Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie

Transkript

1 RÒZNÉ Historie a souãasnost soupisû památek Odborn semináfi o umûleckohistorické topografii a její úloze v památkové péãi, Liberec Národní památkov ústav ve spolupráci s Ústavem dûjin umûní Akademie vûd âr uspofiádal dne 5. listopadu 2009 v Krajské vûdecké knihovnû v Liberci odborn semináfi Historie a souãasnost soupisû památek, na nûmï byly pfiedneseny následující pfiíspûvky. DÛvodÛ pro pofiádání této akce mûli organizátofii hned nûkolik, zmínit je tfieba alespoà ty nejdûleïitûj í. âeská památkové péãe a umûnovûda mají v tvorbû soupisû dlouhou, bohatou a dosud bohuïel neúplnû zmapovanou historii. Generace ãesk ch památkáfiû a historikû umûní se jiï desetiletí vûnují zpracovávání soupisû v rûzn ch podobách, rozsahu i kvalitû. Nároãnost této práce názornû dokládá fakt, Ïe ãást ze soupisov ch projektû nebyla z administrativních, politick ch, finanãních a nezfiídka i ryze osobních dûvodû dodnes dokonãena. Edice nevydan ch soupisû je tak v souãasné ãeské památkové topografii samostatn m tématem, kterému se v poslední dobû vûnují právû zamûstnanci Ústavu dûjin umûní Akademie vûd âr i NPÚ. âeské archivní fondy totiï stále ukr vají materiály, které jsou i pfies svoji znaãnou úplnost a vysokou vypovídací hodnotu nepoznan mi soupisov mi díly. Otázkou zûstává, jak editování tûchto soupisû pojmout jako publikování ryze historického pramene, nebo jako základ pro zpracování aktuálního soupisu památek? Dal ím dûvodem pro pofiádání semináfie byla snaha omezit pûsobení jedné z velmi lidsk ch vlastností: totiï nepouãit se z dfiívûj ích chyb, coï v dûsledku vede k jejich opakování i pfii souãasné topografické tvorbû. Mezi pfiedná ejícími proto byli na semináfii editofii a autofii dnes jiï klasick ch a základních soupisov ch dûl, ktefií mohou pfiedávat své zku enosti mûrou vrchovatou. Nad enci, ktefií by se rozhodli zpracovávat soupisy památek, mohou najít v publikovan ch pfiíspûvcích ze semináfie urãitou míru pouãení, aby byli schopni dohlédnout konce sv ch zámûrû. V dobû invaze informaãních technologií se nabízí ohromná kála moïností, jak získané údaje o památkách shromaïdovat, tfiídit a zvefiejàovat. Na tradiãní, to je ti tûnou podobu soupisû nûktefií progresivní autofii jiï zcela a právem rezignovali, protoïe nesplàuje jejich nároky napfiíklad na objem informací a schopnost reagovat na aktuální stav památky. Dfiíve neï se nûkdo odhodlá ke zpracování konkrétního topografického projektu, mûl by si zodpovûdût základní otázku: komu a jak má soupis památek slouïit? Pfies ve kerou pracovní a finanãní nároãnost, kterou ti tûné v stupy soupisû vyïadují, a moderní technologie, umoï- Àující napfiíklad pfiipojení na internetovou databázi kdykoli a odkudkoli, nelze popírat knihu jako základní nástroj vzdûlávání v oblasti kulturního dûdictví. Z hlavních dûvodû pro pofiádání semináfie uvedeme je tû jeden: upozornûní na nezastupitelnou a nenahraditelnou roli Akademie vûd âr ve tvorbû soupisû, jeï má v této instituci více neï stoletou kontinuitu. Pokud navrhované omezování ãinnosti Akademie vûd bude realizováno, negativnû to zasáhne i ãeskou umûleckohistorickou topografii. Nûkteré kulturní hodnoty tak bohuïel zaniknou ãasto dfiíve, neï budou plnû rozpoznány a zhodnoceny. Národní památkov ústav mûïe pfii tvorbû soupisû do urãité míry plnit funkci vûdecké instituce, jak se tomu v ideální podobû dûje v Rakousku a dal ích zemích. Systém památkové péãe v âeské republice je v ak v souãasnosti nastaven tak, Ïe prvofiad m úkolem Národního památkového ústavu je pfiedev ím zpfiístupàování elektronické podoby Ústfiedního seznamu kulturních památek a na dal í soupisové aktivity zatím nezb vá prostor. Jako útûcha pro nenapravitelné konzervativní památkáfie, ktefií radûji listují v knihách neï na internetu, jsou k tomuto tématu zafiazeny i informace o nûkter ch chystan ch nebo ãerstvû vydan ch soupisov ch pracích. Souãasná ãeská památková péãe se pot ká s mnoha problémy. Ty mají, i kdyï kaïd z nich je svébytn a specifick, jedno spoleãné: nedostatek informací o hodnotách konkrétních památek. Pouze existuje-li o památce dostatek informací kvalitativního charakteru, mûïe památková péãe jako dílãí spoleãensk systém s charakteristick m pfiístupem k realitû zaujímat zodpovûdné postoje a spolurozhodovat o dal ích osudech na eho kulturního dûdictví. Bez dostatku ovûfiiteln ch kvalitativních informací a jejich relevantního vyhodnocení se mnohdy památková ochrana a péãe dostávají do polohy prosazování subjektivních názorû, úzk ch a ãasovû omezen ch skupinov ch nebo politick ch zájmû. Jifií K ÍÎEK, Vratislav NEJEDL Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie Podoba péãe o památkové dûdictví souvisí a vïdy souvisela s konkrétní historickou situací na konkrétním území. Tak tomu bylo i pfii vzniku státem institucionalizované památkové péãe na na em území. V znamnou souãást památkové péãe pfiitom jiï od jejích poãátkû tvofiily soupisy památek. Pfii ponûkud hlub ím pohledu do historie spatfiíme, Ïe i shromaïìování informací o památkách b valo témûfi vïdy spojeno s událostmi, které znamenaly velké spoleãenské zmûny a jeï zasáhly také do ãinností dnes oznaãovan ch souhrnn m názvem památková péãe. Tak tomu bylo i v Itálii 14. století. U zrodu renesance stály rozsáhlé soupisy antick ch nápisû a památek. Od konce 14. století bylo antické umûní vnímáno jako vzor pro umûní souãasné. Umûlci jezdili do íma inspirovat se studiem star ch památek, vznikaly první soupisy. Jedním z nich je práce Gian Francesca Poggia Braccioliniho ( , papeïsk sekretáfi a zakladatel Accademia Valdarnini). Ve svém díle De fortunae varietate urbis Romae et de ruina eiusdem escriptio z let popsal fiímské památky na základû jejich dochovan ch ãástí, existujících nápisû a literárních pramenû. Po celé 15. a 16. století v soupisech pokraãovali dal í autofii. Osvícenství, které stavûlo na humanistick ch, filozofick ch a vûdeck ch základech vybudovan ch v prûbûhu 17. století, se vydáním Encyklopedie ( , vydavatelé d Alembert, Diderot) pokou elo o soupis ve - kerého dosavadního lidského poznání. Ani v 19. století nebyla situace zásadnû odli ná. Také tehdy se ochrana památek a péãe o nû promû- Àovala v úzké spojitosti s celkov m v vojem spoleãnosti. Za pfiipomenutí tu stojí obecnû známé, ãasto v ak opomíjené skuteãnosti. Jednou z nich je obrovsk v znam francouzské revoluce a spoleãensk ch zmûn, jeï probûhly v souvislosti s ní, pro oblast ochrany památek. Francouzská revoluce zcela zmûnila nejen dosavadní mocenskou situaci v Evropû, ale pfiivodila také neb val posun v dosud zaveden ch hodnotách. Na jedné stranû zmûny v tehdej ích spoleãensk ch strukturách pfiedstavovaly logické pokraãování pfiedchozího racionalismu, na stranû druhé neãekanû otevfiely dvefie dosud netu ené emocionalitû a vlastnû i iracionalitû. T kalo se to i památek, jejich ochrany a restaurování. Francouzská revoluce a po ní následující francouzská expanze nepfiedstavují pouze do té doby nevídané niãení umûleck ch dûl. Dochází také k jejich sváïení z dobyt ch území Evropy do Francie, a to pod záminkou vybudování napoleonského muzea evropského umûní. Tyto události samozfiejmû vyvolávaly nejrûznûj í reakce. 1 V samotné Francii revoluãní niãení v eho, co nûjak souviselo s feudalismem, královstvím nebo katolickou církví, vedlo k pokusu nûkolika poslancû národního shromáïdûní zabránit devastaci umûleck ch dûl a zachránit pomocí zákonû alespoà to, co zbylo. Dûlo se tak jiï mezi léty 1792 a SlouÏit tomu mûly i seznamy tûchto dûl. V roce 1792 byla také roz ífiena pûsobnost o rok dfiíve zaloïeného Národního vzdûlávacího v boru pro ochranu památek. V echny oficiální organizace byly 1 Na tomto místû je tfieba pfiipomenout tezi, kterou vyslovil Ivan Muchka, Ïe oïivení otázek inventáfiû památek pfiichází vût inou po váleãn ch konfliktech a obdobn ch katastrofách, které památkové dûdictví decimují. Ivan P. MUCHKA: Sto let od vydání prvního svazku Dehiova Handbuchu, in: Zprávy památkové péãe, 66, 2006, s. 256, na základû vyhodnocení dosavadních poznatkû z nûmecké literatury vûnující se tomuto tématu; Tilmann BREUER, Denkmalpflegetopographie in Bundesrepublik, in: Eine Zukunft für unsere Vergangenheit, München 1975, s ; Paul O. RAVE: Anfänge und Wege der deutschen Inventarisation, in: Deutsche Kunst und Denkmalpflege, 11, 1953, s RÒZNÉ Jifií K ÍÎEK, Vratislav NEJEDL / Historie a souãasnost soupisû památek Vratislav NEJEDL / Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie 41

2 1 Obr. 1. Antoine Chrysostome Quatremère de Quincy ( ), portrét z roku Po vypuknutí Velké francouzské revoluce zastával v znamné politické funkce. Energicky bránil v Konventu práva umûlcû. Od zaloïení Francouzské akademie byl jejím ãlenem. V létech zastával funkci generálního sekretáfie Akademie v tvarn ch umûní (Académie de Beaux-Arts) v PafiíÏi. (Reprofoto z knihy Quatremère de Quincy et son intervention dans les Arts, Paris 1910) tehdy dotázány, zda ochraàují vûci historické a umûlecké ceny. Ale ãinnost v boru nebyla pfiíli úspû ná. Jednak se naráïelo na byrokratické pfiekáïky, jednak bylo v boru vyãítáno, Ïe je zpáteãnick, Ïe chrání staré pofiádky. V rámci ãinnosti v boru a Komise pro souãasné umûní mûla mimo jiné vzniknout síè poradcû sloïená ze spisovatelû, vûdcû a dal ích intelektuálû, ktefií by se zab vali star mi umûleck mi díly. Byl vypracován seznam poïadavkû usmûràujících záchranu a dokumentaci v ech památek, umûleck ch dûl, které by byly nûjak uïiteãné pro vûdu, vzdûlávání a umûní. Umûlecké pfiedmûty mûly b t sepisovány, dokumentovány, tfiídûny a potom umisèovány k dal ímu uchování do sbírek muzeí, knihoven, archivû a dal ích institucí. Tento systém se v ak neosvûdãil. Bylo tomu tak i proto, Ïe místní poradci ani komise nemûli patfiiãné odborné znalosti, aby mohli provést odpovídající v bûr, hodnocení v znamu památky. Navíc komise nemûla finanãní prostfiedky a její ãlenové a poradci nebyli placeni. To v e vedlo k poznání, Ïe ãinnost zaloïená pouze na nad ení jednotlivcû je neefektivní a nesoustavná, a je proto nezbytné, aby vznikl ucelen systém ochrany umûleck ch dûl, v nûmï by byly zainteresovány osoby s patfiiãn mi odborn mi vûdomostmi. Poté co v roce 1798 francouzská vojska dobyla ím, pfies pût set vozû odtud odváïelo umûlecká díla, kaïd plnû naloïen umûleck mi artefakty od renesanãních maleb po antické mramory. 2 Byly vyrabovány kostely, paláce. Toto fiádûní nutnû vyvolalo zápornou odezvu mezi Italy. 3 Tak se, mimo jiné, rodil novodob nacionalismus, aè oprávnûn, nebo ten kodliv. Neprotestovali v ak jen Italové, a to pfiedev ím ímané. Proti rabování a odcizování umûleck ch dûl po celé Evropû se postavilo také mnoho osvícen ch francouzsk ch umûlcû a intelektuálû. Padesát z nich sestavilo a podepsalo petici odsuzující takové chování. Quatremère de Quincy ( ) prohla oval, Ïe blaho umûleckého a literárního svûta je dûleïitûj í neï zájem jedné zemû. 4 V období pfiechodu od feudálních k ranû burïoazním a burïoazním spoleãensk m strukturám se z povûdomí jednotlivcû i cel ch sociálních skupin postupnû vytrácel stfiedovûk tradicionalismus, zamûfiení na starobylost a odvûkost. Síla tradice pûsobila ve stfiedovûku témûfi ve v ech oblastech lidského konání. Proto nebylo nutné vytváfiet zvlá tní správní, právní, ideologické nebo jiné mechanismy, které by pûsobily ve prospûch ochrany starého a péãe o nû. Postupné mizení tradicionální sloïky lidského a spoleãenského my lení a konání s sebou logicky neslo svûj protiklad silné vûdomí hodnot minulosti, respektive emotivní vztah ke starému. Zjednodu enû by se dalo fiíci, Ïe je moïné povaïovat romantick vztah k umûní minulosti za protiklad racionalistick ch tendencí 18. století. Dal ím z faktorû, které ovlivnily vznik novodob ch my lenek zab vajících se hodnotami a v znamem památek, bylo vytváfiení novodob ch národû, v jejichï nacionálních ideologiích byly památky mnohdy chápány pfiedev ím jako doklady slavné minulosti národa. Na jedné stranû zmûny v tehdej ích spoleãensk ch strukturách pfiedstavovaly logické pokraãování pfiedchozího racionalismu, na stranû druhé se neãekanû otevfiely dvefie dosud netu ené emocionalitû a vlastnû i iracionalitû. To v echno se dot kalo také památek, jejich ochrany a restaurování, tedy i shromaïìování potfiebn ch informací o nich. Ve v carsku direktorium jednotné a nedûlitelné Helvétské republiky jiï roku 1798 vydalo nafiízení, jímï byly vzhledem k roz ifiujícímu se niãení star ch památek jednotlivé kantony povûfieny provést jejich soupisy (Beschreibungen von alten Monumenten einzugeben) a dohledem na to, aby tyto památky nebyly nikterak (Ïádn m zpûsobem) niãeny nebo po kozovány. Mûla se provést úãinná opatfiení k jejich zachování. Tento vládní akt v ak zûstal osamocen a bez pfiímého pokraãování. 5 K v razné zmûnû v oblasti péãe o památky tak do- lo aï ve 30. letech 19. století ve Francii. Po ãervencové revoluci v roce 1830 byla jednou ze základních souãástí novû utváfiené ideologie nastupujícího reïimu krále Ludvíka Filipa my lenka hledat v kultu staré Francie tehdy chybûjící stabilitu. Proklamována byla kontinuita a sounáleïitost nové Francie s revolucí i se star m reïimem. Je tû v revoluãním roce 1830 byl jmenován generálním inspektorem francouzsk ch památek (Inspecteur général des monuments) historik a spisovatel Ludovic Vitet ( ). Vitetov m nástupcem ve funkci generálního inspektora se stal 27. kvûtna 1834 Prosper Mérimée ( ), jenï zastával tuto funkci v letech Mérimée vybudoval dva základní pilífie nejen francouzské státní památkové péãe. V roce 1834 zfiídil na ministerstvu vzdûlávání (vyuãování) komisi pro umûní a památky (Comité des arts et monuments), jejímï úkolem bylo provést soupis památek a jejich klasifikaci (classement 900 památek v roce 1840, 3000 památek roku 1850). V roce 1837 pak zfiídil na ministerstvu vnitra komisi pro historické památky (Commission des monuments historiques), která se mûla zab vat opravami (conservation et restauration) umûleck ch památek. Pro obû instituce byly ve státním rozpoãtu vyãlenûny prostfiedky. Pro aktivní spolupracovníky, spolky, uãence et cetera mûl Mérimée pfiipraveny zásluïné medaile. 6 V Bavorsku byl v roce 1835, po francouzském vzoru, jmenován generální inspektor památek. Stal se jím Sulpiz Boisserée ( ). Ten byl mimo jiné povûfien provedením generální inspekce stfiedovûk ch plastick ch památek a vydáním jejich soupisu (Inventáfie). 7 V Prusku nechal pofiizovat první seznamy památek jiï berlínsk architekt Karl Friedrich Schinkel ( ). V soupisu prusk ch památek se pokou el pokraãovat s pomocí dotazníkové akce Ferdinad von Quast ( ). Ten se také stal v roce 1843 prvním prusk m konzervátorem umûleck ch památek. Quasta pojilo vfielé pfiátelství s v znamn m historikem umûní takzvané berlínské koly dûjin umûní Franzem Theodorem Kuglerem ( ). Kugler byl od roku 1835 profesorem na berlínské Akademii umûní, od roku 1848 ministersk m úfiedníkem. Tehdy se stal jedním z tvûrcû nov ch zásad ochrany památek. V roce 1845 byl zvefiejnûn Quastem navrïen formuláfi pro soupis památek a jejich charakteristiku. Vlády byly nabádány, aby vyzvaly ke spolupráci osobnosti, které jsou schopny formuláfie vyplnit a podpofiit v této ãinnosti konzervátora (napfiíklad ãleny historick ch spolkû). Pokus v ak skonãil nezdarem obdobnû jako onen uskuteãnûn ve Francii na poãátku 90. let 18. století. V rakousk ch zemích vznikla oficiální státem podporovaná památková péãe v roce 1850, tedy s dvacetilet m zpoïdûním oproti Francii, jako souãást zmûn po revoluãních událostech v roce Se zru ením pozemkové vrchnosti do lo i k zániku star ch feudálních panství jako základních územních jednotek správy. Nastoupil, nebo v nûkter ch oblastech se pouze posílil jiï dfiíve zaveden státní byrokratick aparát, kter mûl stále vût í ífii zábûru. Památková péãe v zemích Rakouska v ak nebyla pouze dítûtem romantis- 2 Podrobn popis francouzsk ch konfiskací umûleck ch dûl nejen v ímû a Itálii viz Dorothy Mackay QUYNN: The Art confiscation of the Napoleonic Wars, in: American Historical Review, 50, 1945, ã. 3, s Objevovaly se plakáty s protesty. 4 René SCHNEIDER: Quatremère de Quincy et son intervention dans les Arts ( ), Paris Albert KNOEFLI: Schweizerische Denkmalpflege, Geschichte und Doktrinen, Beiträge zur Kunstwissenschaft in der Schweiz, 1, Zürich 1972, s. 15 a 17 WF, s Walter FRODL: Idee und Verwirklichung. Das Werden der staatlichen Denkmalpflege in Österrerich, Wien 1988, s Denkmale der Baukunst von VII. bis XIII. Jahrhundert am Niederrhein, RÒZNÉ Vratislav NEJEDL / Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie

3 3 4 Obr. 2. Formuláfi pro konzervátory a korespondenty Centrální komise. (Reprofoto z knihy Idee und Verwirklichung, Wien 1988) Obr. 3. VídeÀ, Singerstrasse, Rottalovsk palác, architekt Franz Anton Hillebrandt, po Od roku 1849 sídlo ministerstva kultu a vyuãování, od roku 1860 sídlo Centrální komise, která pûvodnû sídlila na Dominikánském nám. 666 (dnes objekt Postgasse 8). (Reprofoto z knihy Idee und Verwirklichung, Wien 1988) Obr. 4. Emblém K.K. Central-Commission für Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. (Reprofoto z knihy Idee und Verwirklichung, Wien 1988) mu a nacionalismu, jak tomu bylo napfiíklad v Prusku, jehoï systém státní památkové péãe byl vedle francouzského modelu jedním ze základních vzorû pro organizování struktur státní památkové péãe. 8 V razn podíl na jejím formování v rakousk ch zemích mûl také absolutismus ministra Bacha 50. let 19. století. 9 My lenky státní památkové péãe se totiï po roce 1848 staly pfiijateln mi i pro nejvy í místa. Mohly poslouïit jako vítan kulturnûpolitick spojující prostfiedek mnohonárodnostní fií e. Po revoluci v roce 1848 také vût inou pfiestala pûsobit stará patronátní práva a vztahy. Vznikla tak potfieba nového zabezpeãení romantismem, ale i osvícensk m racionalismem odhaleného dûdictví minulosti. S vûdomím tûchto skuteãností i faktu, Ïe ochrana památek je chápána jako spojující, tmelící prvek v mnohonárodnostní fií i, je tfieba pfiistupovat také k daleko mlad- ím my lenkám, tvofiícím základ spisu Aloise Riegla Der moderne Denkmalkultus. Od roku 1850 se v rakousk ch zemích mûla otázkami ochrany památek a péãí o nû zab vat Císafiskokrálovská centrální komise pro v zkum a zachování stavebních památek. Vytváfiení soupisû památek bylo od poãátku jedním ze základních úkolû komise. V osnovû instrukce, která tvofiila pfiílohu císafiského rozhodnutí ze dne , zfiizujícího centrální 2 komisi, byl stanoven zpûsob fungování centrální komise a hlavní okruhy její ãinnosti. Centrální komise mûla v první fiadû, za pomoci centrálních i lokálních spolkû a dal ích institucí, zkoumat existující památky, klasifikovat je a urãovat jejich historickou hodnotu. Dále mûla zpracovat schéma, podle nûjï by byla vytvofiena statistika památek. ZdÛrazÀovalo se, Ïe nezbytné je získat pfiedev ím informace o archeologické a architektonické hodnotû objektu. Podrobnû byla práva, sloïení a pûsobení Centrální komise stanovena instrukcí ministerstva obchodu, prûmyslu a vefiejn ch staveb ã ze dne 24. ãervna Pokud jde o soupis statistiku památek, instrukce uvádûla v podstatû tytéï cíle a zpûsoby, jak jich dosáhnout, jako instrukce z roku Pro získání základních údajû o památkách byl vytvofien formuláfi. Ten mûli pro Centrální komisi zpracovávat jednotliví konzervátofii a korespondenti památkové péãe. Obsahoval jedenáct základních údajû. 11 Soupis byl ãlenûn podle jednotliv ch korunních zemí. To korespondovalo s vytváfiením sítû konzervátorû památkové péãe, která byla ve sv ch poãátcích také budována od zemské úrovnû. 12 V roce 1873 byla Centrální komise reorganizována v nosem ministerstva kultu a vyuãování ã. 171 fií ského zákoníku ze dne 21. ãervence Zmûny, k nimï do lo bûhem dvaceti let mezi roky 1853 a 1873 v rakouském soustátí, tedy ve spoleãenském okolí památkové péãe, ale také v ãinnosti Centrální komise samé, se odráïejí i ve zmûnû názvu komise. Ten se z pûvodního Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale zmûnil na Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale. Vznikly tfii sekce první, archeologická, druhá, památková v dne - ním smyslu slova a tfietí, archivní. âinnost druhé sekce se zamûfiovala na v zkum a ochranu památek architektonick ch, malífisk ch, sochafisk ch a umûleckofiemesln ch do konce 18. století. Sekce mûla mimo jiné shromaïìovat informace o umûlecky a historicky cenn ch památkách, jeï by byly zafiazeny do inventáfie umûleck ch pfiedmûtû jako základu pro statistiku památek monarchie. Archivní sekce mûla podle potfieby zafiizovat archivní v zkumy pro historiky umûní a publikovat archivní prameny vztahující se k historii jednotliv ch památek v znamn ch pro dûjiny umûní. 8 Kromû francouzského a pruského vzoru mohla vznikající rakouská státní památková péãe navázat i na jiné pfiípady: edikt kardinála Bartolomea Pacca ze dne na ochranu památek, rozhodnutí Arret royal krále Viléma OranÏského v Belgii ze dne a romantick 114. ãlánek zákona o sbírkách a památkách v ecku. 9 Otto DEMUS: Die österreichische Denkmalpflege, in: 100 Jähre Unterrichtsministerium , Wien 1948, s V poãátcích ãinnosti Centrální komise stál v jejím ãele v létech jako její prezident Karl Czoernig von Czernhausen ( ). Vystudoval práva, statistiku a státní hospodáfiství v Praze a Vídni. V roce 1828 vstoupil do státní sluïby (statistická etfiení v Terstu). Od roku 1831 pûsobil osm let u rakouské vlády v Milánsku. V roce 1841 následovalo povûfiení fieditelstvím statistické kanceláfie ve Vídni. S pfievzetím organizace centrálního námofiního úfiadu v Terstu pfie el na novû zfiízené ministerstvo obchodu jako sekãní éf. Podle Maxe Dvofiáka bylo velk m tûstím, Ïe první prezident Centrální komise Czoernig byl více odborníkem neï byrokratem, navazoval proto kontakty s jin mi odborníky-uãenci. Centrální komise jako nová instituce tak brzy získala nemal v znam. Za Czoerniga byl zaloïen archiv Centrální komise. V archivu Bundesdenkmal Amt (BDA) ve Vídni je uloïen rukopis Czoernigovy stati o vzniku CK. Viz pfiíslu né heslo in: Theodor BRÙCKLER, Ulrike NIMETH (eds.): Personenlexikon zur Österreichischischen Denkmalpflege, Wien Formuláfi pro konzervátory a korespondenty Centrální komise: 1. Název stavební památky a místo, kde se nachází. 2. Doba postavení a jméno stavitele. 3. Doba zmûn stavby, pfiístaveb a obnov. 4. PÛvodní úãel, stavební materiál a stavební styl památky. 5. Souãasn úãel, vlastník, uïivatel nebo dosavadní drïitel. 6. Rozloha a rozmûry stavební památky. 7. Nápisy, které se na památce nacházejí. 8. Hodnota památky ze stavebního a historického hlediska. 9. Existují vyobrazení nebo popisy? Které podklady a prameny podávají bliï í vysvûtlení? 10. Souãasn stav a na jak dlouho je zabezpeãen souãasn stav. 11. Klasifikace (hodnocení) ve vztahu k dûstojnosti zachování. 12 V roce 1856 bylo pro 20 zemí tvofiících tehdy rakouské soustátí jmenováno 56 konzervátorû památkové péãe, z toho v âechách 13. RÒZNÉ Vratislav NEJEDL / Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie 43

4 V dûsledku reorganizace v roce 1873 vznikaly od roku 1875 také speciální v bory zab vající se fie ením urãit ch vymezen ch problémû státní památkové péãe. První byl v bor finanãní, druh v bor, kter mûl za úkol podnûcovat, vést a dohlíïet na restaurování star ch maleb (nástûnn ch, deskov ch a kniïní malby). 13 V roce 1876 byly ustaveny dal í v bory. Byly to V bor pro dosaïení státního zákona na ochranu památek a V bor pro zpracování inventarizace památek na území Rakouska. 14 Vposlednû jmenovaném v boru pracovali ãlenové komise Jakob Friedrich Ludwig von Falke ( ), 15 Friedrich von Kenner ( ), 16 Friedrich Lipmann ( ) a pozdûji také Eduard von Sacken ( ). 17 V bor do pléna komise pfiedloïil program inventarizace, podle nûhoï se na zpracování materiálû a podávání informací o památkách mûli podílet i jednotliví konzervátofii. V souvislosti s pracemi na soupisu poïádala Centrální komise ministerstvo kultu a vyuãování o zv ení finanãní dotace o 3000 zlat ch roãnû. Zpracovávání soupisû památek v oblasti památkové péãe mûlo a má, jak je patrné z pfiedcházejícího textu, velmi dlouhou tradici a pfiedstavuje základní, v chozí pfiedpoklad jak chkoli dal ích odborn ch památkáfisk ch aktivit. Nedílnou souãástí tûchto soupisû byla od poãátku také kategorizace památek hodnocení jejich v znamu v mnoïinû ostatních dochovan ch artefaktû tohoto druhu. 18 DÛleÏité bylo a stále je k jakému úãelu mûl ãi má soupis památek slouïit. Jeho podoba a náplà se tudíï bude samozfiejmû mûnit. PÛjde pfiedev ím o to, jak druh informací je povaïován v daném historickém období a spoleãenské situaci za potfiebn pro památkovou péãi, kterou je v tomto pfiípadû tfieba chápat jako nositelku dobového mandátu ochrany a péãe o kulturní dûdictví minulosti. Jak jsem uvedl jiï dfiíve, 19 je zfiejmé, Ïe stále nerealizovan m úkolem ãeské památkové péãe zûstává zpracování oné odborné statistiky soupisu památek, po níï se volalo v 50. letech 19. století, jiï na sam ch poãátcích státní památkové péãe v na ich zemích. Názory na zpûsoby, jak toho dosáhnout, se rûznily a mûnily, ale zatímco v rakousk ch zemích nebo v Nûmecku byla a je odborná umûleckohistorická topografie a její publikování jedním z hlavních cílû památkáfiského snaïení, u nás v oblasti památkové péãe jako by její v znam ustoupil do pozadí. Komplikovan mi a nároãn mi akcemi se opakovanû fie í základní problémy kaïdé evidence, které spoãívají v pfiesném urãení pfiedmûtu evidování a jeho umístûní. âeské památkové péãi pak vût inou dojdou síly a jiï se jí nepodafií naplnit dostatkem informací dal í nedílnou souãást evidenãního památkáfiského konání, jíï je shromaïìování a vyhodnocování kvalitativních odborn ch informací o památkách. Doufám, Ïe libereck semináfi vûnovan soupisûm pfiispûje k tomu, aby se kvalitní soupisy památek staly tou nejv znamnûj í souãástí usilování ãeské státní památkové péãe, pfiedmûtem jejího prvofiadého zájmu. Realizace takové koncepce by si samozfiejmû vyïádala znaãné finanãní náklady. Ty by v ak nesmûfiovaly mimo institucionální základnu památkové péãe, napfiíklad do resortu stavebnictví, jako je tomu dosud. Nastavení této koncepce památkové péãe by umoïnilo oboru památkové péãe stát se plnohodnotnou souãástí kultury regionu. Vratislav NEJEDL 13 V ãele v boru stál praïsk rodák, historick malífi Josef Matyá Trenkwald ( ), kter byl v letech fieditelem praïské akademie. Po svém návratu z Prahy do Vídnû byl Trenkwald od poloviny 70. let 19. století v tomto v boru ãinn aï do konce 90. let. Viz pfiíslu né heslo, cit. v pozn Komitee für die Inventarisierung der Kunst- und historischen Denkmale des österreichischen Kaiserstaates. 15 PÛsobil od roku 1855 v Germánském muzeu v Norimberku, od roku 1858 lichten tejnsk knihovník a fieditel galerie ve Vídni, od roku 1864 pûsobil v Österreichisches Museum für Kunst und Industrie, od roku 1885 byl jeho fieditelem. âlenem Centrální komise byl v letech , kdy se ãlenství ze soukrom ch dûvodû vzdal. Viz pfiíslu né heslo, cit. v pozn Archeolog, historik a numismatik, ãlenem v boru pro soupis v roce V roce 1899 ode el do penze. V roce 1910 byl povûfien provizorním vedením Centrální komise, v témïe roce se v ak vedení vzdal, v letech byl jejím ãestn m ãlenem. Viz pfiíslu né heslo, cit. v pozn Prehistorik, archeolog, historik a umûleck historik. Dal í Ïivotopisné údaje viz pfiíslu né heslo, cit. v pozn Jedním z dal ích specifik, dan ch jiï samotn m posláním soupisû památek v oblasti památkové péãe, je uvádûní vlastníka památky a vût inou také jejího aktuálního technického (materiálního) stavu, eventuálnû pov echného charakterizování potfiebn ch oprav a úprav. 19 Vratislav NEJEDL : Poãátky státem organizované ochrany památek v rakouské monarchii a dne ek, in: Zprávy památkové péãe, 53, 1993, ã. 4, s První publikované umûleckohistorické topografie v âechách Od Archeologické komise k ãeskému Dehiovi Soupisov projekt Archeologické komise V závûru 19. století v ãeském prostfiedí v raznû zintenzivàoval v eobecn zájem o domácí historické památky a souãasnû i snaha po jejich odborném, za jin mi evropsk mi zemûmi nezaostávajícím studiu. Bezesporu právû s tímto úmyslem navrhl na popud Spoleãnosti pfiátel staroïitností ãesk ch na poãátku 90. let prezident a zakladatel âeské akademie pro vûdy, slovesnost a umûní (âavu), znám mecená Josef Hlávka zaloïení nové komise této instituce. PÛvodnû byla nazvána Stálá komise âeské akademie ku prozkoumání a zachování dávnovûk ch památek zemû, jejích dûjin, literatury a umûní, záhy se v ak vïilo její zkrácené oznaãení Archeologická komise (AK). 1 Tvofiily ji tfii sekce prehistorická, historická a národopisná. Za nejdûleïitûj í úkol historické sekce (zab vající se památkami historické doby), 2 ale v podstatû celé nové instituce byla od poãátku povaïována realizace Soupisu památek v ãesk ch zemích. 3 Pfiípravné práce na tomto projektu byly zahájeny v roce 1894, redakãní v bor tehdy tvofiili na i pfiední odborníci v oblasti dûjin umûní i archeologie Josef Ladislav Píã, Franti ek Xaver Borovsk, Karel Boromejsk Mádl a Bohumil Matûjka. Autorem celkové koncepce, vycházející pfiedev ím z nûmeck ch vzorû soupisû vydávan ch od roku 1880, které v dané dobû pfiedstavovaly evropskou piãku v této oblasti, se stal vûdce celé zakladatelské generace ãesk ch dûjin umûní Karel Chytil. SvÛj program vysvûtlil v roce 1894 v ãlánku v ãasopise Osvûta. 4 Z nûj vycházející pravidla byla potom v ti tûné formû k dispozici budoucím autorûm. 5 Upravovala pfiedev ím v bûr a zpûsob popisu památek a parametry obrazové pfiílohy. Soupis mûl obsáhnout nejprve âeské království, tedy v dané dobû 93 politick ch okresû, jimï mûly odpovídat samostatné svazky. Pro nûkterá mûsta a dal í v znamné lokality byly plánovány samostatné díly (pfiedev ím Praha, PlzeÀ, Kutná Hora, Karl tejn, zámek Roudnice nad Labem a pozdûji i dal í). Celkovû tento velkorys projekt poãítal s vydáním více neï sta publi- 1 Komise mûly do urãité míry suplovat odborné ústavy Akademie, jejichï zfiízení z finanãních dûvodû nebylo po celou dobu její existence moïné. Akademie se z dne ního pohledu svou ãinností více blíïila grantové agentufie, která podporuje vydávání vûdecké literatury, neï akademii vûd, jejíï ústavy zamûstnávají vûdce a vedou samostatn v zkum. Komise byly na rozdíl od jednotliv ch tfiíd Akademie pruïnûj í, protoïe se zamûfiovaly pouze na konkrétní obor a ãasto pouze na urãité úkoly. Jifií POKORN : Odkaz Josefa Hlávky, Praha 2005, s Pozdûji se spí e zaãal pouïívat název Umûleckohistorická sekce. 3 O historii umûleckohistorické soupisové literatury v na- ich zemích viz pfiedev ím Emanuel POCHE: Úvod, in: Umûlecké památky âech, 1, Academia, Praha 1977, s ; Jana MARE OVÁ: Soupisov projekt Archeologické komise, in: Jana MARE OVÁ (ed.): Václav Karel Vendl, Edice nedokonãeného soupisu umûleck ch památek politického okresu pardubicko-holicko-pfielouãského, Artefactum, Praha 2007, s. 9 13; Kristina UHLÍKOVÁ: Zdenûk Wirth a soupisy památek. 1. díl Zapojení Z. Wirtha do soupisového projektu Archeologické komise v období pfied 1. svûtovou válkou, in: Zprávy památkové péãe, 68, 2008, ã. 2, s ; táï: Historie soupisu, in: Josef SOUKUP, Jan VALCHÁ : Soupis památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu Ledeãském, Edice nedokonãeného rukopisu (eds.) Jan SOMMER, Kristina UHLÍKOVÁ], Artefactum, v tisku. 4 Karel CHYTIL: O inventáfii umûleck ch památek, in: Osvûta, 24, 1894, s ád v pfiíãinû soupisu památek v království âeském (obûïník), MasarykÛv ústav Archiv AV âr, v. v. i., fond âavu, karton 255, inv. ã RÒZNÉ Vratislav NEJEDL / Památková péãe a soupisy památek stfiípky z historie Kristina UHLÍKOVÁ / První publikované umûleckohistorické topografie v âechách

5 Obr. 1. Josef Hlávka, kolem r (Reprofoto Zlatá Praha, 1908, ã. 26, s. 301) Obr. 2. Karel Chytil, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., odd. dokumentace, fond Z. Wirth. (Reprofoto Kristina Uhlíková) kací v ãeském jazyce a stejného poãtu jejich nûmeck ch mutací. KaÏd svazek Soupisu v alfabetickém pofiádku zpracovával movité i nemovité památky jednotliv ch lokalit. Heslo sestávalo z názvu lokality, seznamu pouïité literatury a pramenû, prehistorického v voje, na nûmï s autorem spolupracoval Komisí vybran archeolog, a popisu jednotliv ch památek od hradeb pfies kostely, kaple, fary, hrady, zámky aï po samostatnû stojící sochy, boïí muka a podobnû. Této hlavní ãásti pfiedcházel obecn úvod, v nûmï autor pfiedstavil postup sv ch prací a celkov charakter umûleckohistorického v voje regionu. Jako vzor pro zpracování textu byl autorûm doporuãován první svazek vydan v roce 1897 Karlem B. Mádlem, zahrnující kolínsk politick okres. 6 Zadání a práce autora Pofiadí vydávání jednotliv ch svazkû nebylo pevnû stanoveno. ZáleÏelo pfiedev ím na iniciativû autorû, ktefií se ke zpracování pfiihlásili buì bûhem schûzí Archeologické komise, pokud byli jejími ãleny, nebo oficiální písemnou Ïádostí. Takfika v ichni samozfiejmû preferovali region, jehoï památky je z odborného hlediska zajímaly ãi k nûmuï mûli z rûzn ch dûvodû osobní vztah. V echny autorské nabídky byly následnû posuzovány bûhem schûzí Komise. Rozhodující podíl na koncepci a rozvoji projektu mûla tehdej í domácí ãeská a posléze i nûmecká umûleckohistorická obec, z níï se rekrutovala i vût ina autorû. Vzhledem k velmi omezenému poãtu jejích ãlenû a velké ãasové nároãnosti celé edice v ak bylo od poãátku vítáno i zapojení autodidaktû, pfiedev ím lokálních historikû, archiváfiû, architektû, ale i uãitelû. Zejména v prvním období projektu, do poãátku první svûtové války, byl poãet autorsk ch nabídek stále relativnû vysok, a to i pfiesto, Ïe se jednalo o finanãnû znaãnû nev hodnou ãinnost. Pro vût inu autorû v ak práce na Soupisech pfiedstavovala spí e nad enû plnûnou vlasteneckou povinnost, protoïe památky byly povaïovány za jedno z nejcennûj ích vlastnictví národa. V pfiípadû odborníkû se k této motivaci pfiipojil i pocit jisté odpovûdnosti za v âechách je tû mlad umûleckohistorick obor, pro nûjï byl kvalitní soupis nezbytností. Práce kaïdého autora zaãínala poznáním historie daného regionu, jeho obcí i jednotliv ch památek na základû písemn ch pramenû a literatury. Popis objektû v terénu se soustfiedil pfiedev ím do letních mûsícû, protoïe cesty bylo zpravidla nutné vykonat pû ky. Délka pfiípravy jednotliv ch rukopisû byla velmi individuální (od jednoho roku aï po desetiletí), závisela na ãasov ch, pfiípadnû zdravotních moïnostech autora, jeho zku enostech a samozfiejmû i na územním rozsahu regionu a v znamu jeho památek. Dokonãen text posuzoval Komisí vybran recenzent. B val to nûkter ze zku en ch autorû, jenï vût inou doporuãil úpravy t kající se terminologie popisu památek ãi rozsahu jednotliv ch hesel, mohl v ak rukopis jako zcela nevyhovující také odmítnout. V takov ch pfiípadech se ãasto stávalo, Ïe byl opravou textu a závûreãnou redakcí povûfien nûkter z mlad ích absolventû umûleckohistorického oboru. Koordinátorem ãinnosti celé Archeologické komise, a tedy i jejího soupisového projektu bylo plénum, které se scházelo ke spoleãn m schûzím pfiibliïnû jednou mûsíãnû. Finanãní a dal í administrativní agendu vedla kanceláfi. Ta zprostfiedkovávala komunikaci s externími autory, fotografy, kreslífii, sponzory, tiskárnami ãi odbûrateli publikací. Obrazov doprovod JiÏ v poãáteãních fázích projektu bylo rozhodnuto, Ïe obrazové dokumentaci bude vûnována zvlá tní pozornost. V echny v znamnûj í památky mûly b t zaznamenány nejen slovním popisem, ale i obrazem. V pûdorysu mûly b t zachyceny pfiedev ím sakrální objekty a v znamnûj í lechtická sídla. U zvlá È zajímav ch staveb jsou kromû nich také bokorysy, pfiípadnû fiezy stavbou (napfiíklad systémem hradeb). V pozdûj- ích Soupisech najdeme také pûdorysy cel ch historick ch mûstsk ch aglomerací. Kresbám byla dávána pfiednost pfied fotografiemi u zajímav ch architektonick ch detailû stejnû jako u nûkter ch souãástí vybavení kostelního mobiliáfie (kfititelnic, náhrobkû a dal ích objektû), u nichï nebyla jinak jistota dostateãnû ãitelného zaznamenání. Bûhem mnoha let svého pûsobení soupisová redakce spolupracovala s nûkolika profesionálními kreslífii. Patfiili k nim pfiedev ím Antonín Martínek, pozdûj í profesor jiãínského gymnázia, architekt Alois Masák, Rudolf Wanderlin a v meziváleãném období zvlá tû zamûstnanec Státního fotomûfiického ústavu Jan Mansbarth. Oproti tomu fotografové byli vût inou vybíráni pfiímo autory textu v daném regionu, coï v raznû sniïovalo náklady. Kreslífii ani fotografové nebyli zamûstnanci Komise, svoji práci odvádûli na základû 1 2 smlouvy a jejich honoráfi se odvíjel od poãtu a nároãnosti odevzdan ch v kresû ãi fotografií. Pracovali vût- inou samostatnû, nezávisle na autorovi, na základû jím pfiipraveného seznamu objektû a pfiedmûtû. Pro urychlení práce kreslífii mnohdy objekty sami nezamûfiovali, ale pouze pfiekreslovali rûzn mi subjekty poskytnuté star í plány. Ne v ichni autofii v ak sluïeb tûchto profesionálû vyuïívali, fiada z nich byla schopna pfiipravit kresby vlastnoruãnû spolu s textem (napfiíklad K. B. Mádl, F. Vanûk, J. Novák, J. Soukup ãi J. Sedláãek). Za obrazovou stránku vydávan ch svazkû odpovídal architekt Jan Koula, a to aï do své smrti v roce Jeho dohled byl, zdá se, velmi pfiísn a mnoho odevzdan ch plánû muselo b t na jeho popud doplnûno, ãi dokonce zcela pfiepracováno. Pozdûji tato zodpovûdnost pfiíslu ela Janu tencovi, respektive jeho grafickému kabinetu. K úkolûm obrazového redaktora také patfiilo urãení koneãn ch rozmûrû, v nichï bude obrázek nakonec vyti tûn, tedy vlastnû velikosti, v níï má b t pfiipraven takzvan tiskafisk toãek. Ty se po vydání publikace stávaly trval m, v tehdej í dobû velmi cenûn m majetkem redakce. 7 I pfies v nûkter ch pfiípadech kolísavou úroveà plánû a kreseb se fiadí soupisov projekt Archeologické komise svojí obrazovou dokumentací dodnes k jednûm z nejkvalitnûj ích i v celoevropském mûfiítku. Díky 6 Karel B. MÁDL: Politick okres Kolínsk, Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku 19. století, [Díl] 1, âeská akademie vûd a umûní, Praha V majetku redakce zûstávaly i kresby, plány a fotografie (nikoliv negativy) pfiipravené pro projekt. Ty pozdûji jako souãást takzvaného Státního památkového archivu pfie ly do správy dne ního Ústavu dûjin umûní AV âr, v. v. i., v jehoï oddûlení dokumentace tvofií podstatnou souãást sbírky staré plánové dokumentace a sbírky historické fotografie. RÒZNÉ Kristina UHLÍKOVÁ / První publikované umûleckohistorické topografie v âechách 45

6 5 3 4 Obr. 3. Titulní strana úvodního svazku soupisového projektu od Karla B. Mádla pro kolínsk okres, (Reprofoto Jifií Roháãek) Obr. 4. Stránka ze svazku vûnovaného okresu âesk Krumlov, autorem kreseb detailû klá terního kostela ve Zlaté Korunû je jeden ze spoluautorû Jan Sedláãek, (Reprofoto Jifií Roháãek) Obr. 5. Poliãka (okres Svitavy), profil opevnûní mûsta, kresba Antonína Martínka pro svazek vûnovan politickému okresu Poliãka, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i, odd. dokumentace, sbírka Stará plánová dokumentace. (Reprofoto Kristina Uhlíková) úrovni obrazové stránky a velmi kvalitní typografické úpravû dnes v echny díly patfií k cenûn m bibliofilsk m tiskûm, jejichï cena v antikvariátech neklesá pod 1500 Kã. Financování projektu JiÏ pfii zahájení pfiíprav soupisového projektu bylo hlavním aktérûm jasné, Ïe právû dostateãnû vysoké a dlouhodobé finanãní zaji tûní bude jedním z nejdûle- Ïitûj ích pfiedpokladû úspûchu takto nároãného podniku. Zdá se, Ïe osobní odpovûdnost za tuto oblast v první fázi z velké ãásti pfievzal sám Josef Hlávka. Podafiilo se mu vyjednat relativnû vysokou zemskou subvenci urãenou jednotlivû pro kaïd svazek, takïe nebylo nutné stanovovat roãní kvótu vydávan ch dílû. Na jeho doporuãení byly fiadû úfiadû a institucí zaslány v tisky prvních svazkû, aby je pfiesvûdãily o dûleïitosti a kvalitû projektu i o v hodnosti pravidelného odbûru dal ích dílû. Tímto zpûsobem se Hlávkovi podafiilo pfiesvûdãit Arcibiskupství praïské, které nákup doporuãilo podfiízen m farním správám. Podobnû Zemskou kolskou správu naklonil pro nákup do stfiedních kol. Stranou nezûstaly ani kulturní a vûdecké instituce vãetnû v znamn ch zahraniãních knihoven. Kromû pravideln ch odbûratelû mohlo finanãní bilanci zlep it také získávání sponzorsk ch darû pro jednotlivé svazky od úfiadû, spolkû i soukromníkû daného regionu. Pfies ve kerou snahu se v ak projekt, pfiedev ím v období pfied první svûtovou válkou, dostal do váïné finanãní krize zpûsobené zejména v razn m zv ením nákladû na jednotlivé svazky. Zatímco pfiíprava prvních dílû stála dva aï tfii tisíce korun, v druhém desetiletí 20. století se jiï náklady vy plhaly k sedmi aï osmi tisícûm (viz napfiíklad následující ukázku struktury v dajû). Souãasnû se také zv il poãet odevzdávan ch rukopisû, a Komise tak musela zavést fiadu úsporn ch opatfiení, vãetnû sníïení poãtu vydávan ch svazkû. Po roce 1918 se díky zásahu ZdeÀka Wirtha, jednoho z nejaktivnûj ích pfiedváleãn ch spolupracovníkû projektu, jenï se po pfievratu stal vysok m úfiedníkem Ministerstva kolství a národní osvûty, podafiilo získat relativnû vysokou státní i zemskou subvenci. Problémem se v ak tentokrát stal úbytek schopn ch autorû, ktefií by byli ochotni vûnovat se za pomûrnû nízk autorsk honoráfi této odbornû i ãasovû nároãné ãinnosti. Osobnosti Archeologické komise Po smrti Josefa Hlávky roku 1908 stál v ãele Komise fiadu let Karel Chytil ( ), 8 v té dobû uznávan profesor dûjin umûní praïské univerzity a fieditel praïského UmûleckoprÛmyslového muzea. V znamnou postavou byl bezesporu také velmi schopn a obûtav organizátor, kanovník a pováleãn praïsk biskup Antonín Podlaha ( ). 9 Nejaktivnûj- ím z mlad í generace odborníkû byl historik umûní Zdenûk Wirth ( ) Od zaloïení Archeologické komise byl Chytil jejím hlavním teoretikem, spolurozhodoval o v ech odborn ch otázkách. Jemu pfiedev ím mûïeme pfiipsat hlavní podíl na koncepci soupisového projektu. PfiestoÏe byl sám autorem pouze jediného svazku (pro chrudimsk okres), dohlíïel na odbornou kvalitu textu u vût iny vydávan ch svazkû, protoïe byl nejãastûji povûfiován funkcí recenzenta odevzdan ch rukopisû. V období pfied první svûtovou válkou v ak jeho názory na pojetí SoupisÛ zaãaly b t ãleny mlad í generace povaïovány za zastaralé, coï podle nich mimo jiné dokazovala Chytilova odmítavá interní recenze Dvofiákova podílu na Soupisu Roudnického zámku. 9 Od poãátku 20. století se Podlaha stal ve funkci hlavního referenta Komise du í celé organizace. Byl vedoucím redakce její publikaãní platformy, Památek archeologick ch, a v znamn m zpûsobem pfiispûl ke zkvalitnûní jejího obsahu. Navrhl pod hlaviãkou Komise zahájení pfiíprav terminologického umûleckohistorického slovníku a slovníku umûlcû, dvou pro ãeské dûjiny umûní velmi dûleïit ch pfiíruãek. Zdárn rozvoj topografického projektu v prvních tfiech desetiletích 20. století byl pfiedev ím jeho zásluhou. S ohromn m nasazením dokázal namísto stále více zaneprázdnûného Chytila fiídit celou jeho organizaci. Jako rozen diplomat umûl pfii jednáních se v emi zúãastnûn mi subjekty autory, kresliãi, fotografy, sponzory i majiteli tiskáren dosáhnout nejlep ího v sledku. Souãasnû v ak byl i velmi kvalitním autorem ãi spoluautorem mnoha svazkû (sepsal památky v okresech Sedlãany, Milevsko, Mûlník, Rokycany, Pfiíbram, Karlín, âesk Brod, Vinohrady, Bene ov a Kralovice, zpracoval dva díly praïského Soupisu Metropolitní chrám sv. Víta v Praze a Knihovna kapitulní v Praze). 46 RÒZNÉ Kristina UHLÍKOVÁ / První publikované umûleckohistorické topografie v âechách

7 Obr. 6. Zdenûk Wirth a Karel Guth patrnû pfii pfiípravû smíchovského soupisu, poãátek 20. století, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., odd. dokumentace, fond Z. Wirth. (Reprofoto Kristina Uhlíková) Obr. 7. Antonín Podlaha, Archiv Národního muzea, fond Antonín Podlaha. (Reprofoto Libor JÛn) Pfies kolísavou úroveà jednotliv ch svazkû, zpûsobenou pfiedev ím vysok m podílem laikû mezi autory, se topografická fiada Archeologické komise jiï v prvních letech zafiadila mezi tehdej í evropskou piãku tohoto typu umûleckohistorické literatury, pfiiãemï kvalitativní vrcholy pfiedstavovaly Soupis roudnického zámku, na nûmï se podílel Max Dvofiák, 11 a WirthÛv Soupis náchodského okresu. 12 Souãasnû byla v eobecnû povaïována za nejúspû nûj í vydavatelsk podnik celé Akademie. 13 Období první republiky Toto dvacetiletí pfiineslo projektu kupodivu znaãn útlum, nepodafiilo se zdaleka navázat na dynamiku pfiedváleãného období. Bylo vydáno pouze 10 svazkû, coï je ve srovnání se 43 publikacemi pfiedchozího krat ího období (od roku 1897 do roku 1914) aï zará- Ïející. Tento stav mûl patrnû fiadu pfiíãin. Nûkolik let jistû trvalo, neï se ponûkud zkonsolidovala situace po vzniku nového státu. Bûhem 20. let také postupnû do lo ke generaãní v mûnû, sv ch aktivit se ze zdravotních dûvodû vzdala vût ina star ích, zku en ch a také velmi v konn ch, duchem pozitivismu ovlivnûn ch zakladatelû celého projektu (K. Chytil, K. B. Mádl, A. Podlaha, E. ittler), ktefií za nûj cítili velkou zodpovûdnost. Nová generace, reprezentovaná pfiedev ím AlÏbûtou Birnbaumovou, Josefem Cibulkou, Emanuelem Pochem a Václavem Wagnerem, se do projektu zapojovala pomalu. ada dal ích mlad ích historikû umûní o tuto nároãnou a dlouhodobou ãinnost, jiï bylo navíc nutné provádût pouze ve volném ãase a za minimum penûz, nemûla pfiíli zájem. Ve druhé polovinû 30. let byl s ohledem na v voj politické situace, ale i vzhledem k dal ím souvislostem preferovanûj í struãnûj í soupis pfiipravovan fotomûfiick m ústavem, kter se jako jedin v pfiípadû váleãn ch událostí mohl stát podkladem pro ochranu jinak neevidovan ch památek. Nûmecké soupisy PfiestoÏe âeská akademie vûd a umûní byla jiï sv mi zakladateli proklamována jako instituce národnostnû ãeská a tento pfiedpoklad platil i o pfii ní zfiízené Archeologické komisi, umûleckohistorická topografie mûla od poãátku vycházet v ãeské i nûmecké jazykové verzi. Redaktory vedlo k tomuto rozhodnutí nejen realistické zhodnocení politické situace dvojjazyãn projekt mohl snáze získat podporu státních i zemsk ch úfiadû ale také ohled na pfiístupnost tohoto druhu literatury pro zahraniãní badatele, která ve svém dûsledku znamenala propagaci domácí umûlecké tvorby, a tedy odhalení jejích specifik v rámci monarchie. Náklad ãeské verze kaïdého dílu byl ov em vïdy v raznû vy í (vût inou 1000 v tiskû ãesk ch a 300 nûmeck ch). Nûmecké verze byly také stále ãastûji vydávány s v razn m ãasov m zpoïdûním, zvlá tû vzhledem ke zv en m nákladûm na pfieklad a k jejich men í finanãní rentabilnosti (ménû sponzorû, ménû odbûratelû). Tyto skuteãnosti, ale zvlá tû okolnost, Ïe vût ina Archeologickou komisí vydan ch svazkû byla pro okresy s pfievahou ãeského obyvatelstva (prakticky v ichni spolupracovníci Archeologické komise byli národnostnû âechy, a jazykovû nûmecké regiony tudíï nestály v centru jejich zájmu), vedly Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen organizaci zaloïenou na konci 19. století jako nûmecká protiváha âeské akademie vûd a umûní k úvahám o ustavení vlastního soupisového projektu, kter by se primárnû zamûfiil na pfieváïnû nûmecké regiony. Komplikace se zaji tûním státních subvencí v ak její pfiedstavitele nakonec pfiivedly v roce 1914 k návrhu vedení Archeologické komise na spolupráci pfii vydávání svazkû z tûchto regionû. PfiestoÏe tato spolupráce nebyla zcela bezkonfliktní, jejím v sledkem byly v prvorepublikovém období tfii velmi kvalitní svazky Soupisy památek okresû Loket, Liberec a spoleãn soupis pro okresy Teplá a Mariánské Láznû, jejichï autory byli Anton Gnirs a Karl Kühn. 14 Pfiíprava vydání ãeského Dehia Od roku 1929 zaãal Státní fotomûfiick ústav pfiipravovat novou edici soupisu památek, která mûla doãasnû zastoupit velmi dlouhodob projekt Archeologické komise. Vzorem pro takzvan struãn ãtyfisvazkov soupis, 15 vûnovan jednotliv m zemím republiky, byla nûmecká topografická fiada vydávaná pod vedením Georga Dehia Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Podle ZdeÀka Wirtha uvaïoval o této druhé, struãnûj í fiadû soupisû jiï pfied první svûtovou válkou Max Dvofiák. V úvodu publikace Umûlecké památky âech z roku 1957, 16 která se nakonec stala jedinou publikovanou ãástí celého projektu, Wirth uvedl, Ïe jiï od zaloïení fotomûfiického ústavu plánoval realizaci této edice v rámci ãinnosti tohoto pracovi tû, ov em s roz ífiením na celé území âeskoslovenské republiky 6 7 (I. svazek âechy, II. Morava a Slezsko, III. Praha, IV. Slovensko). 17 Pfiípravy v ak byly zahájeny aï ve zmiào- 10 Své zapojení do topografického projektu Archeologické komise v roce 1900 tedy je tû pfied ukonãením studií Wirth povaïoval za v born zaãátek své umûleckohistorické praxe, zpûsob, jak získat zku enosti s popisem a tfiídûním velmi rûznorodého materiálu, vyhledáváním odborné literatury a seznámením se s velk m mnoïstvím umûleck ch dûl. Koncepce Soupisu navíc vyhovovala jeho pojetí vlastní ãinnosti pfiedev ím jako sluïby oboru. Topografii pfiitom pokládal za neodmyslitelné v chodisko jak dûjin umûní, tak památkové péãe. Pfied první svûtovou válkou Wirth vystupoval pfiedev ím v roli velmi odpovûdného a odbornû fundovaného autora (sepsal památky okresû Vysoké M to, Poliãka, Chotûbofi, Kladno, Litomy l, Stfiíbro a Náchod), pozdûji pfieváïila redakãní a dal í organizátorská ãinnost v rámci Archeologické komise. V polovinû 30. let se stal pfiedsedou Archeologické komise. 11 Bohumil MATùJKA, Max DVO ÁK: Politick okres Roudnick, Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku 19. století, díl 2, Zámek roudnick, 27, âeská akademie vûd a umûní, Praha Zdenûk WIRTH: Politick okres Náchodsk, Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku 19. století, 34, âeská akademie vûd a umûní, Praha J. POKORN, cit. v pozn. 1, s Dal í dva svazky byly nalezeny v rukopisech. GnirsÛv Soupis Karlovarska byl vydán v roce 1996 (Anton GNIRS (ed.): Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München, Oldenbourg 1996). Vydání Kühnova Soupisu fr dlantského okresu v souãasné dobû pfiipravuje Ústav dûjin umûní AV âr. 15 V pramenech i v literatufie je tato edice oznaãována jako struãn soupis, pfiíruãka, ãi prostû ãesk Dehio. 16 Zdenûk WIRTH: Úvod, in: Zdenûk WIRTH (ed.): Umûlecké památky âech, Praha 1957, s. 7. RÒZNÉ Kristina UHLÍKOVÁ / První publikované umûleckohistorické topografie v âechách 47

8 Pau ál na v daje autorovi Honoráfi autorovi Fotograf Kresliã plánû Textov redaktor Obrazov redaktor Pfiíprava reprodukcí Tisk a papír Celkem Tabulka K 1024 K 732 K 995 K 50 K 50 K 1447 K 1900 K 6508 K Pfiípravy Soupisu pro Moravu a Slezsko, respektive Slovensko, pravdûpodobnû nebyly vûbec zahájeny, ale zûstaly pouze ve stadiu plánû. Koordinaci pfiípravy praïského Soupisu pfievzal Památkov sbor hlavního mûsta. Práce v ak do vyhlá ení protektorátu pfiíli nepokroãily. Kristina UHLÍKOVÁ 8 Obr. 8. Stránka z nûmecké verze soupisu okresu Jáchymov od Richarda Schmidta, (Reprofoto Jifií Roháãek) Tabulka 1. Ukázka v e nákladû na vydání soupisu okresu Vysoké M to, vydaného roku vaném roce 1929, kdy Wirth pro tento projekt získal mladého asistenta praïské katedry Emanuela Pocheho, zamûstnaného od roku 1928 jako smluvní pracovník ústavu. Bezprostfiedním popudem pro urychlené zahájení celého projektu se patrnû staly vrcholící pfiípravy k vydání památkového zákona, jehoï pfiesná formulace byla stále komplikována neexistujícím seznamem památek, objektû a mobiliáfie, na nûï se jeho pravomoc mûla vztahovat. 18 Wirth konstatoval, Ïe pokud by vydávání SoupisÛ Archeologickou komisí postupovalo dosavadním tempem, mohl by b t pro celé území republiky (bez Podkarpatské Rusi) projekt dokonãen v roce 2095 zb valo vydat je tû 215 svazkû. PoloÏil si tedy otázku, není-li nutno zmûniti dosavadní metodu práce a formu edice, abychom dosáhli cíle? 19 Tím mûl b t spolehliv pfiehled umûleckého materiálu ve státû dostupn v dohledné dobû, inventáfi dûleïit ch památek, kter by bylo moïno vydávati v nov ch vydáních a neustále doplàovati a zlep ovati. 20 V sledn text mûl velmi struãnû charakterizovat nejv znamnûj í památky abecednû sefiazen ch obcí. DÛslednû mûl b t vylouãen jak koliv obrazov doprovod. Pfii koncipování jeho redakce bylo rozhodnuto, Ïe u regionû, pro které jiï existoval svazek vydan Archeologickou komisí ãi nevydan rukopis pfiipraven pro tento projekt, budou pouïita pouze excerpta z tûchto zdrojû doplnûná informacemi z novûj í literatury. Emanuelu Pochemu se podafiilo v neuvûfiitelnû krátké dobû, do konce roku 1932, pfiipravit podklady pro zb vající tedy v edici Archeologické komise dosud nevydané ãeské regiony. 21 V roce 1931 se pfiipojil nûmecky pí- ící historik umûní Anton Gnirs, kter doplnil texty pro nûmecké okresy severozápadních âech. Excerpta z vydan ch, ale i nûkter ch dosud nevydan ch rukopisû zpracovávala ve 30. letech Ema Sedláãková (pozdûji provdaná Charvátová). Do roku 1937 se tak podafiilo rukopis I. svazku pfiíruãky (âechy) zpracovat do podoby lístkového katalogu. Poté následovala revize tohoto textu se znalci památek jednotliv ch regionû (napfiíklad Franti ek Matou z âesk ch Budûjovic, Ladislav Lábek z Plznû a dal í), s v znamn mi ãesk mi historiky umûní (Antonín Matûjãek, Václav Vilém tech, Josef Polák, Vladimír Denkstein) ãi památkáfii (Rudolf Hönigschmid, Karl Kühn, Josef Opitz, Václav Wagner). Wirth text pfiedal k vydání plzeàskému nakladatelství sestry svého pfiítele Ladislava Lábka a skuteãnû je tû v roce 1937 tiskárna znaãnou ãást vysázela. V dubnu roku 1938 bylo s Karlem Maria Swobodou, pfiedsedou umûleckohistorické komise Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste, domluveno nûmecké vydání celého textu pod názvem Handbuch der Kunstdenkmäler der Tschechoslowakischen Republik. V následujícím roce v ak okupaãní správa trvala na omezení územního rozsahu Soupisu pouze na oblast protektorátu, Wirth tedy radûji tisk publikace zastavil. 22 Komplikované období druhé poloviny 40. let na rozpracovan projekt neumoïnilo navázat. Wirth v ak za nûj cítil silnou zodpovûdnost a navíc mu z nûkter ch stran bylo vyt káno, Ïe nebyl schopen dotáhnout ani jeden ze soupisov ch projektû do zdárného konce. Proto si jako v znamn ãlen nové âeskoslovenské akademie vûd vymínil zafiazení dokonãení Dehia mezi hlavní úkoly v roce 1953 novû zaloïeného Kabinetu pro teorii a dûjiny umûní. Kolektiv jeho pracovníkû (Antonín Bartu ek, Jarmila Krãálová, AneÏka Merhautová) pod Wirthov m vedením doplàoval a ovûfioval excerpcí z novûj í literatury, diplomov ch i disertaãních prací informace uvádûné v rukopisu ze 30. let. V sledn text poté opût revidovala fiada odborníkû. Pfiesto jiï pfii vydání publikace v roce 1957 si byli Wirth i jeho spolupracovníci vûdomi váïn ch nedostatkû zpûsoben ch pfiedev ím tím, Ïe vût ina údajû nebyla ovûfiována v terénu. Odborná kvalita a spolehlivost nové pfiíruãky, jak se záhy ukázalo, byla skuteãnû znaãnû diskutabilní, pfiesto v ak byla prvním kompletním Soupisem památek v âechách. V roce 1930 Wirth poãítal s tím, Ïe podobnû jako v âechách budou v krátké dobû zahájeny práce na dal- ích svazcích nové pfiíruãky pro Moravu a Slezsko, pro Slovensko a také pro tak dlouho jiï pfiipravovan Soupis památek Prahy. Poãítal s tím, Ïe v echny ãtyfii vyjdou do roku 1938, a to vãetnû cizojazyãn ch mutací. 17 Podkarpatská Rus byla zatím vzhledem k tamní relativnû komplikované politické i hospodáfiské situaci a k naprostému nedostatku odborníkû trvale pûsobících v tomto regionu ponechána stranou. 18 Za upozornûní na tuto souvislost dûkuji Mgr. Petru toncnerovi. 19 Zdenûk WIRTH: Umûlecká topografie âeskoslovenské republiky, âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností ãeskoslovensk ch, 28, 1930, s , s TamtéÏ, s V roce 1933 E. Poche ode el z fotomûfiického ústavu a nastoupil do praïského UmûleckoprÛmyslového muzea. 22 Z. WIRTH, cit. v pozn. 16. Dûdictví soupisové ãinnosti Archeologické komise v souãasnosti Po smrti akademika ZdeÀka Wirtha v roce 1961 Ústav dûjin umûní Akademie vûd âr, v. v. i. pfievzal v následujících letech velmi rozsáhlou Wirthovu osobní pozûstalost, kde jsou mimo jiné uloïeny materiály k inventarizaãní ãinnosti Archeologické komise. DÛvodem k odevzdání podkladû pro soupisy byl zámûr pokraãovat v jejích soupisov ch aktivitách a také Wirthovo pfiání, aby dokumenty z její ãinnosti zûstaly zachovány spoleãnû. Wirthova dlouholetá spolupráce na Soupisech památek âeského království zaãala jiï za jeho vysoko kolsk ch studií, kdy zpracoval soupis památek okresu Vysoké M to, kter vy el roku Pozdûji se stal jejich nelítostn m kritikem, vyjadfioval se k více ãi ménû kvalitnímu zpracování soupisû napfiíklad v knihovnû Ústavu dûjin umûní AV âr se dochovaly jiï vydané soupisy, jeï jsou poznamenány jeho opravn mi nebo doplàujícími informacemi. Wirthovo sepûtí se soupisy vyvrcholilo, kdyï se stal po Karlu Chytilovi jejich hlavním redaktorem. Schvaloval odevzdané texty nebo je rûzn m zpûsobem pfiipomínkoval. Proto se vût ina nepublikovan ch nebo rozpracovan ch textû dochovala právû ve Wirthovû osobní pozûstalosti. Zde jsou uloïeny nejen prameny k soupisûm památek, které Archeologická komise jiï 1 Zdenûk WIRTH: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku XIX. století. XVI. Politick okres Vysokom tsk, Praha RÒZNÉ Kristina UHLÍKOVÁ / První publikované umûleckohistorické topografie v âechách Jana MARE OVÁ / Dûdictví soupisové ãinnosti Archeologické komise v souãasnosti

9 1 2 3 Obr Ukázka z pfiipravovaného soupisu okresu Trutnov, Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha, oddûlení dokumentace, fond Zdenûk Wirth, karton I, sv. 4. (Reprofoto Jifií Roháãek) zinventarizovala a vydala, ale také písemn materiál k tûm, které jiï byly pfiidûleny autorûm z fiad historikû umûní, archiváfiû, architektû, knihovníkû nebo lokálních znalcû, ale nedo lo ke koneãné fázi publikování. Jejich podoba je rozmanitá, od témûfi hotov ch textû pfies se itové zápisky aï po nejrûznûj í poznámky na útrïcích papíru rûzné velikosti. O pfiíãinách toho, proã jiï skoro hotové texty nebyly vydány, se dnes mû- Ïeme pouze dohadovat: zda byl dûvodem podle hlavního redaktora Wirtha nedokonal text, nebo nevhodná kulturnû-politická situace, dnes jiï nezjistíme. Celkovû jde o pfiibliïnû dvacet soupisû, z nichï osm mûlo b t urãeno Praze a ãtrnáct politick m okresûm âeského království. Ze zb vajících praïsk ch soupisû, které Archeologická komise zam lela zpracovat, jsou ve Wirthovû pozûstalosti dochovány materiály a poznámky pro soupis památek Bubenãe, 2 Nového Mûsta, 3 ÎiÏkova, 4 Vy ehradu, 5 Smíchova, 6 Prahy-venkova, 7 hlavního mûsta Prahy 8 a Velké Prahy. 9 Podklady pro jejich zpracování tvofií vût inou abecednû uspofiádané poznámky k jednotliv m lokalitám, doplnûné napfiíklad fotografiemi, novinov mi v stfiiïky, mapami, broïurami a pohlednicemi. Dochovan materiál obsahuje poznámky k venkovsk m okresûm Trutnov, 10 Jilemnice, 11 âeské Budûjovice, 12 Kutná Hora, 13 Tábor, 14 Hofiovice, 15 Rychnov nad KnûÏnou, 16 zámku Hluboká, 17 mûstu a okresu PlzeÀ, 18 Nûmeck Brod 19 a Humpolec. 20 ProtoÏe se zpracování tûchto okresû chtûl v budoucnosti pravdûpodobnû ujmout sám Zdenûk Wirth moïná ve spolupráci s dal ími autory, napfiíklad s jiãínsk m gymnaziálním uãitelem Antonínem Martínkem, Leopoldem Kreitnerem nebo Kamilem Hilbertem a Ladislavem Lábkem mají poznámky ve vût inû pfiípadû identickou strukturu a podobu. Tvofií je zápisky k alfabeticky uspofiádan m lokalitám, obsahující seznam pouïité literatury, struãnou historii obce, pfiípadnû dal í soupisová hesla. Opût jsou doplnûny novinov mi v stfiiïky, fotografiemi, pohlednicemi, opisy nápisû z peãetidel, zvonû, kfititelnic nebo náhrobkû. Odchylku od takto strukturovan ch poznámek na papíru pfiedstavuje Soupis památek Jiãínska od ZdeÀka Wirtha, kter je cel zaznamenán v poznámkovém bloku. Blok je hustû popsán textem, jehoï nûkteré pasáïe jsou se krtané a opravené; obsahuje rovnûï opisy nápisû. 21 V pfiípadû Soupisu památek Hofiovického okresu, kter byl v roce 1897 zadán hofiovickému rodákovi, staviteli pivovarû a pozdûji historiku umûní Janu Herainovi, byla uãinûna v jimka (podle dochovaného materiálu se ale jeho zpracování pozdûji ujal sám Zdenûk Wirth). Do tohoto soupisu mûla b t zahrnuta také deskripce hradu Karl tejna, ten byl ale ze Soupisu vy- Àat a jeho popis byl svûfien renomovanému historiku umûní Karlu Chytilovi. Svûdectví o jeho práci na karl- tejnském soupisu dokazují v Chytilovû osobní pozûstalosti uloïené zachované poznámkové bloky, nadepisované ãasto tématem, na nûmï Chytil právû pracoval. Stejn m zpûsobem byl zpracován napfiíklad okres Roudnice, popis zámku zde tvofií samostatn svazek. 22 V jimkou z tûchto ãásteãn ch písemn ch podkladû je nûkolik textovû dokonãen ch soupisû uloïen ch mimo Wirthovu osobní pozûstalost. Konkrétnû se jedná o soupis památek okresu Pardubice, 23 Ledeã, 24 Fr dlant 25 a památek mûsta âesk Krumlov. 26 Vydávání ve své dobû nedokonãen ch soupisû bylo zahájeno v roce Tehdy byl vydán Soupis umûleck ch památek politického okresu Pardubicko-holicko-pfielouãského, sestaven stfiedo kolsk m uãitelem v Pardubicích Václavem Karlem Vendlem. Jeho ruko- 2 Bubeneã, ÚDU AV âr, v. v. i., Praha, Oddûlení dokumentace, fond Zdenûk Wirth, karton XXIIa, sv Praha Nové Mûsto, tamtéï, karton XXIIa, sv. 3, 7, 9, 11, ÎiÏkov, tamtéï, karton XXIIb, sv Vy ehrad, tamtéï, karton XXIIb, sv Okres Smíchovsk, tamtéï, karton XXIIa, sv. 4, 8, karton XXIIIa, sv Okres Praha-venkov, tamtéï, karton I, sv. 1, 2. 8 Hlavní mûsto Praha, tamtéï, sv. 20, Velká Praha, tamtéï, karton XXIIa, sv Okres Trutnov, tamtéï, karton I, sv Okres Jilemnice, tamtéï, karton I, sv. 6, Okres âeské Budûjovice venkov, tamtéï, karton I, sv. 8, Kutná Hora II okres, tamtéï, karton I, sv Okres Tábor, tamtéï, karton I, sv Okres Hofiovice I, tamtéï, karton I, sv Okres Rychnov nad KnûÏnou, tamtéï, karton I, sv Zámek Hluboká, tamtéï, karton X, sv. 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, PlzeÀ-mûsto, okres, tamtéï, karton XIX, sv Okres Nûmeck Brod, tamtéï, karton XXIIIa, sv. 2, 3, Okres Humpolec, tamtéï, karton XXIIIb, sv Okres Jiãínsk, tamtéï, karton XXIIIa, sv Max DVO ÁK, Bohumil MATùJKA: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku XIX. století. Politick okres Roudnick, Díl 2., Zámek roudnick, Praha Soupis Pardubice, ÚDU AV âr, v. v. i., Praha, Oddûlení dokumentace, fond Archeologická komise, karton VIII, sloïka Soupis Pardubice. V. K. Vendl, Edice nedokonãeného Soupisu umûleck ch památek politického okresu Pardubicko-Holicko-Pfielouãského (ed. Jana MARE OVÁ), Praha Oddûlení evidence ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu. 25 Karel KÜHN: Verzeichnis der kunstgeschichtliche und historischen Denkmale im Landkreis Friedland, knihovna ÚDU AV âr, v. v. i., Praha. 26 Soupis památek okresu Krumlova, ÚDU AV âr, v. v. i., Praha, Oddûlení dokumentace, fond Zdenûk Wirth, karton XXV, sv. 3. RÒZNÉ Jana MARE OVÁ / Dûdictví soupisové ãinnosti Archeologické komise v souãasnosti 49

10 pis, respektive strojopis, byl nalezen ve fondu Archeologické komise, uloïeném v oddûlení dokumentace Ústavu dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha v roce Text Soupisu z druhé poloviny 20. let 20. století byl zhodnocen jako velmi cenn pramen pro studium zachování a uloïení památek. Z tohoto dûvodu byl také ediãnû zpracován a doplnûn dochovanou obrazovou dokumentací, tvofienou kresbami a plány, jejichï autorem je Antonín Martínek, a fotografiemi Josefa Pírka. Editorka v pfiedmluvû zachytila komplikovanou historii vzniku Soupisu zaãínající v roce 1897, kdy byl okres pfiidûlen Karlu Chytilovi, kter ale pozdûji práci nedokonãil a pfiedal ji svému Ïáku Václavu Vendlovi. RovnûÏ do pfiedmluvy editorka zahrnula textovou anal zu a charakteristiku obrazové dokumentace. V pofiadí druh m svazkem, kter Ústav dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha navrhuje k vydání z textû pûvodnû urãen ch pro soupisov projekt Archeologické komise, je Soupis památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu Ledeãském. Jeho autory jsou praïsk gymnaziální profesor kreslení a deskriptivní geometrie Josef Soukup, kter je podepsán jiï pod soupisy okresû Pelhfiimova a Písku a jemuï mûïeme pfiipsat umûleckohistorické pasáïe a kreslené plány objektû, a znalec místní historie, uãitel a pozdûji fieditel obecné koly Jan Valcháfi, od nûhoï pocházejí historické úvody. Celkem 188 stran rukou psaného textu bylo z vût í ãásti autory sestaveno v posledních letech pfied první svûtovou válkou, vzhledem k pfiedãasnému úmrtí Josefa Soukupa v roce 1915 v ak soupis nebyl dopracován do podoby, která by umoïnila bezprostfiední publikování. Stav, v nûmï se zachoval dodnes, museli redaktofii soupisového projektu ve své dobû povaïovat spí e za pfiedbûïn koncept neï za publikovateln rukopis. S více neï stolet m odstupem od zahájení celého projektu se v ak dnes jiï text i obrazová pfiíloha stávají cenn m historick m pramenem. Je tomu tak zejména v situaci, kdy stav nemovit ch a movit ch památek v podmínkách zásadních politick ch zvratû, jimiï âeskoslovensko pro lo od roku 1938 a pfiedev ím v pováleãném období, doznal zásadních zmûn. V pfiedkládaném soupisu tak dokonce najdeme popis památek nûkolika obcí, jeï zcela zanikly v souvislosti se stavbou vodní nádrïe Îelivka. Rukopis je v souãasné dobû ulo- Ïen v oddûlení evidence ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu, kde jej v roce 1997 objevil Jan Sommer. 28 Záhy se vzhledem k jedineãnosti textu rozhodl publikovat ho, a za tím úãelem jej cel pfiepsal. V této formû byl rukopis v záfií 2003 dokonãen a potom v letech je tû nûkolikrát Janem Sommerem aktualizován. Zrealizovat jeho vydání ve formû publikace se v ak ukázalo v této dobû v podmínkách Národního památkového ústavu jako znaãnû komplikované. V roce 2007, po úspû ném vydání edice soupisu Pardubického okresu, se naskytla moïnost navázat na nûj vydáním dal ích zachovan ch nepublikovan ch rukopisû soupisû v nakladatelství Artefactum Ústavu dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha. Tato idea byla podpofiena nálezem plánû a kreseb, které Josef Soukup k textu soupisu pfiipravil, ve sbírkách oddûlení dokumentace této instituce. Kristina Uhlíková v závûru roku 2007 pfievzala od Jana Sommera jím pfiepsan text, kter následnû cel zrevidovala podle rukopisu a upravila podle zásad pro publikování historick ch pramenû. V této poslední fázi byla také v raznû roz ífiena úvodní staè, jejíï první ãást je vûnována historii vzniku svazku a obsahuje medailony obou jeho autorû. Do druhé ãásti je zafiazen formální a textov rozbor rukopisu a charakteristika obrazové dokumentace. Rukopis celé publikace pfiijala k vydání ediãní rada AV âr. Zajistí finanãní stránku vydání soupisu, k nûmuï dojde v prûbûhu leto ního roku. Dal ím svazkem, kter je nyní rozpracován, je soupis památek mûsta âeského Krumlova. Jeho zpracování bylo v roce 1897 zadáno historiku umûní a konzervátorovi pro oblast jiïních âech Josefu Brani ovi, kter ale práci z neznám ch dûvodû nedokonãil. V roce 1911 byla o práci na soupisu památek Archeologickou komisí poïádána autorská dvojice Franti ek Mare a Jan Sedláãek, známá svou dûkladností a peãlivostí. Prokázali to na soupisu památek pro TfieboÀsk okres, kter vy el roku Poãátek inventarizace krumlovského okresu byl ale opoïdûn, protoïe oba autofii stále je tû pracovali na soupisu památek pro Prachatick okres, publikovan roku Od následujícího roku Franti ek Mare a Jan Sedláãek zapoãali soupis památek pro okres Krumlovsk. PÛvodnû mûl, jako u vût iny jin ch okresû, soupis tvofiit pouze jeden svazek. ProtoÏe se ale jednalo o okres, v jehoï hranicích se nacházelo mnoho v znamn ch památkov ch objektû a jejich zpracování do jednoho svazku by bylo nedostateãné a nároãné, poïádali autofii Archeologickou komisi o rozloïení práce do dvou svazkû. Tento návrh komise pfiijala v roce 1916 a jiï v roce 1918 vy el Soupis památek venkovského okresu, 31 ostatní ale zûstalo rozpracováno. V e se zkomplikovalo náhl m úmrtím jednoho z autorû po krátké nemoci v srpnu roku 1916 zemfiel stavitel Jan Sedláãek. Stalo se tak velmi krátce pfied dokonãením svazku, kter obsahuje soupis zámeck ch a mûstsk ch památek. Rukopis, respektive strojopis byl redakci odeslán v ãervnu roku Obsahuje pfiibliïnû 300 ne vïdy plnû popsan ch stran. Rukopisu pfiedchází úvod, následuje seznam vyobrazení, literatury a obrazov ch pfiíloh. Pak následuje jiï samotn text soupisu zaãínající popisem mûsta a pokraãující pfies charakteristiku kostela sv. Víta, klá ter klarisek a minoritû k drobnûj ím památkám, jako jsou jednotlivé mûstské domy, ka ny a morové sloupy. V souãasnosti je tento strojopis v první fázi ediãního zpracování ve fázi pfiepisu. Následovat bude bûïná ediãní práce opatfiení poznámkov m aparátem a zpracování pfiedmluvy, která, jak by mûlo b t zvykem, bude vïdy obsahovat historii vzniku soupisu, medailony autorû, anal zu textu a popis stavu a dochování obrazové dokumentace. Prozatím posledním pfiipravovan m svazkem k vydání je Verzeichnis der kunstgeschichtliche und historischen Denkmale im Landkreis Friedland. Fotokopie na stroji psaného rukopisu tohoto soupisu byla objevena v knihovnû Ústavu dûjin umûní AV âr, v. v. i., Praha, kam se jistû dostala na poãátku 60. let spoleãnû s knihovnou ZdeÀka Wirtha. Jeho rozsah je 403 stran, byè zdaleka ne vïdy zcela zaplnûn ch textem, a v souãasnosti je rozdûlen do pûti svazkû. Jeho souãástí bohuïel není obrazová pfiíloha, ta v ak podle pfiesn ch odkazû v rukopisu bezesporu existovala. Text, jak i název napovídá, je psán nûmecky. Jeho autorem je v znamn prvorepublikov památkáfi a historik umûní Karl Kühn, jehoï povaïujeme za skuteãnû velmi renomovaného a zku eného autora. Tomu odpovídá i odborná úroveà rukopisu pfievy ující bezpochyby v echny tfii doposud uvádûné nalezené nevydané soupisy. Karl Kühn byl pûvodním vzdûláním architekt, jiï v období monarchie zaãal pracovat jako technick konzervátor praïského památkového úfiadu, v této své ãinnosti pokraãoval i po vzniku nové republiky. Do jeho kompetence patfiily pfiedev ím památky z regionû s pfievahou nûmeckého obyvatelstva. Pozdûji zaãal také pfiedná et na praïské a pak na brnûnské nûmecké technice. Bûhem války se stal pfiednostou brnûnského památkového úfiadu a po slouãení památkov ch úfiadû v protektorátu byl postaven do ãela této instituce. V roce 1934 Kühn publikoval soupis Libereckého okresu. TûÏi tû práce na fr dlantském soupisu, podle jeho vlastních slov, napsan ch v úvodu, spadalo do období , následné doplàování literatury, pramenû a pofiizování obrazové dokumentace pokraãovalo aï do konce roku Rukopis v ak Kühn nepfiipravoval pfiímo pro Archeologickou komisi, ale pro instituci sdruïující sudetonûmecké vûdce a umûlce Deutschen Gesellschaft der Wissenschaft und Künste in Prag, s níï komise na vydávání soupisû v nûmeck ch regionech spolupracovala. Libereck soupis tak vy el pod hlaviãkou obou institucí. Po roce 1938 v ak Gesellschaft samozfiejmû jiï poãítala s publikováním soupisû ve vlastní reïii. V souãasné dobû je ediãní zpracování textu v závûru fáze pfiepisu. Následující fáze budou bezesporu komplikovanûj í neï u prvních nalezen ch rukopisû. V první fiadû je pfii jazykov ch úpravách bezpodmíneãnû nutná spolupráce s germanisty. Pro ãeské ãtenáfie by bylo také jistû praktiãtûj í, aby publikace vy la dvojjazyãnû, tedy i v ãeském pfiekladu, jehoï pofiízení je v ak fi- 27 Viz pozn Viz pozn Franti ek MARE, Jan SEDLÁâEK: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku XIX. století. IX. Politick okres TfieboÀsk, Praha Franti ek MARE, Jan SEDLÁâEK: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku XIX. století. XXXVIII. Politick okres Prachatick, Praha Franti ek MARE, Jan SEDLÁâEK: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském od pravûku do poãátku XIX. století. XLI. Politick okres âeskokrumlovsk I. Okres, Praha RÒZNÉ Jana MARE OVÁ / Dûdictví soupisové ãinnosti Archeologické komise v souãasnosti

11 nanãnû znaãnû nároãné. Proto si editorka zatím netroufá odhadnout termín dokonãení tohoto svazku. V závûru je nutné podotknout, Ïe i kdyï z rûzn ch dûvodû jde o nedokonãené soupisy, stávají se velmi v znamn m informaãním pramenem pro studium dochování a pûvodního uloïení v ech dostupn ch movit ch a nemovit ch památek, zaznamenávajícím velmi ãasto jejich dnes jiï pozmûnûn stav. Jana MARE OVÁ AÏ vydáme Soupis Osudy Soupisu památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu PlzeÀském Pfiíprava a snahy o vydání Soupisu památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu PlzeÀském (dále jen Soupis) mají dlouhou a pohnutou historii. Jeho vypracováním byli Archeologickou komisí jiï pfii jejím vzniku povûfieni konzervátofii a fieditelé historického a umûleckoprûmyslového muzea Josef Strnad a Josef korpil. Soupis v ak pod jejich vedením napsán nebyl. Práci na nûm pfievzali v roce 1911 praï tí ãlenové Archeologické komise, architekt Kamil Hilbert a historik umûní Zdenûk Wirth. Za své spolupracovníky v Plzni si zvolili Fridolína Macháãka a Ladislava Lábka, 1 ãetné ilustrace provádûl HilbertÛv spolupracovník a zároveà ãlen KrouÏku pfiátel staroïitností F. X. Margold. Práce byla rozdûlena tak, Ïe Wirth byl metodikem a tvûrcem celé koncepce Soupisu a také vût iny kapitol, Hilbert zpracovával církevní stavby a z vefiejn ch budov radnici, Macháãek mûl podat stavební v voj mûsta a archivní podklady k historii jednotliv ch budov. Lábek mûl na starosti uspofiádání fotografického materiálu a koordinaci celého projektu mezi plzeàsk mi a praïsk mi tvûrci. Sklenûné negativy pro Soupis pofiizovali plzeàsk fotograf Josef Hanu a Antonín Pû ina ze tencova nakladatelství, kterému bylo vydání svûfieno. ZároveÀ se Lábek zab val pfiípravnou prací, vyhledáváním a shromaïìováním obrazového materiálu a zji Èováním nov ch pfiedmûtû v církevních, muzejních i soukrom ch sbírkách. PlzeÀsk soupis památek mûl b t mezi ostatními do té doby vydan mi soupisy novinkou, a to pfiedev ím svou propracovanou metodikou, ale i rozsahem. Mûl pfiedstavovat inventáfi ve kerého umûleckého majetku v Plzni i pfiilehlém okolí. Z územního hlediska byly do Soupisu prozíravû zahrnuty i okolní, do té doby samostatné vesnice, jeï se pozdûji staly souãástí Velké Plznû (Bolevec, Doubravka, Ko utka, Lobzy, Nová Hospoda, SkvrÀany). Z metodického hlediska postupovali autofii Soupisu od celkového pfiehledu stavebního v voje mûsta, kter mûl b t zachycen jiï od poãátku 14. století aï do roku Na základû archivních zpráv, literatury, dochovan ch plánû a vedut se autofii snaïili zrekonstruovat pûdorys a obraz mûsta v rûzn ch ãasov ch obdobích. Po stavebním v voji následovala kapitola o vefiejn ch budovách. Soupis oproti dosavadní literatufie pfiiná el také anal zy jednotliv ch staveb vãetnû jejich datace, u mnoh ch také pokus o rekonstrukci. To se t kalo pfiedev ím zbouran ch objektû, napfiíklad dominikánského klá tera. Pfii této práci autofii na li mnoho star ch plánû budov, které mûly b t v Soupisu oti tûny. Úplnou novinkou v rámci soupisné literatury mûl b t soupis mû Èansk ch domû a jejich podrobná charakteristika. AutorÛm se podafiilo získat fotografie a plány zbofien ch staveb a s jejich pomocí a pomocí písemn ch archivních materiálû rekonstruovat mnoho jiï zniãen ch domû. Dal í novinkou v rámci soupisû bylo také zafiazení katalogu zafiízení domû a movit ch umûleck ch památek v majetku obce, kol, cechû i soukrom ch sbûratelû. V Soupisu mûly b t zahrnuty i sbírky UmûleckoprÛmyslového muzea, v hradnû v ak ty, které byly ãeské provenience. Nedílnou souãástí Soupisu mûlo b t na ãtyfii sta ilustrací, bez nichï by pouh popis pfiedmûtû a objektû ztrácel smysl. 2 Soupis mûl pro PlzeÀ zároveà pfiedstavovat zcela zásadní dílo, neboè souhrnná a tak dûkladná umûleckohistorická topografie v Plzni neexistovala. Autofii proto mûli úkol znaãnû ztíïen nároãn mi archivními prûzkumy. To byl dûvod, proã intenzivní práce na Soupisu trvala ãtyfii roky. Nemal m problémem byla také koordinace v ech autorû, ktefií mûli rûzné pracovní tempo. Vydání Soupisu zpoãátku vázlo hlavnû kvûli Macháãkovi, práce na historickém v voji mûsta mu la pomalu. V mluvné je sdûlení v dopisu z poãátku února Tehdy Lábek Wirthovi napsal: JelikoÏ jest Dr. Macháãek v roce 1836, doufejme, Ïe to za tûch 14 let je tû dodûlá, 3 coï byla naráïka na to, Ïe MacháãkÛv pfiíspûvek mûl konãit rokem Pfiesto se právû na poãátku roku 1914 zdálo, Ïe k vydání Soupisu zb vá jen krûãek. Lábek proto poïádal Wirtha, aby o chystaném díle napsal ãlánek do Vûstníku KrouÏku pfiátel staroïitností. Ve tfietím ãísle pak skuteãnû vy el podrobn ãlánek o charakteru Soupisu s uji tûním, Ïe je jiï v rukopisu hotov a bude za podpory plzeàské obce koncem roku vydán. 4 Do k Ïeného vydání v ak zasáhla první svûtová válka. Wirth i Lábek odjeli na frontu a nakladatelská ãinnost tohoto druhu byla zastavena. Za války do lo ke zniãení nebo ztrátû mnohého umûleckého majetku Plznû, a tak po jejím skonãení bylo nutné cel Soupis znovu projít a aktualizovat. Do revize se autofii pfiedev ím Wirth s Lábkem pustili s velk m nad ením jiï v létû roku Wirth tehdy strávil ãást své dovolené v Plzni, kde s Lábkem na místû pracovali na revizi celého materiálu. V dopisech z této do- 1 Obr. 1. Ladislav Lábek ve své pracovnû v domû ã. p. 209 v dne - ní Riegrovû ulici v Plzni, (Foto Archiv mûsta Plznû) by je patrná velká nadûje na brzké vydání Soupisu, pro nûjï jeho tvûrci rezervovali v echny objevené novinky, aby bylo dílo co nejpfiínosnûj í. 5 Perspektiva brzkého vydání se ale opût oddálila, protoïe Hilbert nemûl je - tû hotovou svou ãást textu a také Margold je tû pracoval na kresbách nûkter ch staveb. Ukázalo se v ak, Ïe Hilbert nemohl svou ãást dokonãit, neboè ãekal na materiál o historii od Macháãka. Lábek byl Macháãkov m laxním pfiístupem znaãnû rozãarován a v polovinû roku 1920 Wirthovi napsal, Ïe v e ãeká na tûch nûkolik such ch a zajisté jiï od jinud znám ch dat Macháãkov ch, a vyjádfiil obavu o uskuteãnûní vydání, jelikoï ceny tisku kaïd m mûsícem v raznû stoupaly. 6 Vydání Soupisu se stále oddalovalo, protoïe jeho autofii byli zamûstnáni mnoha jin mi povinnostmi. Zvlá tû Wirth byl jako sekãní éf ministerstva kolství znaãnû vytí- Ïen, a proto se prací na plzeàském Soupisu nemohl tak intenzivnû zab vat. V obdobné situaci byl také Hilbert, jenï se plnû vûnoval dostavbû chrámu sv. Víta. Nová nadûje na vydání nastala v roce 1926, kdy Wirth s Lábkem podrobili nashromáïdûn materiál dal í revizi. 7 Neustálá aktualizace Soupisu byla vynucena dlouh mi pauzami, bûhem nichï se vïdy umûleck fond Plznû znaãnû promûnil. Autofii po celou dobu 1 Ladislav Lábek ( ) zaloïil a fiídil Národopisné museum PlzeÀska, zab val se rovnûï památkovou péãí a kulturní historií regionu. Byl blízk m pfiítelem ZdeÀka Wirtha. 2 Zdenûk WIRTH: Soupis památek mûsta Plznû, in: Vûstník KrouÏku pfiátel staroïitností, I., ã. 3, s Archiv mûsta Plznû (AMP), fond Lábek Ladislav, kart. LP 383, inv. ã. 383/6, sloïka leden bfiezen 1914, dopis L. Lábka Z. Wirthovi z Z. WIRTH, cit. v pozn ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W 145, sloïka , dopisy L. Lábka Z. Wirthovi z ãervence aï záfií ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W 145, sloïka , dopis L. Lábka Z. Wirthovi z ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W-XIX/1-4, sloïka PlzeÀ I, Z. Wirth, rukopis pfiedmluvy k plzeàskému Soupisu. RÒZNÉ Jana MARE OVÁ / Dûdictví soupisové ãinnosti Archeologické komise v souãasnosti Jana DOMANICKÁ / AÏ vydáme Soupis 51

12 2 Obr. 2. Titulní strana rukopisu Soupisu památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu plzeàském pfiipravovaného od roku 1911, jenï nebyl nikdy vydán. Mezi autory je ZdeÀkem Wirthem pfiipsán i Ladislav Lábek. (Reprofoto Jana Domanická) v voj zaznamenávali, ale pak museli revidovat cel materiál, aby ãtenáfiûm podali skuteãnû souãasn obraz. Po této aktualizaci nastala znovu del í pomlka a vydání se opût pfiiblíïilo v roce Tehdy byly v echny toãky s fotografiemi pfievezeny do Plznû, kde se mûl Soupis tisknout. 8 Z jakého dûvodu nakonec k tisku nedo lo, se zatím nepodafiilo zjistit. Koncem roku 1930 napsal Hilbert Wirthovi, Ïe má jiï svou ãást textu zcela pfiipravenu. Tentokrát se jiï touïebnû oãekávané vydání Soupisu zdálo na dosah ruky, av ak nastalá hospodáfiská krize se projevila i v ediãním plánu soupisû, kter byl znaãnû omezen. Autory to velmi zklamalo, ale stále doufali ve vydání, jak o tom svûdãí následující úryvek z Lábkova dopisu Wirthovi: Budu nyní trpûlivûj ím, snad bude míti i plzeàsk Soupis jednou konec Pfiedce mnû jen mrzí, Ïe Soupis nevy el dfiíve. Ale jinak nám to bude i ku prospûchu a tû- ím se, jak to je tû nacpeme a vybrousíme. 9 V téïe dobû se objevuje snaha vydat alespoà omezen soupis památek dle vzoru nûmeckého umûleckého prûvodce Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler, známého spí e podle jména svého autora jako Dehio. Vydání i pfiíprava se jevily reálnûj í, neboè byl oproti Soupisu ménû podrobn. Navíc nepotfieboval tolik fotografií, jejichï v roba a tisk kaïdou knihu znaãnû prodraïovaly. Umûlecké památky âech, jak byla ãeská verze Dehia nazvána, zahrnovaly celé âechy a na jejich pfiípravû se podílelo velké mnoïství autorû v ãele s Emanuelem Pochem, kter mûl cel projekt za tièovat. Lábek v záleïitosti figuroval dost v znamnû, neboè pfiipravoval nejen plzeàská hesla, ale byl zároveà povûfien vydáním celého díla v nakladatelství své sestry, M. Lábkové. Rukopis celého díla byl dokonãen teprve v roce 1937 a v polovinû roku odevzdán do tiskárny. Do konce roku 1938 bylo úplnû pfiipraveno k tisku 90 sloupcû. Dal í práce znaãnû ztíïily zmûny politické situace. V roce 1939 si protektorátní úfiady vynutily omezení díla jen na oblast protektorátních âech, coï v ak autofii nebyli ochotni pfiipustit, a tak radûji práci dobrovolnû zastavili. 10 Druhá svûtová válka tedy odsunula vydání jak ãeského Dehia, tak plzeàského Soupisu. Po skonãení války bylo nutné provést v obou pfiipravovan ch soupisech dal í aktualizaci, neboè v prûbûhu války bylo mnoho památek i umûleckého majetku zcela zniãeno nebo rozkradeno. Po únorovém pfievratu byla navíc celá situace je tû komplikovanûj í, protoïe ve keré vydávání knih podléhalo nejrûznûj ím ediãním komisím a cenzufie. Tyto okolnosti práci na vydání znovu oddalovaly. Pro Lábka i Wirtha byl neutû en stav jejich mnohaletého úsilí velmi bolestn. Wirth ale stále vûfiil ve vydání obou prací. V roce 1952 napsal Lábkovi, Ïe svítá nadûje na dokonãení Umûleck ch památek âech, jejichï vydání pfievzal Kabinet dûjin umûní pfii novû zaloïené âeskoslovenské akademii vûd a mûlo b t uskuteãnûno v roce Do lo k nûmu v ak aï v roce Lábek s Wirthem v 50. letech jako jedni z posledních Ïijících autorû Soupisu 12 ve své korespondenci stále oïivovali my lenku na jeho vydání. Za celou dobu jeho pfiípravy nevznikla v Plzni Ïádná práce, která by rozsahem a detailností svého zpracování mohla Soupisu konkurovat. V roce 1958 pfii el tehdy jiï osmdesátilet Wirth s nov m plánem, jak jeho vydání uskuteãnit. KvÛli obecné nechuti doby budovatelsk ch 50. let k církevním památkám navrhoval zpracování a vydání jen star ch mû Èansk ch domû a vefiejn ch budov. Lábek se vzhledem k svému vûku (bylo mu tehdy 76 let) obával, Ïe je vyt ãen rozsah práce pfiíli velk, a proto navrhoval omezit látku zprvu jen na domy na námûstí. 13 Dokonce svitla nadûje na publikování takové práce v Západoãeském krajském nakladatelství. Ani tato poslední ance na vydání alespoà omezené ãásti Soupisu se nenaplnila. Dfiíve neï práci staãili dokonãit, Zdenûk Wirth zemfiel. Rozpracovan Soupis je v souãasné dobû v rukopise uloïen v pozûstalosti ZdeÀka Wirtha v Ústavu dûjin umûní Akademie vûd âeské republiky a ãeká na své dal í vyuïití. Jana DOMANICKÁ 8 ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W 146, sloïka , dopis L. Lábka Z. Wirthovi z ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W 146, sloïka , dopis L. Lábka Z. Wirthovi z In: Umûlecké památky âech (ed. Zdenûk WIRTH), Nakladatelství âeskoslovenské akademie vûd, Praha 1957, s AMP, fond Lábek Ladislav, kart. LP 385, sloïka , dopis Z. Wirtha L. Lábkovi z K. Hilbert zemfiel pfied druhou svûtovou válkou a F. Macháãek v roce ÚDU AV âr, fond Zdenûk Wirth, kart. W 146, sloïka , dopis L. Lábka Z. Wirthovi z Práce na Umûleck ch památkách âech Psal se rok 1960, kdyï mne dr. Viktor Kotrba a jsem mu za to dodnes vdûãen vyzvedl ze suterénu, v nûmï jsem byl odsouzen k dokumentátorství, do druhého patra domu v Ha talské ulici, abych se úãastnil práce na Umûleck ch památkách âech. Pfiedchozí ãerven soupis WirthÛv z roku 1957 (o kterém pí e dr. E. Poche v úvodu 1. svazku Umûleck ch památek âech) mûl pochopitelnû nedostatkû spoustu zakládal se pov tce na literatufie. A my jsme se teì mûli rozjet po âechách, v echno poznat z autopsie, náleïitû zhodnotit a seznamenat. Ná sbor vedl dr. Kotrba, osobnost pozoruhodná patfiil k vûdcûm, ktefií chápou umûlecké dílo jako problém, kter je tfieba osvûtlit a s náleïit m pochopením fie it. Z pracovníkû oddûlení mûla uï tehdy pûkné jméno dodnes kvetoucí dr. A. Merhautová pro své studie o románské architektufie. Obdobnû byly ctûny (a nebudu dál uvádût akademické tituly) J. Krãálová a V. Mixová-NaÀková, prvá pro své znalosti architektury renesanãní a druhá barokní. Pak tu byla moje spoluïaãka J. Hofiej í, k níï se pfiipojila záhy z Brna pfii ed í J. Vacková. V prûbûhu práce se ujal vedení úkolu dotud perzekvovan E. Poche, kdyï V. Kotrbu stále více absorbovala ãinnost pro PraÏsk hrad. editelem ústavu byl tehdy Vladimír Novotn, velk mnohoobroãník: vládl nadto Národní galerií a Památkov m ústavem. K jeho necti pí u to nerad, ale po pravdû je tfieba fiíci, Ïe souãasnû s na ím soupisem probíhal i soupis pro památkáfie, provádûn nezfiídka osobami ménû kvalifikovan mi, kter se tu ím stal základem pro dne ní Ústfiední seznam kulturních památek. Nûkterá památková stfiediska pozitivnû to vím o ãeskobudûjovickém si aspoà ovûfiila, co jsme sepsali my, a vloïila to do svého elaborátu. V podstatû v ak vznikl soupis dvojí a mne dodnes bere ãert, kdyï se diskutuje o charakteru památky zapsat? nezapsat? chránit? nechránit? kterou jsme sice zafiadili do Umûleck ch památek âech, ale v Ústfiedním seznamu uvedena není. Na e závidûníhodná práce mûla i svá úskalí. Prvním byly ibeniãní lhûty na objíïdûní okresu (âechy jich tehdy mûly pfies sto) byl urãen pouh mûsíc. Druhé pfiedstavovala doprava ústavní auto se pûjãovalo v jimeãnû, v podstatû pouze na fotografování, a cesta do zapadl ch vsí byla obtíïná, nezfiídka pû ky ãi stopem. Tak na Jindfiichohradecku jsem jezdil s fiezníkem, rozváïejícím po vsích maso. KdyÏ se dovûdûl, jak mám plat, rozhodl, abych toho nechal a el k nûmu: Budete mít z fleku dvakrát tolik! Po nûjakém ãase jsme si podstatnû polep ili byly pro nás zakoupeny pion ry. (Pro nepamûtníky doplním, Ïe se jednalo o maliãké motorky, ideální pro cesty na krátké vzdálenosti, pomûrnû spolehlivé, neboè pfieïily i na i naprostou technickou negramotnost.) Po skonãení inventarizace okresu se dost bûïnû volali fotografové, aby zdokumentovali nejdûleïitûj í objevy. Krom tehdy uï slavného Miloslava Háka to byl nedávno zesnul Jifií Hampl a mladí Prokop Paul, Fran- 52 RÒZNÉ Jana DOMANICKÁ / AÏ vydáme Soupis Ivo KO ÁN / Práce na Umûleck ch památkách âech

13 ti ek Krejãí a TaÈána Billerová. V ichni si pro svou obûtavost zaslouïí pûknou vzpomínku. Malér byl ov em v tom, Ïe auto se s velk m úsilím získalo maximálnû na pár dní a tehdej í obrovské fotoaparáty sice pofiídily snímky skvûlé, ale vûru ve velmi omezeném poãtu. Kdybychom tehdy mûli dne ní pfiístroje, mohli jsme sestavit aspoà pfiehled toho, co pak bylo po revoluci rozkradeno. A je tû k ztrátám po roce 1989: sám jsem vyslechl absurdní pfiipomínku, Ïe hvûzdiãky se k v znamn m dílûm do textu dávaly proto, aby po pûlstoletí zlodûji snáze poznali, co krást. Tu je tfieba jednoznaãnû konstatovat, Ïe zapsání tehdy znamenalo také záchranu památky. Kostelní krádeïe za onûch ãasû byly naprostou v jimkou vzpomínám si, jakou aféru vyvolala loupeï gotické fiezby Panny Marie v Rychnovû nad KnûÏnou. Soupis památek byl dobrodruïstvím poznávání. U okresû byla jich skoro polovina, které uï mûly svûj svazek z ãasû nûkdej í âeské akademie, spoãívala práce pfiedev ím ve zhodnocení barokních památek, které je tû po roce 1900 byly ãasto uvádûny jako copové, bezcenné. Pravé dobrodruïství zaãínalo u okresû, jejichï památky nebyly podchyceny vûbec. Ze koly jsem pro praxi neumûl nic a dodnes sly ím hlubok alt Vûry NaÀkové, která mi na dotaz, jak Ïe je vlastnû rozdíl mezi pilastrem a lisénou, odpovídá: Ty si dûlá legraci, Ivoune. Ale mlad ãlovûk se otrká rychle, zvlá È kdyï na nûj pokfiikuje génius regionálních celkû. Tak bylo záhy jasné, Ïe v chodní âechy jsou takfika homogenní barokní enklávou ÏákÛ Dientzenhoferov ch, Santiniho a Braunov ch. Bylo tak moïno postihnout oeuvre Fr. Kernera, D. T. Morazziho i Ignáce Rohrbacha. (Ke cti E. Pocheho rád pfiipomenu, Ïe pfiijal rozbofiení svého je tû pfiedváleãného v kladu o dílu PacákÛ pfiejnû; ostatnû dál rozvíjí poznání zdej í plastiky Martin Pavlíãek sv m Severinem Tischlerem.) Naopak gotická malba i plastika se v regionu objevily jen docela v jimeãnû. Vzpomenu destiãky s Madonou v Borohrádku (dnes ztracené), datované verso rokem 1430 a tehdy je tû chránûné barokní stfiíbrnou fiízou, patrnû importu KolovratÛ. Ze svatovítského oltáfie se tu zachovala pozdnû gotická Madona, pûvodnû umístûná na Kohlovû ranû barokním oltáfii v zámecké kapli v Barchovû (dnes opût zbaveném soch) a vskutku jen pár dal ích cimelií. (Pozdnû gotická deska s Posledním soudem z Klá terce nad Orlicí, kterou kolem roku 1900 získal slavn chirurg E. Albert, by se mûla objevit nûkde v Rakousku.) Naopak gotick m rájem byly jihov chodní âechy, kde dlouhá fiada fiezeb z 15., ale i 14. století pfieïila drancování kostelû vídeàsk mi staroïitníky. Madony i svûtci se potulovali po návesních kapliãkách, po pûdách far i zatarasen ch v klencích mûstsk ch domû. Tak mi utkvûl v pamûti kostel v Dlouhé Vsi u Havlíãkova Brodu, jehoï barokní hlavní oltáfi stfieïily dvû pozdnû gotické svûtice, ve v klenku zdi záfiila parléfiovská kamenná pieta zcela neznámého typu (publikoval ji pak prof. Kutal na kongresu v Bonnu) a za presbytáfiem v trávû se krãila miniaturní, nejv 20 cm vysoká pozdnû gotická pietka, celá nasáklá de Èovou vodou. Bojím se zeptat, co se s nimi stalo. Sui generis byly dobrodruïné i archivní re er e. Pod Orlick mi horami byli je tû písmáci, uchovávající vlastní kroniky obcí. Pamûtní knihy far byly uï vût inou soustfiedûny v okresních archivech, ale zdaleka je tû ne vyãerpány. A posléze jsem jako vûbec první laick badatel mohl vstoupit do konzistorního archivu v Hradci Králové, v jehoï neuspofiádan ch balících (dnes uï evidovan ch ve Státním oblastním archivu v Zámrsku) jsem na el skvûl materiál pro studie o opoãenské rebelii roku 1732 a novobydïovské Ïidovské sektû v polovinû 18. století. (S obdivem tu musím pfiipomenout obdobnou dne ní práci P. Zahradníka pro mariánské a trojiãní sloupy, uï desetiletí publikované autorsk m kolektivem pod vedením V. Nejedlého.) Sem patfií i vzpomínka na lidi onoho ãasu, pfiedev ím na knûïí. Teprve se vzpamatovávali z tvrd ch represí 50. let, pfiesto v ak imponovali vzdûláním i u lechtilostí svého stavu. Hluboce jsem si váïil patera Josefa Poula, oním ãasem administrátora v Nymburce. Kdysi to byla v razná osobnost brnûnská, zpovûdník Bohdana Chudoby, rektor semináfie, pak vûzeà muãen elektrick m proudem. Milovník památek, které se mnou objíïdûl také na pion ru, archivní badatel (ná spoleãn ãlánek o Katterbauerech vy el v Umûní) a nadev e ãist ãlovûk, posléze opût rektor litomûfiického semináfie. Ale vzpomenu i pana dûkana Moláãka v LuÏci nad Cidlinou, kter se poãátkem 20. let vzboufiil proti hradeckému biskupu. Vidûl v ak, Ïe je to marnost, navrátil se a mnû pfiesto laskavû povûdûl, Ïe dobrá Ïena je BoÏí poïehnání. Z dal ích bych pfiipomnûl skvûlého klavíristu P. Plotûného v Hofiicích v Podkrkono í, v teãného kazatele pohledského a havlíãkobrodského P. Nûmeãka, pana vikáfie v âernovicích, slavného ãarodûje Thomaidese v KynÏvartu, monumentálního P. Halíka v Klá terci nad Orlicí, kter byl pfiesvûdãen, Ïe letopoãet 457, namalovan ve zdej ím kostele, vskutku udává datum jeho vzniku, posléze dobfienického P. Jana Pazderu, kter mi v tûïkostech oãní nemoci poskytl ubytování na své fafie, a tak bych mohl ve stavbû pomníkû pokraãovat. Naopak funkcionáfii lidosprávy za mnoho nestáli. Pro vût inu z nich byly památky zátûïí, nota bene ideovû podezfielou z barokního tmáfiství. Solí památkové zemû byli, a doufám, Ïe i zûstali, místní nad enci uãitelé, gymnaziální profesofii, muzejníci i laici, klasicky reprezentovaní bratry Kamar ty, takto poïárníky, ktefií pak i vydali soupis nápisû kolínské katedrály. Soupis okouzloval i souladem památek s krajinou. Kfiehkou sliãnost vr kû kolem Jiãína pointovaly likovské kaple od Matheyho i Santiniho. Stále je tû se utápûly v duchovém temnu Modlivé doly bratfií a zázraky slibovalo údolí Josafat na Pelhfiimovsku. Souãasnû bylo v ak aï krutû zfietelné, Ïe je to krajina mizející. Scelovaly se plochy polí a zaãala scházet voda prameny z celého Kokofiínska byly odvedeny ke Kladnu. V tom smutku jsem napsal snad docela hezk ãlánek Zelená zemû ãeská (nebyl oti tûn), konãící slovy jsme poslední, ktefií ji vidíme. V 60. letech je tû bylo moïné krajinu zachránit, roku 1967 je tû byla nadûje na zachování Mostu. Ale to pfiedpokládalo docela jinou koncepci její existence. Koncepci humanistickou, od níï jsme ostatnû dnes je tû vzdálenûj í. Práce na Soupisu byla v podstatû hotova koncem 60. let. Pak následovaly drobné úpravy vrchnostenské (svûtské památky musely mít pfiednost pfied církevními) a velká práce redakãní. Tu je tfieba vzpomenout neskuteãné píle J. Krãálové, která ji provádûla nezfiídka na nemocniãním lûïku (cel Ïivot trpûla tûïkou bronchitidou). Definitivní úpravu textu pak provedl E. Poche, nûkdy snad pfiíli radikálnû. Zb vá pláã Jeremiá Ûv. UÏ pfii samém poãátku Soupisu jsem pocítil stra né ohroïení na ich památek v budoucnosti. Kostely bez knûïí, ale hlavnû bez vûfiících, dezorganizace sídli tních center, civilizace nad ãlovûkem. Z úst Z. Wirtha jsem vyslechl, jak jsme po válce posílali celé vlaky staroïitného nábytku do Nûmecka, odkud mnohonásobnû pfieplacen se plavil do JiÏní Ameriky. A kdybychom to aspoà umûli prodat, postûïoval si star pán. Byl jsem pfiítomen delimitaci zámeckého zafiízení, kdy dr. Novotn rozhodoval naprosto nekompetentnû, co ponechat a co pohltí antikvy. Rakousk kolega mi pak radostnû vyprávûl, Ïe jeho luxusní vûz je vlastnû dárkem z Prahy. V antikvariátu u Karlova mostu prodával tam tehdy hrabû Schönborn koupil grafiku, legálnû vyvezl a ve Vídni prodal; auto reprezentovalo rozdíl obou cen. Plenûní po roce 1989 máme na svûdomí v ichni. Vzpomínám, jak mne hned pfii zaãátku revoluce kterási novináfika obvinila z hysterie, kdyï jsem srovnával nov stav se védsk m vpádem. Hysterizoval jsem málo. Jako dokonale nevzdûlané se ukázalo ministerstvo vnitra. Jan Ruml si nûkde pfieãetl, Ïe jen nûkterá z na ich památek je pûvodní. Vût inou byly získány rûzn mi druhy loupeïí. 1 TakÏe se vlastnû nic nestalo a díky Interpolu se podafií nûkterou tu památku dohledat, napfiíklad na aukcích. (Dnes ãtu v novinách, Ïe ministerstvo kultury platí kaïdoroãnû do pûl milionu právníkûm, ktefií jednají o návratu ukraden ch pfiedmûtû ze zahraniãí!) Ministfii kultury vesmûs bez vztahu k minulosti projevili stejnû vzácnou indolenci, církev neschopnost a památkáfii nemohoucnost. V dobû internetu se jistû ãasem s mal m dílem ukradeného inventáfie znovu setkáme, restitutio ad integrum moïné nebude. Mementem proto zûstává: chránit, co zbylo a nebude vïdycky ekonomická krize vytvofiit aspoà monumentální vizi tours de Bohemia od zámku k zámku (bezmála kaïdá ves má svûj a jistû v kaïdém z nich se najde lûïko, v nûmï spali kdyï ne Marie Terezie, tak aspoà pandur Trenck), od kostela ke klá - teru, od hor k vodám. AÈ ten kapitalismus aspoà k nûãemu je. Ivo KO ÁN 1 Jana KLUSÁKOVÁ: Jan Ruml, Nadoraz, Praha 1998, s RÒZNÉ Ivo KO ÁN / Práce na Umûleck ch památkách âech 53

14 1 2 Umûlecké památky Moravy a Slezska a problematika tradiãního pojetí soupisû Práce na pováleãn ch ãesk ch soupisech byla zahájena roku 1953, na podstatnû roz ífieném projektu pak roku Od doby, kdy se naskytla moïnost realizace projektu i na moravsko-slezském teritoriu (1979), uplynula notná fiádka let. Poznání umûleckého fondu zemû mezitím v raznû pokroãilo a kromû ãetn ch odborn ch studií vznikl také napfiíklad pomûrnû spolehliv státní seznam památek, pfiedstavující dûleïitou vstupní informaci. To mne jiï tehdy vedlo k zamy lení nad metodikou dal ího postupu. A potfiebu aktualizace úvah veden ch tímto smûrem spatfiuji i dnes. ProtoÏe Umûlecké památky Moravy a Slezska (dále jen UPMS) mûly i formálnû navázat na Umûlecké památky âech (dále jen UPâ), precizoval jsem moravské schéma podle jejich vzoru, ov em s ambicí pfiidat nûco navíc. Roz ífiil jsem je o novû strukturované úvodní odstavce (urbanismus, historie), vloïil údaje z oblasti heraldiky, sfragistiky, numismatiky a místního umûleckého Ïivota (umûlecké spolky a instituce), k jednotliv m heslûm (lokalitám) pfiidal pfiíslu nou bibliografii od roku O tom podrobnûji v pfiedmluvû k prvnímu moravsko-slezskému svazku (1996). SvÛj postup jsem se snaïil konzultovat v odborn ch kruzích (nejpodrobnûji se jím zab val PhDr. Jaroslav PetrÛ) a schéma jsem pfiedloïil také PhDr. Emanuelovi Pochemu, DrSc., vûdeckému redaktorovi UPâ. Ten mûj v tvor striktnû odmítl s tím, Ïe není se o ãem bavit, pfiece víme, jak mají soupisy vypadat. Není se opravdu o ãem bavit? V dobû, kdy byla tato slova vyfiãena, první dva ãeské svazky leïely tehdy jiï na stole a na jiné (napfiíklad hlub í) uchopení tématu nebylo ani pomy lení, tomu snad tak opravdu bylo. Lze v ak s takov mto v rokem souhlasit i dnes, kdy UPâ uï pfied lety zahrnuly celé území, práce na památkách Prahy se ch lí ke konci a Morava pfiekonala svoje uzlové body reprezentované Brnem spolu s Olomoucí, Opavou a Ostravou, zpracovan mi pro tfietí svazek UPMS? Soudím, Ïe je tomu pfiesnû naopak. Emanuel Poche v úvodu k 1. svazku UPâ napsal: Soupisy umûleck ch památek patfií vedle korpusû, to je vûdecky utfiídûn ch, popsan ch, v estrannû dokumentovan ch a dopodrobna vyãerpávajících umûleckohistorick ch svodû o objektech urãitého oboru v tvarné minulosti, a vedle podrobnû zpracovan ch katalogû sbírkov ch fondû v umûleck ch muzeích, zámcích ãi soukrom ch sbírkách, k základní literatufie potfiebné pro umûleckohistorické studium. SoupisÛm tak pfiisoudil v podstatû pouze omezené informativní poslání jakéhosi doplàku onûch korpusû a katalogû. V tomto smûru pochopitelnû moje schéma Pocheho pfiedstavy v nûkolika smûrech pfiekroãilo. Nikoliv ov em nahodile, n brï zámûrnû. Jednak kvûli onûm státním seznamûm (ale také kvûli jejich kolísavé odborné hodnotû), jednak kvûli zcela neuspokojivé úrovni poznání památkového fondu moravského a slezského území. OpusÈme nyní zpûtn pohled a vraème se k Pocheho devize o natrvalo vyfie ené otázce soupisu umûleck ch památek. Zde je pfiedev ím nutno podotknout, Ïe sám pojem tradiãní pojetí je ponûkud zavádûjící, uï proto, Ïe onûch pojetí je více a pfiípad od pfiípadu se li í; realizované soupisy mají i svou metodikou hybridní povahu. Ostatnû Poche na tuto skuteãnost ve svém vstupním v kladu zfietelnû poukázal; k jeho v ãtu rûzn ch typû zpracování bychom ov em dnes mohli pfiispût dal ími variantami. Ve v ech pfiípadech se soupisy sice váïou na urãité území nebo místo, li í se v ak rozsahem a hloubkou v kladu, hloubkou vyãerpání tématu i dokumentaãním vybavením publikací. Plnû hodnotn m soupisem totiï mûïe b t pouh evidenãní seznam umûleck ch v tvorû stejnû jako soupis na úrovni podrobného katalogového hesla tematického korpusu vyuïívajícího v ech dostupn ch pramenû poznání. Nûkdej í Pocheho není se o ãem bavit smûfiovalo tedy pouze k takovému pojetí, na nûmï byly zaloïeny UPâ. S aktuální otázkou o budoucnosti soupisu ãi soupisû je proto zapotfiebí obrátit se jin m smûrem, aniï by s ní ov em souvisel samozfiejm poïadavek na dokonãení stávajícího projektu. Tato otázka by pak mûla mít strukturovanou odpovûì, která by obsahovala zdûvodnûn v klad vycházející z jasné pfiedstavy, komu, respektive ãemu má v sledn produkt slouïit. Obr. 1. Pfiibyslavice (okres Tfiebíã), soubor kostelû sv. Anny (pûvodnû Panny Marie), kolem poloviny 12. století, a poutního kostela Narození Panny Marie, 1744 (1740?) 1766 (1769?), podle vlastního projektu(?) realizoval Wolfgang Filser dvojvûïí, 1936, projekt Kamil Hilbert. (Foto Bohumil Samek, 2008) Obr. 2. Olomouc, kostel sv. Mofiice, klenba západního pole hlavní lodi, po roce 1500(?). (Foto Bohumil Samek, 2008) Poche deklaroval UPâ jako základní odbornou pfiíruãku potfiebnou pro umûleckohistorické studium, pfiíruãku slouïící specialistûm z oboru umûlecké historie, která v ak také poskytne pouãení státní administrativû a informaci laick m zájemcûm o historii a podobû umûleck ch památek v eho druhu. Tedy informaãní pramen, z nûjï kaïd bude ãerpat podle své potfieby a vlastního uváïení. Tato pfiedstava o univerzálním poslání soupisu mûla ve své dobû nepochybnû plné oprávnûní. Má v ak tento pohled místo i dnes, v dobû oproti dfiívûj ku nesrovnatelnû rozvinutûj ích informaãních moïností poskytovan ch jak v klasické papírové podobû, tak v neb valé podobû elektronické? Kromû toho si dovoluji oprá it starou pravdu: co slou- Ïí v em, neslouïí nikomu dodal bych: k plné spokojenosti. Prozkoumejme tedy postupnû stávající ãeskou a moravsko-slezskou soupisovou edici: a/ Soupisy slouïí specialistûm z oboru umûlecké historie Tuto funkci jsou obû soupisové fiady schopny víceménû plnit, jako vstupní orientaãní pomûcka nepochybnû vyhovují. Lze je vylep it? Mûla by pfiípadná nová edice mít rozsáhlej í obrazovou a v kresovou dokumentaci, podrobnûj í, anebo snad struãnûj í popis? Jsem pfiesvûdãen, Ïe v bûr ilustrací se zvlá tû od 2. svazku UPMS dostal na témûfi optimální úroveà; v bûrovû postihuje v e podstatné z hlediska kvality a umûlecké závaïnosti pojednávan ch dûl. V kresová dokumentace se sice rozrostla na nejvy í moïnou míru, omezena finanãními moïnostmi zûstává v ak neúplná, neboè je stále závislá na podkladech vznikl ch k jin m úãelûm a na jejich kvalitû, na níï také zá- 54 RÒZNÉ Bohumil SAMEK / Umûlecké památky Moravy a Slezska a problematika tradiãního pojetí soupisû

15 visí moïnost pfiepracování do publikovatelné podoby. V kaïdém pfiípadû v ak má pouze orientaãní charakter; kótovan stavební plán potfiebn pro analytické postiïení stavby nahradit nemûïe. A co text? Pokud jde o popisnou sloïku, pak se UPMS s ohledem na pfiib vající ilustrace snaïily omezit ji na vystiïení pouze podstatn ch, objektivních vlastností díla, aby se vyhnuly jeho dojmové sloïce. V tomto smûru totiï pokládám pfiípadn slovní rozvoj za nadbyteãné pl tvání místem. Naopak dûraz je tu kladen na informaci o ãasovém a autorském urãení díla pfiesn m pfiepisem pfiípadn ch signatur, nápisû obsahujících jméno autora, nápisû skr vajících dobu vzniku díla, pfiípadnû vyjadfiujících dal í podstatné okolnosti s tím související. Pokud jsem povaïoval za nutné (kupfiíkladu v pfiípadû odborné vefiejnosti dosud neznám ch skuteãností), je tu odkaz na pûvod, odkud byl uveden údaj ãerpán (písemn pramen, ústní sdûlení se jménem pûvodce); pfiipojen dovûtek pfiipsáno vyjadfiuje urãitou labilitu úsudku, nejistotu pak slova asi, pravdûpodobnû, patrnû, snad. Onûmi pfiiznan mi nejistotami se UPMS pfiihla ují k my lence Vladimíra Holana rozvedené Tomá em Halíkem Co je bez chvûní, není pevné a naznaãují alespoà moïn smûr dal ího bádání. Rezolutum: Spolehlivû vypracované soupisy nepochybnû mohou v heuristické fázi vûdecké práce plnit vítanou iroce informativní funkci. Pfiedstavují v ak pouze jeden ze vstupních krokû do fie ené problematiky. b/ Soupisy poskytnou pouãení i státní administrativû Také tuto funkci mohou soupisy plnit. Je ov em otázka, zda spolehlivû, v dostateãném rozsahu a protoïe státní administrativa pfiedstavuje právní sloïku, zda také po této stránce relevantnû a v dostateãnû aktuální podobû. Nedisponuje tu pro své rozhodování státní administrativa spolehlivûj ím pramenem, kter sice nemusí b t tak zcela vûdecky pfiesn, ale má potfiebnou zákonnou váhu a vypovídací hodnotu? Soudím, Ïe akademické soupisy v tomto smûru pfiedstavují pouze jak si doprovod státních seznamû kulturních památek, i kdyï ke klasifikaãním údajûm v nich obsaïen m mûïeme mít sebevût í v hrady. Pfiesvûdãivû na tuto skuteãnost odkazují záhlaví v ech Odborn ch vyjádfiení Národního památkového ústavu i Rozhodnutí vûcnû a místnû pfiíslu ného správního orgánu státní památkové péãe podle 29 zákona ã. 20/1987 Sb., vïdy dûslednû uvádûjící rejstfiíkové ãíslo kulturní památky spolu se jménem majitele pfiedmûtu, pfiípadnû ãíslem parcely a podobnû. Tûmito údaji samozfiejmû soupisy nedisponují, ani disponovat nemohou. Stává se snad, Ïe samotn m pracovníkûm památkové péãe, která státní seznamy spravuje, pfii koncipování jejich vyjádfiení soupisy napovídají ; dûje se to v ak na úrovni bûïné odborné literatury, z níï pro svou práci ãerpají. Kromû toho existuje na portálu Národního památkového ústavu vefiejnû pfiístupn Ústfiední seznam kulturních památek deklarovan sice jako informativní, poskytující v ak základní údaje o objektu a ono pro v kon státní administrativy podstatné: objekt je, nebo není státnû uznanou kulturní památkou. Webmaster památkáfiského portálu nebo zadavatel projektu sice neh fiil kreativitou, takïe napfiíklad pokud se netrefíte do podoby názvu památky uvedeného v seznamu, jste pokáráni za chybu a nedozvíte se nic; to je ale vûc technická a snad bude v budoucnu napravena. Rezolutum: Soupisy nabízejí státní administrativû jak si individuální nadstandard, nepominutelnou pfiíruãkou pro ni nejsou. c/ Soupisy poskytují informaci laick m zájemcûm o historii a podobû umûleck ch památek v eho druhu RovnûÏ v tomto smûru mohou soupisy v podobû uplatnûné v projektu UPâ a UPMS sehrát v znamnou pozitivní roli. Ta v ak závisí na individuálním zájmu laického zájemce, na rozsahu jeho poïadavku. MnoÏství nabízen ch informací mûïe b t pro nûj stejnû tak nedostateãné jako pfiebyteãné. Pokud jde o v eobecnû spoleãenskou objednávku, pak souãasná kulturní publicistika, podnûcovaná neustál m rozvojem lokální romantiky, produkuje bezpoãet vlastivûdn ch monografií velice disparátní odborné hodnoty. Na druhé stranû trïnû hodnocen turistick ruch, v nûmï památky namnoze hrají úlohu pouhé kulisy vyuïívané k dosaïení pekuniárních cílû (o kulturnû vzdûlávacím dopadu jsem v projevech politikû a ekonomû nikdy nesly el; nejnovûji viz panoptikální praïsk projekt), si zpravidla vystaãí s pestrobarevn mi vyobrazeními, aè jde o nabídkové katalogy cestovních kanceláfií, propagaãní letáky nebo nákladné publikace, v nichï text je omezen na minimum a na jeho obsah nejsou kladeny prvofiadé poïadavky. Rezolutum: Úvodní zvolená koncepce aktuálních ãesk ch soupisû byla pfiimûfiená pfiedstavám a snad i potfiebám doby svého vzniku a sv mi pozitivy pfiesahuje do souãasnosti. Nabízí pomûrnû bohatû prostfien stûl, z nûjï si lze vybírat podle libosti. Po zváïení v eho, co tu dosud bylo povûdûno, jaká pouãení z trojice závûrû vypl vají a jaká jsou doporuãení pro uvaïování o pfiípadné dal í práci? Soudím, Ïe pfiedev ím je nutno vzít v úvahu existující diferenciaci zájmû a moïností. a/ Oboru dûjin umûní mûïe stávající projekt v úrovni tradice vytvofiené UPâ a navazující UPMS poskytnout sotva co nového. b/ Státní administrativa se bez nich do znaãné míry jiï dnes, a v budoucnu pravdûpodobnû zcela, obejde. c/ Pro laické zájemce vãetnû turistické publicistiky zûstane stávající edice nepochybnû je tû nadlouho hodnotn m pouãením a pramenem poznání ov em s pfietrvávajícím rizikem urãitého antikvování pfiedkládané pravdy. Podle dosavadní zku enosti tento aspekt uveden okruh uïivatelû pfiíli netrápí. Co by tito zájemci patrnû uvítali, je struãné vydání soupisû s podstatnû omezenou deskriptivní sloïkou, soustfiedûné v ak na samotné reálie a vybavené mnohostrann mi rejstfiíky. Ty by v em mohly zcela odpadnout, pokud by papírovou formu nahradilo elektronické médium. Takováto revize by také umoïnila v estrannou aktualizaci a implantaci nejnovûj ích poznatkû. Vyvstává ov em otázka, kdo, jaká instituce by se mûla takového úkolu ujmout, neboè by uï ne lo o dílo základního v zkumu. Jsem toho názoru, Ïe odsunutí stávající koncepce soupisû by posléze akademické obci velice prospûlo: uvolnila by si totiï ruce pro dramaticky chybûjící tematické korpusy a vûdecké katalogy sbírek, na nichï by se samozfiejmû podílely také instituce tyto sbírky spravující a vesmûs disponující speciálnû zamûfien mi silami. A to se net ká pouze galerií, muzeí, knihoven a archivû (tam by lo pfiedev ím o edice pramenû), ale vrchovatou mûrou také památkové péãe, aè uï bude správa státních hradû a zámkû organizovaná jakkoliv. Nevím, Ïe by nûkter ze zámeck ch fondû byl zpfiístupnûn vûdeck m katalogem. A památkové péãi v této souvislosti nabízím navíc zámûr, o nûmï jsem pfied esti roky psal v PrÛzkumech památek a kter bez odezvy zapadl. Jde o obdobu PfiehledÛ v zkumû vydávan ch Archeologick m ústavem Akademie vûd, v nûmï by pfiedev ím památkáfii, ale i v ichni ostatní, ktefií se stanou svûdky vûcné novoty, podávali o ní bez zbyteãného prodlení první zprávu. To by ov em také ná obor musel pfiehodnotit svûj pohled na objevy, které pfiece nespoãívají v pouhém pfieãtení bûïnû pfiístupné písemnosti ãi v úãasti pfii odkryvu vûcí zasut ch pod nánosem minulosti. Profesor Albert Kutal sice svého ãasu napsal, Ïe jsme s mou paní pfii prûzkumu umûleckohistorick ch památek uãinili objev, já v ak stále fiíkám, Ïe ternberskou madonu jsme pouze potkali; pro kulturní svût ji totiï objevil aï on, kdyï ji interpretoval jako dílo náleïející k vrcholn m pracím krásného slohu. A operativním publikováním novinek by se také pfiede lo dohadûm o autorsk ch prioritách. Na základû pfiedchozích vût dospívám k závûru, Ïe o problematice soupisû by mûla b t zahájena kvalifikovaná nezaujatá rozprava, opro tûná od fundamentálního trvání na ponûkud pochybné tradici. Za takov pfiíspûvek do debaty povaïuji také v e vyslovená konstatování i otazníky. Shrnují sice úvahy nad jednou témûfi celoïivotní prací na soupisové téma, podání v ak jistû není nestrannû nezaujaté; pfiedstavuje totiï pouze názor zhotovitele, chybí zpûtná vazba. Aby bylo splnûno audiatur et altera pars, vyslovit by se mûla i druhá strana, tedy uïivatelé soupisu. V tom mne utvrzují i poznatky, které jsem získal na odborném semináfii o metodách umûleckohistorické topografie a její úloze v památkové péãi nazvaném Historie a souãasnost soupisû památek, konaném v Liberci 5. listopadu Bohumil SAMEK RÒZNÉ Bohumil SAMEK / Umûlecké památky Moravy a Slezska a problematika tradiãního pojetí soupisû 55

16 Práce na soupisu praïsk ch památek Rozhodnutí o vypracování soupisu praïsk ch památek padlo v Ústavu dûjin umûní jiï v roce PÛvodnû byla ov em zam lena práce v ir ím rozsahu, obsaïnûj í, která poãítala s vydáním celkem deseti svazkû, jeï mûly obsáhnout vedle historick ch ãtvrtí i soupisy jednotliv ch pfiipojen ch obcí. Zaãalo se dokonce pracovat na hesláfiích a byli urãeni vedoucí jednotliv ch sekcí. Nakonec byli k soupisu pfiizváni (nejdfiíve jako externisté) také pracovníci nûkdej ího Státního ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû (SÚRPMO) JUDr. et PhDr. Dobroslav Líbal, PhDr. Ing. Jan Muk, Ing. Jifiina Muková a PhDr. Pavel Vlãek s ohledem na skuteãnost, Ïe tento ústav dlouhodobû pracoval na pasportizaci praïsk ch památek. A právû existence stavebnû-historick ch prûzkumû, jeï pokryly prakticky cel památkov fond historick ch ãtvrtí, pomohla k urychlenému zpracování praïského soupisu. JiÏ v roce 1992 do lo k dohodû o zmen ení pfiedpokládaného projektu, podle nûhoï mûly b t nakonec vydány jen ãtyfii svazky. První se mûl t kat Starého Mûsta praïského (I) a s ním spojeného Josefova (V), jako druh svazek mûlo b t zpracováno Nové Mûsto praïské (II) spolu s Vy ehradem (VI). Tfietí svazek se mûl zamûfiit na Malou Stranu (III) a Hradãany spolu s PraÏsk m hradem (IV) a posledním, ãtvrt m svazkem mûla b t Velká Praha. Nakonec ale ani tento program nebyl a nebude dodrïen, protoïe tfietí svazek byl rozdûlen do dvou, kdyï byly samostatnû zpracovány Hradãany s PraÏsk m hradem, a poslední ãást (Velká Praha) zfiejmû vyjde nejménû ve tfiech dílech. Do jednotliv ch svazkû byly zafiazeny v echny památkovû chránûné objekty, vãetnû technick ch a archeologick ch památek, ale i celá fiada staveb nechránûn ch, zajímav ch a dûleïit ch z architektonického ãi urbanistického hlediska. K rychlosti zpracování pomohlo udûlení nûkolika grantû Grantovou agenturou âeské republiky. Z prostfiedkû Grantové agentury mohli b t totiï zaplaceni externí spolupracovníci, ãi spí e experti, ktefií se zab vali specializovan mi stavbami ãi mobiliáfiem a které nebylo moïno zajistit z fiad pracovníkû Ústavu dûjin umûní. Grantová agentura také v znamnû pfiispûla nakladatelství na vydání díla, jehoï prodejní cena tak mohla b t podstatn m zpûsobem sníïena. První svazek, Staré Mûsto a Josefov (640 stran, 555 ilustrací), vy el pod vedením Pavla Vlãka jako editora jiï v roce 1996, kdy byl rozpracován i druh díl, t kající se Nového Mûsta praïského a Vy ehradu (840 stran, asi 700 ilustrací), jehoï editorkou byla RÛÏena BaÈková. Po druhém dílu, vydaném v roce 1998, následoval hned následujícího roku svazek Malá Strana (684 stran, 530 ilustrací) a vzápûtí v roce 2000 zatím poslední svazek, Hradãany a PraÏsk hrad (520 stran, 450 ilustrací), oba dva editované opût Pavlem Vlãkem. Rychl sled vydání ve ãtyfiech letech byl umoïnûn nejen zásluhou jiï zmínûné praïské pasportizace, ale také irok m kolektivem a racionálním vedením práce. Na prvním svazku se podílelo 26 zpracovatelû, na druhém 33, na tfietím 27 a na ãtvrtém 23. Ne v ichni spolupracovníci se s prací na praïské topografii ztotoïnili, nûktefií pak nestaãili odbornû, takïe se kolektiv spolupracovníkû svazek od svazku mûnil. Snahou hlavního editora bylo vytvofiit soupis s multifunkãním vyuïitím, nezamûfien m jen na památkovou péãi. Umûlecké památky Prahy tak navazují spí e na tradiãní soupisy neï na specializované památkáfiské soupisové práce. Publikace mûly pfiedev ím umoïnit orientovat se v bohatém a rûznorodém stavebním fondu Prahy, a to nejen památkáfiûm, magistrátním úfiedníkûm, architektûm a historikûm architektury, ale i ir- í vefiejnosti, v em zájemcûm o praïskou historii. JiÏ z tohoto dûvodu byl zvolen ponûkud odli n jazyk soupisu s omezen m rozsahem zkratek a s vûtami, které zpravidla nepostrádají slovesa. Vlastnímu hesláfii jsou pak pfiedfiazeny jednotlivé kapitoly podle slohov ch období, které zmiàují nejv znamnûj í objekty a dávají je do souvislosti s ostatní ãeskou architektonickou tvorbou. Struktura hesla byla pevnû dána a dodrïována autory (pfiípadnû upravována editory), takïe v echny soupisy jsou zpracovány jednotnû. Skladba jednotliv ch hesel se nijak neli ila od souãasn ch topografick ch prací v ostatních stfiedoevropsk ch nûmecky mluvících zemích. K identifikaci objektu slouïí jeho název (u kostelû, mostû, soch a podobn ch objektû), pfiípadnû popisné ãíslo, které zûstalo stejné i po novém rozãlenûní praïsk ch ãtvrtí; nechybí ani pfiesná adresa. Kurzívou pak je odli en signální údaj, uvádûjící ve v razné zkratce dûjiny objektu a jeho dne ní pfievaïující vzhled. První ãást vlastního textu je vûnována dûjinám stavby, dal í vnûj ímu vzhledu a umístûní objektu, poslední, tfietí ãást hesla se t ká vnitfiní dispozice. Pfiipojen je soupis archivních pramenû, pfiípadnû ikonografie a také literatury k danému objektu. Takto koncipované heslo dovoluje nejen rychlou orientaci, ale pro pfiípadné zájemce i nasmûrování dal ího studia. V pfiípadû sakrálních staveb vïdy doprovází text i pûdorys, u ostatních objektû se pûdorys objevuje v bûrovû, protoïe rozsah svazkû nedovoloval kompletní obrazov doprovod, i kdyï autorûm jednotliv ch hesel byl pfieváïnû k dispozici. U fotografií byla zásadnû dávána pfiednost historick m snímkûm, zachycujícím ãasto jiï neexistující stav. K orientaci v popisovan ch objektech slouïí rozsáhlé rejstfiíky, takïe není tfieba znát popisné ãíslo, které lze podle orientaãního ãísla nalézt v rejstfiíku ulic (doplnûném i o star í názvy ulic) nebo podle polohy vyhledat v mapovém podkladu vlepeném do desek knihy. Jednotlivé stavby lze vyhledat i podle typologie, respektive podle jejich názvu ãi domovního znamení (chybí ov em pfiepis star ch popisn ch ãísel na soudobá). Nezbytnou souãástí je pochopitelnû i jmenn rejstfiík. Zámûrem editorû praïského soupisu bylo hlavnû umoïnit základní a rychlou orientaci v praïském stavebním fondu, která by mûla slouïit jako zaãátek pfiípadného dal ího poznávání objektu a usnadnit práci nejen s literaturou, ale i s prameny. Po skonãení praïského soupisu, které lze pfiedpokládat v nejbliï í dobû, se soupisové práce zamûfií na jednotlivé nûkdej í politické okresy, pfiece jen z velké ãásti navazující na historické ãlenûní podle jednotliv ch panství na rozdíl od souãasného stavu. Bude snahou editorû (opût se poãítá s irok m okruhem spolupracovníkû) doprovodit kaïd objekt ikonografick m materiálem, aè jiï historick mi plány, pohledy ãi souãasnou fotodokumentací, ale také doplnit jednotlivá hesla o pûdorysy, pfiípadnû i stavebnû-historicky vyhodnocené. Navíc, jak je ostatnû u soudob ch stfiedoevropsk ch soupisû bûïné, by mûly b t soupisy vybaveny poznámkov m aparátem, takïe by kaïdé heslo bylo samostatnou odbornou statí. Takové soupisy, které odpovídají souãasnému standardu, by pochopitelnû mûly mít vlastní redakãní radu, v níï by byli zúãastnûni zástupci nejen zpracovatelû, ale také regionálních muzejních a památkov ch organizací. Pavel VLâEK Národné kultúrne pamiatky na Slovensku hºadanie podoby nového súpisu pamiatok Od poãiatkov in titucionalizovanej ochrany pamiatok na Slovensku povaïovali pamiatkové orgány spracovanie súpisu pamiatok za svoju prvoradú povinnosè. No pre nevyhnutnosè rie iè naliehavej ie problémy ochrany pamiatok a nedostatoãné personálne obsadenie sa im ju dlho nepodarilo naplniè. Uhorská pamiatková komisia spracovala a zverejnila len základné zoznamy pamiatok podºa stolíc a lokalít so zoznamom literatúry venujúcej sa danej pamiatke. Topografick register pamiatok, ktor zaãal zároveà spracovávaè pre horné Uhorsko Kornél Divald, zostal nevydan. Vládny komisariát na ochranu pamiatok na Slovensku, neskôr tátny referát, sa dostal len k pracovnej kartotéke objektov a prípravn m prácam dotazníkom a základnému terénnemu v skumu. ëal ie pokusy v medzivojnov ch a povojnov ch rokoch (Referát na ochranu pamiatok pri Povereníctve kolstva a Pamiatkov ústav) tieï skonãili len ako ãiastkové v skumy publikované formou ãlánkov, ktor ch obsah mal charakter súpisu. Prv a na dlhé roky jedin komplexn základn terénny v skum pamiatkového fondu na Slovensku a jeho predbeïnú dokumentáciu realizoval Slovensk pamiatkov ústav (neskôr Slovensk ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody) v rokoch Jeho v sledky boli premietnuté do Súpisu pamiatok na Slovensku a do zoznamov najhodnotnej ích vecí, na základe ktor ch boli podºa vykonávacích predpisov zákona ã. 7/1958 vyhlasované za kultúrne pamiatky. Po poãiatoãnom vyhlásení pamiatok podºa t chto zoznamov rady Okresn ch národn ch v borov (ONV) ìalej vyhlasovali veci za pamiatky na základe nejednotn ch kritérií, a tak sa v tátnych zoznamoch ocitli aj veci, ktoré nemali zodpovedajúcu pamiatkovú hodnotu. Rôzny prístup k hodnoteniu vecí zapríãinil neproporãné rozloïenie pamiatkového fondu ão do skladby a kvality v jednotliv ch regiónoch, a teda aj v rámci celého územia Slovenska. 56 RÒZNÉ Pavel VLâEK / Práce na soupisu praïsk ch památek ªubica SZERDOVÁ-VEªASOVÁ / Národné kultúrné pamiatky na Slovensku

17 1 2 Vytvorenie Ústredného zoznamu kultúrnych pamiatok Slovenskej socialistickej republiky (ÚZKP) na základe 7 zákona SNR ã. 27/1987 Z. z. o tátnej pamiatkovej starostlivosti sa premietlo do nového prístupu k evidencii kultúrnych pamiatok. Súãasne sa zv raznila potreba systematického prehlbovania poznania pamiatkového fondu a po zaloïení automatizovanej evidencie aj presn ch a aktuálnych údajov. Viacnásobná celoplo ná revízia Ústredného zoznamu kultúrnych pamiatok sa v ak obmedzila na revíziu údajov v Automatizovanom registri podºa politického zadania. V skumné úlohy realizované právnymi predchodcami Pamiatkového úradu SR s cieºom celoplo ného vyhodnotenia sa sústredili na jednotlivé druhy pamiatok, nie na pamiatkov fond ako celok. Otázka nového súpisu, ktor by reagoval na tieto poïiadavky a aktualizoval Súpis pamiatok na Slovensku, preto rezonovala medzi pamiatkarmi dlhodobo. V 90. rokoch sa realizovalo niekoºko projektov a overovacích túdií, aï bol v roku 1999 schválen materiál Koncepcia, harmonogram a metodika spracovania pamiatkovej topografie Slovenska. UÏ z názvu vypl va, Ïe program projektu bol postaven ir ie, dal si za cieº zmapovanie v etk ch kultúrnych hodnôt vytvárajúcich hmotné kultúrne dediãstvo. Pre ãasovú a odbornú nároãnosè bol projekt rozloïen do dvoch základn ch fáz: 1. Aktualizácia uï evidovaného fondu z hºadiska nov ch poznatkov, prehodnotenie opodstatnenosti zápisu kultúrnych pamiatok do ÚZKP na základe súãasného poznania ich hodnôt a vytypovanie pamiatok na jeho doplnenie. 2. Zrevidovanie a doplnenie uï evidovaného fondu na základe takto pripraven ch podkladov a redakãná príprava vydania nového súpisu. Úlohou spracovania nového súpisu pamiatok nemala byè teda len príprava odborn ch popisov kultúrnych pamiatok na publikovanie, ale aj spresnenie, aktualizácia a skvalitnenie vedenia evidencie ÚZKP. Prv m predpokladom úspe nej realizácie takto postaveného projektu v ak bolo zjednotenie terminológie. Za t mto úãelom bol spracovan Slovník unifikovan ch názvov hnuteºn ch pamiatok a Terminologick slovník unifikovan ch názvov urbanizmu, architektúry a nehnuteºn ch v tvarn ch diel. V roku 2000 sa zaãala realizovaè prvá etapa. Pôvodne sa predpokladal termín jej ukonãenia v roku 2003, ale práce na nej pokraãujú dodnes. Harmonogram prác vychádza z geografického princípu, to je postupného spracúvania v etk ch aktuálnych poznatkov o jednotliv ch národn ch kultúrnych pamiatkach v rámci jedného sídla, okresu, kraja. Metodika je postavená na identifikácii národnej kultúrnej pamiatky alebo veci, jej rozsahu, objektovej skladby, definovaní pamiatkov ch hodnôt a predmetu ochrany na základe túdia prameàov, literatúry a fyzickej obhliadky. Primárny v stup projektu je takzvan aktualizaãn list národnej kultúrnej pamiatky. Jeho digitálna podoba vrátane príloh je zavádzaná do jednotliv ch registrov Automatizovaného informaãného systému ochrany pamiatok. Aj keì Pamiatkov úrad SR pristúpil k rie eniu v etk ch súãastí tohto nároãného projektu zodpovedne, nevyhol sa chybám v organizácii práce, ão spolu so zv en mi nárokmi na v kon tátnej správy po roku 2002 viedlo k v raznému spomaleniu, ale nie zastaveniu realizácie projektu. Spomalenie si vynútilo súãasne s prvou realizáciu aj druhej fázy spracovanie návrhov na zmenu vyhlásenia národnej kultúrnej pamiatky, zru enie pamiatkovej ochrany národnej kultúrnej pamiatky, vyhlásenie vecí za národnú kultúrnu pamiatku. KeìÏe ãakanie na definitívne ukonãenie prvej fázy na celom území Slovenska sa ukazovalo ako nezmyselné uï získané informácie sa stávali neaktuálnymi, pristúpilo sa zároveà v t ch okresoch, kde bola ukonãená revízia Ústredného zoznamu pamiatkového fondu (ÚZPF), aj k realizácii závereãnej ãasti projektu príprave nového súpisu. V roku 2009 zaãal Pamiatkov úrad Slovenskej republiky v spolupráci s Vydavateºstvom Slovart, s. r. o. vydávaè novú edíciu Národné kultúrne pamiatky na Slovensku. Zvolená metodika projektu postavená na vyhodnotení a syntéze najnov- ích poznatkov o pamiatkach a pamiatkov ch územiach a ich hodnotách v rámci sídla a okresu sa premietla aj do skladby pripravovanej edície. Jej jednotlivé diely budú rozdelené na okresy podºa súãasného územnosprávneho ãlenenia Slovenskej republiky platného od roku Sídla s veºk m poãtom pamiatok budú spracované v samostatn ch publikáciách. Pôvodná koncepcia súpisu ako kultúrno-historickej topografie mapujúca v rovnakej hæbke celé kultúrne dediãstvo bola prehodnotená. Ukázala sa ako nerealizovateºná z ãasov ch aj kapacitn ch dôvodov. Veºmi r chlo by mohla stroskotaè na problémoch so sprístupnením vecí a objektov. Vo svojom v sledku by bo- 3 Obr. 1. Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, okres RuÏomberok, ukáïka z úvodnej kapitoly. Obr. 2. Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, okres RuÏomberok, ukáïka popisu sídla RuÏomberok-Vlkolínec. Naºavo historická katastrálna mapa, napravo hranica pamiatkovej rezervácie ºudovej architektúry. Obr. 3. Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, okres RuÏomberok, Pamiatkov úrad SR a Vydavateºstvo Slovart, spol. s r. o., Bratislava 2008, 288 s. la subjektívna to, ão by bolo v súpise uvedené ako pamiatka, by podliehalo subjektívnym kritériám spracovateºa. Na nov právny stav musela reagovaè aj nová koncepcia súpisu dôsledne vychádzajúca z definície pojmu kultúrna pamiatka a pamiatkov fond v zmysle novej zákonnej úpravy. 1 Zvolen princíp má samozrejme svoje úskalia a obmedzenia. Na jednej strane je ako pamiatka uvedená vec, ktorá bola v procese správneho konania (od návrhu po zápis do ÚZPF) objektivizovaná, na druhej strane pamiatkov fond je otvorená truktúra a tak ako pamiatky do neho pribúdajú, tak sú z neho, v procese správneho konania aj vyraìované. Súpis teda odráïa stav pamiatkového fondu iba k dátumu vydania diela. MoÏnosÈ kreovaè 1 2 ods. 1 a 3 zákona NR SR ã. 49/2002 Z. z., o ochrane pamiatkového fondu v znení zákona NR SR ã. 479/ 2005 Z. z., a zákona ã. 208/2009 Z. z. RÒZNÉ ªubica SZERDOVÁ-VEªASOVÁ / Národné kultúrné pamiatky na Slovensku 57

18 Obr. 4. Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, okres RuÏomberok, ukáïka popisu hesla r. k. Kostola sv. Martina v Martinãeku. 4 projekt edície podºa aktuálneho stavu pamiatkového fondu by umoïnila len jeho elektronická forma. Hendikep obmedzenia obsahu publikácie na kultúrne pamiatky sa snaïíme ãiastoãne vyrovnaè v úvodn ch syntetizujúcich kapitolách, alebo pri popise sídla. Ako prv diel edície vy iel súpis pamiatok okresu RuÏomberok. Hlavná ãasè diela je ãlenená na súhrnné kapitoly a katalógovú ãasè. V súhrnn ch kapitolách sme sa pokúsili naãrtnúè ir ie historické, spoloãenské, politické a kultúrne súvislosti ovplyvàujúce v danom historickom období formovanie skúmaného územia a v voj jeho v tvarného umenia, umeleck ch remesiel a architektúry. SnaÏili sme sa pomenovaè jeho charakteristické ãrty, a pokiaº to povaha predmetu v skumu dovoºovala, aj ich zaãlenenie do ir ieho slovenského ãi stredoeurópskeho kontextu. V katalógovej ãasti sú po úvodnom hlavnom sídle okresu a jeho katastrálnych ãastiach abecedne zoradené jednotlivé obce. Pri kaïdej obci sú uvedené jej historické názvy, podoba a popis platného erbu, geografická poloha, struãn historick v voj a charakteristika urbanizmu. Nasledujú samotné heslá o národn ch kultúrnych pamiatkach, ktoré sa v obci nachádzajú. Hnuteºné pamiatky sú radené za nehnuteºnou kultúrnou pamiatkou (alebo pamiatkov m objektom), v ktorej sa nachádzajú, prípadne za nehnuteºn m objektom, ktor nie je kultúrnou pamiatkou. Fond hnuteºn ch a nehnuteºn ch pamiatok je tak dôsledne previazan. Pred názvom pamiatky je uvedené ãíslo, pod ktor m je v ÚZPF evidovaná s rozsahom objektovej skladby. S ohºadom na prehºadnosè a hutnosè textu sa pamiatkov m objektom tvoriacim nehnuteºnú kultúrnu pamiatku podrobnej ie venujeme len v niektor ch opodstatnen ch prípadoch. Hnuteºné pamiatky sú charakterizované ako celok, bez ãlenenia na pamiatkové predmety. Názvy pamiatok a pamiatkov ch objektov sú uvedené v tej podobe, v akej sú zavedené v registroch Ústredného zoznamu pamiatkového fondu. Fond hnuteºn ch kultúrnych pamiatok nie je publikovan v plnom rozsahu. Táto skutoãnosè vypl va z obmedzení stanoven ch v zákone NR SR ã. 49/2002 Z. z., o ochrane pamiatkového fondu v znení zákona NR SR ã. 479/2005 Z. z., a v zákone ã. 241/2001 Z. z., o ochrane utajovan ch skutoãností a o zmene a doplnení niektor ch zákonov. Podºa uveden ch právnych noriem je údaj t kajúci sa umiestnenia hnuteºn ch kultúrnych pamiatok predmetom ochrany. V ber je preto obmedzen len na kultúrne pamiatky nachádzajúce sa vo verejne prístupn ch priestoroch a tie, ktor ch umiestnenie je v eobecne známe. Definícia pamiatky ako nositeºa pamiatkovej hodnoty pre nás bola urãujúca ão sa odrazilo pri truktúre a formovaní hesla, kedy sme sa snaïili postihnúè okrem jej v tvarn ch, architektonick ch, umelecko-remeseln ch, technick ch a historick ch hodnôt aj jej hodnotu urbanistickú, kultúrnu a spoloãenskú. Obrazovú prílohu povaïujeme za jednu zo siln ch stránok publikácie. Ilustrácie nie sú vyberané samoúãelne. Nemajú za úlohu len zatraktívniè text, ale dokumentujú v vin pamiatky ãi sídla a Ïiaº v niektor ch prípadoch aj zaniknuté pamiatkové hodnoty. Vnímali sme ich ako v znamn prameà, a preto boli vyberané s dôrazom na historické zábery, prípadne originálne návrhy, v konfrontácii so súãasn m stavom. Na ilustráciu v voja historického urbanizmu sídiel boli pouïité katastrálne mapy z tretej tvrtiny 19. storoãia z Ústredného archívu geodézie a kartografie, prípadne mapy druhého vojenského mapovania z Vojenského historického ústavu a múzea v Budape ti ( ). Rozsah chránen ch území ilustrujú mapy vyhotovené pracovníkmi Pamiatkového úradu. Zoznam pouïitej literatúry a prameàov je uveden za kaïd m sídlom. SúãasÈou knihy je aj celkov bibliografick súpis pouïitej literatúry a registre, ktoré umoïàujú ºah iu orientáciu v texte. Hoci je okres RuÏomberok ão do poãtu pamiatok jeden z najmen ích okresov, pri jeho redakcii sa prejavili v etky chyby a nedôslednosti prípravn ch etáp, najmä nedôsledné vytypovanie objektov na zápis za kultúrne pamiatky a návrhov na zru enie vyhlásenia (pamiatkov fond v okrese RuÏomberok bol po revízi takmer totoïn so stavom pred revíziou), nere pektovanie metodiky spracovania aktualizaãného listu, nedôsledná práca s prameàmi a literatúrou, nekvalitná ãiernobiela fotodokumentácia. Bolo nutné veºmi r chlo znovu urobiè terénny v skum, kvalitnú digitálnu fotodokumentáciu, archívny v skum. Poãas redakcie súpisu boli vytypované ìal ie objekty na vyhlásenie za kultúrnu pamiatku. V súãasnej dobe sú niektoré uï vyhlásené, ìal ie v procese správneho konania, alebo sa spracúva návrh na ich vyhlásenie. Je len na kodu veci, Ïe súpis uï v ãase svojho vydania nezobrazoval aktuálny stav pamiatkového fondu. Rovnako rozsah pamiatkov ch území môïe byè v dohºadnej dobe prehodnoten, keìïe revízia pamiatkov ch území bola realizovaná ako samostatná úloha s vlastn m harmonogramom nezosúladen m s revíziou pamiatok. To, Ïe napriek nedostatkom má koncepcia súpisu pamiatok, ktorú sme zvolili, svoje opodstatnenie, dokazujú reakcie odbornej verejnosti a V roãná cena ãasopisu Pamiatky a múzeá za rok 2008 v kategórii publikácia, ktorú Pamiatkov úrad SR spolu s vydavateºstvom Slovart získal v pomerne silnej konkurencii nominovan ch. Hoci projekt po rokoch trvania nesie nov názov Základn v skum pamiatkového fondu a revízia Ústredného zoznamu pamiatkového fondu, jeho cieº zostal stále ten ist : prehodnotiè kvalitu a kvantitu pamiatkového fondu Slovenska vo vzèahu k jeho regionálnemu rozloïeniu a druhovému zastúpeniu, skvalitnenie evidencie ÚZPF a získanie uceleného súboru poznatkov o pamiatkovom fonde SR. Je koncipovan ako dlhodob, systematick, komplexn, koncepãne postihujúci viaceré aspekty ochrany pamiatkového fondu. T ka sa územia celého Slovenska, celého fondu hnuteºn ch a nehnuteºn ch národn ch kultúrnych pamiatok, bez obmedzenia doby vzniku, zároveà aj vecí, ktoré svojou pamiatkovou hodnotou spæàajú kritérium na vyhlásenie za národné kultúrne pamiatky. Na projekte sa podieºajú viaceré odborné pracoviská Pamiatkového úradu SR v Bratislave, ako aj Krajské pamiatkové úrady so svojimi pracoviskami a externisti. Sústredenie odborníkov z rôznych vedn ch oblastí pod jednou strechou tak umoïàuje interdisciplinárny a teda komplexn prístup k pamiatke, priãom v stup z takto vedeného vedeckého v skumu môïe nájsè okamïité vyuïitie v praktickom uskutoãàovaní ochrany pamiatkového fondu. Po deviatich rokoch od zaãatia prác môïeme kon- tatovaè, Ïe napriek nárokom, ktoré kladie projekt na organizáciu práce a odbornosè pracovníkov základné ciele, ktoré sme si stanovili na zaãiatku, sa darí plniè. Podarilo sa odstrániè nepresnosti v identifikácii pamiatok, rozpisom objektovej skladby nedostatky v ich komplexnej ochrane. Zv ila sa miera poznania pamiatok a predmetu ich ochrany. S realizáciou projektu sa zaãalo o päè minút dvanásè e te v podmienkach Pamiatkového ústavu. Po jeho transformácii na Pamiatkov úrad SR prax ukázala, Ïe kvalitn v kon tátnej správy v oblasti ochrany pamiatkového fondu je moïn len na báze aplikovanej vedeckej disciplíny, kde má stále svoju nezastupiteºnú rolu práve základn v skum. Sprístupnením obsahu Ústredného zoznamu pamiatkového fondu, poznatkov o pamiatkach a pamiatkov ch územiach a ich hodnotách formou publikácie si Pamiatkov úrad SR plní voãi verejnosti jednu zo svojich základn ch úloh. Spätne oãakáva, Ïe osvojenie si znalostí o hodnotách kultúrneho dediãstva prispeje k formovaniu pozitívneho vzèahu verejnosti k nemu, a t m aj aktívnemu prístupu k jeho ochrane, obnove, prezentovaniu a ìal iemu zachovaniu. ªubica SZERDOVÁ-VEªASOVÁ 58 RÒZNÉ ªubica SZERDOVÁ-VEªASOVÁ / Národné kultúrné pamiatky na Slovensku

19 Soupisy mariánsk ch, trojiãních a dal ích sloupû a pilífiû v ãesk ch zemích V projektu, kter je fie en jako úãelovû financovan programov projekt Ministerstva kultury âr, 1 se poãítá pfiedev ím s pracemi soupisov mi, prûzkumn mi a dokumentaãními, na jejichï podkladû by vznikl pokud moïno ucelen soubor informací o tomto druhu kamenosochafisk ch památek (shromáïdûn ch samozfiejmû vïdy v urãitém regionu a k urãitému datu). V rámci projektu jsou proto shromaïìovány a vyhodnocovány údaje uvádûné ve star í literatufie a archivních písemn ch a obrazov ch pramenech. V ideálním pfiípadû se podafií získat dostatek informací o tom, jak zkouman monument vznikal, z jak ch materiálû byl vytvofien, kdo byl jeho pofiizovatelem, kdo jeho autorem, jaké byly náklady spojené s jeho zhotovením a jak pûvodnû vypadal. Pokud se dochovaly, jsou shromáïdûny také informace o dal ích osudech památky v prûbûhu její existence aï do souãasnosti. Pozornost se pfii tom zamûfiuje, pokud to prameny dovolí, pfiedev ím na zmûny v tvarné podoby statuí a na zji Èování materiálû pouïívan ch k opravám. SoubûÏnû s archivním bádáním probíhá terénní prûzkum a dokumentace jednotliv ch sloupû a pilífiû. Památka je dokumentována fotograficky (na klasick materiál, pracovní náhledy digitálnû). Z dûvodu archivace a dlouhodobého uchování obrazové informace je pouïívána klasická ãernobílá fotografie (negativy formátu 6 x 9 cm a 9 x 12 cm, pozitivy nejménû 13 x 18 cm) a barevné diapozitivy (formátu 6 x 6 cm). Vzniká tak fotografická dokumentace archivní povahy, která vyuïívá k zaznamenání obrazové informace více neï sto padesáti lety existence provûfiené médium. Získané obrazové informace (jak v negativech, tak v pozitivech) mohou b t následnû digitalizovány v dostateãné kvalitû ve formátech TIF, PDF, popfiípadû JPEG. V této fázi prûzkumu jsou zji Èovány také základní rozmûry monumentu a pouïité sochafiské materiály. Pomocí zamûfiení v systému GPS a orientace vûãi svûtov m stranám jsou urãeny jeho geografické soufiadnice. Nedílnou souãástí prûzkumu mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupû a pilífiû v âeské republice jsou orientaãní pfiírodovûdné, respektive chemicko- -technologické prûzkumy stavu materiálu, z nûhoï jsou vytvofieny. Spolupráce chemika-technologa s historikem a historikem umûní probíhá jak v rovinû terénního prûzkumu, tedy pfiímo v terénu, tak v oblasti vyhodnocování souvislostí a vztahû mezi záznamy v archivních pramenech a dochovan mi relikty, napfiíklad povrchov ch adjustací. Vlastní práce pfiírodovûdce je koncipována do nûkolika na sebe navazujících etap. Získané umûleckohistorické, historické, pfiírodovûdné i identifikaãní informace jsou v souãasnosti prûbûïnû ukládány do digitální databáze (Microsoft Access, 2 soubûïnû s digitální databází je veden pro jistotu orientaãní pfiehled ve formû doplàkov ch kartotéãních listû). Základ databáze tvofií jednoduchá tabulka, kde kaïd fiádek pfiedstavuje konkrétní sledovan objekt. Sloupce pak slouïí k rozdûlení a roztfiídûní získan ch informací podle pfiedem urãen ch kritérií. KaÏdé heslo, kaïd jednotliv fiádek tak dostává standardizovanou podobu, se kterou je moïné dále pracovat. Bez dodrïení domluvené formy zápisu by napfiíklad nebylo moïné vyuïívat rûzná vyhodnocování pomocí automatick ch operací. V sledky by v takovém pfiípadû mohly obsahovat chyby, jeï by uïivatel pfii tak velkém poãtu dat nemusel odhalit. To se t ká napfiíklad formátu názvu objektu, formátu datace (zvlá tû u datací urãen ch umûleckohistorick m rozborem) a podobnû. Databáze fie í ãást tûchto problémû pfiímo u nûkter ch hesel nabízí uïivateli na v bûr ze seznamu poloïek (napfiíklad u zadávání okresû a krajû), jiné je nutné fie it formou metodiky práce s databází. Z hlediska uïivatele je dal ím velice dûleïit m prvkem databáze formuláfi, kter slouïí k základní orientaci v uloïen ch datech a umoïàuje jejich snadnou editaci. Ve fyzické podobû by se dal formuláfi pfiirovnat ke katalogovému listu nebo evidenãní kartû, z níï ostatnû i vychází. V digitalizované formû v ak mûïe vyuïívat mnoha dal ích v hod, zejména pak nejrûznûj- ích pfiesahû a propojení k multimédiím. V na em konkrétním pfiípadû je moïné se pfies formuláfiové rozhraní jednodu e dostat k patfiiãné sloïce obsahující ve keré digitalizované obrazové materiály (fotografie, pohlednice, nákresy, mapky a podobnû), pfiípadnû se propojit se serverem a zobrazit vyhledan objekt v mapce na základû namûfien ch GPS údajû. Pokud byly u objektu vypracovány nûjaké laboratorní anal zy (stratigrafie povrchov ch úprav, petrografie, obsah vodorozpustn ch solí ), lze se pfiímo z formuláfie propojit s laboratorní zprávou, která mûïe obsahovat sloïitûj í formátování vãetnû vloïené grafiky a podobnû (nejãastûji soubory ve formátu PDF, RTF, DOC, XLS, PPT). Obdobnû jsou pfiístupná dal í data náleïející ke zkoumanému objektu archivní re er e, restaurátorské zprávy, umûleckohistorické rozbory V tomto smûru neplatí prakticky Ïádná omezení. Poslední podstatnou souãástí databáze jsou takzvané sestavy. SlouÏí k uspofiádání vybran ch dat a lze je vyuïít k tisku. Jednoduch m zpûsobem je tak moïné vytisknout cel obsah databáze v podobû klasick ch evidenãních listû nebo fie it pouze dílãí úkoly. Lze tfieba vytisknout seznam v ech objektû na území urãitého okresu i se základními údaji o nich. Jádrem uveden ch sestav b vají v mnoha pfiípadech dotazy, které lze vytváfiet (programovat) a které slouïí k tfiídûní dat na základû stanoven ch parametrû. Díky tûmto 1 Morové sloupy v ãesk ch zemích (Bohemian plaque columns), publikace vzniklá z úãelovû financovaného programového projektu Ministerstva kultury âr, ã. PK95G01OP P054, podle smlouvy PK 54/1996 na léta Program MS Access jako souãást balíãku MS Office byl vybrán zejména pro svou roz ífienost a relativní dostupnost. V ãlánku pouïíváme termíny pfiejaté z tohoto programu, v jiném databázovém prostfiedí se popisované prvky mohou naz vat odli nû. dotazûm se badatelûm otevírají dal í moïnosti zpracování a vyuïití získan ch dat, coï by bylo bez pomoci poãítaãe velice zdlouhavé a sloïité. Vzhledem k mnoïství zpracovávan ch informací a celkové ãasové nároãnosti projektu je tato ãást, ukr vající bezesporu nemal badatelsk potenciál, zatím jen málo vyuïívaná. Projektu bylo dne 2. bfiezna 2007 udûleno ãestné uznání nevládní panevropské kulturní instituce Europa Nostra European Union Prize for Cultural Heritage / Europa Nostra Awards 2006 za odborn pfiínos v oblasti památkové péãe ve druhé kategorii odborné studie. Petr GLÁSER, Vratislav NEJEDL Soupis nemovit ch kulturních památek Libereckého kraje Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Liberci od roku 2008 soustavnû pracuje na soupisu nemovit ch kulturních památek, jenï by mûl do budoucna pokr t území celého Libereckého kraje. Soupis zachycuje aktuální stav po takzvané Obnovû identifikace nemovit ch kulturních památek âr, úkolu Ministerstva kultury âr, kter oficiálnû probíhal v letech Pfii vyhodnocování materiálu z terénu k jednotliv m kulturním památkám vznikla my lenka, Ïe by bylo dobré tyto aktuální informace zpfiístupnit i ir í vefiejnosti, a to právû formou soupisu. V souãasné dobû dokonãujeme jeho první díl (vydán bude pravdûpodobnû v prvním ãtvrtletí roku 2010), kter zahrne zhruba polovinu libereckého okresu (abecednû fiazené ãásti obcí od Andûlky po Letafiovice). Je nutné podotknout, Ïe práce na soupisu probíhaly a probíhají víceménû Ïivelnû, pfii bûïné pracovní agendû. Struktura soupisu se tvofiila v prûbûhu zpracovávání podkladû na základû diskusí a konzultací s autory, grafikem a srovnáváním jiï vydan ch historick ch i souãasn ch soupisû. Autorsk t m je osmiãlenn (Petr Freiwillig, Jarmila Hu ková, Olga KfiíÏková, Martin Ouhrabka, Zuzana onská, Jana ubrtová, Renata Ti erová, Vladimír Vrabec), editorkou je autorka pfiíspûvku. Grafické a fotografické práce zaji Èuje Michael âtveráãek, jazykové korektury Barbora VochomÛrková. Forma soupisu se ustálila na níïe uvedené podobû. Okres, jak jiï bylo zmínûno, je rozdûlen abecednû podle ãástí obcí, u nich je nastínûn jejich historick v voj. Dále se zde nacházejí historické mapové podklady císafiské otisky stabilního katastru z roku 1843, jeï zahrnují ir í vztahy obce. Do souãasné mapy v mûfiítku pfiibliïnû 1 : je proveden bodov zákres jednotliv ch nemovit ch kulturních památek (bodová vrstva je pfievzata z metainformaãního systému NPÚ, takzvaného MISu). Jednotlivé památky ãi jejich areály jsou pfiedstaveny pomocí slovního popisu formou anotace a obrazového materiálu. V úvodu anotace památku identifikuje rejstfiíkové ãíslo Ústfiedního seznamu kulturních památek âr a její umístûní RÒZNÉ Petr GLÁSER, Vratislav NEJEDL / Soupisy mariánsk ch, trojiãních a dal ích sloupû a pilífiû v ãesk ch zemích Petra TERNOVÁ / Soupis nemovit ch kulturních památek Libereckého kraje 59

20 upfiesàuje v ãet parcel. U nich je uvedeno, zda se památková ochrana vztahuje i na nû, ãi nikoliv. Anotaci, která obsahuje i pfiepisy nápisû, uzavírá v ãet pramenû a literatury vztahující se k jednotliv m objektûm. První díl soupisu vychází díky finanãní podpofie obcí Libereckého kraje. Doufejme, Ïe i v následujících letech se podafií nezbytné finance získat a soupis bude moci pokraãovat dal ími díly, které obsáhnou nemovité kulturní památky na zb vajícím území Libereckého kraje. Petra TERNOVÁ Registr prûmyslového dûdictví V zkumného centra prûmyslového dûdictví Fakulty architektury âvut Potfiebu vytváfiet soupisy památek pocièujeme v obdobích prudk ch spoleãensk ch zmûn, které s sebou vïdy pfiiná ejí vlnu niãení památek a zároveà mûní na- e vnímání toho, co za památky povaïujeme. Promûna euroatlantické spoleãnosti z industriální na informaãní probûhla v ãesk ch zemích náhle a tradiãní, ov em znaãnû zastaral prûmysl, udrïovan dosud v chodu ekonomick mi podmínkami zemí Rady vzájemné hospodáfiské pomoci, smetla devadesátá léta. S ním v ak zaãaly mizet i jedineãné artefakty, stavby, technologie a znalosti, pocházející je tû z období jeho vrcholného rozvoje, období, které determinovalo podobu moderní spoleãnosti. Registr prûmyslového dûdictví je základním projektem V zkumného centra prûmyslového dûdictví (dále jen VPCD), které bylo zaloïeno roku 2002 pfii âeském vysokém uãení technickém v Praze. Stal se fie ením záhy pocítûné potfieby flexibilního databázového nástroje, umoïàujícího informace o objektech prûmyslového dûdictví uchovávat, tfiídit a vyhodnocovat. Nejde tedy o soupis, ale o prostfiedek jeho vytváfiení, o databázi. Jejím my lenkov m základem zûstává tradiãní evidenãní karta stavby, pfiizpûsobená a roz ífiená ov em tak, aby umoïàovala popis prûmyslového provozu ve v ech technologick ch a historick ch souvislostech autorem její struktury se na poãátku v voje Registru stal architekt Petr Vorlík. Tuto strukturu je ale moïno doplàovat, protoïe karta je pouze souborem v jazyce html, nahran m na matefiském serveru. Ten je pak pomocí internetového prohlíïeãe pfiístupn odkudkoliv, aby bylo moïné jeho obsah co nejsnáze kdykoliv doplàovat nebo revidovat. Evidenãní karty pak systém umí podle údajû ve v ech ãástech struktury vyhledávat a tfiídit pomocí vícestupàov ch filtrû i fulltextovû, provazovat je do sloïitûj ích celkû, propojovat na jiné webové stránky a na mapové databáze pomocí údaje GPS. TvÛrcem a správcem tohoto databázového stroje je programátor René Bezvald. Na samém zaãátku byly do Registru mechanicky pfieneseny jiï existující kniïní soupisy, jako napfiíklad ãtyfisvazkové, byè metodicky je tû znaãnû rûznorodé Technické památky v âechách, na Moravû a ve Slezsku, pfiipravené kolektivem historikû, muzejníkû a pracovníkû NPÚ. 1 Struktura karet v ak umoïàuje zaznamenávat a pfiedev ím spojovat i zcela disparátní a kusé informace kupfiíkladu z terénního prûzkumu (záznam o tom, Ïe nûkde cosi stojí) nebo re er í literatury (souãástí karty je bibliografie). Právû tato jeho vlastnost z nûj uãinila nepostradateln základ v ech v zkumû podniknut ch na pûdû VCPD, a tak poãet staveb nûjak m, byè jen základním zpûsobem registrovan ch, podchycen ch Registrem prûmyslového dûdictví, v souãasnosti dosahuje deseti a pûl tisíce na celém území dne ní âeské republiky. ZároveÀ se rozrostl o biografickou Databázi osobností (stavitelû i stavebníkû) a Databázi území, popisující vût í v robní celky nebo liniové stavby ta zatím funguje ve zku ebním reïimu. Záznam v Registru pochopitelnû nemûïe a technicky ani nemusí b t nûkdy hotov a uzavfien, nicménû v ideální situaci je postupnû dopracováván a tím i validován, a dosáhne-li potfiebné úrovnû, systém jej zobrazí mezi publikovan mi poloïkami Registru, které jsou dostupné na webov ch stránkách VCPD po pfiihlá ení. Náv tûvník zde mûïe studovat pfiibliïnû 1500 záznamû, vybaven ch souãasn mi a dobov mi fotografiemi, vyhledávat je a tfiídit stejnû sofistikovanû, jako to umoïàuje interní ãást Registru. Navíc v pfiehledu vidí i názvy a lokality vyhledan ch objektû, jejichï záznam je tû validován není. Nové rozhraní této vefiejné ãásti, pfiipravené bûhem roku 2009, pak umoïàuje také volit snaz í práci s rûzn mi pfiednastaven mi filtry, které náv tûvníku v náhledech nabízejí kupfiíkladu stavby ve své existenci právû ohroïené anebo tfieba takové, které se v posledních letech staly díky pedagogické a konzultaãní ãinnosti VCPD pfiedmûtem studentsk ch prací na téma jejich nového vyuïití. Tyto návrhy jsou k evidenãní kartû pfiipojeny jako soubor ve formátu PDF. Takov to Ïiv, neustále obnovovan druh soupisu je pochopitelnû nároãn na dlouhodobé personální zaji tûní, a tím i na stabilní financování. Právû proto finalizování a zvefiejàování záznamû ãasto pokraãovalo po etapách dílãích v zkumû, nejãastûji vymezen ch územnû. S tím v ak také souvisí dílãí v stupy Registru, které se svou podobou blíïí tradiãnímu památkovému soupisu. Pfies v e zmínûné v hody digitální prezentace v sledkû v zkumu totiï kniïní publikace hrají svou popularizaãní nebo, chceme-li, psychologickou roli sebepodrobnûj í záznam na webové stránce, zdá se, nemá takov dopad jako struãnûj í heslo v ti tûné, peãlivû pfiipravené a vybavené knize. V pfiípadû VCPD jde pfiedev ím o fiadu publikací, koncipovan ch zámûrnû (a jen mírnû nadsazenû) jako prûvodce nového industriálního turisty. Po první pfiíruãce Industriální cesty âesk m stfiedozápadem 2 se jejich podoba ustálila na té, jakou pfiedstavují dvû vydání PraÏského Industriálu 3 a Industriálu Libereckého kraje. 4 (V logice rozmístûní historick ch prûmyslov ch center pfiipravuje VCPD prûvodce krajem Ústeck m a Karlovarsk m.) Se zázemím Registru v ak vznikly i publikace vymezené periodicky 5 ãi typologicky 6, 7 a jeho zatím posledním kniïním rozvinutím je znaãnû specifick prûvodce Co jsme si zbofiili, mapující nejv raznûj í ztráty ve fondu prûmyslového dûdictví za posledních deset let. 8 V znam Registru jako nástroje v ak tkví pfiedev ím v moïnostech, které poskytuje pfii vlastním v zkumu nejen tedy v komfortu pfii zpracování údajû, ale i ve snadné spolupráci s profesionálními ãi amatérsk mi znalci a také studenty. Právû v relativnû nové a znaãnû rozsáhlé oblasti zájmu, jakou je prûmyslové dûdictví, je pfiedev ím nutno rychle zanikající hodnoty okamïitû podchytit. Teprve poté lze zaãít tfiídit, porovnávat a hodnotit památky, které nám zanechala prûmyslová éra. Luká BERAN 1 Technické památky v âechách, na Moravû a ve Slezsku I. IV. (ed. Hana HLU IâKOVÁ), Libri, Praha Industriální cesty âesk m stfiedozápadem, prûvodce vybran mi industriálními objekty a technick mi památkami (eds. Eva DVO ÁKOVÁ, Tomá ENBERGER), ASCO, Praha PraÏsk industriál. Technické stavby a prûmyslová architektura Prahy (eds. Luká BERAN, Vladislava VALCHÁ- OVÁ), VCPD âvut, Praha (Vy lo téï anglicky pod názvem Industrial Prague, Technical Buildings and Industrial Architecture in Prague, Praha 2006, doplnûné vydání 2007.) 4 Luká BERAN, Vladislava VALCHÁ OVÁ: Industriál Libereckého kraje, VCPD âvut, Praha Meziváleãná prûmyslová architektura Stavební kniha 2005 (ed. Vladislava VALCHÁ OVÁ), EXPO DATA, Brno Libor DOLEÎAL, Pavel JÁKL, árka JIROU KOVÁ, Tomá ENBERGER: âeské a moravské pivovary, stavební dûdictví tradiãního v robního odvûtví Stavební kniha 2007, EXPO DATA, Brno Vodní dílo v krajinû (eds. Luká BERAN, Vladislava VALCHÁ OVÁ), VCPD âvut, Praha Co jsme si zbofiili. Bilance mizející prûmyslové éry (eds. Benjamin FRAGNER, Jan ZIKMUND), âvut, Praha Soupis drobné sakrální architektury v jiïních âechách KaÏd pfiíbûh má svûj zaãátek Po roce 1989 do lo v âeské republice k neb valému nárûstu trestn ch ãinû vloupání do církevních objektû a následnému odcizení umûleck ch pfiedmûtû. Ukázalo se, Ïe do té doby existující dokumentace objektû byla zcela nedostateãná. NeumoÏÀovala pfiesné stanovení rozsahu kody, mnohdy ji nebylo moïné pou- Ïít ani pro vyhlá ení pátrání a ukázala se jako nevyhovující i v pfiípadû, kdy policie zadrïela urãité pfiedmûty a vyvstala nutnost urãit, z kterého objektu pocházejí. Problémem se zab vala i vláda âeské republiky, která vydala nafiízení (Usnesení vlády âr ã. 307 ze dne a ã. 285 ze dne ) smûfiující k vzniku Integrovaného systému ochrany movit ch pa- 60 RÒZNÉ Petra TERNOVÁ / Soupis nemovit ch kulturních památek Libereckého kraje Luká BERAN / Registr prûmyslového dûdictví V zkumného centra prûmyslového dûdictví Fakulty architektury âvut Pavel HÁJEK / Soupis drobné sakrální architektury v jiïních âechách