Předběžná nálezová zpráva k archeologickému výzkumu zaniklého středověkého kostela sv. Mikuláše pod Krudumem v roce 2003 Historie lokality Ve Slavkovském lese severovýchodně od úpatí vrchu Krudum (838 metrů n.m.), 1,5 km jihovýchodně od obce Hrušková, se v řídkém lesním porostu ještě v loňském roce nacházely neznámé zbytky kamenných konstrukcí. Lokalita se nachází východně od rozcestí Hrušková - Horní Slavkov a Hrušková - Loket na pahorku nad údolím potoka ve výhodné poloze nad oběma stezkami. Staré pověsti (shrnul Burachovič 1979, 41-42, nově Brtek 1994) a někteří badatelé (Bernau 1896, 137, Gnirs 1927, 55-56, Burachovič 1985, 68-69) sem tradičně lokalizovali kostel sv. Mikuláše. O kostelu sv. Mikuláše víme poprvé roku 1253, kdy český král Václav I. předal řádu Křížovníků s červenou hvězdou farní kostel sv. Václava v Lokti s filiálními kostely sv. Wolfganga, sv. Jana Křtitele (dnes zaniklé kostely v bezprostředním okolí Lokte) a sv. Mikuláše. A. Gnirs odkazoval na popis místa z poloviny 19. století, kdy zde údajně ještě byly k vidění dlouhé zdi s východní apsidou, zbytky čtyřboké věže a dvou věží kruhových (něco podobného uvádí ke konci 19. století i Bernau), ale přitom publikuje hraniční mapu loketského panství z roku 1801, která zde vykresluje pouze stavbu s okrouhlým závěrem (apsidou?) na západě! a latinskou popiskou Rudera S. Nicolai (zříceniny sv. Mikuláše). Jistou zajímavostí je, že tato stavba kostela či kaple není uváděna k místu dnešních ruin, ale o tři sta metrů severněji, autor mapy měl sice povědomí o existenci, ale stavbu situoval pouze odhadem. V roce 1989 lokalitu zaměřili a popsali P. Hereit, J. Klsák a R. Král (1989, 108-109). Zbytky zdí, do archeologického výzkumu krytých sutí, se rozkládají na výrazném pahorku cca 150 metrů východně od rozcestí na k.ú. Třídomí. Stavba se zdála obdélníkovitého půdorysu, s vnitřním členěním ve tři nestejné části. Sondážní archeologický výzkum provedený během workcampu podpořeného finančně Česko-německým fondem budoucnosti v roce 2002 odhalil v pahorku skryté základy pozdně románského kostela o jednoduchém půdorysu obdélníkovité lodi s užším obdélníkovitým presbytářem na východní straně. Zdivo bylo postaveno z místního lomového kamene (žuly) s použitím vápenné malty s vysokým obsahem vřídlovce. V okolí kostela byly prozkoumány též některé terénní nerovnosti, jež mohly svědčit o dalších objektech souvisejících s kostelní stavbou. Prozkoumané kruhovité objekty byly pouze pozůstatkem staršího narušení kostela (materiál vyvezený z interiéru stavby, včetně podlažních vrstev) nebo stopami po hledání cenností i v širším okolí stavby. Předpokládaná existence opevnění tím byla vyvrácena. Existenci tvrze, kterou jsme v té souvislosti mohli očekávat na návrší v klínu obou cest, se nám položenou sondou rovněž nepodařilo dokázat. I když neznámá stavba vydala některá svá tajemství, nasnadě byly další otázky. Především pro koho tak rozsáhlá stavba vznikla. Kde hledat její zázemí. A důvody vzniku v této dnes nehostinné krajině. V žádném případě však stavbě kostela nebylo možné upřít 1
strategický význam (na rozcestí dvou důležitých cest do Horního Slavkova a Lokte od Sokolova a při vstupu do Slavkovského lesa). Literatura Bernau, B. 1896: Čechy, díl X. Krušné hory a Poohří, Praha Brtek, J. 1994: Pověsti svobodného královského města Horního Slavkova a jeho okolí, Sokolov Burachovič, S. 1979: Krudum, Arnika 12/1979 Burachovič, S. 1985: Zaniklý kostel sv. Mikuláše, Arnika 12/1985 Gnirs, A. 1927: Topographie der historischen und Kunstdenkmale, Der politische Bezirk Elbogen, Praha Hereit, P.-Klsák, J.-Král R. 1989: Co se skrývá pod Krudumem?, Arnika 23/1989 Klsák, J. 2002: Nálezová zpráva k archeologickému výzkumu zaniklého kostela sv. Mikuláše pod Krudumem v roce 2002, rukopis Archeologický výzkum Postup prací Vzhledem k možnostem zabezpečit finančně komplexní archeologický průzkum zaniklého kostela, jakož i následnou konzervaci odhaleného zdiva a sanaci nejbližšího okolí stavby ve spolupráci se sponzory i samosprávnými orgány, přikročilo Krajské muzeum Karlovy Vary v roce 2003 k odkrývání celého zaniklého kostela. Ještě v začátku dubna 2003 dokončily Loketské městské lesy odlesnění pahorku. Do té doby byl pahorek pokryt kmeny padlými před několika lety při polomu, novou náletovou zelení a zbytky staršího živelného zalesnění jehličnany a vzrostlým bukem. Odkrývání zaniklého kostela spojené s archeologickým výzkumem lokality pod Krudumem započalo Krajské muzeum Karlovy Vary 18. dubna 2003. Hlavní organizační břímě neslo stejně jako loni Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov, finančně a materiálně se na pracích podílela Sokolovská uhelná, Krajský úřad v Karlových Varech, Město Loket, Město Sokolov, firma Eastman Sokolov, KMK Granit z Krásna, ČEZ, Vodohospodářská společnost Sokolov, Geodetická kancelář v Sokolově, Ekoinvest Sokolov, Báňská stavební Sokolov, Loketské městské lesy, Hospodářská a sociální komora Sokolov a další. V měsíci dubnu až červenci byla postupně rozkrývána zčásti zachovaná zeď kostela. Systematické odkrývací práce započaly v interiéru kostela od vnitřní líce západní zdi směrem východním současně středem i podél zdi severní a jižní po vrstvách do úrovně kamenných prahů obou vstupů, zhruba 30 až 40 cm nad původní úroveň chrámové podlahy. Následně byla obdobným způsobem odstraněna suť i z presbytáře kostela. Odkrytá torza původních vápenných omítek v interiéru hlavní lodě i presbytáře byla již od počátku odborně konzervována za použití vápenného mléka, sádry a injektáží specielní směsí. Rozkrývací práce poté pokračovaly odstraňováním sutě kolem vnější líce zdiva. 2
Započaly u jižního vstupu a postupovaly na západ i na východ podél zdiva až na úroveň předzákladu (zároveň horizont původního svahu). Od 7. července do 5. srpna 2003 proběhl pak vlastní archeologický výzkum interiéru kostela, kdy byly postupně směrem od východu presbytáře směrem západním do lodě odstraňovány zbylé vrstvy na úroveň původní podlahy kostela. Archeologický výzkum byl ztížen likvidací pařezů a jejich kořenového systému, který do hloubky prorůstal podlahou a její zbytky těžce poškozoval. Po začištění plochy se pak zřetelně vyrýsovala místa, kde byly ještě pozorovatelné zbytky dlaždic či jen vrstva lité maltové podlahy, a místa, jež byla výrazně poničena recentními výkopy starých hledačů pokladů, kteří v minulosti interiér i vlastní zdivo kostela těžce poškodili. 5. srpna 2003 na závěr archeologického výzkumu byli přizváni zástupci sponzorů, aby posoudili stav a úroveň provedených prací. O týden později, 13. srpna 2003, se sešla ještě archeologická komise, která zhodnotila výsledky archeologického výzkumu a doporučila pokračovat v odborných pracích i příští sezónu. Od 1. září 2003 byly započaty práce na úpravách okolí kostela, které pokračovaly až do 20. října 2003. Týkaly se odstraňování povrchové sutě ve svahu kolem kostela, odstraňování a likvidace zbylých pařezů a větví. Souběžně s nimi počaly i práce na konzervaci poškozeného zdiva. Prvotní pozornost byla věnována především severovýchodnímu úseku presbytáře, kde se zdivo jevilo nejpoškozenější. V těchto místech bylo nutno jít při zakládání zdiva až na podložní skálu, neboť tu v úseku cca dvou metrů dávný výkopce původní základy zcela odstranil. Konzervace byla prováděna s použitím vápenného mléka a látky Verfestiger pro lepší provázání nové malty s maltou zachovalou. Malty bylo použito vápenné s nepatrnou příměsí cementu. Při opravě zdiva bylo respektováno původní řádkování. 31. října 2003 provedl ing. Rudolf Tyller geodetické zaměření lokality a obnažené zdivo kostela bylo pro zimní období překryto igelitovými plachtami. Výsledky výzkumu Kostel, který jsme odkryvem sutě spojeným s archeologickým výzkumem odhalili, má protáhlou obdélníkovitou loď o rozměrech 1460 krát 1260 cm o šířce zdiva 120 cm. Jeho jihozápadní nároží je opatřeno směrem k západu 80 cm dlouhým opěrákem v šířce zdiva. Na hlavní loď navazuje na východě též lehce protáhlý pravoúhlý presbytář o rozměrech 1060 krát 1020 cm. Hlavní loď má dva asymetrické kónické vstupy se zachovanými kamennými prahy v různých výškách. Severní vstup se nachází mezi 580 cm a 730 cm od severozápadního nároží hlavní lodě, jižní vstup pak mezi 690 cm a 840 cm od nároží jihovýchodního. Rozšíření dovnitř stavby je pak v obou případech půlmetrové. Severní kamenný práh se nachází asi 40 cm nad úrovní podlahy interiéru, jižní pak o 18 cm výše. V interiéru kostela se zachovaly zbytky oltářů a pilířků triumfálního oblouku. Hlavní oltář byl tvořen několika velkými zčásti opracovanými žulovými bloky, z nichž pouze jeden zůstal nedaleko svého původního umístění ve střední části presbytáře, i když zhroucený do strany. Ostatní kamenné monolity byly roztroušeny po ploše presbytáře k západu, jak je odvalili dávní narušitelé. Nedaleko jihovýchodního kouta hlavní lodě se zachovalo torzo bočního oltáře se zbytky maltové podlahy se čtvercovými cihlovými dlaždicemi, kladenými podélně ke stěnám 3
kostela. Před vykopanou jamou v rohu směrem západním byl pak zachycen v podlaze zapuštěný větší plochý kámen, jenž byl zbytkem upraveného předoltářního prostoru, snad ve funkci klekátka. Ze situace bylo zřejmé, že oltář nebyl provázán s žádným okolním zdivem. Druhý boční oltář v severovýchodním koutě se nezachoval. Místo něj v koutě zela rozměrná jáma. Přesto o jeho existenci nebylo pochyb, neboť zůstala zachována vazba jeho zdiva s vnitřní lící severního zdiva kostela. Též v torzu se zachovaly základy pilířků triumfálního oblouku, jež vystupovaly proti sobě cca 90 cm z půdorysu presbytáře. Zachovány byly od výšky 50 cm do 110 cm nad úrovní maltové podlahy kostela. Zdivo kostela bylo stavěno z menších i větších lomových žulových kamenů, s největší pravděpodobností místní provenience. V menším množství se ve zdivu vyskytoval jako intruze žilný probarvený kámen (se stopami po polodrahokamech z nedalekých nově objevených důlních děl). Zdivo bylo rovnáno do řádků zhruba po 80 cm. Ke spojení posloužila vápenná malta, kde vápennou složku tvořil pálený karlovarský vřídlovec, místy zachovaný v celých kusech (i se stopami pálení, kdy kus vřídlovce byl sklovitě spečen s kouskem žuly). Zdivo kostela se pod sutinami zachovalo v různých výškách, také s ohledem na to, zda některý úsek zdiva nebyl poškozen při starších amatérských výkopech. Nejhůře postižené bylo zdivo presbytáře, zejména jeho severovýchodní část, kde byl výkop veden až na skálu a zdivo se tu místy nezachovalo vůbec. Též zdivo východní části presbytáře bylo postiženo pozdějšími překopy. V místech přirozeného rozpadu se zdivo dochovalo od výšky 50 cm (v místech více poškozených obou vstupů) až do výšky více než 200 cm (západní zdivo hlavní lodi a jižní zdivo presbytáře) nad úrovní maltové podlahy. Archeologický výzkum zjistil, že kostel byl postaven na skalním hřebenu, který výrazně stoupal směrem západním. Skalní podloží bylo ve východní části presbytáře zachyceno sondou v hloubce až 250 cm pod úrovní maltové podlahy. Naopak v západní části hlavní lodě dokonce skalní hřeben vystupoval nad úroveň podlahy až 20 cm a, i když byl upraven částečným osekáním, byl z neznámého důvodu ponechán vystupující nad kostelní dlažbu. Archeologický výzkum v interiéru kostela došel v letošním roce pouze na původní úroveň podlahy. Situace po skrytí sutě byla začištěna tak, aby byly zřetelně sledovatelné zachované zbytky původní podlahy a místa s narušením podlah recentními výkopy. V jednom případě (jáma na úroveň skalního podloží u jižního vstupu směrem k jihovýchodnímu koutu hlavní lodě) byl tento recentní výkop vybrán. Výkopce tu ve snaze cosi cenného najít nešetřil ani základy jižního zdiva a zřetelně je narušil. Kromě poškozených míst obou bočních oltářů v hlavní lodi a zmíněné rozsáhlé jámy u jižního vstupu se další výrazná vykopaná jáma rýsuje uprostřed hlavní lodě, blíže severnímu zdivu. Poškozen je též prostor severního vstupu a rozměrná oblast kolem severozápadního kouta hlavní lodě. Naopak části neporušené maltové podlahy, místy i s rovnoběžně položenými cihelnými dlaždicemi, se nacházejí východně od severního vstupu podél vnitřní líce zdiva a v centrální části východního prostoru hlavní lodě s přechodem do presbytáře. Situace zachovalosti podlah v presbytáři byla obdobná. Nejrozsáhlejší narušení bylo v celé východní části presbytáře, která byla vybrána na skalní podloží až do vzdálenosti 450 cm od vnitřní líce východního zdiva. Narušené byly i podlahy podél jižní i severní vnitřní líce presbytáře. Naopak větší zachovaný úsek podlahy se rýsuje zhruba uprostřed plochy, kde by mohly při dalším výzkumu být zachyceny i skryté základy hlavního oltáře. 4
Pozorování vnějšího zdiva kostela nepřineslo žádné doklady o jeho omítnutí. Naopak na zdivu v interiéru se zachovala někde plocha i několika metrů čtverečních, kde se omítka vyskytovala. Omítka je bílá, vápenná, prakticky beze stop po výmalbě. Ovšem na zlomcích omítek nacházených v suti se snad díky jinému režimu zbytky červené výmalby objevují, byť i s nerozeznatelným dekorem. Omítka se spoře zachovala v prostoru obou vstupů, hojněji pak na severní vnitřní líci zdiva hlavní lodě v místech východně od vstupu a na jižní vnitřní stěně presbytáře. Poblíže jihozápadního koutu presbytáře byla dokonce zachycena omítka ve dvou fázích. Nesmírně cennými nálezy, jak z interiéru kostela, tak z jeho exteriéru, byly dobře zachované kamenné články ostění portálů a oken, kamenné hlavice a zbytky žeber klenby. V nálezech se objevily i další opracované kamenné bloky, jejichž interpretace není prozatím jednoznačná. Nejspíše se může jednat o některé interiérové opracované kamenné prvky (prvky z oltáře, niky apod.). Jako materiál byla použita žula. Jako nejcennější se jeví kompletně dochované články kamenného ostění severního portálu, který ležel vyvalený vně severního vstupu. Skládal se ze dvou bočních pilířů, na něž ve valené klenbě navazovaly čtyři klínovité oblouny s výzdobným půlkruhovým vyžlabením na vnějším čele, dva dlouhé a dva krátké coby klenáky. Boční pilíře byly funkčně upraveny, měly žlaby a otvory pro umístění závory. Též vně jižního vstupu byly nalezeny kamenné články ostění portálu, ale ostění nebylo kompletní. V těsné blízkosti byly nalezeny i jiné kamenné články, jejichž účel nebyl ještě uspokojivě interpretován. Zdá se, že tyto články mohou pocházet z interiéru kostela, odkud byly později přemístěny před jižní vstup. Některé z hruběji opracovaných bloků se nacházely též v interiéru kostela, podle souvislostí se jeví, že takové větší kamenné bloky byly použity u obou vstupů do kostela. Mimořádné kvality byly tři nalezené hlavice, podle nálezové situace nejspíše použité při křížovém zaklenutí presbytáře. O tomto zaklenutí svědčila i dvě torza profilovaných žeber. Povrch žulových hlavic byl silně poškozen, takže jejich reliéfní výzdoba nebyla jednoznačně čitelná, buď se jedná o rostlinný motiv vinného hroznu nebo o hlavičku vousatého muže. Další archeologické nálezy, jež výzkum přinesl, jen potvrdily předpoklady dané loňským sondážním archeologickým výzkumem. Získaný materiál přinesl další průkazné doklady o době vzniku této sakrální stavby, o její existenci a charakteru užívání. Přestože byl interiér kostela narušen četnými výkopy, již v této fázi archeologického výzkumu máme dostatek poznatků o jeho vzhledu a charakteru. Přispěly k tomu nejen již výše popisované nálezy interiérové výbavy, ale i v celém interiéru díky recentním výkopů roztroušené drobné nálezy nad úrovní podlah. K nim patří zejména kosterní pozůstatky několika jedinců, jež byly nalezeny rozházené po ploše nebo ve znovu zasypaných jamách. Podle předběžného ohledání se jedná o jedince v dospělém i nedospělém věku. Podle nálezové situace je zřejmé, že se jedná o jedince, kteří byli pohřbeni v kostele, v hlavní lodi i v presbytáři, a narušením podlah se dostali na povrch. K zajímavým nálezům rozhodně patří několik železných předmětů, jejichž použití je možné vykládat votivně. Jedná se o torzo podkovy a drobná závaží, ale zejména o předmět tvaru lidské nohy s chodidlem s naznačenými prsty. Podobné předměty byly ve velkém nalezeny při archeologickém výzkumu zaniklého středověkého kostela sv. Linharta v karlovarských lázeňských lesích (Klsák, J.-Hereit, P. 1994, 31-45). 5
Přestože lze předpokládat, že mince mohly dávné hledače zajímat, bylo v interiéru kostela, jak v původní poloze na podlaze, tak v zasypaných jamách, ale i vně kostela, nalezeno cca deset stříbrných mincí. Mince lze předběžně zadatovat do 14. a 15. století. Ve velkém se v celém prostoru nacházely různé druhy železných kovaných hřebíků a skob. Svědčí to o jejich masovém použití při spojování dřevěných konstrukcí v kostele, v úvahu přichází jejich použití u možného dřevěného, snad plochého trámového stropu v hlavní lodi, nebo též u dřevěné kruchty v západní části hlavní lodě. Velké je množství nalezené keramiky, která se dá datovat již od druhé poloviny 13. století, i když ne naprosto přesvědčivě, až do počátků století 16. Jedná se o keramiku neglazovanou, na kruhu vytáčenou, u typově starší je možné zachytit i keramiku ještě obtáčenou (i s hrnčířskou značkou kříže vepsaného do kruhu). Starší keramika je šedočerná, s větší příměsí ostřiva a slídy. Mladší nálezy jsou pak hnědočervené s tenčím střepem. Jistou zajímavostí je velký podíl střepů z kachlů, což by mohlo svědčit o tom, že byl vnitřek kostela vytápěn. Spíše výjimkou, která ovšem svědčí pouze o řídkých návštěvách lokality, když návštěvníky mohli být i zmínění hledači pokladů, jsou nálezy keramiky barokní a mladší. Zajímavým detailem, který přispěl k poznání zajišťování kostela, byl nález železné části uzavírací závory na dveře a dobový visací zámek. Závěry Archeologický výzkum kostela sv. Mikuláše pod Krudumem v letošním roce upřesnil skutečnosti objevené sondážním výzkumem v loňské sezóně a významnou měrou rovněž přispěl k poznání života v této lokalitě ve vrcholném středověku. Potvrdil a upřesnil rozměry kostela, charakter jeho zdiva, včetně výplně a omítek a přinesl i zásadní informace o vnitřním uspořádání hlavní lodě a presbytáře. Již ve zprávě k archeologickému výzkumu na lokalitě za rok 2002 bylo poukázáno na mnohé společné rysy, jež tato stavba nese se zaniklým středověkým kostelem sv. Linharta v bývalé služební vsi Obora v karlovarských lázeňských lesích. A neexistuje tu pouze podoba stavební. Jak se zdá, kostely alespoň částečně sdílely i podobné osudy. Vzhledem k celkově pomalejšímu postupu všech plánovaných prací, včetně vlastního archeologického výzkumu a konzervace odhaleného zdiva, nebyly však ještě zdaleka objasněny všechny požadované informace, které bychom mohli výzkumem kostela a jeho okolí získat. K nim patří především prozkoumání neporušených částí podlah, které by mohlo přinést fakta k případným stavebním fázím kostela a k pohřebnímu ritu v interiéru stavby. Dalším návazným problémem, ke kterému by měl další archeologický výzkum přispět, je komunikační systém kostela v návaznosti na jeho bezprostřední okolí. Velmi zajímavou se jeví též otázka existence hřbitova na svahu jižně od kostela. Velmi důležitým úkolem, který byl v letošním roce řešen zatím pouze sporadicky, je nalezení širších sídelních a provozních souvislostí kostela s jeho umístěním v krajině. K jeho významné strategické poloze na křižovatce středověkých cest, k čemuž by odkazovalo i jeho zasvěcení, přistupují i nově objevená, ale především nově interpretovaná stará důlní díla v údolí bezejmenného potoka a ve svahu hory Krudum jižně od kostela. Zatím pouze druhotně, z nálezů ve zdivu kostela sv. Mikuláše, jsou počátky této těžby, z níž se dochovaly 6
propady štol, odvodňovací příkop a sejpy, stanoveny již na období před polovinou 13. století. Hledané sídelní zázemí pro těžební činnost, jakož i využívání kostelní stavby, se jeví zatím jako optimální ve svahu severozápadně od kostela, kde byly nalezeny v terénu stopy lidské činnosti (svahové sklípky, úpravy skály neznámého účelu, zasypané propady), bez archeologického výzkumu ovšem zatím bez bližších nálezových okolností a časového zařazení. Literatura Klsák, J.-Hereit,P. 1994: Votivní předměty od sv. Linharta. In: Historický sborník Karlovarska II, Karlovy Vary, 31-45 Klsák, J. 2002: Nálezová zpráva k archeologickému výzkumu zaniklého kostela sv. Mikuláše pod Krudumem v roce 2002, rukopis V Karlových Varech, 27. listopadu 2003 Mgr. Jiří Klsák archeolog Krajského muzea Karlovy Vary Vladislav Podracký předseda Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov 7