Boreální jehličnatá tajga a rašeliniště

Podobné dokumenty
NELESNÍ EKOSYSTÉMY MOKŘADNÍ

Úvod k lesním ekosystémům

Co je to ekosystém? Ekosystém. Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza. Otevřený systém.

Co je to ekosystém? Ekosystém. Fungování Hranice Autoregulační mechanismy Stabilizační mechanismy Biogeocenóza. Otevřený systém.

Tundra a alpínské vysokohoří

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.

Ekologická esej. Zpracoval: Jiří Lahodný. Ekologie II. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Management zahradních a krajinných úprav

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie

Rozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Středoevropský les ekologická charakteristika

Sešit pro laboratorní práci z biologie

Mezinárodní rok biodiverzity Pro pestrou přírodu, pro budoucnost

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní ekosystém

Intertropická zóna konvergence = pás oblačnosti a srážek, který se spolu se sluníčkem posouvá mezi obratníky (na snímku léto S polokoule)

Místní větry. Pohon mořských proudů. Globální proudění vzduchu na Zemi

Jak funguje zdravá krajina? Prof. RNDr. Hana Čížková, CSc.

EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS. Ročník: 6. Autor: Mgr. Martina Kopecká


Základní charakteristika území

Před dvěma tisíci lety zabíraly lesy většinu Evropy, Ameriky a Asie, ale značnáčást z nich byla vykácena. Dnes lesy pokrývají asi jednu třetinu

Základní škola a Mateřská škola Žirovnice

Biocenóza Společenstvo

Praktické cvičení č. 10.

Otázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy

severská tundra v laponštině a ruštině zamokřené, bezlesé území, ve finštině tunturi = holý kopec výskyt: severně od 65 alpinská tundra vysokohorské

Organizmy a biogeochemické cykly hlavních prvků (C,N,P) a látek (voda) v ekosystému. (Hana Šantrůčková, Katedra biologie ekosystémů, B 361)

Abiotické faktory působící na vegetaci

Vegetace Evropy 11. Arktická oblast Verze

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě

Ekologické a fyziologické adaptace rostlin na prostředí polárních ekosystémů

6. Tzv. holocenní klimatické optimum s maximálním rozvojem lesa bylo typické pro a) preboreál b) atlantik c) subrecent

Korespondenční soutěž Tajemství lesů

Cykly živin v terestrických

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (14) RAŠELINNÉ LESY (TURF)

Biologie - Kvarta Biologie kvarta Výchovné a vzdělávací strategie Učivo ŠVP výstupy

Formy ekologické stability: minimalizací změn (buk + podrost) resilience (pružnost) jako guma, zajištění stability optimalizací změn (bříza + plevele)

MOKŘADY V HARMONICKÉ ROVNOVÁZE DEFINICE MOKŘADU HYDROLOGIE MOKŘADŮ DRUHY MOKŘADŮ V ČR DĚLENÍ MOKŘADŮ (PODLE VZNIKU)

Na jemné škále vývraty signifikantně ovlivňují dynamiku lesa Ekologické podmínky (teplota, vlhkost) Erozně sedimentační procesy Výskyt cévnatých i

Šablona č Přírodopis Biomy a jejich savci

R E G I O N ÁL N Í Z E M ĚP I S

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

Rašeliniště (viz samostatné přednášky)

Dřeviny ČR Smrčiny a subalpinské křoviny

PROJEKT: OP VK Název materiálu: NAHOSEMENNÉ ROSTLINY - JEHLIČNANY VY_52_INOVACE_K1_P36_3

STUPEŇ ZVĚTRÁNÍ HORNIN

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 59 podmáčená stanoviště vyšších a středních poloh HS 79 podmáčená stanoviště horských poloh

Ekosystémy. Ekosystém je soubor organismů žijících na určitém

Fyzická geografie. Mgr. Ondřej Kinc. Podzim

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

MOKRAĎOVÁ VEGETÁCIA Trieda: Isoëto-Nanojuncetea spoločenstvá obnaženého dna Dôležité ekofaktory: - charakter dna (piesčité, bahnité) - vysychavosť

Primární produkce. Vazba sluneční energie v porostech Fotosyntéza Respirace

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Úvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO. Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/

Analýza problematiky v jednotlivých geografických zónách, typech krajin a ekosystémech

značné množství druhů a odrůd zeleniny ovocné dřeviny okrasné dřeviny květiny travní porosty.

SMRK ZTEPILÝ PŘEČTI SI TEXT A POTÉ VYŘEŠ ÚKOLY: 1. SMRK POCHÁZÍ Z: a) VYŠŠÍCH NADMOŘSKÝCH VÝŠEK, b) STŘEDNÍCH POLOH, c) NÍŽIN.

ORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY

Ostrov Vilm 5. KOLOBĚH HMOTY. Sedimentace. sedimentace. eroze. Půdní eroze. zaniklý záliv 5.1 ZÁKLADNÍPOJMY KOLOBĚHU HMOTY.


Geologie a pedologie

Problematika škod na lesních porostech v Jizerských horách. Mgr. Petra Kušková, Centrum pro otázky životního prostředí UK,

ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÝ

BIOSFÉRA BIOSFÉRA. živý obal Země souhrn všech živých organismů na souši, ve vodě i ve vzduchu včetně jejich prostředí

EKOLOGIE LESA Pracovní sešit do cvičení č. 8:

Témata k opravným zkouškám a zkouškám v náhradním termínu

Rostlinné populace, rostlinná společenstva

Organizmy a biogeochemické cykly hlavních prvků (C,N,P) a látek (voda) v ekosystému. (Hana Šantrůčková, Katedra biologie ekosystémů, B 361)

- oddělení Rhyniofyta (+protracheophyta, zosterophyllophyta, trimerophyta)

Teorie stresu, ekologická stabilita. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.

Funkční přístup ke studiu vegetace (EKO/FV)

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

Struktura a funkce lučních ekosystémů

Biotické podmínky života

Vznik dřeva přednáška

Faktory ovlivňující strukturu dřeva

Biomy světa. terestrické sladkovodní mořské

DUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země

DUB ZIMNÍ (Quercus petraea)

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

Klima jako jeden z půdotvorných faktorů, dopady sucha

Kameny a voda. Geobotanika

Úloha odumřelého dřeva v lesních porostech

1. Ekologie zabývající se studiem společenstev se nazývá a) autekologie b) demekologie c) synekologie

Pedosféra. půdní obal Země zahrnující všechny půdy na souši úzce je spojená s litosférou, protože z ní vzniká působením zvětrávání

Jednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země

Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m

Suchozemské (terestrické) ekosystémy C cyklus

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

Šumavská rašeliniště a jejich mikrobiální společenstva pod vlivem dlouhodobého odvodnění

Obsah 5. Obsah. Úvod... 9

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman

Definice a rozdělení rašelinišť Hydrologie

Ekologické faktory. Teplota. Čím vším ovlivňuje teplota organismy. Jak změny teploty (klimatu) ovlivnily flóru a faunu našeho území

BIOSFÉRA. živý obal Země. souhrn všech živých organismů na souši, ve vodě i ve vzduchu včetně jejich prostředí

Lekce 5C Biotické složky prostředí

= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky

Transkript:

Boreální jehličnatá tajga a rašeliniště

Tajga Tajga les s převahou jehličnatých dřevin (Abies, Picea, Larix, Pinus) ~ neprostupný les bez lidských sídel coniferous forest konifery nahosemenné dřeviny supramontánní jehličnatý les mezní hranice výskytu lesa, relativně homogenní struktura

Geografické rozšíření Zonální biom sev. polokoule souvislý pás mezi 50 a 70 s.š. Eurasie ca 90% rozlohy na území Ruska S. Amerika Kanada, USA j. polokoule velmi omezený výskyt konifer (Araucaria, Podocarpus J. Amerika, N. Zéland, Austrálie

Horské klimaxové smrčiny Supramontánní výškový stupeň mírného pásma (ca 1000 1250 m) paralela boreální tajgy Picea, Larix, Pinus

Paleoekologie tajgy Konifery prastará taxonomická skupina dřeviny tajgy známy ze středních třetihor (Pinus sylvestris, Larix spp., Picea spp.) střední horské polohy arkto-třetihorní původ pozůstatek dříve bohatšího smíšeného lesa

Klimatické poměry Chladný arktický vzduch, zimní anticyklóna geografická proměnlivost klimatu daná vzdáleností od oceánu průměrná roční teplota 5 až 8 C letní měsíce 12 15 C (120 30 dní >10 C), zimní 30 C (extrémy pod 70 C) období bez mrazu 50 100 dní srážky obecně <500 mm (300 600 mm, extrémní situace 150 mm), část ve formě sněhu

Půdní typy Podzisoly vyluhovaný E horizont, obohacený B horizont ph kyselé (3.5 4.5), nasycenost sorpčního komplexu nízká, malá úživnost mör surová forma (mykogenního) humusu, nerozložený opad jehličnanů glejsoly převaha redukčních procesů organosoly (histosoly) zamokření substrátu akumulace humolitu (rašelina) nesouvislý výskyt permafrostu

Primární produkce, dekompozice organické hmoty Produkce obecně limitovaná teplotou a vlhkostí, značná variabilita vlivem úživnosti stanoviště limitace N, nadzemní biomasa řádově 150 300 t/ha, NPP 5 12 t/ha velmi pomalý rozklad opadu a dřeva obrat živin řádově desítky roků, rezidenční doba organické hmoty až stovky let, C/N jehlic a lišejníků > 100:1 urychlení dekompozice při požárech

Životní formy rostlin

Ekologie konifer Xeromorfie a vytrvalost jehlic (vs. Larix) malé ztráty vody, recyklace živin cévní svazky uzavřené tracheidy (2 5 mm, ø ca 0.05 mm) nízká specifická vodivost vs. odolnost vůči kavitacím konická architektura koruny dominance apikálního meristému odolnost vůči sněhu mrazová odolnost, fotosyntéza i při 0 C

Chamaefyty, lišejníky a mechorosty Keříčky často dominantní složka podrostu tajgy opadavé nebo vytrvalé asimilační orgány převaha čeledi Ericaceae (Vaccinium, Ledum) erikoidní mykorhiza akvizice NH 4 + mechy (Pleurozium, Hylocomium) a lišejníky (Cetraria, Cladonia) rozvolněná lišejníková tajga lichen woodland fixace dusíku Stereocaulon absorpce vlhkosti a živin tepelná izolace půdy zpomalení dekompozice

Typy tajgy Tmavá tajga Picea abies, Abies sibirica, Pinus sibirica humidnější klima tolerance stínu (smrk) Světlá tajga Pinus sylvestris, Larix borovice světlomilná dřevina, široká ekologická valence, odolnost vůči požáru

Druhová diverzita relativně nízká Flora a fauna tajgy častý holarktický areál (rody), boreomontánní výskyt

Přirozená disturbance tajgy Oheň hlavním disturbančním faktorem (nerozložené jehličí, pryskyřice), polomy, vývraty oheň odstranění opadu (minerální půda), snížení kompetice sukcese silná borka, serotinní šišky (Pinus banksiana)

Sukcesní vývoj tajgy Uvolnění prostoru a živin světlomilné druhy (listnáče, jehličnany borovice lesní, pasekové druhy bylin) postupná náhrada stínomilnými druhy (tmavá tajga), zapojení porostu sukcesní vývoj řádově až 500 let

Poškození jehličnatých lesů Kůrovcové kalamity (Ips typohraphus) houbové choroby (Armillaria mellea, Heterobasidion annosus)

Rašeliniště (vrchoviště a slatiniště) Azonální mokřadní ekosystémy vysoká hladina spodní vody anoxie pomalá dekompozice tvorba humolitu (rašelina, slatina), rašeliníky (Sphagnum), ostřice (Carex) globální koloběh CO 2 hydrologie krajiny

Klasifikace mokřadů Úživnost substrátu (obsah živin) (dystrofní) oligotrofní eutrofní, ombrotrofní vs. minerotrofní hydrologie způsob sycení vodou (srážková vs. spodní voda) morfologie dominantní skupiny rostlin (mechy, ostřice)

Vrchoviště vs. Slatiniště Zdroj vody ph CaCO 3 Minerály N Produktivita Rozklad Diverzita Rozšíření srážková voda 3 4.5 nepatrný extrémně nízký nízký, pouze NH + 4 nízká extrémně nízký nízká těžiště v boreální zóně podzemní a srážková 4 8 (9) mírný vysoký vysoký střední vyšší nízká vysoká mírný silný nízká vysoká celosvětově

Geografické rozšíření Vrchoviště (rašeliniště) především boreální a polární oblasti s. polokoule horské oblasti mírného pásu okrajové oblasti j. polokoule, hory v tropech cushion bogs Mokřady obecně roztroušeně celosvětově

Rašeliníky (Sphagnum) Jednoduchá struktura stélka: lodyžka, větvičky, hlavička, chlorocyty a hyalocyty apikální meristém neukončený růst, strategie růstu tvorba vlastního biotopu (ekosystémoví inženýři) systém dutých buněk kapilární systém, zásobárna vody převaha vegetativního rozmnožování

Vznik rašeliny Obsahové látky rašeliníků (polysacharid sphagnan, polyfenoly) anoxie (zavodnění), nízká teplota

Vlastnosti rašeliny Histosoly organický substrát mokřadních půd hladina spodní vody akrotelm vs. katotelm, anoxie nízká tepelná vodivost rašeliny nízký obsah živin, nedostatek bází redukční prostředí N přítomen ve formě NH 4 + kyselé ph (3 4.5)

g ro undwater table (c m) prec ipitatio n (mm per week) Kolísání hladiny podzemní vody 0-5 -10-15 -20 199 4 1995 1 996 1997 1998 200 190 180 170 160 150-25 -30-35 -40-45 -50-55 -60-65 -70-75 -80 140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Bezlesí -------- Blatkový bor

Produktivita a dekompozice Produkce řádově 100 600 g/m 2 za rok živiny vázané v biomase rychlost dekompozice určená mírou zaplavení a obsahem N v opadu redox potenciál produkce CO 2 vs. metanu čistá fixace C v humolitu

Mikrostanovištní heterogenita Systém bultů a šlenků výška hladiny spodní vody

Životní formy a adaptace rostlin Hemikryptofyty, chamaefyty, ojediněle fanerofyty klonální růst na povrchu aerenchym v kořenech peinomorfózy xeromorfní charakter malé listy, vysoká hustota průduchů, silná kutikula a epidermis, relativně více cévních svazků ve stonku karnivorie, mykorhiza, resorpce živin, vždyzelenost

Fauna Bohatá entomofauna reliktní výskyty na našem území

Paleoekologický význam rašelinišť Fosilní záznam makro- a mikrozbytky rekonstrukce vývoje krajiny