METODICKÝ LIST: INDIKÁTOR A.4 Titulní ukazatel ( Headline indicator ): Procento občanů žijících v dosahu 300 m od veřejných prostranství větších než 5000m 2. Název: DOSTUPNOST MÍSTNÍCH VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ A SLUŽEB Ukazatel: Přístup občanů k blízkým veřejným prostranstvím a jiným základním službám 1. Definice Dostupnost definujeme jako bydlení v okruhu 300 metrů od veřejných prostranství nebo jiných služeb 1 Veřejná prostranství jsou definována jako: veřejné parky, zahrady či otevřená prostranství, které slouží pouze chodcům nebo cyklistům, vyjma zelených dopravních ostrůvků nebo dělících pásů a hřbitovů (kromě případů, kdy místní samospráva připustí jejich rekreační funkci, případně přírodní, historický nebo kulturní význam (viz. bod 1 v příloze A); nezastřešená sportovní zařízení, bezplatně přístupná veřejnosti (viz bod 2 v příloze); soukromá prostranství (zemědělské plochy, soukromé parky), bezplatně přístupná veřejnosti. Abychom mohli data analyzovat co nejúplněji, musíme indikátor vypočítat dvakrát: poprvé pro prostranství větší než 5000 m 2 a podruhé pro všechna prostranství využívaná veřejností k odpočinku a venkovním aktivitám bez ohledu na jejich velikost. Základní služby jsou definovány jako: primární zdravotnické služby veřejnosti (praktičtí lékaři,dětští lekaři, zubaři, nemocnice a polikliniky, lékařské služby první pomoci, rodičovské poradny, pedagogicko-psychologické poradny) 2 ; linky hromadné dopravy s minimální frekvencí alespoň po část pracovního dne (jednou za půlhodinu); veřejné školy (povinná školní docházka a mateřské školy); ochody se základními potravinami a obchody s čerstvým ovocem a zeleninou (vyhodnocujeme dostupnost k oběma typům obchodů tzn. vzdálenost 300 m od obchodu se zeleninou a zároveň 300 m od obchodu s čerstvým pečivem) služby sběru separovaného odpadu a nádoby na separovaný odpad 3 1 Evropská agentura pro životní prostředí, DG Regionální politika a ISTAT (Instituto Nazional di Statistica v Itálii) používají koncepci přístupu definovaného jako do 15 minut chůze. Můžeme předpokládat, že to odpovídá 500 metrům chůze dospělého člověka, nebo případně 300 metrům pomalé chůze. 2 Naopak za základní zdravotnické služby se explicitně nebudou považovat ostatní specialisté (psychiatři, gynekologové, ortopedi, atd.). pokud současně neplní funkci praktických lékařů; odborné kliniky, které nejsou součástí nemocničních areálů (psychiatrie, léčebny); lékárny; protidrogové poradny a další poradenská a kontaktní centra se zdravotním či sociálním zaměřením. 3 V tomto případě je ukazatel počítán jako součet počtu občanů obsloužených službou sběru a počet občanů bydlících v dosahu 300m od separačních nádob (nádob na recyklovaný odpad). V případě, že města mají možnost lepší specifikace ukazatele, měli by mít na zřeteli závěry ze semináře v Ispra (listopad 2001): Protože několik měst přijalo různé strategie sběru pro různé frakce odpadu, je doporučeno rozdělit ukazatel do samostatných ukazatelů, jeden pro každou složku, a počítat vzdálenosti od sběrných míst těchto složek: sklo a/nebo kov; plasty; papír; organický odpad. Zvláštní odpad, jako baterie, zdravotnický odpad atd. by neměl být zahrnut. Metodické listy - Společné evropské indikátory 1
Pro každý typ základní služby se zpracuje samostatný indikátor. Tento indikátor nebere v úvahu kvalitu veřejného prostranství nebo služby. Předpokládá se, že volná prostranství a služby poskytují všechny stejným způsobem - ty funkce, ke kterým jsou určeny. To přirozeně neodpovídá vždy realitě: některá veřejná prostranství jsou přitažlivější a oblíbenější než jiná, a to samé platí i o službách. Tento nedostatek je však přijatelný ve světle možnosti sledovat míru spokojenosti pomocí indikátoru A.1. Z hlediska geografické úrovně budeme pro účely průzkumu uvažovat celou administrativní oblast spadající pod místní samosprávu. 2. Otázka Jaký podíl obyvatel v oblasti bydlí v blízkosti veřejných prostranství a dalších základních služeb? 3. Souvislosti (důvody pro výběr indikátoru, důležitost) Přístup občanů k veřejným prostranstvím a základním službám je nezbytný pro kvalitu života a životaschopnost místní ekonomiky trvale udržitelné komunity. Základní služby v blízkosti bydliště také významně snižují potřebu cestovat. Nesplněné základní požadavky na zásobování potravinami a poskytování základní zdravotní péče vede k neuspokojování sociálních potřeb. Nedostatek obchodů s čerstvým ovocem a zeleninou v určité části města je znakem společenského vyřazení (například v Británii) a také ohrožuje zdraví. Vyřazení představuje také chybějící hromadná doprava pro ty, kteří jsou na ní závislí. Zahrnuté principy trvalé udržitelnosti: 1. rovnoprávnost a sociální rovnost (pro všechny obyvatele přiměřené a dostupné služby: bydlení, doprava, elektrická energie, vytápění, vzdělání, zaměstnání, zdravotní péče apod.) 3. vztah mezi lokální a globální úrovní (pokrývání místních potřeb na místní úrovni, od výroby až po spotřebu a likvidaci odpadů; udržitelnější způsoby pokrývání potřeb, které nelze uspokojit na místní úrovni) 4. místní ekonomika (sladění místních dovedností a potřeb s dostupností pracovních příležitostí a dalších možností a služeb způsobem, který minimalizuje ohrožení přírodních zdrojů a životního prostředí) 5. ochrana životního prostředí (přijetí ekosystémového přístupu; minimalizace využívání přírodních zdrojů a půdy, produkce odpadů a emisí znečišťujících látek, a zvyšování biodiverzity) 6. kulturní dědictví/kvalita prostředí vytvářeného člověkem (ochrana, zachování a obnova historických, kulturních a architektonických hodnot, včetně staveb, památek a událostí; zvyšování a ochrana přitažlivosti a funkčnosti prostorů a budov) 4. Cíle (odkazy na zdroje a kritéria hodnocení: standardy/cíle/závazky) K tomuto indikátoru nejsou známy žádné cíle či standardy, ale dostupnost volných prostranství a služeb se považuje za základní prvky kvality života a trvalé místní udržitelnosti. Místní úřady hrají důležitou roli v umožňování přístupu k otevřeným prostranstvím a základním službám, například prostřednictvím procesu plánování. 5. Jednotky měření Počet obyvatel, kteří bydlí v okruhu 300m od volných prostranství nebo základních služeb / celkový počet obyvatel = % populace 6. Frekvence měření Jednou za dva roky, vyjma indikátorů vtahujících se k obchodům podle výše uvedené definice, kdy je navržena frekvence jednou za tři roky vzhledem k tomu, že by náklady na sběr dat mohly být vysoké. Metodické listy - Společné evropské indikátory 2
7. Metody sběru dat a zdroje Nejspolehlivější metoda pro určení prostorových dat (občanů, veřejných prostranství a služeb podle kategorie) je založena na využití Geografického informačního systému (GIS). Jakmile pomocí GIS lokalizujeme umístění jednotlivých veřejných prostranství, jsme schopni označit oblasti v okruhu do 300 metrů od jejich hranic. Tím se samosprávné území objeví jako rozdělené do dvou oblastí: jedna bude spadat do 300 metrových pásů okolo veřejných prostranství a druhá sem zahrnuta nebude. Z GIS zjistíme počet obyvatel žijících v oblastech třísetmetrových pasů a vypočteme je jako procento z celkového počtu obyvatel. Tento postup opakujeme s místy (či body nebo okraji dle vhodnosti), které odpovídají označeným místům základních služeb. Data vztahující se ke geografickému rozmístění místního obyvatelstva by měla poskytnout samospráva či jiný správní orgán (na úrovni kraje nebo okresu) nebo národní statistické úřady (jako v případě ČR Český statistický úřad). Místní samospráva by měla mít také k dispozici údaje o územním rozložení a rozloze veřejných prostranství a šíři služeb, zejména o: veřejných parcích a zahradách a volných prostranstvích, která mohou využívat pouze pěší nebo cyklisté; nezastřešená sportovní zařízení, kam má veřejnost bezplatný přístup; soukromá prostranství zdarma přístupná veřejnosti; primární veřejné zdravotnické služby; linky hromadné dopravy s alespoň minimální frekvencí (každou půlhodinu); veřejné školy (povinná školní docházka); recyklační zařízení nebo služby na odvoz komunálního odpadu. Rozmístění parků, zahrad a zemědělských oblastí lze také identifikovat prostřednictvím metody DPZ (dálkový průzkum Země), kdy je možno využít leteckých či satelitních snímků. Tyto informace se však musí ověřit na mapách a detailním průzkumem v místě sledování. Dostupnost údajů o geografickém rozmístění základních služeb bude různá. Na rozdíl od údajů o veřejných prostranstvích se tato data nedají získat dálkovými metodami, ale vyžadují speciální databázi. Tato databáze již může být k dispozici u místních úřadů či jiných veřejných orgánů (Hospodářská komora) nebo, pokud to bude nutné, ji lze zakoupit od specializovaných. Alternativní metodou v případě, že se výše uvedené ukáží jako nepoužitelné či příliš nákladné, je sběr dat pomocí rozhovorů s reprezentativním vzorkem obyvatel. Dotazník musíme sestavit tak, aby obsahovat dotazy na všechny zkoumané služby. V tomto případě se otázka bude vztahovat spíše k délce pěší chůze (15 minut), než ke vzdálenosti v metrech, což sníží riziko chyb v odhadu vzdálenosti. 8. Forma vyhodnocení/prezentace Veřejná volná prostranství: počet obyvatel bydlících v okruhu 300m od veřejných otevřených prostranství / celkový počet obyvatel = % populace (vyjádřené v číselné hodnotě); indikátor se musí vypočítat dvakrát: poprvé pro oblasti větší než 5000 m 2 a podruhé pro všechny oblasti. Základní služby: počet obyvatel bydlících v okruhu 300m od jednotlivých základních služeb / celkový počet obyvatel = % populace (uvádí se jako číslo pro každou kategorii služeb). Počet dětí bydlících v okruhu 300m od veřejných škol / celková populace školáků 4 = % populace školáků 4 Populace školáků (nebo školní populace?) zahrnuje děti s povinnou školní docházkou a děti navštěvující mateřskou školu. Metodické listy - Společné evropské indikátory 3
9. Příklady podobného použití Město Turín ve své Zprávě o stavu životního prostředí za rok 1999 použilo jako indikátor procento obyvatel žijících v okruhu 500 metrů od zeleně (definované jako veřejné zahrady nebo parky s rozlohou větší než 6000 m 2 ). Městská rada Bristolu zveřejňuje každý rok ve své Zprávě o kvalitě života hektary veřejných otevřených prostranství a hřišť v jednotlivých městských čtvrtích a vypočítává průměrnou rozlohu pro každou z 35 městských částí. Zveřejňuje také počet obchodů ve městě prodávajících čerstvé ovoce a zeleninu jako kritérium uspokojení základních potřeb obyvatel města. 10. Aktuální otázky/budoucí vývoj Pozornost by se dále měla věnovat: maximální přístupové vzdálenosti: složitější indikátor týkající se různých prostorových dosahů (různá pásma) od veřejných prostranství nebo služeb; minimální velikosti rekreačních oblastí; službám, ke kterým by se měl vypočítat indikátor. V případě, že se jako podstatné prokáží rozdíly v kvalitě rekreačních oblastí a služeb, bude pravděpodobně nutné vytvořit nové indikátory podle kvalitativních stupňů. O kvalitativních stupních může rozhodnout skupina expertů z různých zájmových skupin. Je vhodné zjistit náklady na vytvoření databází potřebných pro určení geografického rozmístění služeb. 11. Klíčová slova dostupnost, veřejná volná prostranství, základní služby, primární veřejné zdravotnické služby, hromadná doprava, veřejné školy (povinná školní docházka), obchod s potravinami, recyklační zařízení Metodické listy - Společné evropské indikátory 4
Příloha A: Definice a vymezení veřejných prostranství 1. Tento indikátor pokrývá všechna prostranství využívaná veřejností k odpočinku a venkovním aktivitám. Do tohoto indikátoru naopak nespadají plochy primárně určené k podnikatelským a obchodním aktivitám. Do indikátoru patří (typ ploch) Vydlážděná prostranství, pokud se využívají k venkovním činnostem (bruslení, apod.) Pěší zóna s prvky mobiliáře sloužícího pro odpočinek a rekreaci (lavičky, fontány, prostor pro skateboardisty, atd.) Sídlištní centra (bez ohledu na intenzitu využívání a kvalitu těchto ploch, ta je zohledněna v jiném indikátoru (spokojenost) Do indikátoru nepatří (typ ploch) Pěší obchodní zóna Kolonáda v nákupním středisku Plochy u obchodních center (hypermaketů) 2. Sportoviště se zahrnují pouze v případě, pokud jsou veřejnosti volně přístupná a využívají je běžní obyvatelé; nezahrnují se fotbalová hřiště či podobná profesionální sportoviště. 3. Zemědělské pozemky se zahrnují pouze pokud je veřejnost používá k odpočinku a venkovním aktivitám. Patří sem farmy, které přežily expanzi města a nacházejí se v blízkosti městských částí. Tyto farmy často mění své obchodní strategie, otevírají se občanům a školám, prodávají ovoce a delší produkty veřejnosti a nabízejí další služby (restaurační, návštěvy škol, atd.). Pouze v těchto případech zahrnujeme zemědělské oblasti do průzkumu. Bariéry omezující dostupnost veřejných prostranství Sledování indikátoru by v ideálním případě mělo počítat s bariérami dostupnosti těchto prostor. Za bariéru lze považovat cokoliv, co tvoří překážku na vzdušné čáře k dosažení cíle tj. veřejného prostranství. Překonání překážek je v metodice zohledněno vzdáleností 300 metrů od veřejných prostranství, které má být dosaženo za 15 minut chůze (v urbanizovaném prostoru se nepohybujeme po volných nezastavěných plochách). Technické otázky použití GIS: Nejdříve je potřeba zanést plochy zeleně do prostředí GIS (pokud tam již nejsou) a udělat z nich jednu celistvou funkční vrstvu. V další fázi je nutné vybrat plochy, jež odpovídají funkci veřejného prostranství, ale nejsou zaneseny v UPD a připojit je k již vytvořené vrstvě. Po vytvoření této vrstvy, která odpovídá dané definici, ještě vložíme do modelu bariéry. Je možné položit 1 vrstvu s různou kvalifikací ploch a přes ni vrstvu bariér. Bariéry budou charakterizovány jako místa s určitým odporem pro prostupnost. Metodické listy - Společné evropské indikátory 5