1 SOCIÁLNÍ SLUŽBY Obce mají základní povinnosti v oblasti sociální politiky vymezené zákonem o obcích, a to tak, že obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Toto vymezení bývá často interpretováno jako povinnost obcí sociální služby zřizovat, nebo se alespoň na jejich financování podílet. Na podporu poskytování sociálních služeb ze strany obce není žádný právní nárok, s výjimkou těch sociálních služeb, u kterých obec zastává roli zřizovatele. Sociální služby se částečně řadí do kategorie veřejných služeb, tedy těch, které jsou poskytovány v zájmu veřejnosti a financují se z veřejných rozpočtů a zdrojů. Díky tomu vykazují vyšší míru závislosti na politickém rozhodování, a to jak na úrovni státu, tak krajů nebo obcí. Jejich definování, typologii, podmínky poskytování, registraci a kontrolu poskytování podrobně popisuje zákon o sociálních službách. 1.1 Sociální služby dle zákona o sociálních službách Přestože se na návrzích nového systému sociální pomoci začalo pracovat od roku 1994, teprve v roce 2006 byl spolu s dalšími právními předpisy přijat nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Zákon vymezuje vedle práv a povinností jednotlivců také práva a povinnosti poskytovatelů sociálních služeb, obcí, krajů a státu. Nalezneme zde i oblast týkající se podmínek výkonu sociální práce. Zákon vytváří rámec pro rozmanité vztahy mezi institucemi a lidmi v případech, kde je nezbytné zabezpečit podporu a pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci. Sociální služby jsou specializované činnosti, které mají pomáhat lidem řešit jejich nepříznivé sociální situace. Příčiny vzniku nepříznivé sociální situace jsou různé, proto je také různá škála druhů sociálních služeb. V životě jednotlivce se setkáváme se situacemi, kdy z důvodu věku nebo zdravotního stavu je člověk odkázán na pomoc prostřednictvím sociálních služeb. Jejich poskytování má lidem pomoci, respektive napomoci k jejich vlastním aktivitám, vedoucím k řešení nepříznivých sociálních situací. Je však nutné si uvědomit, že poskytování sociálních služeb nedokáže samo o sobě v plné míře odstranit příčiny vzniku těchto situací. Sociální služba nemůže přebírat odpovědnost člověka za jeho osobní perspektivu. Poskytovaná služba by ale měla působit tak, aby byla: podporována samostatnost a svébytnost u pečované osoby a zároveň i chráněna jeho důstojnost a pomohla tak zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost, umožnit v co největší míře zapojení do běžného života společnosti, zajistit důstojné prostředí a zacházení.
Zákon mimo jiné ukládá povinnost poskytovatelům sociálních služeb nabízet určitý rozsah činností. Způsob zabezpečení těchto činností musí poskytovatel uvést v žádosti o registraci. Bez této registrace nelze sociální služby poskytovat. Zda je poskytovatel schopen komplex činností v rámci poskytované služby vhodným způsobem zajistit, posoudí registrující orgán, tj. příslušný krajský úřad. Jedná se o tzv. základní činnosti při poskytování sociálních služeb, které jsou povinnou nabídkou služeb uživatelům. Za uživatele sociální služby je považován kdokoliv, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby, jehož zabezpečení obsahuje činnosti, které popisuje zákon o sociálních službách a používá se jen v případech, kdy je dočasně nebo trvale zabezpečována podpora a pomoc v dohodnutém rozsahu oprávněným poskytovatelem. Zákon o sociálních službách dělí sociální služby do tří základních oblastí: sociální poradenství (základní a odborné) služby sociální péče služby sociální prevence. Zákon rozlišuje tyto formy služeb: pobytové (s ubytováním v zařízeních sociálních služeb) ambulantní (za kterými uživatel dochází neboje doprovázen do zařízení sociálních služeb) terénní (poskytované uživatelům v jejich přirozeném sociálním prostředí). Tyto formy mohou být pro zvýšení efektivity kombinovány. Pro poskytování pobytových a ambulantních služeb jsou zřizována zařízení sociálních služeb různého charakteru počínaje centry denních služeb a konče pracovišti rané péče, zařízeními následné péče. Sociální služby jsou poskytovány na smluvním principu na základě uzavření smlouvy mezi uživatelem služby a poskytovatelem. Na všechny sociální služby se vztahují nástroje zajištění kvality definované zákonem o sociálních službách a prováděcím předpisem. Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku. Osobu, která podle lékařského posudku není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce, může zastoupit při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností. 1.1.1 Sociální poradenství Smyslem sociálního poradenství je poskytování informací, které přispívají k řešení nepříznivých sociálních situací. Sociální poradenství zahrnuje: Základní sociální poradenství, které poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb, a to bezplatně bez ohledu na to, kdo je o radu požádá. Odborné sociální poradenství, které je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, 2
manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí. Zahrnuje také sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společnostní. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. 1.1.2 Služby sociální péče Služby sociální péče zahrnují takové druhy sociálních služeb, které napomáhají zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost, nabízejí pomoc při zvládání úkonů péče o vlastní osobu a domácnost. Jejich cílem je umožnit osobám zapojit se v co nejvyšší možné míře do běžného života a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Poskytují se v zařízeních sociálních služeb nebo i v domácím prostředí - např. osobní asistence, pečovatelská služba, průvodcovské a předčitatelské služby, stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, chráněné bydlení apod. Zákon o sociálních službách zahrnuje 14 druhů služeb sociální péče, a to: 1. Osobní asistence - terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. 2. Pečovatelská služba - převážně terénní služba (může však být i ambulantní) poskytovaná především v domácnostech klientů sociálních služeb. Tento druh služby je určen zejména lidem se zdravotním postižením, seniorům a případně i rodinám s dětmi. Pečovatelé pomáhají lidem zvládnout péči o svou osobu a domácnost. 3. Tísňová péče - terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá telefonická nebo jiná elektronická komunikace s lidmi, kteří jsou vystaveni vysokému riziku ohrožení života nebo zdraví. Pomocí této komunikace lze zprostředkovat neodkladnou pomoc v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu. 4. Průvodcovské a předčitatelské služby - terénní nebo ambulantní a jsou určeny lidem, kteří mají sníženou schopnost orientace v prostoru, nebo sníženou schopnost komunikace. Jsou to zejména lidé se smyslovým postižením a služba jim pomáhá především při obstarávání osobních záležitostí. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. 5. Podpora samostatného bydlení - obdobou pečovatelské služby, jedná se rovněž o terénní službu. Zaměřena je však na posilování osobních schopností člověka samostatně bydlet. 6. Odlehčovací služby měly by umožnit pečujícím osobám nezbytný odpočinek. To znamená, že se určitou dobu podílí, nebo přebírají péči o člověka, který má sníženou soběstačnost. Jedná se o terénní, ambulantní nebo pobytové služby. 7. Centra denních služeb, dříve také nazývaná domovinky či centra osobní hygieny, - ambulantní služba, která je určena pro osoby se sníženou soběstačností s cílem zajištění pomoci, mimo 3
jiné i při osobní hygieně v průběhu dne. Služba může být využívána pravidelně, ale i občasně. Zároveň nabízí i sociálně terapeutickou činnost. 8. Denní stacionáře - ambulantní služba, kterou navštěvují zejména osoby se sníženou soběstačností z důvodu duševního onemocnění. V průběhu dne je zde zabezpečována komplexní péče s ohledem na potřeby jejich uživatelů a zároveň nabízí výchovné a sociálně terapeutické činnosti. 9. Týdenní stacionáře - pobytová služba pro osoby se sníženou soběstačností, které jsou odkázány na pravidelnou pomoc jiné osoby. Pobyt je zpravidla zabezpečován po dobu pracovních dnů. Služba nenabízí jen komplexní péči o osobu klienta, ale také výchovné, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. 10. Domovy pro osoby se zdravotním postižením - pobytová služba s celoročním provozem, kde je osobám se sníženou soběstačností poskytována pravidelná komplexní péče. Současně jsou jim nabízeny výchovné, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. Tato služba je určena především lidem, kterým z objektivních důvodů již nelze zabezpečit pomoc v jejich přirozeném sociálním prostředí a jsou tudíž odkázáni na ústavní péči. 11. Domovy pro seniory - pobytová služba s celoročním provozem, která zabezpečuje seniorům se sníženou soběstačností, zejména z důvodu věku, komplexní péči. Také nabízejí aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. Služba je určena především seniorům, kterým z objektivních důvodů nelze zabezpečit pomoc v jejich přirozeném sociálním prostředí. 12. Domovy se zvláštním režimem - obdoba domovů pro seniory či domovů pro osoby se zdravotním postižením. Jsou pobytovou službou s celoročním provozem, avšak jejich služby jsou přizpůsobeny zvláštním potřebám osob, které trpí duševní nemocí, jsou závislé na návykových látkách nebo trpí Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence. Provoz této služby může být součástí domova pro osoby se zdravotním postižením či domova pro seniory. 13. Chráněné bydlení - moderním typ pobytové služby pro osoby se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, ale jsou schopny žít víceméně samostatně v prostředí, které je charakterem totožné s běžným bytem. 14. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče se poskytují osobám, které už nevyžadují ústavní zdravotní péči, neobejdou se však bez pomoci jiné osoby a nemohou proto být propuštěny ze zdravotnického zařízení, jelikož není možné jim v daném momentě zabezpečit péči v domácnosti, či v zařízení sociálních služeb. Jsou to zejména nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných nebo psychiatrické léčebny. 1.1.3 Služby sociální prevence Služby sociální prevence jsou zaměřeny na situace, které mohou vést k sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy krizovou sociální situací, životními návyky nebo odlišným způsobem života. Tyto služby se zaměřují na oblast tzv. sociálně negativních jevů jako je například užívání návykových látek, bezdomovectví, kriminalita apod. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jev. Službami sociální prevence, jsou: 4
1. Raná péče - terénní, případně ambulantní služba pro zdravotně postižené dítě, nebo dítě, jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Tuto službu lze poskytnout dítěti do 7 let, kdy služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. 2. Telefonická krizová pomoc - terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu těm, kdo se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, nebo v jiné obtížné životní situaci a tyto situace přechodně nemohou řešit vlastními silami. 3. Tlumočnické služby poskytují se terénní nebo ambulantní formou, a to osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením. 4. Azylové domy - poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci, která je spojena se ztrátou bydlení. 5. Domy na půl cesty - určeny zpravidla pro osoby do 26 let věku, které opouštějí dětské domovy, výchovná zařízení, nebo jiný druh zařízení pro péči o děti a mládež. Může jít rovněž o osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. 6. Intervenční centra - slouží pro poskytnutí pomoci osobám ohroženým násilným chováním. Zde je nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání nabídnuta pomoc osobě ohrožené násilným chováním osoby, která byla ze společného obydlí vykázána. Pomoc však může být poskytnuta také na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby, se kterou má společné obydlí, ale také i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se o ohrožení dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové. 7. Kontaktní centra - nízkoprahová zařízení, která poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby osobám závislým nebo ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem této služby je snížení sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek. 8. Krizová pomoc - terénní, ambulantní nebo pobytová služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života a tuto situaci nejsou schopni zvládnout vlastními silami. 9. Nízkoprahová denní centra - určena především osobám bez přístřeší (bezdomovcům). 10. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - zajišťují ambulantně nebo v terénu služby dětem ve věku od 6 do 26 let, které jsou ohroženy společensky nežádoucími jevy. Hlavním cílem je předcházet nebo snížit sociální a zdravotní rizika, která souvisí se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně. 11. Noclehárny - poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Neslouží k dennímu pobytu, pouze na přespání. 12. Služby následné péče - poskytují se osobám s chronickým duševním onemocněním, a také osobám závislým na návykových látkách. Nejčastějšími klienty jsou ti, kteří absolvovali ústavní nebo ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, ale mohou to být také osoby, které abstinují. 5
13. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi - určeny rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace v rodině, kterou však rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat. Tím existují další rizika ohrožení vývoje dítěte. 14. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením se poskytují především osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením, čímž jim hrozí sociální vyloučení. 15. Sociálně terapeutické dílny - umožňují dlouhodobou a pravidelnou podporu zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Hlavní klientelou jsou osoby se zdravotním postižením, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na běžném trhu práce. 16. Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu osobám závislým na návykových látkách nebo osobám s duševním onemocněním. Předpokladem je, že tyto osoby mají zájem o začlenění do běžného života. 17. Terénní programy jsou zaměřeny na osoby žijící rizikovým způsobem života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek, omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem této služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. 18. Sociální rehabilitace - soubor specifických činností, které směřují k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti zdravotně postižených osob. Činnosti mají vést k rozvoji specifických schopností a dovedností těchto osob, k posilováním návyků a nácviku výkonu běžných činností. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Získat informace o nabídce všech sociálních služeb lze několika způsoby. Zákonem je uložena povinnost každého poskytovatele sociálních služeb poskytovat lidem rady a informace, které přispějí k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Jde především o nasměrování tazatele k poskytovateli, který je schopen člověku v dané situaci pomoci. Také obce a kraje mají ze zákona obdobnou povinnost zajišťovat dostupnost informací o možnostech poskytování sociálních služeb na svém území a požadované informace poskytovat sami nebo zabezpečit tyto informace vybraným poskytovatelem sociálních služeb. V ČR existuje poměrně hodně poraden s různým zaměřením, od poraden s všeobecným aměřením až po vysoce specializované. Významnou pomůckou, jak pro instituce, tak i pro jednotlivce, je rozsáhlý aktuální informační systém o všech poskytovatelích sociálních služeb, provozovaný na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Údaje z registru poskytovatelů současně umožňují lepší orientaci v systému sociálních služeb. Zákon definuje několik klíčových pojmů v oblasti poskytování sociálních služeb. Stanovuje základní povinnosti a rovněž podrobně upravuje okruh sociálních situací a způsobů jejich řešení, zásady a pravidla pro poskytování sociálních služeb. Obce mohou v rámci samostatné působnosti zřizovat sociální služby různými formami. Může jít o organizační složky obce bez právní subjektivity, nebo příspěvkové organizace, které mají vlastní 6
právní subjektivitu. První forma se užívá zejména u služeb, které nejsou příliš náročné na personální, materiální a technické vybavení (azylové domy, terénní programy, pečovatelská služba na menší obci, chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, centra denních služeb, denní stacionáře apod.). Zmíněné služby mohou být zařazeny i přímo do struktury obecního úřadu, a to buď jako samostatné odbory, nebo oddělení sociálního odboru. 1.2 Role nestátních neziskových organizací a souvisejících služeb Kromě sociálních služeb v zařízeních, jejichž zřizovatelem jsou většinou kraje, existují služby poskytované nestátními neziskovými organizacemi. Ty poskytují podporu, poradenství, tlumočnické služby, telefonickou krizovou pomoc, sociální rehabilitaci, sociálně aktivizační služby pro osoby se zdravotním postižením, zajišťují sociální rehabilitaci formou podporovaného zaměstnávání (což však není sociální služba) anebo práci v sociálně terapeutických dílnách. Tyto služby jsou pro osoby se zdravotním postižením velmi důležité a zaujímají nezastupitelné místo ve spektru sociálních služeb. Z hlediska financování jsou však proti pobytovým službám často znevýhodněny. 1.3 Provázanost sociálních, zdravotnických a souvisejících služeb Řadu služeb mohou rovněž poskytovat zdravotnická zařízení formou registrovaných sociálních služeb nebo souvisejících služeb. Na druhé straně se v zařízeních sociálních služeb, jako jsou domovy pro seniory a osoby se zdravotním postižením, poskytují zdravotnické služby, přičemž úkony zdravotnického personálu hradí příslušné pojišťovny. 7