- produkují taxonomickou diverzitu hybridizací uvnitř skupiny - taxonomicky jeden z nejobtížnějších rodů v Evropě (ca 200-300 druhů) - hlavní příčina taxonomické obtížnosti: relativně běžná hybridizace spojená s apomixí (např. jeřáb břek se kříží s jeřábem mukem za vzniku hybridogenního apomiktického taxonu) - ze stejné rodičovské kombinace mohou vznikat různé taxony, které se od sebe morfologicky a geneticky liší, jsou si však více či méně podobné a jsou popisovány jako samostatné druhy (mikrospecie, agamospecie) - evolučně klíčovou skupinou rodu v Evropě je S. aria agg. (skupina jeřábu muku) - zástupci S. aria agg. se kříží se všemi evropskými jeřáby (břek, j. ptačí, j. mišpulka) kromě S. domestica
V posledních dvaceti letech je věnována jeřábům v Podyjí poměrně značná pozornost - Kovanda 1996, 1997a, 1997b, 1998, 1999, Šefl 2000, 2007. Udáváno je 11 taxonů z toho 10 akceptováno do Klíče ke květeně ČR. Sorbus aria x S. aucuparia S. austriaca (Kovanda 1997a, nový taxon pro ČR) S. carpatica (Kovanda 1996a, nový taxon pro ČR) S. x thuringiaca (Šefl 2000, S. aria s. str. x S. aucuparia) Sorbus aria agg. S. danubialis S. aria s. str. S. graeca (Kovanda 1997b, nový taxon pro ČR) S. subdanubialis (Šefl 2007, nový taxon pro ČR) Sorbus aria x S. torminalis S. hardeggensis (Kovanda 1996, nový taxon pro vědu) S. domestica S. torminalis S. aucuparia
Průtoková cytometrie Morfometrika (geometrická i klasická) v procesu Genetická variabilita byla hodnocena pomocí molekulární metody zjišťování polymorfismu mikrosatelitů (SSR) na 130 vzorcích Byly použity již navržené mikrosatelitové primery pro rod Sorbus (Mss1, Mss5, Mss6, Ms6g Ms14) a Malus (CH02D11 and CH01H10) V ČR byly tyto primery doposud použity pouze pro studium hybridogenních jeřábů (S. aria. x S. torminalis a S. aria x S. aucuparia), pro skupinu S. aria agg. byly použity poprvé
diploidní, morfologicky i geneticky variabilní, sexuální druh každá rostlina vykazuje odlišný mikrosatelitový pattern relativně tenké, velké listy, elipsoidní, světlé plody široce rozšířený, hlavně střední a jižní, jihozápadní Evropa v ČR udáván z Čech a Moravy, s jistotou roste pouze v Podyjí v Čechách byl za S. aria s. str. mylně považován S. graeca produkuje taxonomickou diverzitu hybridizací s polyploidními zástupci S. aria agg. 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 49 51.0N 50 51 52 53 54 50.5N 55 56 57 58 59 50.0N 60 61 62 63 64 49.5N 65 66 67 68 69 49.0N 70 71 72 73 74 2n=4x, S. graeca 2n=2x, S. aria 12.0E 12.5E 13.0E 13.5E 14.0E 14.5E 15.0E 15.5E 16.0E 16.5E 17.0E 17.5E 18.0E 18.5E
Sorbus aria S. carpatica S. austriaca S. aucuparia S. aria s. str. - V. Británie laločnatost jediný reálně existující znak teoreticky zděděný po S. aucuparia, ostatní uváděné znaky sdílí i S. aria S. aria s. str. - Podyjí nejde o tranzitní taxony, laločnatost je součástí výbavy variabilního S. aria s. str. podobná proměnlivost zaznamenána např. ve Velké Británii, Francii, Německu, Rakousku původní koncept popisoval pouze laločnatost, ostatní proměnlivost ponechal stranou, formy
široce rozšířený fakultativní apomikt, 2n=4x, jeví se jako geneticky uniformní kosníkovité listy, široké plody, málo zubů Panonie (centrum rozšíření), Maďarsko (1915, var. S. cretica, Budapešť), Německo, Rakousko, udáván j. Slovensko, Rumunsko, západní Rusko, Itálie? v ČR 2 arely moravská, česká, taxonomicky konzistentní významný taxon, produkuje taxonomickou diverzitu hybridizací se S. aria s. str.
popsán z Maďarska jako hybridogenní tranzitní taxon mezi S. danubialis a S. aria s. str. z Podyjí a zároveň pro ČR Šefl (2007) námi zaznamenány čtyři apomiktické linie odpovídající hybridogenní kombinaci S. danubialis x S. aria s. str. jméno S. subdanubialis lze asi použít jen v širším pojetí taxonu, S. subdanubialis s. str. je endemitem balatonských kopečků Sorbus subdanubialis, Maďarsko tři triploidní, jedna tetraploidní populace, od asi 15 jedinců po přibližně 1000 exemplářů linie jsou víceméně vnitřně geneticky a morfologicky uniformní, vzájemně se však liší 2n=3x, Podyjí lokálně hojnější než rodiče několik singulárních triploidních typů 2n=4x, Podyjí
Fakultativní apomikt Apomikt (4n) (4n) S. danubialis Sexuální (2n) S. aria s. str. 1n 2n 3n n Sexuální (2n) S. aria s. str. Apomikt (3n)
Taxonomická variabilita jeřábů byla v minulosti v Podyjí nevhodně hodnocena: S. austriaca, S. carpatica = S. aria s. str., S. graeca = S. danubialis, V Podyjí se vyskytují 1 tetraploidní a 3 triploidní apomiktické populace, které jsou morfologicky a geneticky víceméně homogenní Vyskytují se triploidní singulární jedinci vzniklí recentní hybridizací S. aria s. str. a S. danubialis 2n=3x, Podyjí částečně v minulosti označované jako S. subdanubialis. V Podyjí pravděpodobně probíhá recentně speciace Tyto populace a procesy vyžadují další biosystematické studium. 2n=4x, Podyjí 2n=3x, Podyjí