Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat. Odznaky u koní. Seminární práce
|
|
- Martina Černá
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Odznaky u koní Seminární práce Vypracovala: Lucie Svobodová Brno 2010
2 Obsah 1. ÚVOD A CÍL Polygenní znak a jeho dědičnost Odznaky u koní Vznik bílých odznaků Genetické pozadí a vliv prostředí Vliv barvy srsti a pohlaví na odznaky Odhady heritability h² Heritabilita odznaků hlavy Heritabilita odznaků končetin Studie odznaků končetin Závěr Přílohy Seznam použité literatury
3 1. Úvod a cíl Bílé odznaky na hlavě a končetinách jsou typické prominentní charakteristiky domestikovaných zvířat. Přítomnost odznaků u domácích koní (Equus caballus) je jedním z viditelných znaků, které je odlišují od jejich divokých předků (Equus Prewalski). Odznaky jsou tedy běžné u většiny domestikovaných koní a jsou i cenným nástrojem pro jejich identifikaci, kdy pro registraci některých plemen (quarter horse) je omezená velikost vyskytujících se odznaků na hlavě i na končetinách a u některých již došlo k úplné druhotné selekci pro tyto odznaky (fríský kůň, clevelandský hnědák). Bílé odznaky jsou tedy celkově ovlivněny jak genetickými tak negenetickými faktory, kdy se na tvorbě těchto znaků podílí modifikující se geny s malým účinkem tzv. polygeny. V této práci bych se tedy chtěla zaměřit na problematiku tohoto kvantitativního znaku a pomocí vědeckých prací a nahromaděných informací si tuto problematiku objasnit a dopracovat se k hodnotným závěrům. 3
4 2. Polygenní znak a jeho dědičnost Většina vlastností je ovlivněna více jak jedním genem. Dobrým příkladem jak může být užitečné rozebrání fenotypu na jednotlivé komponenty je barva srsti, kde umíme dobře rozpoznat přítomnost jednotlivých alel zúčastněných genů. Některé znaky však neumíme tak snadno na jednotlivé části ze samotného fenotypu rozdělit. Konformace některých vlastností je tedy příkladem několika genových interakcí, jejichž komponenty jsou neznámé jak do počtu zúčastněných genů i počtu alel těchto genů. Celkový fenotyp může být vytvářen aditivními účinky genů na několika lokusech a také může být typicky ovlivněn složkami životního prostředí. Polygenní znak bude mít tedy vyšší frekvenci mezi příbuznými jedinci na rozdíl od nepříbuzných. Tyto znaky s aditivním účinkem mohou vytvářet nepřetržitý rozsah variací, typicky odstupňovaných od středních hodnot po extrémní podle vlivu prostředí. Pro vyhodnocování těchto vlastností využíváme počítačových základů pro matematické analýzy obsahující genetické modely pro kvantitativní znaky a pro identifikaci elitních chovných zvířat na základě vlastních záznamů o produkci, o potomcích a blízkých příbuzných. Genetické analýzy polygenních znaků se zatím ukázaly být užitečné v chovu koní, tak jako v živočišné výrobě hospodářských zvířat. Hledání DNA genetických markrů u koní je nyní aktuální téma v oblasti výzkumu projektu Severa laboratoří po celém světě a může eventuelně pomoci s genetickou analýzou důležitých vlastností u koní jako je výkonnost (Bowling, 1996). Polygenní dědičnost je tedy ovlivněna negenetickými faktory typicky zahrnující interakce několika mnoha genů, z nichž každý má malý vliv. Jako jeden z hlavních ukazatelů dědičnosti kvantitativních znaků nám slouží heritabilita/dědivost, která nám poskytuje informaci o výši rozdílnosti znaku díky genetickým vlivům. Dědivost nám tedy ukazuje jak moc jsou důležité komponenty životního prostředí v poměru s genetickými účinky na proměnu znaku. Hodnoty dědivosti nabývají hodnot v rozsahu od 0 do 1 a získáváme je pro různá plemena i populace. Čím je hodnota vyšší, tím je větší přesnost genetických předpovědí na odhadu fenotypu daného zvířete (Bowling, 1996). 3. Odznaky u koní Typické odznaky u koní jsou charakteristické projevem bílé srsti na nepigmentované růžové kůži s variabilní asymetrickou strukturou (tzv. partiální albinismus), na rozdíl od pravidelných bílých vzorů u divokých druhů zvířat. Ve studii lišek chovaných pro kožešiny sovětský genetik Belyaev (1979) objevil spontánně se vyskytující bílé odznaky v selektovaných (pro tzv. domácí chování) chovných liniích. Tyto experimenty ukázaly, že odznaky mohou být fyziologicky spojeny s vlastnostmi, které odlišují zdomestikované jedince od volně žijících populací. Odznaky mají tedy dnes hlavní funkci v identifikaci jedinců, kdy se popisují vždy topograficky (t.j. podle umístění). Předpověď rozsahu a rozmístění odznaků u nenarozených hříbat však zůstává obtížná, kvůli vlivu vnějšího prostředí a dalších neznámých faktorů. V dřívějších stoletích však byla odznakům věnována velká pozornost z hlediska tvorby různých pověr ve vztahu s charakterem koní při jejich koupi a výběru (Bílek a kol., 1957). Takovéto vztahy určitých vlastností s odznaky však nebyly vědecky podloženy (Stachurska et al., 2007). 4
5 3.1. Vznik bílých odznaků Pigmenty jsou vyráběny specializovanými buňkami tzv. melanocyty odvozenými z melanoblastů. Tyto buňky vznikají během embryonálního vývoje z neurální lišty a migrují do okolí (Seidel and Elsden, 1987) (Thiruvenkadan, 2008). Nedostatek pigmentace může být tedy způsoben selháním migrace melanocytu, jeho inhibicí či celkovým selháním jeho produkce. Pro odznaky na hlavě a na končetinách u koní je pravděpodobné, že v těchto oblastech došlo k selhání migrace melanocytů a ke vzniku definované bílé srsti s růžovou kůží. Některé bílé odznaky se však projevují i bez podkladu růžové kůže, ale tyto plochy se vyskytují pouze jako malé nebo úzké oblasti na hlavě a končetinách a jako okrajové oblasti u větších skvrn. Tmavá kůže pod těmito odznaky je pravděpodobně důsledkem omezené migrace melanocytů z přilehlých pigmentovaných oblastí, kdy se tyto buňky později přemisťují a nemusí již proniknout strukturou chlupu tak, aby tato celá oblast zůstala pigmentovaná. Ze studií na myších je pravděpodobné, že odznaky u koní by mohly být způsobeny genetickou variabilitou na homologním genu pro strakatost (zapojeny jsou však určitě i jiné geny). U myší jsou znaky na nohách, hlavě, ocasu a na těle způsobeny homozygotně recesivní sestavou alel pro strakatost. Odznaky se však mohou vyskytnout i u heterozygotů v závislosti na přítomnosti alel na jiných lokusech pro odznaky. Genetická analýza strakatých koní je však velmi složitá, protože vzniklý strakatý kůň může zdědit tyto odznaky buď jako dominantní nebo jako recesivní znak, v závislosti na genetickém pozadí. Rozmístění a velikost odznaků je také pravděpodobně v interakci s těmito vzory tobiano, overo a leopard komplex a na základě těchto interakcí by se mohlo zahrnovat i rozšíření bílých odznaků, jakož i potlačování jim odpovídajících barev (Bowling, 1996) Genetické pozadí a vliv prostředí Žádní dva koně s jakýmikoli bílými odznaky nemají stejné vzory. Tato známá rozmanitost odznaků nám tedy odráží i velkou rozmanitost alel a negenetických vlivů působící na migraci melanocytů. Pro jakoukoli analýzu znaku s genetickou variancí je důležité rozumět vlivu prostředí na výslednou podobu znaku, měli by jsme tedy znát, že některé bílé odznaky mohou vzniknout destrukcí melanocytů v lokalizovaných oblastech jako následek úrazu bez genetického přičinění (tzv. získané odznaky). Klíčem k zahrnutí negenetických vlivů je asymetrie odznaků na končetinách. Všechny čtyři nohy u jednotlivých koní mají přesně stejnou genetickou výbavu, ale i přesto může být jedna končetina bez odznaků, jiná se spěnkou či s vysoko bílou končetinou, je to tedy nekonečné množství různých kombinací. Pro klasický genetický výzkum, který se snaží pochopit vliv prostředí je výhodné využívat k pozorování jednovaječná dvojčata. Však vzhledem k tomu, že výskyt jednovaječných dvojčat je tak vzácný je jednodušší samotné embryo získat od vhodné dárkyně a v laboratoři pomocí štěpení embrya na přibližně stejné poloviny je následně implantovat do různých klisen/nositelek. Po následném narození dvojčat lze pozorovat stejné pohlaví i barvu, ale totožnost bílých odznaků nemůže být potvrzena. Allen a Pahen (1984) z takového pozorování popsali hříbě následně: Jedno hříbě mělo ponožky na všech čtyřech nohách a druhé hříbě mělo ponožky pouze na levé přední a zadní noze. Negenetické komponenty, které ovlivnily variabilní projev znaky nebyly zjištěny, ale přesto výzkum dramaticky ilustruje, že jakékoli úvahy o genetice odznaků musí zahrnovat pochopení, že ne všechny pozorované rozdíly mezi jedinci se zakládají v genech (Bowling, 1996). 5
6 3.3. Vliv barvy srsti a pohlaví na odznaky Woolf (1990) ve svých studiích zahrnul do svých pozorováni odznaků končetin i vliv pohlaví a základní barvy. Zjistil, že počet oblastí na hlavě s bílou srstí souvisí s počtem odznaků na končetinách, což nám ukazuje, že jsou založeny stejným genetickým mechanismem a jsou tedy ve vzájemné korelaci. Jeho údaje potvrdily také vliv barvy na projev odznaku (ryzáci mají více odznaků jak hnědáci či vraníci) a na vliv pohlaví (samci mají širší bílé odznaku, než samice) (Dreux, 1966). Větší rozsah bílých odznaků je tedy celkově ovlivněn komplexem faktorů, včetně pohlaví, polygenního systému znaku, E lokusu a negenetických faktorů (Bowling, 1996). Woolf (1991) díky všem svým studiím ukázal, jak by se mohl sestavit chovný program, kde by jsme vybrali určité jedince s ohledem na požadovanou velikost odznaků a po určitě selekci by jsme se mohli dopracovat k očekávaným výsledkům produkce hříbat s žádaným výskytem rozsáhlých odznaků či jedinců bez odznaků (Bowling, 1996). 4. Odhady heritability h² V následujících kapitolách uvádím studie Charlese M. Woolfa, který se snažil jako jediný o odhad dědivosti a bližšího pochopení zákonitostí dědičnosti bílých odznaků jak na hlavě i končetinách. V českém časopise Náš chov z roku 1999 také publikuje náš hipolog Ing. Václav Jakubec odhady heritability, ale nikde neuvádí, kde ke stanoveným údajům přišel Heritabilita odznaků hlavy Woolf (1989) analyzoval dědivost odznaků na hlavě u arabských koní. Jako základní soubor vybral 22 otců s alespoň 100 hříbaty a získal celkem 7343 odlišných hříbat obou pohlaví a porovnával varianty odznaků. Nejdříve rozdělil hlavu koně na 5 oblastí(star, strip, snip, upper lip, lower lip), kdy nezvažoval výši malých vlivů aditivních účinků a nenašel žádné důkazy, že by každá část hlavy byla řízena jedním genem. Zjistil tedy, že odznaky na hlavě jsou kontrolované polygenním působením genů. Dědivost odznaků odhadl na 0,69 (h² = 0,54 (Jakubec, 1999)) vlivu genetické diference. Woolf také sestavil statistický profil předpokládaných odznaků u hříbat z konkrétního páření kde byly získány tyto variace př.: 66% hříbat z rodičů bez odznaků také neměli bílá místa u 25 % se vyskytovala hvězda a 9% mělo větší odznaky, než hvězda. U rodičů s bílými odznaky na hlavě ve všech 5 oblastech bylo 54% hříbat podobně označeno jako rodiče a 46% mělo méně bílých oblastí na hlavě, než rodiče. Nelze však předpokládat, že tento odhad heritability u arabských koní platí pro všechna plemena, proto takovéto poodobné studie jsou potřebné i u dalších plemen jako je quarter horse a morgan, kteří musí splňovat v souladu s předpisy plemenné knihy omezující registraci koní s odznaky převyšujícími definované hranice (Bowling, 1996) Heritabilita odznaků končetin Woolf (1990) stanovil, že i bílé odznaky na končetinách jsou evidentně záležitostí polygenní dědičnosti a náhodné výsledky jsou také ovlivněny kvantitativním vyjádřením těchto znaků, kdy regresní analýzy hříbat naznačují, že asi dvě třetiny fenotypové variability můžeme přičíst genetickým rozdílům. Odhad heritability pro bílé odznaky na končetinách stanovil na 0,68 (přední končetiny h²= 0,33 a zadní končetiny h²= 0,40)a dále zvážil průměr odznaků končetin a hlavy a získal heritabilitu 0,77 (Bowling, 1996). 6
7 4.2.1 Studie odznaků končetin Woolf (1990) pozoroval v průměru u arabských plnokrevníků hnědé barvy více odznaků na zadních končetinách, než na předních ( tzv. předozadní asymetrie) a častější výskyt odznaků na levých končetinách, než na pravých (tzv.směrová asymetrie). Woolf chtěl zjistit zda existuje genetická variance pro tyto typy asymetrie. Studoval hříbata hnědého zbarvení, jenž byly rozdílní pro vybrané směry asymetrie. Při studii kvantitativních změn hnědých hříbat byly v určeném směru pozorovány statisticky významné odchylky. Odstraněny byly také zvýhodněné směry levopravých jedinců. Však pouze dva ze šesti pozorovaných odchylek byly statisticky významné při použití testu významnosti. Tyto diferenciální odpovědi se odráží ve velikosti odhadů heritability. Na základě celkových výsledků můžeme dojít k závěru, že oba typy asymetrie mají stejný genetický základ, ale i tak je genetická variance mnohem větší u předozadní asymetrie, než u směrové asymetrie. Bílé znaky tohoto typu asymetrií vyplívají z nedostatku melanocytu ve vlasové struktuře a v kůži (Silvers, 1979, Seidel & Elsden, 1987). U savců se melanocyt zakládá již v neurální liště z prvotního melanoblastu (Mintz, 1974). Ostrá hranice páteře v neurální liště odděluje do určitých oblastí prvotní melanoblast, jenž se dále migrací a klonální proliferací vyskytuje samostatně na každé straně embrya (Mintz, 1967). Rawles (1947) ukázal, že u myší je melanoblast přítomný téměř ve všech oblastí integumenta odkud dále migrují směrem k cílovým oblastem na distálních částech těla. Kompletní migrace a klonální proliferace melanoblastu v mesodermu zajišťuje plný počet melanocytů, což vede ke zcela pigmentovaným oblastem končetin. Přestože nám chybí vědecká potvrzení, je logické předpokládat, že bílé odznaky vyplívají z nedostatku melanoblastu v distálních končetinách během zárodečného vývoje. Náhodné vlivy, které ovlivňují migraci melanoblastu způsobují diference kvantitativních vyjádření společným všem odznakům (Woolf, 1995). Odlišné odznaky u koní se vyskytují jen díky náhodným vlivům prostředí. Z hlediska morfologie můžeme tyto diference rozčlenit z hlediska asymetrie, která může být definována jako náhodná odchylka od bilaterální asymetrie (směrová/levopravá asymetrie, předozadní asymetrie) (Levin et al. 1995, Palmer 1995, Valen, 1962). U koní domácích (Equus caballus) jsou v průměru rozsáhlejší bílé odznaky na zadních končetinách a obecně u levých končetin více jak u pravých (Dreux, 1966, Woolf, 1990). Odhad heritability u anteroposteriorní/předozadní a směrové asymetrie byl získán s použitím fenotypových rozdílů odznaků na končetinách rodičů a jejich hříbat. Společné značení bílých odznaků u arabských koní bylo definováno takto: 1-coronet/korunka bílá, 2- pastern/spěnka bílá, 3-fetlock/ do půl holeně bílá, 4-sock/ holeň bílá, 5-stocking/vysoko bílá u pozorovaných arabských koní jsou uznávány tyto zbarvení: bay/ hnědák, black/vraník, chestnut/ryzák, grey/bělouš a roan/nevybělující bělouš (Woolf&Swafford, 1988). Pro účel odhadu heritability byli pozorováni však jen jedinci se hnědým zbarvením. Ryzáci byli pro výzkum vyloučeni z důvodu interakce s polygenními znaky za vzniku rozsáhlých bílých vzorů na končetinách a kvůli absenci směrové asymetrie. Vraník a nevybělující bělouš byli vyřazeny z důvodu nedostatku odpovídajících hodnot a jedinců. Vybělující bělouš se pro tento typ studií nehodí z důvodu neschopnosti rozeznání přítomnosti bílých odznaků v pozdním věku (Woolf, 1990, 1995). Ve studii bylo tedy zaznamenáno hnědých hříbat. Pomocí registru arabských koní byly získány fotografie všech jedinců, kdy byly tyto údaje přečteny programem, který konvertoval popisy na výše uvedené členění (Woolf, 1995). Dále byly získané hodnoty o jednotlivých končetinách analyzovány pomocí softwaru SAS. Tyto výsledky mají tu výhodu v rychle získaných informací z registru arabských koní, které by bylo jinak obtížné získat. Nicméně je zde nevýhoda výskytu nepravidelných odznaků, kde korekce asymetrických oblastí pomocí logaritmické transformace není příliš uspokojivá. 7
8 Neparametrická jednosměrná analýza rozptylu u které se předpokládá spojitost v rozdělení není také příliš uspokojivá z důvod přítomnosti mnoha vazeb, které mají vliv na přibližné hodnoty. V dalších studiích hnědých hříbat se zaměřil na oba rodiče s cela rozdílnými odznaky, kde byl u hříbat pozorován průměrný rozdíl. Významnost odchylek byla stanovena pomocí T- testu. Pro zjištění heritability byl tak původní soubor hnědáků rozdělen do několika skupin podle výskytu odznaků: jedinců s odznakem na levé straně (h2= 0,1743), 3461 jedinců s odznakem na pravé straně (H2=0,1542) a u předních končetin h2=0,0157. Nízká dědivost odznaků asymetricky rozdělenými byla také pozorována ve studiích znaků u jiných druhů (Leamy, 1984, Palmer, 1996). Pozorované směrové asymetrie pro bílé odznaky na končetinách arabských koní odráží pleitropní či dominantní účinek. Bylo také prokázáno, že během polohy mláděte v děloze jsou některé signální molekuly vztaženy pouze na jedné straně středové osy embrya (Levin et al., 1995). Biben a Harvey (1997) prokázaly, že Nkx25 homeobox gen u myší ovládá toto asymetrické rozložení. U obratlovců je tato asymetrie ve vztahu s nemoci srdce známá a je také příčinou mortality u lidsckých novorozenců (Lohr, Danox & Yosta, 1997) (Woolf, 1998). Tabulka arabských koní hnědé barvy 0 bez odznaků; 1 coronet/korunka; 2 pastern/spěnka; 3 fetlock/ půl holeň; 4 sock/ holeň; 5 stocking/vysoko bílá. Pro každý test významnosti nulové hypotézy je µd=0 průměr směrodatná rozdíl t-test P odchylka PZ 1, PP < LZ LP < zadní konče přední konč < levá strana pravá strana < LP PP LZ PZ Tabulka 2. Rozdíly heritability u různých končetin. Odhady byly získané z regresní analýzy hříbat podle otce, matky a podle průměru obou rodičů za použití rozdílů u hříbat, matek, otců a obou zároveň. Studie byla omezena na hříbata, kteří měli bílé odznaky, alespoň v jednom případě na různých končetinách. odlišné konč. n regrese h2 směr. odchy. P hříbě od otce 0,1457 0,0348 <0,001 levá strana 4048 hříbě matky 0,2066 0,0312 <0,001 hříbě obou 0,1743 0,0228 <0,001 hříbě otce 0,1680 0,0350 <0,001 pravá strana 3461 hříbě matky 0,1456 0,0333 <0,001 hříbě obou 0,1542 0,0239 <0,001 hříbě otce 0,0222 0,0476 0,6404 přední konč hříbě matky 0,0108 0,0431 0,8019 hříbě obou 0,0317 0,0317 0,6201 8
9 5. Závěr V tomto krátkém shrnutí dědičnosti odznaků koní můžeme vidět, že tato problematika není ještě zcela objasněna a to z mnoha důvodů. Studie zaměřené do oblastí kvantitativních znaků musí pracovat s velkým množstvím jedinců a dat. V našem případě je pozorování odznaků u koní obtížné v získání dostatečně velké pozorované populace jedinců v různém stupni variability znaku. Téma jsem také zpracovávala z relativně starých zdrojů, proto by bylo také vhodné navrhnout další nové studie, které by se zabývaly touto problematikou minimálně v takovém rozsahu jako C.M. Woolf. Vhodným plemenem by byl tedy quarter horse. Toto plemeno je nejrozšířenější na světa a QH asociace velmi pečlivě zpracovává informace o koních z celého světa v podobě rodokmenu a minimálně ze čtyř fotografií daného jedince. Závěry takové studie s novými informacemi a technologiemi by byly v porovnání s pracemi Woolfa velmi zajímavé. 9
10 6. Přílohy Obr. 1 Typické oblasti s výskytem odznaků na hlavě u koní Obr. 2 Odznaky na hlavě Obr. 3 Odznaky končetin 10
11 7. Seznam použité literatury Belyaev, D.K., 1979 in Bowling, A.T White markings. Horse genetics. CABI, USA, p Bílek, F Popis koní, v, Koubek, K. (ed.), Speciální zootechnika. SZN, Praha, s Bowling, A.T Horse genetics. CABI, USA, p. 200 Dreux, M., 1966 in Bowling, A.T Influence of coat color and sex. CABI, USA, p. 81 Jakubec, V Nové poznatky v dědičnosti barev koní. Náš chov, 9, 47. Pashen, R.L., Allen, W.R in Bowling, A. T Non-genetic influences. Horse genetics. CABI, USA, p Seidel G.E., Elsden R.P., 1987 in Thiruvenkadan, A.K., Kandasamy, N., Panneerselvam, S. 2008: Coat colour inheritance in horses. Livestock Science 117: Stachurska, A., Pieta, M., Lojek, J., Szulowska, J. 2007: Perfomance in racehorses of various colours. Livestock Science 106: Dostupné také z < Thiruvenkadan, A.K., Kandasamy, N., Panneerselvam, S. 2008: Coat colour inheritance in horses. Livestock Science 117: Dostupné také z < Woolf, C.M., 1989 in Bowling, A.T Polygenic inheritance. Horse genetics. CABI, USA, p. 80. Woolf, C.M., 1990 in Thiruvenkadan, A.K., Kandasamy, N., Panneerselvam, S. 2008: Coat colour inheritance in horses. Livestock Science 117: Woolf, C.M., 1990 and 1991 in Bowling, A.T Influence of coat color and sex. CABI, USA, p. 81 Woolf, C.M., Directional and anteroposterior asymmetry of common white markings in the legs of the Arabian horse: response to selection. Kluwer Academic Publishers 101:
Základy genetiky populací
Základy genetiky populací Jedním z významných odvětví genetiky je genetika populací, která se zabývá studiem dědičnosti a proměnlivosti u velkých skupin jedinců v celých populacích. Populace je v genetickém
VíceCvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací. KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek Kvantitativní znak Tyto znaky vykazují plynulou proměnlivost (variabilitu) svého fenotypového projevu. Jsou
VíceZdeňka Veselá Tel.: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i.
BIOTECHNOLOGICKÉ METODY VE ŠLECHTĚNÍ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Zdeňka Veselá vesela.zdenka@vuzv.cz Tel.: 267009571 Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. Co je šlechtění? Soustavné zlepšování genetických schopností
VíceGenetika kvantitativních znaků
Genetika kvantitativních znaků Kvantitavní znaky Plynulá variabilita Metrické znaky Hmotnost, výška Dojivost Srstnatost Počet vajíček Velikost vrhu Biochemické parametry (aktivita enzymů) Imunologie Prahové
VíceQTL u koní. Kmen je skupina koní v rámci plemene, odlišných morfologických a užitkových vlastností (šlechtění na tažné a jezdecké využití).
QTL u koní Dnešní plemena koní se odvozují od divokých předků, od: Equus przewalskii (kůň Převalského-kertaka) Equus gmelini (kůň západní) Equus gracilis (kůň severský) Pojmy plemenitby Plemeno je skupina
VíceExperiment s dlouhodobou selekcí krav na ukazatele produkce a zdravotního stavu v Norsku Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a.s.
Experiment s dlouhodobou selekcí krav na ukazatele produkce a zdravotního stavu v Norsku Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a.s. Z chovatelské praxe a z celé řady vědeckých experimentů
VíceGenetika kvantitativních znaků. - principy, vlastnosti a aplikace statistiky
Genetika kvantitativních znaků Genetika kvantitativních znaků - principy, vlastnosti a aplikace statistiky doc. Ing. Tomáš Urban, Ph.D. urban@mendelu.cz Genetika kvantitativních vlastností Mendelistická
VíceINTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST
INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST I. ročník, letní semestr 13. týden 14. - 18.5.2007 Aleš Panczak, ÚBLG 1. LF a VFN Krátké opakování: Jednotková dědičnost podíl alel téhož genu (lokusu) při
VíceKBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Dědičnost komplexních a kvantitativních znaků KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Komplexní znaky Komplexní fenotypy mohou být ovlivněny genetickými faktory a faktory prostředí. Mezi komplexní znaky patří např.
VíceINTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST
INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST I. ročník, letní semestr 13. týden 12. - 16.5.2008 Aleš Panczak, ÚBLG 1. LF a VFN Krátké opakování: Jednotková dědičnost podíl alel téhož genu (lokusu) při
VíceGenetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat Gregor Mendel a jeho experimenty Gregor Johann Mendel (1822-1884) se narodil v Heinzendorfu, nynějších Hynčicích. Během období, v kterém Mendel vyvíjel svou teorii dědičnosti, byl knězem
VíceMendelistická genetika
Mendelistická genetika Základní pracovní metodou je křížení křížení = vzájemné oplozování organizmů s různými genotypy Základní pojmy Gen úsek DNA se specifickou funkcí. Strukturní gen úsek DNA nesoucí
VícePředpověď plemenné hodnoty Něco málo z praxe. Zdeňka Veselá
Předpověď plemenné hodnoty Něco málo z praxe Zdeňka Veselá vesela.zdenka@vuzv.cz Příprava datových souboru Databáze s výsledky užitkovosti jsou zpravidla obrovské soubory Např. kontrola užitkovosti masného
VíceZákladní genetické pojmy
Základní genetické pojmy Genetika Věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů Používá především pokusné metody (např. křížení). K vyhodnocování používá statistické metody. Variabilita v rámci druhu Francouzský
VíceCvičení č. 8. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičení č. 8 KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Genové interakce Vzájemný vztah mezi geny nebo formami existence genů alelami. Jeden znak je ovládán alelami působícími na více lokusech. Nebo je to uplatnění 2
VíceMENDELOVSKÁ DĚDIČNOST
MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST Gen Část molekuly DNA nesoucí genetickou informaci pro syntézu specifického proteinu (strukturní gen) nebo pro syntézu RNA Různě dlouhá sekvence nukleotidů Jednotka funkce Genotyp
VíceS v a z c h o v a t e l ů k o n í K i n s k ý c h
ZBARVENÍ A DĚDIČNOST BARVY U KINSKÉHO KONĚ Prof. Ing. Václav Jakubec, DrSc., Česká zemědělská univerzita, Praha, Česká republika Dr. Monika Reissmann, Humboldt-Universität zu Berlin, Německo Ing. Josef
VíceALLELE FREQUENCY OF KIT GENE ASSOCIATED WITH TOBIANO SPOTTING PATTERN IN PAINT HORSE BREED
ALLELE FREQUENCY OF KIT GENE ASSOCIATED WITH TOBIANO SPOTTING PATTERN IN PAINT HORSE BREED FREKVENCE ALEL GENU KIT ASOCIOVANÉHO SE STRAKATOSTÍ TOBIANO U KONÍ PLEMENE PAINT HORSE Chalupová P., Déduchová
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceCvičeníč. 10 Dědičnost a pohlaví. Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 10 Dědičnost a pohlaví Mgr. Zbyněk Houdek Dědičnost a pohlaví Gonozomy se v evoluci vytvořily z autozomů, proto obsahují nejen geny řídící vznik pohlavních rozdílů, ale i další geny. V těchto
VíceDědičnost zbarvení srsti u psů se zaměřením na plemeno Cane Corso
Dědičnost zbarvení srsti u psů se zaměřením na plemeno Cane Corso V průběhu domestikace vlka, která začala před 40 000 lety, bylo postupně vyšlechtěno přibližně tisíc dnes známých plemen psů, přičemž většina
VíceVYBRANÉ GENETICKÉ ÚLOHY II.
VYRNÉ GENETICKÉ ÚLOHY II. (Nemendelistická dědičnost, kodominance, genové interakce, vazba genů) ÚLOHY 1. Krevní skupiny systému 0 -,,, 0 - jsou určeny řadou alel (mnohotná alelie, alelická série), které
VíceGenetika pro začínající chovatele
21.4.2012 Praha - Smíchov Genetika pro začínající chovatele včetně několika odboček k obecným základům chovu Obrázky použité v prezentaci byly postahovány z různých zdrojů na internetu z důvodů ilustračních
VíceLINEÁRNÍ MODELY. Zdeňka Veselá
LINEÁRNÍ MODELY Zdeňka Veselá vesela.zdenka@vuzv.cz Genetika kvantitativních vlastností Jednotlivé geny nejsou zjistitelné ani měřitelné Efekty většího počtu genů poskytují variabilitu, kterou lze většinou
VíceZdeňka Veselá Tel.: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i.
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ŠLECHTĚNÍ Zdeňka Veselá vesela.zdenka@vuzv.cz Tel.: 267009571 Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. Význam šlechtění Nejefektivnější činnost chovatele Soustavné zlepšování genetických
VíceHardy-Weinbergův zákon - cvičení
Genetika a šlechtění lesních dřevin Hardy-Weinbergův zákon - cvičení Doc. Ing. RNDr. Eva Palátová, PhD. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
VíceMgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita
Mgr. et Mgr. Lenka Falková Laboratoř agrogenomiky Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita 9. 9. 2015 Šlechtění Užitek hospodářská zvířata X zájmová zvířata Zemědělství X chovatelství
VíceSelekce. Zdeňka Veselá
Selekce Zdeňka Veselá vesela.zdenka@vuzv.cz Selekce Cílem změna genetické struktury populace 1. Přírodní 2. Umělá Selekce 1. Direkcionální (směrovaná) Nejčastější Výsledkem je posun střední hodnoty populace
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Genetika populací Studium dědičnosti a proměnlivosti skupin jedinců (populací)
VíceKonzervační genetika INBREEDING. Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.
Konzervační genetika INBREEDING Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.0032) Hardy-Weinbergova rovnováha Hardy-Weinbergův zákon praví, že
VíceGenetická determinace zbarvení vlasů u člověka. Genetická determinace zbarvení očí u člověka
Genetická determinace zbarvení vlasů u člověka Genetická determinace zbarvení očí u člověka znaky polygenní, které však při studiu dědičnosti v rodinách vykazují zdánlivě jednoduchou dědičnost výzkumem
VíceHeritabilita. Heritabilita = dědivost Podíl aditivního rozptylu na celkovém fenotypovém rozptylu Výpočet heritability
Heritabilita Heritabilita = dědivost Podíl aditivního rozptylu na celkovém fenotypovém rozptylu Výpočet heritability h 2 = V A / V P Výpočet genetické determinance znaku h 2 = V G / V P Heritabilita závisí
VíceOdhad plemenné hodnoty u plemene Salers
Odhad plemenné hodnoty u plemene Salers Základní statistické analýzy polního testu Rok zpracování 2000 počet průměr smodch min max průběh porodu PP 83916 1,09 0,36 1,00 4,00 porodní hmotnost porhm 85145
VíceBiologie a genetika, BSP, LS7 2014/2015, Ivan Literák
Biologie a genetika, BSP, LS7 2014/2015, Ivan Literák KVANTITATIVNÍ GENETIKA dědičnost kvantitativních znaků ZNAKY KVALITATIVNÍ: gen znak barva hrachu: žlutá zelená (i komplikovaněji penetrace, epresivita,
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceZáklady genetiky 2a. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy genetiky 2a Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Základní genetické pojmy: GEN - úsek DNA molekuly, který svojí primární strukturou určuje primární strukturu jiné makromolekuly
VíceMetody studia historie populací. Metody studia historie populací
1) Metody studia genetické rozmanitosti komplexní fenotypové znaky, molekulární znaky. 2) Mechanizmy evoluce mutace, přírodní výběr, genový posun a genový tok 3) Anageneze x kladogeneze - co je vlastně
VícePůsobení genů. Gen. Znak
Genové interakce Působení genů Gen Znak Dědičnost Potomek získává predispozice k vlastnostem z rodičovské buňky nebo organismu. Vlastnosti přenášené do další generace nemusí být zcela totožné s vlastnostmi
VíceBarevné formy zebřiček a jejich genetika - část II. příklady
Barevné formy zebřiček a jejich genetika - část II. příklady Tyto příklady se váží k předchozímu článku o obecných zákonitostech genetiky. K napsaní těchto detailů mne inspiroval jeden dotaz, který určuje
VíceZákladní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny
Obecná genetika Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
VíceÚvod do nonhla-dq genetiky celiakie
Úvod do nonhla-dq genetiky celiakie František Mrázek HLA laboratoř, Ústav Imunologie LF UP a FN Olomouc Celiakie - časté chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva s autoimunitní a systémovou složkou
VíceHodnocení plemenných + chovných + užitkových prasat
Hodnocení plemenných + chovných + užitkových prasat Metodické pokyny SCHP Hodnocení plemenných prasat Cíl hodnocení stanovit předpoklad využití zvířat v plemenitbě k dalšímu šlechtění populace k masovému
VíceGENETIKA POPULACÍ KVANTITATIVNÍCH ZNAKŮ
GENETIKA POPULACÍ KVANTITATIVNÍCH ZNAKŮ Třídění kvant. znaků z hlediska populačního 1. Anatomické rozměry a poměry 2. Fyziologické parametry 3. Psychické funkce Třídění kvant. znaků z hlediska dědičných
Vícegenů - komplementarita
Polygenní dědičnost Interakce dvou nealelních genů - komplementarita Křížením dvou bělokvětých odrůd hrachoru zahradního vznikly v F1 generaci rostliny s růžovými květy. Po samoopylení rostlin F1 generace
VícePříbuznost a inbreeding
Příbuznost a inbreeding Příbuznost Přímá (z předka na potomka). Souběžná (mezi libovolnými jedinci). Inbreeding Inbrední koeficient je pravděpodobnost, že dva geny přítomné v lokuse daného jedince jsou
VíceGENETICS OF CAT S COLORS GENETIKA ZBARVENÍ KOČEK. Chaloupková L., Dvořák J. ABSTRACT ABSTRAKT ÚVOD
GENETCS OF CAT S COLORS GENETKA ZBARVENÍ KOČEK Chaloupková L., Dvořák J. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat, Agronomická fakulta, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, ČR E-mail: xchalou0@node.mendelu.cz,
VícePRAKTIKUM Z OBECNÉ GENETIKY
RNDr. Pavel Lízal, Ph.D. Přírodovědecká fakulta MU Ústav experimentální biologie Oddělení genetiky a molekulární biologie lizal@sci.muni.cz 1) Praktikum z obecné genetiky 2) Praktikum z genetiky rostlin
VíceZákladní pravidla dědičnosti
Mendelova genetika v příkladech Základní pravidla dědičnosti Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Mendelovy zákony dědičnosti
VíceGENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Mendelovská genetika - Základy přenosové genetiky Základy genetiky Gregor (Johann)
VíceSchopnost organismů UCHOVÁVAT a PŘEDÁVAT soubor informací o fyziologických a morfologických (částečně i psychických) vlastnostech daného jedince
Genetika Genetika - věda studující dědičnost a variabilitu organismů - jako samostatná věda vznikla na počátku 20. století - základy položil J.G. Mendel již v druhé polovině 19. století DĚDIČNOST Schopnost
VíceBudoucnost chovu chladnokrevných koní v ČR
Budoucnost chovu chladnokrevných koní v ČR Změna v chovu koní za posledních 23 let 1989-28 000 koní 1995-18 000 koní 2011-77 000 koní Nárůst počtů Nárůst kvality??? Cesty ke zlepšení Plemenitba V chovu
VíceGENETIKA POPULACÍ ŘEŠENÉ PŘÍKLADY
GENETIKA POPULACÍ ŘEŠENÉ PŘÍKLADY 5. Speciální případy náhodného oplození PŘÍKLAD 5.1 Testováním krevních skupin systému AB0 v určité populaci 6 188 bělochů bylo zjištěno, že 2 500 osob s krevní skupinou
VíceZesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií
Obecná genetika Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií Ing. Roman Longauer, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů, LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceCrossing-over. over. synaptonemální komplex
Genetické mapy Crossing-over over v průběhu profáze I meiózy princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem synaptonemální komplex zlomy a nová spojení chromatinových
VíceGenetika mnohobuněčných organismů
Genetika mnohobuněčných organismů Metody studia dědičnosti mnohobuněčných organismů 1. Hybridizační metoda představuje systém křížení, který umožňuje v řadě generací vznikajících pohlavní cestou zjišťovat
VíceProč nový systém odhadu plemenných hodnot?
Proč nový systém odhadu plemenných hodnot? Faktory ovlivňující užitkovost Chovatel Výživa Prostředí Užitkovost Genetická výbava 5-15% Zisk chovatele Spotřebitel Hodnocení zvířat 1900 KU 1920 vývoj metod
VíceDeoxyribonukleová kyselina (DNA)
Genetika Dědičností rozumíme schopnost rodičů předávat své vlastnosti potomkům a zachovat tak rozličnost druhů v přírodě. Dědičností a proměnlivostí jedinců se zabývá vědní obor genetika. Základní jednotkou
VíceFisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).
Populační studie Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae). American Journal of Botany 87(8): 1128
VícePhD. České Budějovice
PhD. České Budějovice Sledování a využívání poznatků o genetické biodiverzitě mezi populacemi hospodářských zvířat Dvořák Josef prof. Genetiky živočichů Ústavu genetiky MZLU v Brně Pro seminář doktorského
Více12. Mendelistická genetika
12. Mendelistická genetika Genetika se zabývá studiem dědičnosti a proměnlivosti organismů proměnlivost (variabilita) odraz vlivu prostředí na organismus potomků klasická dědičnost schopnost rodičů předat
VíceGenotypy absolutní frekvence relativní frekvence
Genetika populací vychází z: Genetická data populace mohou být vyjádřena jako rekvence (četnosti) alel a genotypů. Každý gen má nejméně dvě alely (diploidní organizmy). Součet všech rekvencí alel v populaci
VíceMožnosti selekce na zlepšenou konverzi krmiva u ovcí
Možnosti selekce na zlepšenou konverzi krmiva u ovcí Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a. s. Příspěvek byl publikován v upravené podobě v časopise Farmář Z praxe a celé řady výzkumných
VíceVY_32_INOVACE_380_ PRACOVNÍ LISTY_. Pracovní listy Chov zvířat, 3. ročník, Zemědělec-farmář. sada č. 19 Chov zvířat. Samostatné vyhledávání informací
Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: Číslo a název sady: Téma: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceGenetika BIOLOGICKÉ VĚDY EVA ZÁVODNÁ
BIOLOGICKÉ VĚDY EVA ZÁVODNÁ Genetika - věda studující dědičnost a variabilitu organismů - jako samostatná věda vznikla na počátku 20. století - základy položil J.G. Mendel již v druhé polovině 19. století
VíceGENETIKA. Dědičnost a pohlaví
GENETIKA Dědičnost a pohlaví Chromozómové určení pohlaví Dvoudomé rostliny a gonochoristé (živočichové odděleného pohlaví) mají pohlaví určeno dědičně chromozómovou výbavou jedince = dvojicí pohlavních
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Základy genetiky - Alelové a Genové interakce Intra-alelické interakce = Interakce
VíceBochov Dědičnost bílých znaků
4.11.2011 Bochov Dědičnost bílých znaků Obrázky použité v prezentaci byly postahovány z různých zdrojů na internetu z důvodů ilustračních a nejedná se o má díla. Prezentace nejsou určeny ke komerčnímu
VíceKoncept heritability
Genetika kvantitativních znaků Koncept heritability doc. Ing. Tomáš Urban, Ph.D. urban@mendelu.cz Heritabilita míra Použití korelačních koeficientů může podporovat hypotézu, že daná kontinuální vlastnost
VíceNauka o dědičnosti a proměnlivosti
Nauka o dědičnosti a proměnlivosti Genetika Dědičnost na úrovni nukleových kyselin molekulární buněk organismů populací Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci Dědičnost znaků
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
Více1. generace 2. generace 3. generace I J K F I L
GENETIKA A CHOV Základem chovatelské činnosti je volba chovného páru, při kterém vybíráme především podle plemenných znaků obou jedinců. Obecná chovatelská praxe či zásada je spojovat podobné s podobným,
VíceObecná genetika a zákonitosti dědičnosti. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Obecná genetika a zákonitosti dědičnosti KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Důležité pojmy obecné genetiky Homozygotní genotyp kdy je fenotypová vlastnost genotypově podmíněna uplatněním páru funkčně zcela
VícePopis modelu pro odhady PH mléčné užitkovosti
Popis modelu pro odhady PH mléčné užitkovosti Zvířata zařazená do hodnocení V modelu plemene H jsou hodnoceny krávy s podílem krve H nebo 75% a výše. V modelu plemene C jsou hodnoceny krávy s podílem krve
VíceBochov Genetika variet
4.11.2011 Bochov Genetika variet Obrázky použité v prezentaci byly postahovány z různých zdrojů na internetu z důvodů ilustračních a nejedná se o má díla. Prezentace nejsou určeny ke komerčnímu využití.
VíceNárodní program uchování a využívání genetických zdrojů zvířat
METODIKA CHOVU GENETICKÝCH ZDROJŮ KRÁLÍKŮ První zmínky o chovu králíků na území Čech pocházejí ze 13. století, chovatelství jako takové se však začíná rozvíjet na počátku 19. století. V polovině 19. století
VíceGENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost
GENETIKA vědecké studium dědičnosti a jejich variant studium kontinuity života ve vztahu ke konečné délce života individuálních organismů Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální
VíceGenetika vzácných druhů zuzmun
Genetika vzácných druhů Publikace Frankham et al. (2003) Introduction to conservation genetics Časopis Conservation genetics, založeno 2000 (máme online) Objekt studia Genetická diversita Rozložení genetické
VíceHodnocení plemenných + chovných + užitkových prasat
Hodnocení plemenných + chovných + užitkových prasat Metodické pokyny SCHP Hodnocení plemenných prasat Cíl hodnocení stanovit předpoklad využití zvířat v plemenitbě k dalšímu šlechtění populace k masovému
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VícePopis modelu pro odhady PH mléčné užitkovosti
Plemdat, s.r.o. 2.4.206 Popis modelu pro odhady P mléčné užitkovosti vířata zařazená do hodnocení V modelu plemene jsou hodnoceny krávy s podílem krve nebo 75% a výše. Krávy s podílem krve masného plemene
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
Více9.12.2012 Brno - Lužánky Základy chovatelství a genetiky potkanů
9.12.2012 Brno - Lužánky Základy chovatelství a genetiky potkanů Obrázky použité v prezentaci byly postahovány z různých zdrojů na internetu z důvodů ilustračních a nejedná se o má díla. Prezentace nejsou
Vícehttp://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceGeny p řevážně nepůsobí izolovan ě izolovan ale, v kontextu s okolním prostředím (vnitřním i vnějším) ě a v souladu souladu s ostatními g eny geny.
Genové interakce Geny převážně nepůsobí izolovaně, ale v kontextu s okolním prostředím (vnitřním i vnějším) a v souladu s ostatními geny. Genové interakce -intraalelické -interalelické A a intraalelické
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
VícePohled genetika na racionální vyšetřování v preventivní kardiologii
Pohled genetika na racionální vyšetřování v preventivní kardiologii Tomáš Freiberger Genetická laboratoř, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, ČR Osnova Genetické faktory vzniku KV
VíceChromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
Více8 Odhad plemenné hodnoty (OPH)
Genetika ve šlechtění zvířat TGU 006 část 7. (rough draft version) 8 Odhad plemenné hodnot (OPH) V populaci jedinců je genetická variabilita způsobená jedinci s různými genotp. U kvantitativních vlastností
Více27. 4. 2013 Praha Smíchov Něco málo o genetice potkanů
27. 4. 2013 Praha Smíchov Něco málo o genetice potkanů Některé obrázky použité v prezentaci pochází z různých zdrojů na internetu a nejedná se o má díla. Byly použity k ilustraci a prezentace nejsou určeny
VíceVY_32_INOVACE_11.18 1/6 3.2.11.18 Genetika Genetika
1/6 3.2.11.18 Cíl chápat pojmy dědičnost, proměnlivost, gen, DNA, dominantní, recesivní, aleoly - vnímat význam vědního oboru - odvodit jeho využití, ale i zneužití Tajemství genů - dědičnost schopnost
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceMETODIKA CHOVU - SLEZSKÝ NORIK (SN)
METODIKA CHOVU - SLEZSKÝ NORIK (SN) Popis vývoje plemene Populace slezských noriků se utvářela, ve specifických klimatických a půdních podmínkách Slezska, v posledních cca 100 letech, a to zpočátku (období
VícePravděpodobnost, náhoda, kostky
Pravděpodobnost, náhoda, kostky Radek Pelánek IV122, jaro 2015 Výhled pravděpodobnost náhodná čísla lineární regrese detekce shluků Dnes lehce nesourodá směs úloh souvisejících s pravděpodobností krátké
VíceBARVY BORDER COLLIÍ. Na konci tohoto dokumentu naleznete schéma hlavních barev podle lokusů.
BARVY BORDER COLLIÍ Barva psí srsti je dána geneticky. Pro všechny border collie (snad až na vzácné výjimky) platí, že ve své genetické výbavě nesou alelu Si, která determinuje irské zbarvení (bílé znaky)
VíceFUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ
FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ SARKOIDÓZOU: POTVRZENÍ VÝSLEDKŮ CELOGENOMOVÉ ASOCIAČNÍ STUDIE. Sťahelová A. 1, Mrázek F. 1, Kriegová E. 1, Hutyrová B. 2, Kubištová Z. 1, Kolek V.
Více