nápady a převedou je do funkčních konceptů a prototypů. Případným uchazečům měla pomoci mimo jiné znalost HTML5, CSS 3, JavaSriptu a uživatelských rozhraní. Ani v této firmě se základním kapitálem blížícím se třem milionům korun Ivo Lukačovič nevystupuje jako ředitel, tím je bývalý vývojář Seznamu Ondřej Procházka. Podle obchodního rejstříku je členem dozorčí rady. Na vývoji se ale podílí, podobně jako nyní v Seznamu. Dlouhodobá práce z domova mi už nevyhovovala. Chci se hlavně věnovat našim produktům a předávat svou vizi dál, uvedl tichý miliardář koncem loňského roku, kdy byl ohlášen jeho návrat do Seznamu.

43 43 profil report FOTO archiv, Jan Rasch Od vývoje produktů se v Seznamu neodstřihl nikdy, podle vyjádření Pavla Zimy pro média má Lukačovič neuvěřitelný produktový čich a většinou se díky němu nemýlí. Věnoval se mobilním aplikacím, zaměřil se i na televizní produkty. Celý Seznam, který jinak vyniká pro Čechy oblíbeným konzervativně jednoduchým designem, začal v loňském roce opět investovat do inovací, i díky nim najal více lidí a počet jeho zaměstnanců vzrostl na více než tisícovku. ČESKÁ JEDNIČKA Výsledkem je řada vylepšených služeb, které Seznam postupně představuje. Kromě inovování zdarma poskytovaného u, přepracování sociální sítě Lidé.cz na seznamku, mobilních aplikací pro služby jako je Firmy.cz a dalších novinek jde především o změny na serveru Stream.cz. Ten se od uživatelských videí posouvá ke kontinuálnímu vysílání podobnému televizím. Podobně funguje i služba Mixer.cz, která líným divákům předkládá předvybranou zábavu podle definovaných kanálů. Televizi se ostatně Seznam chystá konkurovat. Pomoci mu v tom má i od letošního října pozměněné marketingové oddělení, v němž bude na vizuální podobu kampaní podle výkonného ředitele firmy Michala Feixe dohlížet také Ivo Lukačovič. I v Česku budeme mít jednou padesát šedesát kanálů. Tato situace bude neúnosná, na to nebude mít nikdo chuť. Doma si každý sedne k internetu, napíše klíčové slovo, třeba Jára Cimrman, naskočí vám všechno, co je v archivu, a vy si jen vyberete, co z toho chcete vidět, předvídal Lukačovič změnu televizní zábavy v databanku v rozhovoru pro týdeník Euro v roce Dával této změně deset až 20 let a k nižší hranici se teď rychle blížíme. Ve svých vizích ve stejném rozhovoru předestřel, že se Seznam jednou pustí i do tištěných médií. Je třeba dodávat, že během letošního léta koupil Seznam 33,6 procenta ve vydavatelství Borgis, do jehož stáje patří deník Právo a server Novinky.cz, který je se Seznamem propojen takřka od nepaměti? Byznys Seznamu v roce 2008 přirovnával Lukačovič ke sbírání nízko visícího ovoce, kdy s minimem nákladů generuje maximum zisku. Přes tuto strategii se jeho firma dopracovala až k loňským tržbám na 2,83 miliardy korun a 947 milionů korun zisku před zdaněním. Podle propočtů serveru Borovan.cz mohlo díky tomu za rok 2012 Lukačovičovi přitéct na účet 500 milionů korun. Zisk se sice meziročně propadl o zhruba 80 milionů, ale pokles byl dopředu avizován kvůli investicím. Pro letošek se čeká další růst. Zatímco finančně se Seznamu daří, jeho náskok ve vyhledávání před Googlem se pomalu snižuje. Dříve bylo pro Seznam běžné mít nadpoloviční většinu. Teď je situace jiná. Podle přehledů auditora návštěvnosti webů Toplist využilo v letošním 39. týdnu Seznam.cz 43,5 procenta uživatelů, konkurenční Google.cz 35,5 procenta lidí. V žebříčku je ale následuje Google.sk s 11,1 procenty a Google.com s 5,2 procenty. VÝJIMEČNÝ KOUSEK. Maskot Seznamu je mezi tuzemskými uživateli internetu stále známější než logo Googlu. Česko je tak jednou ze čtyř zemí světa, kde hraje prim lokální irma. DŮLEŽITÁ LENOST Ale i kdyby na základě těchto čísel někdo úspěchy Seznamu zpochybňoval, stále se dá přirovnat ke splnění amerického snu. Zvlášť když nevznikl s cílem budovat byznys, ale udělat něco na internetu. Seznam Lukačovič založil prostě proto, že v polovině 90. se na stále ještě malém českém webu špatně vyhledávalo. Dalo by se říci, že mu k tomu kromě talentu pomohla i lenost. Tu sám Lukačovič považuje kromě štěstí a intuice za jednu z vlastností, která mu pomohla k úspěchu. Lenost je pro podnikatele důležitá. Když jste jako podnikatel líný, neděláte všechny činnosti ve firmě a delegujete je na někoho jiného. Proto si hledáte kvalitní spolupracovníky. A pokud jste opravdu hodně líní, hledáte tak kvalitní lidi, po kterých práci ani nemusíte kontrolovat, uvedl kdysi na přednášce na Vysoké škole báňské (VŠB). Jak je vidět z inzerátů pro CitationTech i z Lukačovičova vyprávění o Seznamu, není pro něj mezi kvalifikacemi nejdůležitější ani vysoká škola (podobně jako Steve Jobs z Applu nebo Bill Gates nedostudoval), spíše praxe a postup od píky. Tak začal s podnikáním sám, a v jeho firmě tak startoval i současný generální ředitel Seznamu Pavel Zima. Ve scénickém rozhovoru ve Švandově divadle (který je stejně jako přednáška z VŠB k vidění na Streamu) Lukačovič ke svým vlastnostem přidal i problém s autoritami, který se projevil i během studií. I díky tomu byl rád, že vlastně nikdy nebyl zaměstnancem. Vyhnout se takovému osudu mu pomohla i podpora rodičů, kteří mu s rozjezdem podnikání finančně pomáhali. Doslova osudový byl v rozvoji rok 2000, kdy do Seznamu vstoupil s dvěma miliony dolarů za 30procentní podíl švédský investor Spray. Podmínkou investora byl vstup na newyorskou burzu. Jenže pak ale praskla internetová bublina. A zatímco na celém světě řadu technologických firem položila, Lukačovičovi přinesla štěstí k plánovanému úpisu akcií už nedošlo. Jásal jsem na vrcholu blaha, získal jsem něco, co bych od jiného rizikového kapitálu nezískal. Dva miliony dolarů a minoritního akcionáře bez nadstandardních práv, popsal tehdejší situaci Lukačovič. Získal motivaci na další rozvoj Seznamu. Dodnes mu zůstalo 70 procent firmy (zbytek si dělí investiční firmy Tiger Holding Four a Miura International) a nabídky na prodej vytrvale odmítá. Jestliže se dnes vrátil k tomu, co ho baví, tedy vývoji produktů a inovací, má Seznam o budoucnost postaráno. Pokud tedy bude dál platit Lukačovičova oblíbená poučka: Dělej, co tě baví, a peníze přijdou samy. JAKUB KŘEŠNIČKA kresnicka@mf.cz

44 44 Euro října 2013 report Karel Muzikář 15 let týdeníku Advokát pro velký byznys I právo potřebuje emoce, říká Karel Muzikář, vedoucí partner kanceláře, která přitahuje největší veřejné zakázky Kdyby to tak šlo bez právníků, povzdychne si občas každý, kdo uzavírá kontrakt nebo řeší obchodní spor. Jedním dechem ale musí přiznat, že podobná přání jsou nesplnitelná. Už od starověku se neobejdeme bez lidí, kteří mají na starost výklad pravidel, podle nichž na tomto světě fungujeme. Platí to i pro podnikání. A proto jsou právníci logicky úzce spjatí i s tím nejvyšším byznysem. Vyjmenovat první ligu tuzemských advokátů není jednoduché. Vždycky bude mít někdo pocit, že v seznamu chybí. Pokud však chceme vybrat jednoho, o jehož nominaci není pochyb, lze bez velkého váhání ukázat na Karla Muzikáře. Málokterý tuzemský právník se může pochlubit, že byl v uplynulých dvaceti letech u tak významných transakcí, dohod a jednání jako vedoucí partner pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges (WGM). Namátkou připomeňme konzultace pro ČEZ v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, při privatizaci Transgasu, Komerční banky, Unipetrolu, České spořitelny nebo Českého Telecomu. Radil při všech tuzemských akvizicích americké General Electric. Muzikář je spjatý hlavně s Václavem Klausem, právní rady ale dával i Václavu Havlovi. KONKURENČNÍ BOJ Vedle klientů z čistě komerční sféry jsou nosným pilířem tuzemské práce WGM instituce spadající pod křídla státu. Tyto služby zahrnují rámcové smlouvy na právní poradenství a zastupování ve sporech. Právě díky nim si Karel Muzikář nemůže stěžovat na nedostatek publicity, z níž není zrovna dvakrát nadšený. Jako šéf firmy, jež mezi tuzemskými kancelářemi dostává velké zakázky pro veřejný sektor, musí odrážet podezření z nafouknutých a předražených JEDNI Z NEJLEPŠÍCH. Partneři advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges (WGM) Petr Severa, Karolína Horáková, Karel Dřevínek a Karel Muzikář s cenou International Financial Law review. smluv v neprospěch státu nebo vytěžování osobních politických konexí. Asi nejznámější v tomto ohledu je dlouhodobá spolupráce s resortem dopravy. Muzikář se netají názorem, že za mediálním propíráním jeho výdělků a úspěšnosti při veřejných tendrech může být konkurenční boj a závist některých kolegů z branže. Zdá se, že útoky přicházejí od kanceláří, které nejsou stejně úspěšné. Mediální útoky však také často vyvolávají subjekty, jež chtějí žalovat stát, soudit se s ním. Jejich primárním zájmem je, aby stát nebyl dostatečně zastoupen a měl co nejslabší právníky, řekl Muzikář v březnu pro Českou pozici. Tehdy se bránil kritice, že kancelář Weil, Gotshal & Manges zvítězila ve dvou zakázkách pražského magistrátu na právní ošetření emise eurobondů a kategorizace víceprací v tunelu Blanka. Radnice přidělila zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Muzikář ale odkazuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podle něhož se v takovém případě nemusí vypisovat výběrové řízení. Jeho politické kontakty, o nichž se v souvislosti se zakázkami mluvilo, se prý přeceňují. ROZUM I CIT Obecně na vytrvalé kritiky Muzikář reaguje prostě. Neexistuje kancelář, která zachránila českému státu tolik peněz jako my, zdůrazňuje na dotaz týdeníku Euro a dokládá to sérií vyhraných soudů či arbitráží, při nichž WGM úspěšně hájila zájmy české strany například proti žalobě o náhradu škody za nesplavnost Labe, v arbitráži s bývalými akcionáři Union banky či proti žalobám někdejších manažerů Českých drah na zaplacení odchodného. Objem takto ušetřených státních peněz se podle něj zhruba za posledních šest let blíží téměř třiceti miliardám korun. S úspěchem podle Muzikáře souvisí i adekvátní výška ocenění. Jsme přinejmenším jedni z nejlepších, vybíráme do týmu ty nejkvalitnější lidi, kteří prošli kromě českých vysokých škol také prestižními americkými nebo britskými univerzitami. Takové musíme samozřejmě slušně zaplatit, říká na výtky, že jeho lidé pobírají za hodinu práce několik tisíc. Nutno připomenout, že v podobných relacích se pohybují třeba odměny velkých poradenských firem, jejichž služeb stát také hojně využívá. Elitní, ale o to náročnější právničina Muzikáře evidentně pořád hodně bere. Kolegové potvrzují, že v kanceláři bývá pravidelně od půl osmé až do večerních hodin. Trochu ho prý mrzí, že mladší ročníky neberou advokacii s takovým nábojem jako jeho generace. Emoce vám pomůže překlenout časy, kdy se úplně nedaří, říká s jiskrou v očích a dodává, že nejvíc ho baví vyjednávání smluv. Funkce vedoucího partnera ho sice odsuzuje k tomu, že polovinu času musí trávit řízením ostatních, vyplňováním různých výkazů a další administrativou, pořád se však osobně věnuje vybraným případům, jako je třeba temelínský tendr nebo spor se stavební společností Eurovia kvůli dálnici D47. IMPULZ Z NEW YORKU Začátky Muzikářovy profesní dráhy se datují ještě před sametovou revoluci. Po promoci na pražské právnické fakultě pracoval v podniku zahraničního obchodu Kovo. Kvůli rozmnožování protistátních tiskovin však dostal vyhazov a musel načas dělat skladového dělníka. Později byl podnikovým právníkem v JZD. Pro angažmá v americké advokátní firmě bylo důležité, že si po listopadu 1989 mohl zvýšit právní vzdělání v New Yorku, kam se dostal jako stipendista Fulbrightovy

45 45 profil report Jeho politické kontakty se prý přeceňují. FOTO Jan Hrouda, Tomáš Novák nadace. Tam jsem pochopil, že americká advokacie se chápe jako byznys a maximální servis pro klienta, vzpomínal před lety. Před nástupem k Weilům působil v pražské kanceláři White & Case. Právo nebylo a není jediným Muzikářovým polem působnosti, v němž se může něčím pochlubit. Platí za výtečného znalce literatury, v minulosti si dopisoval například s Josefem Škvoreckým a jako jeden z mála Čechů se po převratu osobně setkal se spisovatelem Milanem Kunderou. Knihy s osobními dedikacemi velikánů české prózy patří kromě starých právnických kodexů mezi skvosty jeho sbírky, které chce shromáždit na hradě Sádek. Ten vlastní a v současnosti opravuje. Staré nemovité památky a jejich obnova patří k další Muzikářově zálibě. I proto si kromě hradu na Vysočině koupil například také dům v historickém centru Českého Krumlova nebo barokní kapli Nesypka v pražské ulici Na Hřebenkách. PŘED KLAUSEM RADIL I HAVLOVI Od devadesátých let se Karel Muzikář nevyhýbal politice, konkrétně ODS, jejímž členem je dodnes. Na byznys kanceláře to podle něj nemělo žádný vliv, největší zakázky získával ostatně za sociálnědemokratických vlád. Před lety Muzikář dokonce nahlas zauvažoval, že by časem pověsil advokacii na hřebík a pustil se do aktivnější politiky. Už to prý ale není na pořadu dne. O výhledech ODS v blížících se sněmovních volbách hovoří skepticky. Obecně mu v české i evropské politice chybějí silní lídři typu Ronalda Reagana, Margaret Thatcherové, Helmuta Kohla nebo Françoise Mitterranda. Obává se také toho, že společnost se nechává stále více svazovat politickou korektností, směřující až k názorové totalitě. Nepřekvapí proto, že Muzikář hovoří s velkým uznáním o exprezidentu a zakladateli ODS Václavu Klausovi. K němu měl blízko nejen díky aktivitám svého otce, Karla Muzikáře staršího, známého hlavně jako prezidenta společnosti Comenius, která pořádá projekt Českých 100 nejlepších. Nálepku Klausova právníka dostává Muzikář mladší hlavně z toho důvodu, že byl členem hradního týmu externích právních odborníků. Jak ale připomíná, stejné služby poskytoval i prezidentu Václavu Havlovi, a pokud by se ozvali z Hradu opět, neodmítl by ani do třetice. Byla by to čest, osobně si Miloše Zemana vážím, dodává. Tomáš Pergler pergler@mf.cz

46 46 Euro října 2013 report Libor Procházka 15 let týdeníku Bankéř Divokého východu I největší kritici připouštějí, že nikdo v tuzemském bankovním retailu neodvedl takový kus práce jako IPB za dob Libora Procházky Jméno Libora Procházky dnes už něco říká jen pamětníkům bankovních dobrodružství v Česku na přelomu století. Přesto jde o člověka, který podstatně ovlivnil český byznys. Procházkovy stopy lze nalézt i u dnes často skloňovaných kauz, jako je privatizace OKD. ROZDĚLENÍ VLIVU Bankéř a obchodní dobrodruh Procházka se narodil v roce 1958 v Berouně. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a nastoupil jako úředníček do tehdejší Státní banky československé (SBČS). Až do okamžiku, kdy se po revoluci tuzemská monobanka zahrnující jak centrální banku, tak úvěrovou instituci pro státní podniky proměnila do standardní podoby, ničím zvláštním nevynikal. Ze SBČS byly delimitací vyčleněny Komerční banka v Praze, Všeobecná úvěrová banka Bratislava a osamostatnila se i dříve v rámci SBČS fungující Investiční banka. Právě do ní přešel Libor Procházka jako člen představenstva. V čele Investiční banky stála tehdy legenda českého bankovnictví Miroslav Tuček. A ten si dobře uvědomoval, jaké příležitosti se při transformaci české ekonomiky otevírají lidem, kteří jsou ve správný čas na správném místě. Šestatřicetiletý Procházka se tak měl od koho učit. Nicméně Tučkovy aktivity, především založení Prvního investičního fondu a První investiční akciové společnosti, neušly bdělému oku tehdejšího šéfa centrální banky Josefa Tošovského. Proto byl Tuček brzy odsunut z výkonné pozice do dozorčí rady a v čele ho vystřídal Jiří Tesař, tehdy člen ČSSD. Na pozici dvojky se posunul právě Libor Procházka, který měl velmi blízko k ODS a lidem kolem Václava Klause. NIKDO ZA NIC NEMŮŽE Během kuponové privatizace fondy řízené managementem Investiční banky získaly významný podíl akcií mateřského ústavu a v roce 1993 došlo k události, která neměla v těch letech obdoby. Do potíží se dostala Poštovní banka, majoritně vlastněná Českou poštou, a potřebovala nutně navýšit kapitál. KONEC. Zkrachovalou IPB získala i s absolutní státní zárukou ČSOB. Vláda však poště odmítla dát peníze. Poštovní banku díky tomu ovládla Investiční banka, která kapitál navýšila. Kvůli akvizici nicméně vzápětí potřebovala navýšit jmění sama banka, která si již říkala Investiční a poštovní (IPB). Na tom se podílely jednak její fondy a jednak firmy, které byly s bankou spojeny úvěry a kooperovaly s Tesařem a Procházkou. Fond národního majetku (FNM), jenž spravoval státní podíl v IPB, se úpisu nových akcií nezúčastnil, a tudíž ztratil nad bankou faktickou kontrolu. Pány se stali lidé z managementu, tedy především Tesař a Procházka. Jiří Tesař měl vyhrazeny spíše strategické kompetence, Libor Procházka dělal byznys. Proč se FNM úpisu nezúčastnil, nebylo nikdy vyšetřeno a nikdy z toho nebyla vyvozována ničí odpovědnost. Je pravda, že od toho okamžiku se bankovní dohled České národní banky věnoval IPB velmi pozorně a přistupoval k ní s jistou nedůvěrou. Jak se ale po pár letech ukázalo, nebylo to moc platné. S POLITICKOU PODPOROU Procházka z IPB během pár let vytvořil nejmocnější finančně průmyslové impérium v zemi. A udělal to způsobem, který byl dost riskantní i na tehdejší dobrodružnou dobu. Banka vedla mohutnou expanzi jak v nabídce produktů pro střadatele, tak v úvěrování české privatizace. I největší kritici jsou nuceni připustit, že nikdo jiný v tuzemském bankovním retailu neodvedl takový kus práce jako IPB za dob Tesaře a Procházky. Na bázi Poštovní banky vznikla Poštovní spořitelna operující prostřednictvím pobočkové sítě České pošty. Skvělým marketingem dokázala získávat nové klienty, takže její bilanční suma prudce stoupala a růst se zrychloval. Na konci své existence v letech 1998 a 1999 získávala IPB kolem 40 miliard korun depozit ročně. Aktivně vstoupila na trh stavebního spoření s Českomoravskou stavební spořitelnou a na otevření hypotečního trhu reagovala vznikem Českomoravské hypotéční banky. Obě instituce byly lídry ve svém segmentu trhu. Masivní růst depozit nejen umožňoval, ale také si vynucoval aktivní úvěrovou politiku. Ostatní polostátní banky byly většinou poměrně opatrné v půjčování na privatizaci státního majetku. IPB však chtěla dostát svému jménu Investiční, a proto se do toho pustila s vervou. Nutno dodat, že zároveň s výraznou podporou, protože řada podnikatelů získávající úvěry byla velmi těsně propojena s politickými stranami, především s ODS. V Procházkových rukou se soustředily vodící nitě velké části největších českých průmyslových podniků. IPB půjčovala Lubomíru Soudkovi na jeho převzetí Škody Plzeň, Jiřímu Marouškovi na ČKD, angažovala se v partě kolem drnovického fotbalového bosse Jana Gottvalda, který ovládl ústeckou Setuzu, byla u vzniku sklářského holdingu Crystalex. Financovala i severomoravského podnikatele a dnešního golfového magnáta Stanislava Prose, který v roce 1997 a 1998 skupoval akcie Ostravskokarvinských dolů od kuponových akcionářů a od obcí. Získal tak majoritu, kterou následně prodal společnosti Karbon Invest Viktora Koláčka. Ta si tuto transakci předem připravila a peníze na odkup akcií získala tím, že společnosti OKD odprodala své neperspektivní Českomoravské doly Kladno za nesmyslně vysokou cenu. Podobných případů bylo značné množství a uvádělo se, že IPB kontroluje kolem dvou třetin průmyslových podniků.

47 47 profil report FOTO ČTK PŘICHÁZÍ NOMURA IPB však neměla pod palcem jen průmysl. Na konci devadesátých let měl Procházka významný vliv i na obě privátní televize v Česku, tedy Primu a Novu. Složitým vlastnickým propletencem spolupracoval s Ivanem Zachem, napomohl Vladimíru Železnému vyvést televizi Nova z Central European Media Enterprises Ronalda Laudera. Jenže to už byla banka ve vážných problémech. Měnová krize v roce 1997 silně zdražila úvěry a mnoho českých firem přestalo splácet. Řada podnikatelů spojených s IPB byla ve svých projektech neúspěšná a firmy se sunuly k bankrotům. A skupina manažerů i dalších osob ovládající IPB neměla zdroje na nutné doplnění kapitálu, nebo již nebyla ochotna dál s Procházkovou partou spolupracovat. Bankovní dohled ČNB pozoroval rostoucí problémy v portfoliu a obával se, že jedna z největších bank v zemi spravující účty třem milionům občanů se řítí do propasti. Skupina ovládající IPB proto pod tlakem vymyslela úhybný manévr, jak banku zachránit. Dohodla se s pobočkou japonské banky Nomura, firmou Nomura International London, o kapitálovém vstupu do banky. Nomura koupila od Fondu národního majetku státní minoritní podíl v IPB ve výši 36 procent za tři miliardy korun a poskytla IPB podřízený úvěr za šest miliard. VYMALOVÁNO Nomura nebyla strategický investor a nikdy nechtěla v bance zůstat dlouho. Byla si vědoma rizikovosti investice, a tak se zajistila proti riziku krachu banky. Pojistkou byla tajná smlouva s vedením IPB, která Nomuře umožnila získat skupinu českých pivovarů zvanou České pivo, a to včetně Prazdroje, za zhruba sedm miliard korun. Tyto pivovary pak prodala jihoafrické pivovarnické skupině SAB. Navýšení základního kapitálu IPB o šest miliard vydáním podřízených dluhopisů nestačilo, takže Libor Procházka s advokátem Tomášem Brzobohatým, dnes velmi blízkým spolupracovníkem Petra Kellnera, vymysleli koncept takzvané sekuritizace aktiv. Zhruba dvacet miliard rizikových úvěrů a cenných papírů vyvedli do komplikované sítě offshorových fondů nazývaných později Kajmanské fondy. Ale to už byla Procházkova labutí píseň. ČNB sekuritizaci aktiv odmítla akceptovat a konstatovala, že IPB se nezbavila rizika ztrát. Bylo vymalováno. Vláda začala jednat o vstupu nového investora. Procházka s Nomurou se pokusili přivést do banky nadnárodní pojišťovnu Allianz spolupracující s bankou UniCredit. Důvěra státu v Nomuru však byla na bodě nula, a tak po velmi krátkém zákulisním jednání s ČSOB vyhlásila ČNB nad IPB nucenou správu. Správce Petr Staněk prodal Procházkův byznys ČSOB, která zároveň získala absolutní státní záruku na všechna aktiva, jež postupně předávala do České konsolidační agentury. Dodnes lze docela úspěšně pochybovat o tom, že zvolené řešení bylo pro stát nejvýhodnější. Už jen proto, že stálo více než 160 miliard korun, zatímco objem úspor klientů IPB ke dni uvalení nucené správy byl pouhých 140 miliard. Z malé a nepříliš aktivní ČSOB se však rázem stala největší banka v zemi. Libor Procházka se následujících deset let potýkal s trestním stíháním v celkem šesti kauzách. Ve vazbě odseděl tři týdny, odsouzen ovšem nikdy nebyl. Dnes se živí jako poradce při různých finančních transakcích, především pro zahraniční klientelu. Žije v rodinném domě v pražské Hostivaři a nic nenasvědčuje tomu, že by mu z dob jeho největší slávy a moci zbyly nějaké miliardy. PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

48 48 Euro října 2013 report Martin Roman 15 let týdeníku Energetik ve státních službách Manažer, jehož kariéra začala v německé firmě na křupky, nakonec řídil největší energetickou společnost v Česku Pověst nejbohatšího a nevlivnějšího českého manažera posledních 15 let, kterého záchrana plzeňské Škody vynesla do vedení ČEZ, kalí jen spekulace o zákulisních obchodech a vazbách s politiky. Martin Roman se pro úspěch snad už narodil. Dobré vzdělání získal na pražských právech i na univerzitě ve švýcarském St. Gallenu a hned po škole zamířil na vysoký post do německé potravinářské firmy Wolf Bergstrasse. Dril a poněkud přehlíživý přístup německého vedení k nápadům 23letého mladíka jej však neuspokojovaly. Brzy mu došlo, že přes vlka, který peče křupky, díru do světa neudělá. A tak si našel novou výzvu. Již v roce 1994, tedy v 25 letech přijal práci pro společnost Ekoklima a začal řídit radotínskou Janku v situaci, kdy dříve úspěšný socialistický podnik vyrábějící klimatizace pomalu, ale jistě klesal ke dnu. A tak se začal první příběh Romanova úspěchu. Podařilo se mu firmu restrukturalizovat a přivést do ní zahraniční kapitál v podobě renomované americké firmy Lennox. Jenže Roman nechtěl dělat ani pro Američany, a hledal další příležitost. Kromě jiného v pozoruhodné společnosti expolitika ODA Pavla Bratinky. Konzultační a lobbistická firma Eurooffice Praha-Brusel byla jistě dobrým místem pro sbírání kontaktů, nicméně Romanova opravdu první velká šance a vstupenka do manažerské extratřídy přišla až pak. ZÁCHRANA ŠKODOVKY Jeho angažmá ve Škodě Plzeň bylo oním katapultem, který jej o pár let později vystřelil až na vrchol českého byznysu. A právě ve Škodě se velmi názorně projevily jeho nejsilnější stránky, tedy schopnost obklopovat se špičkovými a loajálními spolupracovníky, umění jednat se státní správou, politiky i médii a nacházet ve vhodný okamžik ty správné kompromisy. Plzeňský průmyslový gigant byl po působení Lubomíra Soudka v katastrofálním stavu, neschopný splácet úvěry a bez peněz na provoz i na výplaty. Tisíce lidí mohly přijít o práci ze dne na den. Na tohoto umírajícího koně usedl Martin Roman v roce 2000 s podporou věřitelů i vedení Konsolidační banky, jež měla od vlády Miloše Zemana úkol revitalizovat český průmysl. Roman tehdy ve spolupráci s šéfem Konsolidační banky Kamilem Zeiglerem a jeho náměstkem, dnes šéfanalytikem týdeníku Euro Mirkem Zámečníkem, realizovali transakci, kdy ze Škody Plzeň vyvedli 19 dceřiných společností do nově vytvořené Škody Holding za znalcem určenou cenu. Věřitelé a Škoda Plzeň dostali směnky, které pak ve Škodě Holding částečně kapitalizovali, a zbytek jim měl být vyplacen po třech letech. Projekt se podařil. Fabrika se rozjela, a i když původní Škoda Plzeň nakonec spadla do konkurzu, bylo revitalizaci možné označit za jasný úspěch. Poté holding začal rozprodávat dceřiné společnosti a z výnosů splácel dluhy a stabilizoval firmu. ŠKRALOUP JMÉNEM APPIAN Stát reprezentovaný Českou konsolidační agenturou v roce 2003 prodal svůj 49procentní podíl skupině Appian, o níž se již tenkrát celkem otevřeně spekulovalo, že je zástěrkou pro skupinu kolem Antonína Koláčka z Mostecké uhelné. Tento prodej je škraloupem Romanova životopisu, protože se po celou dobu spekulovalo, že Appian sehrál roli pouhé skořápky, za níž stáli skuteční vlastníci, škodováčtí manažeři kolem Martina Romana. To by nebylo na tehdejší dobu nic až tak neobvyklého kdyby se ovšem šéf této party nestal v roce 2004 generálním ředitelem ČEZ, jenž byl logicky klíčovým zákazníkem Škody. Dnes lze s jistotou říci jediné: přesvědčivý důkaz, že Martin Roman byl za svého šéfování polostátního gigantu ČEZ beneficientem Škody, dosud nikdo nepředložil. A sám Roman to vehementně popírá. Ovšem s jeho kolegy a zároveň osobními přáteli Michalem Krskem, Jiřím Zatloukalem či Michalem Koreckým je to poněkud jinak. Ti se stali oficiálními vlastníky posledního pozůstatku původní Škodovky, dnes velmi úspěšné Škody Transportation. A jsou i Romanovými sousedy ve Velké Chuchli. Ve stejné lokalitě vlastnil svého času pozemek i Petr Šikoš, který byl konkurzním správcem zbytkové Škody a s nímž musel Roman v roce 2000 dojít ke shodě, aby dokázal v Plzni realizovat svůj záchranný plán. A Roman se ke svým přátelům hlásí zcela veřejně dál, přestože mu to nedělá právě v tento okamžik dobrou službu. GENERÁLEM ČEZ Usednutí do křesla největší státní firmy bylo logicky dalším krokem v kariéře ještě ani ne 35letého muže. Jeho předchůdce Jaroslav Míl byl odejit, protože odmítl vyslechnout dobré rady sociálně demokratických politiků (zejména Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse) a přihlásil se do privatizace Severočeských dolů. Jeho krok byl logický ČEZ chomutovské doly potřeboval a přenechat je levně Koláčkovi a jeho Mostecké uhelné byl nesmysl hraničící s trestným činem. Takže letěl, privatizace Severočeských dolů byla zastavena a do ČEZ se hledal nový generál. Martin Roman konkurz s přehledem vyhrál, protože měl tehdy za zády premiéra Grosse. Nicméně i on dobře věděl, že Severočeské doly ČEZ potřebuje a proto je také nakonec koupil. Velmi rychle tak prokázal, že opravdu umí s politickými pány chodit na led a nohu si při tom nezláme. Nedělal to zadarmo. Tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka nastavil manažerům i dozorčí radě ČEZ motivační program spočívající v participaci na zvyšování tržní kapitalizace firmy. Manažeři nakupovali od státu předem určené množství akcií v kurzu platném ke dni jejich příchodu do firmy. Když přišel Roman do Duhové ulice na pražské

49 49 profil report FOTO Tomáš Novák, Martin Pinkas Pankráci poprvé a recepční se ho ptala, co je vlastně zač, že se dobývá na ředitelství, činil ten kurz asi 139 korun. V dobách největší slávy ČEZ to bývalo i desetinásobně víc a také dnes by byl Romanův nákup celkem ziskový. Roman tak dnes disponuje majetkem v řádu mnoha stamilionů. Investuje nejen do bohulibých projektů, jako je škola Václava Klause mladšího PORG či benefice Čtení pomáhá, ale i do různých výdělečných podniků. Tam však často neveřejně a ve spolupráci s advokátem Josefem Brožem, který kromě jiného spravuje fondy privátního kapitálu. BYZNYS A POLITIKA Z hlediska státu coby vlastníka téměř 70 procent akcií ČEZ znamenalo Romanovo působení v čele firmy jednoznačně přínos, navzdory všem spekulacím o podivných obchodech a zákulisních vazbách. Schopnost jednat s politiky a domluvit se s nimi prokázal Martin Roman mnohokrát. Nakonec mu to přivodilo malér v podobě slavné toskánské dovolené, kde se potkal s premiérem Mirkem Topolánkem, lobbistou Markem Dalíkem, exministrem průmyslu Milanem Urbanem a dalšími. Roman sice dodnes tvrdí, že jeho Důkaz, že Martin Roman byl za svého šéfování polostátního gigantu ČEZ beneficientem Škody, dosud nikdo nepředložil. A on sám to vehementně popírá. přítomnost byla souhrou náhod, ale věří mu to jen málokdo. Roman se dokázal domluvit nejen s politiky, ale i s byznysmeny. V ostrém a veřejném sporu se ocitl jen se dvěma mocnými muži. S Andrejem Babišem, který mu nemůže přijít na jméno z veřejnosti neznámých důvodů. V této souvislosti se hovoří především o Romanově lobbingu proti státní podpoře bioplynových stanic. Tím druhým, kdo měl nakonec zřejmě významný podíl na Romanově odchodu z výkonného vedení ČEZ, byl Pavel Tykač. Roman s ním a jeho mosteckými doly vedl několikaletou válku o ceny uhlí a jejich dodávku do elektrárny Počerady. Tykač požadoval násobné navýšení ceny a její svázání se světovou cenou černého uhlí. V době nejvyostřenějšího jednání se v médiích objevily dokumenty spojující Romana a jeho manažery ze Škody s prodejem firmy Appian. A Tykač, protože mostecké doly koupil od lidí, kteří byli s Appianem úzce spojeni, mohl mít k dokumentům přístup. Roman proto odešel z pozice generálního ředitele, kterou přenechal Danielu Benešovi, svému spolužákovi a mnohaletému spolupracovníkovi. Ovšem z postu předsedy dozorčí rady měl a stále má na chod ČEZ nemalý vliv, byť se Beneš nakonec s Tykačem dohodl víceméně proti Romanově vůli. Po nástupu vlády Jiřího Rusnoka se opět objevily zaručené zprávy, že Martin Roman končí i v dozorčí radě. Ale ukázaly se lichými. Přesto sám Roman nepochybně počítá s tím, že v ČEZ jednou skončí. Jde mu jen o to, aby si aranžmá odchodu určil sám. Ve 44 letech se na penzi určitě nechystá a způsob odchodu nepochybně ovlivní jeho další kariéru. PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

50 50 Euro října 2013 report Jan Světlík 15 let týdeníku Továrník ze staré školy Ostravský magnát utužuje postavení na Moravě, ale v poslední době podniká také opatrné nájezdy do Prahy Pokud s něčím Jan Světlík nemá problém, pak je to popularita a veřejné mínění. Dokazuje to například loňská obálka časopisu Forbes, který jej vyportrétoval s železným kladivem v rukou a honosným titulkem Ironman, či vítězství v soutěži Manažer roku. Aura spasitele ostravského strojírenství se Světlíka drží už deset let, a i kdybyste byli jeho největšími odpůrci, musíte uznat, že jeho příběh má fascinující rysy. Podobně fascinující, jako je šestnáctimiliardový obrat vítkovického holdingu. NEKRÁST A NEPOLITIKAŘIT Historie ostravského magnáta je poměrně dobře zdokumentovaná a píše se o ní v každém rozhovoru. Přesto se hodí připomenout, že Světlík ve Vítkovicích začal kariéru už před více než čtyřiceti lety jako řadový technik, aby se v polovině devadesátých let vyšplhal až na post ředitele dceřiné firmy Lahvárna. Krátce poté se podnik dostal do vážných potíží a tehdejší management se rozhodl Lahvárnu prodat. Světlík s několika partnery získali úvěry a v roce 1999 za 484 milionů korun Lahvárnu koupili. Okolnosti prodeje Lahvárny státem vlastněnými Vítkovicemi byly později vyšetřovány policií, ale žádné pochybení nebylo odhaleno. Za necelé čtyři roky dokázal Světlík okolo tehdy nepříliš významné firmičky vybudovat skupinu se čtyřmiliardovým obratem a 1300 zaměstnanci. Úctyhodný výkon byl ovšem jen preludiem pro hlavní dějství, jímž se stala privatizace zdecimovaného podniku Vítkovice, a. s. Přestože stát do zadluženého a téměř zkrachovalého holdingu poslal krizového manažera Václava Nováka (známého také z ČSA), reálně hrozilo, že se o strojírenskou část holdingu nikdo nepřihlásí. Nabídka Světlíkovy Lahvárny přišla s velkým překvapením pro většinu zúčastněných. O to víc, že nabídl 402 milionů, tedy čtyřikrát více v porovnání s konkurencí. Výběrové řízení ani nemohlo dopadnout jinak. Jan Světlík se stal majitelem a šéfem podniku, v němž o tři dekády dříve začal pracovat. Musí se začít dělat a přestat krást. A také skončit s politikařením, jemuž managementy ve státní firmě podléhají, prohlásil tehdy plný odhodlání. Nutno říct, že po většinu času v čele podniku této vizi dostál. Nebyla to však žádná selanka. Restrukturalizace firmy se rozjížděla v době, kdy byly Vítkovice zralé na zavření. Ještě v roce 1999 vykazovaly ztrátu deset miliard korun, což byl do té doby historicky největší propad mezi průmyslový-

51 51 profil report FOTO Martin Pinkas mi podniky od listopadu Navíc očistná kúra krizového manažera Nováka podle některých hlasů nebyla pro koncern zdaleka tak prospěšná, jak vypadala zvenčí. Ostatně Světlík hned po svém příchodu zastavil několik desítek výpovědí. PRÁVNÍ TAŽENÍ Světlík se rád stylizuje do podnikatelské tváře Moravskoslezského kraje. Ve vodách pod Beskydami však plave řada podobně dravých ryb, což mohl okusit na vlastní kůži. V roce 2005 se účastnil tvrdých sporů se svými bývalými partnery Davidem Beranem a Petrem Novotným, kteří prodali své podíly Karlu Komárkovi z KKCG. Světlík tvrdil, že měl na akcie předkupní právo, ovšem Komárek je známý svou armádou právníků a nenechal si nic líbit. Soudy nakonec daly za pravdu Světlíkovi, který tak dnes vlastní 95 procent akcií vítkovického holdingu. Jeho rival stále drží pětiprocentní podíl. Výsledkem jsou pravidelné spory o dividendy a podobné tahanice, které však Světlíka mohou nechávat vcelku chladným. Vítkovice Holding dnes tvoří firmy s ročním obratem kolem 20 miliard korun (částka 16 miliard zmíněná v úvodu platí pro zastřešující firmu). Loni skupina vytvořila konsolidovaný čistý zisk ve výši zhruba 430 milionů korun, což je o 151 milionů, tedy o 54,3 procenta více než v roce V podnicích pracuje 8500 lidí a skupina je tak jedním z hlavních zaměstnavatelů v regionu. Vítkovice nechybějí u žádné velké stavební zakázky v Česku. Podílely se na výstavbě Sazka Areny, stavbě hangáru u Mošnova či rekonstrukci historické ocelové konstrukce železničního nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem. SVĚTLÍKŮV MINISTR Při neformálních setkáních Jan Světlík v minulosti vždy prohlašoval, že je spjatý s Ostravou a jejím okolím, zatímco pražské politické tanečky ho nezajímají. Ovšem v poslední době se objevuje pokud ne přímo na tanečním parketě, pak přinejmenším ve foyer. Je to vcelku pochopitelné. Čím víc se blíží (respektive oddaluje) rozhodnutí o dostavbě Temelínu, tím víc musejí Světlíkovi před očima létat BOHATÁ MINULOST. Vítkovice měly v roce 1910 za sebou téměř devadesát let existence a podíl v nich vlastnili Rothschildové. Nyní fungují díky Janu Světlíkovi. cifry s miliardami, které jsou pro něj ve hře. Ať už budou na jaderné elektrárně pracovat Američané nebo Rusové, Vítkovice z toho budou profitovat. V tuto chvíli mají podepsanou smlouvu jak s Rosatomem, tak s americkou Westinghouse Electric Company. Důležité je, aby se začalo stavět. Snad právě proto je o Světlíkovi v poslední době tolik slyšet a ne vždy v dobrém. Řada kritiků mu vyčítá spojení s Martinem Pecinou, dnešním ministrem vnitra v demisi a lídrem kandidátky Zemanovců (SPOZ) v Moravskoslezském kraji. Ten našel ve Vítkovicích své uplatnění v roce 2011 jen pár dní poté, co vystoupil z ČSSD. Ve Světlíkových řadách vedl dceřinou firmu Vítkovice Nuclear Power, jejíž činnost se snad díky názvu nemusí dlouze popisovat. Spojení se známým politikem vzbuzuje otázky také proto, že v době privatizace ostravských podniků byl Pecina náměstkem ministra průmyslu a obchodu (kterým nebyl mimochodem nikdo jiný než Jiří Rusnok). Zasedal dokonce v privatizační komisi Vítkovice Steel. Ocelárna je sice úplně jiným podnikem, který patří ruskému Evrazu a se Světlíkem dnes nemá nic společného, nicméně tehdy měl ve firmě minoritní podíl. Propojení obou mužů navíc netřeba hledat jen v minulosti. Jako prvního náměstka na ministerstvo vnitra, kam se Martin Pecina vrátil jako člen Zemanem vykonstruované úřednické vlády, si s sebou vzal bývalého šéfa bezpečnosti Vítkovic Lubomíra Metnara. Není také od věci připomenout, že Světlík velmi halasně podporoval současného prezidenta v letošní volbě. Miloš Zeman vnímá ekonomické problémy naší země a nebude blokovat zákony, které podpoří rozvoj, uvedl například pro Hospodářské noviny. A pan prezident na jeho podporu nezapomněl. Při své návštěvě Ostravy před dvěma týdny vítkovický podnik osobně navštívil a před novináři prohlásil, že na rozdíl od Zdeňka Bakaly má pan Světlík svou firmu rád. V ROLI MECENÁŠE Ať už jste příznivcem či odpůrcem Jana Světlíka, nelze přehlédnout nadšení, s nímž každému návštěvníkovi popisuje historii zrezivělého komplexu plného obřích potrubí a honosných cihlových staveb. A to včetně ostravských Hradčan, dnes nefunkčních vysokých pecí. Není divu, že už několik let plánuje rozsáhlou revitalizaci celé oblasti, která začala nedávnou rekonstrukcí mohutného plynojemu z roku 1921, na níž se podílel architekt Josef Pleskot. Plody jeho práce mohli letos v létě obdivovat návštěvníci festivalu Colours of Ostrava, jejímž organizátorům Světlík už podruhé propůjčil vítkovický areál. Vztah Jana Světlíka k umění je vůbec kapitola sama pro sebe. V současnosti patří mezi nejvýznamnější mecenáše v Česku. Loni například spolufinancoval nákup několika desítek raných obrazů Františka Kupky. Pravidelně investuje do děl z období české moderny, která také zdobí jeho kancelář umístěnou ve vítkovickém zámečku. Ten je zase působivým dědictvím po rodině Rothschildů, která v 19. století ostravský průmysl vlastnila. K výtvarnému umění jsem se dostal hlavně potom, co jsme koupili Vítkovice a s nimi i zámek. Když jsem se do zámečku poprvé podíval, byl jsem v šoku, jak vypadal, popisuje svou motivaci Světlík. TOMÁŠ PLHOŇ plhon@mf.cz

52 52 Euro října 2013 report Jiří Šmejc 15 let týdeníku Číslo dvě žije Ještě nedávno hovořil o krizi středního věku. Dnes přesto nadmíru čile investuje v Řecku a v Rusku Jiří Šmejc je v poslední výroční zprávě skupiny PPF zpodobněný při hře na housle, s hluboce zamyšleným a soustředěným výrazem ve tváři. Ta fotografie vlastně přesně reflektuje jeho osobnost, můžeme-li vycházet z toho, jak ho popisují lidé z byznysu. Chladný matematik, s chirurgicky přesným přemýšlením, velmi podobným hře na onen vznešený hudební nástroj. Dlouholetý partner Petra Kellnera a bývalý spoluvlastník TV Nova tyto schopnosti dokázal vytěžit na výbornou. ATYPICKÝ MATFYZÁK V panteonu českých miliardářů přitom patří Šmejc k těm mladším, nemluvě o útlém věku, v němž poprvé přičichl k velkým obchodům. Stalo se tak krátce po dokončení matematicko-fyzikální fakulty v oboru matematické ekonomie. Pokud stále platí společenský stereotyp absolventa matfyzu coby obrýleného podivína v nepadnoucím svetru, Šmejc je jedním z těch, kdo ho pomáhají nabourat. Ihned po škole totiž s přáteli založil softwarovou firmu Pupp Consulting, která pracovala pro mediální agentury. Dodávala software významným karlovarským podnikům, především slavnému hotelu Pupp. I když ze známostí načerpaných v této době později dokázal ještě hojně těžit, v měřítkách jeho kariéry šlo stále ještě o drobné. První významné peníze jsme vydělali ve firmě Middle Europe Finance (MEF). Zaměřili jsme se na akvizice a nakupovali jsme pro klienty podniky, uvedl v rozhovoru pro deník Právo ještě v době, kdy byla jeho komunikace s médii na denním pořádku. Zmíněná firma MEF později začala vydělávat slušné peníze a pustila se do vlastních akvizic, při nichž de facto fungovala na bázi private equity. Šmejc se pohyboval kolem firem jako ZVVZ Milevsko, kde bylo na přelomu tisíciletí pořádně horko kvůli plánované spolupráci na výstavbě íránské jaderné elektrárny v Búšehru. Už téměř zapomenuté je Šmejcovo dávné partnerství s vlivným jihočeským politikem Pavlem Dlouhým. Šmejc měl tehdy několik let podíl v budějovickém Výstavišti, kde se angažoval také Dlouhý. Společně pak ještě s karlovarským politikem Ivanem Zachem založili firmu Hluboká Invest.

53 53 profil report FOTO Tomáš Novák TELEVIZNÍ MAJSTRŠTYK Ten pravý zlom ale přišel v roce 1999, na konci jedné důležité éry v dějinách českého kapitalismu. Opoziční smlouva byla už rok minulostí a spolu s ní ztratila moc řada vlivných lidí. Mezi nimi i Vladimír Železný, kterého se americký vlastník televize Nova, americká CME, rozhodl odvolat. Železný se ale odmítal vzdát a vyzbrojen televizní licencí vypověděl Američanům smlouvu, aby se na financování dohodl s tehdy nepříliš známým Jiřím Šmejcem. Jeho firma MEF Holding získala v Nově 34procentní podíl. Z finančního brokera a příležitostného investora se stal mediální magnát. K financování oné operace získal Šmejc tehdy úvěr z IPB. Po pádu finančního ústavu se také objevily spekulace, zda Šmejc není jen jedním z bílých koňů rafinovaných bankéřů propletených s politiky. Ať tak či onak, pozici měl v největší české televizi více než pevnou. Těžko říct, jakou katastrofou mohl tento husarský kousek skončit, nebýt Petra Kellnera. Američané si totiž nenechali nic líbit a na Železného, Novu a celou Českou republiku sypali jednu arbitráž za druhou. Zmatku a slabosti, která okolo televize panovala, využila právě PPF, která začala postupně skupovat podíly a hradit Železného dluhy. Šmejc a Kellner byli původně rivalové. Když se ale Železný nechtěl účastnit jednání s představiteli PPF, objednal si Šmejc letadlo a odletěl na jednání s Petrem Kellnerem. Tam si podle všeho lidsky sedli. Vyšachování Železného a spojení sil k ovládnutí Novy bylo jen dalším logickým krokem. Krokem, který pro zúčastněné dopadl navýsost dobře. Televize Nova se v následujících letech stabilizovala a stala se výnosným strojem na peníze. Tandem Šmejc Kellner chirurgicky odstraňoval dluhy a právní závazky, navíc od Američanů odkoupil servisní ČNTS, s níž byl Železný v největším sporu. Na konci roku 2004 potom provedli úspěšný tah na branku, když CME celý balíček prodali zpět. A to za neuvěřitelných dvacet miliard, z nichž šest patřilo Šmejcovi. OSUDOVÉ SETKÁNÍ. Díky vstupu do televize Nova se Jiří Šmejc seznámil s Petrem Kellnerem. Začalo tak jejich dlouhodobé partnerství. OD DĚDICTVÍ K ROZCHODU Namísto podání ruky a přání brzké shledané se obchody kolem Novy staly počátkem dlouholetého partnerství. Šmejc vyměnil miliardy za pětiprocentní podíl v Kellnerově holdingu a zakrátko se v něm také stal mužem číslo dvě. Když se Kellner přesunul do Ruska, aby tam rozvíjel úvěrový byznys a soustředil se na bitvu s oligarchy, byl to právě Šmejc, kdo řídil hlavní aktivity PPF na domácí půdě. Podle Hospodářských novin měl dokonce Kellner v této době představu, že by se každodenního běhu ve firmě postupně vzdal a přenechal jej svému korunnímu princi. Jenže touha vědět o každém malém škobrtnutí svého dítěte byla nakonec silnější a Kellner se před dvěma lety definitivně vrátil do Česka. Od té doby se toho v nejsilnější tuzemské finanční skupině stalo hodně. Ani tahanice kolem Sazky, ani prodej České pojišťovny však neupoutal takovou pozornost jako rozchod obou dosavadních partnerů. Po necelých deseti letech se Šmejc svého podílu v PPF vzdal. Jak moc dobrovolné rozhodnutí to bylo, spekulují média dodnes. Nebyl v tom žádný rozkol s Petrem Kellnerem, naše vztahy vždy byly a jsou velmi dobré, korektní a přátelské. Důvodem bylo, že jsem ve čtyřiceti letech měl pocit, že mám tak poslední dobu na to, abych zkusil vybudovat něco sám. Možná se to dá nazvat krizí středního věku, sdělil tehdy médiím Šmejc. Za svůj pětiprocentní podíl v PPF dostal 458 milionů eur, v přepočtu zhruba 11,7 miliardy korun. K definitivnímu rozkolu ale zatím nedošlo. Větší část oné sumy totiž získal v akciích zlatého vejce PPF Holdingu, společnosti Home Credit. Plánovaný rozvoj úvěrové firmy, která dnes působí kromě tuzemského trhu také na Slovensku, v Rusku, Bělorusku a Kazachstánu, bude trvat ještě několik let. Home Credit se postupně probojovává také na asijské trhy přes Čínu, Vietnam a Indii. Výsledkem Šmejcova tažení by měla být emise akcií na burzu. Naším primárním cílem je uvést v pětiletém horizontu akcie Home Creditu na burzu, pravděpodobně v Hongkongu nebo v Londýně. To znamená, že bychom v primárním úpisu každý prodávali část svého podílu. Zároveň není v plánu, že já bych prodával celý podíl, řekl Hospodářským novinám Šmejc. ŘECKÝ BYZNYS Z kontaktů, které získal pod Kellnerovým patronátem, nyní Šmejc usilovně těží. Sám řídil obchodní rozhodnutí skupiny v Řecku, kde PPF nakoupila šest procent Piraeus Banky. Jak známo, šlo o jeden z finančních ústavů těžce postižených tamější krizí a celý holding kvůli Šmejcovu rozhodnutí tratil téměř dvě miliardy korun. Právě proto nakonec k Home Creditu přibral i řecké investice, které jako samostatný investor zatím čile rozšiřuje. V řecké privatizaci si například ukrojil kousek ze sázkové společnosti OPAP, která loni vydělala necelých 500 milionů eur. Není v tom však sám. Vede investiční fond Emma Delta, v němž jsou zainteresovaní také Karel Komárek, J&T a dva řečtí investoři George Melisanidis a Christos Kopelouzos. Pracovali jsme na tom opravdu hodně, dali jsme dohromady tým s KKCG a naši lidé to během due diligence provrtávali zleva zprava. Máme dobrý důvod si myslet, že jsme se nezmýlili, popsal onu investici Šmejc pro server Motejlek.com. Jisté je, že nedostatkem luxusu netrpí. Na Maledivách posledních několik let usilovně budoval vlastní resort, který leží na samostatném ostrově. Pro hosty tu jedna noc stojí až 600 tisíc korun (dle informací britského deníku The Telegraph). Šmejc si tam ale kdykoli může zaletět vlastním letadlem. Je totiž jedním z hrdých vlastníků tryskáče Gulfstream G550, jehož cena se pohybuje okolo miliardy korun. TOMÁŠ PLHOŇ plhon@mf.cz

54 54 Euro října 2013 report Patrik Tkáč 15 let týdeníku Bonviván s nohou na pedálu Za úspěchem rozesmátého partnera J&T stojí dravý instinkt, využívání pravidel na 110 procent a pomoc otce finančníka Jsem jenom prodavačem limonád, mohl si v dubnu 1990 notovat Patrik Tkáč z refrénu folkového dua Paleček Janík, když coby náctiletý nabízel džusy věřícím během návštěvy papeže Jana Pavla II. Legenda praví, že to byl jeho první společný podnikatelský počin s Ivanem Jakabovičem, pozdějším partnerem ve skupině J&T. Dvojice studentů matematického gymnázia tehdy velké terno neudělala. Lidem na bratislavském letišti Vajnory byla asi zima, a tak o studený nápoj neměli valný zájem. Mladíci se ale nedali odradit a za pár let přišly první větší úspěchy. Nebyl to ovšem nápojový průmysl, který Tkáče, Jakaboviče a další manažery J&T vystřelil mezi nejbohatší Slováky a jejich finanční skupinu mezi vlivné hráče českého a slovenského byznysu. Patrik s Ivanem se ještě na studiích Ekonomické univerzity v Bratislavě pustili do velkých transakcí, které jim vynesly desítky milionů. V onom pomyslném stoupání nahoru však nebyli sami. Rozhodující díl úspěchu J&T je třeba přičíst Patrikovu otci, Jozefu Tkáčovi, který svému synovi a jeho kamarádovi otvíral důležité dveře a z pozice prezidenta státem kontrolované Investiční a rozvojové banky (IRB, obdoba české IPB) zpočátku také zastřešoval potřebné úvěrové injekce. Představte si ten odstup, když 20letí kluci přijdou jednat se starými klasickými manažery. Realitou je, že jeho jméno nám na startu velmi pomohlo, řekl před lety Ivan Jakabovič v rozhovoru pro slovenský týdeník Trend. Dodejme, že Jozef Tkáč si dodnes drží klíčový vliv na chod podniku, je hlavním akcionářem a mimo to i předsedou představenstva dnes už evropské společnosti J&T Finance Group SE. ODRAZOVÝ MŮSTEK Vraťme se ale k začátkům a prvním milionům, tedy momentům, které v miliardářských příbězích tradičně poutají velkou pozornost. Stejně jako u PPF nebo Penty jsou také u J&T spjaté s kuponovou privatizací, konkrétně s vykupováním akcií od DIK. Samozřejmě už tehdy byly základem dobré zákulisní vztahy. Hrálo se o to, jak nejrychleji převést co nejvíce akcií. ŽRALOK STŘEDNÍHO VĚKU. Po svatbě se prý Patrik Tkáč zklidnil. Finanční krize prověřila životaschopnost některých projektů Za zlomový obchod na počátcích strmé trajektorie J&T se považuje ovládnutí investičního fondu Creditanstalt. Tkáč s Jakabovičem nejdříve získali pár procent akcií, potom v roce 1996 koupili od Bank Austria Creditanstalt kontrolní podíl fondu. Rakouská banka přitom odmítla s makléři-studenty jednat přímo, celý obchod proběhl přes mandátní smlouvu s IRB, která navíc ještě poskytla na nákup akcií úvěr. Portfolio investičního fondu bylo kvalitní, což bylo pro další rozjezd J&T podstatné. Tkáč a Jakabovič sice i po nákupu od BA/CA přímo kontrolovali jen něco přes třetinu akcií fondu, díky rozdrobenosti podílů jej ale měli pod palcem. Dominanci později stvrdili přes navýšení základního jmění, převodem fondu na akciovou společnost a výkupem vlastních akcií (avíza o valné hromadě dávali pouze na nástěnku v sídle firmy). Drobné akcionáře tak postupně zcela vyřadili ze hry. Z dnešního pohledu to můžeme hodnotit jako agresivní nebo kontroverzní postupy, podobně ale postupovali i ostatní žraloci. A jak lakonicky zdůrazňují, všechno bylo formálně legální. Stredoeurópska akciová spoločnosť (SAS), vzniklá na dědictví fondu Creditanstalt, posloužila jako finanční základna pro další velké kroky J&T. Nakonec SAS roku 2006 zanikla, do té doby už se ale struktura a fungování J&T posunuly mnohem dál. BANKA JAKO NOSNÍK Mezitím původně slovenská skupina podnikla svůj první výpad do Česka. Byl to krok vskutku významný, se založením J&T Banky dostala skupina základ pro svůj kmenový finanční byznys, privátní bankovnictví. Připomeňme, že banka vyrostla na ozdravené skořápce Podnikatelské banky, jež se v roce 1996 ocitla v nucené správě ČNB. J&T v ní získala majoritní podíl o dva roky později. Pod vedením Tkáče staršího se ústav restrukturalizoval a přesměroval na investiční banku pro bohatou klientelu, včetně lukrativních zákazníků ze státní sféry (například firmy Lesy ČR). S podobným plánem přitom J&T neuspěla u zdánlivě logičtějšího cíle, slovenské IRB. Také tato banka se, zhruba rok po odvolání Jozefa Tkáče, dostala do nucené správy. J&T vlastnila v IRB přes osm procent akcií, výpad za větším podílem ale nedopadl. Své zřejmě sehrály veřejné spekulace o tunelování IRB ve prospěch J&T. Investiční a rozvojová banka, která úvěrovala mimo jiné výstavbu jaderné elektrárny v Mochovcích, nakonec skončila v rukou maďarské OTP. I později J&T v Bratislavě marně žádala o bankovní licenci. Dočkala se až letos při faktickém pohlcení spřátelené skupiny Istrokapitál a s tím spojeném ovládnutí Poštové banky. AKCIE V DRÁPECH Jakkoli je poloha soukromých bankéřů z podstaty konzervativní, u J&T nepřebila pověst investičních dravců. Platilo to hlavně u slovenských aktivit, v Česku skupina postupovala uměřeněji. Za zmínku stojí například spekulativní obchody s akciemi rafinerie Slovnaft a VSŽ Košice, kontroverzní působení v podniku Drôtovňa Hlohovec (policie J&T podezírala, že výnos z dluhopisů firmy posloužil na nákup akcií Slovnaftu a VSŽ). Bez tvrdých loktů by se ale J&T nejspíš nepodařilo to, čeho dosáhla, tedy masivní-

55 55 profil report tek navštívil finančníky na jejich soukromé jachtě krátce před tím, než pravděpodobně unikly informace o změně středového kurzu slovenské koruny vůči euru. Řeči o úzkých vazbách J&T na vládnoucí Směr sociální demokracii premiéra Róberta Fica se znovu rozproudily před pár týdny, když vyšlo najevo, že vláda se dohodla na zpětném nákupu většinového podílu společnosti SPP, mateřské firmy přepravce a distributora zemního plynu. Loni přitom Ficův kabinet souhlasil s tím, aby 49 procent v SPP získal EPH. V bratislavských kuloárech se každopádně nepochybuje, že Směr má k J&T vstřícnější vztah než třeba ke konkurenční Pentě, kterou postihla odposlechová aféra Gorila. FOTO ČTK, Isifa.com ho průniku do několika odvětví, zejména do energetiky a strojírenství (dnes hlavně prostřednictvím podílu v EPH), realit (J&T Real Estate), hoteliérství a cestovního ruchu (Tatry Mountain Resorts) nebo médií (TV Joj). Dnes už jsou tyto aktivity oddělené od kmenové J&T Finance Group a geograficky se už dávno neomezují jen na střední Evropu. S nástupem finanční krize nicméně přišel čas na prověření životaschopnosti některých projektů. Pozornost se soustředí hlavně na realitní investice a hotely. J&T se také zbavila některých aktiv, fotbalovou Spartu nechala na starost svému odchovanci Danielu Křetínskému, skončila zpravodajská televize Z1. V posledních letech bylo dokonce čas od času slyšet, že finanční kondice J&T není úplně nejlepší. Jistou známkou ústupu může být loňská úprava podílů v EPH, v němž posílila PPF Petra Kellnera na úkor J&T a Křetínského. Je ovšem třeba zdůraznit, že prezentovaná hospodářská čísla nedávají důvod k žádné panice. Hlavně v minulosti dával okázale najevo své milionářské vrtochy Samostatnou kapitolou jsou vztahy J&T s politiky. V tuzemsku kupříkladu s Mirkem Topolánkem. Skupina figurovala v pozadí jeho dovolené v italském letovisku Monte Argentario v létě Slovenské noviny zase odhalily, že bývalý ministr financí Ján Počia- POŽITKÁŘ A ZÁVODNÍK Tím, kdo skupinu po celou dobu nejvíc zosob ňoval navenek, byl právě Patrik Tkáč. Kolega Jakabovič a Tkáč starší se drželi tradičně v pozadí. O to víc Tkáč junior nebral ohledy a hlavně dříve dával okázale najevo své milionářské vrtochy. Luxusní sportovní vozy, přepychové bydlení, vrtulník, tryskáč, gurmánské orgie, krásné modelky po boku, adrenalinové sporty prostě bonviván. V paměti také zůstává schůzka československé podnikatelské a lobbistické elity na zimním turnaji v pólu, kterou uspořádal v roce 2010 ve Štrbském Plese. Z Česka přijeli i Marek Dalík, Roman Janoušek nebo Jan Kočka. V tu dobu už prý byl ale Patrik Tkáč klidnější než dřív. Asi hlavně díky svatbě a narození dcery v roce Později také přiznal, že na něj zapůsobila finanční krize, a dokonce ho přešla chuť nakupovat luxusní zboží. Některých ze svých vášní se ale obyvatel pražské Kampy nevzdal. Před pár lety se přihlásil na soukromý let do vesmíru, stále také aktivně závodí se sporťákem ferrari. Například začátkem tohoto měsíce sbíral úspěchy na šestihodinovce v Brně. Tomáš Pergler pergler@mf.cz

56 56 Euro října 2013 report Pavel Tykač 15 let týdeníku Poslední český uhlobaron Finančník dohodl uhelný smír s elektrárenskou společností ČEZ, teď má zálusk na teplárny Doufat, že se Pavla Tykače podaří vystrnadit z českého byznysu, je stejně naivní jako věřit, že vyhubíte mravence v mrakodrapu. Začnete v podzemních garážích a pokračujete směrem vzhůru jedno patro po druhém. Když jste v polovině, už jsou zase v garážích, komentoval v roce 2006 informaci o vstupu Tykače do Mostecké uhelné společnosti (MUS, dnes Czech Coal) služebně starší bankéř, který si nepřál zveřejnit své jméno. Jeden z nejbohatších a nejvlivnějších českých podnikatelů je prostě kontroverzní osoba. POČÍTAČE, AKCIE, BANKY Pavel Tykač se narodil v roce 1964 v Čelákovicích. Nepříliš výrazný student nejprve dokončil místní gymnázium, aby o několik let později úspěšně zvládl i studium na Českém vysokém učení technickém. Po ukončení vysokoškolského studia nastoupil do společnosti TOS Čelákovice. Práci ve fabrice si sem tam zpestřoval pingpongovým zápasem za místní TJ Spartak. Nebýt revolučního roku 1989, Tykačův životní příběh by byl patrně stejně nudný jako život desítek jeho tehdejších spolupracovníků z TOS. Ráno do fabriky, po skončení šichty rychle zaopatřit děti a každou středu nebo úterý do haly s pálkou na trénink. Ostatně Tykač čelákovický klub dle informací týdeníku Euro stále finančně podporuje. Po listopadu 1989 se však stal život Pavla Tykače podstatně zajímavějším. V roce 1990 rozjel v té době populární a výnosný byznys dovoz a prodej výpočetní techniky. Spolu se svým otcem a několika přáteli založil společnost Vikomt, jejíž tržby se zhruba do dvou let od založení vyšplhaly k miliardě korun. Tykač posléze svůj podíl ve Vikomtu prodal, údajně za několik set mi lionů korun, jež obratem protočil při spekulacích s akciemi. Tehdy mimo jiné kapitálově vstoupil do Regiobanky Hradec Králové. Ve firmě působil rok jako předseda představenstva a posléze podíl prodal Investiční a poštovní bance (IPB). IPB tehdy měla ve svém portfoliu služeb oproti konkurenci díru nenabízela hypotéky a tak hledala v Česku subjekt, s je- FOTO Klára Hadererová, Martin Pinkas

57 57 profil report VYTĚŽIL TO NEJLEPŠÍ. Díky společnosti Czech Coal se z Pavla Tykače stala jedna z nejvlivnějších osobností české energetiky. hož pomocí by se do oboru mohla vrhnout. Proto byla ochotna zaplatit vysokou cenu: za Regiobanku údajně dostal Tykač od IPB až 350 milionů korun. Získané prostředky použil k rozjezdu skupiny Motoinvest, již ovládl v roce 1994 prostřednictvím své společnosti Tara. DALŠÍ STANICE MOST Tykač se svými partnery plánoval, že z Motoinvestu vytvoří silnou skupinu. Jeho cílem bylo shromáždit co největší balík akcií fondů a podniků, jež v té době ovládaly především banky vlastněné státem. Boj s bankami byl však nad síly Motoinvestu. Firma po sobě na tuzemském trhu zanechala jen řadu padlých menších finančních ústavů. Po neúspěchu s Motoinvestem se Tykač stáhl do ústraní. Jeho jméno postupně zmizelo z předních stránek časopisů a ekonomických rubrik. Miliardář v roce 1998 prohlásil v rozhovoru, který tisku výjimečně poskytl, že jeho největší ambicí je mít klid a nic nedělat. Část tuzemských manažerů i tohle prohlášení brala jako důkaz, že se z dravého finančníka stal bohatý důchodce, který již nikoho v tuzemském byznysu neohrozí. O to větší údiv vyvolala v roce 2006 informace, že Pavel Tykač koupil zhruba za deset miliard korun poloviční podíl v těžební firmě Mostecká uhelná. Do roku 2010 se Tykačovi podařilo ovládnout sto procent akcií MUS. Část podílu ovšem přenechal svému parťákovi z bývalého Motoinvestu Janu Dienstlovi. Ovládnutí těžební firmy vyšlo Tykače zhruba na dvacet miliard korun, celkovou sumu uhradil v hotovosti, aniž by si někde musel půjčovat. Změna je v tom, že mě byznys obecně přestal bavit. Už dávno. A hledal jsem, do čeho dát peníze, aby to bylo velké a stabilní. Chtěl jsem dobře uložit peníze. Teď se chci dobře postarat o budoucnost Czech Coalu. Vůbec aktivně nevyhledávám další obchody, spíše se mnoha aktivit zbavuji. Nevidím svoji osobní realizaci v byznysu, komentoval Tykač v rozhovoru pro média počátkem letošního roku své pohnutky, které jej vedly ke vstupu do těžařského byznysu. Na ovládnutí MUS se Tykač nicméně připravoval několik let. Úspěšně obchodoval s akciemi elektrárenské společnosti ČEZ, v jeden okamžik dokonce ovládal zhruba osm procent firmy, investoval do měnových operací, skupoval nemovitosti, statky, lesy a zemědělskou půdu. To vše mu údajně pomohlo zhodnotit majetek až o čtyřicet miliard korun. I z toho důvodu si nemusel na nákup těžební firmy půjčovat. ENERGETICKÁ VÁLKA A MÍR Se společností Czech Coal v zádech se z Pavla Tykače stala jedna z nejvlivnějších osob v české energetice. Firmě Czech Coal za jeho vlády už několikrát notně rozčeřila dění na tuzemském trhu. Začala své odběratele tvrdě tlačit do kouta hrozbou ukončení či neprodloužení stávajících kontraktů v případě, že nekývnou na výrazné navýšení cen dodávaného uhlí. Jako jeden z podpůrných argumentů sloužila hrozba o budoucím nedostatku hnědého uhlí na českém trhu. Tedy kdo zaváhá, nebude mít čím topit. Jak se však později ukázalo, nátlak na teplárny byl jen lehkou dělostřeleckou průpravou před mnohem vážnějšími konflikty. Bitva se přenesla v roce 2007 i do dalších částí tuzemské energetiky a pokračovala několikaletou válkou s firmou ČEZ. Czech Coal vypověděl energetické firmě smlouvu o budoucích dodávkách hnědého uhlí pro elektrárny Počerady a Chvaletice. ČEZ za to u soudu žádal miliardové odškodnění, Czech Coal po energetické firmě zase vyšší ceny hnědého uhlí a v roce 2009 na elektrárenský gigant poštval kontrolory z Bruselu. Pavel Tykač během války přišel s několika řešeními sporu, mimo jiné nabízel čtyřicetiprocentní podíl v Czech Coalu. ČEZ by ale taková transakce vyšla zhruba na dvacet miliard korun. I z toho důvodu někteří lidé z vedení ČEZ komentovali Tykačovy nabídky jako pokus o loupež za bílého dne. Tím překvapivější bylo letos v březnu společné prohlášení společností ČEZ a Czech Coal, že se dohodly na ukončení sporů a na dlouhodobých dodávkách uhlí pro elektrárnu Počerady. Smlouva, která je podle odborníků výhodná pro obě strany, zajistila pro Czech Coal stabilní odbyt hnědého uhlí za relativně rozumné ceny. ČEZ má zase stabilní přísun paliva pro nejmodernější z firemních elektráren. Součástí dohody je mimo jiné možnost, že by Czech Coal mohl v budoucnu za předem daných podmínek koupit elektrárnu Počerady. Kdo by si myslel, že uzavření smlouvy navodilo mezi vedením ČEZ a Tykačem idylické vztahy, ten by se mýlil. Dohodnout jsme se museli, minimálně z naší strany však stále trvá velká nedůvěra v pana Tykače, komentoval transakci zdroj z vedení elektrárenské firmy. Podobně zní i prohlášení šéfa ČEZ Daniela Beneše, podle něhož je to jedna z nejrobustnějších a nejlépe zajištěných smluv, které kdy podepisoval. Dokument údajně obsahuje velké finanční sankce pro případ, že by se Tykač pokusil z kontraktu dodatečně vycouvat. KOMU BUDE TEPLO? Jaké jsou další plány Pavla Tykače? Minimálně několik následujících let se bude velká část jeho podnikatelských aktivit točit kolem uhlí a energetiky. Podle informací z trhu se Czech Coal porozhlíží po případných akvizicích v teplárenství. V roce 2016 začnou totiž platit přísnější emisní limity pro teplárny a ne každý investor si může dovolit investovat takové prostředky, aby jeho provozovna přísnější limity splnila. Na trhu tak bude ke koupi dostatek zajímavých projektů za rozumnou cenu. Někteří konkurenti na energetickém trhu jsou přesvědčeni, že se Tykač připravuje na expanzi do českého teplárenství prostřednictvím svého dlouholetého obchodního parťáka Jana Dienstla. Toho ostatně byznysově reinkarnoval, když mu Tykačova uhelná firma Czech Coal prodala Lom ČSA a pomohla uspět v tendru ČEZ na prodej elektrárny Chvaletice. I když mluvit o prodeji není tak zcela správné, jak podotýkají některé zdroje týdeníku Euro. Tykač údajně stále kontroluje dění v ČSA i ve Chvaleticích a Dienstlovi na obchod půjčil ze svého. S ohledem na rozpadající se OKD je opravdu posledním žijícím českým uhlobaronem. VADIM FOJTÍK fojtik@mf.cz

58 58 Euro října 2013 report EY Podnikatel roku 2013 Budeme růst i nabírat Čeští podnikatelé čekají ekonomické oživení již v následujících 12 měsících. Kromě korupce a byrokracie si stěžují na školství Většina českých podnikatelů budoucnosti české ekonomiky věří. Podle takřka dvou třetin z nich skončí krize v České republice během následujících 12 měsíců. Necelá pětina očekává, že po recesi bude následovat růst. Vyplývá to z průzkumu uspořádaného agenturou G82 pro poradenskou firmu EY mezi spolumajiteli a šéfy firem, kteří se účastnili soutěže Podnikatel roku. Z více než 400 oslovených na otázky průzkumu odpovědělo 103 respondentů, mezi nimiž byli rovnoměrně zastoupeni majitelé malých, středních i velkých podniků. Potěšilo nás, že jsou podnikatelé optimističtí při pohledu do budoucnosti. Potřebují však ve svém úsilí podpořit a opět upozorňují na nedostatečnou připravenost absolventů škol a také na to, že korupce a nestabilní politická scéna podnikání opravdu neprospívají, komentuje výsledky Magdalena Souček, vedoucí partnerka EY v Česku. Přestože se podle nich byznys aktuálně provozuje relativně hůře než před dvěma lety, do budoucna se dívají s nadějí. Omezování vlastní firmy plánuje v budoucím roce jen jedno procento podnikatelů, naopak 64 procent očekává rozšíření činnosti svých společností. Necelá polovina firem má také v plánu během následujících 12 měsíců nabírat další zaměstnance. V recesi se podnikatelé naučili žít a podnikat s nižší úrovní státních zakázek a jejich pozitivní naladění odráží spíše vyšší sebedůvěru a víru v individuální podnikatelský koncept než jenom důvěru v růstovou fázi ekonomiky, říká Josef Novák, generální ředitel textilky Veba. Trajektorie našeho byznysu je řadu let růstová, platí to i pro letošek, pro přípravu podnikatelského záměru na rok 2014 i k horizontu roku Systematicky investujeme stovky milionů korun ročně do nových technologií, rozšiřování kapacit, do vývoje nových výrobků i do expanze na nové trhy, komentuje situaci ve vlastním podniku. VĚTŠÍ SEBEDŮVĚRA. Podnikatelé se naučili fungovat v krizi, jejich vyšší sebedůvěra pak odráží i víru v budoucí růst ekonomiky, říká ředitel a předseda představenstva společnosti Veba Josef Novák. KORUPCE BEZ REAKCE Člověk by čekal, že si zástupci soukromé sféry postěžují především na vysoké daně, ty ale vadí jen necelé desetině z nich. Kromě složitých zákonů, úrovně vzdělání, byrokracie a chybějící podpory pro byznys si podnikatelé stěžují především na korupci. Během letošního roku se s výzvou k úplatku setkalo 56 procent podnikatelů, což je o čtyři procenta více než před rokem a stejně jako v roce Polovina z nich se s korupcí setkala jak při jednáních se státními institucemi, tak v soukromém sektoru, 44 procent na ni narazilo u zadavatelů výběrových řízení. Korupce českým problémem nepochybně je, nejsem si však jist, že jde o problém stěžejní. Podhoubím korupce je přerozdělování, národní či evropské dotační programy a jejich pravidla, suterénní politická kultura i absence celospolečenského étosu, tedy shody na sdílených dlouhodobých cílech, které by nebyly trvale negovány z přežitého pravolevého úhlu. Ještě větším problémem než korupce je, dle mého soudu, hluboké rozdělení společnosti a nechuť existující příkop zasypávat. Vlastní podnikatelská sféra je v těchto podmínkách obdivuhodně silná a přizpůsobivá, tvrdí Novák. Zajímavé je, že podle průzkumu je pro podnikatele korupce trnem v oku, ale když už se s výzvou k uplácení setkají, naprostá většina z nich ji přejde bez reakce. Vyšším místům korupční chování nahlásí jen pět procent zástupců firem. Jejich počty se sice od loňska rozšířily o tři procenta, ale na polici kvůli uplácení za poslední tři roky nešel ani jeden z podnikatelů, kteří se průzkumu účastnili. Desetina z nich pak dokonce přiznává, že úplatek dala. Tradičně kritičtí jsou podnikatelé i k českému školství, podle necelých 80 procent z nich se dostatečně nepřizpůsobuje potřebám ekonomiky a podnikání. Kvalitní absolventy má problém sehnat 66 procent firem, necelá polovina podnikatelů si stěžuje na nechuť absolventů vůbec pracovat. Svým zaměstnancům ale podnikatelé vycházejí vstříc, přes 80 procent z nich umožňuje částečný pracovní úvazek i pohyblivou pracovní dobu. Takřka polovina firem pak povoluje také práci z domova. PODNIKATELÉ DO POLITIKY Vzhledem ke kritice společenských problémů by se s trochou ironie dalo podotknout, že se zástupci firem budou těšit na předčasné volby. Různé sliby k vyspravení politiky, ekonomiky i podnikatelského prostředí dávají takřka všechny strany. Přesto z konání předčasných voleb nejsou byznysmeni nadšeni, pozitivně je vnímá jen 30 procent podnikatelů, negativní postoj se objevuje bezmála dvakrát častěji. Volby podle podnikatelů problémy neřeší. FOTO Martin Pinkas

59 59 EY Podnikatel roku 2013 report BUDOUCNOST PODNIKÁNÍ Očekávání podnikatelů pro příštích 12 měsíců (v %) Firma podnikání: neví 3 omezí 1 nechá beze změny 32 rozšíří nabere 46 nechá beze změny 7 propustí BUDOUCNOST HOSPODÁŘSTVÍ Podnikatelské očekávání ekonomického vývoje ČR (v %) Konec recese a růst 19 Konec recese a stagnace 50 Recese skončí: 9 koncem roku v roce 2015 Pokračování 18 recese 49 později 1 neví 12 nikdy 9 neví 13 Neví Pracovníky firma: KORUPCE V ČESKU SÍLÍ Zkušenosti podnikatelů s výzvami k uplácení (v %) Možnost úplatku pro výhody v podnikání Možnost úplatku při výběrovém řízení Možnost úplatku pro službu/věc běžně dostupnou Politice by ale podle průzkumu mezi podnikateli pomohlo, kdyby se jí aktivněji účastnili samotní zástupci byznysu, šest z deseti respondentů takové myšlence vyjadřuje podporu. Je ale otázkou, koho za podnikatele považují, komentuje výsledky Martin Souček, partner a spolumajitel agentury G82. Podle Součka se pak mění i spontánní reakce na označení podnikatel. Když průzkum probíhal v loňském roce, byli dotazováni i zástupci veřejnosti. Tehdy se ukázalo, že proti dřívějšku vnímají podnikatele lidé stále lépe a pozitivně se na ně dívalo 53 procent z 300 dotázaných. Byznysmeni zůstávali sami k sobě z většiny neutrální. Letos se ukázalo, že se podnikatelé polarizují. Celkový trend je spíše pozitivní, optimistů přibylo více než pesimistů. I ti ale oproti špatným zkušenostem se zloději nebo podvodníky zmiňují spíše negativa podnikání jako velké množství práce, související rizika a podobně, dodává Souček. Fakt, že v Česku probíhá řada podnikatelských soutěží, které díky pozornosti médií přinášejí veřejnosti příběhy jednotlivých byznysmenů, vnesla mezi negativa podnikání i ztrátu soukromí, na niž si postěžovalo osm procent respondentů. Zřejmě tak v anonymním dotazníku odpověděli introvertní vítězové nějakého z titulů, protože jinak si zástupci byznysu pochvalují, že soutěže a pozitivní příklady pověsti podnikání pomáhají. Jakub křešnička kresnicka@mf.cz NEANO SLABINY ČESKÉ REPUBLIKY Na jakých problémech českého prostředí se podnikatelé shodují (v %)* Korupce 25 Chybí podpora v podnikání 17 Byrokracie 13 Úroveň vzdělání 11 Složité zákony 10 Špatná morálka společnosti 10 Vysoké daně 9 Nestabilní legislativa 7 Chybí vymahatelnost práva 7 Nestabilní politický systém 7 Chybí výrazné vůdčí osobnosti v politice 5 KDE SE UPLÁCÍ U koho se podnikatelé setkávají s uplácením (v %)* Státní instituce Soukromá firma Zadavatel výběrového řízení Úřady Ministerstva Policie Justice Zdravotnictví Jiné / neví / bez odpovědi ODPOVĚĎ NA KORUPCI Jak podnikatelé reagují na výzvu k úplatku (v %) Přešli nabídku bez reakce Dali úplatek Nahlásili korupční chování vyšším místům Odmítli Přislíbili, ale nesplnili Nahlásili policii Neví, bez odpovědi, jiné * Mohli uvést více možností, kategorie pod 5 % neuvádíme; procenta se nesčítají Zdroj: Agentura G82 pro EY INZERCE A

60 60 Euro října 2013 report Saab Pod ochrannými křídly žlutomodrých barev Saab dnes nejsou jen auta, ale především letadla a bezpečnostní systémy NEUSTÁLE V POHOTOVOSTI. Piloti čáslavské letky musí být s gripeny ve vzduchu v případě potřeby do patnácti minut. Na tuto eventualitu jsme připraveni 24 hodin denně, 365 dnů v roce, potvrzuje velitel základny plukovník Petr Hromek (vlevo na snímku). Podplukovník Martin Nezbeda (vpravo) s nimi nalítal již tisíc hodin. Podplukovník Martin Nezbeda, velitel 21. křídla a zástupce velitele 21. základny taktického letectva Čáslav, se nad otázkou, zda se na stíhačky JAS 39 Gripen těší každý den, pouze pousměje. Jako jednomu z mála se mu splnil klukovský sen jeho pracovní oděv představuje letecká kombinéza, speciální obuv, na ruce nechybějí nepřehlédnutelné hodinky pilota. Do nadzvukového letounu usedá téměř denně. Díky svým výkonům se stal i členem vedení jedné z hlavních bojových složek vzdušných sil Armády České republiky, jejímž hlavním úkolem je zabezpečit ochranu a suverenitu našeho vzdušného prostoru. Jako piloti jsme s gripeny velice spokojeni. Všichni zde je vnímáme jako kvalitní prostředek pro naši misi. Tato letadla postačují nejen na úkoly, které máme plnit, převyšují i jejich rámec, uvedl pro týdeník Euro přímo v prostorách základny ve středočeské obci Chotusice. Podplukovník Nezbeda nalétal s gripeny doposud zhruba tisíc hodin. Měl i možnost srovnávat. Zúčastňujeme se nejenom misí v rámci NATO, ale i mezinárodních cvičení a součástí některých je právě výměna zkušeností pilotů. Tak, jak si naše letouny vyzkoušejí jiní, i my dostaneme možnosti si vyzkoušet jiné stíhačky. Na základě těchto zkušeností mohu potvrdit, že gripeny splňují všechny naše požadavky, ujišťuje. Já bych to nepostavil tak, jestli se naši piloti na ta letadla těší. Dělají svoji práci a dělají ji dobře. Určitě je lepší, když mají k dispozici kvalitní stroje a celkově i dobré podmínky, upřesňuje velitel základny plukovník Petr Hromek. Jak však dodává, nejde pouze o piloty, kteří jsou vrcholem pomyslné pyramidy, ale i o ostatní členy základny, kteří jim poskytují technický servis a zázemí. Mezi hlavní úkoly 21. základny Čáslav patří mimo jiné zabezpečení pohotovostního systému NATINAMDS (integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států NATO), zabezpečení obrany citlivých objektů v rámci národního systému protivzdušné obrany a pomoc vojenským i civilním letadlům v nouzi. Piloti čáslavské letky musejí být s gripeny ve vzduchu v případě potřeby do 15 minut. Na tuto eventualitu jsme připraveni 24 hodin denně, 365 dnů v roce, potvrzuje velitel základny. NOVÁ DOHODA I VÝZBROJ Jednomotorový bojový letoun JAS 39 Gripen vyráběný švédskou společností Saab AB je schopen nést velké množství nejrůznějších zbraní pro plnění bojových úkolů jak ve vzduchu a na zemi, tak i na moři. S deltakřídlem a příďovou vodorovnou řídicí plochou je velice obratný. Je přizpůsobený i pro vzlety a přistání na silnicích a může fungovat s minimem technického personálu i prostředků pozemní podpory. Ministerstvo obrany letos koncem září oznámilo, že se dohodlo se švédskou stranou na prodloužení pronájmu 14 stíhaček, které si Česká republika pronajala v roce 2004 od Švédského království na deset let. Z nich je

61 61 Saab report NENABÍZÍME AUTA. Odborníci vědí, že Saab dodává na světové trhy špičkové zboží, služby a řešení pro vojenskou obranu a civilní bezpečnost, říká Tobias Wennberg, senior vicepresident a šéf marketingu a prodeje pro Evropu a Blízký východ společnosti Saab. FOTO archiv, Martin Pinkas 12 jednomístných verzí C a dva stroje jsou dvoumístné, verze D. Podle nové smlouvy, kterou bude muset ještě podepsat příští vláda, jež vzejde z říjnových voleb, se má roční pronájem strojů snížit z dosavadních dvou miliard korun na 1,34 miliardy. Kontrakt by měl trvat 12 let s dvouletou opcí za stejných finančních podmínek. Součástí nové dohody je i servis a kompletní modernizace všech letounů. Díky tomu budou moci české gripeny používat jednak nejmodernější protivzdušnou, ale především protizemní výzbroj, například protiletadlové střely dlouhého doletu MBDA Meteor, krátkého IRIS-T nebo protizemní, laserem naváděnou bombu GBU 49 Paveway II. V současné době jsou české letouny JAS 39 Gripen vybaveny pouze pro vedení protivzdušných operací. Také na základě našich doporučení budou další letadla dovybavena novými zbraňovými systémy, čímž se opět rozšíří jejich možnosti, říká plukovník Hromek. Dosavadní spolupráci se švédskou stranou si pochvaluje. Například neustálá aktualizace a modernizace softwaru letadel je samozřejmostí, uvedl. Také Jiří Hynek, prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR se domnívá, že gripeny jsou vzhledem ke své velikosti, manévrovatelnosti a také úsporným nákladům nejvhodnějšími stíhačkami pro Česko. Navíc, jak dodává, se na jejich výrobě přímo podílely i české firmy Aero a Jihlavan. Nicméně jsem přesvědčen, že potenciál českého průmyslu v oblasti výroby leteckých dílů umožňuje zapojit i další výrobce. Což byl jeden z důvodů, proč naše asociace podepsala v listopadu loňského roku dohodu o spolupráci se švédskou stranou, říká Hynek. Cvičné lety gripenů se uskutečňují téměř denně, pohotovostní podle potřeby. Stíhací piloti ze základny Čáslav chrání náš vzdušný prostor zejména proti vojenským cílům, ale součástí úkolu je i jeho ochrana před civilními letouny, které mohou být potenciálně zneužity. Na nás se nikdo neobrací s nějakou žádostí. Když k něčemu dojde, je to přímo naše povinnost. Existuje totiž potenciální riziko, že se dotyčný civilní letoun nebude chovat tak, jak by měl. Například přestane komunikovat, což může být signálem, že by mohl být zneužit. Letoun může být použit jako zbraň, jak se to stalo ve Spojených státech v září 2001, vysvětluje velitel. Podplukovník Nezbeda potvrzuje, že v našem vzdušném prostoru sice ubylo vojenských letadel, na straně druhé však výrazně přibylo těch civilních. Koncem září například dvojice letounů JAS 39 Gripen dostala pokyn k ostrému startu k nehlásícímu se stroji přilétajícímu z Německa. Šlo o malý letoun SR 22 Cirrus se čtyřmi lidmi na palubě. Čeští stíhači doprovodili letadlo na letiště do Kladna, kam také původně směřovalo a kde nakonec bezpečně přistálo. Stíhací piloti 21. základny Čáslav však nelétají pouze nad Českem. V letech 2009 a 2012 se část našich gripenů zúčastnila mise NATO, jejímž smyslem bylo po čtyři měsíce chránit vzdušný prostor tří pobaltských států. Na konec roku 2014 je plánována podobná mise, tentokrát by ovšem měli čeští stíhací piloti hlídat vzdušný prostor nad Islandem. JEDNO JMÉNO, DVĚ SPOLEČNOSTI Zatímco specialisté obranného průmyslu moc dobře vědí, že stíhací letouny Gripen vyrá-» INZERCE A

62 62 Euro října 2013 report Saab INZERCE A I NADÁLE S GRIPENY. České ministerstvo obrany se dohodlo se švédskou stranou na prodloužení pronájmu čtrnácti stíhaček JAS-39 Gripen. Součástí dohody, kterou musí podepsat ještě nová vláda, je i kompletní modernizace všech letounů. PĚTINA NA VÝZKUM Saab v číslech (2012) Počet zaměstnanců Obchodovatelnost na burze OMX Nordic Exchange Stockholm Předseda představenstva Markus Wallenberg Výkonný ředitel Håkan Buskhe Obrat mil. SEK (60,663 mld. Kč) Přijaté objednávky mil. SEK (58,689 mld. Kč) Objem zakázek mil. SEK (100,165 mld. Kč) Zisk z provozních činností 2032 mil. SEK (5,96 mld. Kč) Zisk na akcii 14,33 SEK (42 Kč) V průběhu loňského roku bylo 63 procent prodejů realizováno na trzích mimo Švédské království. Přibližně 20 procent z obratu vyděluje firma na výzkum a vývoj. Zdroj: Saab AB» bí švédská společnost Saab s globální působností, mnozí laici si pod tímto názvem představí spíše automobilku. Tato značka je totiž využívána dvěma subjekty, a sice Saab AB a Saab Automobile AB. Dnes jsou to dvě odlišné společnosti s oddělenými vlastnickými strukturami. Saab AB představuje výrobce letadel a obranných systémů i technologií civilní bezpečnosti. Probíhající restrukturalizace automobilky Saab Automobile nemá na jeho chod žádný vliv. Také Tobias Wennberg, senior viceprezident a šéf marketingu a prodeje pro Evropu a Blízký východ, připouští, že se v průběhu kariéry u společnosti Saab, pro niž pracuje od roku 2008, dostal do situace, kdy musel vysvětlovat rozdíl mezi oběma společnostmi. Ano, došlo k tomu, ale dnes si naši zákazníci a partneři velmi dobře uvědomují rozdíl mezi oběma společnostmi. Saab je mezi odbornou veřejností znám, že dodává na světové trhy špičkové zboží, služby a řešení pro vojenskou obranu a civilní bezpečnost. Také jsme pověstní vysokou mírou znalostí a technologického know-how. Naši současní a potenciální zákazníci vědí, že nám záleží na jejich zájmech, a považují nás za důvěryhodného a spolehlivého partnera, uvedl Wennberg, který mezi lety 2008 až 2010 odpovídal za marketing a prodej produktů Saab ve střední Evropě. Společnost nicméně o změně názvu neuvažuje. Jméno Saab, logo a značka jsou v oblasti našeho podnikání silné a je to naše aktivum. Vychází z původního jména naší společnosti a je úzce spojeno s naším dědictvím a švédským leteckým a kosmickým průmyslem a vývojem. Proto zůstane naší identitou i do budoucna, vysvětluje Wennberg. Obě zmiňované firmy mají společnou historii, která se začala psát 2. dubna 1937, kdy byla založena společnost Saab (Svenska Aeroplan Aktiebolaget) s cílem začít ve Švédsku vyrábět vojenská letadla. O rok později se otevřely brány továrny ve městě Trollhättan. Po dodání prvního typu lehkého bombardovacího a průzkumného letounu B 17 v roce 1940 se Saab stal dominantním dodavatelem švédských vzdušných sil. Koncem 40. let minulého století společnost představila revoluční stíhací letoun J 29 Tunnan, v 50. letech následovaly stíhačky A 32 Lansen, J 35 Draken (1960) a AJ 37 Viggen (1971). Dodávky letounu JAS 39 Gripen, první stíhačky 4. generace, byly zahájeny roku První exportní kontrakt byl uzavřen v roce 1999 s Jihoafrickou republikou, později následovaly Maďarsko, Česká republika a Thajsko. Gripeny také používá britská škola testovacích pilotů (ETPs). Výroba vojenských letadel vedla nejen k produkci civilních letounů, ale i celé řadě dalších odvětví podnikání a produktů. Ve 40. letech byla zahájena výroba automobilů, v 60. letech pomáhala firma Saab například zakládat ve Švédsku odvětví výroby počítačů, ale také řízených střel a kosmických technologií. V roce 1969 došlo k fúzi firem Saab a Scania, čímž vznikla společnost, jež spojovala produkci letadel a obranných systémů s výrobou osobních a nákladních automobilů i autobusů. V roce 1995 však došlo k jejich rozdělení a osamostatnění. Z divize osobních automobilů se stala roku 1990 samostatná společnost s názvem Saab Automobile. V období mezi lety 2000 až 2010 byla jejím stoprocentním vlastníkem korporace General Motors, od roku 2010 je vlastněna nizozemským výrobcem sportovních vozů Spyker. SILNÝ PARTNER V roce 2000 získal Saab skupinu Celsius působící ve zbrojní výrobě. Podle vedení firmy se díky této akvizici podařilo soustředit velkou část švédského obranného průmyslu pod jednu střechu. Společnost Saab AB je dnes rozdělena do pěti hlavních obchodních segmentů podle produktů, řešení a služeb, jež poskytuje. Patří mezi ně letectví, obranné prostředky a systémy, řešení pro bezpečnost a obranu, elektronické a obranné systémy a nakonec podpora a servis. Hlavní vizi společnosti vystihuje heslo: Cítit se v bezpečí je základním lidským právem. Saab není přítomen v České republice pouze prostřednictvím letounů Gripen, s jejich pronájmem souvisel i závazek týkající se offsetových programů. Ke konci loňského roku objem realizovaných offsetů dosáhl 27,4 miliardy korun neboli 107 procent celkového závazku. Program tvoří především projekty z energetického a automobilového průmyslu a z oblasti výroby pro civilní letectví. V letech 2005 až 2007 dodal Saab české armádě tři dělostřelecké radiolokátory Arthur. Zařízení umožňuje včasnou výstrahu vojsk před palbou protivníka a řízení palby vlastního dělostřelectva. Firma poskytla také veškerou logistickou podporu, trenažér, vybavení vozidel a také školení velitelů, operátorů, instruktorů a techniků radaru. Mezi lety 2008 až 2009 dodala společnost vojákům výcvikové simulační systémy zahrnující taktické laserové simulátory pro pozemní jednotky a interaktivní terče. Podle uživatelů je výcvik velice realistický a může plnohodnotně nahradit cvičení s ostrou municí. Díky výsledkům dceřiné společnosti Saab Czech v letech 2007 až 2011 přiřadila společnost Česko ke klíčovým trhům, na nichž do budoucna plánuje výrazný růst. Naším cílem je i nadále stavět na úspěchu Saabu v České republice a podporovat zdejší sektor obrany a civilní bezpečnosti, potvrzuje senior viceprezident Wennberg. V souladu s touto strategií byla k 1. květnu 2011 završena akvizice aktiv společnosti E-Com sídlící ve Slavkově u Brna, která vyrábí virtuální simulátory určené nejen pro armádní výcvik. Fakt, že náš vzdušný prostor hlídají gripeny, je poměrně dobře znám. Nicméně málokdo ví, že Česká republika využívá systémy Saab i na ochranu některých strategických budov na našem území. V roce 2008 uzavřela společnost Saab Czech se skupinou ČEZ rámcový kontrakt na dodávku kamerových systémů pro administrativní i výrobní budovy. Od roku 2010 také realizuje komplexní bezpečnostní projekt pro ministerstvo obrany. Uskutečňuje se po etapách v průběhu tří let a týká se zabezpečení všech klíčových budov. Součástí řešení je jednotná integrační platforma SEC4U. Tento projekt však podléhá utajení. Dáša Hyklová hyklova@mf.cz

63 MOL, a.s. USD500 million Bond Issue The Israel Electric Corporation Limited USD300 million K-sure and EGAP covered export credit facilities Ernst & Young CEA (South) Holdings Limited EUR30 million Multi-country notional pooling structure Joint Lead Manager & Bookrunner MLA, Bookrunner, ECA Coordinator, Agent and Lender Sole Arranger Slovak Gas Holding / Energetický a průmyslový holding EUR1.5 billion Financing of SPP acquisition AVG Technologies N.V. USD75 million Term Loan and Revolving Credit Facility MND a.s. EUR100 million Club financing gas trading facility Lender & Hedging Bank MLA, Sole Bookrunner MLA, Structuring Bank, Lender Podnikejte s přední mezinárodní bankou, která dobře zná vás a vaše zákazníky Svěřte své zahraniční obchodní transakce přední mezinárodní bance, která působí ve více než 60 zemích a teritoriích světa. Každou minutu zpracujeme exportní a importní transakce našich klientů za více než milion dolarů. Jsme jedinou bankou na českém trhu s ratingem AA- a tým našich profesionálů působí na českém trhu již 16 let. Známe nejen potřeby místních firem, ale také vaše partnery po celém světě vypořádáme až 77 % všech mezinárodních obchodních transakcí na této planetě. Využijte toho. Více o našich službách naleznete na

64 64 Euro října 2013 report trh práce Ztraceno v databázi V Česku podniká téměř sto tisíc cizinců. Jejich přínos ale stát neumí nijak vyčíslit HRAČKY JAKO BYZNYSPLÁN. Sergey Sinitsyn se v Česku uchytil s výrobou chytrých hraček z pěnové hmoty. Kdyby mu jeho plán měl odsouhlasit nějaký úředník, asi by rovnou pohořel. Místo kasy kalkulačka, zboží bez cenovek a paragon schovaný v hlubinách šuplíku. Praktiky některých prodejců v potravinách provozovaných často migranty vyvolávají logickou otázku, jak je to s placením daní. Intuice našeptává, že takto podnikající cizinci platí méně, protože část tržeb jde mimo a oficiálně se do kolonky zisku ani nezapočítá. Jenže dobrat se nějakých obecných závěrů je téměř nemožné. V čem a jak u nás podnikají držitelé 104 tisíc živnostenských oprávnění registrovaných na cizince, je velká neznámá. Prozkoumat statistická data o živnostnících a firmách cizinců si dal za cíl i tým Geografického migračního centra při Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. A při analýze údajů z let 2005 až 2009, které měl z finančních úřadů, došel k poněkud překvapivému závěru. Přestože na jedno daňové přiznání vychází zisk cizinců na zhruba 150 tisíc korun ročně, což je o pětinu méně než celostátní průměr, migranti po celé sledované období vykazovali nižší ztráty. Celkově tak nakonec z řady nijak nevybočují. Nejen po finanční, ale ani po demografické stránce. Živnostenskému podnikání se dlouhodobě věnuje třetina cizinců, což je úplně stejný poměr jako u české majority. Mezi podnikajícími cizinci nenajdeme ani velké rozdíly co do počtu oprávnění. Zatímco na jednoho českého podnikatele připadá 1,4 živnosťáků, v případě migrantů je koeficient 1,15. Konstatovat, že mezi cizinci a Čechy nejsou co do podnikání žádné rozdíly, by ale bylo zkratkovité. Potíž je v tom, že jakákoli tabulka o podnikání migrantů je značně orientační a nepřesná. V Česku totiž neexistuje databáze, z níž by se daly získat relevantní soubory dat. Ta nemají ani finanční úřady. Sledovat lze jen fyzické osoby, nikoli právnické, protože tam může působit více společníků pocházejících z více zemí původu, včetně Česka. Plátci daně z řad cizinců také musejí vyplnit trvalou adresu mimo Česko. Jinak je nelze rozlišit, říká k úskalím analýzy její spoluautorka Dita Čermáková. Podařilo se nám tak zachytit jen 13 procent všech daňových přiznání podnikatelů z řad cizinců, dodává s tím, že i tato torzovitá data nejsou členěna na státní příslušnost podnikatelů, ale pouze na kraje. BYROKRATICKÝ ZMATEK Spolehlivé údaje nejsou k dispozici ani pro obory podnikání. Odvětvová databáze OKEČ, kterou spravovalo ministerstvo průmyslu, fungovala jen do roku Z ní šlo vyčíst data, která dobře korespondují se zkušeností. Zatímco třeba Vietnamci byli orientováni na maloobchod, živnostem Ukrajinců dominovalo stavebnictví. Od roku 2008 se však sleduje jen právní typ vydané živnosti, nikoliv obor FOTO Martin Pinkas

65 65 trh práce report podnikání. Výsledkem je tak byrokratický zmatek, kdy se údaje z jednotlivých úřadů státní správy nespojí a často ani neprotnou. Ministerstvo vnitra sice umí nabídnout tabulku vydaných živnostenských oprávnění podle národností, relevantní data o tom, kdo a v čem u nás podniká, ale získat nelze. Stejně tak nikdo nesleduje poměr mezi vydanými oprávněními a kolonkou podnikatel cizinec, s níž pracuje ministerstvo průmyslu. Z obliga je pak ministerstvo práce to sleduje cizince pouze jako zaměstnance. Chytřejší není ani Český statistický úřad. Ten si alespoň provádí vlastní odhady sebezaměstnaných osob, což je metodická obezlička dopočtu k OSVČ, která se snaží alespoň částečně zachytit cizince jakožto právnické osoby. Chybí také kompletní časové řady před rokem 1993 nikdo podnikající migranty nesledoval, a tak jejich razantní nástup na český pracovní trh zůstane badatelům navždy skryt. Data, s nimiž jsme pracovali, nejsou dostatečná, konstatuje dva roky stará studie Geografického migračního centra. Ze zmiňovaných 13 procent, která se podařilo analyzovat, by se dalo usuzovat, že se celkově migrantům daří. Bez ohledu na reálné zisky bylo třeba v roce 2009 v plusu 98 procent živností registrovaných cizinci, zatímco celostátní průměr všech OSVČ dosáhl jen 90 procent. Opět to ale nemusí nutně znamenat, že jde o reálný úspěch podnikatelů, protože za optimistickými čísly může být snaha vypadat před úřady lépe. Na rozdíl od české majority na migranty dohlíží nejen finanční úřady, ale také ministerstvo vnitra, jehož odbor azylové a migrační politiky zčásti nahradil cizineckou policii. Postih od úředníků z vnitra má ovšem mnohem reálnější podobu, než je kontrola daňo-» INZERCE A

66 66 Euro října 2013 report trh práce STÁT NÁS ZÁSOBUJE. Kdykoli se změní legislativa, hrnou se k nám klienti z řad cizinců, říká Marek Čechovský, partner advokátní kanceláře Čechovský & Václavek.» vého přiznání, kde má jeden úředník na starost tisíce OSVČ. Zatímco 45 procentům cizinců, kteří u nás mají trvalý pobyt, zákony zaručují téměř stejný přístup, jako kdyby měli české občanství, těm s dlouhodobým pobytem se třeba liknavost s placením zdravotního a sociálního pojištění nevyplatí. Jakýkoli dluh, byť jen z opomenutí, může být důvodem k tomu, že o dlouhodobý pobyt přijdou, respektive jim ho úřady neprodlouží. Což v praxi znamená nucený návrat domů. NA ČEKANÉ Jenže liknavost patří i mezi nikoli ojedinělé vlastnosti úředníků. Dlouhodobý pobyt se uděluje obvykle na dva roky a úřady mají na jeho vystavení dva měsíce. Stává se ale, že rozhodují třeba rok a půl. Cizinec se pak musí spokojit s překlenovacím vízem. To je ovšem pro praktický život často jen cár papíru, který nikdo nepovažuje za solidní dokument od obchodních partnerů až po obecní úřady. Nehledě na stres a nepříjemnosti, kterou takové natahování přináší cizincům. Své o nejistotě definitivy ví i Dmytro Sosonka, který od roku 2010 na okraji Prahy podniká ve stavebnictví. S několika přáteli tu dal dohromady partu, která si výmluvně říká Ukrbagr. Sám u nás má dlouhodobý pobyt, který mu vyprší za rok. A už teď se hrozí historek, které kolem sebe slyší. Všechny odvody a daně si proto pečlivě hlídá. Což mu ovšem krize na českém stavebním trhu nezlehčuje. Klienti, kteří si ho najali, mu dohromady dluží kolem milionu korun. Deset let jsem předtím pracoval v Rusku a nikdy jsem nezažil, že by mi někdo nezaplatil, kroutí hlavou Sosonka. Ukrajinský stavař je jinak typickým příkladem cizince, pro nějž podnikání není nějaký splněný sen o liberalismu a chuti udělat se pro sebe. Sosonka u nás začínal jako řadový zaměstnanec. Narazil jsem ale na jazykové problémy, a navíc jsem dělal nekvalifikovanou práci, vzpomíná vystudovaný stavař na dobu, kdy se rozhodl zkusit raději vše na vlastní pěst. Což je ostatně trend posledních let. Úřady práce vydávají méně povolení k zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU, a tak se souběžně s utužením imigrační politiky počet zaměstnanců z řad migrantů ze třetích zemí od roku 2008 smrskl o 70 tisíc. Podnikatelů mezi cizinci naopak o 15 tisíc přibylo. Je vydáván daleko menší počet dlouhodobých víz pro zaměstnání, a cizinci tak přijíždějí nebo u nás již pobývají na základě dlouhodobého víza nebo pobytu za účelem podnikání, které je snazší získat, potvrzuje trend Michaela Límová z pražského Centra pro integraci cizinců. NEFUNKČNÍ ZÁKON Víc než reálné šance na trhu práce nebo podnikatelské záměry tak podnikání cizinců u nás určují limity cizineckého zákona. Jenže ten prošel od roku 1999 několika novelami, naposledy letos v květnu. Stal se proto tak nepřehledným, že se v něm často ne orientují ani samotní úředníci. Sjednocený není ani jeho právnický jazyk, a tak se často nabízí více významů. Kromě toho, že se tři resorty, které mají koordinovat migrační politiku, tedy ministerstva vnitra, průmyslu a práce, nedokážou shodnout na jedné koncepci, je tu ještě tlak zvenčí. Do zákonů je nutné průběžně zapracovávat evropskou legislativu nebo nálezy Ústavního soudu. Na nepřehlednost cizineckého zákona upozorňuje také Marek Čechovský, partner advokátní kanceláře Čechovský & Václavek, která má ročně asi pět set klientů z řad migrantů. Kdykoli dojde ke změně zákona, do dvou měsíců registrujeme zvýšený zájem o naše služby z řad cizinců. Což mě jako advokáta může těšit. Primárně je ovšem špatně, že se v legislativě cizinci nezvládnou orientovat sami, říká. A dodává: Produkuje se POLOVINA NATRVALO ŽIVNOSTNÍKŮ Z CIZINY PŘIBÝVÁ PŘÍLIŠ MÁLO ŘEMESLNÍKŮ Vývoj počtu cizinců podle typu pobytu (v tis.) Dlouhodobý pobyt Trvalý pobyt nad 90 dnů Zdroj: Ministerstvo vnitra Vývoj počtu vydaných živnostenských oprávnění cizincům a podnikatelé cizinci (v tis.) Živnostenská oprávnění Podnikatelé Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu Podnikání cizinců podle typů živností (II. Q/2013, v %) Koncesované Volné Řemeslné Vázané Celkem 3,2 59,4 28,7 8,7 živností Živnosti cizinců 0,7 81,6 15,6 2,1 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu FOTO Hynek Glos

67 67 trh práce report mnoho dokumentů jen proto, že je úřady vyžadují. Celý systém je z hlediska efektivity nefunkční. Letos v květnu proto ministerstvo vnitra ve snaze o kompletní rekodifikaci zapleveleného zákona rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení zbrusu novou legislativu, která upravuje pobyt a podnikání cizinců u nás. Všechny tři zákony se ovšem setkaly se smrští připomínek a kritiky, a to nejen ze strany ministerských úředníků a právníků z jiných resortů, ale i z řad neziskových organizací či zaměstnavatelů. Proti novým zákonům lobbovala také Americká obchodní komora, které se nelíbí, že by třeba špičkoví manažeři museli dokládat svou kvalifikaci, nechat si ověřovat diplomy a následně ještě čekat čtyři měsíce na vyřízení potřebných dokumentů. Ke kritice se přidala i společnost Deloitte, jedna z hlavních bran, kudy k nám proudí topmanažeři ze zámoří. Mimochodem kromě dalších byrokratických úskalí měli podle původního návrhu přijít cizinci i o relativní jistotu trvalého pobytu. Předloha počítala s tím, že bude moci být odebírán třeba právě kvůli dluhům na zdravotním a sociálním pojištění. VSTUPENKA ZA PĚT MILIONŮ Ministerstvo vnitra proto vycouvalo, novou legislativu stáhlo a letos protlačí do zákonu jen to, co nám Brusel nařizuje. Tedy takzvanou zaměstnaneckou kartu, která v sobě sloučí povolení k zaměstnání i pobytu. Na podnikatele z řad migrantů pak přijde řada pravděpodobně napřesrok. Přestože se o paragrafové znění ještě svede bitva, koncepce kompletního přepracování víz a povolení k pobytu zůstává. V roce 2011 se vlá-» INZERCE A

68 68 Euro října 2013 report trh práce INZERCE A CO UKRAJINEC, TO ŽIVNOSTNÍK Cizinci podnikatelé podle státu původu (v %) Ostatní 12 Ukrajinci 36 Bulhaři 1 Moldavané 2 Němci 2 Poláci 2 Rusové 2 Slováci 12 Vietnamci 31 Zdroj: Ministerstvo vnitra NÁROD TRHOVCŮ? Vietnamci dominují večerkám a tržnicím. Z žádné databáze to ale nevyplývá, od roku 2008 se obory podnikání nesledují. se ostatně shodnou všechna ministerstva. Dokonce i resort průmyslu a obchodu (MPO), který má jinak v popisu práce liberalizaci pracovního trhu a odbourávání administrativní zátěže. Představa zcela svobodného trhu, kdy každý cizinec může přijít a bez zbytečných překážek tu začne podnikat, je scestná. Nejprve si musíme ujasnit, proč tu cizince vůbec chceme, říká David Müller, ředitel odboru Evropské unie a mezinárodního práva na MPO.» da shodla na tom, že kdo bude chtít v Česku podnikat, musí ke schválení předložit svůj byznys plán a prokázat, že u nás bude investovat. Ministerstvo vnitra původně pro vydání karty investora počítalo s částkou pěti milionů korun. Podnikatelská víza ale mohou být stejně scestným řešením, jako navrhované prokazování kvalifikace u zaměstnanců. Manažer s diplomem z IT může před úředníky jen těžko obhájit, proč bude u nás dělat třeba ekonomického ředitele. I když si ho nadnárodní koncern právě na tuto pozici najme. A stejné problémy čekají i na živnostníky nebo majitele malých firem. Nad podobnými úvahami kroutí hlavou i Sergey Sinitsyn, který v Česku podniká od roku Mimochodem, ypsilon v jeho jméně není výraz nějakého světáctví, ale úřední povinnost přesně tak ho má zapsáno v povolení k trvalému pobytu. V Praze Sinitsyn založil společnost Malý génius, která se zabývá výrobou a distribucí dětských hraček. Dodejme, že nejde o klasické přeprodávání čínských výrobků. Malý génius má na svá pěnová puzzle certifikát Bezpečné hračky a má právo používat logo Česká kvalita. Třetinu své produkce firma vyváží do Německa a ve své továrně v Líbeznici u Prahy zaměstnává i Čechy. Kdyby ovšem měl ruský podnikatel předkládat předem nějaký byznys plán, asi by úředníci jeho záměr hodili rovnou do koše. Když jsme u vás začínali, dokonce i lidé z oboru mi radili, abych se do toho nepouštěl. Trh se zdál být nasycený levnou produkcí z Východu a všichni mi říkali, že lidé se orientují podle ceny, vzpomíná Sinitsyn. Přesto vydržel a nakonec se ukázalo, že chytré hračky se zdravotním certifikátem zákazníci chtějí. A jsou ochotni si za ně připlatit. STEVE JOBS NA KOBEREČKU Sinitsyn je přitom ten poslední, kdo by si na neochotu českých úředníků stěžoval. Nikdo po mně nikdy úplatek nechtěl a setkal jsem se naopak s ochotou. Chápu je, oni musejí postupovat podle zákona, říká. Jenže zároveň se obává toho, že až dojde na prověrky, podnikaví cizinci jako on raději odjedou na Slovensko nebo do Maďarska. Představte si, že V Česku neexistuje databáze, z níž by se daly získat relevantní soubory dat. Ta nemají ani finanční úřady. by třeba Steve Jobs přinesl před 15 lety na úřad žádost o vízum s tím, že tu bude dělat iphony. Nikdo by si přece ani nepomyslel, že z toho bude taková bomba, poukazuje Sinitsyn na úskalí úředního posuzování podnikatelských plánů. I on by ale byl pro, kdyby se zavedl nějaký systém umožňující vybrat mezi cizinci skutečné zájemce o provozování živnosti nebo podnikání a ty, kteří jen potřebují tu správnou bumážku k legalizaci pobytu. Na tom VYBÍRAT A INTEGROVAT Takový konsenzus by neměl být příliš složitý. I státy, které v minulosti prováděly velmi otevřenou migrační politiku, přecházejí na model, který by se dal shrnout do hesla: Vybírat a integrovat! Jinými slovy: nejprve se rozhodnout, které cizince a proč je třeba preferovat, a těm pak umožnit nějakou definitivu. Bez věčné změny pravidel a stálého znevýhodňování. Zatím se to však nedaří a jak se zdá, jde stát spíše na ruku těm, kteří u nás hodlají něco utrácet, ale o integraci zájem nemají. Ministerstvo zahraničí zavádí službu létajících konzulů, kteří budou za byznysmeny jezdit až do kanceláří, aby jim usnadnili cestu do Česka. A Svaz průmyslu a dopravy zase lobbuje za to, aby pro ruské podnikatele neexistovala víza vůbec žádná. Za situace, kdy si stát ani nedokáže spočítat, co mu podnikající cizinci vůbec přinášejí a jaké obory jsou pro ně v Česku ještě perspektivní, se ostatně nelze divit, že přednost dostávají nesystémová a rychlá řešení, která mohou přitáhnout chvilkové investice. Ty jsou na papíře vidět hned, zatímco sumu, kterou tu za pět let pobytu utratí ukrajinský stavař nebo kanadský učitel angličtiny pracující na živnostenský list, nikdo nezná. Pro příjmy eráru z toho plyne smutný závěr. Dokud nebude možné protnout ani jednoduché tabulky vypracované ministerskými úředníky, zůstane ekonomický přínos české migrační politiky dost tajemný a plný divokých spekulací. Asi jako ty účtenky ve vietnamských večerkách. Blahoslav hruška hruskab@mf.cz FOTO Jan Rasch

69

70 70 Euro října 2013 report politika Tělocvik s ČSSD, závody s ODS Tomio Okamura chce rozeznávat náboženské fanatiky, SPOZ zdaňovat luxusní zboží v obchodech Až budou do uren padat volební lístky, voliči nebudou rozhodovat pouze o tom, kteří poslanci nově zasednou ve sněmovně, ale také o automatech na sladkosti ve školách nebo o stopadesátce na dálnici. Týdeník Euro prošel volební programy a předvolební sliby, které politici voličům dávají. I z pohledu zavedených stran, kolem nichž se budou tvořit vládní koalice, jsou to mnohdy taháky s vůní populismu. PŘIZNAT, SEBRAT, ZASTŘELIT? Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury se dožaduje doložit nabytí majetku od 20 milionů výše. Kdo to neudělá, o jmění přijde. A co bude dál? PŘES ŠVIHADLO S ČSSD Sociální demokraté chtějí přidat hned tři ministry. Vedle ministryně pro rodinu nebo vědu to má být také ministr sportu. Ministři by naštěstí neměli mít vlastní velké budovy a úřady, ale o to vlastně ani nejde. Jde o sliby. Sociální demokraté skrze tuto svoji kapitolu volebního programu chtějí na školách zavést třetí hodinu tělocviku nebo třeba omezit automaty na sladkosti, jak řekl na tiskové konferenci stínový ministr školství Marcel Chládek. Sport má dostávat ročně tři miliardy korun a olympijští medailisté rentu 20 tisíc měsíčně. Stínovým ministrem sportu je sociální demokrat a zakladatel taekwonda v Česku Petr Hulinský. Muž, který se coby opoziční pražský zastupitel dokázal před lety dobře živit ve firmách s městskou účastí. Sportovci nejsou jediní, o koho se chce ČSSD postarat. Slibuje přidat učitelům, lékařům, pravidelně důchodcům (od roku 2015), zvýšit minimální mzdu na 12 tisíc v roce 2018, vyplácet první tři dny nemocenské a zrušit zdravotnické poplatky s výjimkou platby za stravu v nemocnici. Strana by také ráda prosadila porodné na druhé a třetí dítě. Uvažuje i o úplném zrušení DPH na knihy. Zrušení zdravotnických poplatků by přitom znamenalo podle dřívějších odhadů ministerstva zdravotnictví výpadek přibližně dvou miliard korun ročně. Škrty, které vymyslela Topolánkova vláda v roce 2009 ohledně nemocenské, dodnes ušetří přibližně tři miliardy ročně. Kde vezme ČSSD tolik peněz na své sliby, v předvolebním programu podrobněji nerozebírá. S CIGARETOU ZA VOLANTEM Občanští demokraté mají také svou dávku cukru pro voliče. Na jedné z předvolebních konferencí navrhli, aby se na některých úsecích dálnic mohlo jezdit stopadesátkou. Na kterých, to neuvedli. Podle prorektora pražské ČVUT a experta na dopravu Petra Moose to však není dobrý nápad a doufá, že jde jen o typický předvolební slib. Dálnice jsou podle něj konstruovány pro rychlost 130 kilometrů v hodině. Jsou sice úseky, kde by parametry umožňovaly rychlejší jízdu, ale jen za předpokladu ukázněné jízdy. To zkušenosti s ukázněností českých řidičů vylučují, navíc je takových míst velmi málo, míní. Zvyšování rychlosti by bylo nebezpečné i kvůli průměrnému stáří aut, v Česku dosahuje 14 let. ODS na sebe také před volbami prozradila, že se s ní nebude bojovat proti kouření a nabízí ruku voličům kuřákům. Strana tvrdě kritizuje protitabákovou směrnici EU, kterou schválil minulé úterý Evropský parlament. Postoj ODS je dlouhodobě a konstantně takový, že nepodporujeme žádnou legislativu, která narušuje hospodářskou soutěž, vnitřní trh a ohrožuje zaměstnanost. Protitabáková směrnice je typickým případem hloupé legislativy, která má chránit lidi před nimi samými, říká šéf europoslanců ODS Jan Zahradil. Hlavní lákadlo ODS připravila pro mladé. Lidi do 30 let, kteří si pořizují první nemovitost k trvalému bydlení do osobního vlastnictví v hodnotě do tří milionů, chce osvobodit od daně z převodu nemovitosti. Kolik peněz to odsaje z rozpočtu, strana neuvádí. Mladým má pomoci i podpora podnikatelů, pro něž má být výhodné je zaměstnat. Na rozdíl od ČSSD, která hodlá seniorům zvyšovat důchody, je chce ODS podpořit v tom, aby šli do práce. Má je motivovat sleva na dani. Strana chce stejně jako ČSSD podporovat učitele, a to rovnou třemi miliardami korun, na rozdíl od svého rivala ale nemluví o nepedagogických pracovnících, jako jsou uklízečky, kuchařky nebo školníci. Lehkým blufem na voliče je tvrzení ODS, že se zasadí o potravinovou soběstačnost Česka. I kdyby chtěla, nemůže to dokázat, protože tato pravidla určuje EU. Typickým příkladem je kdysi tradiční česká komodita, jako je cukrová řepa. Občanští demokraté chtějí zbrojit, rozpočet ministerstva obrany slibují vytáhnout do čtyř let na padesát miliard korun ze současných zhruba dvaačtyřiceti. Uvažují o sloučení ministerstva dopravy a průmyslu plus životního prostředí, zemědělství a místního rozvoje. Plány FOTO ČTK

71 71 politika report OBYČEJNÝM LIDEM. Andrej Babiš a jeho hnutí ANO slibuje, na co lidé slyší: Zdražování nebude, naopak je třeba zlevnit. Že jde, v případě knih a potravin, o malou domů, už decentně neříká... bývalá koalice představila ještě před svým koncem, nikdy ale nepřinesla relevantní čísla, která by dokázala, že slučování přinese úspory. Blufem ODS je, že prosadí potravinovou soběstačnost Česka. I kdyby chtěla, nedokáže to. Pravidla určuje EU. DAŇ ZA LUXUS Pohled do programů ostatních stran, zejména těch mimo dosavadní strukturu sněmovny, vypadá jako festival populismu. Na rozdíl od ostatních není třeba hledat, stačí zapíchnout prst do programů. ANO Andreje Babiše má v úmyslu, podobně jako ČSSD, vynulovat DPH na knihy a tiskoviny. Lídrovi strany by to pomohlo, sám jedno vydavatelství kupuje. ANO se chlubí tím, že chce snížit DPH na 10 procent, a tím zlevnit potraviny. To by opět potravinovému magnátu Babišovi pomohlo. Strana šmahem slibuje zajistit peníze na dobudování dálnic, vodních cest a železničních koridorů. Jen dálnic chybí přitom v Česku dobudovat skoro tisíc kilometrů. Když se počet vynásobí půlmiliardou za kilometr, nebude to mít Babiš se sháněním peněz právě lehké. Nehledě na to, že naplánovat dálnici trvá aspoň deset let, o stavbě nemluvě. Strana má políčeno na majetek všech obviněných, kteří neprokážou, jak k němu přišli. Tím je velmi blízká Úsvitu Tomia Okamury. Ten žádá, aby prokázal majetek každý, kdo má více než 20 milionů. Pokud ne, přišel by o něj. Okamura je pro snížení DPH a zlevnění benzinu a nafty prostřednictvím nižší spotřební daně. Je zároveň blízký hnutí Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, zejména v názorech na menšiny a evropskou integraci. Tomio Okamura chce referendum pokaždé, když bude Česko předávat pravomoci EU, a zabránit přísunu nepřizpůsobivých emigrantů a náboženských fanatiků. Jak je chce strana rozpoznávat, v programu neuvádí. Jana Bobošíková rovnou volá po převodu evropské pravomoci zpět do Prahy a má za to, že by se nikdy nemělo přijmout euro. Bojuje proti pozitivní diskriminaci menšin, tedy upřednostňování těch znevýhodněných. SPOZ si přeje zlikvidovat hazard prohibitivním zdaněním, což podobně jako Okamurovo stoprocentní danění majetku přinejmenším zavání kolizí s ústavou. Zemanovci v programu nabízejí také více zdaňovat luxusní zboží, ovšem zase neříkají, kdo by určoval, co je a co není luxus. Strana bez bližšího vysvětlení nabízí snížení administrativní zátěže podnikatelů o jednu třetinu od roku Ráda by vytvořila ceník průměrných cen v obchodě a následně zdaňovala podezřele nízké ceny, aby zamezila dumpingu. Zemanovci vábí voliče jízdným zdarma v osobních vlacích mimo špičku na určitých tratích. Jsou pro obnovení civilní obrany. Před letošními předčasnými volbami to prostě vypadá, že strany jako by svými vizemi naplňovaly myšlenku někdejšího vůdce Sovětského svazu Nikity Chruščova, že politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam, kde není řeka. Petr Weikert weikert@mf.cz INZERCE A

72 72 Euro října 2013 report zdravotnictví Sázky s vysokým kurzem Nemocnice požadují pro příští rok více peněz na léčbu, zdravotní pojišťovny se obávají hlubokého propadu Podle jakých pravidel budou v příštím roce placeni lékaři a nemocnice za své služby, stále není jasné. I když se zdá, že by se ve zdravotnictví mohlo rozpustit více peněz, sázky na tento předpoklad se vypisují s vysokým kurzem. V rovnici se totiž vyskytuje spousta neznámých, jejichž hodnota zdaleka není zanedbatelná. Například není známo, kolik peněz bude zdravotnický systém příští rok inkasovat. Senát sice posvětil zákonné opatření, které do systému přihrává 4,6 miliardy korun formou vyšších odvodů za státní pojištěnce, aby však platilo, musejí ho schválit poslanci nově zvolené sněmovny. A jejich preference lze v tomto okamžiku jen těžko odhadovat. Stejně tak může pravidla pro stanovování úhrad za zdravotní služby zásadně ovlivnit verdikt Ústavního soudu, který by snad měl ještě do konce roku projednat stížnost skupiny senátorů proti úhradové vyhlášce pro letošní rok. A opravdu jen málokdo si troufá tipnout, jaký dopad bude mít kultivovaný Seznam zdravotních výkonů, který revidoval bodové hodnoty pro sedmdesát procent z nich. Zdravotní pojišťovny se unisono obávají růstu výdajů až o miliardy korun. ODBORY V POHOTOVOSTI Na letošní rok resort zdravotnictví úhradovou vyhlášku koncipoval jako restriktivní. Nezaměstnanost se totiž měla držet na vysoké úrovni a exministr financí Miroslav Kalousek nechtěl loni o zvýšení plateb za státní pojištěnce ani slyšet, což vzbuzovalo pramalý optimismus ohledně růstu příjmů. I přesto se podle údajů, které má týdeník Euro k dispozici, letos utratí o deset miliard více, než se na zdravotním pojištění vybralo (viz Miliardové deficity). Nemocnice prostřednictvím svých asociací již nějaký pátek upozorňují na svou tristní finanční situaci a požadují změnit rozpočtová pravidla ještě letos. Jinak prý nebude koncem roku za co pacienty léčit. V kritickém stavu má prý být třetina z nich, mluví se například o nemocnici ve Zlíně, Plzeňském kraji či o hluboce zadlužené pražské Bulovce. Zdravotnické odbory reagovaly minulý týden vyhlášením stávkové pohotovosti. Na PŘEŽIJÍ? Nemocnice žádají o další peníze, protože podle nich už není za co léčit. kritickou situaci, kdy mnoha nemocnicím hrozí ještě v letošním roce krach, některé lázně již zkrachovaly a mnohé další jsou tím vážně ohroženy, odborový svaz opakovaně upozorňoval ministra zdravotnictví v demisi Martina Holcáta, premiéra Jiřího Rusnoka a na jednání tripartity i další ministry, uvedla Marie Klírová z Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče. PĚT PROCENT NAVÍC PRO NEMOCNICE Ministerstvo zdravotnictví kvůli tristní finanční situaci některých nemocnic plánuje na příští rok navýšit úhrady za zdravotní služby. Vyplývá to alespoň z návrhu základních parametrů úhradové vyhlášky, který v polovině září rozeslalo zdravotním pojišťovnám. Počítá, že na příjmové stránce se pozitivně projeví nejen navýšený příspěvek státu, ale i rychlejší růst mezd. Díky tomu by se měly v příštím roce příjmy zvýšit o necelých jedenáct miliard. Ty mají zmírnit letošní restrikce. Nemocnicím, odborným léčebným ústavům a zařízením následné péče mají přilepšit úhrady vyšší o pět procent, ambulantní sféře o tři procenta, lázně mají dostat na ošetřovací den o stokorunu více a na další dvě miliardy mají přijít kompenzace za DPH v regulacích léků a zdravotnických prostředků. To vše dohromady zvyšuje náklady systému o necelých 9,5 miliardy a představuje pro příští rok plánovaný sedmimiliardový schodek. Z uvedených dat a odhadů vyplývá, že navýšení zdrojů předpokládané pro rok 2014 nepokrývá náklady na úhradu zdravotních služeb. Zároveň je vidět, že systém veřejného zdravotního pojištění je dlouhodobě v deficitu a tento deficit se stále prohlubuje, upozorňuje Svaz zdravotních pojišťoven v dopise adresovaném ministru zdravotnictví Holcátovi. Ani Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), jejíž letošní propad se odhaduje na více než pět miliard korun, nevyhlíží příští rok optimisticky. Pokud by do systému přišlo navíc jen oněch 4,6 miliardy za státní pojištěnce, rozhodně ho to nespasí, míní náměstek pojišťovny Petr Honěk. Jak totiž spočítalo samo ministerstvo, jen nárůst sazeb DPH ročně ze systému odčerpává přes tři miliardy. A o dalších celkem osmnáct miliard přišel, protože se po čtyři roky nevalorizoval příspěvek za státní pojištěnce. Jak je vidět z výsledku letošního roku, náklady na zdravotní služby přirozeně rostou přes všechny restrikce. Do systému vnikají novinky, které jsou většinou dražší, rostou počty pacientů. Například jen diabetiků ročně přibývá několik desítek tisíc. ZRUŠTE DOSAVADNÍ PRAVIDLA VZP mimo jiné prosazuje, aby se srovnaly individuální sazby nemocnic. Za stejnou léčbu platíme významně víc než zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Měly by své úhrady zvýšit a my zase trochu ponížit, navrhuje náměstek Honěk. To se pochopitelně konkurenci nelíbí. Vzhledem k tomu, že VZP dlouhodobě hradí služby v cenách, které není schopna pokrýt svými příjmy, není možné přizpůsobovat ceny ostatních pojišťoven na její úro-

73 73 zdravotnictví report MILIARDOVÉ DEFICITY Příjmy a výdaje za zdravotní péči Ukazatel 2012 (v mld. Kč) 2013 (v mld.kč) 2014 (v mld. Kč) 2014/2013 (v %) 2014/2012 (v %) Celkové příjmy ZFZP 223,13 225,85 234,05 103,63 104,89 Celkové náklady ZFZP 231,66 236,12 241,06 102,09 104,06 Bilance příjmů a nákladů ZFZP 8,53 10,27 7,01 Pozn.: ZFZP je základní fond zdravotní pojišťovny, z něj se hradí za výkony ve zdravotnictví Zdroj: zdravotní pojištovny veň. Všechny pojišťovny mají z důvodu přerozdělování stejné rizikově diferencované příjmy na jednoho pojištěnce a srovnání cen na úroveň VZP by logicky znamenalo rozšíření hluboce deficitního hospodaření pro všechny ostatní pojišťovny, namítá Svaz zdravotních pojišťoven v již citovaném dopise. Do přípravy pravidel pro hrazení zdravotních služeb ještě může zasáhnout Ústavní soud. Letos v březnu se na něj obrátili senátoři s požadavkem, aby zrušil úhradovou vyhlášku. Podle dostupných informací by se ústavní soudci měli stížností zabývat ještě do konce roku. Pokud by jí vyhověli, byť jenom částečně, musely by se přepočítat letošní úhrady nemocnicím, což by mělo dopad i na rok příští. INZERCE A Lůžkovým zařízením stát chce příští rok přilepšit o pět procent, ambulantní sféra má dostat o tři procenta více. FOTO Martin Pinkas Ke stížnosti se navíc připojila Platforma zdravotních pojištěnců, která dokonce žádá, aby Ústavní soud zrušil k lednu 2015 dosavadní způsob vytváření vyhlášky jako takové. Není nad ním veřejná kontrola. Navrhujeme, aby bylo zrušeno zmocnění ministerstva k vydávání úhradových vyhlášek, včetně uzavírání úhradových dodatků, a zmocnění k vydání Seznamu zdravotních výkonů. Neexistují totiž žádná jasně daná a průhledná pravidla, jak se určuje cena výkonu, vysvětluje právník platformy Ondřej Dostál. Podobnému požadavku Ústavní soud již jednou vyhověl. V roce 2006 zrušil tehdejší způsob stanovování úhrad za receptové léky, které navrhovala kategorizační komise ministerstva zdravotnictví. Potom vznikla nová pravidla lékové politiky, která byla tentokrát vtělena do zákona. Marcela alföldi ŠPerkerová alfoldi@mf.cz

74 74 Euro října 2013 report kriminalita Darwin, Sportovec a Garážmistr Čím více odkrývají policie a státní zastupitelství karty v případu Nagygate, tím více se snižuje naděje na možný úspěch vyšetřovatelů u soudu V NOVÉ ROLI. Jana Nagyová se policii představila na konci září jako Nečasová a odmítla vypovídat. Její advokát Eduard Bruna uvedl, že si jeho klientka potřebuju utřídit výpověď a dostaví se někdy příště. Budou to už čtyři měsíce, co Útvar pro odhalování organizovaného zločinu pod dozorem olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana pozatýkal tři bývalé poslance ODS, pravou ruku premiéra Janu Nagyovou a důstojníky vojenského zpravodajství. Z informací týdeníku Euro nicméně vyplývá, že policie a žalobci důkazně tápou a snaží se získat stůj co stůj chybějící důkazy. Připomeňme, že vyšetřovatelé případ rozdělili na dvě větve: na údajné uplácení poslanců protestujících proti vládnímu daňovému balíčku, kvůli kterému měli složit mandáty a odejít ze sněmovny, a na nezákonné sledování dnes už bývalé premiérovy manželky Radky Nečasové agenty vojenského zpravodajství. AMATÉŘI V AKCI? Klíčovým důkazem pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, jehož se měli dopustit Nagyová a vysocí důstojníci vojenské tajné služby, jsou tři dokumenty. V záhlaví mají napsáno: Záznamy o sledování Darwin. (Jméno Darwin je odvozeno od adresy, na které Radka Nečasová žije.) Údajné sledování mělo proběhnout 31. října, 5. a 8. listopadu Záznamy o údajném sledování policie našla u Jany Nagyové a šéfa jednoho z odborů tajné služby Jana Pohůnka. Nenesou ovšem znaky oficiální činnosti vojenské agentury: nejsou opatřeny čísly jednacími, povoleními či rozkazy k provedení. Přestože policisté se soudním povolením prohledali utajované prostory armádní zpravodajské služby, žádné další přímé důkazy (rozkazy, povolení atd.) o sledování nenalezli. Ránu doufajícím vyšetřovatelům uštědřil pověřený šéf Vojenského zpravodajství Rostislav Pilc. Ten podle informací týdeníku Euro při výslechu popřel, že by šlo o oficiální úkony tajné služby. Podle něj nešlo ani o sledování, ke kterému je zapotřebí souhlas ministra obrany, ani o kontrasledování takzvané TOPS (trasa na ochranu proti sledování). Ani jeden z těch dokumentů nesplňuje základní atributy spisové služby, což by měly TOPS nebo sledování obsahovat. Není tam schvalovací doložka, jednotlivé body jsou jen souhrnem činností, které byly prováděny, ale mělo by tam být povolení ministra. Uvedeno, kdo vlastně sledování provádí, za jakým účelem a samotná činnost, prohlásil. Upřesnil, že musejí být určeny objekty sledování, osoby, se kterými sledovaný přišel do styku, vozidla. Nevím, jestli je to z něčeho vytaženo, protože to tak vypadá. Pro operativní využití je to nevypovídající. Z mého hlediska je to hrozně amatérský záznam, jako kdyby to psal někdo, kdo byl poprvé školený, někdo, kdo se to jen učí. Je to takové amatérské. Je to jen popis činností, časové souslednosti událostí, které na sebe navazují, dodal Pilc. Policie ani žalobci tudíž netuší, kdo vlastně Radku Nečasovou sledoval a co se dělo. Na sledování a TOPS se musejí vyplňovat speciální formuláře a ani ty policie nemá. Nikdo neviděl ani neslyšel písemně nebo ústně vydaný rozkaz ke sledování Nečasové. Tyto činnosti tajné služby upravují vnitřní směrnice. Dá se ovšem stěží předpokládat, že by vojenská agentura nechala policisty a žalobce nahlédnout do své strategické kuchyně. Detektivové tak mají v rukou tři podivné dokumenty, které popisují sledování Nečasové

75 75 kriminalita report Ředitel protimafiánského týmu Robert Šlachta je stále přesvědčen, že všichni obvinění skončí před soudem. a záznamy z odposlechů, kde se vládní úřednice Nagyová a vojáci o jakémsi sledování baví. Jenže zneužití tajné služby a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby budou důstojníkům a Nagyové, která navíc podle všeho z titulu své funkce ani úřední osobou nebyla, dokazovat jen stěží. Na vysvětlenou: aby mohl být někdo považován za veřejného činitele, musí se podílet na plnění úkolů společnosti a státu a používat přitom pravomoci, které jim v rámci jejich odpovědnosti za plnění těchto úkolů byly svěřeny. Nagyová pravomoc úkolovat tajnou službu neměla. Situaci zkomplikoval čtvrteční výslech Jana Pohůnka. Na rozdíl od šéfa vojenského zpravodajství Pilce prohlásil, že v případě bývalé Nečasovy manželky šlo o ochranu proti sledování, tedy takzvanou TOPS. Hlavním účelem výslechu je odstranění dezinformace. Ta spočívá v tom, že mělo jít o sledování. To není pravda, byla to obrana proti sledování, upřesnil Pohůnkův advokát Michal Hráský. FOTO ČTK NE, NE, NE Hlavním cílem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a žalobce Ivo Ištvana byli podle jejich vyjádření především političtí podnikatelé, takzvaní kmotři. Policie vyslechla lobbisty Romana Janouška a Ivo Rittiga. Z výslechů obou je zřejmé, že vyšetřovatelé jsou na důkazním scestí. Rittiga vyslýchal Ištvanův podřízený Pavel Komár. Výslech se nesl v duchu: Znáte se s tímhle, sešel jste se u vás doma s tímhle? Padly pouze dva konkrétní dotazy na to, zda se Rittig aktivně podílel na vyjednávání s rebelujícími poslanci. Poskytl jste některému z rebelujících poslanců finanční prostředky? Požádal vás někdo, abyste poskytl některému z rebelujících poslanců nějaké finanční prostředky? otázal se Komár před koncem výslechu Rittiga. To vylučuji, odpověděl oslovený.» INZERCE A

76 76 Euro října 2013 report kriminalita INZERCE A » Policie ani žalobci netuší, kdo vlastně Radku Nečasovou sledoval a co se dělo. NA SVOBODĚ. Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník opustil vazební věznici v Olomouci 19. července. Ze záznamu výslechu je evidentní, že žalobce postupoval vůči Rittigovi výrazně mírněji než proti ostatním vazebně stíhaným obviněným. Nepadla například vůbec logická otázka na to, co policisté nalezli při domovních prohlídkách u Rittiga ve firmě či doma, kterou vyšetřovatelé při podobných výsleších kladou. Žalobce se Rittiga mimo jiné ptal, jestli netuší, kdo by se mohl skrývat za přezdívkami Spící, Sportovec a Garážmistr. Táže se také na lidi s přezdívkami Miláček a Aligátor. Prvně zmíněné přezdívky padají v komunikaci Nagyové s generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem a prvním místopředsedou ODS Martinem Kubou. Rittig odpoví opět záporně. Lidé znalí politického zákulisí připomínají, že první tři přezdívky patří právě Ivu Rittigovi. Když s někým mluví, má přivřené oči, proto Spící. Kvůli zálibě v golfu se mu přezdívá Sportovec a Garážmistr kvůli parkovacím prostorám v jeho vinohradské vile. Právě tam se podle policie a žalobců mohla odehrát některá klíčová jednání ohledně vyřešení problémů s rebelujícími poslanci. Žalobce se rovněž zajímá o případného vyjednavače, mladoboleslavského primátora za ODS Raduana Nwelatiho, právníky Davida Michala, Marka Stubleyho nebo poradce Martina Kuby Adama Kotalíka. Rittig připouští, že některé zná, s některými si tyká, některé viděl jednou v životě. Vylučuji, že bych se podílel na těchto jednáních, zareagoval na přímo položenou otázku. Na další dotaz, jestli se angažoval v politickém dění kolem ODS, Rittig připustil, že se s Janou Nagyovou, Martinem Kubou a dalšími aktéry několikrát sešel. Znám ve středočeské ODS tisíce podnikatelů. Mluvili se mnou, protože chtěli znát názor svých voličů. Co se týče schůzek s Mgr. Nagyovou a Martinem Kubou, chtěli vědět, co si myslíme my, jaké jsou názory mezi lidmi na ODS, řekl Rittig. PODANÁ RUKA ZE SNĚMOVNY Řadu zákonných nesrovnalostí a chyb, na které dosud týdeník Euro poukázal, se detektivové pokusili napravit řadou následných domovních prohlídek. Snahou bylo doložit korupci a další provinění. Na přelomu září a října přibyly k odposlechům a dalším indiciím, zabaveným při domovních prohlídkách, kamerové záznamy a informace o hlasování z Poslanecké sněmovny, která jim je původně odmítala dát. Zabralo, když šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta pohrozil důsledky v případě zničení dat. Skartace, případně jiné znehodnocení materiálů, které požadujeme v souladu se zákonem, by mohly být chápány jako maření vyšetřování, varoval sněmovnu Šlachta. Policie nakonec dostala údaje týkající se Petra Tluchoře, Marka Šnajdra, Ivana Fuksy, Petra Nečase, Radima Fialy, Jana Floriána a Tomáše Úlehly. Vyšetřovatelé věří, že jim pomohou zčásti identifikovat, kde přesně a jak se odehrávaly schůzky bývalých poslanců, které považuje za korupční jednání. Sněmovna naší žádosti vyhověla, informace poskytla a naši detektivové už s nimi pracují, potvrdil mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták. Ředitel protimafiánského týmu Robert Šlachta je stále přesvědčen, že všichni obvinění skončí před soudem. K průběhu vyšetřování se odmítá vyjadřovat. Pracovali jsme na tom rok a půl a v červnu jsme šli do věcí, které jsme potřebovali udělat. Lidi, které jsme potřebovali zadržet, jsme zadrželi a tam, kde jsme potřebovali provést domovní prohlídky, jsme je provedli. Většinu svědků jsme vyslechli. Prohlídky a věci, které jsme v červnu dělali, nebyly nahodilé, stojí si na svém Šlachta. Vyšetřování údajného zneužití vojenského zpravodajství ke sledování premiérovy bývale ženy by mohlo skončit na podzim. Případ, který má podle informací týdeníku Euro kořeny na Plzeňsku kvůli závažné hospodářské trestné činnost a aktivitě kmotrů, má zatím na kontě razii na Úřadu vlády a v tajných službách, pozatýkané poslance, desítky domovních prohlídek. Žádné zásadní důkazy se nenašly, podobně dopadly i výslechy. Političtí kmotři z ničeho obviněni nebyli. Do voleb se nejspíš žádných šokujících zjištění nedočkáme. Pokud ne ani po nich a soudy kauzy shodí ze stolu bude třeba vyvodit odpovědnost ze zásahu, který svrhl vládu a v němž vyšetřovatelé vlastně až na pár drbů a záhadných šifer z odposlechů nic neprokázali. Jan Hrbáček hrbacek@mf.cz FOTO ČTK

77

78 78 Euro října 2013 report urbanismus Zahustit, nikoli rozředit! Praha připravuje změnu vyhlášky regulující stavby. Současné předpisy prý neřeší aktuální problémy PŘEŽITÁ PRAVIDLA. Mnohé pražské čtvrti by podle současných předpisů vzniknout nemohly. V bytech by nebylo dost slunce, jak nařizuje vyhláška, v ulicích je příliš hluku a domy nemají dost parkovacích míst. Investoři nemohou v hlavním městě stavět podle současných předpisů, aniž by je obcházeli nebo žádali o výjimky. Vyhláška je zastaralá, zaměřuje se na hrozby minulé zejména přelidnění měst a naopak nereflektuje hrozby současné především rozlézání města se všemi negativními důsledky. V Praze se proto chystá malá stavební revoluce. Metropole připravuje po čtrnácti letech aktualizaci vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu, která je prováděcím předpisem stavebního zákona. Norma s odpuzujícím názvem je pro podobu města zásadní. Každá novostavba nebo úprava domu se jí musí řídit. Říkejme tomu raději evoluce, brání se silným slovům architekt Pavel Hnilička. Autor známé knihy Sídelní kaše kritizoval platnou legislativu tak hlasitě, až ji dostal od města za úkol přepracovat. Dosavadní obecné požadavky na výstavbu považuje za přežitek. Podstatné je, že vedou k rozvolňování města. My dnes nemáme problémy s hygienou jako před sto lety. Trápí nás zábor půdy, úpadek kvality veřejných prostranství, vysoké náklady na dopravní infrastrukturu a technickou vybavenost. Nepromyšlené požadavky na odstupy staveb, oslunění či hlukové limity negativně ovlivňují charakter nové výstavby, vysvětluje, z čeho vychází při aktualizaci předpisu. A město Hniličku podporuje. Podle současných předpisů se nedají postavit Vinohrady, a přitom stavebníkům jako policajt říkáme, jak světlé byty mají stavět, podotýká Ondřej Boháč, poradce primátora Tomáše Hudečka pro územní plán. Rád by, aby aktualizovaná verze předpisu prošla schvalovacím kolečkem do konce roku. Nová podoba by zároveň měla být provázanější s územním plánem. KONFLIKTNÍ ZÁJMY Nejoblíbenější pražské čtvrti jako Dejvice nebo Ořechovka vznikly ve třicátých letech na základě regulačního plánu, který vzešel z architektonické soutěže. Za první republiky fungovala v Praze Státní regulační komise, která nechala zpracovat takové plány pro celé území Prahy. Dnes existuje v metropoli pouze jeden regulační plán pro Anenskou čtvrť. Regulační plán, územní nebo zastavovací studie přitom určují širší vztahy v okolí a nastavují stavebníkům mantinely v podobě ulic, náměstí, uličních a stavebních čar. Současný územní plán v podstatě říká, který pozemek je stavební a co je možné na něm postavit. Nic víc. Majitel latifundie, který už má právní základ ke stavění, teprve následně sám tvoří uliční síť a vymezuje veřejná prostranství. Jenomže soukromí vlastníci nemají důvod řešit své parcely v souvislostech. Právě naopak pokud chtějí maximalizovat zisk, jejich zájem se dostává do konfliktu se zájmem veřejným. Je logické, že stavebník chce cest co nejméně, chce je co nejužší a nejlépe slepé zakončené točnou. V součtu jednotlivých stavebních aktivit tak vznikají podivné slepence, které mají k městu hodně daleko, soudí Pavel Hnilička. Mít právo stavět, a nestanovit pravidla, jak a kudy vést komunikace, je rarita. V Německu a v Rakousku nezakládá územní plán žádné právní nároky, ty dává majiteli až regulační plán. Developeři úlohu veřejného sektoru nepřebírají na jedničku. To po nich ale těžko může někdo chtít, reaguje Evžen Korec, šéf Ekospo- FOTO Tomáš Novák, Martin Pinkas

79 79 urbanismus report OMYLY MINULOSTI. Periferie a satelitní městečka jsou českým neúspěchem. Nikdo tam totiž neřešil vztahy domů k veřejným prostranstvím. lu, jednoho z největších rezidenčních developerů. Úřady by podle něj měly mluvit do toho, co bude společné, ale ve výstavbě samotných bytů by investorům měly nechat volnou ruku. Asi těžko budeme stavět temné kobky u čtyřproudovek. Ty bychom neprodali. Veřejné prostory by ale měly být regulované, dodává Korec. Dosavadní předpisy však fungují spíše opačně. NEVNUCUJTE NÁM SLUNCE ANI TICHO Nesmyslů se v dosavadní vyhlášce najde dostatek. Jedním z nich jsou normy na proslunění bytů, které jsou navíc požadavkem typicky českým. Většina evropských zemí předepsané oslunění nezná. Míra proslunění by měla být osobní volbou, nikoli nařízením, které navíc vychází z normového ustanovení s pofiderním úhlem slunce k 1. březnu. V čem je horší byt, který vyhoví 5. dubna? poukazuje na absurdnost předpisu architekt Hnilička. Trendem posledních let proto je, že se řada bytů kolauduje jako takzvané studio, tedy nebytový prostor, právě proto, že nesplňují požadavky na proslunění. A klienti je kupují, byť se tam nemohou přihlásit k trvalému pobytu. Ne každý požaduje maximum slunce. Majitelé bytů dnes běžně instalují stínidla, aby se interiér nepřehříval. Třeba ateliéry by bylo vhodné orientovat na sever. Klasické bloky domů my dnes téměř nestavíme právě kvůli tomu, abychom vyhověli vyhlášce, potvrzuje Evžen Korec z Ekospolu. Nyní by měly požadavky na proslunění z vyhlášky zmizet. Jinou příliš rigidní regulí je povinnost splnit přísné hlukové limity dva metry před fasádou budov. To vede ke snaze domy co nejvíce oddálit, čímž se vyčleňují z okolního prostředí. Důsledkem bývají monofunkční administrativní zóny bez bydlení. Dnes jsou tak přísné hlukové limity, že je jen málo míst, kde se dají postavit byty. Nejde o to, stavět bytové projekty u magistrály, v době protihlukových oken a stěn jsou» INZERCE A

80 80 Euro října 2013 report urbanismus ARCHITEKTURA Tradiční město není starý krám DOBRÝ PŘÍKLAD. Jedním z výjimečných projektů, kdy se sám developer rozhodl vytvořit pro novou lokalitu regulační plán, jsou Dobřejovice na jihovýchodním okraji Prahy. Investor přiznává, že čeští klienti zatím nedokážou ocenit propracované urbanistické řešení.» ale regule překonané, připomíná Korec. Nové předpisy by měly zakotvit možnost stavět byty ve specifických urbanistických situacích za předpokladu, že alespoň jedna obytná místnost bude orientována do venkovního chráněného prostoru, kde nebudou hlukové limity stanovené nařízením vlády překročeny. PATRO NAVÍC NEŠKODÍ Současná výšková regulace vede k paradoxům, kdy není možné na domě přistavět jedno či dvě patra, na druhou stranu samospráva nemá dostatek prostředků, jak se bránit výškovým budovám v místech, kde je nechce. Úprava dnes pracuje jen s koeficienty ploch, které určují, jakou hrubou podlažní plochu je možné na daném pozemku postavit. Už ale neříká, v kolika patrech. Proto pokud je na tisícimetrovém pozemku koeficient 0,3, jeho majitel tam může postavit jednopatrový dům o tři sta metrech čtverečních nebo desetipatrový dům, jehož každé patro má 30 metrů. Předpisy přitom neumožňují stavbu takzvaných townhousů, řadových domů o třech nebo čtyřech podlažích, které jsou trendem v zahraničí. Běžný tradiční typ zástavby, kdy domy stojí na stavební čáře vedle sebe, je de facto definitivní. Nelze na nich přistavovat patra. To odporuje tradičnímu způsobu stavby města, kdy se domy po generace obyčejně zvyšovaly o patro. Domy, které nyní mají pět až šest pater, často začaly na dvou a postupně byly v průběhu času nastavovány, vysvětluje Pavel Hnilička. V aktualizované verzi vyhlášky by měla být výška určena rozmezím mezi maximální, ale i minimální hodnotou. Jednotlivé hladiny by měly odpovídat charakteru lokality. Koncepci staveb ovlivňují rovněž požadavky na vzájemné odstupy objektů. Principy jsou stále nastaveny na hrozby industriální éry jako přelidněnost a nízké hygienické standardy, zároveň ale akcelerují vznik sterilního decentralizovaného prostředí bez sociálních vazeb, soudí Hnilička. Například pravidlo, že rodinné domy musejí být od sebe vzdáleny alespoň sedm metrů, znemožňuje výstavbu v tradičních vesnických strukturách. Zároveň tyto požadavky podporují výstavbu samostatně stojících objektů uprostřed parcel. Kodifikují tak negativní symptomy spojené se suburbanizačním procesem, soudí Hnilička. Ve městě vedou k výstavbě sídlištních solitérů a rozředěné, neměstské struktury. V konečném důsledku je podle architekta nemožné docílit u nových souborů struktury klasického města s ulicemi a kontinuálně fungujícím parterem. Aktualizované předpisy by měly i tyto požadavky změkčit. Současná nespokojenost s podobou města, ať už socialistických nebo novodobých sídlišť na periferii či kolonií rodinných domků v satelitech, pramení z nízké míry zahuštění výstavby. Architekt Pavel Hnilička svůj názor dokládá čísly i historickým kontextem. Změna náhledu na město vyvěrá z dob průmyslové revoluce, kdy tehdejší city nedokázala vstřebat příliv nových obyvatel. Například Londýn měl v roce 1800 asi jeden milion obyvatel, v roce 1850 stoupl jejich počet na 2,5 milionu. Město ale nebylo vůbec na tak dramatický přírůstek připraveno. Lidé žili opravdu v otřesných podmínkách. Cíl byl jasný: zamezit přelidnění a zajistit hlavní hygienické podmínky pro život obyvatel. Dnes je tomu naopak. Města by neměla zvětšovat svou zastavěnou plochu a dále snižovat hustotu osídlení. V centru Prahy bydlelo v roce 1873 až 1400 obyvatel na jednom hektaru, v roce 2005 už to bylo jen padesát obyvatel. V polovině devatenáctého století byla dosavadní města označena za starý krám, který je nejlepší vyhodit a nahradit městem novým a lepším, zdravým, prosluněným a provětraným. Jeden z nejvlivnějších architektů dvacátého století, Le Corbusier, již v roce 1922 vypracoval návrh na zbourání podstatné části centra Paříže a jeho nahrazení solitérními věžovými domy v podrostu parků. Ve svých textech dokonce označil tradiční ulici za nepřítele města. Načatý proces suburbanizace postupem času vedl až k degenerativní podobě takzvaného urban sprawl. Přesvědčení, že město v tehdejší podobě s ulicemi a náměstími je špatné, silně zakořenilo. Důsledkem jsou v zásadě paneláky, říká architekt Pavel Hnilička. Sídliště rezignovala na veřejná prostranství a na vztahy k ostatním stavbám. Do té doby se vývoj města vždycky orientoval na ulice a náměstí. Zhruba od šedesátých let jsou patrné náznaky toho, že přílišné roztahování měst způsobuje komplikace v dopravě a financování další infrastruktury. Ke konci dvacátého století došlo ke změně v městském plánování. Namísto řídkého rozvolněného města je cílem město kompaktní. V Německu nebo v Nizozemsku se už od šedesátých let vedla debata, že idea domu, který kašle na svoje okolí, je chybná. Razí zpátky teorii, že bychom se měli vrátit k ulicím a náměstím. Zní to jako banální věc, ale musíme si uvědomit, že u nás se tak nepostupuje, říká Hnilička. Z nejrůznějších studií vychází, že ideální hustota osídlení tak, aby se zlepšila kvalita bydlení na předměstích, je posun ze současných 10 až 30 obyvatel na hektar na 80 až 100 obyvatel na hektar. V oblastech s hustotou osídlení pod 30 osob na hektar jsou už lidé zcela závislí na automobilech. GARÁŽ NEMUSÍ BÝT DOGMA Zřejmě nejcitlivějším místem nové vyhlášky jsou požadavky na počty garážových stání. V současnosti by měl mít každý byt v projektu jedno garážové stání. Takové dogma ovšem nutí developery tlačit ke koupi podzemního parkovacího stání i ty domácnosti, které vůz nemají. Je nesmysl chtít po klientovi, který kupuje nejlevnější garsonku za 1,3 milionu u metra, aby si přikoupil garáž za dvě stě tisíc, říká Evžen Korec. Počet automobilů se navíc v rámci města diferencuje. V centrální části dobře obsloužené městskou hromadnou dopravou jsou běžné nemotorizované domácnosti, zatímco na periferii má obvykle každá rodina auto. Přehnané požadavky na garáže zvyšují dopravní zátěž a prodražují jednotlivé stavby, minimální nároky by na druhou stranu mohly způsobit zábor venkovních prostor pro parkoviště. Evropská města řeší garáže různě. V Berlíně neexistuje žádná úprava pro novostavby, v Amsterodamu či v Kodani regule naopak stanovují pouze maximální počet stání. Hnilička a jeho tým po konzultacích s Útvarem rozvoje města vyšli z hrubé podlažní plochy stavby,

81 81 urbanismus report jejího účelu a lokality a vytvořil tabulku, která definuje minimální i maximální počty stání. Zároveň by měla být možná redukce těchto požadavků v místech, která jsou dobře dostupná pěšky nebo městskou dopravou. Nechceme způsobit žádný šok. Věřím, že do budoucna tyto požadavky úplně zmizí. Abychom se ale v tomto ohledu posunuli do Evropy, musela by tu fungovat regulace parkování na veřejných prostranstvích. Řešením ulic přecpaných auty není navyšování počtu garáží, ale zpoplatnění stání venku, říká Hnilička. Jednu inspiraci ze zahraničí by nicméně chtěl do vyhlášky prosadit. Město by si mělo zřídit speciální fond, kam by mohl developer odvést prostředky zhruba ve výši nákladů na výstavbu podzemního stání, které nepostaví. Tyto peníze by město využívalo na výstavbu hromadných garáží nebo podporu veřejné dopravy. INZERCE A FOTO archiv VRAŤME SI ULIČNÍ ČÁRU Periferie, satelitní městečka a sídliště jsou dnes všeobecně považovány za neúspěch. Podle Hniličky je to do značné míry důsledkem toho, že se budovy staly solitéry, nikdo se nezabývá kvalitou prostoru mezi nimi a předpisy neřeší vztahy domů k veřejným prostranstvím. Ta zůstávají zbytkovým prostorem po výstavbě budov, k nimž se natáhnou cesty. Tradiční uliční a stavební čára zmizela. Už v dobách Mezopotámie před zhruba pěti tisíci lety se stavěly budovy tak, že dohromady něco spoluvytvářely, říká architekt Hnilička. Pokud prostor nemá klasickou ulici, tak tam nemohou vzniknout žádné obchody ani služby, veřejný prostor se jakoby rozteče. Uliční čára má obrovskou trvanlivost a to, že se na ni padesát let kašlalo, má fatální důsledky. Pokud je dům dobře postavený, vydrží padesát nebo sto let, ale jak se jednou natáhne uliční čára, zůstane 500 nebo 600 let. Když Karel IV. založil Nové Město pražské, v zásadě namaloval jenom uliční čáry, a ony tam jsou dodneška, vysvětluje Pavel Hnilička. Síť ulic s jasnou uliční čárou, vymezené veřejné prostory v regulačních plánech, územních nebo zastavovacích studiích by měly být do budoucna podkladem pro vydání územního rozhodnutí. Hana Boříková borikova@mf.cz

82 82 Euro října 2013 report urbanistika Bude stačit půl miliardy? Po desítkách let čekání budou mít Kralupy novou radnici a možná i centrum INZERCE A Výraznou proměnu čeká centrum středočeských Kralup. Od první etapy, která vyjde bezmála na půl miliardy korun, si vedení města slibuje probuzení zájmu investorů, příliv mladých lidí i vylepšení pověsti průmyslového města ležícího nedaleko od Prahy. Část si radnice zaplatí sama, část přinese spolupráce s Vysokou školou chemicko-technologickou. DLOUHÁ PŘÍPRAVA S trochou nadsázky lze to, co se odehraje v centru města v nadcházejících dvou letech, porovnat s padesátými a šedesátými lety minulého století, kdy Kralupy zažily stavební boom v podobě rafinerií a navazujících sídlišť, říká Petr Holeček, starosta Kralup nad Vltavou. Tehdy se rozšiřoval zbytek Kralup, nyní se naše pozornost upíná k centru, dodává. Jedinou dominantou byl dosud farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Obrovské nádraží, kostel, nevzhledné šedivé komplexy průmyslových objektů a chátrající budova obchodního domu Máj, to vše vytvářelo bizarní pohled na centrum města, kterému se většina lidí vyhýbala, doplňuje Patrik INZERCE A DOMINANTA STŘEDU MĚSTA. Budova radnice v Kralupech nad Vltavou vyjde na zhruba 160 milionů korun a bude dokončena ještě letos. Hoffmann, architekt, který v Kralupech prožil podstatnou část života. Absenci centra Kralup dlouho nikdo neřešil. Od roku 1989 se jednotlivá zastupitelstva shodovala pouze v tom, že je potřeba něco udělat. Až když komunální volby v roce 2006 razantně změnily vedení města, začalo se něco dít. Vzniklo několik architektonických studií a v polovině roku 2007 zastupitelé schválili definitivní podobu urbanistické studie zpracované firmou Picek Architects. Tím odstartovali sku- tečně první vážnou diskusi o proměně kralupského centra, vysvětluje Petr Holeček. LÁKADLO PRO MLADÉ První dominanta nového centra budova radnice má být dokončena ještě letos. Vyroste zčásti díky demolici a zčásti rekonstrukci bývalého obchodního domu Máj. Současné náklady se pohybují kolem 160 milionů, říká starosta Kralup a dodává: I když se minulá zastupitelstva do stavby centra nepustila, nelze jim upřít, že vytvořila slušný finanční prostor v rozpočtu. V devadesátých letech totiž město v rámci privatizace obdrželo akcie Kaučuku, které prodalo. Utržené prostředky byly blokovány na zvláštním účtě právě na stavbu nového centra. Jednalo se o 120 až 130 milionů korun, dodává Holeček. Zbývající prostředky si město vypůjčí od bank. Takový přístup komunálních politiků je výjimečný. Většina politických reprezentací středních a větších měst se snaží volné prostředky maximálně během dvou volebních období z velké části utratit, řekl týdeníku Euro stínový ministr pro místní rozvoj a současný hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Šetřit na projekty v horizontu delším než deset let je skutečně unikát, dodává. Měl by to být příklad pro ostatní méně zodpovědná vedení radnic, souhlasí primátor Kladna a předseda Svazu měst a obcí Dan Jiránek. Rozhodnutí o nové kralupské radnici by zřejmě nepadlo, kdyby se městu nepodařilo přilákat Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT). Ta svůj vědecko-technický park umístila do budovy bývalého obilního mlýna, který město v centru dříve odkoupilo. Park by měl být hotov do poloviny roku 2014, schválená výše investice je 260 milionů korun a bude pokryta dotací z programu Prosperita z Operačního programu Podnikání a inovace ministerstva průmyslu a obchodu. O výstavbě výzkumného parku jsme jednali s VŠCHT více než pět let, vysvětluje místostarosta Marek Czechmann. Kromě nových pracovních příležitostí dojde díky spolupráci k oživení města mladými lidmi. Pevně věřím, že až obě budovy budou stát, přilákají do centra i další investory, dodává Holeček. Matěj Štětka stetka@mf.cz FOTO archiv

83 Roční předplatné týdeníku za 1690 Kč a jako bonus jedinečný dárek v hodnotě 2100 Kč zdarma Elektronická čtečka Pocket Book 613 Basic Elektronická čtečka v bílé barvě s intuitivním ovládáním a podporou velkého množství formátů, s nejnovější verzí operačního systému Linux. Interní paměť 1,5 GB je možno rozšířit pomocí microsd karet. Výdrž baterie na jedno nabití je až 720 hodin. Platnost akce do Předplaťte si svůj oblíbený časopis ještě dnes! Předplaťte si bezpečně em Na ovou schránku mladafronta@predplatne.cz, uveďte své jméno a doručovací adresu. Do předmětu napište kód EURO 1013B. Předplatit si můžete také on-line na našich stránkách Volejte zdarma Jednoduše zavolejte své osobní údaje a uveďte kód EURO 1013B Tato akce je určena pouze pro nové předplatitele a platí do vyčerpání zásob. Dárky jsou rozesílány do 6 týdnů od obdržení platby za předplatné. Předplatitel bere na vědomí, že předplatné s dárkem nebo slevou nelze po dobu jednoho roku ode dne provedení objednávky vypovědět. Předplatitel dále bere na vědomí, že předplatné se automaticky prodlužuje na další období v délce jednoho roku, pokud předplatitel svým písemným oznámením adresovaným společnosti Mladá fronta a.s. nesdělí, že trvá na jeho ukončení. Svojí objednávkou dává předplatitel souhlas se zařazením všech jím vyplněných osobních údajů (dále jen údaje) do databáze společnosti Mladá fronta a.s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, Praha 4, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a to na dobu neurčitou, tj. do odvolání souhlasu. Předplatitel rovněž uděluje souhlas k tomu, aby poskytnuté osobní údaje byly zpracovány i prostřednictvím třetích osob pověřených správcem. Bere na vědomí, že má práva dle 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, tj. zejména že poskytnutí údajů je dobrovolné, že svůj souhlas může bezplatně kdykoliv na adrese správce odvolat, že má právo přístupu k osobním údajům a právo na opravu těchto osobních údajů, blokování nesprávných osobních údajů, jejich likvidaci, atd. V případě pochybností o dodržování práv správcem se může na správce obrátit a případně se s podnětem může obrátit i přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů. Více informací a všeobecné dodací podmínky naleznete na

84 84 Euro října 2013 report Euro setkání Kolik peněz pro dopravu? Ať to určí zákon Experti sepsali plány, jak zlepšit českou infrastrukturu. Mohou se stát inspirací pro příští vládu Cesta z Prahy do Brna trvá vysokorychlostním vlakem lehce přes hodinu. A pokud cestující přestoupí na příměstskou linku, může použít svoji čipovou kartu na hromadnou dopravu, i když je třeba z Pardubic. Jak bude vypadat doprava v Česku v budoucnosti, poodhalili přední odborníci v rámci konference Mobilita pořádané u příležitosti zahájení Mezinárodního dopravního veletrhu Eurotrans, jejímiž partnery byly Veletrhy Brno a společnost Ness. ZÁKON JAKO Z KAMENE Jednou z největších změn je požadavek dopravních odborníků, aby objem peněz, které na dopravu půjdou, nově definoval zákon. Jsme obětí toho, že se investice plánují z roku na rok. Stavby se přitom připravují mnohdy desítky let dopředu. Musí tedy existovat obecně závazná strategie, která bude mít statut zákona s platností alespoň na pět let dopředu. Jeho důležitou součástí by měl být i finanční rámec, říká ředitel Centra dopravního výzkumu Karel Pospíšil. Není to přitom jen jeho teze. Shodli se na ní lidé z akademické i státní sféry při jedné ze svých nedávných konferencí. Zákon by měl navíc podle jejich představ PLÁNUJME DLOUHODOBĚ. Měla by existovat obecně závazná strategie platná aspoň pět let dopředu, soudí Karel Pospíšil (vpravo), ředitel Centra dopravního výzkumu. Souhlasili s ním i zástupci státu, jako třeba náměstek ministra dopravy Jaroslav Deml (vlevo). mít silnější pozici než obyčejná norma. Hlas více než poloviny poslanců pro změnu zákona je málo. Představujeme si větší poměr, plánuje Karel Pospíšil. V úvahu tak přichází třeba třípětinová většina, kterou se rozpouští Poslanecká sněmovna. Norma by také měla předem určit, kolik peněz půjde na údržbu. Je jasné, že nemůžeme dát vše do ideálního stavu. Ale musíme být schopni říci, co za kolik peněz chceme mít, míní Karel Pospíšil. V zákoně by mohlo ministerstvo dopravy závazně napsat, jak chce rozvíjet telematický systém, tedy například mýtné brány nebo proměnné značky pro inteligentní systém řízení dopravy. Byl by to akční plán, který by řekl, co kde a kdy postavit. Propustnost silnic se dá totiž zajistit mnohdy účinněji a levněji pomocí telematiky než stavebními opatřeními, míní Karel Pospíšil. Podle dalších závěrů z odborných konferencí, které na Euro setkání v Brně představil, by měl stát více podporovat dálkovou přepravu zboží po železnici, čemuž by pomohlo například méně zatěžovat hlavní železniční koridory osobní dopravou. Cestujícím má pak dopravu ulehčovat jednotný systém, který by pomohl železnici a hromadnou dopravu ve velkých městech spojit jednou kartou. ŽELEZNICE BUDOUCNOSTI Železnice se mají týkat i technické novinky. Chceme pokračovat zejména v modernizaci železničních koridorů, která letos slaví dvacet let od svého začátku a ještě není zdaleka u konce, předeslal Marek Binko, ředitel odboru strategie Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). Po dokončení všech prací by už mělo být minulostí, že rychlost vlaků na některých úsecích mezi Prahou a Brnem bude omezena jen na 80 kilometrů v hodině. Na trati už je také instalována novinka, v Česku zatím jediná. Jde o vysokorychlostní výhybku, přes niž mohou jezdit vlaky 130kilometrovou rychlostí. SŽDC mezi své priority zařadila rovněž modernizaci tratě z Prahy do Kladna s odbočkou na letiště a chce rozšiřovat systém takzvaného automatického vedení vlaku. Ten spočívá v tom, že vlak jede sám takřka bez zásahu strojvedoucího, který dává prakticky jen povel k odjezdu ze stanice. Systém začal pilotně fungovat na trati Praha Kolín v roce 1993, nyní je jím vybaveno 250 lokomotiv, 200 z toho mají České dráhy. Mezi úkoly SŽDC patří i rozvoj příměstských linek. Zaznamenáváme takřka stálý nárůst počtu cestujících. Železnice má ale naplněnou kapacitu a objem přepravených osob začíná stagnovat, upozorňuje Jiří Horský, ředitel společnosti Kordis JMK, která koordinuje systém v Jihomoravském kraji, patřící k nejlepším v zemi. Peníze na nápady se budou podle náměstka ministra dopravy shánět pro resort stále hůře. V úvahu přichází zvýšení silniční daně, stanovení vyšší sazby mýta pro kamiony s normou Euro 5 nebo navýšení poměru spotřební daně. Akcelerovat výstavbu by měly změny zákona o zadávání veřejných zakázek a změny vyvlastňovacího zákona. Petr Weikert weikert@mf.cz FOTO Hynek Glos, Anna Vacková (E15)

85 85 Euro setkání report Hospodářství jako ze škatulky Turecko se chce do deseti let dostat mezi deset nejsilnějších ekonomik světa. Potenciál skýtá i pro české podnikatele Zatímco v Turecku stačí šest dnů k rozjetí byznysu, v České republice to trvá bez čtyřiadvaceti hodin tři týdny. O turecké ekonomice dávno neplatí někdejší klišé. Země je sedmou největší ekonomikou v Evropě a sedmnáctou na světě. Obchodování s Tureckem bylo tématem konference, která se uskutečnila v rámci 55. mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně ve spolupráci se Svazem průmyslu a obchodu České republiky. Generálním partnerem konference byla banka HSBC. Turecko patří mezi prioritní země české ekonomiky a českých exportérů a je pro nás obrovskou šancí nejen pro přímý obchod. S tureckými podnikateli se dá jít do Ruska, na Balkán a do dalších států, uvedl Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Loni dosáhl hrubý domácí produkt Turecka přibližně 800 miliard dolarů. Očekává se, že letos poroste turecká ekonomika o čtyři a v roce 2014 o 4,5 procenta. Hlavními tureckými exportními sektory jsou textilní, automobilový a chemický průmysl, výroba železa a oceli, malé elektrické spotřebiče, léčiva, palivo či dopravní stroje. Turecko dováží zejména stroje, chemikálie, polotovary, paliva a dopravní zařízení, přičemž jeho hlavními obchodními partnery ŠANCE JE V ENERGETICE. Částka vyčleněná na rozvoj energetiky skýtá možnosti pro rozvoj spolupráce s českými podniky, prohlásil Mustafa Sever, první náměstek ministra hospodářství Turecké republiky. jsou Evropská unie, Rusko a USA. Turecko je podle ministra průmyslu a obchodu v demisi Jiřího Ciencialy významným partnerem Česka. V loňském roce vzrostl náš obchod oproti roku 2000 více než jedenáctkrát. Tento příznivý vývoj pokračuje i letos, kdy hodnota česko-tureckého obchodu zřejmě poprvé přesáhne hranici tří miliard dolarů, tvrdí ministr. Podle zdrojů Ankary dosáhly dosavadní investice 41 tureckých firem v Česku 96 milionů dolarů. Tyto podniky vytvořily zhruba tisíc pracovních míst. Naopak 47 českých firem, jež působí v Turecku, investovalo mezi lety 2002 až 2012 až 548 milionů dolarů. Turecko nezastírá, že má ambice. Naším cílem je dostat se do roku 2023 mezi deset nejsilnějších ekonomik světa s ročním HDP ve výši dvou bilionů dolarů. Součástí plánu je, že náš vývoz dosáhne hranice 500 miliard dolarů, tvrdí Mustafa Sever, první náměstek ministra hospodářství Turecké republiky. Zemi však čeká ještě hodně práce. Velké plány máme v energetice, dopravě a IT. Pouze v těchto třech sektorech plánujeme investice ve výši 130 milionů dolarů. Částka vydělená na rozvoj energetiky skýtá velký potenciál pro rozvoj spolupráce s českými podniky, poznamenal Sever. Jak uvedl Samuel Lippitt, ředitel exportního financování HSBC Bank, většina projektů banky v Turecku zůstává v energetice. V sektoru se zabýváme hlavně korporátním úvěrováním, v budoucnu se ale chceme soustředit také na projektové financování, to znamená strukturované půjčky, dodal. Dáša Hyklová hyklova@mf.cz INZERCE A

86 86 Euro října 2013 global 86 BITCOIN Tvrzení, že virtuální měna je hlavním pilířem nelegálního obchodu a bez tohoto byznysu se neudrží, padlo 92 VENEZUELA Syn kubánských emigrantů Osmel Sousa vybudoval byznys s půvabem, díky němuž Venezuelanky vládnou soutěžím krásy stejně jako Brazilci fotbalu Podvod, nebo revoluce? Konec nelegálního drogového byznysu pod značkou Silk Road může virtuální měnu bitcoin značně posílit Virtuální měna s názvem bitcoin na sebe začátkem října strhla velkou pozornost. Za poslední rok to bylo už poněkolikáté a stejně jako v předchozích případech následovala názorová přestřelka mezi početným jádrem odpůrců a bytostnými zastánci tohoto kyberplatidla. Tentokrát byl důvod jednoznačný: internetový obchod Silk Road skončil krátce poté, co americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) zatkl jeho provozovatele. Podle odhadů totiž více než dvě třetiny byznysu na tomto digitálním tržišti tvořil obchod s drogami. Pozornost se téměř okamžitě stočila na bitcoin, neboť ten zde figuroval coby hlavní platební nástroj. FBI prý zabavila 3,6 milionu bitcoinů. Drtivý úder, který američtí vyšetřovatelé zasadili jednomu z nejnebezpečnějších nelegálních online tržišť, však v případě bit coinu neznamenal vůbec žádnou katastrofu. Navzdory spekulacím a tragickým prognózám ohledně další existence této měny se nyní s odstupem času ukazuje, že pro další fungování bitcoinu se nemohlo stát nic lepšího. ZAPOMEŇTE NA TĚŽBU Bitcoin funguje od roku 2009 a jeho princip není úplně snadné pochopit ani vysvětlit. Jednou z nejvíce oceňovaných výhod je anonymita. Jinými slovy, lze jen velmi těžko a za určitých okolností dokonce vůbec ne zjistit, kdo komu platí. Taková peněženka, do které nevidí finanční ani jiné úřady. Pro nelegální byznys v podobě zbraní nebo už zmíněných drog tedy vysoce ceněný partner, což momentálně vytváří na pověsti bitcoinu asi největší škraloup. Jakkoli jsou přitom jeho pozitiva nesporná. Bitcoin pracuje na základě počítačového algoritmu. Ten lze pro zjednodušení chápat jako pravidla hry, ke které je možné obchodování s bitcoiny přirovnat. Pravidla přesně určují kdy, komu a kolik bitcoinů bude postupně z celkového množství 21 milionů bitcoinů rozděleno. Získat je lze tím, že zájemce poskytne část výkonu svého počítače systému, na kterém tato virtuální měna funguje. Za tuto službu jsou dobrovolníci majitelé počítačových kapacit odměňováni. Někdy se tomu rovněž říká, že bitcoiny lze těžit, i když reálně o žádnou těžbu nejde. Stačí si do svého počítače nainstalovat příslušný software, čímž dojde k poskytnutí části kapacity. Čím více počítačů, tím větší bezpečnost. Pravidla hry, tedy zmiňovaný algoritmus, jsou totiž napsána tak, že změnit je může jen nadpoloviční většina poskytovatelů výkonu celé sítě, což je vzhledem k obrovskému množství lidí zapojených v současné době do systému vyloučeno. Jelikož počet zájemců, kteří se s vidinou bitcoinového výdělku připojují do sítě, roste výdělek tedy počet bitcoinů, které lze vytěžit se postupně zmenšuje, zatímco jejich cena roste. Autorství algoritmu, na kterém celý platební systém stojí, se přičítá jakémusi Satoši Nakamotovi a dodnes se spekuluje,»

87 87 bitcoin global PENĚŽENKA NA BITCOINY. K průkopníkům virtuální měny v Česku patří Marek Palatinus. Jeho poslední projekt představuje vytvoření zabezpečené peněženky na bitcoiny. Má zamezit hackerským útokům, jimiž už piráti odcizili stovky tisíc bitcoinů a výrazně tak poškodili pověst této měny. FOTO Tomáš Novák

88 88 Euro října 2013 global bitcoin DIGITÁLNÍ TREZOR. Zabezpečená peneženka na bitcoiny Marka Palatinuse vypadá jako USB klíčenka. BITCOIN JAKO MINCE. Na trhu jsou i bitcoinové peněženky v podobě skutečných mincí. Každá z nich však v sobě ukrývá paměťovou kartu, na které je virtuální měna uložena.» zda jde o skutečnou osobu, nebo spíše skupinu vývojářů. Suma v podobě bitcoinů, kterou je možné takto inkasovat, tedy neustále klesá. Je třeba zohlednit, že hodnota bitcoinů získaných běžným počítačem je v současné době nižší než cena spotřebované elektřiny. Nyní se mezi ty, již dali systému k dispozici výkon svého počítače, rozděluje v průměru každých deset minut 25 bitcoinů. Při spuštění systému v roce 2009 to byl dvojnásobek. Tento pokles potrvá až do chvíle, než se rozdělí všech 21 milionů bitcoinů, což má být asi v roce Už ale někdy v roce 2040 bude objem nově rozdělovaných bitcoinů tak malý, že právě tento rok bývá označován za dobu, kdy jich v systému bude už konečná suma. Aktuálně jich je mezi lidmi rozděleno 11,8 milionu. Celková hodnota bitcoinů v oběhu atakuje hranici 1,5 miliardy dolarů. A s těmi je možné dále obchodovat. Kdo totiž nechce těžit, může si bitcoin koupit. VELKÁ ZKOUŠKA V úterý 1. října stál jeden bitcoin 127 dolarů, jak ukazují data ze slovinské bitcoinové burzy Bitstamp. Následující den se na veřejnost dostaly zprávy o zásahu FBI a konci obchodu Silk Road. Cena bitcoinu ihned spadla na 103 dolarů. To, co se stalo, je pro bitcoin obrovské pozitivum, prohlásil pro Businessweek ihned po zveřejnění zpráv o zásahu FBI Fred Ehrsam, zakladatel bitcoinové peněženky Coinbase, což je jeden z webů, přes které lze nakupovat, prodávat či přijímat bitcoiny. Konec Silk Road je pro bitcoin velkou zkouškou, přidal se Jerry Brito, šéf výzkumného programu na George Mason University, který se zaměřuje na studium této měny. Odborníci tvrdili, že pokud se trh s bitcoiny po zavření Silk Road rychle vzpamatuje, rozbije to argumenty všech kritiků, kteří tvrdí, že jakmile nebude možné za ně pořídit kokain, zájem o tuto měnu opadne. Stalo se v současné době je bitcoin na 123 dolarech, kyberměna tak dokázala umazat většinu předchozí ztráty. Tvrzení, že bitcoin je hlavním pilířem nelegálního obchodu a bez tohoto byznysu se neudrží, padlo. POHÁDKOVÉ BOHATSTVÍ Zkraje letošního ledna bylo možné pořídit bitcoin za 13 dolarů, což v přepočtu vychází zhruba na 244 korun. Nyní se kurz pohybuje okolo 123 dolarů. Kdo v lednu nakoupil za tisíc korun, vydělává nyní devítinásobek. Jedná se opět o ceny vycházející z dat burzy Bitstamp. Speciální burzy fungují jako směnárny, lze na nich bitcoiny nakoupit, prodat i směnit například za eura nebo dolary. Jejich počet s rostoucím zájmem obchodníků o tuto měnu roste. Každá z burz zároveň nabízí jinou cenu bitcoinu, již určuje nabídka a poptávka na dané burze. V médiích se ve většině případů prezentují data z japonské burzy Mt.Gox, která je považovaná za největší na světě. Zároveň ale patří k nejdražším. Začátkem září psal deník Washington Post o tom, jak si uživatelé na bitcoinovém diskusním fóru stěžují, že vyměnit své bitcoiny třeba FOTO Tomáš Novák

89 89 bitcoin global INVESTICE ROKU, NEBO HAZARD? Vývoj ceny bitcoinů (v USD za jeden bitcoin) Leden Zdroj: Bitstamp.net za dolar trvá na Mt.Gox neúměrně dlouho. Někteří nevydrželi čekat, výjimkou nebyla doba v délce několika týdnů. Raději si za své peníze nakoupili u Mt.Gox zpět své bitcoiny, byť s částečným prodělkem, převedli je na jinou burzu, což bylo možné okamžitě, a u konkurenční burzy pak následně směnili a inkasovali peníze za bitcoiny mnohem rychleji. Jestliže takto postupovalo větší množství lidí, poptávka po bitcoinech na Mt.Gox šla nahoru, stejný směr pak logicky kvůli zvýšené poptávce nabrala i cena a odpověď na otázku, proč ceny na Mt.Gox patří k nejvyšším, je na světě. O důvodech, proč je Mt.Gox při proplácení bitcoinů pomalá, lze jen spekulovat. Burza prý vede několik soudních sporů, které mohou blokovat její likviditu. Jsou to ovšem jen spekulace. ZATÍM NESTABILNÍ Bitcoin se zatím neustálil na nějaké stabilní hodnotě a cenové výkyvy v řádech desítek procent nejsou výjimkou, což mnozí považují za jeho hlavní nevýhodu. Postupem času na něm bylo možné pohádkově zbohatnout, ale také prodělat. Kdo však nepodléhá momentálním náladám trhu, drží své bitcoinové jmění a neprodává okamžitě poté, co klesne cena, rozhodně netratí. Spekulanti, kteří čekají na události typu Silk Road, aby ihned skoupili bitcoin s vidinou jeho následného růstu, kdy měna bude korigovat předchozí panické výprodeje, existují na každém trhu. Jedná se tedy o běžné výkyvy, byť v případě bitcoinu o řád vyšší než třeba u jiných investičních komodit. Letos v dubnu dosáhla měna svého rekordu, když cena za jeden bitcoin vystoupala (dle burzy Bitstamp) na 229 dolarů. Tehdy se bitcoin naplno nastěhoval do médií, neboť si získal obrovskou pozornost. V drtivé většině byl tento výkyv prezentován jako jas-» INZERCE A

90 90 Euro října 2013 global bitcoin PROVĚŘIL BITCOIN. Ross William Ulbricht, provozovatel drogového online tržiště Silk Road, byl zatčen a jeho byznys skončil. Odstartoval tak další diskuse o budoucnosti bitcoinu, kterým se na Silk Road platilo. Policie ve spolupráci s FBI a žalobci vystopovala 29letého Rosse díky tomu, že se jim podařilo dostat do systému, na kterém Silk Road funguje a o kterém se tvrdí, že je spolehlivě anonymní.» ný důsledek situace na Kypru. Tam jen krátce předtím došlo k náhlému zdanění vkladů v bankách a střadatelé ztratili na několik dní přístup ke svým penězům. I ti největší důvěřivci tehdy pochopili, že o své úspory mohou snadno přijít a nemusejí je o ně připravit jen podvodníci, ale také politici, kteří stiskem klávesy zkonfiskují vklady, napsala tehdy ve svém komentáři šéfka analytické společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Jen několik dní po kyperské anabázi bitcoin vystřelil na svou rekordní hodnotu a analytici měli jasno lidé hledají pro své finance bezpečný přístav a nacházejí bitcoin. Ve stejné době, kdy se na Kypru zdanily bankovní vklady, se ovšem stala ještě jedna důležitá událost. A právě ta byla podle některých expertů hlavním motorem růstu ceny bitcoinu. Americký úřad pro finanční kriminalitu FinCEN (Financial Crimes Enforcement Network) tehdy v podstatě označil platbu bitcoiny za legální transakci, když posvětil fungování bitcoinových burz s tím, že musejí plnit stejná pravidla jako burzy ostatní. Kritici bitcoinu tak dostali další úder. Těch bylo ale během letošního léta víc. V srpnu federální soud v Texasu označil bitcoin za měnu jako každou jinou. Jediné omezení, které bitcoin má, je v podstatě pouze v tom, kdo ho akceptuje jako měnu, uvedl texaský soudce Amos Mazzant. Stejně tak označilo bitcoin za seriózní měnu německé ministerstvo financí s tím, že ji v budoucnu hodlá danit. KONEC CENTRÁLNÍCH BANK Hlavní výhodou měny je podle zastánců spíše než anonymita, kterou navíc dle některých výzkumů lze prolomit, skutečnost, že představuje alternativu k současným platebním systémům a jednoznačně vede ke snížení transakčních nákladů při online obchodo- INZERCE A

91 91 bitcoin global 11,8 milionu bitcoinů v hodnotě zhruba 1,5 miliardy USD je nyní v oběhu, každých 10 minut se generuje na 25 nových. Poslední z celkem 21 milionů bitcoinů se má do oběhu dostat až v roce FOTO Profimedia.cz vání. Měna nepotřebuje centrální autoritu, jež by na ni dohlížela a případně ji regulovala. Objem této měny v oběhu je jasně dán, nehrozí žádné dodatečné emise, jež by ji znehodnocovaly. Nelze se proto divit, že nejvíc nenáviděný je bitcoin právě mezi centrálními bankéři. Evropská centrální banka dokonce varovala, že se může jednat o podvod a že bitcoin by mohl být pyramidovou hrou. Její argumenty však někteří analytici označili za vágní s tím, že ECB pouze zastrašuje potenciální zájemce. Čím více uživatelů, tím větší síla bitcoinu a tím menší vliv budou centrální banky mít. Spiklenecké teorie zase mluví o tom, že bitcoin byl vyvinutý americkou vládou, aby mohla lépe potírat nelegální byznys. Nyní se prokázalo, že bitcoin dokáže fungovat legálně. Díky rychle rostoucí komunitě uživatelů si musí této novinky všímat stále více úřadů. Bitcoin vlastní stovky tisíc lidí. V současné době jej akceptují k placení tisíce obchodů. Projekt se uchytil i v zemích, u kterých to na počátku čekal málokdo. Například v Izraeli nedávno oznámila největší zásilková služba, že začne akceptovat bitcoiny. Vznikl i bitcoinový fond, který chce na klasickou burzu. Finišuje výroba prvních bankomatů na bitcoiny. Také v Česku se bitcoinová komunita pomalu rozrůstá. I zde jsou již první obchody akceptující tuto měnu. Nelze už tedy pochybovat o tom, že bit coin má svou budoucnost. Virtuální měna však bude muset ještě bojovat s nedostatky, které poškozují její pověst. Jde zejména o neustálé útoky hackerů a jejich snahu elektronické peníze ukrást. Pověst je přitom pro důvěru lidí v bitcoin tím nejzásadnějším. Petra Pelantová pelantova@mf.cz INZERCE A

92 92 Euro října 2013 global Venezuela Mozek Miss Venezuela Syn kubánských emigrantů vybudoval byznys s půvabem, díky němuž Venezuelanky vládnou soutěžím krásy stejně jako Brazilci fotbalu Plavovlasá studentka sociální komunikace Migbelis Castellanos, která minulý týden vyhrála finále Miss Venezuela, bude jistě patřit k favoritkám titulu světové královny krásy. Je to díky okouzlujícímu zářivému úsměvu, tělesným proporcím dle modelu Barbie nebo snad nespoutané hřívě vlasů? Nikoli. Může za to mozek. Bude to znít misogynsky, ale ten mozek je mužský. Patří Osmelu Sousovi. Tento 67letý Kubánec, který jako kluk s rodiči emigroval krátce po převratu Fidela Castra a který dlouhá léta šéfuje soutěži Miss Venezuela, má na podobu své adoptované vlasti zásadní vliv. Významem jej přebíjí jen v březnu zesnulý prezident Hugo Chávez, který pomocí znárodňování a zisků z bohatého exportu ropy začal v republice budovat socialismus 21. století. Sousa zajistil, že Venezuela kromě nevábné mazlavé hmoty může k vývozu nabídnout i další produkt ženskou krásu. Právě on v tomto oboru stvořil supervelmoc. Zajistil Venezuelankám pověst nejpohlednějších žen, na kterou mu daly opakovaně štempl všemožné globální soutěže půvabu. Na Miss Universe vyhrály již šestkrát, na Miss World také šestkrát, stejně jako na Miss International a jedna uspěla i na Miss Earth. Žádný jiný stát se takovým výsledkům ani nepřibližuje. V tomto odvětví Venezuela dominuje podobně jako Brazílie fotbalu a místní jsou na to náležitě pyšní. I když by mnozí z nich Sousovu roli rádi upozadili. ČICH NA VÍTĚZSTVÍ Naši vlastenečtí machové nesou těžko, že za venezuelskou hlavní chloubu může proticastrovský emigrant z Kuby, který je navíc gay, říká caracaská psycholožka a známá feministka Gioconda Espinová. Stačilo, aby emigroval na Portoriko, do Argentiny nebo Brazílie a dominovaly by světu ony, dodává dáma, která jinak srovnává výběr královny krásy s dražbou dobytka. Proč má jeden muž až tak magický vliv? Původní profesí ilustrátor se zálibou v baroku se k Miss dostal na počátku 70. let. Od návrháře večerních rób pro finalistky rychle stoupal v hierarchii soutěže a od roku 1981 je jejím prezidentem. Stal se nezpochybnitelným PYGMALION. Osmel Sousa, kterému se po antickém sochaři zamilovaném do vlastního díla přezdívá Pygmalion, se stal nezpochybnitelným carem krásy, který udává trendy nejen Venezuele, ale díky globálním soutěžím Miss doslova celé zeměkouli. carem krásy, který udává trendy nejen Venezuele, ale celé zeměkouli. Módní návrhář Gionni Straccia patří mezi tucet vyvolených, kteří v utajení chystají národní vítězky na mezinárodní souboje. Popisuje, jak Sousa, kterému se po antickém sochaři zamilovaném do vlastního díla přezdívá Pygmalion, modeluje podle svých představ nejpohlednější stvoření planety. Má čich na vítězství a skvělé oko na detaily. Vždy správně odhadne, jaký účes dívce nejvíce sedne, do jakého odstínu má být opálená, jakou barvu šatů by měla zvolit. Není to žádný diktátor, poslouchá i mínění svých spolupracovníků a také samotných děvčat. Ovšem pravda je, že právě ony nakonec nejvíce dají právě na Osmela. Mluví pro něj úspěchy jejich předchůdkyň, popisuje 42letý muž, který už 15 let navrhuje garderobu pro venezuelské favoritky. Nutno dodat, že pro rozjetí úspěšné fabriky na miss měl Sousa v rasově smíšené zemi, kde se najdou modrooké blondýnky stejně jako ebenové krasavice, rozhodně lepší základnu, než kdyby ji chtěl nastartovat dejme tomu v etnicky unifikovaném Mongolsku. Navíc ve Venezuele, podobně jako jinde v Latinské Americe, mají volby nejhezčí dívky dlouhou tradici. Od nepaměti se vybírají během karnevalů. KRÁSA NA MÍRU Sousa si jako významného spolupracovníka přizval skalpel. Nijak se nerozpakuje po-

93 93 Venezuela global FOTO Profimedia.cz sílat svoje princezny pod nůž, aby byly ještě půvabnější. Straccia přiznává, že mezi venezuelskými aspirantkami na titul miss není ani jedna, která by si nelehla lékaři pod kudlu. Sousa už je alergický na dotazy o plastických operacích. Není to soutěž přírody, ale krásy. Věda existuje, aby ji pomáhala zdokonalovat. Na tom není nic špatného, řekl před lety v jednom z řídkých novinových rozhovorů. Osmel Sousa zajistil, že Venezuela kromě nevábné mazlavé hmoty může k vývozu nabídnout i další produkt ženskou krásu. Ta argumentace má smysl, když si uvědomíme, že nad umělými zásahy člověka do díla přírody, jako jsou rovnátka nebo barvení vlasů, se nijak nepodivujeme. Jenže když jsou takové zákroky přípustné i u těch nejvzhlednějších, proč by své vizáži nemohly pomoci i méně obdařené slečny, že? Zvlášť když tři z pěti venezuelských děvčat sní o tom, že jednou na pódiu dostanou šerpu s nápisem Miss Venezuela. Kult krásy v zemi nezná příjmových hranic. Z estetických zákroků se stal ohromný byznys, z kterého netyjí jen plastičtí chirurgové, ale i banky, které na billboardech a reklamách v novinách ženám slibují půjčky na zvětšení poprsí. Díky tomu, že si klientky výstřih mohou naplnit na splátky, jsou plastiky dostupné i obyvatelkám chudých slumů. Podle 38letého doktora a mluvčího tamní Komory plastických chirurgů Andrése Eloye Sota plastické operace stojí ve Venezuele čtvrtinu toho co v USA. Ročně si tam proto nechá upravit ňadra podle minimálních odhadů 35 tisíc žen. I poukázky na předělání nosu, odstranění vrásek či odsátí tuku patří k oblíbeným narozeninovým dárkům. A to nejen pro dámy. Diktátu estetična podléhají i muži a nechají odborníky, aby jim vytvarovali třeba pekáč buchet na břiše. TRÉNINK JAKO NA OLYMPIÁDU Ale zpátky na mola globálních soutěží, kde by pouze vyřezání dokonalé postavy k triumfu nestačilo. Miss čtyři měsíce předtím, než odjede ke světovému finále, dostává tvrdý trénink. Piluje angličtinu, má kurzy rétoriky, cvičí, trénuje chůzi, zkouší se různé účesy a oblečení. Zkoušky hermeticky uzavřeme, aby se nic nevyzradilo, líčí Straccia proces, který připomíná přípravu sportovce na olympiádu. Naší snahou je rozvinout její vnitřní energii v atomovou bombu, dodává. Podle něj jsou Venezuelanky mnohem lépe připraveny než ostatní a nevyhrávají mezinárodní finále ještě častěji jenom proto, že organizátoři vítězství jednotlivých států vyvažují. Sousa, který se snaží držet své soukromí a značný majetek v tajnosti, dokázal Venezuelu pro krásu nadchnout. A jeho základna potenciálních miss se stále rozšiřuje. Díky nespočetným modelingovým školám ve všech městech, kde se dívky za velké peníze učí správně usmívat a nakrucovat před kamerou, tu existuje armáda dívek, kterým nečiní potíže ladně se procházet v deseticentimetrových podpatcích a bikinách po molu. Vzhled má ovšem ve Venezuele i ekonomickou hodnotu. Hlavně děvčata z nižších vrstev vidí i jen účast v národním finále jako trampolínu k úspěchu. Například k hereckým možnostem v telenovelách, vysvětluje Straccia, proč jsou soutěže krásy v jeho vlasti takový fenomén. Vzorem je vicemiss z roku 1975 María Conchita Alonsová, která prorazila i v USA. Bylo to sice jen pár štěků v béčkových filmech, ale přece jen v Hollywoodu. Miss Universe z roku 1981 Irene Sáezová se pro změnu dala na politiku. Jako starostka caracaské čtvrti Chacao byla protikandidátkou Huga Cháveze v prezidentských volbách roku 1998 a pak několik let sloužila jako opoziční guvernérka státu Nová Sparta. Pro ně, stejně jako stovky půvabných hvězdiček z reklam či telenovel, je Osmel Sousa jejich Pygmalionem, na kterého nedají dopustit. Tomáš Nídr spolupracovník redakce INZERCE A

94 94 Euro října 2013 hyde park 94 EVROPSKÁ UNIE Vystoupení z EU vůbec nemusí být jednostranným krokem s fatálními důsledky, jimiž jsme stále strašeni, argumentuje Václav Klaus a kolektiv autorů IVK v právě vydané knize Česká republika na rozcestí Čas rozhodnutí 96 FINANČNICTVÍ Na rozdíl od Západu zpomalení ekonomiky v Česku přitlumilo i alternativní způsoby financování, mezi které patří i faktoring 97 PRÁVO & BYZNYS Využije Česko příležitost a upraví v návaznosti na výhrady Evropské komise k procesu EIA svůj systém povolování staveb v souladu s nejlepšími standardy, nebo bude jen záplatovat? Česká republika na rozcestí Čas rozhodnutí Co se dá udělat s naším vztahem k EU? Lze z ní vystoupit Zastáváme-li dostatečně silně názor, že Česká republika potřebuje ke svému životu zásadní změnu transformaci dosavadního zkostnatělého, paternalistického, přeregulovaného a k neefektivitě vedoucího systému, který jsme částečně převzali či nám byl vnucen Evropskou unií a částečně je výsledkem našich vlastních chyb a nedostatků snadno dojdeme k závěru, že takové změny s naším členstvím v současné EU slučitelné nejsou. Evropská unie přes veškerou, na první pohled eufemistickou rétoriku je rigidní byrokratickou konstrukcí, jejímž faktickým smyslem je sjednotit Evropu pod vedením tradičních evropských velmocí, především Německa a Francie, a tím jim navrátit jejich ztracenou pozici prvořadých světových mocností. Evropská pravidla a institucionální a právní rámec nikoli náhodou odpovídají tradici a potřebám těchto určujících hybatelů evropské integrace. Vypracovat a uskutečnit proces vystoupení pro zemi, jako je naše, by mohlo být velmi přínosným experimentem, který EU nutně potřebuje. Za iluzorní považujeme představu, že lze vytvořit nějakou koalici obdobně smýšlejících zemí a prosadit v EU zevnitř zásadní změny, které bychom nutně potřebovali my, ale jež neodpovídají zájmům a prioritám určujících velmocí. Naopak, členství v EU u nás petrifikuje systém, který činí neschopnými konkurence a zaostávajícími nedávno ještě nejvyspělejší země světa. Je tudíž ještě daleko více nevhodný pro nás, tedy pro zemi snažící se dohonit zpoždění za vyspělým světem, které jí zanechal komunismus. Potřebujeme radikálně deregulovat náš ekonomický systém a vrátit podnikání ztracenou svobodu, neboť jedině tak můžeme být dlouhodobě konkurenceschopní. Považujeme za iluzi, že bychom právě o tom byli schopni přesvědčit své partnery v Evropské unii. V jejich zájmu není zásadní zlepšení naší konkurenceschopnosti, které by mohlo ohrozit postavení některých jejich firem na evropském a světovém trhu. Podnikat nějaké radikální reformy na evropské úrovni v zájmu našich evropských politických partnerů není. Jsou příliš vrostlí do nefunkční atmosféry sociálně-tržního hospodářství, do systému korupčních dotací, tripartit, dohod sociálních partnerů. Mají svůj klientský elektorát, který pravidelně zásobují měkkými pe-

95 95 Evropská unie hyde park FOTO archiv / ILUSTRACE Vojtěch Velický nězi z veřejných zdrojů, ať již evropských nebo domácích. Dosavadní zkušenost nás naučila, že jakákoli změna přichází v Evropě pouze pod enormním tlakem zcela evidentní krize, a ještě je to obvykle změna k horšímu. Opájet se proto iluzemi o realizaci evidentně nezbytných změn a reforem, diskutovat o tom, a přitom se tvářit, že je něco takového u nás při zachování našeho členství v dnešní EU vůbec možné, je evidentně nesmyslné. Naše členství v EU je základní překážkou, která brání jakémukoli smysluplnému pohybu vpřed. Je závažím, které nás pevně poutá k potápějícímu se kolosu, neschopnému reflexe a změny. Ke kolosu, který své přínosy dávno vyčerpal a nyní se stává zátěží i pro ty nejvyspělejší, jako je Německo a sever Evropy, jimž doposud sloužil. Proto je třeba otevřeně říci, že bez zásadních změn v Evropské unii není námi požadovaná kritická masa změn dosažitelná. V žádné zásadní systémové změny ve fungování EU nelze doufat ani je žádným způsobem prosadit. Proto je nutné vypracovat i strategii a taktiku našeho vystoupení z EU. Tato slova u nás i v Evropě znějí stále, přes všechny její evidentní neúspěchy, jako svatokrádež a rouhání vyvolávající děs. Jak bychom mohli z EU odejít, když ležíme v samém středu Evropy, když jsme s našimi partnery a především sousedy propojeni nesmírně širokými a pevnými vazbami a když se tři čtvrtiny našeho zahraničního obchodu realizují se zeměmi EU? Neustále nám všichni tvrdí, že bychom o to vše přišli, že bychom byli izolováni, uzavřeni, bez přátel a spojenců, bez trhů atd. Vnucuje se nám tak představa, že by s námi v případě našeho vystoupení Evropská unie zacházela jako Sovětský svaz s Albánií čekala by nás izolace, nepřátelství, blokáda. To všechno jsou nesmysly a strašení. I mnoho osvícenějších lidí v EU si začíná uvědomovat, že jednotlivé členské země nutně potřebují větší flexibilitu a prostor pro často bolestné hledání svých vlastních cest z krize, že dosavadní bruselské glajchšaltování všeho a všech nikam nevede. Evidentní je to v případě nešťastných jižních zemí eurozóny, jichž by se dnes většina lidí na severu Evropy ráda zbavila, jenom kdyby věděla jak a kdyby se nebála důsledků tohoto kroku. Vystoupení bankrotující země z eurozóny, či dokonce z Unie otevírá pro její partnery skutečně řadu nesmírně obtížných rizik. Vypracovat a uskutečnit proces vystoupení pro relativně stabilní, byť neprosperující zemi, jako je naše, by však mohlo být velmi přínosným experimentem, který Evropská unie nutně potřebuje. Vůbec nejde o emoce a trestání vystupující země. Všem podobným věcem je třeba se zásadně vyhnout a zachovat maximum pozitiv, která evropská integrace dosud přinesla. Stále a všem připomínejme příklad rozdělení Československa, který je v tomto ohledu mimořádně dobrou inspirací. V roce 1990 nikdo nevěděl, jak konkrétně transformovat komunismus, a bylo tedy jen dobře, že se komunistický blok rozdělil a každý ze států to zkusil po svém. Totéž dnes platí pro systémovou změnu eurokapitalistického společenství. Vystoupení z EU proto vůbec nemusí být jednostranným krokem s fatálními důsledky, jimiž jsme stále strašeni. Naopak, může být v oboustranném zájmu a může proběhnout kooperativně. Vyjednat způsob a podmínky našeho vystoupení z EU je nepochybně racionálnější projekt než doufat v prosazení radikálních změn, které bychom nutně potřebovali, na evropské úrovni. Samotný fakt, že by nějaká země EU opustila, by měl zásadní pozitivní efekt na způsob, jakým EU dosud funguje. Byla by to příležitost, jak evropskou integraci obrodit, jak ji vrátit zpět na cestu vzájemně výhodné spolupráce suverénních partnerských zemí a jak eliminovat onen nedemokratický byrokratický moloch a jeho metody, které EU přivedly tam, kde nyní je. (Úryvek pochází z právě vydané knihy Česká republika na rozcestí Čas rozhodnutí, kterou napsal s kolektivem IVK) VÁCLAV KLAUS člen Vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE a profesor na téže fakultě

96 96 Euro října 2013 hyde park finančnictví Kam se ubírá faktoring? Na rozdíl od Západu zpomalení ekonomiky v Česku přitlumilo i alternativní způsoby financování Faktoring načal v České republice třetí desítku let svého fungování. Po svém vstupu na ještě československý trh v roce 1991 prošel celkem úspěšně porevolučním obdobím 90. let, zažil dynamický rozvoj po přelomu tisíciletí a dokázal se vypořádat i s razantním poklesem transakcí, který nastal mezi roky 2008 a Jaká je jeho současná pozice na finančním trhu a jak se bude tento produkt vyvíjet v dalších letech? První statistický výstup sestavila Asociace faktoringových společností České republiky (AFS) za rok Tehdejších pět zakládajících členů vykázalo obrat postoupených pohledávek ve výši 26,8 miliardy korun. Údaj o objemu prostředků poskytnutých klientům nebyl ještě uváděn, ale lze odhadnout, že se mohlo jednat zhruba o tři miliardy korun. V roce 2012 dosáhl obrat členských firem asociace 130,6 miliardy a do financování svých klientů měly zapojeno 16,6 miliardy korun. Oba ukazatele se tak během poměrně krátké doby dostaly zhruba na pětinásobek původních hodnot. Je ovšem třeba říci, že poměrně nerovnoměrně, s rokem 2009 jako hlubokým předělem. Zatímco ke stále rekordnímu výsledku v podobě téměř 134 miliard korun v roce 2008 spěl faktoringový trh dvouciferným meziročním růstem, z výrazného propadu zaznamenaného v roce 2009 se dosud ještě zcela nezotavil. V roce 2012 firmy sdružené v Asociaci faktoringových společností totiž vykázaly celkový objem faktoringových transakcí ve výši 131 miliard korun, což bylo v porovnání s předchozím rokem o pouhé 1,9 procenta více. Nelze ovšem pominout, že v loňském roce dvě společnosti ukončily na základě strategického rozhodnutí svých akcionářů v Česku činnost. Dosažený obrat tak představuje stále celkem slušný výsledek, neboť znamená, že v prostředí ekonomického poklesu byl v podstatě kompenzován odchod firem, které ještě v roce 2011 dosáhly v součtu tržního podílu kolem osmi procent. NENAPLNĚNÉ OČEKÁVÁNÍ Je tedy nepochybné, že z krátkodobého hlediska má ekonomická situace v Česku na další vývoj faktoringového trhu rozhodující vliv. Nyní je již zřejmé, že neplatí bez výjimky očekávání vzniklá na základě zahraničních zkušeností. Podle nich by zhoršený ekonomický vývoj měl naopak přinést poskytovatelům alternativního financování, mezi které faktoringové společnosti patří, zvýšený zájem o čerpání zdrojů na základě jimi nabízených produktů na úkor těch, které nabízejí banky. V malé ekonomice jako ta naše se výrazný pokles ekonomické aktivity provázený omezením investic a nižší spotřebou státního i soukromého sektoru musel projevit sníženou poptávkou po cizích zdrojích, která postihla všechny formy úvěrování, tedy i ty alternativní. Na druhou stranu lze konstatovat, že krize nevyvolala ve faktoringové komunitě žádné zásadnější otřesy, např. v oblasti rizik, a zmíněné odchody z trhu s ekonomickým vývojem v Česku bezprostředně nesouvisely. ČEKÁNÍ NA RŮST Pro nejbližší období tak lze očekávat, že faktoringový trh se může vrátit k dynamickému růstu, který pro něj byl typický do roku Zásadní podmínkou ovšem je, aby znovu začala růst celá ekonomika. Potvrzují to i výsledky členů AFS za první pololetí letošního roku. Zvýšení objemu faktoringových transakcí o pouhé 1,6 procenta v porovnání se stejným obdobím roku 2012 se blíží stagnaci. V rostoucí ekonomice se potom opět projeví i to, že český faktoringový trh není ještě zcela nasycen. Tzv. penetrace trhu se ve faktoringu posuzuje jako poměr objemu postoupených pohledávek k hrubému domácímu produktu v konkrétním roce. Zatímco v Česku dosáhl tento ukazatel loni hodnoty 3,41 procenta, ve většině západoevropských zemí s delší faktoringovou historií se zmíněný poměr pohybuje kolem deseti procent. Dalo by se tedy říci, že v krátkodobém horizontu faktoringové financování a ti, kdo jej poskytují, vyčkávají v celkem konsolidovaném stavu návratu ekonomického růstu, který by měl zvýšit zájem o externí financování a tím i o úvěrové produkty obecně. Vývoj na Západě naznačuje, že i z dlouhodobého hlediska jsou vyhlídky tohoto produktu příznivé a že rozhodně není přežitý, přestože jeho kořeny sahají až do středověku a ve své moderní podobě začal být v Evropě využíván krátce po 2. světové válce. Zvyšující se míra regulace, která v posledních letech stále více poznamenává fungování bankovního sektoru, přináší totiž pro faktoring příležitost a hrozbu současně. Hrozbu proto, že faktoringové společnosti jsou často součástí bankovních skupin, a nepřímo tak na ně dopadají regulatorní opatření týkající se jejich mateřských bank. To automaticky znamená zvýšené nároky na administrativu, jež vedou k růstu nákladů a omezování flexibility, která byla pro faktoring vždy typická. Současně se zvyšuje pravděpodobnost, že sama faktoringová činnost bude předmětem přímé regulace i v těch státech, kde zatím regulovaná není (Česko patří mezi ně) díky nadnárodním tendencím zabránit tzv. regulatorní arbitráži (přesun činností z regulovaných subjektů, např. bank, do účelově zakládaných entit, které regulaci nepodléhají). Nové příležitosti naopak může faktoringu přinést to, co je pro něj typické: postoupené pohledávky dávají vysokou míru kontroly nad aktivem, které zajišťuje poskytnuté financování. Což se bude postupně odrážet v nižších požadavcích na kapitál, jež v bankovnictví hrají stále větší roli. TOMÁŠ MORÁVEK ředitel ČSOB Factoring

97 97 právo & byznys hyde park Nová příležitost optimalizovat povolování investičních staveb Využije Česko příležitost a upraví v návaznosti na výhrady Evropské komise k procesu EIA svůj systém povolování staveb v souladu s nejlepšími standardy, nebo bude jen záplatovat? FOTO archiv / ILUSTRACE Vojtěch Velický Pokud dnes investor zamýšlí realizovat jakýkoli větší investiční záměr, musí se obrnit a připravit na kolečko nekončících řízení na úřadech. Aby totiž získal územní rozhodnutí a zejména stavební povolení, musí dostat zelenou i v řízeních zabývajících se vlivy investice na životní prostředí. Tato ekologická řízení jsou vedena na sobě nezávisle podle různých zákonů zakotvujících náročné požadavky evropských předpisů. Stačí navíc pouhá formální chyba úřadu a dokončená řízení je třeba opakovat. Systém je těžkopádný a neefektivní. Takový stav je úrodnou půdou pro obstrukce ze strany nevládních organizací, které toho využívají k blokování investic. To vše přispívá k tomu, že proces získávání všech nezbytných povolení trvá i několik let, což brzdí rozvoj infrastruktury v České republice. MARTIN KRAMÁŘ partner advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges NESPOKOJENÝ BRUSEL Aby toho nebylo málo, je možné, že již takto komplikovaný systém je navíc v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně se směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. posouzení EIA). Evropská komise proto zahájila s Českou republikou řízení o nápravě. Pokud se právní úprava nenapraví, hrozí sankce a potíže s čerpáním financí z evropských fondů. Nelze navíc odhadnout důsledky takového stavu pro již připravované investice. Existuje nebezpečí dalšího zpomalení jejich přípravy, či dokonce jejich úplného zastavení. Česko proto musí jednat. Česká republika zareagovala a navrhla řešení. Jeho podstatou je zejména zavedení tzv. environmentálního povolení vydávaného v novém řízení předcházejícím navazujícímu územnímu, resp. stavebnímu řízení. V řízení by se izolovaně posuzoval pouze vliv investice na životní prostředí podle zákona o posouzení EIA. Zavedla by se závaznost povolení pro navazující řízení. Jednou vydané povolení by se již nemohlo měnit. Povolení by navíc podléhalo samostatnému soudnímu přezkumu (stejně jako územní rozhodnutí a stavební povolení). Systém jako celek by se však zásadně nezměnil. Na první pohled se jeví navrhovaný koncept jako přitažlivý. Otázky spojené se životním prostředím se vyřídí již na počátku a systém bude efektivní. Zdá se však, že opak může být pravdou. Návrh totiž nebere v úvahu, že záměr se v navazujících řízeních průběžně mění, doplňuje a upřesňuje podle nově uplatňovaných připomínek a vstupů. Tím se mění i dopady návrhu na životní prostředí. Již vydané povolení by se tak vztahovalo k neaktuální podobě návrhu a proces vydávání by bylo třeba zopakovat. Navržené řešení tak nemusí uspokojit Evropskou komisi, která právě v popsaném ohledu spatřuje rozpor s evropským právem. Vedle toho se zdá, že by další fáze povolovacího procesu se samostatným soudním přezkumem dále prodloužila a zkomplikovala již tak dlouhý a složitý proces, v rámci kterého jsou běžně opakovány ty samé námitky ve více různých fázích. To je závažné zejména za stávající situace, kdy soudní přezkum v případě jakékoli vady vede automaticky ke zrušení rozhodnutí a opakování velké části předchozího řízení, respektive kdy zpochybnění výsledků jedné fáze může zpochybnit i výsledky fáze navazující, která je v době soudního rozhodnutí v rámci přezkumu již zpravidla ve velmi pokročilém stadiu, či dokonce ukončená. ZAHRANIČNÍ INSPIRACE Pokud by Česká republika chtěla uvést právní úpravu do souladu s evropským právem, a navíc systém skutečně zefektivnit, stačilo by se inspirovat za hranicemi. Rakousko například kompletně propojilo jednotlivá řízení. V úvahu tak může připadat spojení některých řízení do územního řízení anebo zavedení jednoho řízení zahrnujícího územní, stavební i ekologická řízení. Propojením by se systém zjednodušil a zpřehlednil. Odpadla by řada opakujících se úkonů. Žadatel by navíc mohl podat žádost, kterou by mohl v návaznosti na připomínky úřadů a nevládních organizací průběžně měnit, a nebyl by tak nucen podávat nové žádosti. Zakotvily by se i mechanismy standardizace určitých úkonů, což by vedlo ke snížení počtu formálních pochybení ze strany úřadů a zabránilo procesním obstrukcím. Řízení by koordinoval pouze jeden odpovědný úřad, který by však musel při svém rozhodování přihlížet k výstupům ostatních dotčených úřadů. Snížil by se i počet prováděných přezkumů. Navíc, pokud by soud shledal vady v povolení, zrušil by pouze jeho konkrétní vadnou část. Úřad by pak neopakoval celé řízení, ale pouze jeho chybně provedenou část. Systém by se tak zefektivnil. Pro veřejnost by byl průhlednější a pro investory rychlejší a úspornější. Vhodné nastavení systému by rovněž zachovalo nezbytnou úroveň požadavků na ochranu životního prostředí. Česká republika má na výběr, jak postupovat a využít příležitosti ke koncepční změně povolovacích řízení. Její rozhodnutí ovlivní zásadním způsobem investiční dění v následujících letech. Může být buďto zemí pro investory přívětivou a konkurenceschopnou, anebo zemí, která bude investory odrazovat a nechá je, ať se utápějí v neefektivitě systému.

98 98 Euro října 2013 light 98 OCHRANA PŘÍRODY Denně se globálně použije podle odhadů něco mezi 500 biliony a jedním trilionem plastových obalů. Řešení vypadá snadno: recyklovat, anebo zakázat jejich výrobu. Jednoduché to však ani trochu není 104 GASTRONOMIE Palírna Jack Daniel s po většinu své existence připravovala speciální série. Tou zatím nejexkluzivnější je Single Barrel 106 RESTAURACE BABIČČINA ZAHRÁDKA Průhonický projekt, který zpočátku každý považoval za nonsens, se má kupodivu více než dobře k světu Květiny, které nevadnou V zemích třetího světa se zrodila myšlenka, jak proměnit odpad ve výnosný byznys. Plasty už nemusejí být jenom na obtíž VMetropolitním muzeu umění v New Yorku se loni uskutečnila výstava s názvem Rekonfigurace africké ikony ódy na masku v podání současných moderních umělců ze tří kontinentů. Namísto dřeva a kamene však diváci nalezli skulptury vytvořené z plastových kanystrů, které se v Beninu používají k pašování ropy ze sousední Nigérie. Organizace Aga Khan Development Network z Mali zase spustila už v roce 2007 projekt, v jehož rámci motivovala tamní obyvatele ke sběru odhozených plastových obalů. Ty byly následně rozpuštěny, hmota se smíchala s pískem a z vytvořené pasty se vyráběly dlažební kostky. Jimi se nakonec vydláždilo přes čtyři tisíce metrů čtverečních cest a ulic ve čtvrti Komoguel v blízkosti Velké mešity v malijském městě Mopti. Afričtí umělci se snaží tvořit z odpadových materiálů, aby poukázali na problém kumulace použitých plastů. Neschopnost vypořádat se s odpadky se přitom rovněž pomalu stává novým fenoménem mezi turisty. Vedle bílých písečných pláží a safari pod Kilimandžárem chtějí návštěvníci vidět pestrobarevné pláně s ne právě vzácnou květinou flower of Africa. Nejedná se o žádný endemit, ale o zhmotněný doklad toho, že recyklace plastů je v rozvojových zemích dražší než samotná výroba a že chybí efektivní mechanismus zpracování těchto nezničitelných materiálů. Plochy s nevadnoucí plastovou africkou květinou vznikají na návětrných pláních často v blízkosti lidských sídel a táhnou se kilometry daleko. RADIKÁLNÍ ŘEŠENÍ Plasty se čím dál častěji objevují i na místech, kde by je nikdo nečekal. Ve druhé nejlidnatější zemi světa před několika lety média informovala o záhadné smrtelné chorobě, která v Indii způsobovala úhyn krav pohybujících se ve městech. Příčinu smrti odhalila pitva, která v zažívacím ústrojí jednoho zvířete odhalila šedesát igelitových pytlů a jiných obalů. Přelidněné indické ulice jsou totiž zaplaveny odpadky a posvátné krávy, které se kdysi pásávaly na ostrůvcích městské zeleně, se nyní ze zoufalství krmí na smetištích. Vzhledem k jejich složitému zažívacímu ústrojí představují umělé hmoty problém fatální. A jelikož se prostřednictvím vodních toků igelit dostane do venkovských oblastí, nalezen byl i mrtvý slon, který měl v žaludku neuvěřitelných 750 kilogramů plastových obalů. V souvislosti s kauzou plastové krávy se v Indii zvedla vlna odporu, která usilovala o prosazení zákona zakazujícího výrobu tenkých igelitových pytlů o gramáži pod 40 mikronů. Ve Spojených arabských emirátech na základě obdobného problému s velbloudy byla zakázána výroba veškerých plastových tašek s výjimkou speciálních podléhajících biologickému rozkladu působením vody a vzduchu.»

99 99 ochrana přírody light FOTO Profimedia.cz

100 100 Euro října 2013 light ochrana přírody OBULA SE DO TOHO. Bethlehem Tilahun Alemuová založila v roce 2004 v Etiopii firmu na výrobu bot z recyklovaných plastů SoleRebels. Od té doby patří k nejobdivovanějším africkým podnikatelkám.» Řada zemí bojkotuje igelitové tašky bez rozdílů. Patří mezi ně například Rwanda či Somálsko. V roce 2003 vydala Jihoafrická republika zákaz výroby tašek pod 30 mikronů pod hrozbou pokuty téměř deset tisíc dolarů nebo až desetiletého vězení. Prosazení však zabránily protesty tamních obyvatel, kteří jsou v továrnách výrobců obalů zaměstnáni. V Keni na problematiku nebezpečí plastového odpadu v minulosti upozorňovala laureátka Nobelovy ceny Wangari Maathaiová, která poukazovala na souvislost mezi šířením plastového odpadu a množením malaricky infikovaných komárů. Právě tašky byly totiž nejčastější příčinou ucpávání odvodňovacích kanálů v období záplav. V současnosti jsou výroba, zpracování a užití plastů o tloušťce menší než 60 mikronů v Keni zcela zakázány. PŘÍMOČARÁ RECYKLACE. Plasty se v Africe většinou recyklují tím nejjednodušším způsobem, a to opakovaným používáním. Spousta lidí sbírá vyhozené nádoby všech tvarů a nabízí k prodeji. POKUTA PRO TAŠKY ZDARMA Problematika tenkých plastových tašek trápí také evropské výrobce a ochránce životního prostředí. Proto k podobným opatřením jako v Indii či Africe sahají i další rozvinuté země, například Velká Británie. Další se snaží výrobu tašek znevýhodnit finančně. Irsko zavedlo daň na plastové tašky již v roce 2002 (15 eurocentů na tašku), což vedlo během jednoho roku ke snížení podílu igelitových tašek v odpadu až o 95 procent. Více než devět zákazníků z deseti nyní používá tašky s dlouhou životností určené k opakovanému užití. V roce 2007 se daň zvýšila na 30 centů, neboť došlo k drobnému nárůstu užívání igelitových tašek. Tímto opatřením získala irská vláda navíc 75 milionů eur, které vložila do fondu životního prostředí za účelem snížení znečištění a výzkumu nových způsobů recyklace. Wales zavedl poplatek za tašku pět penny (šest eurocentů) a hrozí pokutou 5000 liber pro ty řetězce, které budou zdarma poskytovat tenké nákupní igelitové tašky. Denně se globálně použije podle odhadů něco mezi 500 biliony a jedním trilionem plastových obalů. Asociace výrobců plastů na svém webu Plastic Europe uvádí, že v roce 2011 činila celková roční světová produkce plastů 235 milionů tun, přičemž jeho největšími producenty jsou Čína (23 procent) a Evropa (21 procent). Střední východ a Afrika se na celkové výrobě podílely pouze sedmi procenty. Z Evropou vyprodukovaných 47 milionů tun tvoří obalové materiály 39,4 procenta. Každý rok skončí v odpadu 800 tisíc tun igelitových tašek na jedno použití, takže průměrný Evropan jich ročně použije 191. Z tohoto počtu se jen šest procent recykluje a více než jedna miliarda tašek ročně je vyhozena a znečišťuje tak životní prostředí starého kontinentu. SAKY PAKY Výrobci igelitových obalů mají protiargumenty. American Progressive Bag Alliance tvrdí, že zákazy tenkých nákupních tašek na jedno použití jsou zcela neefektivní a nevedou k větší ochraně přírody. Argumentují tím, že ve Spojených státech se tyto obaly vyrábějí z přírodního zemního plynu, nikoli z ropy, a jsou tak zcela recyklovatelné. Navíc zabírají prostorově mnohem méně místa než papírové tašky. Tisíc tenkých plastových tašek váží pouhých 5,8 kilogramu, zatímco stejný počet papírových váží 51,7 kilogramu. Zmíněná organizace rovněž tvrdí, že zákazy nutí zákazníky kupovat dražší silné plastové tašky na vícero užití, což není dobře. Nevyrábějí se z recyklovatelných plastů a často se dovážejí ze zahraničí. Za efektivní považuje organizace nikoli zákaz tašek na jedno použití, ale systém sběrných košů umístěných v obchodech, které tašky prodávají. Proti tomu stojí výrobci tašek na víceré užití typu britského fitzbagu, kteří upozorňují na fakt, že ročně je užito 500 miliard plastových tašek, přičemž jedna taška se údajně rozkládá až tisíc let, a že každý rok umírají stovky mořských živočichů a tisíce ptáků v důsledku znečištění způsobeného plastovými obaly. ČISTÉ MĚSTO Zákazy tenkých igelitových tašek nutí zákazníky přizpůsobit se, přesto stále neexistuje ideální řešení. Silné a těžké tašky vyrobené z vlákna nebo plastu představují pro životní prostředí větší zátěž než tenké igelitové tašky na jedno použití. Britská agentura pro životní prostředí uvádí, že silné tašky musejí být mnohokrát opakovaně použity, aby se jejich odolnost projevila pozitivně. Papírová taška musí být použita třikrát, aby byl její dopad na životní prostředí mírnější než v případě tenkého igelitového sáč- FOTO Profimedia.cz

101 101 ochrana přírody light ku na jedno použití. Silnou plastovou tašku je třeba využít alespoň čtyřikrát a bavlněnou přinejmenším 131krát. Teprve pak se vyrovná větší množství oxidu uhličitého, které se uvolní do ovzduší kvůli jejich výrobě a dopravě. Nelze zapomenout ani na to, že kukuřice používaná na výrobu bioplastů zabírá velké plochy úrodné půdy. Producenti jednorázových igelitových tašek argumentují tím, že při opakovaném používání existuje větší hrozba přenosu potravinových bakterií, jako je Salmonella nebo E. coli. Svá tvrzení opírají o studii Univerzity v Arizoně, která však byla financována Americkou chemickou radou (American Chemistry Council), jejímiž členy je řada výrobců igelitových tašek. Americká unie spotřebitelů tuto studii kritizuje a oponuje tím, že stejné množství bakterie lze nalézt v hlávce listového salátu. Řešení je, zdá se, jednoznačné. Pokud se rozhodneme upřednostnit tašky k opakovanému použití, pak je musíme používat do poslední chvíle jejich životnosti, a pokud budeme nadále používat igelitové tašky na jedno použití, pak musíme zajistit vhodnou recyklaci. BBC ve své loňské studii o plastech publikovala v diskusi názor jednoho Brita, který navštívil hlavní město Rwandy Kigali. Nikdy jsem neviděl čistší město mnohem čistší než většina britských měst a většina měst v jiných zemích, které znám, uvedl ve svém komentáři k úplnému zákazu igelitových tašek. PARTNER RUBRIKY LIGHT EKOLOGIE OCEÁNŮ NOVÉ OSTROVY UPROSTŘED VOD V roce 1997 proběhla světem zpráva, že expedice Charlese Moora ve vodách Tichého oceánu objevila dosud neznámý ostrov o rozloze státu Texas. Nejednalo se o pevninu, nýbrž o nakumulovaný plovoucí odpad. Rozloha plastové skvrny na oceánu označované jako Great Pacific Garbage Patch se odhaduje od 700 tisíc po 19 milionů kilometrů čtverečních a leží ve vodách mezi Havají a Kalifornií. Odpad se koncentruje vlivem mořských proudů a působení zemské rotace a většinu z něj představují plasty. Vědci napočítali až 750 tisíc kusů plastu na jednom čtverečním kilometru, přičemž většina pochází ze Spojených států a z Asie. Zatímco z Ameriky odpad putuje na místo šest let, z Japonska a ostatních asijských zemí mu to trvá pouze rok. Odpad může být velmi nebezpečný pro mořské živočichy. Želvy si snadno pletou plovoucí plastové pytlíky se svou oblíbenou potravou, medúzami, a sluneční paprsky se přes vrstvu odpadu nedostanou k planktonu a řasám, což vážně narušuje potravní řetězec celého ekosystému. Navíc skutečné množství odpadu si lze jen těžko představit, protože plasty viditelné na hladině jsou jen zlomkem toho, co plave v různých hloubkách ve vodě anebo leží na dně oceánu. Vzhledem k tomu, že ostrov odpadu je daleko od jakéhokoli pobřeží, žádná země za něj nechce převzít zodpovědnost a poskytnout finance na jeho odstranění. Plastová skvrna zároveň dokazuje, že plasty nejsou zdaleka jen problémem rozvinutých zemí, ale problémem globálním.» INZERCE A

102 102 Euro října 2013 light ochrana přírody INZERCE A CESTOVNÍ RUCH ODPAD JAKO INSPIRACE PRO UMĚNÍ Potíže s likvidací plastového odpadu daly vzniknout množství zajímavých staveb, které se staly turistickými ikonami. Příkladem je Junk Castle amerického vysokoškolského profesora Victora Moora, který od roku 1968 obcházel skládky a sbíral harampádí. Nepotřeboval ani stavební povolení, protože stavba hradu ho stála pouze 500 dolarů. Podobně unikátní je Cyclop nedaleko Paříže postavený ze starých vagonů do výšky až 29 metrů, který váží 300 tun. Skupina nepálských umělců se v roce 2012 rozhodla uklidit Mount Everest. Za několik měsíců nasbírali osm tun odpadu, z nichž vyrobili na 75 uměleckých předmětů a na výstavě v Káthmándú originálním způsobem spojili umění a ekologii. Mezi materiálem byly plechovky od piva, kyslíkové bomby či rozbité stany i kus vrtulníku. Výstava byla prodejní, přičemž některá umělecká díla se prodala za více než 150 tisíc liber. Bizarní památkou je rovněž Bubblegum Alley, byť s uměním společného nic nemá. Ve žvýkačkové uličce v kalifornském městě San Luis Obispo lidé kdysi začali lepit žvýkačky na zdi někteří tvrdí, že po druhé světové válce, jiní umísťují vznik uličky do padesátých let takže dnes jsou jimi obaleny obě strany.» PLASTIC PEOPLE OF AFRICA Zatímco práce afrických umělců poukazují na všeobecný společenský problém, spousta tamních byznysmenů se na odpad dívá pod zcela jiným úhlem. Přestali v něm vidět ekologickou katastrofu a přišli se zajímavými podnikatelskými projekty. Takovým případem je příběh tradičních afrických sandálů vyrobených z použitých pneumatik. Kdysi tuto obuv proslavili somálští rebelové, dnes je z nich úspěšný fairtradový výrobek známý po celé Africe. Vše začalo v roce 2004 v Zenabworku, v chudé čtvrti na okraji hlavního města Etiopie Addis Abeba, ve které žila vystudovaná účetní Bethlehem Tilahun Alemuová. Ta ve svém okolí znala mnoho talentovaných umělců, kteří neměli pro koho pracovat. Alemuová ale zaznamenala, že ve světě je velká poptávka po recyklovaných produktech. S počáteční investicí necelých deseti tisíc dolarů proto založila společnost SoleRebels, která z místních materiálů vyrábí sandály inspirované obuví rebelů. Jejich vzhled je však natolik moderní, že odpovídá současným trendům a vkusu zákazníků i ze Západu. Její společnost se navíc stala prvním fairtradovým výrobcem obuvi, který získal certifikát Světové fairtradové organizace (WFTO). SoleRebels v současnosti patří k nejúspěšnějším etiopským společnostem. Sandály prodává v 55 zemích světa prostřednictvím maloobchodníků, přičemž největšími odběrateli jsou Rakousko, Kanada, Japonsko, Švýcarsko a Spojené státy. V současnosti má firma 75 zaměstnanců na plný úvazek a více než 200 dodavatelů základních výrobních materiálů. Denně vyrobí v průměru osm set párů bot, které se prodávají za ceny od 35 do 95 dolarů. Zaměstnanci berou čtyřnásobek průměrného platu v Etiopii. Letos by společnost měla dosáhnout ročního obratu kolem dvou milionů dolarů, v roce 2016 by se chtěla dostat na desetinásobek. SoleRebels má v plánu nabírat další zaměstnance a expandovat na nové trhy. Všeobecného ocenění se Bethlehem Tilahun Alemuová dočkala v roce 2011, kdy byla zvolena Mladým globálním lídrem na ekonomickém fóru v Davosu ve Švýcarsku a její firma získala v keňském Nairobi ocenění pro jeden z nejlepších podniků v Africe. Označení amerického magazínu Forbes za nejúspěšnější Afričanku v lednu 2012 a zvolení Podnikatelkou roku na Světovém ekonomickém fóru z letoška jsou dalšími vedlejšími produkty dobře promyšleného byznysu. Jan Svatoš spolupracovník redakce FOTO archiv INZERCE A

103

104 104 Euro října 2013 light gastronomie Legenda ze suchého okrsku Palírna Jack Daniel s po většinu své existence připravovala speciální série. Tou zatím nejexkluzivnější je Single Barrel Až na dva požadavky splňuje vše, co má mít americká bourbon whiskey. Přesto Jack Daniel s pravým bourbonem není. Prvním důvodem je lokace, neboť palírna Jacka Daniela leží v Tennessee, přesněji v šestitisícovém městečku Lynchburg. Druhým důvodem je chuť a vůně. Nezaměnitelné vlastnosti whiskey Jack Daniel s se totiž formují díky filtraci přes dřevěné uhlí, která se v domovině bourbonu v Kentucky nepoužívá. O Jasperu Newtonu Danielovi se říká ledacos. Jisté však není ani přesné datum jeho narození. Traduje se, že k pálení whiskey se dostal už v sedmi letech v lihovaru luteránského pastora. A prý byl malý Jack díky svému velšsko-irsko-skotskému původu v destilaci natolik zdatný, že o šest let později, v pouhých třinácti, vedl palírnu samostatně. Patrně se to vše ale odehrálo o něco později. Podle biografie Petera Krasse, která vyšla v roce 2004 pod názvem Blood & Whiskey: The Life and Times of Jack Daniel, byl podnik založen až v roce 1875, kdy bylo Danielovi téměř třicet let. Co vlastně odlišuje whiskey palírny Jack Daniel s od všech ostatních? Po vypálení projde samotíží, nikoli protlačením třímetrovou vrstvou dřevěného uhlí, k jehož výrobě se používá Acer saccharum neboli javor cukrový. Tento strom, z jehož mízy se mimo jiné vyrábí javorový sirup, obohatí Danielovu whiskey hladivou, zvláštně nasládlou příchutí lehce podkreslenou mírným nakouřením. A právě tahle nenapodobitelná vlastnost činí z produktu zrozeného v místě zhruba pětasedmdesát mil od Nashvillu sofistikovaný nápoj. STÍNY PROHIBICE Příběh Jack Daniel s Tennessee Whiskey se začal odvíjet v lynchburských barech White Rabbit a Red Dog. Věhlas pálenky ale už na začátku dvacátého století dosáhl do Evropy. První ocenění získala whiskey Jack Daniel s v roce 1904 na Světovém veletrhu v americkém St. Louis, druhé o rok později v belgickém Lutychu. POKLAD Z TENNESSEE. Projekt Jack Daniel s Single Barrel se zrodil v roce Od té doby si sudy z Lynchburgu pořídily tisíce zákazníků. Kromě úspěchů docházelo i k událostem méně radostným. Ve státě Tennessee vešel roku 1910 v platnost celostátní zákaz destilování whiskey Jack Daniel s. Tehdejší vedení firmy převedlo výrobu do St. Louis ve státě Missouri a alabamského Birminghamu, kteréžto působení rozhodně nepatří ke zlatým létům palírny. Whiskey vznikající mimo Tennessee dosahovala sotva prostřední kvality a vyráběla se bez větších obchodních úspěchů. Nakonec v roce 1920 zastavil federální prohibiční zákon produkci i v těchto palírnách. I když byla prohibice v roce 1933 zrušena, zákaz v Tennessee platil dál, takže pálení se v Lynchburgu znovu rozeběhlo až roku Válečná léta přinesla další problémy. Potřeba kukuřice pro zásobování obyvatel a armády si v roce 1942 vynutila ústupky v kvalitě. Na pálení whiskey se tak nesměla používat prvotřídní plodina, ale pouze druhá až třetí garnitura. Tehdejší šéf Lem Motlow proto raději produkci na čas zastavil, aby si nezahrával s pověstí značky. Mizerné časy skončily až v roce 1947, kdy vláda použití kukuřice nejvyšší jakosti pro výrobu destilátu znovu povolila. Zákaz produkce zrušili i v okrese Moore, v němž se nachází palírna Jack Daniel s, nicméně prodej whiskey byl v Jackově rodišti zakázán až do roku Navíc od té doby může Jack Daniel s nabízet pouze jeden druh ve speciální karafě, a to ještě výhradně v prostorách palírny. Ostatní whiskey ani žádný jiný alkohol se v Lynchburgu a okolí nesmějí prodávat dodnes. JEDNOSUDOVÁ MAGIE Palírna Jack Daniel s se kromě běžné produkce po většinu své existence vždy snažila připravovat speciální série v originálních láhvích, které se podobají spíše karafám. Zprvu jimi pan Jack obdarovával blízké přátele a obchodní partnery, následně se staly předmětem obchodu a ještě později sběratelskými raritami. Největší milovníci lynchburské whiskey už netrpělivě očekávají rok 2015, kdy se má do prodeje dostat speciál k nedožitým stým narozeninám Franka Sinatry. Do série ojedinělých počinů palírny patří rovněž Jack Daniel s Single Barrel, který se zrodil v roce Nápad pořídit rovnou celý sud whiskey si od té doby získal spoustu příznivců, o čemž svědčí tisíce mosazných destiček se jmény majitelů sudů na stěně tamního muzea. Ostatně pořízení sudu je daleko více zážitkem než obyčejným nákupem alkoholu. Předchází mu cesta do palírny v Lynchburgu, kde si po ochutnání zákazník vybere sud, jehož obsah ho nejvíce osloví. Destilát mu poté stočí do speciálních láhví, kterých může být až dvě stě padesát podle

105 105 gastronomie light FOTO archiv, Profimedia.cz výše andělské daně, což je odpar ze sudu po dobu zrání. Sud jeho majiteli přitom zůstává i s podpisem sedmého master distillera palírny Jeffa Arnetta. Součástí čtyřdenní cesty je mimo jiné návštěva rodiště country music, Nashvillu. VOLNÝ KALENDÁŘ Magie, jež umocňuje kvalitu Single Barrel a prožitek z něj, se údajně dostává ke slovu až po vypálení, přefiltrování a uložení do sudu. Palírna zákazníkům totiž nenabízí jakékoli sudy. Nároky na kvalitu whiskey prodávané jako Single Barrel prý splňuje přibližně každý stý sud z Lynchburgu. Obvykle bývají z horních řad úložiště v Barrelhouse pod samými krovy střechy, kde teplotní podmínky optimálně působí na zrající produkt. Vliv na kvalitu má rovněž doba ležení. Běžně trvá okolo čtyř let, vybrané sudy se ale nechávají zrát alespoň o čtyřiadvacet měsíců déle. Delší dotyk se dřevem vede k tomu, že z něj whiskey přejme více chuťových stop a získá výraznější projev. Dobu zrání však v Jack Daniel s nesledují striktně podle kalendáře. Rozhodující slovo mají distilleři, kteří whiskey po prohlédnutí a ochutnání prohlásí za zralou. Sudy palírna vyrábí z nejlepších kmenů bílého dubu. Vnímavě se toastují tak, aby kromě nakouření dřeva vynikly i cukry v něm obsažené. Ty vlivem žáru částečně zkaramelizují a odtud se pak bere ona mazlivá nasládlost whiskey, u jiných podobných nápojů absentující. Sudy se navíc používají pouze jedinkrát, aby výtěžek vlastností dřeva, které vstřebává uložený destilát, byl co nejintenzivnější. Sudy po stočení putují buď do společností, které je využívají pro staření rumů, anebo se díky nim vylepšují vlastnosti omáčky Tabasco společnosti McIlhenny v Louisianě. V případě Single Barrel se obsah sudu neblenduje s jinými, jde skutečně o jedinou dávku z jedné šarže pálení. Aby se s konečným produktem zacházelo co nejšetrněji, je whiskey lahvována ručně. Láhve pak mají etikety, na něž je možné pořídit dotisk krátké informace dle návrhu kupujícího. Jack Daniel s Single Barrel whiskey je prý drsná jako farmáři v Tennessee, sladká jako jejich kukuřice a žhavá jako milíř javorového dřeva měnící se v uhlí. S devadesáti čtyřmi proof (jednotka pro obsah alkoholu v USA, podle níž dva proof odpovídají jednomu procentu) je to každopádně třetí nejmocnější výrobek z veškeré produkce lynchburské palírny. Navíc se vším všudy vyjde na bezmála 300 tisíc korun. Při 250 láhvích, do jejichž ceny započtěte veškerou uvedenou přidanou hodnotu, přijde jedna svého majitele na necelých dvanáct set korun. A to s bonusem, že se jméno zákazníka objeví na štítku v muzeu palírny vedle Franka Sinatry, který se nechal s láhví Jack Daniel s i pohřbít. Milan Ballík spolupracovník redakce

106 106 Euro října 2013 light Babiččina zahrada Pohlazení domova Projekt, který zpočátku každý považoval za nonsens, se má kupodivu více než dobře k světu Babiččina zahrada je další restaurací, která se letos objevila v Průhonicích. Mondénní městečko na jihovýchodním okraji Prahy gastronomickými podniky přetéká, a proto otevření nového provozu provázely všelijaké otázky. Nyní už máme jasno. Atmosféra interiéru vás vezme hned za vstupními dveřmi. Mobiliář působí autenticky a mile: ať už kytičkované ubrusy, talíře s prostým selským dekorem nebo police s řadou džbánků, mis a jiného nádobí. Shora vše osvětlují typické lustry s prolamovanými širmy a stahovací mechanikou a zaujme také úžasná kachlová pec, samozřejmě funkční. Pohled na ni zahřeje, i když se v ní netopí. Podobné pocity vyvolává jídelní lístek. Nad jeho obsahem se zřejmě na chvilku zasníte a teprve poté se pustíte do výběru. A po objednávce se už jen vrtíte nedočkavostí, zda návrat do bezstarostných dob dětství bude pokračovat i díky dobrotám na talíři. HODNOCENÍ hřejivý interiér oslovující na první pohled umně sestavená nabídka pro každého pečlivá volba receptur a jejich elegantní zpracování neformální personál, ovšem s citem pro přístup k hostu a potřebnou profesionalitou problém s úrovní některých vín neadekvátní položky až ječivého italského belcanta v hudební produkci VZPOMÍNKA NA ZABIJAČKU Oběd u babičky zahajuje terina z vepřových nožiček s kořenovou zeleninou, křenovým pyré a marinovanou jarní cibulí. Hlavní roli obstarává lákavá mozaika z kostiček masa proložená cestičkami opalizující klihovatiny. Ta je obestřena bílým závojem hutné křenové kaše a dozdobena dvěma zkříženými zelenkavými stonky mladých cibulek s bělostnými hlavičkami. Plátek jako by o okamžité snědení přímo prosil. Tahle úprava není obvyklá. Daleko častěji bývá terina uchystána coby sulc, lehce nakyselo a s mrkví, okurkou, někdy i hráškem. Zde však více vynikne ryzí chuť masa. O podporu teriny se ve druhém plánu snažil hodně umravněný křen a jarně ostrá cibulka s lehkým nakyslým dovětkem a spolu se vstupem kořeněného rosolu v člověku probudily chuť zabijaček a zimního obžerství. Komu tato varianta předkrmu nesedí, může zvolit panštější začátek. Třeba čerstvě uzeného šumavského duhového pstruha, bramborový salát a křepelčí vejce. Filátka decentně uzená v opravdovém dřevěném kouři, vynikající bramborový salát a titěrné vajíčko společně patru mimořádně lahodí. Vykroužené chutě se prolínají, tak trochu mezi sebou závodí, aby v cílové rovince daly gentlemansky přednost jemné, obmyslné chuti ryby. V Průhonicích je kombinace vybalancovaná do optimálního provedení. Jaké by ovšem bylo jídlo bez polévky, je to přece grunt. U babičky si můžete dát například hovězí vývar ze žeber s játrovými knedlíčky, kořenovou zeleninou a domácími nudlemi. V čirém zlatém vývaru tone spousta zeleniny pokrájené na drobné kostičky aneb

107 107 restaurace light RESTAURACE BABIČČINA ZAHRADA Tovární 536, Průhonice tel.: Otevírací doba denně Kuchyně moderní česká kuchyně Země původu nabízených vín ČR, Evropa Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. FOTO Tomáš Novák brunoise a hnízdo žlutých nudlí. Z pestré mozaiky vyčuhují kulaté knedlíčky podobné hřbetům velryb v mělkém zálivu. Pohled je navíc zpestřen rozsáhlými mapami tuku, jehož oka se lesknou jako malá slunce. Co do chuti jde o poctivý vývar, silný, jako když kopne kůň. Hlavní part hověziny je protkán chutěmi zeleniny, lehýnce podpořený pepřem a vnímavě osolený tak, aby ostatní vstupy neutrpěly. Protože se vývar podává v malovaném hrnci, z něhož si sběračkou nabíráte jen tolik, aby nevychladl, zůstává dlouho horký. PEČENÝ CANDÁT, zeleninové špagety, fenyklové pyré a omáčka z vína Riesling RAČÍ OCÁSKY v račím velouté s liškami, rajčaty a estragonem, česnekové pyré KONCERT PRO KRÁLÍKA I KARAMEL Podzim vždy znamenal zvěřinu. Nevím, kde ji děda bral, ale vždycky se našel kus dobře vyzrálého masa, kterým nás prarodiče povinně vykrmovali. Pokud budete mít štěstí, u průhonické babičky narazíte na špikovanou srnčí kýtu na víně, houbový knedlík a pošírovanou hrušku. Je to vydatné jídlo s hutnou omáčkou tmavou jako noc. Skvostem pokrmu byly dva řádné plátky masa s bělavými čtverečky slaniny a růžového, tukem zvláčnělého okolí. Křehké knedlíky voněly po houbách a jejich struktura se s omáčkou báječně popasovala. Jelikož maso bylo špikované, nevyschlo a chutnalo navýsost znamenitě. Zprvu sice odolávalo skusu, po chvíli však marný souboj vzdalo a nabídlo senzorům chuťovou noblesu se zvěřinovým podtextem. Jedinou drobnou výhradu bych měl k trochu ostré a ne až tolik vinné chuti omáčky. Už v dětství jsem se schovával pod stůl, abych unikl lamentacím nad nevyjedeným talířem. Nejraději bych to byl býval udělal i zde. Velikost porce byla k nezdolání. Rada personálu, že bude zima a tělo je třeba řádně vyživit, příliš nepomohla. Podobně na tom budete, když si poručíte králičí stehno dušené na divoko s bramborovými rohlíčky a restovanými houbami s kedlubnou. Vytříbená souhra prostých chutí zeleniny s divokým kořením, to je základna pro představení králičiny. A hlavní postava nezklamala. Stehno bylo šťavnaté, na králíka až překvapivě, maso se koupalo ve šťávě, z níž si vytáhlo pestrost a svěžest. Spousta zeleniny a chutné brambory udělaly z pokrmu malý labužnický koncert. Králíka není lehké ustrojit, zde se s ním ovšem popasovali pozorně a s moc pěkným výsledkem, v němž jsou zakomponovány i umně a s vnímavostí volené a čistě zpracované doprovodné komponenty. Závěrečný jablkový koláč s karamelem jen potvrdil, že v Průhonicích vyrostl mimořádný podnik. Lehké listové těsto, spousta jablek, jimž byla ponechána přírodní natrpklost, kupička smetany lehce vylepšená rumem. Karamel světlý a vonící exotikou se postaral o potřebný stupeň sladkosti. Výborné představení. Jakkoli babička budila rozpaky, svou parketu si našla překvapivě brzy. Vizionářská prozíravost majitele Jurije Kolesnika a nápaditost Radka Davida v kuchyni nad prací s časem osvědčenými recepty slaví úspěch. Zejména v létě, kdy dobrot lačná veřejnost obsadí kouzelné altánky na zahradě, rodiče odloží děti na všemožná lákadla a hřiště. Život tady v tu chvíli plyne v atmosféře, kterou zažijete málokde. Milan Ballík spolupracovník redakce VÝBĚR Z JÍDELNÍHO LÍSTKU Račí ocásky v račím velouté s liškami, rajčaty a estragonem, česnekové pyré 260 Kč Bramborová krkonošská polévka s houbami, čerstvou majoránkou a zakysanou smetanou 75 Kč Salát z červené řepy, hrozinek, jablek, rukoly a jablečno-medový dresing 140 Kč Placky z bramborových škubánků s houbami a restovaný listový špenát 145 Kč Pečený candát, zeleninové špagety, fenyklové pyré a omáčka z vína Riesling 325 Kč Vepřová panenka s tymiánem, kapusta se slaninou, bramborové pyré a omáčka z černého piva a kmínu 260 Kč Srnčí kýta na víně, karamelizovaná jablka a houbový knedlík 285 Kč Křepelka plněná kaštany, rozmarýnem a slaninou, pastiňákové pyré, restovaná mrkev a řapíkatý celer 365 Kč Povidlové taštičky plněné pyré z čerstvých švestek, vanilkové šodó s rumem a mák s cukrem 90 Kč VÝBĚR Z VINNÉHO LÍSTKU Billecart Salmon Brut reserve 1800 Kč Green Veltlínské zelené, Arte Vini 320 Kč Moscato d Asti, Ca da Meo Magda Pedrini, Piedmonte 570 Kč Haus Klosterberg Riesling QbA feinherb Markus Molitor 650 Kč Gavi di Gavi Gold Label La Scolca, Piedmonte 698 Kč Marlborough Sauvignon Blanc, Nový Zéland 785 Kč Chablis Vaillon Premier cru, Christian Moreau et Fils, Bourgogne 980 Kč Rosé Zweigelt Ehn, Austria, Kamptal 495 Kč Modrý Portugal pozdní sběr, Karel Průša 485 Kč Chateau Bonnet Oak Aged Reserve Bordeaux Rouge 625 Kč Valpolicella Ripasso Zeni DOC, Veneto 695 Kč Rioja Muga Reserva, Bodegas Muga 950 Kč Crozes-Hermitage, Alain Graillot, Cote du Rhone 1000 Kč Barolo Cru Ca Mia, Brovia, Piedmonte 3200 Kč Recenze všech restaurací najdete na

108 108 Euro října 2013 light káva s... Martinem Fišerem Problémy s efektivitou Řešíme, jak zefektivnit využití vodíku a jak zajistit vybudování potřebné dopravní infrastruktury, tvrdí šéf České vodíkové technologické platformy Nejrozšířenější prvek ve vesmíru a třetí nejběžnější prvek na Zemi by mohl v následujících letech spasit planetu a zajistit dostatek levné energie. Velkou perspektivu má jeho využití především v dopravě a při skladování energií. O vodíku se v médiích mluví čím dál častěji, což samozřejmě vítáme, ale bohužel podávané informace jsou často kusé a někdy zavádějící, říká předseda představenstva České vodíkové technologické platformy (HYTEP) Martin Fišer. V poslední době se mluví o vodíku jako alternativním zdroji energie stále častěji. Proč? Odpověď je jednoduchá. Vodík je nejjednodušší chemický prvek, který je zároveň nejhojnějším prvkem ve vesmíru a třetím nejrozšířenějším na Zemi, současně s tím je za určitých podmínek výborným nosičem energie. Současně s tím ale máme celosvětovou ekonomiku založenou na využití neobnovitelných zdrojů energie z fosilních paliv. Je tedy nasnadě, že pokud se podaří dosáhnout kompromisu mezi efektivitou procesu využití vodíku jako nosiče energie a cenou tohoto procesu, vnikne velmi silný konkurent fosilních paliv. A to nejen s ohledem na cenu pro koncového uživatele, ale také s ohledem na dopady na životní prostředí a zdraví každého z nás. A to se nechci pouštět do tématu, jak by mohlo využití vodíku snížit politickou a ekonomickou závislost většiny zemí na ropných a plynárenských velmocích. Je už dnes reálné větší využití vodíku? Zřejmě nejperspektivnější oblastí pro využití je doprava. I z toho důvodu, že existuje patrně nejvíce motivačních parametrů, jak již jsem zmínil, mimo jiné minimální negativní dopady na životní prostředí. V této oblasti už se dnes neřeší, zda je vodík správná cesta, ale spíše jak proces optimalizovat s ohledem na cenu a efektivitu využití a jak zajistit vybudování potřebné dopravní infrastruktury. Dnes asi není jediný světový výrobce automobilů, který by neměl ve svém portfoliu a vývojovém plánu typ vozidla s pohonem, který využívá vodík. Není vodík jen slepá alternativní cesta? Vždyť na trhu jsou již běžně dostupné elektromobily, které mají s auty na vodík DALŠÍ ROZVOJ. Kvůli zlevňování palivových článků a zvyšování jejich efektivity je využití vodíku zajímavé i v jiných oblastech, tvrdí Fišer. srovnatelné parametry, třeba pozitivní dopady na životní prostředí Samozřejmě pokud hodnotíme dopad elektromobilů na životní prostředí, tak jsou výsledky skvělé. Nelze ale zapomenout na jednu věc. Každá technologie je pouze maximálně tak ekologicky čistá, jak čisté jsou primární zdroje energie a suroviny, které jsou při výrobě paliva využity. Pokud tedy dejme tomu motor zpracovává elektrickou energii, vodík nebo cokoli jiného, co bylo vyrobeno z neobnovitelných zdrojů takzvanou špinavou cestou, nemůžeme mluvit o čisté, ekologické či naší planetě prospívající technologii. S jejím rozvojem se jen zvýší poptávka po další těžbě neobnovitelných zdrojů, dokud budou nějaké dostupné. Všimněte si schválně, kdo je dnes největším propagátorem elektromobilů. Není náhodou, že jsou to největší producenti a dodavatelé elektřiny, pro které je to logicky nový a velmi zajímavý tržní segment. Takže doprava je jediná oblast, kde lze vodík reálně využívat? Aktuálně je kvůli pravidelnému snižování cen palivových článků a zvyšování jejich efektivity a životnosti zajímavé využití vodíku i v jiných oblastech. Kupříkladu v oblasti čistých záložních zdrojů elektrické energie, kogeneračních jednotek, mobilních zdrojů elektrické energie pro notebooky či telefony a tak dále. V poslední době je na vzestupu oblast řešení pro takzvané ostrovní systémy. Jde o kombinaci výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, voda), její uskladnění a následně využití dle potřeby s cílem minimální závislosti na připojení na konvenční zdroje elektřiny. Jinými slovy to řeší problém způsobený tím, že jsou obnovitelné zdroje závislé na tom, kdy zrovna fouká vítr nebo svítí slunce a neprodukují elektřinu trvale. I proto dochází v některých okamžicích k problémům s přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů v distribuční soustavě, kterou by bylo možné přímo v místě výroby využít k výrobě vodíku, a tím ji uskladnit do doby její potřeby. Vývoj technologie kráčí v těchto oblastech mílovými skoky a to, co bylo ještě před pěti lety funkční jen v teoretických či laboratorních podmínkách, je dnes běžnou a dostupnou součástí nabídky na trhu, což nás samozřejmě těší. Vadim Fojtík fojtik@mf.cz FOTO Martin Pinkas

109 109 společnost light TOMBOLINI Móda podpořená tradicí Italská značka s pánskou módou Tombolini slavnostně otevřela butik v Břehové ulici 8 v Praze 1. Na slavnostní zahájení a úvodní přehlídku přiletěla do Prahy dcera zakladatele a ředitelka společnosti Fiorella Tombolinová (uprostřed). Slavnostním přestřižením pásky zahájila večer pro pozvané hosty, mezi kterými byl také italský velvyslanec v České republice Pasquale D Avino (třetí zleva). Značka Tombolini spojuje znalosti starého řemesla se současnou představou o luxusu pod firemním heslem: Budoucnost má prastaré kořeny. Tombolini propojuje minulost, představovanou zručnými krejčími, s budoucností, kterou jsou kolekce modelů podle nejnovějších trendů. SVOBODA & WILLIAMS Soutěžili v královské hře Tým realitní společnosti Svoboda & Williams (na snímku) se zúčastnil prvního ročníku turnaje v koňském pólu Prague Polo Club 2013 a obsadil 4. místo. Všechny týmy předvedly skvělé výkony a zároveň zdravou soutěživost. Každé družstvo byl složeno z jednoho profesionálního argentinského hráče a dvou amatérských sportovců. Turnaje v pólu jsou nejen sportovní, ale hlavně společenskou záležitostí. Hra byla v 19. století importována do Velké Británie z Indie a následně pak přenesena i do Spojených států a Argentiny. Na venkovním travnatém hřišti proti sobě nastupují dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem hry je dostat za pomoci pálky míček do branky soupeře. NAROZENINY 14. ŘÍJNA Stanislav Bernard (58) generální ředitel a předseda představenstva: Rodinný pivovar Bernard Pavel Janík (40) výkonný ředitel: Westinghouse Electric ČR Karel Růžička (44) partner: KPMG ČR David Šita (44) generální ředitel a jednatel: GTS Czech 15. ŘÍJNA Zdeněk Kovařík (61) obchodně-finanční ředitel a předseda představenstva: Cukrovar Vrbátky Stanislav Spurný (49) místopředseda představenstva: Klikpojištění.cz Miloš Weiser (55) generální ředitel a předseda představenstva: Böhm Plast-Technik 16. ŘÍJNA Ladislav Friedrich (61) generální ředitel a předseda představenstva: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví Ivo Kaderka (50) prezident: Český tenisový svaz Albert Marie Le Dirac h (59) generální ředitel a předseda představenstva: Komerční banka Jiří Rusnok (53) předseda vlády ČR v demisi FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz) MASTERCARD Kde se dobře žije Společnost MasterCard představila výsledky studie Česká centra rozvoje. Výzkum se zaměřil na socioekonomickou úroveň krajů v souvislosti s vývojem veřejných financí a s analýzou poplatků v krajských městech. Zvítězila Praha, Jihočeský kraj a Plzeňský kraj. V městech byly zkoumány místní poplatky podle různých skupin obyvatel. Studenti platí nejnižší poplatky v Brně, podnikající rodiny v Karlových Varech, rodiny s dětmi a senioři v Ostravě. Jiří Nouza, náměstek primátora hl. m. Prahy (vpravo), převzal diplom za kraj s nejvyšší socioekonomickou úrovní od Miroslava Lukeše, generálního ředitele MasterCard Europe pro ČR a SK. NADACE VIA Srdce na pravém místě V Kaiserštejnském paláci na Malé Straně v Praze se konalo slavnostní vyhlášení laureátů Ceny Via Bona Za hojné účasti hostů z řad velkých společností, kultury i nevládního sektoru byli oceněni individuální i firemní dárci. Mezi oceněnými byl Srdcař roku Tomáš Slavata, který pomáhá dětem z dětských domovů, Česká spořitelna za dlouhodobou pomoc drogově závislým nebo Hana Machačová, náměstkyně generálního ředitele Kooperativy, za podporu fyzicky postižených žen. Akci pořádala Nadace Via společně s Nadací The Kellner Family Foundation ve spolupráci s velvyslanectvím USA a dalšími partnery. Na snímku Jitka Schmiedová z Vodafonu s Tomášem Slavatou. 17. ŘÍJNA Peter Kuchár (61) generální ředitel: Prominecon Milan Meduna (53) předseda představenstva: Konto Servis Pavel Smutný (54) společník, advokát: Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný; prezident: Česko-izraelská smíšená obchodní komora Vladimír Tošovský (52) předseda představenstva: ČEPS Piotr Wielowieyski (59) ředitel pro strategii a akvizice a místopředseda představenstva: Unipetrol 18. ŘÍJNA Gérard Millière (61) místopředseda dozorčí rady: Dalkia ČR Vladimír Plašil (53) předseda představenstva: Alta Invest, Alvel 19. ŘÍJNA Sebastian Swierc (41) generální ředitel a místopředseda představenstva: Nutricia Deva Zdeněk Tůma (53) partner v oddělení management consulting: KPMG ČR 20. ŘÍJNA Lubomír Rajdl (59) náměstek generálního ředitele a člen představenstva: Českomoravská záruční a rozvojová banka

110 deník čtvrtek číslo 1478 l volný prodej 10 Kč l řízená distribuce l Výhodný obchod Kam s nimi? VZP dohodla slevy, Evropská unie se bojí nové náklady na léky klesají vlny syrských uprchlíků UDálosTI str. 2 zahraničí str. 10 názory Odjinud str. 15 DNES V listu DAVID klimeš: němci VzKAzUjí: zelená ladí s PrAVICí komentář str. 14 jednou větou Hotelům přibývají hosté, tržby nikoli Hoteliéři uvítali od ledna do srpna téměř 6,9 milionu hostů, meziročně o 2,5 procenta více, na tržbách se to ale neprojevilo. str. 4 Centrální banky nadále přikupují zlato Jaroslav Bukovský Praha z obou poločasů zápasu o stabilitu Centrální banky jsou při americké a potažmo globální ekonomiky. Zatímco na cestě s úroky chuti, od nákupu zlata olar bude mít poprvé je neodradil ani fakt, že v historii svou první dolů centrální bankéře obvykle zlato v trezorech světových dámu. Do křesla guvernéra Fedu, které časopis Forbes akademiků, opačný směr bude čekají jen uštěpačné inflační vize centrálních bank za poslední dva roky ztratilo 545 miliard považuje za šesté nejmocnější poznamenán chronickou nevolí dolarů ze své hodnoty. str. 8 na světě, usedne 67letá Janet finančních trhů i růstuchtivých Inflace je nejpomalejší Yellenová (na snímku). Finanční kruhy v ní vidí nejen velkou náročnějších úkolů, který Fed politiků. Bude mít jeden z nej- za tři roky bojovnici za levné peníze, ale kdy měl. Bude činit rozhodnutí, Inflace v září zpomalila na jedno procento, proti i ženu, jež valnou část profesního života strávila vně tvrdé finanční trhy i samu centrální která budou kontroverzní pro předchozímu měsíci klesla o 0,4 procenta, mohou za to finanční praxe na úřednických banku, uvádí Lawrence Meyer, klesající ceny dovolených na postech. Zlé jazyky tvrdí, že šéf poradenské firmy Macroeconomic Advisers a bývalý kolega konci sezony. str. 8 v sázce je samo gros centrálního bankovnictví, stabilita cen. Yellenové z devadesátých let. Yellenová ji prý může obětovat Experti soudí, že nástup Yellenové bude dobrou zprávou pro ve jménu zaměstnanosti. iphone ipad Yellenová je favoritkou prezidenta Obamy od září, kdy z klání mělo prospívat akciím i komo- riziková aktiva. Její zvolení by Kindle Windows Phone 7 o guvernérský post odstoupil někdejší šéfporadce Bílého domu k podpoře ekonomiky a pokračoditám kvůli očekávatelné ochotě Windows 8 aplikace Lawrence Summers. Obamův vání v politice Bena Bernankeho, uvádí Luboš Mokráš z České STŘEDOEVROPSKÉ AKCIE výběr musí stvrdit Senát. PX (CZ) 961-0,08 % Budoucí guvernérka odehraje spořitelny. Pokračování trhy v dolarové aréně zřejmě ten těžší ATX (AT) ,56 % BUX (HU) ,53 % DAX (DE) ,46 % WIG20 (PL) ,47 % KURZY ČNB str. 8 CZK/EUR CZK/USD 25,605-0,085 Kč 18,947-0,150 Kč ŘÍJEN 2013 CENA 119 KČ & světová ekonomika str. 9 Čeští miliardáři investují do zahraničních realit Daniel Novák Praha hatší Čech Petr Kellner, pozadu nezůstal ani král nemovitostí Českým a slovenským miliardářům se zalíbily zahraniční polský realitní trh se pokouší Radovan Vítek. O průlom na nemovitosti. Zatímco dříve investiční skupina Penta, která je jedním z finalistů tendru kupovali soukromé vily někde v teple, nyní jde o investice do polských drah na přestavbu výnosových realit. Desítky miliard korun směřují do nákupu Ze stejné soutěže už vypadla důležitého nádraží ve Varšavě. a výstavby kanceláří, hotelů i luxusních bytových komplexů. jinak patří v Polsku mezi nej- slovenská HB Reavis, která ale Na investiční nákupy realit větší stavitele kanceláří. vyrazil v posledním roce nejbo- byznys str. 6 7 MAGAZÍN PRO PRÁVNICKOU OBEC A TOP MANAGEMENT MARTIN MAISNER: Partner advokátní kanceláře rowan legal Martin Maisner o tom, jak těžké je udržet PohroMadě tým, o vzniku Práva informačních technologií u nás a o vlivu, jejž bude Mít na budoucnost světa 6 komentář měsíce: hrozí babišizace? 34 esej karla čermáka: o ŽivotĚ 14 zaměstnanci jsou na prvním místě 62 františek korbel o rekodifikaci 18 potřebujeme europrokurátora? září a velký hráč jerome hauer právo & byznys vychází ve spolupráci s deníkem mladá fronta e15 téma Klientské změny reality číslo 19 l l 39 Kč l řízená distribuce l l měsíčnik vydavatelství Mladá fronta Při kvalitním studiu MBA vzniká bohatství, říká Ivana Goosen, ředitelka University of Pittsburgh str , číslo 08/13 průmyslu dokázal tolik jako Dan Vávra a Martin Klíma. Machři na počítačové hry z firmy Warhorse chystají další světový hit. Tentokrát o husitech ZEN STYLOVÝ MĚSÍČNÍK. V YCHÁZÍ S DENÍKEM MLADÁ FRONTA E 15 měsíčník pro podnikatele V Číně si za ně rádi připlatí, říká Jan Rýdl z TOS VARNSDORF Kapitál získáte jinde OBCHOD A FINANCE VYCHÁZÍ VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM M LADÁ F RONTA E 15 inzerce Ročník 10 září 2013 cena 39 Kč boj na tv trhu. brand story kdo, S kým a proč? strana 20 Volby: marketing politických Stran strana 42 První časopis O médiích, reklamě a marketingové komunikaci > založeno 1993 VýStaVnictVí: zájem firem klesá strana září 2013 Strategie vychází ve Spolupráci S týdeníkem euro 0913 > vychází > cena 69 Kč připouští generální ředitel České televize petr dvořák FOTO: xxxxxxxxxxxxxxxx / SPOTY: xxxxxxxxxxx 110 Euro října 2013 FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz) light pozvánky/společnost 15. ŘÍJNA Sovětská avantgarda s filharmonií V cyklu Krása dneška, jenž je součástí přehlídky soudobé hudby filharmonického orchestru PKF Prague Philharmonia, je připraven koncert na téma sovětské avantgardy 20. let. V programu půjde o hledání paralely mezi dílem Klementa Slavického a Oliviera Messiena. V experimentálním prostoru Roxy NoD večerem provede moderátor, dirigent a odborník na soudobou hudební tvorbu Petr Kofroň. OD 16. DO 27. ŘÍJNA Das Filmfest Festival německy mluvených filmů se uskuteční v pražských kinech Lucerna a Atlas a od 23. října také v brněnském kině Art. Přehlídka představí nejaktuálnější filmovou tvorbu německé, švýcarské a rakouské provenience. Hlavní festivalová sekce se zaměří na dilemata antihrdinů nejmladší generace, tzv. Generace Y. Nebudou chybět dokumentární snímky či archivní filmy zapůjčené nadací Defa. Diváky letos čeká například filmový portrét myslitelky Hannah Arendtové, která šokovala svět sérií reportáží z procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem, napínavé drama Dva životy, které bylo vysláno za Německo do nadcházejícího boje o Oscara, velkofilm Goya či archivní Jakub Lhář s Vlastimilem Brodským v hlavní roli. OD 16. DO 21. ŘÍJNA Porsche World Roadshow 2013 Výhradní dovozce a prodejce vozů Porsche v České republice, společnost Porsche Inter Auto CZ, připravila několikadenní program, v rámci kterého mohou zájemci poznat a otestovat vlastnosti a technologie sportovních vozů této značky. V rámci testování na Masarykově okruhu v Brně mohou příznivci pod dohledem profesionálních instruktorů zdokonalit své řidičské dovednosti s kompletní modelovou řadou vozů Porsche. Hosté budou mít příležitost auta vyzkoušet na závodní dráze při losím testu či slalomu nebo na offroadové trati. Zájemci se mohou registrovat online na adrese pwrs.porsche.cz nebo osobně v Porsche Centrech v Praze a Brně. OD 17. DO 19. ŘÍJNA Jazzový festival na Moravě Československý jazzový festival, který se koná v Městském kulturním domě v Přerově, se rozhodl své 30. výročí oslavit mimořádnou dávkou hudební profesionality, energie, rytmu i nasazení. Několikahodinovou funkovou show spustí legendární Maceo Parker, muž, který byl svého času nejbližším spolupracovníkem krále funku Jamese Browna. Jubilejní ročník festivalu seznámí posluchače s crossoverovým německým trumpetistou, zpěvákem a producentem Tillem Brönnerem. Představí se dvě velká jména z pravlasti jazzu: trio bubeníka a spolupracovníka Diany Krall Jeffa Hamiltona a kvartet basisty Bustera Williamse. OD 17. DO 20. ŘÍJNA Festival světla v Praze Festival Signal rozsvítí historické památky i architektonické skvosty hlavního města. Prahu čekají videomappingové show, venkovní světelné instalace a světelné objekty doplněné originálním hudebním doprovodem na místech, jako je Tančící dům, Staroměstské náměstí, Kostel sv. Ludmily, Karlův most, Muzeum Kampa, Petřínská rozhledna či Metronom. Na festival přijede světová špička audiovizuálního umění, z domácích umělců se se svými projekty připojili Rony Plesl, František Skála, Jakub Nepraš, Krištof Kintera, Milan Cais, Michal Cimala, Vladimir 518 a další. Festival nabídne i doprovodný program, například plavby na lodi se světelnou show na březích Vltavy či tematické workshopy. DO 1. PROSINCE Kytara napříč žánry Mezinárodní festival akustické kytary nabídne posluchačům vydatný díl argentinského tanga a výběr toho nejlepšího z domácí scény. Mezi 13. říjnem a 1. prosincem zahrají interpreti kromě pražských koncertních síní také v Benešově, Táboře, Varnsdorfu, Černošicích, Dolní Poustevně i v německém Eubabrunnu a Drážďanech. Během festivalu vystoupí například Escolaso Guitarra Tango Trío nebo dva američtí kytaristé Peppino D Agostino a kytarista širokého stylového záběru Laurence Juber, bývalý spoluhráč Paula Mc- Cartneyho ze skupiny Wings. Vystoupí také profesor HAMU Milan Zelenka se svým synem. Desáté výročí vzniku oslaví na festivalu skupina Njorek, zahraje také německá skupina Malbrook s nejlepším evropským hráčem na mandolu Wolfgangem Meyeringem. V prosinci festival vyvrcholí v Divadle Hybernia koncertem španělského kytaristy José Fernándese Torrese Tomatita. VYDÁVÁ Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/ Praha 4 GENERÁLNÍ ŘEDITEL David Hurta ŘEDITEL DIVIZE EURO E15 Tomáš Skřivánek ADRESA REDAKCE Pod Kotlářkou Praha 5 T: F: E: dopisyeuro@mf.cz ŠÉFREDAKTOR Pavel Páral ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORA Vadim Fojtík HLAVNÍ EKONOMICKÝ ANALYTIK Miroslav Zámečník ŠÉFEDITOR Igor Záruba EDITOŘI Tomáš Pohanka Kryštof Válka ŠÉFREPORTÉR Jan Hrbáček REPORTÉŘI Marcela Al öldi Šperkerová Hana Boříková Blahoslav Hruška Dáša Hyklová Jakub Křešnička Petra Pelantová Tomáš Pergler Tomáš Plhoň Matěj Štětka Petr Weikert ART DIRECTOR Tomáš Novák FOTOODDĚLENÍ Tomáš Turek vedoucí Hana Adamcová produkční Hynek Glos Martin Pinkas EURO SETKÁNÍ Růžena Rousková ředitelka T: Obama střídá stráže v čele Fedu D PRÁVO & Foto profimedia.cz BYZNYS Dobrý je lepší než nejlepší v divizi Euro E15 dále vychází Revoluce na obzoru Nový občanský zákoník přinese podnikatelům největší změny za poslední desítky let Stroje jsou český klenot Kde na vás čekají peníze Banka vám nepůjčí? INZERCE David Korn ředitel inzerce T: E: podkladyeuro@mf.cz MARKETING Hana Holková ředitelka marketingu T: Jaroslav Tošer brand manager T: VÝROBA A DISTRIBUCE Soňa Štarhová ředitelka výroby a distribuce T: Michaela Urbanová manažerka předplatného T: SEKRETARIÁT Martina Minaříková T: KONTAKT NA JEDNOTLIVÉ ZAMĚSTNANCE prijmeni@mf.cz PŘEDPLATNÉ Předplatné pro ČR vyřizuje: A.L.L. production, s.r.o. P.O.BOX 732, Praha 1 T: E: mladafronta@predplatne.cz TISK Tiskárna EUROPRINT a. s. ROZŠIŘUJE V ČR Mediaprint Kapa, s. r. o. tištěný a prodaný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC Distribuci pro předplatitele provádí společnost Česká pošta, s. p. Objednávky na předplatné v SR: Mediaprint Kapa Pressegrosso, a. s. T: (02) , E: predplatne@abompkapa.sk Registrace: MK ČR E 8030 pod č. j /98 ze dne , ISSN Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Mladá fronta a. s. Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. Týdeník Euro vychází od roku 1998 každé pondělí warhorse Málokdo z Čechů v zábavním Změny jsou fajn, ale mají mouchy, INZERCE A A

111

112