Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie Alexandr Vörös Ikonografické a kompoziční ztvárnění Amazonomachie v řeckém umění Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Marie Pardyová, CSc. 2014

2 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Alexandr Vörös

3 Na tomto místě bych rád poděkoval zejména PhDr. Marii Pardyové, Csc. za vedení mé práce, za rady a její čas, který mi věnovala, aby tato práce byla zdárně dokončena. Také děkuji za publikace, které mi poskytla. Dále bych chtěl poděkovat celé své rodině za trpělivost, kterou se mnou měli. A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat mé přítelkyni Veronice Kostyálové a celé její rodině, bez kterých by má práce skončila na samém počátku.

4 Obsah Úvod... 7 Amazonomachie v mýtech... 9 Hérakles a Amazonky... 9 Théseus a Amazonky... 9 Achilleus a Penthesilea Amazonomachie ve vázovém malířství Schéma č. 1 - Kompozice do písmene V Schéma č. 2 - Kompozice do kosočtverce Schéma č. 3 - Postava klečícího bojovníka Schéma č. 4 - Bojovník držící soupeře za chochol přílby, případně za vlasy Schéma č. 5 - Mrtvý či umírající bojovník Schéma č. 6 - Bojovník strhávající Amazonku z koně Schéma č. 7 - Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka Parthenón Základní informace o chrámu Vyobrazení Amazonomachie na metópách Metópa Metópa Metópy 3, 5, 9 a Metópa Metópy 6, 7, Metópa Metópa Metópa Metópa Shrnutí parthenónské Amazonomachie Vyobrazení Amazonomachie na štítu kultovní sochy Athény Shrnutí Amazonomachie na štítu Apollónův chrám v Bassai Základní informace o chrámu Sochařská výzdoba Jednotlivé desky Amazonomachie... 28

5 Trojská Amazonomachie BM BM BM BM Héraklovská Amazonomachie BM BM BM BM BM BM BM BM Shrnutí vlysu s Amazonomachií Mausóleion v Halikarnássu Popis Halikarnássu podle Vitruvia Rekonstrukce Mausóleia Rekonstrukce podle Geoffreyho Waywella Rekonstrukce podle Kristiana Jeppesena Pohřební komora Rekonstrukce umístění vlysů Vlys s Amazonomachií BM1/S BM2/S BM3/S BM4/S1008+S BM5/S BM6/S BM7/S BM8/S BM9/S BM10/S BM11/S

6 BM12/S BM13/S BM14/S BM15/S Shrnutí Amazonomachie Mausóleia Tzv. Fuggerovský sarkofág v Kunsthistorickém muzeu Asklépiův chrám v Epidauru Chrám Apollóna Sosiovského Závěr Resumé Použitá literatura a prameny Prameny Monografie Encyklopedie Časopisecké studie Internetové zdroje Seznam obrazové přílohy Obrazová příloha Zdroje obrazové přílohy... 79

7 Úvod Tato práce je všeobecným pohledem na vyobrazení Amazonomachie v umění starověkého Řecka, od počátku šestého století př. n. l. až do konce čtvrtého století př. n. l. Práce dává základní povědomí o tom, co je Amazonomachie a z jakého důvodu se právě tento výjev stal pro řecké umělce důležitým. Zejména se snaží vysvětlit, jestli se kompoziční ztvárnění jednotlivých figur, napříč historickým spektrem opakuje a zda lze některé mnou vybrané kompozice sledovat a s jistotou identifikovat hlavně na metópách a vlysech Parthenónu, chrámu Apollóna v Bassai a Mausóleia v Halikarnássu. V první kapitole je Amazonomachie vysvětlena z mytologického hlediska, a to zejména její rozdělení na Théseovskou, Hérakleovskou a Trojskou. Pro nalezení jednotlivých kompozičních figur a pochopení co vlastně Amazonomachie jako taková představuje a hlavně její postupný vývoj, posloužilo jako zdroj vázové malířství. Zde se stala nepostradatelným a hlavně užitečným zdrojem informací publikace Lexicon iconographicum mythologiae classicae, která v osmi dílech, každém členěném na dvě části (textovou a obrazovou), shrnuje ikonografii mytologických postav a příběhů. Vázové malířství mapuje postupný vývoj a dává povědomí o tom, jak Amazonomachie byla vnímána a nakolik se stala oblíbenou pro uměleckou i laickou společnost starověkého světa. Po prozkoumání vyobrazení na vázách bylo vybráno sedm nejčastějších kompozic, které se jednotlivě dají často identifikovat jako stejné, i když se může kompozice vyskytovat na váze z konce šestého století a stejná kompozice se nalézá i na váze ze čtvrtého století. Hlavní částí je pak popis ikonografického a kompozičního ztvárnění Amazonomachie na konkrétních zachovaných dokladech v řeckém umění. První doklady této tématiky se objevily ve vázovém malířství. Zde lze vysledovat základní typy kompozičního ztvárnění konfliktu Amazonek s řeckými bojovníky, k nimž se pak přidávají další. Na základě vybraných opakujících se kompozic ve vázovém malířství jsou postupně prozkoumávány kompozice na metópách Parthenónu a vlysech z Apollónova chrámu v Bassai a Mausóleia v Halikarnássu. Práce se snaží zjistit, zda se tyto kompozice opakují a který námět Amazonomachie je ztvárněn. Součástí práce je popis jednotlivých figur a jejich sochařského provedení. Zejména u popisu a problematiky vlysu z Mausóleia, byla velkým přínosem a inspirací bakalářská diplomová práce Anny Krčmářové, na téma Vlys s Amazonomachií z Mausóleia v Halikarnássu. Další publikací, která poskytla základní vhled do problematiky souborů řeckého monumentálního umění je Mythos und Polis autora Heinera Knella. Vedle 7

8 těchto publikací bylo použito i mnoho dalších, které jsou vypsány v použité literatuře a pramenech. Přídavkem k malířské a reliéfní tématice monumentálního umění jsou ještě některé další památky, kde se objevuje stejná tématika - pohled na vyobrazení Amazonomachie na tzv. Fuggerovském sarkofágu uloženém v Kunsthistorickém museum ve Vídni, v tympanonech Asklépiova chrámu v Epidauru a chrámu Apollóna Sosiovského. Zde je znovu vidět, že Amazonomachie byla oblíbeným tématem a umělci se při vyobrazování scény rádi uchylovali k již mnohokrát zmíněným kompozičním provedením a tyto kompozice byly určitým řádem pro jejich tvorbu. 8

9 Amazonomachie v mýtech Amazonky jsou ženy válečnice, které údajně sídlily na východě někde za Černým mořem. Samotné Amazonky viděly svůj původ ve spojení boha války Area s Najádou Harmonií. Jejich jméno bývá považováno za složeninu a a mazon, což má znamenat bez prsů. Podle legend si Amazonky odstraňovaly jedno z ňader, aby jim nezavazelo při střelbě z luku. Většina vědců tvrdí, že si je uřezávaly, Robert Graves ve svých poznámkách o mýtu o Théseovi a Amazonkách zmiňuje, že si jej upalovaly 1. Muži se směli mezi Amazonkami nacházet jedině jako otroci nebo za účelem plození potomků, a to hlavně ženského pohlaví. V případě, že se z tohoto spojení narodil chlapeček, většinou byl zmrzačen, zabit, či odložen. 2 Řekové si vytvořili představu o střetech s Amazonkami, kde ústředním bodem těchto bojů jsou mytičtí héroové Hérakles, Théseus a Achilleus. A tyto střety se nazývají Amazonomachie. Hérakles a Amazonky Hérakles se s Amazonkami setkal v jedné ze svých dvanácti prací, které mu zadal král Eurystheus, protože tímto způsobem se měl Hérakles očistit od vraždy svých dětí, poté co je zabil v šílenství, jež na něj seslala Héra. Héraklovým úkolem bylo přinést pás královny Amazonek Hippolyty. O tom, jak pás získal, koluje několik teorií. Podle jedné z teorií mu Hippolyta pás vydala sama dobrovolně poté, co spatřilo jeho svalnaté tělo. V jiné teorii měli svést o pás řádný boj, který Hérakles vyhrál. Podle další teorie měl Hippolytu unést Théseus a její pás měl Héraklovi darovat. 3 Théseus a Amazonky Théseus se měl zúčastnit Héraklovy výpravy pro Hippolytin pás. Odtud si měl jako kořist odvézt královnu Amazonek Antiopu, někdy zvanou Melanippé. Podle jiné verze si měl odvézt Hippolytu. Za tento čin přísahala Antiopina sestra Óreithyia Théseovi pomstu. Proto vyrazila v čele válečné výpravy Amazonek do Athén, kde se usídlila na Areiopagu a obětovala Areovi. 4 Snad touto událostí dostal pahorek své jméno. Poté došlo k bitvě mezi Amazonkami a Athéňany, přičemž po krvavých bojích zvítězili Athéňané. Na Théseově 1 Graves I, 1982, s Willis, 1997, s Graves II, 1982, s. 126nn. 4 Willis, 1997, s

10 straně bojovala proti Amazonkám i sama Antiopé, již jako Théseova manželka. Antiopu však během bitvy usmrtila Molpadia, kterou následně Théseus zabil. Po čtyřech měsících bojů došlo ke smíru a zbylé Amazonky se usadily ve Skýthii. 5 Achilleus a Penthesilea Penthesilea byla královna Amazonek, která do Tróje utíkala před Erinyemi, které ji pronásledovaly poté, co měla zabít svou sestru Hippolytu. Priamos ji v Tróji přijal a očistil, čímž ji zbavil pronásledování Erinyí. Penthesilea se z vděčnosti k němu připojila na stranu Trójanů v Trojské válce. V těchto bojích se velmi vyznamenala a údajně pobila mnoho Řeků a dokonce dokázala na útek z bojiště zahnat i samotného Achillea. Achilleus však Penthesileu probodl kopím, přičemž ve chvíli její smrti se do ní zamiloval. 6 5 Graves I, 1982, s. 367nn. 6 Willis, 1997, s. 158, Graves II., s. 312n. 10

11 Amazonomachie ve vázovém malířství Tak jako každý malíř potřebuje pro své dílo inspiraci, i malíři váz ve starověku nebyli výjimkou. Svou inspiraci čerpali zejména z mýtů, a prostředí jimi znázorněné bylo většinou realistické. Zachycené části architektury, nástroje, zbraně a zbroje vycházejí z reálného vzoru a právě díky tomu nám vázové malířství poskytuje cennou sbírku informací. A právě vyobrazení Amazonomachie, ať už trojské, nebo athénské, je jedním z oblíbených mýtů malovaných na vázách. Amazonomachie se objevuje jak v černofigurovém 7, tak i v červenofigurovém 8 stylu vázového malířství. Tímto mýtem se nechali inspirovat takoví malíři, jako Exékiás, Timiadés, Leagrova skupina, Antimenés, a další. Amazonomachie se objevuje na stovkách váz od amfor, hydrií, až po stamny. Převážně se jedná o výjevy bitevních scén, kde ústřední dvojicí je Hérakles, Achilleus nebo Théseus bojující s Amazonkou. Řekové a jejich hrdinové jsou nejčastěji vyobrazeni jako hoplíti 9. Jediný z hrdinů, který bývá znázorněn jinak je Hérakles. Ten je podle tradice oděn do lví kůže a k boji používá kyj nebo meč. Amazonky na rozdíl od Řeků jsou oděny do peplu 10 nebo do zvířecí kůže. Někdy se však objevují oděné po vzoru hoplítů. Amazonky k boji používají kopí a meč, pro obranu štít. Nejčastěji používaný typem štítu je pelta 11. K boji na větší vzdálenost používají, jak je pro Amazonky typické, luk. Určité podobné prvky v kompozici postav je možné pozorovat i na malbách, jejichž dobu vzniku odděluje více než sto let. Příkladem jsou dvě vázy, první z let př. n. l. (viz Obr. 1.) a druhá z let př. n. l. (viz Obr. 2.), jejichž společným znakem je postava klečícího bojovníka. Opakující se kompozice lze rozdělit do sedmi kategorií. 7 Styl malby černé figury se objevuje od 7. st. př. n. l. Postavy jsou zobrazovány převážně z profilu. Technika je rytí, přičemž postavy jsou černé na světlém podkladu. Svoboda, 1973, s Styl malby červené figury se objevuje od roku 525 př. n. l. Pozadí malby je černé, postavy jsou ponechány v barvě hlíny, díky čemuž bylo možné znázornit malbu více detailně. Svoboda, 1973, s Hoplíté jsou těžkooděnci v řeckém vojsku vybavení štítem (tzv. hoplon), přilbou (zejména korintská), brněním, chráničem holení a nejčastěji kopím. Svoboda, 1973, s Oděv řeckých žen, roucho z vlny nebo plátna, bohatě zřasené a na ramenou sepjaté sponou nebo jehlicí, překládané na zádech a prsou. Svoboda, 1973, s Štít používaný thráckou pěchotou do tvaru půlměsíce. Výroben byl ze dřeva nebo proutí, potažený kůží. Křížek, Čech, 1997 s

12 Schéma č. 1 - Kompozice do písmene V Do této kategorie spadá vyobrazení, kde dvě postavy stojící tváří v tvář nebo otočené k sobě zády, tvoří svými těly písmeno V. Většinou je to způsobeno tím, že každý bojovník je ke svému soupeři předkročen či zakročen nohou a celá stavba těla se od protivníka odvrací. Příkladem je vyobrazení v černofigurovém stylu na hydrii z období kolem roku 530 př. n. l. (viz Obr. 3), kde se odehrávají dva duely 12. První mezi Řekem a Amazonkou, druhý mezi Héraklem a klečící Amazonkou. Tvar písmene V tvoří postoj dvojice Řek vs. Amazonka. Řek je znázorněn jako hoplíta s korintskou helmicí, štítem a kopím. Tělo Amazonky chrání zbroj, která svým vyobrazením připomíná šupinovou zbroj. Nohy jí chrání náholenice, na hlavě má helmici a svému soupeři se brání štítem. Obr. 3. Kompozice do písmene V. Autor neznámý, černofigurová hydrie, 530 př. n. l. 12 Ackerman, 1981, s

13 Schéma č. 2 - Kompozice do kosočtverce Bojovníci stejně jako v kompozici do písmene V jsou nakročeni jednou nohou směrem k tomu druhému. Dále se jejich linie těl až do pasu prohýbá směrem od soupeře, ale od pasu nahoru se osa těla prohýbá nazpět k soupeři. Bojovníci většinou drží zbraně a štít nad hlavou. Mezi nimi většinou klečí další postava, přičemž jeden z bojovníků nad ní ji chce zabít a druhý naopak svého spolubojovníka brání. Tato kompozice se nachází například na amfoře z období okolo roku 520 př. n. l. (viz Obr. 4). Jedná se o černofigurovou malbu, pravděpodobně Patřící do skupiny Médey. 13 Kosočtverec je zde vytvořen mezi postavou Hérakla a Amazonkou útočící na něj. Mezi nimi klečí na zemi další Amazonka. Hérakles má na sobě pro něj typickou lví kůži a v pravé ruce nad hlavou drží meč s úmyslem zabít klečící Amazonku. Obě Amazonky jsou vyobrazeny jako hoplíti se štíty v jedné ruce a kopím v ruce druhé. Stojící Amazonka se snaží Héraklovi probodnout ruku kopím, aby zachránila svoji družku. Scénu pozoruje třetí Amazonka utíkající pryč, oděná ve zvířecí kůži s fryžskou čapkou na hlavě a dvěma kopími v ruce. Obr. 4. Kompozice do kosočtverce. Skupina Médey, černofigurová amfora, 520 př. n. l. 13 Ackerman, 1981, s

14 Schéma č. 3 - Postava klečícího bojovníka Tato skupina se dá označit jako nejrozsáhlejší. Nejvíce se objevuje ve spojení s mytologickým výjevem Hérakla s Amazonkami. Tuto kategorii lze rozdělit na dvě podkategorie: a) bojovník klečící na levém koleni směrem od protivníka, hlavou otočenou k němu a při tom bodající zbraní jeho směrem; b) bojovník klečí proti svému protivníkovi čelem a snažící se ho zasáhnout. Dokladem této kompozice je výjev na hydrii z období okolo roku př. n. l., řazené do Leagrovy skupiny 14 (viz Obr. 5). V černofigurovém vyobrazení je možné vidět Hérakla oděného do lví kůže se zbraní nad hlavou, jak se chystá zabít Amazonku klečící pod ním. Amazonka je oděna do peplu, na hlavě má helmici, v ruce štít a kopí. Amazonka klečí na pravém koleni a snaží se zasáhnout Hérakla. Zároveň se zde nachází jak schéma č. 2 (Kompozice do tvaru kosočtverce ), vytvořená pomocí postavy druhé Amazonky, tak i vlevo schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka) a vpravo schéma č. 5 (Mrtvý či umírající bojovník). Obr. 5. Postava klečícího bojovníka. Leagrova skupina, černofigurová hydrie, př. n. l. 14 Ackerman, 1981, s

15 Schéma č. 4 - Bojovník držící soupeře za chochol přílby, případně za vlasy Zde se v podstatě jedná o závěrečnou část souboje, kde většinou vítěz drží svého soupeře za chochol jeho přilby či za vlasy. Tento výjev je často spojen s postavou klečícího bojovníka. Příkladem je malá černofigurová kalpis od malíře Antimena datovaná do let okolo roku 500 př. n. l. 15, na které je zobrazen Hérakles se třemi Amazonkami, z nichž jedna leží na zemi. Hérakles ji drží za chochol její přilby a chystá se ji probodnout mečem (viz Obr. 6). Druhá Amazonka se Hérakla snaží zabít a třetí Amazonka utíká pryč. Hérakles je vyobrazen jako vždy ve lví kůži, dvě Amazonky jsou vyzbrojeny po vzoru hoplítů, třetí Amazonka je oděna ve zvířecí kůži. Obr. 6. Bojovník držící soupeře za chochol přílby. Antimenés, černofigurový kalpis, 500 př. n. l. 15 Ackerman, 1981, s

16 Schéma č. 5 - Mrtvý či umírající bojovník Většinou se jedná o motiv umístěný na okraji celé scény. Někdy je i centrálním bodem celého výjevu, kdy je figura vyobrazená jako ležící, de facto mrtvá. Jindy zase jakoby se bojovník svíjel v agónii, či se z posledních sil pokoušel odplazit z bitevní vřavy. Spadá sem také vyobrazení, kdy jeden bojovník zasazuje smrtelnou ránu svému soupeři. Tento akt bývá většinou ústředním motivem jak théseovské, tak achilleovské Amazonomachie. Na červenofigurovém stamnu z období okolo roku 480 př. n. l., jejímž autorem je Syleus 16, je vyobrazen Achilleus v okamžiku, kdy svým kopím probodl Penthesileu (viz Obr. 7). Mezitím co Penthesilea umírá, druhá Amazonka se snaží zaútočit na Achillea. Achilleus je vyobrazen jako hoplíta. Amazonky, zejména Penthesilea, jsou vyobrazeny jako perští válečníci s orientálním oděvem. Dalším a snad nejznámějším vyobrazením této kompozice je černofigurová amfora od malíře Exekia z období kolem roku př. n. l. 17 Na této malbě je vyobrazen Achilleus v okamžiku, kdy kopím probodává klečící Penthesileu (viz Obr. 8.). Obr. 7. Mrtvý nebo umírající bojovník. Syleus, červenofigurový stamnos, 480 př. n. l. Obr. 8. Mrtvý nebo umírající bojovník. Exekiás, černofigurová amfora, př. n. l. 16 Ackerman, 1981, s Iconiclimc [online]. [cit ]. Dostupné z: source=139&image_id=5839&term=achilleus+exekias&modus=1. 16

17 Schéma č. 6 - Bojovník strhávající Amazonku z koně Tato scéna probíhá tak, že řecký bojovník drží Amazonku za vlasy a tím ji strhává z jejího koně. Tento výjev je častěji vyobrazován v sochařství. Tato kompozice se nachází například na červenofigurové amfoře od malíře Lykurga ze 4. st. př. n. l. 18 Zde řecký hoplíta v jedné ruce třímající štít a kopí, které má položené na rameni, drží druhou rukou Amazonku za vlasy a přitom ji strhává z koně (viz Obr. 9). Amazonka v levé ruce drží štít a pravou rukou se snaží uvolnit ze sevření řeckého bojovníka. Obr. 9. Bojovník strhávající Amazonku z koně. Lykurgos, červenofigurová amfora, 4. století př. n. l. 18 Ackerman, 1981, s

18 Schéma č. 7 - Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka Tento typ vyobrazení je použit buď jako ústřední motiv, nebo se nachází na okraji celé scény. Jak Amazonky, tak i Řekové pomáhají, zachraňují nebo odnášejí své raněné, či padlé spolubojovníky. Existuje i situace, kdy Řek odnáší z bojiště tělo padlé Amazonky. Pravděpodobně jde o Achillea a Penthesileu a reakci na tvrzení, že poté co hrdina zabil královnu Amazonek a sňal její přilbici, uviděl tak krásnou ženu, že k ní okamžitě vzplál láskou. Příklad kompozice se nachází na červenofigurovém kratéru z období okolo roku 350 př. n. l. od Malíře úlitby 19. Zde je zobrazen Achilleus odnášející tělo mrtvé Penthesilei, která je oděna do peplu a stále svírá svůj štít (viz Obr. 10). Výjev by mohl znázorňovat situaci poté, kdy Achilleus Penthesileu zabil a následně se do ní zamiloval. Achilleus má na sobě korintskou přilbu, štít a kopí má opřené opodál. Penthesilein kůň splašeně odbíhá pryč. Obr. 10. Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka. Malíř úlitby, červenofigurový kratér, 350 př. n. l. 19 Ackerman, 1981, s

19 Parthenón Základní informace o chrámu Stavba chrámu byla započata mezi lety 447 a 446 př. n. l. a dokončena v roce 438 př. n. l. Podnět pro výstavbu dal řecký vojevůdce a státník Periklés. Chrám byl umístěn na athénské Akropoli, kde předtím stál chrám Hekatompedon zasvěcený bohyni Athéně. Parthenón byl zasvěcen patronce města Athén, Pallas Athéně. Chrám měl obnovit krásu Akropole a její věhlas po Řecko-perských válkách, jejichž vinou se Akropole nacházela v troskách. Dokladem je tzv. Perská suť, v níž byly nashromážděny trosky chrámů a uměleckých děl. Architekty Parthenónu se stali Iktínos a Kallikratés. Hlavním mužem celé stavby a umělecké výzdoby byl Periklův přítel Feidiás. Plútarchos potvrzuje, že architekty byli již zmínění Iktínos a Kallikratés, dále se zmiňuje, že Feidiás byl autorem ideové koncepce celé výzdoby a tím, který dohlížel nad umělci podílejícími se jak na umělecké výzdobě, tak na stavbě samé. 20 Z architektonického hlediska byl Parthenón postaven v dórském slohu, s využitím iónských prvků v podobě vlysu obíhajícího vnější část cely a iónských hlavic čtyř sloupů umístěných v západní části chrámu v tzv. opisthodomu. 21 Stavba chrámu byla orientována východně-západním směrem. Jako materiálu bylo použito pentelského mramoru. Rozměry chrámu byly 69,51 m na délku a 30,86 m na šířku. Jednalo se o oktostylní peripteros s osmi sloupy v průčelí a sedmnácti sloupy na podélných stranách. Ve vstupní části i v opisthodomu stálo dalších šest sloupů. Návštěvník, který prošel Propylaemi a dostal se k Parthenónu ze západní strany, spatřil jako první reliéfní výzdobu v tympanonu chrámu znázorňující souboj Athény a Poseidóna o nadvládu nad Atikou. Pod tympanonem se nacházely triglyfy a na čtrnácti metopách, zde byla vyobrazena Amazonomachie. Na jižní straně byl na třiceti dvou metopách ztvárněn souboj Lapithů s Kentaury. Na severní straně byl, stejně jako na jižní straně, na třiceti dvou metopách znázorněn pád Tróje. Nakonec při vstupu na východní straně se v tympanonu nacházel výjev s bájným zrozením Athény z Diovy hlavy a pod tím na čtrnácti metopách byla ztvárněna Gigantomachie. Než návštěvník vstoupil do chrámu, spatřil na iónském vlysu 20 Plutarch, Pericles, book 13, chapter 4 Asection%3D4 21 Frel, 1952, s. 46n. 19

20 vyobrazení průvodu o velkých Panathénajích, které byly vrcholem oslav svátku na počest bohyně Athény. Vrcholem umělecké výzdoby byla chryselefantínová socha bohyně Athény nacházející se v cele chrámu. Vyobrazení Amazonomachie na metópách Sochařská výzdoba během staletí utrpěla značné škody, ať už ve středověku, kdy se z Parthenónu stal ortodoxní chrám Panny Marie a sochařská výzdoba byla poškozena místními mnichy, pravděpodobně proto, že stála v rozporu s jejich vírou. Naposledy v roce 1687, kdy Akropoli ostřelovala benátská flotila a zasáhla sklad střelného prachu, který si turečtí vojáci udělali právě z Parthenónu. Díky rekonstrukcím a dochovaným fragmentům známe motivy z dvanácti metop s tématem Amazonomachie. Nevýhodou vyobrazení jakékoliv bojové scenérie v metópách, oproti vyobrazení v iónském vlysu, je to, že nelze vytvořit souvislý příběh. Z toho důvodu vidíme většinou dvě postavy bojující proti sobě, porážející jedna druhou či jinak na sebe působící. Amazonomachie se nacházela na západní straně, kterou divák spatřil jako první, protože poukazovala na boj Řeků s Peršany a na jejich vítězství v Řecko-perských válkách. 22 Propojení Amazonek s Peršany mělo být výsměchem Peršanům a poukázáním na nadřazenost Řeků. Obr. 11. Rekonstrukce dvanácti metóp s Amazonomachií z Parthenónu. 22 Svoboda, 1973, s. 49; Willis, 1997, s

21 Metópa 1 Na první metópě vidíme Amazonku jedoucí na koni. Oděná je v peplu a pláštíku, který za ní vlaje. V pravé ruce svírá kopí a chystá se jím zaútočit proti nepříteli, který tu však není ztvárněn. Brommer ve své publikaci Die Parthenon-skulpturen zmiňuje, že se dá tato metópa interpretovat jako počátek invaze nepřátel do Atiky. Přesněji řečeno jako útok Amazonek na Athény. Toto tvrzení by měla potvrzovat poslední metópa, kde je podle všeho vyobrazen hrdina Théseus bránící Athény. První metópa je jediná z dochovaných metóp, na níž je pouze jedna postava. 23 Metópa 2 Na druhé metópě je ztvárněn nerozhodný souboj mezi Řekem a Amazonkou. Řek je vyobrazen v heroické nahotě se štítem a přílbou chránící jeho hlavu. Amazonka je oděna do krátkého peplu a nad hlavou drží meč. Oba svým postavením tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V ). Řek má váhu na své pravé noze a tělem se odtahuje od svého protivníka. Tělo si chrání pomocí štítu. Amazonka má váhu těla lehce na své pravé noze a dále má tělo vzpřímeno a chystá se mečem prorazit Řekovu obranu. Metópy 3, 5, 9 a 13 Na těchto metópách je vždy znázorněna Amazonka jedoucí na koni a kopím probodávající Řeka ležícího pod ní. Tyto metópy jsou si podobné tím, že vyjadřují schéma č. 5 (Mrtvý či umírající bojovník). Metópy 3 a 13 jsou si mezi sebou více podobné ztvárněním Amazonek, kdy jejich těla jsou chráněna hrudním pancířem, na rozdíl od metóp 5 a 9, kdy jsou Amazonky oděny do peplu s pláštěm vlajícím za nimi. Všechny přemáhají své protivníky pomocí dlouhých kopí. Řekové jsou vyobrazeni buď jako již mrtví (metópa 3), nebo v okamžiku, kdy kopí Amazonky proniká jejich tělem (metópy 5, 9 a 13). Metópa 4 Na čtvrté metópě je vyobrazen Řek držící Amazonku za vlasy. Ta se pravou rukou pokouší z jeho sevření vyprostit. Řek je vyobrazen v heroické nahotě, jen přes levou ruku, která svírá vlasy Amazonky, má přehozený plášť. Je rozkročen s váhou přenesenou na levou nohu. Dále je vybaven mečem v pravé ruce a jeho hlavu chrání přilbice. Amazonka je oděna v krátkém peplu s jedním odhaleným ňadrem a v levé ruce drží štít. Přestože výraz její tváře 23 Brommer, 1982, s

22 není dochován, můžeme se domnívat, že byl bolestný, stejně jako je tomu ve vyobrazení Kentauromachie, kdy jeden z Lapithů drží Kentaura za vlasy (viz Obr. 12.). Tato metópa je příkladem schématu č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy), ovšem v tomto případě přilbici nahradily vlasy, které již byli sochaři schopni detailněji ztvárnit. Obr. 12. Metópa z parthenónské Kentauromachie. Metópy 6, 7, 8 Tyto metópy se nedochovaly. Ale z fragmentů se podařilo zrekonstruovat metópu číslo sedm. Zde byl pravděpodobně zachycen Řek útočící z koně na Amazonku. Metópa 10 Na metópě číslo deset je zachycen moment, kdy Amazonka v krátkém peplu klečí na pravém koleni a levou nohu má nataženou. Pomocí štítu, který drží nad hlavou, se chrání před útokem Řeka. Řek je zobrazen nahý s váhou těla na pravé noze, kterou stojí na Amazončině natažené noze. Nad hlavou má napřažený meč. Zde se jedná o schéma č. 3 (Postava klečícího bojovníka). Metópa 11 Tato metópa vyobrazuje schéma č. 5 (Mrtvý nebo umírající bojovník). Od sekvence metóp 3, 5, 9 a 13 se liší tím, že postava zde neútočí, ani nijak jinak nedává najevo předchozí souboj s mrtvým Řekem. Další odlišností je směr jízdy koně zprava doleva, na rozdíl od 22

23 ostatních, kde směr jízdy je zleva doprava. 24 s vlajícím pláštěm. Na koni sedí Amazonka v krátkém peplu Metópa 12 Zde, stejně jako v případě druhé metópy je nerozhodný souboj mezi Řekem a Amazonkou. Řek je zde oproti svému druhovi z druhé metópy v aktivnějším postavení. Bojovník má váhu těla na pravé noze a je mírně nakloněný k soupeři. Štít má pozvednutý v levé ruce a je připravený vykrýt útok, který se chystá provést Amazonka seknutím mečem seshora. Bojovník je zcela nahý až na přilbu, jež mu chrání hlavu a meč třímající v pravé ruce. Amazonka je oděna v krátkém peplu a oba společně tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V). Metópa 14 Na poslední metópě vidíme postavu bojovníka nakročeného k soupeři, v pravé ruce držícího meč a levou rukou držícího Amazonku za vlasy. Ta oblečena do krátkého peplu se svíjí pod jeho sevřením a snaží se pravou rukou odstrčit Řeka od sebe. Levou rukou se pokouší uvolnit své vlasy. Tento výjev ukončuje celé vyprávění o souboji Řeků s Amazonkami. Podle knihy Mythos und Polis je zde vyobrazen Théseus. 25 Shrnutí parthenónské Amazonomachie Na základě zjištěných faktů se jednalo o Théseovskou Amazonomachii. Je to velmi pravděpodobné, protože stejně tak jako Théseus vedl Řeky, s nimiž v mýtu porazil orientální válečnice přicházející z Asie, tak Periklés je vůdcem Athéňanů, vítězi nad obávanými perskými vojsky. Na metópách se pravidelně střídaly kompozice jezdce na koni s ležícím poraženým bojovníkem a zápas dvou bojovníků. Je zde znázorněno, že Řekové mohli být poraženi, jen když nad nimi měl soupeř výhodu. V tomto případě Amazonky vždy vítězí v sedle koně, anebo jak je tomu v případě chrámu Apollóna z Bassai v Heráklovské Amazonamachii (viz BM 542). Na rozdíl od Kentauromachie, kde děj se na metópach odvíjí z obou stran do středu, tak u Amazonomachie na sebe jednotlivá vyobrazení navazují z leva doprava. Také se zde objevuje nová kompozice na metópě 7 (Bojovník na vzpínajícím se koni v souboji s nepřítelem), která se hojně nachází na deskách vlysu s Amazonomachií z Masóleia v Halikarnássu. 24 Brommer, 1982, s Knell, 1998, s

24 Vyobrazení Amazonomachie na štítu kultovní sochy Athény Kultovní socha Athény se nám do dnešních dní bohužel nedochovala. Poslední zmínky praví, že byla v době byzantské převezena do Cařihradu, kde se ztratila. Naštěstí kopie a ražba na mincích nám dokazují její existenci a dávají malou představu o její podobě. Sám Plinius Starší ve své knize Naturalis Historia se o kultovní soše zmiňuje takto: Phidian clarissimum esse per omnes gentes, quae Iovis Olympii famam intellegunt, nemo dubitat, sed ut laudari merito sciant etiam qui opera eius non videre, proferemus argumenta parva et ingenii tantum. Neque ad hoc Iovis Olympii pulchritudine utemur, non Minervae Athenis factae aptitudine, cum sit ea cubitorum XXVI ebore haec et auro constat, sed in scuto eius amazonum proelium caelavit intumescence ambitu, in parmae eiusdem concava parte deorum et gigantum dimicationes, in soleis vero lapitharum et centaurorum. Adeo momenta omnia capacia artis illi fuere. In basi autem quod caelatum est, Πανδώρας γένεσιν apellant: dii sunt nascenti s XX numero. Victoria praecipue mirabili, periti mirantur et serpentem ac sub ipsa cuspide aeream sphingem. Haec sint obiter dicta de artifice numquam satis laudato, simul ut noscatur illam magnificentiam aequalem fuisse et in parvis. 26 Text nám dává informace, že socha byla vyrobena ze zlata a slonoviny. Jejím autorem byl sochař Feidiás. Zlato bylo použito na roucho sochy a dalo se z ní libovolně snímat, když bylo Athénám nejhůř, ale muselo být navráceno. Socha byla vysoká kolem 12 metrů a hlavu jí zdobila korintská přilbice se dvěma Pegasy po stranách a Sfingou uprostřed. Na lícnicích přílby byli vyobrazeni Gryfové a také zde byla vyobrazena sova, jakožto Athénin atribut. Bohyně byla oblečena v dlouhém peplu s vyobrazením hlavy Gorgony Medúzy na hrudi. V pravé dlani držela bohyni vítězství Níké. Pro lepší stabilitu byla tato ruka podepřena sloupkem. O levé rameno měla opřené kopí a levou rukou svírala štít. Mezi štítem a jejím tělem byl vyobrazen další z jejích atributů had. Na štítu byla na vnitřní straně namalovaná Gigantomachie a na vnější straně v reliéfu ztvárněná Amazonomachie. Dále byla bohyně obuta do sandálů, na jejichž podešvích byla vyobrazena další Gigantomachie. Nakonec na podstavci bylo znázorněno zrození Pandory. 27 Rekonstrukcí Amazonomachie na štítu se zabývalo mnoho badatelů, jako Kristian Jeppesen, Barbara Schlörb, Evelyn B. Harrison nebo Frank Brommer. Následný popis je 26 C. Plini Secundi, Naturalis Historiae, Libri XXXVI (1897, s.312). 27 Plinius Starší, Kapitoly o přírodě, Kniha XXXVI (1974, s. 290n). 24

25 založen na rekonstrukci právě Franka Brommera (viz Obr. 13.). Uprostřed štítu se nacházela hlava Gorgony Medúzy, kolem níž v kruhu obíhá výjev z boje mezi Řeky a Amazonkami. Sám Feidiás zde měl vyobrazit sebe v podobě holohlavého Daidala, praotce všech sochařů a také Perikla jako hrdinu Thésea. Řekové jsou zde, stejně jako na metópách, většinou vyobrazeni v heroické nahotě, kromě Perikla/Thésea, který je oděn jako hoplíta. Amazonky byly oděny v krátkém peplu, většinou sepnutém na jednom rameni a s odhaleným ňadrem. Běh událostí začíná ve spodní části štítu. Jak již bylo zmíněno, je zde vyobrazen Feidiás otočený směrem doleva s rukama napřaženýma nad hlavou. K němu stojí zády na druhou stranu otočený Periklés. Od Feidia pokračuje událost vyobrazením umírajícího bojovníka, nad nímž jsou vyobrazeny další tři mrtvé Amazonky. Vpravo od nich u hlavy Gorgony je postava Řeka s rukou napřaženou nad hlavou. Dále nad nimi je souboj mezi Řekem, vybaveným štítem a mečem, a Amazonkou, která oběma rukama svírá sekeru a chystá se zaútočit. Řek má na sobě chitón sepnutý přes obě ramena. Společně tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V). Nad touto dvojicí jsou nad sebou dvě Amazonky se štítem nad hlavou v defenzivní pozici. Zde končí první část popisu. Druhá část bojů začíná postavou Thésea v okamžiku, kdy se chystá probodnout ležící Amazonku. Dále od něj napravo je dvojice tvořící schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy). Řek s mečem v pravé ruce a pláštěm sepnutým okolo krku drží levou rukou Amazonku za vlasy. Ta oděna v krátkém peplu drží pravou rukou bojovníkovo zápěstí a hlavu má zvrácenou dozadu. Nad nimi vpravo tvoří dva Řekové schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka). Zde jeden z Řeků odtahuje tělo svého padlého či raněného druha z bojiště. Vlevo od nich probíhá souboj mezi Řekem, který je vyobrazen na stejné úrovni, a Amazonkou, která se nachází o stupeň výše. Bojová scéna je tak uzpůsobena zešikma. Řek oděn jen v plášti a s helmicí na hlavě kryje útok štítem a kopím se chystá sám zaútočit. Amazonka celou vahou těla klečí na levém koleni a zbraní bodá proti nepříteli. Dále v pořadí jsou dvě postavy bojovníků. Jeden z nich klečí a pozoruje probíhající boje, druhý nad ním je rozpažený a chystá se vrhnout kopí proti nepříteli. Ten se odtahuje od vrhače, ruku a tělo mu zakrývá plášť. Z rekonstrukce není patrné, jakou mohl mít zbraň, ale podle postavení a pozice pravé ruky mohl mířit na vrhače lukem a šípem. Na vrcholu štítu jsou nad sebou vyobrazeny dva duely. Horní ztvárňuje Amazonku útočící na Řeka. Ten má víceméně odhalené tělo a štít drží za zády. U druhé dvojice pod nimi není jednoznačné, kdo zvítězí. Amazonka zde štítem kryje Řekův útok a společně tvoří schéma č. 2 (Kompozici do kosočtverce ). K dokonalosti a jasné představě proč některé figury jsou vyobrazeny, tak jak 25

26 jsou, například v levé spodní části štítu Amazonka visící hlavou dolů, přivedla rekonstrukce od Evelyn B. Harrison (viz Obr. 14.). Zde doplnila hradby, kde Řekové brání město a Amazonky pomocí žebříků se jej snaží dobít. Shrnutí Amazonomachie na štítu Stejně jako na metópách tak i ve štítu se základní kompozice vyskytují a dávají povědomí o tom, že mezi sochaři to byl jakýsi standart a něco zcela zaběhlého. Motivem, který se nachází pouze na metópách a nikoli na štítě, je vyobrazení Amazonky jedoucí na koni. Mohlo se jednat o návaznost, kdy venku na západní straně chrámu viděl návštěvník vpád Amazonek do Atiky a pokus Řeků je odrazit. Na štítu shlédl již obranu města, kde koní nebylo zapotřebí a bojovníci se bijí již jako pěšáci. 26

27 Apollónův chrám v Bassai Základní informace o chrámu Zbytky Apollónova chrámu, který se nám v relativně velmi dobrém stavu dochoval do dnešních dnů, jsou ve skutečnosti již čtvrtou přestavbou. Chrám zde existoval od 7. století př. n. l. Poté byl několikrát přestavěn, až nakonec mezi lety př. n. l. byla vystavěna poslední monumentalizovaná verze chrámu. Architektem byl Iktínos, jak uvádí Pausánias 28, a na stavbu chrámu bylo použito mramoru a místního arkadského vápence. Tyto dva materiály byly spolu v kontrastu tak, že z mramoru byla vyhotovena střecha, desky vlysu a hlavice sloupů v cele (iónských a jednoho korintského, který představuje první doklad jeho užití). Z vápence byly postaveny zdi chrámu, dříky a baze sloupů. Tato stavba je jedinečná z mnoha důvodů. Jedním z nich je zasazení chrámu do krajiny v severo-jižní orientaci, na rozdíl od běžné východo-západní, jak byla orientována mnohem menší původní svatyně. Další raritou je vůbec první využití korintského slohu, což dokazuje nález korintské hlavice sloupu v interiéru, patrně v závěru cely. Dále je použito jak dórského tak i iónského slohu, stejně tak, jak tomu bylo u Parthenónu. Chrám po obvodu pteru obíhá třicet osm dórských sloupů, v pronau a opisthodomu je navíc po dvou dórských sloupech. V cele chrámu, která se nám nedochovala, bylo po pěti iónských polosloupech po obou delších stranách a jeden korintský sloup. Ten byl umístěn před adytem, kde měla stát kultovní socha Apollóna. Jak již bylo zmíněno, chrám byl orientován severo-jižním směrem. Kvůli tomu, aby byla zachována tradice, že první paprsky slunce musí osvětlit kultovní sochu božstva, musel být na východní straně chrámu vytvořen průzor. 29 Sochařská výzdoba Nad vstupem do pronau a opisthodomu se nacházela výzdoba v podobě reliéfů na mramorových metópách. Co na nich bylo znázorněno, není možné určit, protože se dochovaly jen fragmenty. Na zbytcích z metóp se objevuje jedna či dvě figury, ale to je naneštěstí vše. Součástí vnitřních prostor chrámu byla vlastní svatyně, a to v závěru cely za sloupem s korintskou hlavicí, jak bylo zmíněno výše. Zde se na západní straně v adytu nacházela kultovní socha Apollóna v nadživotní velikosti, ozařovaná paprsky slunce 28 Pausaniás, 1974, s. 155nn; Boardman, 1995, s Knell, 1998, s

28 pronikajícími z východní strany, jak odpovídalo náboženské tradici. Nejzajímavější výzdobou je však třicet jedna metrů dlouhý iónský vlys, který obíhal interiér cely chrámu. Tématem vlysu je Kentauromachie, Trójská Amazonomachie a Heráklovská Amazonomachie. Kentauromachie byla vyobrazena na jedenácti deskách a Amazonomachie dohromady na dvanácti, celkový počet panelů je tedy dvacet tři. 30 Vlys byl umístěn do vnitra chrámu z důvodu přírodních vlivů, které panují v této oblasti a mohly by vlys mechanicky velmi značně poškodit. Dále byl vlys umístěn zhruba v deseti metrech cely chrámu. Tma společně s výškou, ve které byl vlys umístěn, tvořily špatné podmínky ke zhlédnutí vlysu. Z toho důvodu je vlys více plastický a postavy jsou robustnější a na výšku zúžené. Sochařské provedení vlysu odpovídá také době Bohatého slohu (mohutné draperie, vlající pláště), ve které dílo vzniklo. Autor sochařské výzdoby je neznámý, ale styl provedení napovídá, že umělcem byl pravděpodobně místní sochař. Vlys je nyní k vidění v Britském muzeu v místnosti č. 16. Ruiny chrámu byly objeveny ke konci 18. Století. 31 Jeden z prvních archeologických výzkumů pozůstatků chrámu byl proveden v roce 1812 Charlesem Cockerellem a Karlem Hallerem. První důkazy o chrámu Apollóna v Bassai z před klasické doby přišel během vykopávek v roce Kdy pod vedením K. Kourouniotise byly během hloubení příkopu v oblasti chrámu objeveny architektonické terakoty z Archaického chrámu. 32 Jednotlivé desky Amazonomachie Díky tomu, že zde je Amazonomachie poprvé ztvárněna v podobě vlysu, může být výjev podán souvisleji, vzhledem ke stylu i mnohem dramatičtěji a s navazující systematikou jedné scény na druhou. Pro lepší přehlednost jsou v následujícím textu jednotlivé desky označeny tak, jak to odpovídá jejich číslování podle řazení v Britském muzeu, avšak seřazeny jsou podle publikace The Temple of Apollo Bassitas, Volume II 33, která se jeví logičtější. Podle této rekonstrukce začínal vlys s Amazonomachií na severozápadní straně a dále pokračoval stranou západní, na rozdíl od rekonstrukce od Petera Corbetta, kde vlys začínal na východní straně a pokračoval přes jižní stranu a z části zasahoval na stranu západní. Rekonstrukce Petera Corbetta je zachována v British Musem. Na čem se, ale badatelé 30 Knell, 1998, s. 150; Boardman, 1995, s Knell, 1998, s Kelly, 1995, s. 227n. 33 Madigan, 1992, s. 70nn. 28

29 shodnou je fakt, že výjevy se četly zprava doleva. Zde v Apollónově chrámu se Amazonomachie tematicky dělí na Trojskou a Héraklovskou. Formát jednotlivých desek se někdy liší. Délka se pohybuje od 0,72 m do 1,80 m. celková délka vlysu je 30,83 m, z toho Amazonomachie celkem zabírá 16,86 m a Kentauromachie 13,79 m. 34 Rekonstrukce řazení jednotlivých desek vlysu byly vytvořeny na základě toho, jak odpovídaly otvory pro svorky a čepy na stěnách otvorům v deskách a také podle toho, jak na sebe kompozice postav a témat navazovaly. Trojská Amazonomachie BM 538 Tato deska je první, která se zabývá Trojskou Amazonomachií. Vidíme na ní dvě dramatické scény (viz Obr. 15.). První se odehrává napravo, kde Řek v heroické nahotě jen s cípem pláště zakrývajícím nohy klečí a pokouší se ubránit nad ním stojící Amazonce, která se chystá k úderu. Řek se pravou rukou zapírá o zem ve snaze znovu nabýt rovnováhu a v levé ruce pozvedá štít na svou ochranu. Dále vidíme na levém předloktí naznačený pásek, který mohl sloužit k pevnějšímu a jistějšímu uchopení štítu. Amazonka útočící na Řeka mečem, je oděna v krátkém chitónu s drapérií vlající za ní a obtočenou kolem její levé ruky. Na druhé straně je situace dramaticky opačná. Amazonka se pokouší vymanit ze sevření bojovníka, který ji drží za vlasy. V modelaci postavy je vidět život a dravost s jakou se snaží na poslední chvíli si zachránit život. Dlouhý chitón splývá na Amazončině těle až na zem a pod ním se rýsuje její tělo. Amazončin hrudník se vytáčí směrem do leva, pod důsledkem toho, jak se levá ruka zapírá o bojovníkovo tělo ve snaze se vymanit a také z důvodu bolesti, která je způsobena tím, jak ji Řek tahá za vlasy. Navíc nohy, na kterých Amazonka klečí, jsou znehybněny tím, že jí na nich Řek pravou nohou stojí. Přenesl na ni celou váhu svého těla, aby Amazonce zabránil v úniku. Jeho vousatá tvář bedlivě pozoruje každý její pohyb. Nejde o obyčejného vojáka, ale patrně je zde zobrazen známý hrdina Aiás. Usuzuje se tak podle toho, že je oděn do zbroje a také mohutnost jeho štítu by mohla mít spojitost s narážkami na proporce jeho štítu, který v boji používal v Homérově Iliadě. 35 Postavy jsou vyobrazeny masivně s velkými hlavami. V případě klečícího bojovníka vidíme i zdařilou modelaci postavy; svaly jsou zde naznačeny, ale nejedná se o žádné detailní ztvárnění. Na této desce je 34 Knell, 1998, s Homér, 1980, s

30 znázorněno jak schéma č. 3 (Postava klečícího bojovníka), ztvárněná dvojicí napravo tak i schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy) v podání dvojice nalevo. 36 BM 532 Na této desce se na pravé straně nachází klečící Amazonka, která právě vystřelila na Aianta z luku, ze strachu, že hrdina zpodobněný na předchozí desce (BM 538) se k nim již blíží. Pokouší se zvednout a druhou rukou se tedy zapírá o zem, aby se zvedla. Seshora ji chrání další Amazonka pod velkým štítem, který byl typický pro těžkooděnce, zřejmě to naznačuje, že jej tedy ukořistila od některého z přemožených Řeků. Obě jsou oděny v krátkém chitónu sepnutém přes jedno rameno. Za nimi Řek drží Amazonku za vlasy a jedinou částí jeho oděvu je plášť vlající za ním. Na těle muže vidíme modelaci svalů a také v oblasti kolene levé nohy je vidět náznak svalové hmoty, čímž se zdůrazňuje, že právě na této noze spočívá váha těla této postavy (viz Obr. 16.). Vyobrazení Amazonky, která s bojovníkem tvoří již známé schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy), je podobné jako na předešlé části vlysu. Díky dochované oblasti nohou u Amazonky, si můžeme představit, jak to vypadalo v případě na vlysu BM BM 537 Tato část je poslední ze tří, které ilustrovaly zápas Řeků s Amazonkami u Tróje. Zde celá bitva končí smrtí královny Amazonek Penthesilei z rukou Achilleových. Ústředním motivem této časti je moment, kdy Achilleus je připraven zasadit poslední ránu královně, a ta k němu vzpíná ruku v otevřeném gestu přijímající svůj úděl. Smrti své královny se ještě pokouší zabránit Amazonka vpravo a snaží se hrdinu udeřit do hlavy. Tomu se pravděpodobně snaží zabránit jeden z Řeků vstupující do scény zleva za Achilleem. Schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ) nám tvoří Achilleus, Penthesileia a Amazonka. Skutečnost, že se jedná o héroa, v tomto případě naznačuje i detailnější modelace muskulatury bojovníkova těla (viz Obr. 17.) Madigan, 1992, s Madigan, 1992, s. 70n. 38 Madigan, 1992, s

31 BM 539 Tato část je již ukázka toho, co se dělo po bitvě, když bylo uzavřeno příměří mezi Amazonkami a Řeky. V podstatě jde o schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka). Napravo vidíme, jak jeden z Řeků oblečen do peplu sepnutém přes jedno rameno podpírá pravou rukou raněného bojovníka a v levé ruce nese jeho štít. Uprostřed byla zobrazena Amazonka držící svůj štít a opouštějící bojiště. Nalevo pak Řek odnáší padlého vojáka (viz Obr. 18.). To, že Řekové, kteří pomáhají svým krajanům z bojiště, jsou oblečení, mělo vyjadřovat jejich postavení. Buď to byli otroci, nebo panoši, kteří přišli z tábora na pomoc. Toto tvrzení potvrzuje fakt, že na všech výjevech z bitevních scén jsou Řekové nazí až na plášť, který mají sepnutý kolem krku nebo přehozený přes ruku. Ve výjimečných případech mají anatomický pancíř a většinou je tím naznačeno, že se jednalo o některého ze známých řeckých hrdinů, jako například na desce BM 538 je takto vyobrazen hrdina Aiás. 39 Héraklovská Amazonomachie Zde je hlavním hrdinou Hérakles snažící se podle mýtu získat pás královny Amazonek Hippolyty. Héraklův příběh je ztvárněn na osmi deskách a začíná deskou číslo 536 v polovině západní strany celly a pokračuje přes jižní stranu. Poslední deska je umístěna na východní straně. Celý výjev je zasazen do momentu, kdy Hérakles jednal v míru s Hippolytou, ale bohyně Héra přesvědčila Amazonky, aby Řekům nevěřily. Moment, kdy se rozlítil nelítostný boj, je zachycen na následujících deskách. BM 536 Zde vidíme klasickou situaci, Amazonky oblečeny v krátkém chitónu a Řekové v heroické nahotě spolu svádí souboj. Napravo má Amazonka převahu nad Řekem a spolu tvoří schéma č. 3 (Postava klečícího bojovníka). Bojovník je na kolenou a štítem nad hlavou se kryje před zásahy Amazončiny sekyry. Přes své nohy má přehozený plášť. Amazonka je zachycena v okamžiku, kdy se napřahuje a chystá se seknout po protivníkovi. Vlevo je situace opačná. Řek už Amazonku porazil a teď ji drží za vlasy. Z řeči těla bojovníka je patrné, že vynakládá značné úsilí, aby si Amazonku přitáhl k tělu. Nohy jsou zapřené a celá váha těla je posazena dozadu. Amazonka se také snaží pomocí váhy svého těla a rukou vymanit z Řekova sevření (viz Obr. 19.). Zde je jasný příklad schématu č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy). 39 Madigan, 1992, s. 72n. 31

32 BM 533 Vpravo je znázorněna první oběť zápolení Řeků s Amazonkami. Amazonka vpravo je zachycena v okamžiku, kdy celé její tělo povolilo a ona se hroutí k zemi. U nohou můžeme vidět její helmu, což bývá častým motivem pro vyobrazení smrti dané postavy. Mrtvá bojovnice je oděna v chitónu. Přes ruku má omotaný plášť a tvoří schéma č. 5 (Mrtvý či umírající bojovník). Mrtvá bojovnice by mohla být jednou z královen, pravděpodobně Melanippé, kterou usmrtil Telamón, spojenec Héraklův 40. V místní tradici byl Telamón známý v souvislosti s tím, že v Arkádii byl uctíván jeho údajný hrob. 41 Sám hrdina Telamón je zachycen v okamžiku, kdy se odvrátil od Melanippé, aby se připravil k hodu kopím proti další Amazonce, která na něj míří z luku. Ta je oděna v chitónu, který se na jejích nohách napíná, protože se pokouší roztáhnout nohy pro lepší stabilitu. Za ní je Řek, který si kryje záda štítem a sám útočí na protivníka, ten se však nachází už na další části vlysu (viz Obr. 20.). BM 534 Zde je napravo zobrazena Amazonka, která se štítem brání útoku Řeka z předešlého výjevu. Bojovnice je oděna do chitónu. V oblasti nohou vidíme napnutou látku chitónu. Ústřední dvojice tvoří schéma č. 6 (Bojovník strhávající Amazonku za vlasy z koně). Tento výjev je vůbec prvním výjevem této kompozice v sochařském podání a postupem času se stane velmi oblíbeným. Snad by měl být inspirovaný již z jiného díla a to Héraklovské Amazonomachie na trůně Dia Olympského od sochaře Feidia. Řek je vyobrazen nahý jen s pláštěm sepnutým kolem krku. Levou rukou strhává Amazonku z koně. Ta oděna v chitónu, snad se mělo jednat také o jednu z královen Amazonek, přepadává z koně a trupem se vytáčí za bojovníkem (viz Obr. 21.). Bojovník by měl být hrdina Péleus, otec Achilleův. To, že se jednalo o Pélea, potvrzuje výskyt hrdiny Telamóna z předešlé části (BM 533) a jejich návaznost na jejich syny Aianta, syna Telamónova a Achillea, syna Péleova z předešlé Trojské Amazonomachie. Dále se tato dvojice objevuje paralelně jinde v Arkádii a to ve východním štítu chrámu Athény Alei v Tegei Madigan, 1992, s Madigan, 1992, s Madigan, 1992, s

33 BM 531 Zde pokračuje dění z časti BM 533. Další z amazonských královen tady odtahuje svou mrtvou sestru Melanippu, kterou zabil Telamón. Společně tyto postavy tvoří schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka). Antigona i Melanippé jsou oděny v chitónu. Melanippé v krátkém chitónu s oběma odhalenými ňadry jen bezvládně visí v rukou své spolubojovnice. Ta je oděna do krátkého chitónu s vlající pláštěm kolem ní. Při snaze odtáhnout Melanippu se dívá směrem na jižní stranu, kde na desce BM 541 probíhá souboj mezi Héraklem a Hippolytou. Dále je tu vyobrazen Řek, snad opět Telamón, bojující s další Amazonkou (viz Obr. 22.). Ti společně tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V). BM 542 Zde na první ze tří desek z jižní strany je vyobrazen nejvíce raněný a neozbrojený bojovník. V levé části vlysu je vystiženo překvapení Řeků z náhlého útoku Amazonek. Bojovník se levou rukou pokouší krýt svou hlavu před blížícím se úderem sekyrou ze strany sekem Amazonky stojící nad ním. Ta je oděna v chitónu se štítem v levé ruce. Než stihne uštědřit Řekovi poslední ránu, vmísí se do situace druhá Amazonka a snaží se zabránit krveprolití. To, že nechce bojovat, vyjadřuje štít, který má stále zavěšený na zádech. V ruce držela meč s hrotem směřujícím vzhůru v prosbě, aby útočnice složila zbraně. Ne proto, že by chtěla zachránit Řeka, ale z toho důvodu, že byla porušena dohoda o bezpečnosti hostů. 43 Řek a Amazonka, která v tomto případě funguje jako jeho kat, společně tvoří schéma č. 5 (Mrtvý či umírající bojovník). Napravo od této trojice je další Amazonka, která z boje odtahuje svou krajanku (viz Obr. 23.) a tak zde tvoří schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka). BM 541 Zde je zachyceno, co se děje při rozpoutání násilí v okamžiku, kdy spolu rokovali Hippolyta a Hérakles. Společně tvoří ústřední dvojici celé této desky. Hérakles je vyobrazen beze zbraně v heroické nahotě s typickou lví kůží přehozenou přes ruku. Hippolytu vidíme oděnou v chitónu, kolem pasu má obepnutý svůj kouzelný pás, kvůli kterému sem hrdina s celou svou družinou cestoval. Hérakles a Hippolyta jsou vyobrazeni v okamžiku, kdy se od sebe navzájem odtahují. Tato reakce je způsobena překvapením z nastalého boje mezi Héraklovou družinou a Amazonkami. Boj se rozpoutal na popud bohyně Héry, která 43 Madigan, 1992, s. 76n. 33

34 Amazonkám vnukla myšlenku, aby mužům nevěřily a raději je všechny zabily. Oba tak tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V). Napravo je schéma č. 6 (Bojovník strhávající za vlasy Amazonku z koně). Koni se podlamují nohy a svou paní tak shazuje dopředu přes hlavu. Řek, který není ozbrojen, jen s pláštěm kolem krku, Amazonku drží za vlasy pravou rukou a levou jí svírá nohu. Na druhé straně leží Řek u královniných nohou. Stejně jako jeho druhové není ozbrojen, jediné, co si stačil nasadit, je přilba. Řek se nachází na zemi z toho důvodu, že to byla jeho poslední možnost úhybu před tím než by ho srazila Amazonka přijíždějící na koni. Kůň se nad obětí své paní vzepjal. Stejně jako modelace svalů u bojovníků, tak i u koní je zvýrazněná, ale působí dosti masívně. Propracovanější je však zvlnění jejich plášťů a šatů bojovnic (viz Obr. 24.). BM 540 Na této poslední desce jižní strany jsou tři Řekové a jedna Amazonka. Ta, oděna v peplu s odhaleným stehnem pravé nohy, útočí mečem na Řeka, který se jako jediný ze svých druhů stačil ozbrojit alespoň dýkou a štítem kryje své tělo. Dýku však nepoužívá k boji, ale spíše k obraně při ústupu. 44 Za ním se pokouší další z Řeků pomoci svému raněnému spolubojovníkovi a přitom je oba chrání štítem před případnými zbloudilými střelami (viz Obr. 25.). Společně spolu tak tvoří schéma č. 7 (Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka). BM 535 Tato deska byla jako jediná umístěna na východní straně a uzavírá celé vyprávění. Zde už je jasné, jak vše nakonec dopadne. Napravo je souboj mezi Řekem a Amazonkou. Bojovník, jenž je ozbrojen, se vyrovnaně potýká se svou sokyní. Ta je k němu nakročena levou nohou a napíná tak spodní část svého chitónu. Za ní už její krajanku přemohl další z Řeků a cloumaje s ní, se jí chystá zabít. Ta se pokouší ho odtlačit, ale boj je marný (viz Obr. 26.), společně tvoří schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy). Zde měly být pravděpodobně poslední z bojovnic, které se uchýlily k jednomu z oltářů boha Area či bohyně Artemidy a prosily je o pomoc. Avšak kvůli porušení posvátného slibu hostům, že se jim nic nestane, nejsou prosebnice vyslyšeny a žádná, ať už lidská nebo božská, pomoc jim nebude poskytnuta Madigan, 1992, s Madigan, 1992, s. 77n. 34

35 Shrnutí vlysu s Amazonomachií Poprvé se zde ve větší míře objevuje efektní kompozice Bojovník strhávající za vlasy Amazonku z koně v sochařském podání. Dále tu je mnoho příkladů dalších kompozic. Těla bojovníku i bojovnic jsou spíše podsadité a robustní s velkými hlavami. Modelace těl a anatomie je na dobré úrovni, někdy je však méně zřetelná kvůli poničení, nebo postava nebyla tak propracovaná již v době vzniku. Jindy je znatelné více detailní provedení, například na poslední postavě vlevo na desce BM 535. Také se zde potvrzuje tvrzení, že když už se Řekové vyobrazí jako poražení, zranění nebo padlí, musí tomu být až v tom případě, že měl nepřítel nad nimi výhodu. V tomto případě měly Amazonky výhodu momentu překvapení Řeků z náhlého útoku způsobeného porušením posvátného slibu klidu zbraní po dobu jednání. Uvedené schéma je tedy jasným ikonografickým řešením pro moment nenadálého útoku a konfrontace. 35

36 Mausóleion v Halikarnássu Mausóleion 46 bylo jedním z antických divů světa a hrobkou satrapy Mausóla. Ten byl vládcem Kárie v letech př. n. l. Podnět pro výstavbu však dala jeho sestra a manželka Artemisia. Satrapa se dokončení stavby nedožil. Artemisia po smrti svého manžela na výstavbě dále pokračovala, ale v r. 351 př. n. l. zemřela, takže se také dokončení nedožila. 47 Jak tvrdí Plinius, umělci nepřestali dál pracovat na výstavbě s vědomím, že jednou bude jejich dílo něčím doposud nevídaným. 48 Dílo nakonec dokončili a to naplnilo jejich očekávání a stalo se jedním ze sedmi divů světa. Tak se stalo v období helénismu, které se datuje od poloviny 4. století př. n. l. do roku 30 př. n. l. Do seznamu antických divů světa jej zařadil Antipatros ze Sidónu. Architekty hrobky byli Pythéos a Satyros. Na výzdobě pracovali Skopás, Bryaxis, Timotheos a Leocharés. Každých z nich měl za úkol vyzdobit jednu stranu Mausóleia. Skopás pracoval na východní straně, Bryaxis na severní, Timotheos na jižní a Leocharés na západní. Dále se na stavbě podílel pátý umělec Pythis, který vyhotovil mramorové čtyřspřeží umístěné na vrcholku hrobky. Monument se tyčil do výšky 45 metrů. Byl obdélníkového půdorysu, kde dvě protilehlé strany jsou delší a další dvě kratší jak uvádí sám Plinius: Scopas habuit aemulos eadem aetate Bryaxim et Timotheum et Leocharen, de quibus simul dicendum est, quoniam pariter caelavere Mausoleum. Sepulchrum hoc est ab uxore Artemisia factum Mausolo, Cariae regulo, qui obiit olympiadis CVII anno secundo. Opus id ut esset inter septem miracula, hi maxime fecere artifices. Patet ab austro et septentrione sexagenos ternos pedes, brevius a frontibus, toto circumitu pedes CCCCXXXX, attollitur in altitudinem XXV cubitis, cingitur columnis XXXVI. Pteron vocavere circumitum. Ab oriente caelavit Scopas, a septentrione Bryaxis, a meridie Timotheus, ab occasu Leochares, priusque quam peragerent, regina obiit. Non tamen recesserunt nisi absoluto, iam id gloriae ipsorum artisque monimentum iudicantes; hodieque certant manus. Accessit et quintus artifex. Namque supra pteron pyramis altitudinem inferiorem aequat, viginti quattuor gradibus in 46 Název Mausoleum je odvozený od jména Mausólova. Dodnes se výraz používá pro pojmenování velkých hrobek. 47 Ridgway, 1997, s. 113; Knell, 1998, s. 160; Boardman, 1995, s Plinius Starší, Kapitoly o přírodě, kniha XXXVI (1974, s. 293). 36

37 metae cacumen se contrahens; in summo est quadriga marmorea, quam fecit Pythis. Haec adeicta CXXXX pedum altitudine totum opus includit. 49 Plinius podle všeho nevycházel z míry římské stopy jeho doby, což bylo obvykle 29,57 centimetrů, ale spíše z dochovaných materiálů ještě z dob výstavby Mausóleia. Můžeme se tedy spíše dohadovat, jaká skutečně byla délka stopy. Kdybychom se dívali zespodu nahoru, viděli bychom na podstavci tyčící se chrám obehnaný 36 iónskými sloupy, mezi kterými se nacházely kolosální sochy. Dále pak stavba pokračuje střechou připomínající egyptské pyramidy. Střecha byla složena z 24 stupňů. 50 Pod jakým úhlem byla střecha vedena, nám není dosud jasné. Střecha je zakončena plošinou, kde bylo umístěno sousoší vozu taženého čtyřspřežím. 51 Otěže tohoto čtyřspřeží ve voze drželo pravděpodobně sousoší Mausóla a jeho ženy Artemisie. Ze záznamů Konstantina VII Porfygerogenéta zjišťujeme, že v 10. století našeho letopočtu hrobka ještě stála. Mausóleion poškozené zemětřesením, ve středověku rozebrali Křižáci, kteří materiál použili na stavbu zdí Bodrumské pevnosti. 52 Popis Halikarnássu podle Vitruvia Kárie se nacházela v oblasti dnešního jihozápadního Turecka a dnes se město jmenuje Bodrum. Dobře nám místo popisuje Vitruvius ve svém díle Deset knih o architektuře. Halikarnássos popisuje jako přirozeně opevněné místo s vhodným kotvištěm a účelným přístavním tržištěm. Lokalita byla podobná okrouhlému hledišti divadla. Odspodu podél přístavu je založeno náměstí, v poloviční výšce okrouhlého prostoru a přetínajícího jej pásu je vedena velmi široká třída, uprostřed níž je postaveno Mausoléion Na nejvyšším místě hradu se měla podle něj nacházet Areova svatyně s akrolithovou sochou od Leochara, podle některých však pocházela od Timothea. Na pravé straně se měla nacházet svatyně Afrodity a Herma. Na levé straně byl umístěn královský palác vyzdobený prokonnéským mramorem, postavený podle plánů samotného Mausóla. Stěny paláce byly postaveny z nepálených cihel. Dále se ve městě nacházelo fórum a dva přístavy, z nichž jeden byl tajný, ukrytý za horami C. Plini Secundi, Naturalis Historiae, Libri XXXVI (1897, s. 316n). 50 Jenkins, 2010, s. 121nn; Knell, 1998, s. 160n. 51 Podle počtu koní táhnoucích vůz mluvíme o tzv. bigách (dvouspřeží), trigách (trojspřeží) a quadrigách (čtyřspřeží). Svoboda, 1973, s Boardman, 1995, s Vitruvius, 2001, s. 83nn. 37

38 Rekonstrukce Mausóleia Jak píše Jenkins, před tím než bylo Mausóleion objeveno expedicí vedenou v letech archeologem Charlesem Thomasem Newtonem se rekonstrukce pohybovala spíše na úrovni fantazie spojené s popisem hrobky od Plinia staršího a z dalších antických zdrojů. 54 Newtonova expedice objevila zbytky základů stavby a sochy v dosti poničeném stavu. Ale právě díky objevům na poli archeologie a dalších výzkumů vedených v této lokalitě se pro případné zájemce o rekonstrukci tohoto díla otevírají mnohé možnosti a nalézají snad odpovědi alespoň na základní otázky. Rekonstrukcí se zabývali vědci Geoffrey Waywell, Kristian Jeppesen, Fritz Krischen a Wolfram Hoepfner. Každý z nich na základě faktů podaných Pliniem, a dále pak svých vlastních výzkumů, přicházel se svým vlastním návrhem a představou, jak asi mohla hrobka vypadat. Nejvíce podobné jsou si rekonstrukce profesora Geoffrey Waywella a dánského archeologa Kristiana Jeppesena, který vedl archeologický výzkum Mausóleia v letech Samozřejmě rekonstrukce těchto dvou vědců jsou si podobné, ale není tím myšleno, že by byly stejné. Pro názornost jak Mausóleion mohlo vypadat, použijeme rekonstrukce G. Waywella a K. Jeppesena (viz Obr. 27). Rekonstrukce podle Geoffreyho Waywella Profesor Geoffrey Waywell při tvorbě své rekonstrukce vycházel z toho, co napsal Plinius, dále z nalezených materiálů archeologem Charlesem Thomasem Newtonem a také z výzkumu Kristiana Jeppesena. Díky Pliniovi a jeho uvedeným mírám došel Geoffrey Waywell k závěru, že hrobka měla rozměry 32x26 metrů a započítal do toho i stylobat. Osy sloupů jsou od sebe vzdáleny na 3 metry. Také rozdělil volně stojící sochy do tří kategorií, a to: sochy v životní velikosti, heroické a kolosální. Toto rozdělení publikoval ve svém katalogu z roku Waywell umístil každou kategorii soch na jeden stupeň pódia Mausóleia. Sochy v životní velikosti znázorňující bitvu mezi Řeky a Peršany byly umístěny na prvním stupni a dosahovaly výšky 1,8 m. Sochy heroické byly na druhém stupni, vysoké 2,4 m a byly oděné v řeckém nebo orientálním oděvu. Sochy kolosální byly na posledním stupni a dosahovaly výšky 2,7 3 m; mezi ně podle Waywella patřily dvě sochy dosahující 3 metrů, znázorňující Mausóla a Artemisii a také výjevy z obětní a lovecké scény. 55 Základna střechy je pak lemována 54 Jenkins, 2010, s Jenkins, 2010, s. 123nn. 38

39 skupinou lvů a celému monumentu na vrcholku kraluje výjev vozu taženého čtyřspřežím, jak už jsem zmiňoval výše v textu. Rekonstrukce podle Kristiana Jeppesena Kristian Jeppesen se shoduje s teorií, že hrobka měla rozměry 32x26 metrů. Tvrdí, že sloupů na delší straně bylo jedenáct s rozestupy 2,88 metrů a sloupů na kratší straně bylo devět, osy sloupů jsou od sebe vzdáleny na 3 metry. Zde vidíme jistou shodu s rekonstrukcí profesora Geoffreyho Waywella. Jeppesen se liší umístěním volně stojících soch, kde kolosální sochy umisťuje na první stupeň pódia. Sochy v životní velikosti dává na stupeň druhý a nakonec sochy heroické dává na střechu a k nim také sochy lvů. Za každý pár sloupů umisťuje jednu mužskou kolosální sochu, kterou doprovázejí menší sochy žen mezi sloupy. Jeppeson dává dohromady rekonstrukci akrótéria, které mělo vyobrazovat bohyni Léto a jejího syna Apollóna při vraždění Niobiných dětí. Toto vyobrazení v podobě soch mělo zdobit každý roh štítu. Dále podle jeho rekonstrukce existovalo schodiště uprostřed hrobky, které vedlo až do pteronu. Charakteristické je pro jeho rekonstrukci použití modrého vápence. 56 Pohřební komora Pohřební komora byla jedinou místností tohoto monumentu. Uvnitř pohřební komory se nacházel vlys zobrazující vozataje při závodech. Existují rekonstrukce určující dvě různé podoby tohoto vlysu. Buď je znázorněn závod čtyřspřeží, jaké se nachází i na samém vrcholku hrobky, jak jsem zmínil výše, nebo je možnost, že pozadí vlysu bylo modré, vozatajové na sobě měli stejně dlouhou róbu a řídili jenom dvojspřeží. Tato prezentace je zajímavá, protože v rozích vlysu jsou dvojspřeží vyobrazena tak, jakoby se předjížděla a působí dojmem dramatičnosti. Každý detail dokáže diváka pohltit a vnuknout mu pocit, jakoby vlys ožil a on se díval na skutečné závody. Tento fakt, že vlys se nacházel uvnitř pohřební komory, nám potvrzují i rytíři, kteří se po roce 1402 dostali do této oblasti a rozebrali tento div světa pro stavbu přístavní pevnosti. Při této barbarské činnosti narazili na pohřební komoru a zmínili se o její architektonické výzdobě. Teorii, že vlys s jezdci se nacházel v pohřební komoře, zastává W. Hoepfner, ale je také na místě podotknout, že nalezené počty bloků a jejich velké rozměry jsou v rozporu s jeho teorií. Dále jeho teorie uvádí, že do hrobky se dalo dostat skrytým vchodem z pteronu. Po vstupu do komory mohl 56 Jenkins, 2010, s. 127nn. 39

40 divák spatřit vysoko klenutý strop, který končil v pyramidě. Jeppesen však Hoepfnerovu teorii vyvrací a poukazuje na to, že bez nosných trámů, které by spojovaly horní části zdí, by se mohla celá pyramida zbortit pod tíhou čtyřspřeží, které je umístěno na jejím vrcholu. 57 Rekonstrukce umístění vlysů Podle nalezených fragmentů se usuzuje, že na Mausóleiu byly tři typy vlysů. Prvním a asi nejlépe dochovaným je vlys s Amazonomachií, dalším je vlys s Kentauromachií a posledním vlys s jezdci na vozech tažených dvojspřežím. V Britském muzeu je uloženo 15 desek z vlysu s Amazonomachií. Vlys na výšku měří 0,89 m a délka desek se pohybuje v rozmezí od 0,096 m do 0,115 m. Pokud bychom vlys rozvinuli do jedné roviny, měřil by na délku cca 120 m. Materiálem ze kterého jsou desky vyhotoveny, je mramor. 58 V jednotlivých rekonstrukcích se liší umístění vlysu. K. Jeppesen i G. Waywell umísťují vlys pod horní hranu podia. Vlys vyobrazující Kentauromachii, čili boj Lapithů s Kentaury, byl podle K. Jeppesena umístěn na vrcholku pyramidy pod sochou čtyřspřeží. Objevují se však také názory, že vlys mohl být umístěn pod vlysem s Amazonomachií. Vlys s jezdci by měl být podle W. Hoepfnera umístěn uvnitř pohřební komory (viz výše v textu). K. Jeppesen a F. Kirschen umísťují tento vlys do horní části vnější strany celly. Vlys s Amazonomachií Vyobrazený děj na následujících deskách pojednává o boji mezi Řeky pod vedením Hérakla a Amazonkami, které bojují za svou královnu Hippolytu. Děj je zachycen v okamžiku kdy už probíhá divoký souboj poté, co Herákles s družinou zakotvil u města Amazonek Themiskyry. 59 Řekové jsou většinou nazí jen s vojenským pláštěm, tzv. chlamys, 60 dále jsou vyzbrojeni kopím a na hlavách mají nasazenou atickou anebo korintskou přilbu. Amazonky jsou oděny v chitónech a jako zbraně používají meče, sekyry a luky. Následující výklad desek vychází z řazení a označení desek v British Museum (BM1, BM2, atd.). Pokud jde o styl je na první pohled zjevné, že sochařské umění postoupilo značný kus dopředu oproti vlysu z chrámu Apollóna v Bassai. Vidíme větší důraz kladený na živost 57 Hoepfner, 1996, s. 110n. 58 Knell, 1998, s. 161; Jenkins, 2010, s Graves II, 1982, s. 126; Appelt, 2009, s Chlamys je krátký jezdecký plášť, obdélného tvaru, na pravém nebo levém rameni sepnutý sponou. Svoboda, 1973, s

41 obrazu a také jak jsou propracované různé části těla jak lidí, tak i koní. Mausóleion je sochařským vyvrcholením v oblasti vyobrazení Amazonomachie na monumentálních stavbách. BM1/S.1006 Na této desce jsou dvě skupiny bojovníků (viz Obr. 28.). Napravo je znázorněn bojovník a Amazonka sedící na vzpínajícím se koni. Její obličej a pravá ruka bojovníka tu chybí. Naštěstí díky souvislostem s ostatními památkami, například s deskou BM 534 Apolónova chrámu v Bassai, je jasné, co zde probíhá. Bojovník pravou rukou stahoval Amazonku za vlasy z koně (schéma č. 6). Za nimi probíhá závěr souboje mezi dvěma Řeky a Amazonkou. Ta je zobrazena klečící na kolenou, v krátkém chitónu a levou rukou si chrání obličej. V pravé ruce svírala zbraň, která byla doplněna dodatečně v bronzovém provedení, jak napovídá otvor, jež vytváří její sevřená ruka. Řekové vyobrazení v heroické nahotě se nad ní sklánějí a chystají se ukončit její život. V nízkém reliéfu provedený meč svírá jeden z Řeků, u druhého vidíme štít v levé ruce a na hlavě má posazenou přilbu. Zde je schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ). BM2/S.1009 Zprava přibíhá Amazonka, která působí velmi dynamicky (viz Obr. 29.). Tento dojem umocňuje oděv, jenž se zepředu pod vlivem odporu vzduchu lepí na její tělo a vzadu na zádech se lehce nadouvá. Ruce má zdvižené v úrovni hlavy. V levé ruce snad držela napřažené kopí, kterým se chystala usmrtit Řeka. To se však nedochovalo. Její levá noha je propnutá a stojí na špičkách prstů. Před ní klečí její spolubojovnice s hlavou upřenou na ni. Z toho, co se dochovalo, můžeme usuzovat, že bojovnice je již raněna a tím jak upírá svůj zrak ke své krajance ji prosí o pomoc. Řek je vyzbrojen mečem v pravé ruce a štítem v ruce levé. Ohlíží se přes rameno a pozoruje, co se děje za ním. Mohl být zachycen v okamžiku, kdy meč vynořil z těla Amazonky a chystal se dál pokračovat v boji. Bojovník pozoruje Amazonku sedící na koni, která se chystá zaútočit na dalšího z Řeků. Je oděna v chitónu s rozevlátým pláštěm. V ruce mohla třímat meč nebo spíš kopí, které bylo doplněné dodatečně. Kůň se stejně jako u první desky vzpíná na zadních. Z Řeka se dochoval jen kus pláště a chodidla. První skupina bojovníku napravo společně tvoří schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ). 41

42 BM3/S.1007 Na této desce je napravo zachycena Amazonka, u které se nám nedochovaly dlaně a nelze tak určit, co držela za zbraň. Pravděpodobně ale používala kopí. Dále je oděna do krátkého chitónu. Pravou částí těla spočívá na této desce, levou částí zejména levou nohou zasahuje do desky BM4 (viz Obr. 30.). Zády k ní stojí Amazonka chystající se vystřelit z luku. U její pravé nohy leží tělo mrtvé bojovnice. Její uvolněné svaly a natažená levá ruka dávají bezpochyby najevo v jakém stavu se nachází. Poslední postavou na této desce je Řek, jehož jediným šatstvem je plášť vlající kolem jeho levé ruky, ve které svírá štít. Za ním se bojovník snaží skrýt před blížící se hrozbou v podobě vystřeleného šípu. Hlavu mu chrání přilba. Skupina těchto tří postav tvoří jak schéma č. 1 (Kompozice do písmena V), tak schéma č. 5 (Mrtvý či umírající bojovník). BM4/S1008+S1010 Tyto dvě desky (S1008 a S1010) se v Britském museu dají najít pod stejným označením (BM4) a jsou vedeny jako jeden souvislý vlys. Toto tvrzení narušuje přerušení v půlce vlysu, ale na první pohled je vidět, že porušení je způsobeno mechanicky a pravděpodobně k tomu došlo při stavbě Bodrumské pevnosti, na níž bylo použito materiálu z Mausóleia. 61 Na základě těchto faktů je tato část vlysu zatím nejdelší objevenou částí vlysu s Amazonomachií. Tato část vlysu začíná nalevo Amazonkou, která je částí těla na předešlé desce a bojuje s Řekem, který by podle Cooka měl být Ioláos (viz Obr. 31.). Ten si štítem zakrývá tělo a v pravé ruce třímal meč, jenž byl vyobrazen v nízkém reliéfu, a dodnes jsou z meče vidět pozůstatky. Společně dvojice tvoří schéma č. 1 (Kompozici do písmene V). Za Ioláovými zády stojí hrdina Hérakles s kyjem napřaženým za hlavou. Zbytek látky, která se kolem hrdiny obepíná, měla pravděpodobně být pro něj typická lví kůže. 62 Druhou rukou drží klečící Amazonku za vlasy. Ta se levou rukou snaží uvolnit jeho stisk a pravou rukou se snaží hrdinu odstrčit. Přestože je tato dvojice značně poškozena, dá se předpokládat, jak byl výjev ztvárněn, a to na základě porovnání s deskou BM538 (obr. 18), kde se vlevo nachází dvojice ve stejné kompozici (schéma č. 4). Klečící Amazonka byla samotná Hippolyta. Její vlající drapérie dodává celé situaci dramatický dojem z porážky královny a vítězství Héraklova. Na části desky, která byla odseknuta je znázorněna Amazonka na vzepjatém koni útočící na Řeka kopím, které se však nedochovalo (viz Obr. 32.). Mohlo se jednat o Antiopu a Thésea. 61 Cook, 2005, s Cook, 2005, s

43 Tvrzení, že je zde Théseus může potvrdit atická přilba a štít, který se od ostatních liší řeckými nápisy na jeho vnější straně. Společně tvoří kompozici do písmene V. Za hrdinou je poslední dvojice, ze které vidíme vousatého Řeka oděného do chitónu a s dýkou v ruce. Druhou rukou se natahuje proti ležící Amazonce, ze které se dochovaly jen nohy. Tato dvojice tvořila schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy). BM5/S.1011 Na této desce se dochovala jen postava Řeka oděného po vzoru hoplíty se štítem v levé ruce. Druhou má nataženou a položenou na hlavě koně, ze kterého se dochoval jen čumák (viz Obr. 33.). Napravo jsou vidět záda a pravá noha postavy z následujícího vlysu. BM6/S.1012 Postava Řeka z předešlé desky útočí na dvě Amazonky (viz Obr. 34.). Jedna z nich klečí druhá nad ní stojí a chystá se k protiútoku. Řek se kryje před útokem štítem v úrovni hlavy. V druhé ruce svíral zbraň, kterou buď utočil proti klečící Amazonce anebo ji dokonce zasáhl. Obě Amazonky jsou oděny v chitónu a stojící bojovnice navíc držela v levé ruce štít. Celá trojice figur tak společně tvoří schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ). Dále je tu vyobrazena dvojice svým ztvárněním napodobující schéma č. 1 (Kompozice do písmene V). Bojovník zde uhýbá před kopyty Amazončina koně, který se před Řekem vzepjal. Z postavy muže se nedochovala jeho pravá ruka se zbraní a pravá noha. U koně chybí nohy. Amazonka je vyobrazena v chitónu s vlajícím pláštěm, stejně jako jsou vyobrazovány Amazonky jedoucí na koni na metópách Parthenónu (metópa 1, 5, 9 a 11). BM7/S.1013 Na této desce je vlevo Amazonka sedící na vzepjatém koni a útočí na Řeka, jehož postava se nedochovala (viz Obr. 35.). Vpravo se nachází Řek klečící na jednom koleni se zdviženým štítem a chrání se tak před útokem Amazonky. Jeho pravá ruka se zbraní není dochovaná. U štítu vidíme znázornění uchopení štítu a pásku pro lepší držení štítu stejně jako v Apollónově chrámu v Bassai na desce BM 538. Na oblečení Amazonky je vidět pohyb jejího těla tím, že její chitón v oblasti nohou vlaje ve větru. Řek s Amazonkou tvoří jak schéma č. 1 (Kompozice do písmene V), tak schéma č. 3 (Postava klečícího bojovníka). Za Amazonkou je vidět chodidlo Řeka, jehož postava je na desce BM8. 43

44 BM8/S.1014 Vlevo je Řek v prudkém výpadu proti Amazonce, která v obou rukách držela sekeru (viz Obr. 36.). Řek je nahý se štítem v levé ruce a přilbou posazenou na hlavě. Jeho pravá ruka a noha se nedochovaly. Amazonka je oděna v chitónu, který nám odhaluje levé ňadro a hýždě. Vpravo se tyčí Řek nad ležící Amazonkou. Bojovník drží štít, jeho pravá ruka se nedochovala. Amazonka je oděna v chitónu a už spíše čeká na poslední ránu z milosti. Spolu tvoří schéma č. 5 (Mrtvý nebo umírající bojovník). U ruky, kterou se Amazonka podpírá, vidíme kopyto koně z následující desky vlysu. BM9/S.1015 Na této desce vjíždí zleva na scénu Amazonka na koni, která na něm sedí obráceně (viz Obr. 37.). Kůň působí splašeným dojmem a i výraz ve tváři Amazonky se dá určit jako zděšení (nová kompozice splašený kůň ). Dále vyobrazení Amazonky na koni působí, že je zasazeno do pozadí scény na této desce. Naopak v popředí je dvojice Řek s Amazonkou. Řek se zaklání a zároveň se kryje štítem před útokem Amazonky. Je nahý a jeho pravá ruka se zbraní se nedochovala. Amazonce chybí obě nohy a obě ruce, snad v nich mohla třímat meč nebo sekeru. Živost postavě Amazonky vdechuje precizně modelovaná draperie jejího oděvu. BM10/S.1016 Na této části vlysu je zobrazena Amazonka jedoucí na koni a Řek (viz Obr. 38.). Z Amazonky se dochoval pouze trup, část pravé nohy a levá ruka. V levé ruce Amazonka třímala otěže, které byly vyrobeny z bronzu. Pro uchycení otěží sloužil otvor, jejž můžeme spatřit ve spodní čelisti koně. Kůň se vpíná na zadních a předními kopyty se dotýká Řeka. Z něj se dochovala pouze část trupu, nohou a levá ruka, v níž držel štít. BM11/S.1017 Z této desky se dochovala jen dvojice postav uprostřed (viz Obr. 39.). Nalevo před řeckým bojovníkem je chodidlo (pravděpodobně zemřelé postavy) a také fragment plece koně. Řek je otočen čelem k nim. Štít má pozvednutý v úrovni hlavy, z níž vidíme jen přilbu. Co je však zajímavé na tomto bojovníkovi, je modelace svalů zad. Za bojovníkovými zády stojí rozkročená Amazonka s rukama nad hlavou chystající se tnout sekerou do zad nepřítele. Amazonka je oděna v pase přepásaném chitónu s chlamydou. U bojovnice chybí ruce a tvář, 44

45 dochováno je však ostří sekery, kterou třímala v rukou. Postavení figury Amazonky je podobné jako už u její předešlé spolubojovnice z desky BM8. Řek a bojovnice se sekyrou ztvárňují schéma č. 1 (kompozici do písmene V). BM12/S.1018 Na této desce jsou zobrazeny dva střety (viz Obr. 40.). První střet je vlevo a začíná Amazonkou na koni, která se zdviženou rukou, v níž měla kopí (to se nedochovalo), útočí na Řeka. Ten je zachycen ve chvíli, kdy padl na kolena pod koně Amazonky. Jednou rukou si kryje hlavu, druhá ruka chybí. Tato první dvojice tvoří schéma č 5. (Mrtvý nebo umírající bojovník). Druhý střet je mezi dvěma Amazonkami a Řekem. Amazonky jsou oděny v chitónu a na svou obranu používají lehký štít, peltu. Stojící Amazonka má ještě plášť, který dynamicky vlaje kolem jejího těla. Ta útočí proti Řekovi a přitom se společně štíty dotýkají. Druhá Amazonka klečí (schéma č. 3) a pravou rukou šmátrá po zbrani, která jí vypadla. Řek je nad ní rozkročený a štít mu zakrývá obličej. Společně se dvěma Amazonkami představují schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ). Oba Řekové na této desce jsou, na rozdíl od svých druhů, vyobrazeni oblečení. BM13/S.1019 Deska začíná vlevo Řekem otočeným zády k trojici bojující uprostřed desky (viz Obr. 41.). Řek se s napřaženým kopím chystá zaútočit na protivníka, který zde už není zachycen. Za bojovníkem se odehrává souboj mezi Amazonkou a dalšími dvěma Řeky. Amazonka oděná v chitónu útočí na Řeka, který jí klečí u nohou. Ten se kryje štítem. Jeho spolubojovník se mu snaží přispěchat na pomoc. Oba jsou vyobrazeni v heroické nahotě. Trojice společně tvoří uzavřenou kompozici (schéma č. 2). Poslední postavou je rozkročená Amazonka v souboji s postavou na následující desce BM14. BM14/S.1020 Amazonka na předešlé desce se snažila zasáhnout do vyrovnaného zápasu Řeka s její soukmenovkyní (viz Obr. 42.). Řek je vyobrazen nahý pouze s pláštěm, přilbicí a štítem v souboji s Amazonkou, která před tím pravděpodobně zranila jednoho z Řeků, jenž klečí mezi zápasící dvojicí. Zde je schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ). Dále za Amazonkou stojí Řek chystající se seknout svou sokyni. K umocnění dramatičnosti scény vlaje kolem bojovníka jeho plášť. U Amazonky chybí obě ruce a hlava (schéma č. 5). 45

46 BM15/S.1021 Na poslední desce vlysu je pět postav, z toho dva Řekové a tři Amazonky (viz Obr. 43.). Vlevo probíhá souboj, při kterém má výhodu Amazonka, která stojí nad klečícím Řekem (schéma č. 3). Amazonka je oděna do krátkého chitónu s pláštěm sepnutým kolem ramen. V levé napnuté ruce svírá lehký štít a na hlavě má frýžskou čapku. Bojovník klečící na levém koleni se opírá o svůj štít, který má zapřený o zem. Je oděn do chitónu sepnutým přes levé rameno. Za ním stojí zády k němu rozkročená Amazonka s úmyslem zaútočit na dalšího z Řeků. Vousatý Řek o Amazonce očividně neví a věnuje se její spolubojovnici, která před ním klečí a on jí drží za vlasy (schéma č. 4). Řek je vyobrazen v heroické nahotě s pláštěm vlajícím ve větru, obtočeným kolem předloktí jeho levé ruky. Přes jeho hrudník vidíme šňůrku, která držela pochvu meče. Ta je prázdná, takže s jistotou můžeme tvrdit, že v pravé nedochované ruce třímal meč. Klečící Amazonka oděna v chitónu se nepokouší vymanit z jeho sevření ani nijak odstrčit bojovníka od sebe. Z její vytočené dlaně pravé ruky, která se nám dochovala, lze usuzovat, že spíše bojovníka prosila o smilování. Shrnutí Amazonomachie Mausóleia Vlys z Mausóleia je důkazem vývoje sochařského umění na poli zdůraznění lidské anatomie a propracovanosti detailů, jako jsou záhyby drapérií či splývání šatů na těle. Zejména na vyobrazení řeckých bojovníků, většinou nahých, můžeme vidět propracovanost lidského těla a znalost anatomie svalů, kterou disponovali umělci. Na tělech bojovníků lze vidět detaily lidských svalů. To stejné lze tvrdit i v případě koní a jejich vyobrazení. Svalové napětí lze jasně vidět zvláště v zadní oblasti koní, kteří se vzpínají na zadních nohou. Ojedinělou kompozici zde tvoří Amazonka jedoucí na splašeném koni (BM9), kterou nelze spatřit ani na dochovaných metópách z Parthenonu, ani na vlysu z Bassai. Také se zde velmi často objevuje staronová kompozice Bojovník na vzpínajícím se koni v souboji s nepřítelem. Tato kompozice měla podle rekonstrukce být vyobrazena na metópě 7 z Parthenónu. Snad se umělci tvořící vlys na Mausóleiu mohli inspirovat právě vyobrazením na metópě 7. Předpoklad lze odůvodnit účastí athénského sochaře Leochara (viz níže v textu). Schéma č. 1, 2, a 4 se zde objevují nejčastěji. V neposlední řadě lze také vyzdvihnout provedení oděvů. Zejména ztvárnění reakce látky na pohyb těla a odpor větru. Tímto a dalšími aspekty se vyprávění zachycené na vlysu stává oproti vlysu z chrámu Apollóna v Bassai reálnějším a vdechuje živost jednotlivým figurám. 46

47 Jak již bylo zmíněno výše, na sochařské výzdobě se podíleli Skopás, Bryaxis, Tímotheos a Leocharés. Každý z nich byl vynikajícím umělcem a mistrem ve svém oboru. Skopás, jak je uvedeno v Encyklopedii Antiky, vynikl smyslem pro prudká duševní hnutí patetického rázu. 63 Skopás mimo práce na Mausóleiu byl podle slohových analogií patrně činný například i na výzdobě Artemidina chrámu v Efesu. Bryaxis se proslavil nejvíce svou prací na Mausóleiu, ale také proslul obrazy různých bohů, např. Serápida. 64 Tímotheos před tím než se začal podílet na pracích kolem Mausóleia, již získal proslulost díky svému podílu na sochařské výzdobě Asklépiova chrámu v Epidauru (chrám popsán níže v textu). Jak se uvádí v Encyklopedii Antiky, díky římským kopiím se nám dodnes dochovala socha Lédy s labutí, přičemž umělec svým stylem navázal na Feidiovy žáky, použitím transparentní drapérie dodával svým dílům rázu až rafinovaného. 65 Leocharés byl známý svou sochou Ganyméda unášeného orlem, který se do dnešních dnů dochoval díky římským kopiím. Dále měl pro Alexandra Velikého vyhotovit řadu děl a zejména byl autorem portrétu mladého Alexandra Velikého. Je mu také připisován Apollo Belvedérský, kopie podle nezachovaného originálu a rovněž tzv. Déméter Knidská, jež je jeho originálním výtvorem. 66 Výzdoba hrobky byla nelehkým úkolem a sochaři by to sami nezvládli. Stejně jako Feidiás dohlížel na celou plejádu dalších sochařů při tvorbě Parthenónu, tak i sochaři Mausóleia byli svým způsobem vedoucími designéry a zodpovídali za vyhotovení a dohled nad méně zkušenými umělci. 67 Každý z hlavních sochařů tak přispěl svým vlastním myšlením a umem k celkové dokonalosti výzdoby Mausóleia. Skopás vdechl jednotlivým postavám živost a svým umem znázornit pathos jim dal duši. Tímotheos zase modelací detailů drapérii a oděvů propůjčil sochám uvěřitelnost a větší propojení se smyslovou realitou. Leocharés díky svému původu navázal na tvůrčí přínos předchozích generací umělců, inspiroval se jejich myšlenkami, kompozicemi jednotlivých figur a tím, co již bylo vystavěno. Svojí tvorbou na Mausóleiu pak své postřehy předal v nové a lepší formě dalším generacím. 63 Svoboda, 1973, s Svoboda, 1973, s. 106; Smith, W., Ed. A Dictionary of Greek and Roman biografy and mythology [online]. Parme nion. [cit ]. Dostupné z: doc=perseus:text: :entry=parmenion-bio-6&highlight=bryaxis%2cserapis. 65 Ridgway, 1997, s. 121n; Svoboda, 1973, s Svoboda, 1973, s. 338; Rolley, 1999, s. 289nn. 67 Ridgway, 1997, s

48 Tzv. Fuggerovský sarkofág v Kunsthistorickém muzeu Klasický řecký sarkofág, který můžeme dnes vidět v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni, byl vyhotoven kolem druhé poloviny čtvrtého století př. n. l. Sarkofág se také kdysi nacházel i v Praze, protože pro sbírku Rudolfa II. jej opatřil Jacopo Strada. Po Rudolfově smrti byla většina jeho památek převezena do Vídně. Na všech stěnách je vyzdoben motivem Amazonomachie. Jeho zpracování naznačuje, že byl vyroben pro konkrétního zákazníka. Bohužel se však neví, komu byl určen a místo jeho vyhotovení je také nejisté. Mohl pravděpodobně pocházet z Kypru nebo Rhodu. 68 Podle mínění Brunilde Sismondo Ridgway v publikaci Hellenistic sculpture I spadá vyhotovení sarkofágu před vytvořením vlysu Amazonomachie z Mausóleia v Halikarnássu, jehož Amazonky mohly být ozvěnou tohoto díla. Tento fakt tvrdí na základě porovnání obuvi, se kterou jsou vyobrazeny Amazonky na sarkofágu a obuvi vyobrazené u figur z vlysu Mausóleia v Halikarnássu. 69 Výjev Amazonomachie se odehrával jak na delších stranách sarkofágu (viz Obr. 44.), tak i na kratších (viz Obr. 45.), kde vždy protilehlé strany jsou zrcadlově stejné. Na delší straně se odehrává souboj mezi čtyřmi řeckými bojovníky a pěti Amazonkami. Celá kompozice výjevu je směřována z obou stran do středu. Na levé straně děj začíná soubojem mezi Řekem a Amazonkou jedoucí na koni. Řek je na jedné delší straně sarkofágu vyobrazen nahý, na protilehlé straně je však oděn jako hoplíta (viz. Obr. 44). Bojovník je rozkročen, levou rukou, v níž má štít, se brání proti útoku Amazonky a v pravé ruce drží meč. Na hlavě má přilbu s mohutným chocholem a kolem předloktí levé ruky má omotaný plášť, který dále vlaje za jeho tělem. Amazonka, oproti vyobrazením ostatních Amazonek jedoucích na koni z vlysu Mausóleia, je vyobrazena, jak útočí na Řeka při obratu dozadu a ne přímou konfrontací. Tento motiv působí velmi efektně. Kůň, jak už bývá zvykem, se vzpíná na zadních. Pod jeho kopyty se tentokrát nenachází některý z Řeků, nýbrž usmrcená Amazonka (schéma č. 5). Dále se děj přesouvá do středu, kde spolu svádí souboj Řek a Amazonka. Oba společně tvoří spíše kompozici do písmene V. Bojovník se pozvednutým štítem v úrovni hlavy kryje před přicházejícím úderem a druhou rukou podpírá svého těžce raněného spolubojovníka, který se svezl na zem. Oba jsou vyobrazeni nazí a lze si u nich povšimnout detailní modelace prsních a břišních svalů. Amazonka oděna v krátkém chitónu a pláštíku se snaží zaútočit na Řeka. Za ní je pod vzpínajícím se koněm bezvládná Amazonka, která upadla 68 Ridgway, 2001, s Ridgway, 2001, s

49 na zem po hlavě. Má ohnutá záda a nepřirozeně vytočené bezvládné paže. Z toho jak je figura zachycena, lze usuzovat, že bojovnice je omráčená a na zem upadla následkem srážky s koněm, na kterém se zprava přiřítila Amazonka. Další z Amazonek, která sedí na koni směřujícím vlevo, má hlavu vyvrácenou dozadu, přičemž ji Řek tahá za vlasy (schéma č. 4). Pravou rukou se chytá jeho zápěstí ve snaze vymknout se sevření a druhou stále svírá otěže svého koně. Řek spočívá váhou těla na své levé noze a díky tomuto zapření pomocí své váhy se snaží strhnout bojovnici za vlasy z koně. Na kratší straně sarkofágu je znatelná převaha žen bojovnic nad jedním z Řeků. Vpravo nahý Řek, jen s chlamys sepnutým kolem krku, drží levou rukou za uzdu koně, který se proti němu snaží vzpínat. V druhé ruce svíral pravděpodobně meč, ten se však ani na jedné z kratších stran nedochoval. Amazonka jedoucí na koni je oděna do chitónu, na nohách má legíny a vysoké boty. Tato bojovnice se snaží z koně na Řeka zaútočit mečem. Pod koněm je mrtvá Amazonka (schéma č. 5). Úplně vlevo běží další Amazonka s úmyslem podpořit útok její soukmenovkyně. Novým prvkem je zde použití zvířecí kůže, zvláště orientálních druhů zvířat. Jako například sedla koní Amazonek, která byla pravděpodobně vyrobena z kůže pantera nebo jiné šelmy (viz. Obr. 45). Amazonky jsou charakterizovány jako Orientálky s frýgickou čapkou, oblečeny do chitónu s dlouhými rukávy a drobnými nařasenými záhyby. Na tomto exempláři všechny mají i úzké dlouhé kalhoty zasunuté do jezdeckých bot. 70 Kvalita zpracování jednotlivých detailů sochařského umění v případě tohoto díla je velmi zdařilá a je určitou předzvěstí toho, co bude následovat v pozdějším vývoji vyobrazení plastik. Jednotlivé detaily mužských těl zde nejsou z anatomického hlediska tak dokonalé jako je tomu v případě vlysu z Mausóleia, lze však říci, že propojení sarkofágu a již zmíněného vlysu je možné a u hrobky v Halikarnássu je myšlenka vyobrazení jednotlivých detailů dovedena k dokonalosti. 70 Ridgway, 2001, s

50 Asklépiův chrám v Epidauru Výstavba chrámu probíhala nejpravděpodobněji v letech BC. V západním štítu byla vyobrazena Trojská Amazonomachie a na východním Iliupersis, která pojednává o zničení Tróje poté, co Trojští přijali od Řeků dar v podobě dřevěného koně. Celý objekt chrámu mohl být brán jako určitý odkaz na athénský Parthenón a chrám Níké. Tento chrám byl jedním z nejmenších řeckých chrámů, zároveň však jedním z nejzdobenějších. Chrám měl zkrácenou formu v podobě šesti dórských sloupů na kratších stranách a jedenácti sloupů na stranách delších. Sochařská výzdoba obou štítů, byla bohatě polychromována a figury měly kovové doplňky. 71 Uvnitř chrámu se nacházela kultovní socha Asklépia, jak popisuje Pausániás ve svém díle Cesta po Řecku: Socha Asklépiova je o polovinu menší než Olympský Zeus a je zhotovena ze zlata a slonoviny; nápis hlásá, že tvůrcem byl parský Thrasymédés, syn Arignótův. 72 Thrasymédés měl být také autorem stropu a dveří do cely chrámu. Dalšími umělci podílejícími se na výzdobě chrámu měli být Hektoridas, který měl vytvořit oba štíty a Tímotheos, který vytvořil tři akrotéria nad jedním ze štítů. 73 Ze západního štítu, kde byla vyobrazena Amazonomachie, se zachovala ústřední skupina Penthesiley. V centru výjevu se nacházela Penthesilea sedící na vzpínajícím se koni. Pod ní klečí raněný Řek; podle nahnutí dopředu je zřejmé, že už na něj Amazonka zaútočila. Další z Řeků, který je zobrazen za ním a před Amazonkou, se jen zřejmě snažil ochránit svého spolubojovníka (viz Obr. 46.). 74 Všechny tři figury tak společně tvoří schéma č. 2. Řekové byli vyobrazeni nazí, jediný jejich oděv tvořil plášť omotaný kolem ruky či sepnutý u krku. Amazonky byly oděny v chitónu. Podle rekonstrukce (viz Obr. 47.) směřovala celá kompozice štítu z obou stran do středu, stejně jako tomu je u vyobrazení na delší straně Vídeňského sarkofágu. Celá kompozice se nezachovala, její styl i dynamika odpovídá slohu vlysu na o něco mladším Mausóleiu. Protože se jedná o volnou kompozici, je vynikajícím dokladem rozvinutí dynamického námětu do architektonicky vymezeného, přesto volného prostoru. Uvedené fragmenty soch z tympanonu jsou dnes k vidění v Národním Archeologickém muzeu v Aténách. 71 Rolley, 1999, s. 203nn; Ridgway, 1997, s. 34nn. 72 Pausaniás, Cesta po Řecku I, kniha II, kapitola 27 (1973, s. 180). 73 Rolley, 1999, s. 203nn; Ridgway, 1997, s. 36n. 74 Rolley, 1999, s. 203nn; Ridgway, 1997, s

51 Chrám Apollóna Sosiovského Tento chrám postavený v Římě v roce 431 př. n. l. byl pojmenován Apollo Medicus. Při invazi Galů a následném dobytí Říma roku 387 př. n. l. byl chrám zničen a roku 353 př. n. l. znovu obnoven. Svůj přídomek Sosianus dostává až po muži, který roku 30 př. n. l. vydal rozkaz chrám přestavět a celá přestavba byla dokončena až v roce 25 př. n. l. Tímto mužem byl Gaius Sosius. Chrám byl hexastylní pseudoperipteros, a sloupy chrámů byly zakončeny korintskými hlavicemi. Právě pozůstatky chrámu v podobě tří dochovaných sloupů i s korintskými hlavicemi a zdobeného vlysu můžeme dnes spatřit u Marcellova divadla v Římě. V tympanonu chrámu byl výjev Amazonomachie a dnešní rekonstrukci znázorňující, jak snad mohl výjev vypadat, nalezneme v Kapitolském muzeu. Fragmenty, které se dochovaly, líčily souboj Amazonek proti Héraklovi a jeho výpravě, v níž se snažil splnit svůj devátý úkol, tedy získat Hippolytin pás. Uprostřed výjevu (viz Obr. 48) stála frontálně Athéna, vpravo od ní Niké, která věncem zdobila Thésea, který se věnoval souboji s Amazonkou jedoucí na koni. Théseus, jediná nejvíce dochovaná figura, má přes nohu přehozený kus látky, který mu spočívá až na zem (viz Obr. 49). Právě na provedení draperie můžeme pozorovat jednoduchost záhybů a jakousi strohost v provedení oproti propracovanějším oděvům nacházejících se na vlysu z Mausóleia v Halikarnássu. Kompozice vykazuje některé znaky vázanosti přísného slohu. Dokládá předstupeň pozdější dynamiky pojetí v dalších fázích řecké klasiky. U celkového vyobrazení je vidět velká linearita, přičemž autor se pravděpodobně inspiroval sochařským uměním Parthenónu. 75 Fronton je sice fragmentárním, ale vzácným dokladem originální řecké kompozice s námětem Amazonomachie, který vznikl před polovinou 5. století a byl do Říma přemístěn jako doklad římské dobyvačnosti na poli umění. Tento tympanon byl původně umístěn na Apollónově chrámu v Eretrii Rolley, 1999, s. 177n. 76 Boardman, 1985, s

52 Závěr Jednotlivé kompozice byly pro řecké umělce něčím, jako je pro chirurga znalost anatomie lidského těla. Sochaři rádi používali již dané a staletími ověřené znalosti, pohybová schémata a aplikovali je do svých děl jako vizuální představy, formované zkušeností i vlastním tvůrčím přínosem. Obdobné kompozice pomáhaly i divákům správně rozeznat a identifikovat jednotlivé kompozice a postavy protagonistů znázorněných motivů. Již zmíněných, mnou vybraných sedm nejčastějších kompozic, které i laik dokáže po chvíli pozorování vidět a navzájem od sebe rozeznat, se vyskytuje po celou dobu vývoje Amazonomachie jak v řeckém monumentálním umění, tak i na jiných památkách (viz Vídeňský sarkofág). Některé jsou časté jako schéma č. 2 (Kompozice do kosočtverce ) a schéma č. 4 (Bojovník držící soupeře za chochol přilby, případně za vlasy), jiné se objevují později a stávají se nakonec velmi oblíbeným tématem jako je schéma č. 6 (Bojovník strhávající za vlasy Amazonku z koně), některé se objevují spíše sporadicky (schéma č. 3). Schéma č. 3 (Postava klečícího bojovníka) se z počátku jevilo jako nejčastěji používané kompoziční schéma, ale nakonec byl opak pravdou. Pro připomenutí, schéma č. 3 bylo vyobrazení klečícího bojovníka v okamžiku, kdy útočí proti svému nepříteli, nejčastější zbraní mu bylo kopí. Jak se tedy dalo zjistit tato kompozice při prozkoumávání vyobrazení na vázách v publikaci LIMC se objevovala s železnou pravidelností a tak se na počátku jevilo, že tomu tak bude i v případě vyobrazení na metópach a vlysech. Nakonec se však postupně toto vyobrazení z povědomí vytrácí. Pravdou je, že postavy klečících bojovníků se objevují, ale pro zařazení do tohoto schématu jim chybí důležitý prvek, a tím je útok na protivníka. Některé kompozice by se daly označit jako nové či ojedinělé. Ojedinělou kompozicí je motiv tzv. splašeného koně nacházející se na desce vlysu BM9 z Masóleia v Halikarnássu (viz Obr. 37.). Novou kompozicí je bojovník padající k zemi, kdy jeho pád je pravděpodobně způsobený následkem srážky s koněm (viz vyobrazení na delší straně vídeňského sarkofágu). Nové je také vyobrazení Amazonek padajících z koní s jednou nohou stalé zaklíněnou v třmenech, zvláště pozorovatelné později na helenistických sarkofázích a v podání Galatomachie. Ikonografie některých dramatických momentů, jaké rozvinula Amazonomachie, se rovněž uplatnilo v následném vývoji a nových tématech, např. v helénistických Galatomachiích. To, co je u klasické Amazonomachie naznačeno např. trochu zvláštně padající bojovnice, nebo stahované z koně pozpátku, je pak v helénistických 52

53 a římských motivech Amazonomachií a Galatomachií dovedeno do velmi elegantních a efektních póz, natolik oblíbených, že se rovněž poměrně často opakují. Ve své podstatě se dá říct, že existoval určitý soubor motivů, víceméně se opakujících typů pro bitevní scenérii. Zvláštností motivu Amazonomachie je právě sepětí Amazonek s koňmi. To dávalo umělcům možnost vyjádřit dramatičnost jevu, variabilitu jednotlivých motivů i v tomto ohledu. Útok z koňského hřbetu samozřejmě Amazonkám dodával převahu. Přesto i za těchto podmínek hledali umělci způsoby, jak vyjádřit superioritu Řeků, kteří se nakonec stanou vítězi. Přes specifiku, kterou jsem sledoval, nelze říci, že konflikty, bojové scény jsou v řeckém umění omezeny jen na Amazonomachii. Obdobné kompozice boje skupin dvou nebo více jednotlivců lze vysledovat i v dalších podobných námětech, jež ve své nadčasové orientaci evokovalo řecké umění. Dále lze pozorovat postupný vývoj sochařského umění. Ztvárnění jednotlivých figur a koní je postupem času lépe zpracováno. Také oblečení a draperie jsou modelovány s větší precizností, kdy je zjevný rozdíl mezi drapériemi z chrámu Apollóna v Bassai a Mausóleia v Halikarnássu. Také se postupem času začíná objevovat větší modelace postav a také vlys je více prostorově výrazný. Z lineárního zobrazení jsou více zřejmé reálné prostorové kompozice, do nichž umělci měli zasazenu jakoby skutečnou představu, kterou se snažili realizovat v reliéfu. Už u chrámu Apollóna v Bassai si lze povšimnout počátku více úrovní, ve kterých se nacházejí jednotlivé postavy. Tento aspekt je dále prohlubován a velmi dobře je propracovaný například na vídeňském sarkofágu. Na kratší straně (viz. Obr. 45) je velmi zřetelně vidět kdy Amazonka, která přibíhá na scénu z leva, se pokouší předběhnout svou spolubojovnici jedoucí na koni zprava. Bojovnice jedoucí na koni je znázorněna ve středové rovině směřující k bojovníkovi, který je umístěn tak, že se nachází až za koněm. Celý výjev se tak zleva, od přibíhající Amazonky, doprava ke stojícímu Řekovi zešikmuje. Přibíhající Amazonka nejvíce vyčnívá do vnějšího prostoru a nejvíce je od diváka vzdálen Řek. Na čelní delší straně sarkofágu je tento jev ještě výraznější. Vlevo kde je dvojice Řek proti Amazonce, která proti němu útočí ze sedla svého koně, je jasně pozorovatelné, že Řek stojí vpředu a Amazonka je vyobrazená o úroveň níž. Nejlépe je tento fakt vidět v detailu (viz Obr. 50.), kde je zachycena Řekova levá noha a ocas koně, který je vyobrazen až za bojovníkovou nohou. Toto prostorové vyjádření lze pozorovat na celé čelní straně sarkofágu i na deskách části vlysu z Mausóleia v Halikarnássu. Například deska BM8 (viz Obr. 36.), kde jsou vyobrazeny dvě dvojice bojovníků ve vzájemném duelu. Amazonka z první dvojice je 53

54 vyobrazena blíže k nám a za její levou nohou se nachází pravá noha Řeka, který se sklání nad ležící Amazonkou. Řek je zachycen až za Amazonkou a ta leží blíže k divákovi. Díky tomuto aspektu se výtvarná řeč a výrazovost prohlubuje a je také důkazem, že umělci dbali na vidění prostorovosti, i když se jednalo převážně o vyjádření v ploše. V podstatě se umělci snažili v ploše vyjádřit prostorově charakteristiky harmonický obraz vhodný pro diváka. Na závěr lze říct, že na vybraných monumentálních dílech lze pozorovat postupný vývoj jak sochařského umění, tak i použití kompozičních prvků a jejich provedení, které se opakuje. Nicméně díky tomu, že díla nejsou provedena jedním autorem a jsou stále po umělecké stránce vylepšována, se figury stávají realističtější a jednotlivé kompozice nabírají na dramatičnosti a kredibilitě. 54

55 Resumé Thesis deals with iconographical evolution of Amazonomachy in Greek monumental art. At the beginning is description of Amazonomachy found in myths. This fight is mentioned in stories of three mythical heroes: Heracles, Theseus and Achilles who encountered Amazons in Troy. This topic is first documented in vase painting. Based on vase paintings collected in Lexicon iconographicum mythologiae classicae were chosen seven most common compositions. Subsequently, these compositions are searched in the monumental arts, specifically metopes of the Parthenon and friezes on the Temple of Apollo at Bassae and Mausoleum at Halicarnassus. Part of this work is the description of the figures and their implementation on these monuments. Addition to the painting and relief topics of monumental art there are other monuments, which include the same theme - the Fugger sarcophagus, the Temple of Asclepius Epidaurus and the Temple of Apollo Sosianus. Here it can again be seen that Amazonomachy was a favorite theme of ancient artists. Sculptors liked to use already proven and by centuries tested knowledge, movement patterns and applied them to their works. Repeated compositions also helped the audience to better identify what the used motive is and who is the depicted hero. By way of investigation, it was found that certain compositions are repeated more often than others. Furthermore, a gradual development of sculptural art can be tracked. Rendering of individual figures and horses are treated better over time, too. Also clothes and draperies are modeled with greater precision. Parthenon sculpture art is simple and details of each character are less sophisticated than on the frieze of the Temple of Apollo at Bassae. Here the figures are robust, but shaping of the muscles on the body is more detailed. Also draperies are elaborated with greater care. Highest sophistication of details is the frieze from Mausoleum at Halicarnassus. In conclusion it can be said that on the selected monumental works we can see a gradual development of sculpture and the use of compositional elements and their implementation, which is repeated. 55

56 Použitá literatura a prameny Prameny Homér. Ílias. Praha: Odeon, Pausaniás. Cesta po Řecku II. Praha: Svoboda, Plinius Starší. Kapitoly o přírodě. Praha: Svoboda, C. Plini Secundi. Naturalis Historiae. Edidit Carolus Mayhoff. Lipsiae, Vitruvius. Deset knih o architektuře. Praha: Arista, Baset, Monografie Appelt, H. Die Amazonen: Töchter von Liebe und Krieg. Stuttgart: Theiss, Boardman, J. Greek Sculpture: The Classical Period. London: Thames and Hudson, Boardman, J. Greek Sculpture: The Late Classical Period. London: Thames and Hudson, Brommer, F. Die Parthenon-Skulpturen: Metopen, Fries, Giebel, Kultbild. Mainz am Rhein: Philipp von Zabern, Cook, B. F. Relief sculpture of the Mausoleum at Halicarnassus. Oxford University Press, Cooper, Fr. The Temple of Apollo Bassitas I. The Architecture. Princeton N. J.: American School of Classical Studies at Athens, Frel, J. Klasické řecké sochařství. Praha: Orbis, Graves, R. Řecké mýty I a II. Praha: Odeon, Jenkins, I. The Mausolea of Halicarnuss. In Exploring ancient sculpture: essays in honour of Geoffray Waywell. Edited by Macfarlane F., Morgan C. London: Institute of Classical Studies, School of Advanced Study, University of London, Knell, H. Mythos und Polis. Darmstadt: Wiss. Buchges., Madigan, B. Ch. The Temple of Apollo Bassitas. Volume II, The sculpture. Princeton, N. J.: American School of Classical Studies at Athens, Ridgway, B. S. Fourth-century styles in Greek Sculpture. Madison: University of Wisconsin Press,

57 Ridgway, B. S. Hellenistic Sculpture I, The Style sof ca B.C. Madison: University of Wisconsin Press, Rolley, C. La sculpture grecque 2, La période classique. Paris: Picard, Willis, R. Mytologie světa. Praha: Slovart, Encyklopedie Ackerman, H. Ch., Gisler, J.-R. Lexicon iconographicum mythologiae classicae (LIMC) I, Ara-Aphlad. Zürich: Artemis, Křížek, L., Čech, Z. J. K. Encyklopedie zbraní a zbroje. Praha: Libri, Svoboda, L. et al. Encyklopedie Antiky. Praha: Academia, Časopisecké studie Harrison, E. B. Composition of the Amazonomachy on the Shield of Athena Parthenos. Hesperia: The Journal of the American School of Classical Studies at Athens, 1966, Vol. 35, No. 2, pp Hoepfner, W. Zum Mausolleion von Halikarnassos. AA, 1996, Vol. 1, pp Kelly, N. The Archaic Temple of Apollo at Bassai: Correspondences to the Classical Temple. Hesperia: The Journal of the American School of Classical Studies at Athens, 1995, Vol. 64, No. 2, pp Internetové zdroje Perseus Digital Library [online]. [cit ]. Plutarch. Pericles. Bernadotte Perrin, Ed. Dostupné z: 3A Perseus Digital Library [online]. [cit ]. A dictionary of Greek and Roman biografy and mythology. William Smith, Ed. Dostupné z: alphabetic+letter%3da%3aentry+group%3d1%3aentry%3dabaeus-bio-1. 57

58 Seznam obrazové přílohy Obr. 1. Postava klečícího bojovníka. Timiadés, černofigurový dinos, př. n. l. Obr. 2. Postava klečícího bojovníka. Aison, červenofigurový lekythos, 420 př. n. l. Obr. 3. Kompozice do písmene V. Autor neznámý, černofigurová hydrie, 530 př. n. l. Obr. 4. Kompozice do kosočtverce. Skupina Médey, černofigurová amfora, 520 př. n. l. Obr. 5. Postava klečícího bojovníka. Léagrova skupina, černofigurová hydrie, př. n. l. Obr. 6. Bojovník držící soupeře za chochol přílby. Antimenés, černofigurový kalpis, 500 př. n. l. Obr. 7. Mrtvý nebo umírající bojovník. Syleus, červenofigurový stamnos, 480 př. n. l. Obr. 8. Mrtvý nebo umírající bojovník. Exekiás, černofigurová amfora, př. n. l. Obr. 9. Bojovník strhávající Amazonku z koně. Lykurgos, červenofigurová amfora, 4. století př. n. l. Obr. 10. Bojovník odnášející tělo padlého bojovníka. Malíř úlitby, červenofigurový kratér, 350 př. n. l. Obr. 11. Rekonstrukce dvanácti metop s Amazonomachií z Parthenonu. Obr. 12. Metópa z parthenonské Kentauromachie. Obr. 13. Rekonstrukce štítu Athény Parthenos podle F. Brommera. Obr. 14. Rekonstrukce štítu Athény Parthenos podle E. B. Harrison. Obr. 15. Deska BM 538, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 16. Deska BM 532, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 17. Deska BM 537, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 18. Deska BM 539, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 19. Deska BM 536, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 20. Deska BM 533, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 21. Deska BM 534, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 22. Deska BM 531, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 23. Deska BM 542, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 24. Deska BM 541, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 25. Deska BM 540, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 26. Deska BM 535, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 27. Rekonstrukce Mausóleia podle G. Waywella a K. Jeppesena. Obr. 28. Deska BM1/S.1006, Mausóleion v Halikarnássu. 58

59 Obr. 29. Deska BM2/S.1009, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 30. Deska BM3/S.1007, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 31. Deska BM4/S.1008, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 32. Deska BM4/S.1010, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 33. Deska BM5/S.1011, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 34. Deska BM6/S.1012, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 35. Deska BM7/S.1013, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 36. Deska BM8/S.1014, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 37. Deska BM9/S.1015, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 38. Deska BM10/S.1016, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 39. Deska BM11/S.1017, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 40. Deska BM12/S.1018, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 41. Deska BM13/S.1019, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 42. Deska BM14/S.1020, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 43. Deska BM15/S.1021, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 44. Dvě dlouhé strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. Obr. 45. Dvě kratší strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. Obr. 46. Dochované fragmenty ze západního štítu Asklépiova chrámu v Epidauru. Obr. 47. Rekonstrukce západního štítu Asklépiova chrámu v Epidauru. Obr. 48. Rekonstrukce tympanonu chrámu Apollóna Sosiovského. Obr. 49. Théseus z tympanonu chrámu Apollóna Sosiovského. Obr. 50. Detail na překrývání figur (ocas koně a noha bojovníka) z delší strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. 59

60 Obrazová příloha Obr. 1. Postava klečícího bojovníka. Timiadés, černofigurový dinos, př. n. l. Obr. 2. Postava klečícího bojovníka. Aison, červenofigurový lekythos, 420 př. n. l. 60

61 Obr. 13. Rekonstrukce štítu Athény Parthenos podle F. Brommera. Obr. 14. Rekonstrukce štítu Athény Parthenos podle E. B. Harrison. 61

62 Obr. 15. Deska BM 538, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 16. Deska BM 532, chrám Apollóna v Bassai. 62

63 Obr. 17. Deska BM 537, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 18. Deska BM 539, chrám Apollóna v Bassai. 63

64 Obr. 19. Deska BM 536, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 20. Deska BM 533, chrám Apollóna v Bassai. 64

65 Obr. 21. Deska BM 534, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 22. Deska BM 531, chrám Apollóna v Bassai. 65

66 Obr. 23. Deska BM 542, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 24. Deska BM 541, chrám Apollóna v Bassai. 66

67 Obr. 25. Deska BM 540, chrám Apollóna v Bassai. Obr. 26. Deska BM 535, chrám Apollóna v Bassai. 67

68 Obr. 27. Rekonstrukce Mausóleia podle G. Waywella a K. Jeppesena. Obr. 28. Deska BM1/S.1006, Mausóleion v Halikarnássu. 68

69 Obr. 29. Deska BM2/S.1009, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 30. Deska BM3/S.1007, Mausóleion v Halikarnássu. 69

70 Obr. 31. Deska BM4/S.1008, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 32. Deska BM4/S.1010, Mausóleion v Halikarnássu. 70

71 Obr. 33. Deska BM5/S.1011, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 34. Deska BM6/S.1012, Mausóleion v Halikarnássu. 71

72 Obr. 35. Deska BM7/S.1013, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 36. Deska BM8/S.1014, Mausóleion v Halikarnássu. 72

73 Obr. 37. Deska BM9/S.1015, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 38. Deska BM10/S.1016, Mausóleion v Halikarnássu. 73

74 Obr. 39. Deska BM11/S.1017, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 40. Deska BM12/S.1018, Mausóleion v Halikarnássu. 74

75 Obr. 41. Deska BM13/S.1019, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 42. Deska BM14/S.1020, Mausóleion v Halikarnássu. Obr. 43. Deska BM15/S.1021, Mausóleion v Halikarnássu. 75

76 Obr. 44. Dvě dlouhé strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. Obr. 45. Dvě kratší strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. 76

77 Obr. 46. Dochované fragmenty ze západního štítu Asklépiova chrámu v Epidauru. Obr. 47. Rekonstrukce západního štítu Asklépiova chrámu v Epidauru. Obr. 48. Rekonstrukce tympanonu chrámu Apollóna Sosiovského. 77

78 Obr. 49. Théseus z tympanonu chrámu Apollóna Sosiovského. Obr. 50. Detail na překrývání figur (ocas koně a noha bojovníka) z delší strany tzv. Fuggerovského sarkofágu. 78