Jazykové prohřešky v české průvodcovské literatuře (se zaměřením na Slovinsko)

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Mgr. Eva Mikulková Jazykové prohřešky v české průvodcovské literatuře (se zaměřením na Slovinsko) Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Zdeňka Hladká, Dr. 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Mgr. Eva Mikulková 1

3 Děkuji vedoucí práce doc. PhDr. Zdeňce Hladké, Dr., za cenné rady, které mi v průběhu psaní diplomové práce poskytla, vstřícnost při konzultacích problematických pasáţí a za čas, který vedení této diplomové práce věnovala. 2

4 OBSAH OBSAH ÚVOD Materiálová východiska Struktura práce Teoretická východiska Počešťování cizích jmen zeměpisných Počešťování slovinských jmen zeměpisných Skloňování cizích jmen zeměpisných Skloňování maskulin Skloňování feminin Skloňování neuter Skloňování pomnoţných jmen zeměpisných Skloňování slovanských jmen obdobných českým končícím na any Skloňování slovanských jmen zakončených na -ce Skloňování zeměpisných jmen s formou jmen přídavných Skloňování několikaslovných zeměpisných názvů Způsob uvádění toponym ve sledované publikaci Obecný postup Analýza Skloňování jednoslovných toponym Skloňování maskulin podle vzoru hrad Skloňování maskulin podle vzoru stroj Skloňování pomnoţných maskulin podle vzoru stroj Skloňování feminin podle vzoru ţena /růţe Skloňování pomnoţného feminina Karavanky Skloňování pomnoţných feminin podle vzoru růţe Skloňování pomnoţných feminin podle typu ulice Skloňování neuter podle vzoru město Skloňování neuter podle vzoru moře Skloňování pomnoţných neuter podle vzoru moře Skloňování adjektivních forem podle vzoru mladý Skloňování dvouslovných toponym Skloňování dvouslovných toponym s adjektivním atributem podle vzoru mladý Skloňování dvouslovných toponym s adjektivním atributem podle vzoru jarní Skloňování názvů náměstí a ulic Skloňování cizích jmen osobních Skloňování cizích maskulin Přechylování ţenských příjmení

5 2.2.5 Chyby pravopisné Pravopis vlastních jmen pravidla psaní velkých písmen u vlastních jmen Způsob psaní víceslovných názvů měst a obcí v češtině a ve slovinštině Způsob psaní víceslovných názvů řek, hor, pohoří a níţin v češtině a ve slovinštině Způsob psaní historických označení států v češtině a ve slovinštině Způsob psaní názvů ulic, tříd, náměstí v češtině a ve slovinštině Způsob psaní názvů hradů a zámků v češtině a ve slovinštině Způsob psaní názvů paláců, domů, vil, pasáţí v češtině a ve slovinštině Způsob psaní názvů světadílů, zemí, území v češtině a ve slovinštině Způsob psaní názvů politických stran v češtině a ve slovinštině Příklady ostatních pravopisných chyb Chyby překladové Věcné nedostatky (spojené s chybným překladem) Formulační neobratnosti Tiskové chyby, přehlédnutí, vynechávky ZÁVĚR RESUMÉ BIBLIOGRAFIE Odborná literatura Prameny Internetové zdroje

6 1. ÚVOD Během posledních dvaceti let došlo k výraznému rozvoji turistických publikací, zejména cestovních průvodců. Průvodcovská literatura slouţí návštěvníkům určité oblasti k poznání pamětihodností, přírody, kultury a poměrů dané země. Má za úkol usnadnit cestování a orientaci, nabízí turistické trasy, mnohdy také uvádí cenné tipy a rady důleţité pro pobyt v daném prostředí. Turistické průvodce se zaměřují na jediné město, menší oblast nebo celou zemi, od čehoţ se také odvíjí rozsah publikace. Charakter turistické literatury je informativní. Poskytované informace by měly být spolehlivé, obsah textu by měl odpovídat skutečnosti. V turistických publikacích se však mohou objevovat informace zastaralé, zkreslené či úplně chybné. Průvodcovská literatura se často potýká také s chybami jazykovými a pravopisnými. Právě na tuto oblast se v předkládané bakalářské práci nazvané Jazykové prohřešky v české průvodcovské literatuře (se zaměřením na Slovinsko) orientujeme. Turistická literatura obecně představuje z hlediska jazykového velmi sloţitou problematiku. Často v ní totiţ jde o překlady z jiného jazyka, přičemţ významnou roli hraje i jazyk země, o které průvodce referuje. Mezi jazykem originálu, jazykem překladu a jazykem země, o které průvodce informuje, dochází k interferencím. Tento jev se významně projevuje zejména v podobě proprií. V souvislosti s cizími vlastními jmény musí být řešen vedle problému grafiky (grafická podoba počeštěná či původní) a překladu i problém jejich skloňování, coţ je hlavním námětem této práce. V předkládané bakalářské práci se pokusíme co nejsystematičtěji a nejúplněji popsat pravidla skloňování slovinských vlastních jmen v českých textech. Práce si klade rovněţ za cíl opravit konkrétní pravopisné a jazykové prohřešky ve vybrané publikaci a na tomto prototypu poukázat i na obecnější problematiku jazykových nedostatků v průvodcovské literatuře. Tato bakalářská práce však neobsahuje výčet a opravu všech chyb, které jsme ve sledovaném průvodci odhalili. Řešeny byly pouze ty chyby a nejasnosti, které povaţujeme za závaţnější, případně za prototypické pro obdobné texty. 5

7 1.1 Materiálová východiska Výchozím jazykem průvodce Slovinsko 1, jenţ nám v této práci poslouţí jako podkladový materiál, je němčina. Autorem je Dieter Schulze, do češtiny jej přeloţila Eva Jansa. Publikaci vydalo v roce 2008 nakladatelství Baedeker, které patří k nejznámějším vydavatelstvím turistické literatury. Dlouholetou tradici a věhlas tohoto nakladatelství potvrzuje i fakt, ţe původně vlastní jméno Baedeker, označující jediné nakladatelství, postupně zobecnělo a uţívalo se (mnohdy se ještě uţívá) jako označení průvodcovských publikací vůbec. Průvodce Slovinsko je členěn do kapitol Fakta, Info, Trasy a Cíle. V kapitole Info nalezneme informace o zemi a lidech, historii, politice a hospodářství, umění a kultuře (strana 10-71). Kapitola Fakta (strana ) nabízí praktické informace s odkazy například na důleţité adresy. V téţe kapitole najdeme také malý slovinsko-český slovníček. V následující kapitole Trasy jsou plány konkrétních turistických tras (strana ). Poslední část Cíle popisuje jednotlivé turistické pamětihodnosti, seřazené podle abecedy (strana ). Na konci publikace se nachází glosář s dvaceti slovinskými výrazy, které se v průvodci nejčastěji vyskytují, a jejich překlad do češtiny. Na posledních sedmi stranách se nachází rejstřík. Průvodce obsahuje také velkou podrobnou mapu Slovinska, 23 map a grafických zobrazení a 156 barevných fotografií. Průvodce čítá 310 stran a lze říci, ţe je velmi podrobný. Vybraná publikace má mnoho obsahových i jazykových nedostatků. V rámci jazykových nedostatků se vyskytují chyby pravopisné, gramatické, lexikální i stylistické. Řada z nich souvisí s nedostatky překladu. Část chyb (včetně četných chyb tiskových) odráţí nepečlivou redakční práci. 1.2 Struktura práce Práce je členěna do jednotlivých kapitol podle typů chyb. První a nejobsáhlejší část se zabývá chybami morfologickými. Uvádíme zde příklady nesprávného skloňování slovinských vlastních jmen, jeţ jsme objevili ve sledovaném průvodci. Pozornost byla zaměřena na zařazení toponym k českým vzorům a na následné správné skloňování. Opominuto není ani skloňování vlastních jmen osobních. 1 Schulze, Dieter. Slovinsko. Přeloţila Eva Jansa. Ostfildern: Baedeker,

8 Další kapitolu tvoří rozbor chyb pravopisných. Zde se orientujeme zejména na správné psaní velkých a malých písmen ve víceslovných zeměpisných jménech. Dále sledujeme chyby související s překladem, často ovlivněné interferencí výchozího a cílového jazyka. V průvodci se nacházejí také obsahové chyby, jeţ jsou v této práci citovány a opraveny. V neposlední řadě jsou sledovány formulační neobratnosti a chyby tiskové. 1.3 Teoretická východiska Problematikou cizích vlastních jmen (toponym a antroponym) se zabývají mnohé české jazykovědné příručky. Jsou to například Pravidla českého pravopisu 2, Stručná mluvnice česká 3, Nauka o českém jazyku 4, O češtině pro Čechy 5, Příruční mluvnice češtiny 6. České příručky, jeţ se specializují na toponyma, jsou mj. : Úvod do toponomastiky 7, Index českých exonym 8 a příspěvek Aleny Polívkové Cizí jména zeměpisná obsaţený v publikaci Praktické kapitoly ze spisovné češtiny 9. Velký počet informací (o toponymech i antroponymech) najdeme také v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. 10 Ze slovinských zdrojů se problematikou slovinských toponym a antroponym ve slovinském textu zabývá především publikace Slovenski pravopis v oddíle Pravila. 11 Výše uvedené jazykovědné publikace stanovují pravidla, podle kterých by se mělo při skloňování cizích vlastních jmen postupovat, a uvádějí také mnoţství příkladů, zejm. anglických, německých, francouzských, ruských, příp. srbocharvátských. Jmenované publikace se rovněţ zabývají jejich grafikou a výslovností. Jihoslovanským toponymům uţívaným v českém textu se věnuje v publikaci Praktické kapitoly ze spisovné češtiny 12 Alena Polívková ve stati Cizí jména zeměpisná. Polívková uvádí vedle místních jmen srbocharvátských také slovinská, která přiřazuje k českým deklinačním vzorům. Ve stati Aleny Polívkové je obsaţeno nejvíce informací a pravidel o 2 Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Pravidla českého pravopisu. Praha: PANSOFIA, Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Šmilauer, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Daneš, František aj. O češtině pro Čechy. Praha: Orbis, Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, Šmilauer, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Beránek, Tomáš aj. Index českých exonym. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, Polívková, Alena. Cizí jména zeměpisná. In Praktické kapitoly ze spisovné češtiny. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1988, s Dále jiţ jen Internetová jazyková příručka ÚJČ AVČR 11 Toporišič, Joţe. Slovenski pravopis. 1, Pravila. Ljubljana: Drţavna zaloţba Slovenije, Polívková, Alena. Op. cit., s

9 skloňování slovinských toponym, proto budeme deklinační chyby ve skloňování obsaţené ve vybraném průvodci opravovat především podle ní Počešťování cizích jmen zeměpisných Setkáme-li se v českém textu s nutností skloňovat jakákoliv cizí toponyma či antroponyma, zajímá nás v prvé řadě míra jejich počeštění. Exonyma, tj. domácí podoby cizích zeměpisných jmen, jsou součástí slovní zásoby kaţdého jazyka uţ od nejstarších dob. Podle současné definice, vytvořené skupinou expertů OSN v oboru zeměpisných jmen, je exonymum vlastní jméno uţívané v určitém jazyce pro geografický objekt leţící mimo území, na němţ má tento jazyk oficiální status, a lišící se svou formou od jména uţívaného v oficiálním jazyce nebo jazycích tohoto území. 13 Jako česká exonyma se označují české podoby jinojazyčných zeměpisných jmen jakéhokoli zeměpisného objektu, který leţí vně hranic České republiky, tedy mimo oblast působnosti spisovného českého jazyka. 14 Kartografové a lingvisté rozdělují exonyma do několika typů podle původu, podle frekvence jejich výskytu v čase a podle míry a způsobu adaptace cizích zeměpisných jmen do přijímaného jazyka. 15 O tom, kdy toponyma překládáme nebo alespoň počešťujeme a kdy je naopak ponecháváme v původní podobě, rozhoduje podle Vladimíra Šmilauera povaha objektu: 1. Díly světa, státy, země, velké přírodní objekty (velehory, moře) mají podoby české. Např.: Evropa, Španělsko, Porúří, Alpy, Jaderské moře. 2. Jednotlivé přírodní útvary (hory, řeky) a osady si zpravidla ponechávají jména původní, např. Mont Blanc, Mississippi. Výjimkou jsou některé případy jmen odedávna počeštěných a v této české podobě vţitých Počešťování slovinských jmen zeměpisných V Indexu českých exonym se nachází výčet kodifikovaných počeštěných slovinských jmen: Lublaň, Kraň, Postojná, Cirknické jezero, Bledské jezero, Dráva, Karavanky. 17 Vedle těchto názvů jsou v Indexu českých exonym uvedena ještě jména Lutoměř (Ljutomer) a 13 Beránek, Tomáš aj. Index českých exonym. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006, s Ibid., s Ibid., s Šmilauer, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966, s Beránek, Tomáš. Op. cit., s

10 Slovinský Hradec (Slovenj Gradec), jeţ jsou však na rozdíl od ostatních uvedených počeštěných jmen vytištěna slabě patrně proto, ţe tyto podoby nejsou ještě zcela vţité. Kromě uvedených exonym se můţeme poměrně často setkat (obzvláště v historických publikacích týkajících se Slovinska) s počeštěnou podobou historické části Slovinska Kraňsko (Kranjska). Uţívá se také počeštěná podoba jmen označujících některé slovinské regiony, např. Goreňsko (Gorenjska), Doleňsko (Dolenjska), Štýrsko (Štajerska), (slovinské) Korutany (Koroška), Zámuří (Prekmurje), Přímoří (Primorska). Tyto počeštěné tvary však kodifikovány nejsou. Zeměpisná jména pocházející z jazyka, který uţívá latinské abecedy, se většinou píší pravopisem původním. To platí samozřejmě s výjimkou exonym, u nichţ se mj. důsledně označují délky samohlásek a měkkost souhlásek, viz výše. 18 Slovinština stejně jako čeština uţívá latinskou abecedu. Objevují se však v ní skupiny hlásek lj, vlj, nj, mj, které jsou češtině neznámé, např. v toponymech Ljubljana, Hrastovlje, Kranj, Savinja. Výslovnost souhláskové skupiny nj se blíţí výslovnosti našeho měkkého konsonantu ň, avšak není zcela totoţná. Ostatní souhláskové skupiny lj, vlj, mj nemají v češtině ekvivalent. Z výše uvedených informací vyplývá, ţe kromě kodifikovaných a ustálených exonym (Lublaň, Kraň, Postojná, Cirknické jezero, Bledské jezero, Dráva, Karavanky, příp. Lutoměř a Slovinský Hradec) bychom měli psát všechna ostatní slovinská toponyma pravopisem původním, včetně zachovávání grafické reflexe všech souhláskových skupin. Není však vyloučeno, ţe v úzu bude docházet k počešťování dalších slovinských toponym, ve kterých dojde ke zjednodušení některých souhláskových skupin, zejména lj na l, nj na ň. Jestliţe existuje kodifikovaná (případně téţ nekodifikovaná, ale v úzu frekventovaná) počeštěná podoba cizojazyčného toponyma, dáme jí před původní podobou přednost. Nelze však mluvit o chybě, pokud uţijeme podobu původní. Počeštěné podoby jsou univerzální, původní podoby lze přijmout například v turistických průvodcích, odborných textech geografických, kulturologických, antropologických apod. 19 Ať uţ ale uţijeme podobu počeštěnou nebo původní, obě grafické podoby je nutno náleţitě skloňovat. Skloňovat cizí zeměpisná jména je však mnohdy velice obtíţné a často se v jednotlivých tvarech cizích zeměpisných jmen chybuje. Proto je moţno se těmto úskalím vyhnout uţitím nominativu 18 Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Pravidla českého pravopisu. Praha: PANSOFIA, 1993, s Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Internetová jazyková příručka [on line] [cit ]. Dostupné z: cizí jména zeměpisná. 9

11 jmenovacího. Internetová jazyková příručka ÚJČ AVČR uvádí k problematice nominativu jmenovacího toto: Ve spojeních typu ve městě Olomouc/ve městě Olomouci jsou obě uvedené moţnosti správné. Buď tedy skloňujeme celé spojení (např. na řece Labi, na hradu Okoři), nebo je ponecháme v prvním pádě, v tzv. nominativu jmenovacím (na řece Labe, na hradu Okoř). Přestoţe jsou obě moţnosti ve většině případů chápány jako rovnocenné, můţeme i zde najít určité stylistické rozdíly a vývojové tendence. Nominativ jmenovací je novější a je uţíván zvláště tehdy, je-li konkrétní jméno cizího původu. Obvykle proto píšeme: u jezera Ontario, na poušti Karakum atp Skloňování cizích jmen zeměpisných Správné skloňování vlastních jmen všeho druhu je mnohdy problémem i v jazyce mateřském. Vzpomeňme např. česká příjmení Strnadel, Anderle, Petrůj. Uvědomme si nejasnosti v rodech některých toponym (ten/ ta Olomouc) nebo v určení čísla některých místních jmen (ty/ ta Sušice). Správné skloňování jmen cizích je pochopitelně ještě sloţitější. Typickou vlastností češtiny jako flektivního jazyka je, ţe se v ní většina přejatých (cizích) substantiv skloňuje. Těch, která jsou nesklonná, je poměrně málo. Přiřazení ke skloňovacímu typu se děje především podle zakončení ve výslovnosti, nejčastěji podle posledních dvou hlásek. 21 Abychom mohli jméno přiřadit k nějakému skloňovacímu typu, je nutné znát i jeho rod. Původní rod zeměpisných jmen se ale často neshoduje s rodem, jaký bychom jménu přiřkli, kdyby šlo o jméno české. Bylo by krajně sloţité zjišťovat rod všech cizích jmen, převzít jej a řídit se jím ve skloňování. Spisovná čeština proto určuje rod všech cizích zeměpisných jmen sama podle týchţ pravidel, která platí pro stanovení rodu jmen domácích. 22 A. Jména zakončená na souhlásku jsou v podstatě rodu muţského. Výjimkou jsou: Jména na -ň,-ť, -ď, -j. Řadíme je zpravidla k rodu ţenskému. Ojedinělá jména s různým zakončením, např. Los Angeles, Limoges. Ta bývají rodu středního (a nesklonná). 23 B. Jména zakončená na samohlásku jsou rodu ţenského či středního: 20 Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Internetová jazyková příručka [on line] [cit ]. Dostupné z: 21 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit, s Daneš, František aj. Op. cit., s Ibid., s

12 Víceslabičná jména zakončená na -á, -e, -é (psaná jakýmkoli způsobem), -i, -í (y), -o, -ó (psaná jakýmkoli způsobem), -u, -ú (psaná jakýmkoli způsobem), téţ na dvojhlásky -au, -ou aj. jsou středního rodu. 24 U jmen skládajících se ze dvou nebo více slov (jmen) rozhoduje o rodu podle týchţ zásad poslední slovo (jméno). 25 Při systematizaci skloňování cizích zeměpisných jmen vycházíme především ze stati Aleny Polívkové Cizí jména zeměpisná 26, která je pro naše účely (systematizace skloňování některých slovinských toponym) nejvhodnější. Uvádí totiţ příklady z jihoslovanských jazyků, některé i konkrétně z jazyka slovinského Skloňování maskulin Podle vzoru hrad se skloňují neţivotná maskulina zakončená na tvrdý nebo obojetný konsonant. U českých jmen typu Hrádek, stejně jako u jinoslovanských jmen zakončených na -ek se většinou samohláska -e- před pádovými koncovkami vypouští, např. slovin. Podčetrtek Podčetrtka. 27 U jihoslovanských jmen je moţno vypouštět i samohlásku -a-: Čačak, Zadar, Skadar (Čačku, Zadru, Skadru), ale většinou se samohláska -a- nevypouští: Zadaru, Čačaku, Skadaru. Podle vzoru stroj se skloňují cizí maskulina zakončená na pravopisně měkký nebo obojetný konsonant. Některá však kolísají mezi muţským a ţenským rodem (viz výše). 28 Podle tohoto typu se nejčastěji skloňují jména hor, pohoří, řek, ostrovů, méně jména míst. Ta, pokud jsou zakončena na měkkou souhlásku, se více skloňují podle ţenského skloňovacího typu píseň. 29 Do této skupiny patří i většina jmen zakončených na vyslovované -c. Např. Miskolc [miškolc], Kragujevac. 30 U jmen zakončených na -ec se obvykle vypouští samohláska -e- v koncové slabice (podle Hradec Hradce), např. rus. Čerepovec Čerepovce, ukr. Kamenec Kamence, slovin. Grintavec Grintavce Existují zde jisté výjimky, které se týkají jmen ruských a těch, která končí na y. Tyto nyní nebudeme detailněji sledovat, neboť práce je směrována k zachycení deklinace jmen slovinských. 25 Daneš, František aj. Op. cit., s Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s

13 V srbochorvatštině často odpovídá koncovce -ec koncovka -ac, kodifikace vyţadovala, aby se -a- vypouštělo téţ, ale souvislost mezi -ac a -ec není pro mnohé zřejmá, proto se často -a- nevypouští. 32 Ke vzoru stroj náleţejí také některá cizí jména, která jsou v psané podobě zakončena na skupinu souhlásek. O skloňování však rozhoduje vyslovovaná souhláska na konci slova. Např. slovin. Kranj gen. Kranje [vysl. kraňe] Skloňování feminin Podle vzoru ţena se skloňují cizí zeměpisná jména ţenského rodu zakončená především na -a, je-li před touto koncovkou souhláska tvrdá. 34 Ze jmen zakončených na -e se řadí k ţenskému rodu zejména ta, která mají adaptovanou (češtině přizpůsobenou) podobu. Jsou to všechna cizí toponyma ţenského rodu končící na -ie, např. Itálie, ale i Temţe. 35 Jména zakončená na jinou samohlásku neţ -a a -e k ţenskému rodu v češtině nepatří. 36 Podle vzoru růţe se skloňují cizí zeměpisná jména ţenského rodu zakončená na -a, je-li před touto koncovkou souhláska měkká. Náleţejí sem především jména, jeţ mají koncovku -ie, popř. vyslovované -ye. 37 Ostatní feminina s měkkou souhláskou před koncovým -a se skloňují jako Trója (gen. sg. Tróje, dat., lok. Tróji, akuz. Tróju, instr. Trójou), tedy dle přechodného typu mezi vzory růţe a ţena. U některých těchto jmen zeměpisných se v gen. sg. objeví téţ -i, coţ je patrně způsobeno vlivem jiných slovanských jazyků (polština, ruština). Tím se ale rozrušuje bez podstatného důvodu u vyhraněné skupiny jmen nyní uţ značně ustálená norma, v níţ se odlišuje skloňování jmen osobních a zeměpisných: Soňa, Soni, Soně. Toto rozlišení je povaţováno za účelné. 38 Jako Trója se skloňují i slovanská jména zeměpisná zakončená na -ica, např. slovinské Lipica, ale v akuz. sg. mohou mít kromě běţnější koncovky -u také -i, v instr. sg. kromě -ou také -í Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s

14 Podle vzoru kost se skloňují cizí ţenská zeměpisná jména převáţně zakončená na tvrdou souhlásku, ale řadí se sem i jména zakončená na -ť, zejména počeštěná zeměpisná jména slovanská, např. Budapešť, Pešť. 40 Podle typu píseň se skloňují cizí ţenská zeměpisná jména zakončená na měkkou souhlásku, např. Mohuč, Paříţ, Halič, Sibiř. 41 Pokud jde o jména typu Bolougne, skloňují se také podle vzoru píseň, protoţe se koncovka -e nevyslovuje Skloňování neuter Podle vzoru město se skloňují jména středního rodu zakončená v nom. sg. na -o, přičemţ nezáleţí na tom, zda je před koncovkou -o měkký či tvrdý konsonant, nebo vokál. 43 Např. slovinské Ljubno, Cerkno. Podle vzoru moře se skloňují jména středního rodu zakončená v nom. sg. na -e, a to jen jména slovanská, např. Pohorje, Ploče, Jajce. Zeměpisná jména středního rodu mohou taky zůstat neskloňována. Jsou to jména s koncovkou na -i, -y, -u, neslovanská končící na -e a téměř všechna, která končí na dlouhou samohlásku Skloňování pomnožných jmen zeměpisných U slovanských pomnoţných zeměpisných jmen rozhoduje na prvním místě to, zda se jméno shoduje (popř. s menšími hláskovými odchylkami) s některým jménem českým. V kladném případě se skloňuje jako jméno české, např. Brody, Bregi. Ty se skloňují jako české hrady. 45 Na druhém místě hraje roli zakončení jména. Jestliţe je moţno přiřadit cizí jméno podle zakončení k některé ustálené a frekventovanější skupině jmen českých, skloňuje se shodně s nimi Skloňování slovanských jmen obdobných českým končícím na any Slovanská jména obdobná českým končícím na -any jsou muţského rodu, skloňují se jako Hradčany, popř. hrady. Např. Civljane, Slišane, gen. Civljan, Slišan Polívková, Alena. Op. cit.,s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s

15 Skloňování slovanských jmen zakončených na -ce Slovanská jména zakončená na -ce (nikoliv -ice), -cy, -či, -ći se skloňují jako stroje. Např. srb. Karlovci, gen. Karlovců, slovin. Banovci, gen. Banovců Skloňování zeměpisných jmen s formou jmen přídavných Některá cizí adjektivní jména zeměpisná odpovídají českým přídavným jménům ve tvaru sloţeném. Ta se skloňují jako česká jména Slaný, Hostinné, Hovězí gen. Slaného, Hostinného, Hovězího. 49 Forma měkkých sloţených přídavných jmen se vyskytuje dosti zřídka, např. Sredneje, gen. Sredního, Psie pole - gen. Psího Pole Skloňování několikaslovných zeměpisných názvů Několikanásobné zeměpisné názvy slovanské sloţené z přídavného a podstatného jména se skloňují celé, tzn. skloňují se obě části. Např.: Bela Crkva, gen. Belé Crkvy. 51 Stejně tak se skloňují i několikanásobné zeměpisné názvy slovanské sloţené ze dvou přídavných jmen: Górna Studena, gen. Górné Studené Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s

16 2. Způsob uvádění toponym ve sledované publikaci Ve způsobu uţívání toponym není ve sledovaném turistickém průvodci jednota. Toponyma jsou místy uváděna ve slovinštině, místy v podobě české, tj. v podobě počeštěné nebo přeloţené, jindy je za počeštěnou podobou uveden v závorce název slovinský, někdy doplnění slovinského názvu zcela chybí. Bylo by proto dobré zvolit jednotný princip. Máme moţnost uvést toponymum buď v originálu, nebo v podobě upravené pro češtinu. Při rozhodnutí však musíme mít na paměti, jakému účelu je text určen. 2.1 Obecný postup Průvodce je psán česky pro potřeby českých čtenářů (turistů). Cílem turistické publikace je snadná orientace turisty v cizojazyčném prostředí, proto bychom doporučovali na prvním místě uvádět název originální (slovinský) a vedle něj (za ním) český překlad nebo počeštěnou podobu názvu, pokud je to však moţné. U názvů ulic, náměstí, trhů a jiných veřejných prostranství tato počeštěná (resp. spíš přeloţená) podoba většinou moţná je, u názvů měst, vesnic a osad většinou překládání či počešťování (kromě exonym) vhodné není. Při uvádění cizích vlastních jmen zeměpisných bychom se měli řídit přesně vymezenými pravidly. Např.: 1. Pokud název zavádíme do textu poprvé, měl by stát vedle názvu originálního i název počeštěný či přeloţený, pokud je vhodné ho utvářet. Počeštěný či český název lze uvést pod název originální (na mapách), nebo za něj do závorky. V textu jiţ dále uţíváme jen název přizpůsobený češtině, který patřičně skloňujeme. Pokud název není vhodné překládat či počešťovat, pracujeme s názvem originálním. Není příliš vhodné doslovně překládat některé slovinské názvy měst, např. Škofja Loka (jako Biskupská Louka ) apod. Rozhodneme-li se však uţít název originální, musíme jej rovněţ patřičně skloňovat. 2. V některých případech je obtíţné skloňovat cizí jméno v souladu s českými deklinačními pravidly. V takových případech lze uţít nominativu jmenovacího (viz výše). Důsledné uţívání nominativu jmenovacího by však mohlo způsobit, ţe se text stane nepřirozeným, strohým, blíţícím se pouhému výčtu pamětihodností a zajímavostí. Pokud budeme cizí (slovinské) názvy skloňovat, odpadnou nám mj. nevhodné formulace typu: ve městě Novo Mesto, na hradě Grad apod. Na druhou stranu nominativ jmenovací zachová přesnou podobu jména, coţ vede ke snazší orientaci cizince v jinojazyčném prostředí. 15

17 Záleţí na autorovi textu, jakou formu upřednostní. Jak bylo řečeno výše, varianty jsou rovnocenné. Přikláníme se však ke skloňování slovinských zeměpisných jmen. Máme pro to tyto důvody: 1. Čeština je jazyk flektivní a její tendencí je, pokud je to jen trochu moţné, zařadit cizí jméno k nějakému vlastnímu deklinačnímu typu. 2. Slovinština jakoţto jazyk slovanský není češtině tak vzdálená, proto nám činí menší problém zařadit jméno k patřičnému rodu a následně k deklinačnímu typu neţ např. u jazyků neslovanských. 16

18 2.2 Analýza Skloňování jednoslovných toponym V následující analýze jsou jména, ve kterých se ve sledované publikaci chybovalo, rozčleněna k jednotlivým českým vzorům. Pro přehlednost jsou v citovaných větách zvýrazněna Skloňování maskulin podle vzoru hrad 1. Jinde, například v Pirani, se sestupuje po ţelezných ţebřících z betonových ploch do moře. (Slovinsko 2008: 74) Nominativ jména je Piran, věta obsahuje nesprávný tvar jména v lokálu. Název slovinského města Piran byl patrně přiřazen k chybnému vzoru (stroj), či k ţenskému rodu (píseň). Vlastní jméno Piran se jakoţto neţivotné maskulinum zakončené na tvrdý konsonant skloňuje podle vzoru hrad: N G D A L I Piran Piranu Piranu Piran Piranu Piranem Správný tvar lok. sg: (v) Piranu. 2. (...) do Koperu (...) a Piraně. (Slovinsko 2008: 107) Jméno slovinského města Koper se podle tvrdého zakončení skloňuje jako hrad. Problematika vysouvání -e je v příspěvku A. Polívkové rozpracována pouze u maskulin končících na -ec, která jsou skloňována podle vzoru stroj. 53 Jistou podobu se slovinským jménem Koper mají chorvatská jména končící také na tvrdou souhlásku Čačak, Zadar, Skadar, u nichţ je moţno samohlásku -a- při skloňování vypouštět (Čačku, Zadru, Sakdru). Většinou se však samohláska -a- nevypouští -Zadaru, 53 Polívková, Alena. Op. cit., s

19 Čačaku, Skadaru. U skloňování slovinského jména Koper bychom samohlásku -edoporučovali nevypouštět. V citované větě je tedy tvar gen. sg. (do Koperu) uveden správně. Ve větě se objevuje také opakované chybné skloňování jména Piran. V gen. sg. je správný tvar Piranu, viz. výše uvedené skloňování jména. 3. památníky u Tolmina (Slovinsko 2008: 292) Nominativ jména je Tolmin, věta obsahuje nesprávný tvar jména v genitivu. Název slovinského města skloňujeme podle vzoru hrad. Správný tvar gen. sg. je (u) Tolminu. 4. (...) ze Škocjany (...) (Slovinsko 2008: 254) Název města, u kterého se nacházejí známé jeskyně, je Škocjan. Maskulinum Škocjan skloňujeme podle zakončení na tvrdou souhlásku podle vzoru hrad. Gen. sg. bude proto (ze) Škocjanu. (S označením Škocjany se můţeme setkat namísto označení škocjanské jeskyně (škocjanske jame). Podoba Škocjany však není kodifikována, navíc by šlo o nominativ.) Skloňování maskulin podle vzoru stroj 1. Její jednotky vyrazily směrem na Lublaň a došly aţ k Logateci. (Slovinsko 2008: 45) Nominativ jména je Logatec, ve větě je uţit nesprávný tvar dativu. Název slovinského města končí na měkký konsonant, proto jej skloňujeme podle vzoru stroj. 54 U jmen zakončených na -ec se obvykle vypouští samohláska -e- v koncové slabice (podle Hradec- Hradce), slovin. Grintavec - Grintavce. 55 Jméno skloňujeme dle vzoru stroj: N Logatec G Logatce D Logatci A Logatec L Logatci I Logatcem Správný tvar dat.sg.: (k) Logatci. 54 Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s

20 2. (...) západně od Bovece (...) (Slovinsko 2008: 77) Jméno Bovec se skloňuje stejně jako Logatec podle vzoru stroj. Vypouštíme u něj samohlásku -e v koncové slabice, viz výše. Správný tvar gen. sg. : (od) Bovce. 3. (...) jihozápadně od Bovece (...) (Slovinsko 2008: 122); gen. sg.: (od) Bovce 4. V lesích kolem Bovece (...) (Slovinsko 2008: 146) ; gen. sg.: (kolem) Bovce 5. Karneval v Ptuj (...) (Slovinsko 2008: 109) Nominativ jména je Ptuj, ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Správný tvar lok. sg. je (v) Ptuji. 6. (...) zachovaly se pohřební šperky u Kranju (...). (Slovinsko 2008: 54) Nominativ jména je Kranj. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Vlastní jméno Kranj patří k maskulinům, jeţ jsou v psané podobě zakončena na skupinu souhláskových grafémů, o skloňování však rozhoduje na konci vyslovovaná hláska. Ve větě došlo k nesprávnému skloňování dle tvrdého vzoru hrad. Jméno skloňujeme dle vzoru stroj takto: N Kranj G Kranje D Kranji A Kranj L Kranji I Kranjem Správný tvar gen. sg.: (u) Kranje. 7. Západně od Štanjele (...) (Slovinsko 2008: 291) Nominativ jména je Štanjel. Podle zakončení na obojetnou souhlásku l, s kolísá řada maskulin mezi skloněním měkkým a tvrdým, to znamená, ţe např. v gen. sg. má koncovky -u 19

21 i -e. Projevuje se však silná tendence příklonu jmen tohoto typu ke tvrdému sklonění, zvláště v dat. a lok. sg. a v lok. pl. 56 Jméno skloňujeme částečně podle vzoru hrad, částečně dle vzoru stroj takto: N Štanjel G Štanjel e/u D Štanjel u/i A Štanjel L Štanjel u/i I Štanjelem Tvar gen. sg. Štanjele (stroje) není ve větě pouţit chybně. Lze však uţít i tvaru Štanjelu (hradu). Chtěli jsme pouze upozornit na dubletní tvary v gen., dat.a lok. sg. u jmen tohoto typu Skloňování pomnožných maskulin podle vzoru stroj (...) milovníci tradičních lázní zvolí Radenci (...) (Slovinsko 2008: 98) Název slovinského města jsou Radenci. Ve větě je uţit chybný tvar akuzativu. Slovanská jména zakončená na -ce (nikoliv -ice), -cy, -či, -ći, -ci se skloňují jako stroje. 57 Jméno skloňujeme jako stroje: N Radenci G Radenců D Radencům A Radence L Radencích I Radenci Správný tvar akuz.: Radence Skloňování feminin podle vzoru žena /růže 1. (...) v Lipice. (Slovinsko 2008: 74) Nominativ jména je Lipica. Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Název slovinského města Lipica je rodu ţenského s měkkou souhláskou před koncovým -a. Taková feminina 56 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s Polívková, Alena. Op. cit., s

22 tvoří přechod mezi vzory ţena a růţe. Skloňují se podle typu Troja (gen. sg. Troje, dat., lok. Tróji, akuz. Troju, instr. Trojou). U některých jmen se v gen. sg. objeví téţ -i. 58 Jako Troja se skloňují i slovanská jména zeměpisná zakončená na -ica, ale v akuz. sg. mohou mít kromě běţnější koncovky -u také -i, v instr. sg. kromě -ou také -í. 59 Jméno skloňujeme dle vzoru ţena/růţe (typ Troja): N Lipica (ţena) G Lipice (růţe) D Lipici (růţe) A Lipicu (ţena)/ Lipici (růţe) L Lipici (růţe) I Lupicou (ţena)/ Lipicí (růţe) Správný tvar lok. sg.: (v) Lipici. 2. (...) spisovatel ţil v té době v Kobaridu a Gorice (...) (Slovinsko 2008: 99) Úplný název města (ve větě uvedeného na druhém místě) je Nova Gorica. Substantivum Gorica bude stejně jako Lipica skloňováno částečně podle vzoru ţena, částečně podle vzoru růţe (typ Troja). Správný tvar lok. sg. bude tedy (v) Gorici. 3. (...) Závody ve skoku na lyţích v Planica (...) (Slovinsko 2008: 109) (v) Planici. Nominativ jména je Planica. Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Správný tvar lok. sg.: 4. (...) údolím řeky Idrijca (...) (Slovinsko 2008: 293) Nominativ jména je Idrijca, ve větě se chybuje ve tvaru genitivu. Femininum Idrijca skloňujeme podle zakončení -ca dle vzorů ţena a růţe. Správný tvar gen. sg.: Idrijce. Ponechání nominativu jmenovacího (údolím řeky Idrijca) však není chybné. 5. (...) který se narodil v Radlovljice (...) (Slovinsko 2008: 27) 58 Polívková, Alena. Op. cit., s Ibid., s

23 Nominativ jména je Radovljica. Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Správný tvar lok. sg.:(v) Radovljici. 6. Mezinárodní literární festival v jeskyních u Vilenica. (Slovinsko 2008: 111) Nominativ jména je Vilenica. Ve větě je uţita chybná předloţka u a chybný pád. Správné je uţití lok. sg. (ve) Vilenici. 7. (...) paličkovaná krajka, která pochází z Idriji (...) (Slovinsko 2008: 103) Nominativ jména je Idrija. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Jméno skloňujeme částečně podle vzoru ţena, částečně podle vzoru růţe ( typ Troja). Správný tvar gen. sg.: (z) Idrije. 8. (...) se rozprostírá aţ k Savinje. (Slovinsko 2008: 281) Nominativ jména je Savinja. Ve větě je uţit chybný tvar dativu. Správný tvar dat.sg.: (k) Savinji. 9. (...) vodáci, kteří se vydávají do údolí Soča (...) (Slovinsko 2008: 112) Nominativ jména je Soča. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Příruční mluvnice češtiny uvádí, ţe ţenská jména na -ja a místní jména zakončená na -ča, -dţa, -ca,-dza, -ňa mají podle vzoru ţena jiţ jen nominativ, akuzativ a instrumentál singuláru, jinak se skloňují dle vzoru růţe. 60 Jméno skloňujeme dle vzoru ţena/růţe (typ Troja) takto: N Soča (ţena) G Soče (růţe) D Soči (růţe) A Soču (ţena) L Soči (růţe) I Sočou (ţena) 10. do řeky Soča (Slovinsko 2008: 22) 60 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s

24 Ve větě je uţito nominativu jmenovacího: do řeky Soča. V turistické publikaci není uţití nominativu jmenovacího nemoţné, avšak pokud jde o spojení vlastního jména a slova řeka, existuje jistá tendence vlastní jméno skloňovat. 61 Jméno Soča jsme zařadili částečně ke vzoru ţena (nom., akuz., instr. sg.), částečně ke vzoru růţe (gen, dat., lok. sg.). Proto můţeme spojení řeka s vlastním jménem Soča bez větších obtíţí skloňovat: přes údolí řeky Soče. 11. (...) přes údolí řeky Soča dolů aţ k Seţana. (Slovinsko 2008: 119) V prvním názvu je uţito nominativu jmenovacího: přes údolí řeky Soča. Druhý název, jenţ se v citované větě objevuje, je název slovinské řeky Seţana. Je zde uţit nesprávný tvar dativu. Název řeky Seţana se podle svého zakončení skloňuje podle vzoru ţena. Správný tvar dat. sg.: (k) Seţaně Skloňování pomnožného feminina Karavanky Oblasti, nacházející se severně od Karavank ( ) (Slovinsko 2008 : 17) Název slovinského pohoří jsou Karavanke (ţenský rod), v češtině je kodifikovaná počeštěná podoba Karavanky. Většina českých pomnoţných jmen se skloňuje podle typů ţenského a středního rodu. K maskulinům patří nepočetná skupina jmen, jde především o názvy obcí: Nové Hrady, Hradčany, Doksy. 62 Ke jménům ţenského rodu zakončených na -y patří jména odvozená z obecných podstatných jmen ţenského rodu (Boudy, Zahrady, Skály). Ze jmen méně průhledných sem patří většina názvů zakončených na zdrobňující přípony -ánky, -ičky, -ínky, -ýnky, -inky, -tky, -iny, -ůvky (Prusin, Hodkovičky, Losiny) a další slovanské názvy jako Gorki, Brzeziny, Studzianky aj. 63 Do této skupiny jmen lze zařadit i Karavanky. V gen. pl. dochází u feminin zakončených skupinou konsonantů ke vznikové alternaci 0-e (kvůli výslovnosti). 64 Gen. sg. je tedy (od) Karavanek Skloňování pomnožných feminin podle vzoru růže. Z Luče vede asi 7 km dlouhá turistická stezka (...) (Slovinsko 2008: 282) 61 Daneš, František. Nominativ jmenovací. Naše řeč. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. 1949, roč. 33, s [on line] [cit. 14. března 2010]. Dostupné z: 62 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit, s Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Internetová jazyková příručka [on line] [cit ]. Dostupné z: 64 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s

25 Nominativ plurálu je Luče, jedná se o název města. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Většina jmen pomnoţných se skloňuje podle ţenského nebo středního rodu. Substantivum Luče by se mělo patrně skloňovat podle vzoru růţe (v plurálu): N G D A L I Luče Lučí Lučím Luče Lučích Lučemi Správný tvar gen. pl.: (z) Lučí Skloňování pomnožných feminin podle typu ulice 1. Olovo se těţí u Jesenice ( ) (Slovinsko 2008: 35) Nominativ plurálu je Jesenice, jedná se o název města. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Pomnoţná jména zakončená na -ice se skloňují podle vzoru ulice. 65 N Jesenice G Jesenic D Jesenicím A Jesenice L Jesenicích I Jesenicemi Správný tvar gen. pl.: (u) Jesenic. Nesprávných tvarů jména Jesenice je uţito i na straně 81 a Okolí Breţice (Slovinsko 2008: 148) Nominativ plurálu je Breţice, jedná se o název města. Ve větě je uţit nesprávný tvar genitivu. Správný tvar gen. pl.: Breţic. 3. V Mokrici spatřil světlo světa (...) (Slovinsko 2008: 148) 65 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s

26 Mokrice jsou názvem slovinského hradu, koncovka -e v nominativu odkazuje na plurál, proto je tvar lok. pl. Mokricích. V tomto případě by mohl být uţit i nominativ jmenovací: na hradě Mokrice Skloňování neuter podle vzoru město 1. (...) v Cerkno (Slovinsko 2008: 109) Nominativ jména je Cerkno, ve větě se chybuje ve tvaru lokálu. Neutrum Cerkno se podle svého zakončení -o řadí ke vzoru město, avšak u jmen místních středního rodu existují v lok. sg. dva tvary. Např.: O Brnu/ě, ale v Brně. 66 Jméno skloňujeme dle vzoru město: N Cerkno G Cerkna D Cerknu A Cerkno L (v) Cerkně (jako Brně) I Cerknem Správný tvar lok. sg.: (v) Cerkně. 2. (...) v Ljubni (...) (Slovinsko 2008: 279) Nominativ jména je Ljubno, jedná se o název města. Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Správný tvar lok. sg.: (v) Ljubně. 3. (...) severovýchodně od Trnovo. (Slovinsko 2008: 302) Nominativ jména je Trnovo, jedná se o název města. Ve větě se chybuje ve tvaru genitivu. Správný tvar gen. sg.: (od) Trnova Skloňování neuter podle vzoru moře 1. Zemřela v roce 1950 v Celje. (Slovinsko 2008: 65) Nominativ jména je Celje, název označuje slovinské město. Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Podle zakončení -e po měkkém konsonantu se jméno skloňuje podle vzoru moře. 66 Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s

27 Jméno skloňujeme dle vzoru moře takto: N G D A L I Celje Celje Celji Celje Celji Celjem Správný tvar lok. sg.: (v) Celji. 2. Keramika se vyráběla převáţně v Prekmurji. (Slovinsko 2008: 103) Nominativ jména je Prekmurje, jedná se o název jednoho ze slovinských regionů. Toto neutrum skloňujeme podle koncovky -e jako moře. Lokál singuláru je ve větě uţit správně. Podotýkáme jen, ţe v případě jména Prekmurje lze uţít i vţité počeštěné podoby Zámuří, čímţ se vyhneme případným nejasnostem ve skloňování Skloňování pomnožných neuter podle vzoru moře 1. (...) u Dravlje. (Slovinsko 2008: 54) Dravlje je název jedné z lublaňských čtvrtí. Jméno Dravlje je pomnoţné a je středního rodu (nominativ plurálu je Dravlje), coţ je však pro cizince špatně rozpoznatelné. Ve větě je chybně uţit tvar genitivu, podle svého zakončení by se mělo jméno skloňovat dle vzoru moře: N Dravlje G Dravljí D Dravljím A Dravlje L Dravljích I Dravlji 67 V průvodci se vyskytuje téţ tvar Prekmuří (Slovinsko 2008: 99). Pro slovinský název Prekmurje, označující východní část Slovinska pojmenované podle řeky Mury, existuje v češtině ekvivalent Zámuří. Tvar Prekmuří je nesprávná kombinace originálu a českého ekvivalentu. 26

28 Správný tvar gen. pl.: (u) Dravljí. 2. Objevil ho harmonikář Slavko Avsenik z Begunje (...) (Slovinsko 2008: 63) Vlastní jméno Begunje je pomnoţné a je středního rodu. Ve větě je uţit chybný tvar genitivu. Podle svého zakončení se skloňuje pravděpodobně dle vzoru moře. Jméno skloňujeme dle vzoru moře takto: N Begunje G Begunjí D Begunjím A Begunje L Begunjích I Begunji Správný tvar gen. pl.: (z) Begunjí Skloňování adjektivních forem podle vzoru mladý 1. (...) v Postojně (...) (Slovinsko 2008: 79) Nominativ jména je Postojna (v češtině kodifikováno jako Postojná). 68 Ve větě je uţit chybný tvar lokálu. Substantivizovaná adjektiva skloňujeme podle vzoru mladý. 69 Správný tvar lok. sg.: (v) Postojné 2. (...) od Postojny (...) (Slovinsko 2008: 113) ; gen. sg. (od) Postojné. 68 Beránek, Tomáš aj. Op. cit., s Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (eds.). Op. cit., s

29 2.2.2 Skloňování dvouslovných toponym Několikaslovné zeměpisné názvy slovanské sloţené z přídavného a podstatného jména se skloňují celé, tzn. skloňují se obě části Skloňování dvouslovných toponym s adjektivním atributem podle vzoru mladý Rod mužský, vzory mladý a hrad 1. (...) v Predjamski Grad (...) (Slovinsko 2008: 110) V citované větě se chybuje jednak v pravopise (správný název je Predjamski grad), jednak ve tvaru lokálu. Jméno skloňujeme: N Predjamski grad G Predjamského gradu D Predjamskému gradu A Predjamski grad L Predjamském gradu I Predjamským gradem Správný tvar lok. sg.: (v) Predjamském gradu. 2. Vchod do vodní jeskyně se nachází v údolí za Mali gradem (...) (Slovinsko 2008: 262) Nominativ názvu je Mali grad. V citované větě je chybný tvar instrumentálu. Správný tvar instr. sg.: (za) Malým gradem. Rod ženský, vzory mladý a žena 1. U Kranjska Gora (...) (Slovinsko 2008: 77) Adjektivum se skloňuje podle vzoru mladý (včetně označení kvantity), substantivum Gora podle vzoru ţena: N Kranjska Gora G Kranjské Gory D Kranjské Goře A Kranjskou Goru L Kranjské Goře I Kranjskou Gorou 70 Polívková, Alena. Op. cit., s

30 2. (...) z Kranjske Gory (...) (Slovinsko 2008: 122); gen.sg. (z) Kranjské Gory 3. (...) západně od Murske Soboty. (Slovinsko 2008: 270) ; gen. sg. (od) Murské Soboty 4. (...) z Rogaška Slatina (...) (Slovinsko 2008: 97); gen.sg. (z) Rogašké Slatiny 5. (...) voda z Rogašky Slatiny (...) (Slovinsko 2008: 277); gen. sg. (z) Rogašké Slatiny 6. Z Bela Krajina (...) (Slovinsko 2008: 103); gen. sg. (z) Belé krajiny 7. (...) písně z oblasti Bela Krajina (...) (Slovinsko 2008: 226); gen. sg. Belé krajiny, případně lze ponechat nominativ jmenovací: z oblasti Bela krajina. 8. Ke Škocjanske jame (...) (Slovinsko 2008: 125) Adjektivum skloňujeme podle vzoru mladý v plurálu. U substantiva máme dvě moţnosti: buď ho ponecháme v originálu, potom jej budeme skloňovat jako ţeny (dat. pl. ke Škocjanským jamám) nebo substantivum přeloţíme do češtiny (jeskyně) a skloňujeme jej podle vzoru růţe. Dat. pl. by pak byl : (ke) Škocjanským jeskyním 9. (...) v Savinjské dolina (...) (Slovinsko 2008: 280) ; dat. sg. (v) Savinjské dolině Rod ženský, vzory mladý a žena /růže (...) přes Bohinj Bistrica (...) (Slovinsko 2008: 81) Název vesnice je Bohinjska Bistrica. Adjektivum skloňujeme podle vzoru mladý, substantivum částečně podle vzoru ţena (nom. sg., akuz. sg., instr. sg.), částečně podle vzoru růţe (typ Troja). Akuzativ sg. proto bude (přes) Bohinjskou Bistricu. Rod ženský vzor mladý a typ ulice Nejlepší vína této země pocházejí z vinic Slovenski Gorice. (Slovinsko 2008: 17) Správný tvar nominativu plurálu je Slovenske gorice. Slovo gorice se píše s malým počátečním písmenem. V tomto případě doporučujeme adjektivum Slovenske přeloţit do češtiny (slovinské), neboť adjektivum slovenske (a jeho následné skloňování Slovenských goric, Slovenským goricám atd.) by mohlo vyvolat nepatřičný dojem, ţe se jedná o reálii 29

31 slovenskou. Pomnoţná jména zakončená na -ice se skloňují podle typu ulice (v plurálu), tvar gen. pl. je tedy Slovinských Goric. Rod střední, vzory mladý a město 1. (...) továrna renault v Novo Mesto (...) (Slovinsko 2008: 35) Jméno skloňujeme: N G D A L I Novo mesto Nového mesta Novému mestu Nové mesto Novém mestě Novým mestem 2. Pozoruhodnosti v Novo Mesto (Slovinsko 2008: 236); lok. sg. (v) Novém mestě 3. Okolí Novo Mesto (Baedeker 2008: 237) ; gen. sg. Nového města Skloňování dvouslovných toponym s adjektivním atributem podle vzoru jarní Rod ženský, vzory jarní a žena V Gornja Radgona (...) (Slovinsko 2008: 97) Adjektivum Gornja je v českém překladu Horní. Jedná se o měkký typ přídavného jména, který v češtině skloňujeme podle vzoru jarní. Substantivum Radgona skloňujeme podle ţena. Lok. sg. proto bude: (v) Gorní Radgoně. Název označuje slovinské město. 30

32 2.2.3 Skloňování názvů náměstí a ulic Typ s individuálně přivlastňovacím adjektivem V názvech náměstí, ulic, trhů, nábřeţí a jiných veřejných prostranství se potýkáme zejména s problémem skloňování přídavných jmen přivlastňovacích, jeţ jsou většinou v těchto názvech obsaţena. Přídavná jména přivlastňovací se tvoří v češtině příponou -ův od podstatných jmen muţského rodu, a to od vlastních nebo obecných jmen osob, a příponou -in od podstatných jmen ţenského rodu (od vlastních nebo obecných jmen osob). Od jmen muţského a středního rodu (od vlastních nebo obecných jmen osob) se ve slovinštině přídavná jména přivlastňovací tvoří příponou -ov či -ev. Příponou -ev se přídavná jména přivlastňovací tvoří tehdy, končí-li jméno na vyslovované c, j, č, ţ, š, dţ. Od podstatných jmen ţenského rodu se ve slovinštině (stejně jako v češtině) tvoří přídavná jména přivlastňovací příponou -in. 71 Také u názvů náměstí, ulic, trhů a jiných veřejných prostranství bychom se měli řídit přesně vymezenými pravidly. Pokud název zavádíme do textu poprvé, měl by stát vedle názvu originálního i název počeštěný či úplně přeloţený, např. Vodnikov trg (Vodnikovo náměstí). Název počeštěný či úplně přeloţený lze uvést pod název originální, nebo za něj do závorky. Pokud není vhodné název překládat, v textu dále pracujeme s názvem originálním, pouze ho skloňujeme. Nyní uvedeme chyby a nejasnosti ve skloňování názvů náměstí a ulic, jeţ jsou obsaţeny ve sledovaném průvodci. Problematické výrazy jsou pro větší přehlednost opět zvýrazněny. 1. Na náměstí Prešernova trg (...) (Slovinsko 2008: 13) Hlavní náměstí v Lublani se nazývá Prešernov trg neboli Prešernovo náměstí. Jméno významné osobnosti, po které je náměstí pojmenováno, je France Prešeren. Vlastní jméno Prešeren obsahuje před koncovou souhláskou -e-. U takových jmen se rozhodujeme, zda je samohláska -e- ve jméně pohyblivá. U jmen cizího původu záleţí na tom, zda je nositelem cizinec, pak se -e- obvykle ponechává: gen. sg. Nobela, Schlegela. 72 Podle tohoto pravidla bychom měli ve jméně Prešeren ( = ve jméně cizího původu, jehoţ nositelem je cizinec) samohlásku -e- před koncovou souhláskou ponechat: gen. sg. Prešerena. V případě jména 71 Toporišič, Joţe. Slovenski pravopis 1, Pravila. Ljubljana: Drţavna zaloţba Slovenije, 1994, s Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Internetová jazyková příručka [on line] [cit ]. Dostupné z: osobníchjmen 31

33 Prešeren však existuje jistá tendence samohlásku -e- před koncovou souhláskou vysouvat: gen. sg. Prešerna. K tomuto řešení se přikláníme. Název náměstí lze uvést v podobě originální v náleţitém tvaru (lok. sg.): (na) Prešernově trgu, ale musíme mít na paměti, ţe český turista neznalý slovinštiny by mohl ve slovinském slově trg spíše spatřovat české slovo trh, coţ by bylo nesprávné. Proto doporučujeme celý název přeloţit do češtiny a náleţitě skloňovat: (na) Prešernově náměstí. Lze také uvést nominativ jmenovací na náměstí Prešernov trg, avšak dochází tak k opakování ekvivalentů náměstí trg, coţ můţe působit stylisticky neobratně. 2. (...) na náměstí Prešeren (...) (Slovinsko 2008: 176); na Prešernově náměstí 3. Od Prešernov trg (...) (Slovinsko 2008: 201); od Prešernova náměstí, případně od Prešernova trgu 4. (...) na Vodnikov trg (...) (Slovinsko 2008: 102) Jméno osobnosti, podle níţ je ulice pojmenována, je Valentin Vodnik. Název náměstí lze uvést v originálu, který budeme náleţitě skloňovat podle vzoru otcův: na Vodnikově trgu. Můţeme také pouţít překlad do češtiny Vodnikovo náměstí. Lok. sg. bude tedy (na) Vodnikově náměstí. 5. (...) aţ k Vodniku náměstí (...) V citované větě došlo ke špatnému sklonění přivlastňovacího přídavného jména. Nominativ jména je Vodnik, dat. sg. přivlastňovacího přídavného jména Vodnikův je Vodnikovu (podle vzoru otcův). 6. Na jiţní straně náměstí Slomškov trg (...) (Slovinsko 2008: 223) V citované větě je uveden nominativ jmenovací. Dochází tak však k opakování ekvivalentů náměstí trg. Jako vhodnější varianta se proto jeví název přeloţit do češtiny. V souvislosti se jménem Slomšek musíme nejprve řešit otázku pohyblivého -e-. U cizích osobních jmen končících na souhlásku lze -e- v deklinaci ponechat: gen. sg. Slomšeka. Pokud se rozhodneme pro variantu bez -e-, k čemuţ se přikláníme, název v češtině bude Slomškovo náměstí. Věta by tedy měla znít: Na jiţní straně Slomškova náměstí. 7. (...) v ulici Trubarjeva (...) (Slovinsko 2008: 69) 32