MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2017 DANIELA BEŇOVIČOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov prasat v České republice Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Hadaš, Ph.D. Vypracoval: Daniela Beňovičová Brno 2017

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Chov prasat v České republice vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:..... podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Zdeňkovi Hadašovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady a připomínky, které umožnily vypracování této bakalářské práce.

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na problematiku chovu prasat v České republice. Hlavním cílem práce je seznámení s historií chovu na území České republiky a současnou situací. V literárním přehledu jsou uvedeny kapitoly o historii chovu, významu chovu, plemenech chovaných na území České republiky v současnosti, technologiích a podmínkách v současných chovech a perspektivě v chovu prasat. Klíčová slova Prase, chov prasat, plemena, technologie, péče. Abstract This bachelor thesis is focused on issues in pig breeding in Czech republic. The main goal of this thesis is meeting with history in pig breeding in Czech republic and with the current situation. In a review of the literature are said chapters on history of pig breedings, on the importance of pig breeding, on the pig breeds which are breeding at the territory of the Czech republic currently, on the technology and conditions in current breeding and on perspective in the pig breeding. Key words Pig, pig breeding, breeds, technology, care.

Obsah 1 Úvod... 9 2 Cíl práce... 10 3 Vývoj chovu prasat... 11 3.1 Období od 15. století po 2. polovinu století 19.... 11 3.2 Období od 2. poloviny 19. století po 1. světovou válku... 12 3.3 Období od 1. světové války do konce 2. světové války... 13 3.4 Období poválečné do roku 1960... 14 3.5 Období od 70. let 20. století po současnost... 14 3.6 Současná situace v ČR... 16 4 Význam chovu prasat... 17 4.1 Vepřové maso... 17 4.2 Další významné produkty... 18 4.3 Hlediska výrobce, zpracovatele, spotřebitele a ostatní... 19 5 Plemena prasat... 19 5.1 Hybridizační program v České republice... 19 5.2 Mateřská plemena... 21 5.2.1 České bílé ušlechtilé... 21 5.2.2 Česká landrase... 21 5.3 Otcovská plemena... 22 5.3.1 Bílé otcovské... 22 5.3.2 Pietrain... 22 5.3.3 Duroc... 23 5.3.4 Syntetické linie... 23 6 Podmínky a technologie v chovu prasat... 24 6.1 Stavby a technologie v konvenčních chovech... 24 6.2 Krmná dávka... 27 6.2.1 Kompletní krmné směsi... 27 6.2.2 Technika krmení... 27 Gravidní a laktující prasnice... 28 Selata... 28 Prasata v předvýkrmu a výkrmu... 29 Plemenná zvířata... 30 6.2.3 Napájení... 30 6.3 Ošetřování a práce se zvířaty... 31 6.3.1 Ošetření selat po porodu a následná péče... 31 6.3.2 Ošetřování prasat při výkrmu... 32

6.3.3 Ošetřování a péče o prasničky a prasnice... 32 6.3.4 Ošetřování a péče o plemenné kance... 34 6.3.5 Zoohygienická prevence... 35 6.3.6 Vlivy chovu na životní prostředí... 36 7 Vývojové tendence... 37 Zákaz chirurgické kastrace... 38 8 Závěr... 39 9 Použitá literatura a internetové zdroje... 40

1 ÚVOD Chov prasat má v České republice velice dlouhou tradici, která začíná již v dobách před naším letopočtem domestikací na území Evropy, následované primitivními chovy v lesích či později v prostých stavbách až po současné moderní stáje pro stovky kusů prasat. Hlavním důvodem chovu prasat, a vlastně už domestikace, bylo snadnější získávání obživy. Hlavním produktem z chovu prasat je vepřové maso a vedlejšími produkty více či méně významnými jsou tuk, kosti, štětiny (ty v dnešní době zcela pozbyly na významu), střeva, droby a kejda nebo hnůj (chováme-li na podestýlce). Kromě zajištění stálého přísunu potravin mají prasata i jiná využití, jsou přínosem ve farmaceutickém průmyslu, jsou chována jako laboratorní zvířata, velice populární v posledních pár letech se stal hobby chov zejména mini-prasat a kejda (případně hnůj) se využívá jako hnojivo nebo palivo do bioplynových stanic. Chov prasat také napomáhá udržení tradic na venkově a poskytuje pracovní příležitosti, což napomáhá k samotnému rozvoji venkova. Na venkově se rozmáhají i stavby farem poskytujících služby v agroturistice, kde se prasata chovají za účelem přiblížení práce kolem zvířete a jejich chování lidem, kteří mají zájem o poznání života prasete. Součástí chovu je i šlechtění a křížení plemen nebo linií, ze kterého pocházejí stále lepší hybridi, kteří se nejlépe přizpůsobí současným podmínkám chovu a odpovídají tržní poptávce. Ke znatelnému vývoji došlo nejen ve vědění a ve způsobu chovu, ale i v technologiích k chovou používaných. Došlo k výrazné automatizaci, což vedlo ke zvýšení produktivity práce a tím se zlepšily i podmínky chovu například při automatickém zakládání krmiv je chov schopen dávat krmivo větší skupině prasat než jeden člověk, a to ve stálém čase, čímž se nerozhodí pravidelnost krmení. V současné době je dohlíženo i na to, aby prase v chovu mělo co nejlepší welfare. Musí mít co nejvíce prostoru pro projev svého přirozeného chování a nesmí být omezováno tak, aby docházelo k utrpení zvířete. Což vede k velmi spekulovanému tématu ohledně kastrací kanečků. Kastrace je využívána při výkrmu, aby se zabránilo kančímu pachu masa. Chirurgická kastrace prováděna bez znecitlivění i do věku 7 dnů věku, je bolestivá dle výzkumů, proto se hledají alternativní způsoby, v současnosti využívaná imunokastrace, která naopak vyvolává spekulace, zda není maso znehodnoceno použitím protilátek a tím závadné, což nebylo prokázáno. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo porozumění problematice chovu prasat na území České republiky. V práci byla zpracována témata týkající se historie chovu, přínosu chovu pro člověka, plemen a hybridizačních kombinací chovaných a využívaných na území České republiky, technologií využívaných v chovech, ošetřování a práci se zvířaty a případným vývojem do budoucna. 10

3 VÝVOJ CHOVU PRASAT Aby mohl nějaký vývoj v chovu nastat, musela nejprve proběhnout domestikace prasete. Prase je polyfyletického původu, což znamená, že bylo více domestikačních center, tudíž bylo více předků. Pro dnešní plemena měli největší význam tři předci, a to prase divoké evropské, prase divoké asijské a prase divoké středozemní. Prvním místem domestikace bylo dnešní Turecko, kde s domestikací prasat začali již 10 000 let př. n. l., za stěžejní se ale považuje doba kolem 7 000 let př. n. l., kdy se jedná o oblast Asie, následováno Evropou. Byly zde patrné rozdíly ve způsobu chovu, v Asii se prasata chovala přímo ve vesnicích, v malých ohrádkách a krmila se do vysoké tučnosti, naopak ve Středomoří byla chována na rozlehlých pastvinách, hlídaných pastevci, případně ve velkých ohradách s přístřešky. Ve střední a severní Evropě se uplatňoval systém jaro až podzim na pastvě a na zimu se většina zvířat porazila. (Široký a kol. 2012) 3.1 Období od 15. století po 2. polovinu století 19. Do 15. století se na našem území chovala primitivní plemena velmi primitivním způsobem. Jsou doloženy důkazy o pastvách v dubových a bukových lesích. Od 15. století byla prasata nedílnou součástí trojhonného hospodářství na pastvinách, na polích po sklizních a v listnatých lesích na žaludech a bukvicích. Jednalo se o období povinné roboty pro panství, tudíž chovy byly velmi primitivní a lidé neměli čas úroveň chovu nějak zvyšovat, až postupné zanedbávání vedlo k úpadku chovu prasat na našem území do roku 1848, kdy byla zrušena robota. Období od roku 1848 je obdobím zavedení a realizace především stájového chovu prasat i ostatních hospodářských zvířat. Přeměnou trojhonného systému na střídavý systém hospodaření zmizely úhorové pastviny pro prasata a na jejich místo nastoupily okopaniny a pícniny, což mělo za následek vymizení celoroční pastvy. Ustájení prasat bylo na samotném počátku, stáje byly většinou naprosto nevyhovující. Jednalo se o kamenné, tmavé, vlhké, nevětrané a malé budovy. Zvířata také nedostávala dostatečnou krmnou dávku. Pokrokové metody J. Štumpfa z Dessavy nebyly provozovány, a tak chov prasat na našem území kvalitativně i kvantitativně stagnoval. Z důvodů stagnace se k nám ve velkém dováželi polští bagouni, jejich příhon skončil rokem 1900 zavedením a šířením nákaz a velkého rozšíření moru v Uhrách. 11

Z tehdejších prasat chovaných je známo klapouché prase českomoravské a přímouché prase. Klapouché prase českomoravské do skupiny původních nezušlechtěných klapouchých domácích prasat evropských s velkým tělesným rámcem. Jednalo se o velmi nenáročné a odolné prase, prasnice vynikaly výbornou plodností (až 16 selat ve vrhu), mléčností a mateřskými vlastnostmi. Naopak přímouché prase patřilo do skupiny nezušlechtěných prasat ostrouchých. Bylo menší, jemnější a lépe se vykrmovalo. (Stupka, 2016) 3.2 Období od 2. poloviny 19. století po 1. světovou válku Období, kdy se zvelebovaly chovy pomocí dovozu zahraničních prasat, za vzniku mnoha krajových rázů, při uplatnění řízené plemenitby. Díky zvyšující se úrovni životního stylu lidí, se zvyšovaly požadavky na vepřové maso. Tyto požadavky již nebyla schopna naplnit současná prasata, proto se dovážela zahraniční ranější prasata především z Anglie, Německa, Rakouska a Uher, výsledkem těchto dovozů a plemenitby byli různí kříženci. Na severu Čech se jednalo o dovoz především plemen anglických, se značnou plodností, jemným masem a exteriérem. Západní Čechy ovlivnil dovoz plemene německého. Do dalších částí převládal dovoz středního yorkshire a berkshire. Ovšem zpočátku špatné výběry plemen ke křížení měly špatný vliv, mezi ně patřila až přílišná ranost, související s výraznou tučností a velkými nároky na prostředí. Nebylo u nás žádné stálé plemeno, jelikož neexistoval ani chovný cíl, kterým by bylo možno se řídit. Bezcílné křížení způsobovalo tvarovou i užitkovou nevyrovnanost těchto prasat. Na Moravu se dovážela plemena z Německa, většinou na velkostatky. Nástupem tvorby družstev pro chov roku 1860, se dovážela plemena i z Anglie, Uher a Japonska. Prase moravské je vytlačováno bílými prasaty yorkshirského typu, stále se ovšem nejednalo o cílevědomou plemenitbu. Zlom nastal roku 1891 za vzniku císařské a královské moravskoslezské společnosti. Ta usměrňovala chovy do roku 1898, kdy na její místo nastupuje Zemská rada moravská, která řídí zemský chov prasat. Tyto stanice dodávaly plemenný materiál yorkshirských prasat do zemských chovů. Bílé anglické plemeno a jeho kříženci se tedy šířili po celé Moravě, jako tzv. moravský yorkshire. Prasata měla lepší exteriér, dřívější ranost, lepší tučnost a lépe využívala krmiva. Opakem byly větší nároky na ustájení, krmení, byla méně odolná proti nemocem a také měla menší plodnost. (Stupka, 2016) 12

3.3 Období od 1. světové války do konce 2. světové války Období první světové války se negativně odráželo na chovu prasat. Na Moravě byly rušeny plemenné stanice a chov se pokrýval pouze plemennými kanci na příděl. Neexistovala žádná evidence plemenného materiálu a tím pádem docházelo ke značné příbuzenské plemenitbě. Prasata ji nevyhovují svým exteriérem ani užitkovostí požadavkům, pokles početních stavů téměř o 70% oproti roku 1910, samozřejmě nemohl pokrýt spotřebu. V meziválečném období stoupají požadavky na kvalitu masa. Dochází k regeneraci chovu za účelem vyšlechtění univerzálního bílého plemene s dostatečnou užitkovostí na pokrytí poptávky. Dochází k regeneraci, ustálení populace prasat a budování plemenných stád podle zvelebovacích plánů. Dochází také k zavedení kontroly užitkovosti a dědičnosti. Ustálení a obnova populace prasat v Československu se točila kolem vytvoření univerzálního bílého plemene s odpovídající užitkovostí. Byla dvě centra této snahy v Čechách a na Moravě. V Čechách se jednalo o složitou situaci v plemenitbě barevných domácích prasat přeštických a bílých rychnovských. Brzy se projevila negativa příbuzenské plemenitby, kterým nezabránily ani dovozy kanců z Anglie. Pokračující degenerace vedla ke zkáze chovu rychnovských prasat, který skončil ještě před začátkem 2. světové války. V chovu prasete přeštického se i přes degenerace pokračuje až do poválečných let. Největší negativa vznikala křížením s anglickým plemenem Midlle White, česká bílá plemena příliš tučněla. V roce 1927 kvůli těmto změnám dochází ke křížení s německým bílým ušlechtilým a německým zušlechtěným plemenem. Ke konci meziválečného období se dostavil výsledek, byl to vznik vynikajících populací bílých prasat na Žamberecku, Kostelecku a Hradecku. Tato prasata se stala základem chovu bílých ušlechtilých prasat v Česku, na základě ustálenosti zevnějšku a užitkovosti. Na Moravě probíhalo ustálení za účasti Zemského výzkumného ústavu zootechnického v Brně ve stejných krocích jako v Čechách. Dle průzkumu bylo prokázáno, že nebude možné mít plemenná stáda na podkladě původního prasete klapouchého domácího moravského, ale pro sjednocení populace bylo potřeba využít za výchozí materiál moravské yorkshirské prase. Jeho nedostatky byly napravovány pomocí německých bílých ušlechtilých prasat, následně v roce 1933 byl využíván anglický Yorkshire. Charakteristickou pro období okupace je snaha zajistit zvyšování zemědělské produkce, především produkce živočišné na pokrytí velké poptávky pro válečné Německo. 13

Bylo vydáno protektorátní vládní nařízení upravující plemenitbu hospodářských zvířat a povinné kontrole užitkovosti a dědičnosti prasat. Kontrolou a organizací tohoto úkonu byly pověřeny zemědělské rady v Praze a Brně, provádění kontrol pak spadalo pod Zemské svazy okresních chovatelů hospodářských zvířat v Praze a Brně. Tyto svazy vedly plemenné knihy, řídily a organizovaly plemenářskou práci a pořádaly nákupní trhy plemenných zvířat. Bílá ušlechtilá prasata byla ranější a žírnější. Jejich populace byla korigována a potlačována hromadnými importy bílých ušlechtilých německých prasat se snahou uplatnit rámcově větší prasata s hrubší kostrou, hlubokým hrudníkem a vyklenutým hřbetem. (Stupka, 2016) 3.4 Období poválečné do roku 1960 Dochází ke kvalitativnímu i kvantitativnímu rozvoji chovu prasat na našem území. Kvůli větší poptávce byly kladeny větší nároky na jatečná prasata, kdy byl požadován rychlejší růst, za co nejmenší spotřeby krmiva. Základním plemene stále zůstávalo bílé ušlechtilé, které ovšem bylo kříženo za účelem zlepšení kvality. Ke křížení se používala prasata z Evropy i zámoří, jednalo se o plemena pietrain, landrase, duroc a hampshire. Rok 1964 byl zlomový pro přeštické černostrakaté plemeno. Do tohoto roku se pracovalo na obnově chovu a v tomto roce bylo uznáno jako samostatné plemeno. Za účelem zvýšení masné užitkovosti se přeštická černostrakatá prasata křížila s pietrainy. (Stupka, 2016) 3.5 Období od 70. let 20. století po současnost Do 70. let 20. století byl jediný systém zpeněžování prasat, a to bylo zpeněžování v živém, kdy se nebrala v potaz kvalita masa. Byl také zaveden prodej plemenných kanců na nákupních trzích, což vedlo k oslabení centrálního řízení plemenitby. Po 70. letech se rozvíjely technologie v chovu. Byly lepší podmínky pro kategorie březích a kojících prasnic. Dále byl zaveden časný odstav selat, ruku v ruce s rozvojem speciálních krmných směsí. Díky rozdělení chovu na jednotlivé úseky docházelo k zefektivnění procesu, což vedlo k samostatnosti v produkci masa. Dále to byla podpora vývoje krmivářství a nových technologií (resp. technologických linek). Bylo také uplatňováno složitější křížení v rámci plemenitby. 14

S rozvojem samostatnosti kolem roku 1971, se začal zvyšovat požadavek na obsah libového masa. Cílem hybridizačního programu byla tedy výroba finálních hybridů prasat s projevem heteroze. Na splnění tohoto cíle byla potřeba změna v organizaci plemenářské práce a systém výroby jatečných prasat. Jednalo se o přestavbu kombinovaného typu bílého ušlechtilého na ty s výrazně masnou užitkovostí. Pro přestavbu se používala plemena z Anglie, Ruska, Německa, Holandska a Rakouska. V určitém období se také využívalo zušlechťovací křížení s plemenem landrase, se kterým si v konečné fázi bylo české ušlechtilé rovno v masné užitkovosti a mohlo jej zastoupit. Do mateřské populace spolu s bílým ušlechtilým, v té době byla započítávána i populace přeštických prasat. Díky malé četnosti docházelo ke zvyšování příbuzenské plemenitby a poklesu masné užitkovosti. Situace se začala řešit až roku 1985, kdy bylo prováděno zušlechťovací křížení s plemenem welsh. Začátkem 70. let, současně s přestavbou bílého ušlechtilého, byly prováděny dovozy plemen výrazně masného typu do otcovské pozice. Jednalo se především o duroca a hampshire z USA a belgickou landrase. Tato plemena byla využívána na tvorbu syntetických linií SL 98 (BL x D) a SL 96 (H x BL). V důsledku finančních problémů se koncem 80. let tyto linie spojily v jednu a to SL 97 (98 x 96). Roku 1973 byl pevně zavedený systém zpeněžování jatečných prasat, a to zpeněžování v mase. Byl zrušen prodej plemenných kanců v souladu s centrálním řízení hybridizace. Místo toho byli podnikům kanci přidělováni, přidělování bylo samozřejmě řízeno v souladu s plemenářským programem. Důvodem pro toto opatření bylo budování struktury chovů, které se začínaly dělit na šlechtitelské, rozmnožovací a užitkové. Toto rozdělení umožnilo využití efektu při křížení u všech tří požadovaných vlastností, což byla reprodukce, výkrmnost a jatečná hodnota. Koncem 80. let byl český chov na vysoké úrovni, schopen konkurovat mnohým státům v Evropě. Zlomovým pro zemědělství byl listopad 1989, kdy začal chov prasat procházet přeměnou a přechodem ze státního na soukromé. Proces přechodu přetrvává do dnes. Charakteristický je rozpad rady vzájemné hospodářské pomoci, ztráta východních trhů, a tím nemožnost uplatnit zemědělské výrobky v zahraničí. Proces privatizace postihl i plemenitbu prasat, řízení plemenitby přebírá Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. SCHPČM je vlastníkem plemenné knihy prasat a spadá pod ministerstvo zemědělství. Byly změněny metody hodnocení kontroly užitkovosti a dědičnosti. 15

Za nabourání imunity prasat může volný pohyb po EU, ať se jedná o lidi nebo zvířata. Začaly se na našem území vyskytovat nemoci, které zde nebyly známé, nebo již byly vyhubené. Nemoci negativně narušily celkovou užitkovost prasat, výrazně se snížily reprodukční vlastnosti. Problémem byl také zákaz plošné vakcinace prasat proti moru a července, důvodem zákazu bylo přizpůsobování se směrnicím EU. Dalším problémem byly nekontrolovatelné dovozy prasat. Pro zlepšení užitkovosti se uplatňují různé hybridizační programy, jak domácí, tak zahraniční. Technologie chovu odpovídají potřebám prasat na základě welfare. (Stupka, 2016) 3.6 Současná situace v ČR V současné době se stavy prasat v České republice lehce zvyšují od roku 2013, snižování stavů započalo v době vstupu do EU, kdy se postupně navýšil dovoz prasat a tím se zvýšilo záporné saldo 1 zahraničního obchodu, a trvalo do konce roku 2012. Menší pokles byl také zaznamenán v roce 2015. K 31. 7. 2016 byl stav v republice 1 571 267 ks 2 prasat. (Agrární komora, 2016) Před vstupem do EU byla ČR téměř soběstačná v produkci vepřového masa (téměř 97%), ale v roce 2010 byla soběstačnost o přibližně jednu třetinu menší (63,4%). Vepřové maso ovšem nadále zůstává nejkonzumovanějším masem v české kuchyni. Podmínky pro chov jsou optimální, prasata jsou krmena krmnými dávkami, které odpovídají jejich užitkovosti. Každá kategorie prasat má svou krmnou směs od odstavu, výkrmu až po plemenné jedince. Převažují zde velkochovy, kde mají optimální stájové mikroklima. (Staněk, 2009) 1 Záporné saldo = dovoz převládá nad vývozem 2 Informace dostupná z: http://www.apic-ak.cz/vysledky-chovu-prasat-k-31-7-2016.php 16

4 VÝZNAM CHOVU PRASAT Hlavním významem chovu prasat z hlediska národohospodářského je produkce vepřového masa a vedlejších produktů, jako jsou kůže, krev, kosti, droby, štětiny, střeva, kejda, suroviny pro farmaceutický průmysl (krev, endokrinní žlázy) a ostatní vedlejší produkty (konfiskáty, výkroje, pohlavní orgány). Dále bereme v úvahu hlediska výrobce, zpracovatele, spotřebitele a ostatní. 4.1 Vepřové maso Pojmem maso se rozumí příčně pruhovaná svalovina jatečných zvířat. Spotřeba masa je odlišná v různých zemích hlavním důvodem je náboženství (hinduismus, buddhismus zakázáno, židé, islám maso je nečisté). Největší spotřeba je v Číně. V ČR připadá na jednoho obyvatele průměrně 42 kg vepřového masa na rok, je totiž součástí tradiční kuchyně a nejvíce konzumovaným druhem masa. (Štěpánová, 2011) Důležité při poptávce jsou kvalita masa, cenová dostupnost (mnohdy je na prvním místě), bezpečná konzumace a obsah tuku. V dnešní době je poptávka především po libovém mase, což je ovlivněno množstvím intramuskulárního tuku (mramorování) a intermuskulárního tuku (mezisvalový, určuje šťavnatost). Složení vepřového masa: voda 70-75 %, bílkoviny 18-22 %, lipidy 2-3 %, minerální látky a vitaminy. Maso musí projít veterinární kontrolou před uvedením na trh, ovšem veterinární kontrolou prochází už samotné prase při přejímce na jatkách. Důležité je, aby prase při převozu neutrpělo moc stresových situací, které ovlivňují kvalitu masa. Vada vepřového masa se nazývá PSE bledé, měkké, vodnaté (z anglického překladu pale, soft, exudative). Po porážce dochází k velice rychlé glykolýze, za současného hromadění kyseliny mléčné, což způsobuje snížení ph pod 5,8. Při této vadě dochází k částečné denaturaci bílkovin, svalová vlákna mají narušenou strukturu, uvolňuje se masná struktura a výrazně se změní barva na velmi bledou. Na hodnocení kvality jatečných prasat se používá SEUROP systém, ve kterém jednotlivá písmena znamenají třídu kvality masa, kdy je S nelepší (60 % svaloviny a více) a P nejhorší (40 % svaloviny a méně). V systému se tedy hodnotí procentický podíl svaloviny na jatečně upraveném těle. Klasifikaci může provádět odborný klasifikátor, který je nejlépe nezaujatou osobou, aby nedocházelo ke zkreslování údajů. Klasifikace se neprovádí při nucených porážkách (toto maso není používáno pro lidský konzum), na malých jatkách, které nepřekročí porážku 200 kusů za týden a při domácích porážkách, kde prasata nejsou předmětem obchodu. (Hadaš a kol., 2013) 17

4.2 Další významné produkty Kosti Kosti dělíme na dva druhy, výsekové a průmyslové. Kosti výsekové jsou určeny k další spotřebě, tvoří je cca 65 % kostí, naopak kosti průmyslové neslouží k využití v potravinářství, jedná se o kosti zdravotně postižené (určeno veterinářem), můžeme je použít při získávání kostního tuku. Kůže Kůže je velice náchylná k rozkladným procesům, proto musí být okamžitě konzervována, a to hlavně solením. Z kůže získáváme buď vepřovici, což je celá část kůže, nebo krupon hřbetní část kůže. Další zpracování pak provádí kožedělný průmysl. Ovšem ne všechny jatka kůži těží, kvůli její náchylnosti. Štětiny Nejsou rozšířeny, pozbývají význam. V dnešní době se už šlechtí bezštětinatá prasata. Dříve byly užívány na štětce, kartáče a výplně. Krev Krev má mnoho využití, nejčastěji v potravinářském průmyslu. Pro zpracování pro potravinářský průmysl musí být krev získávána za vysoce hygienických podmínek a musí být ošetřena proti srážení (nejčastěji chemicky antikoagulanty). Dalším využitím bývalo krmivářství ve formě krevních mouček a vloček, dále pak pro farmaceutický průmysl pro získávání plazmy, nebo výrobě vakcín. Střeva Bývají používána jako obalový materiál v potravinářském průmyslu (párky, klobásy, jitrnice). Jsou dobře stravitelné, mají jedinečné technologické vlastnosti. Mohou se používat pouze ze zdravých jedinců. Postupně nahrazována syntetickými. Droby a farmaceutické suroviny Droby jsou vnitřní orgány vhodné jako potravina. A jako farmaceutické suroviny se bere krev, žlázy a orgány (nadledviny, štítná žláza, pankreas). Ostatní vedlejší produkty Hlavní částí ostatních vedlejší produktů jsou konfiskáty. Jedná se o obsah žaludku a střev, nejdou na další zpracování, ale na bezpečnou likvidaci. Dále tukové odpady, výkroje oční, ušní, řitní a pohlavní orgány. Kejda Kejda je směsí tuhých a tekutých výkalů prasat. Je využívána jako hnojivo nebo energetický zdroj, či je zpracovávána v bioplynových stanicích. 18

4.3 Hlediska výrobce, zpracovatele, spotřebitele a ostatní Z hlediska výrobce se jedná o výhody a nevýhody chovu. Do výhod patří rychlý obrat, vysoká plodnost, krátká doba březosti, ranost a vysoká jatečná výtěžnost, naopak nevýhodou rozumíme náročnost na výživu potřeba koncentrovaných krmiv, rozdílné krmné směsi pro různé fáze výkrmu, potřeba esenciálních aminokyselin a jejich správný poměr. Pro zpracovatele je důležitá vyrovnanost prasat, zdraví prasat, vyvinutost masných partií, maso s dobrými technologickými vlastnostmi a minimum jakostních odchylek. Spotřebitel požaduje maso nezávadné, trvanlivé a bez patogenů. Dále je důležitá libovost, optimální vlastnosti (jako jsou vůně, chuť, tuhost, barva, struktura a způsob zacházení s masem zrání masa a rychlost zchlazení) a složení vepřového masa. Do ostatních hledisek patří mimoprodukční využití prasat, jako je hobby chov a využití prasat jako laboratorního zvířete. 5 PLEMENA PRASAT Plemena prasat se dělí podle několika hledisek dle stupně prošlechtění, dle tělesného rámce, dle užitkového typu, dle postavení ucha, dle zbarvení, dle utváření štětin a dle využití v hybridizačním programu (otcovská a mateřská plemena). Základní plemena chovaná v ČR české bílé ušlechtilé, česká landrase, české otcovské, pietrain a duroc, také jejich syntetické linie OL 48 (BO x Pn), OL 38 (D x Pn), OL 34 (D x BO). (Hadaš a kol., 2013) 5.1 Hybridizační program v České republice Hybridizační program se využívá především ve velkochovech a jedná se o soubor šlechtitelských a organizačních opatření (rozdělení plemen na otcovská a mateřská, vertikální uspořádání chovů pyramida), za produkce finálních hybridů. Pyramidální uspořádání chovů je šlechtitelský chov, rozmnožovací chov a chov užitkový. Dříve se v hybridizačním programu využívalo české výrazně masné, hampshire a belgická landrace v otcovské pozici a v pozici mateřské přeštické černostrakaté prase, které je v současnosti národní genovou rezervou. Šlechtitelské chovy jsou tedy na vrcholu pyramidy. Jedná se o chovy se zaměřením na produkci čistokrevných stád, produkce plemeníků s vynikajícím dědičným založením a plemenných prasniček. Šlechtitelské chovy se dále dělí na nukleové šlechtitelské chovy a chovy rezervní. Nukleové šlechtitelské chovy zajišťují genetický pokrok pomocí 19

selekce uvnitř populace, je zde výhradně čistokrevná plemenitba. Jsou tvořeny pouze ve velkých populacích, což jsou populace kde je více jak 500 ks prasnic. Na této úrovni chovu je možno produkovat hybridní kance otcovských plemen. Rezervní šlechtitelské chovy slouží jako chovy prasat, která neodpovídají požadavkům nukleových šlechtitelských chovů. Rozmnožovací chovy se týkají pouze mateřských plemen, připouští se dva příslušníci mateřských plemen za produkce prasniček F1 generace. Kanečci narozeni v tomto chovu jdou rovnou na výkrm. Jedná se o dvouplemenné hybridy, nejčastěji prasnice české bílé ušlechtilé a kanec česká landrase. Užitkové chovy produkují výhradně finální hybridy na výkrm. Prasničky F1 generace z rozmnožovacích chovů se zapouští kanci v pozici C za vzniku trojplemenného hybrida, u kterého se projeví plný heterózní efekt. Je možnost získat i čtyřplemenného hybrida zapustíme-li prasničky F1 generace hybridním kancem. Mezi metody plemenitby používané v rámci hybridizačního programu v České republice patří čistokrevná plemenitba, příbuzenská plemenitba, hybridizace, do které patří zušlechťovací křížení, kombinační křížení, převodné křížení a tvorba syntetických linií, diskontinuitní křížení a kontinuitní metody. Čistokrevná plemenitba je základem každého plemenářského programu. Jejím cílem je zušlechťování výchozích plemen, jejíž zvláštní formou je liniová plemenitba, která slouží ke tvorbě nových plemen. Cílem příbuzenské plemenitby (PP) je udržení, upevnění a zvýšení hlavních užitkových vlastností. Při úzké a opakované PP dochází k inbrední depresi. Pojem hybridizace označuje křížení jedinců v rámci různých plemen anebo linií. Zušlechťovací křížení používáme v případě, chceme-li úroveň populace či plemene rychle zlepšit v žádoucí užitkové vlastnosti. Nejedná se o změnu plemenného typu, ale o změnu typu užitkového. Provádí se pomocí dvou způsobů a to přilitím krve (jednorázové) a melioračním křížením (opakované). Kombinační křížení bylo využito při vzniku masných plemen, využiti pouze jedinci, kteří spolehlivě opakují svůj genotyp na potomstvo. Převodné křížení se používá v případech, potřebujeme-li co nejrychleji zvýšit užitkovost domácích plemen využitím kanců plemen zahraničních, dostačující je ve čtvrté a páté generaci. Tvorba syntetických linií spočívá v křížení dvou rodičovských populací (P1 x P2) za vzniku F1 generace. Dále se kříží F1x F1 generace za vniku F2 generace, je možné zpětné křížení, a to F1 x P1 generace za vzniku B1 generace a F1 x P2 za vzniku B2 generace. Diskontinuitní je shodná s užitkovým křížením, za produkce finálního hybrida, který se nepoužívá na další křížení a principem kontinuitního křížení je využití pras- 20

nic kříženek s čistokrevnými kanci. (Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, 2015) 5.2 Mateřská plemena Mateřská plemena vynikají reprodukčními vlastnostmi, což jsou plodnost a mléčnost. Dále mají výbornou růstovou schopnost při nízké konverzi živin, příznivé parametry jatečné hodnoty, a to při velmi dobré kvalitě masa, pevnou konstituci, dobré utváření končetin (fundament), dlouhověkost (u prasnic se jedná o počet vrhů). Jsou velmi adaptabilní na chovy ve všech technologiích a odolné vůči stresu. U prasnic jsou výrazné projevy říje a přesná pravidelnost pohlavních cyklů, u kanců sledujeme vhodnost k inseminaci. (Špaček, 1987) 5.2.1 České bílé ušlechtilé Do roku 2000 pouze bílé ušlechtilé, které bylo uznáno jako naše první vlastní plemeno roku 1927. Vzniklo křížením původních bílých prasat s anglickým large whitem a německým bílým ušlechtilým prasetem. V ČR je základním a nejrozšířenějším plemenem. Plemeno má střední až větší tělesný rámec, plášťové bílé zbarvení a bílé jsou i štětiny. Typickým znakem plemene je lehčí hlava v profilu mírně prohnutá a vzpřímené ucho. Kanci v dospělosti dosahují živé hmotnosti 300 320 kg, výšku v kohoutku 88 95cm a délku těla 170 180 cm, prasničky v dospělosti dosahují živé hmotnosti 220 250 kg, výšku v kohoutku 80 85 cm a délku těla 145 150 cm. Masný užitkový typ s vynikající růstovou schopností, při konverzi 3kg na 1kg živé hmotnosti. Plemeno vyniká svou vynikající plodností a mléčností, nadprůměrnou výkrmností, ale jen průměrnou jatečnou hodnotou. Je velmi adaptabilní na podmínky velkochovů a je odolné vůči působení stresových faktorů. Největší důraz při selekci je na zvýšení podílu masných partií, při zachování výborné kvality masa. (Staněk, 2009) 5.2.2 Česká landrase Druhé nejrozšířenější mateřské plemeno v České republice. Plemeno k nám bylo dováženo v 60. letech minulého století z Kanady, Polska, Švédska, Velké Británie a Belgie. Plemeno je masného užitkového typu, má střední tělesný rámec, plášťové bílé zbarvení i se štětinami, klopené ucho a lehkou klínovitou hlavu. Kanci v dospělosti dosahují živé hmotnosti 270 290 kg, výšku v kohoutku 85 90 cm a délku těla 180 195 cm, u 21

prasnic je živá hmotnost v dospělosti 230 250 kg, kohoutková výška 80 85 cm a délka těla 170 175 cm. Vyniká velmi dobrými reprodukčními schopnostmi a vysokou růstovou schopností. Prasata jsou vnímavější na stresové faktory. Jedná se o univerzální plemeno, vyznačující se vynikajícími reprodukčními vlastnostmi, vysokou intenzitou růstu a tomu odpovídající masnou užitkovostí. (Staněk, 2009) 5.3 Otcovská plemena Otcovská plemena jsou charakteristická výbornou masnou užitkovostí a jatečnou hodnotou, velmi dobrou růstovou schopností a konverzí živin, kvalitou masa i obsahem intramuskulárního tuku, při přiměřené reprodukční schopnosti, pevné konstituci a odolnosti proti stresu. Dnes se v hybridizačním programu u nás používají plemena bílé otcovské, pietrain, duroc a jejich syntetické linie. (Hadaš a kol., 2013) 5.3.1 Bílé otcovské Jedná se o otcovskou linii českého bílého ušlechtilého prasete, která je chována a využívána jako samostatné plemeno. Vyznačuje se středním až větším tělesným rámcem a mohutnější kostrou. Výrazně masný užitkový typ, dobrá růstová schopnost, denní přírůstek 800g při konverzi 2,8 kg směsi/kg živé hmotnosti. Plemenným typem se neliší od ČBU plášťové bílé zbarvení, včetně štětin, vzpřímené ucho a lehčí hlava v profilu mírně prohnutá. (Staněk, 2009) 5.3.2 Pietrain Nejmladší plemeno v západní Evropě, o jehož původu existuje několik hypotéz (přesněji 3). Plemeno pochází z Belgie, kde bylo uznáno v roce 1956. Do ČR dovoz v šedesátých letech 20. století, v sedmdesátých letech se přestal využívat a v roce 1979 opětovný dovoz z Německa a Rakouska. Pietrain má střední tělesný rámec, pevnou a mohutnou kostru, bílé zbarvení s černými kruhovými skvrnami, případně pouze bílé plášťové zbarvení, lehčí hlavu se vzpřímeným uchem. Kanci v dospělosti dosahují živé hmotnosti 280 kg a prasnice 240 kg. Říká se mu tzv. prase čtyř šunek, z důvodu extrémního osvalení. Super masný užitkový typ, nejzmasilejší plemeno světa, má vynikající jatečnou hodnotu, vynikající osvalení všech důležitých masných partií, přiměřenou růstovou schopnost, dobrou konverzi, ale nízkou plodnost, pouze 8 9 selat ve vrhu. V současné době zaujímá významné postavení v hybridizačním programu, je velmi náročné na chovatelské podmínky, musíme tedy dávat pozor na gen RYR 1 (HAL) způ- 22

sobující strescitlivost. Vada masa, ke které jsou pietraini náchylní PSE bledé, měkké a vodnaté, vada je způsobena právě stresem. Gen RYR 1 tři genotypy NN Nn nn, strescitlivost je navázána na n. Označení dříve dle plynu halaton (HAL). Recesivní homozygoti ( nn ) se vyřazují úplně, heterozygoti ( Nn ) jsou přenašeči, také se vyřazují a zařazují se pouze dominantní homozygoti NN. (Staněk, 2009) 5.3.3 Duroc Plemeno duroc pochází z USA, kde vznikalo křížením původních červených prasat s prasaty guinejskými, španělskými a portugalskými za vzniků dvou rázů, a to New Jersey a New York. Od roku 1882 plemeno známo pod názvem duroc Jersey a roku 1885 byla v USA založena plemenná kniha. Import do ČR probíhal v 70. letech 20. století. Duroc má střední až větší tělesný rámec, velmi pevnou konstituci, pevnou kostru, lehkou a krátkou hlavu s poloklopenýma ušima. Zbarvení je rezavé ve všech možných odstínech, má tmavé zabarvení kůže. Typickým znakem plemene je strmější postoj končetin, což je viditelné zvláště u končetin pánevních. V hybridizačním programu je používán pro otcovské linie OL 34 a OL 38, dříve byl používán pro tvorbu SL 98. Jedná se o masný užitkový typ s velmi dobrou růstovou schopností a konverzí živin. Duroc je rané plemeno. Má odpovídající výtěžnost, výbornou kvalitu masa, uspokojivou plodnost, odolnost vůči stresu a velmi dobrou adaptabilitu. (Špaček, 1987) 5.3.4 Syntetické linie Otcovské (syntetické) linie používané v českém hybridizačním programu jsou tři OL 48, OL 38 a OL 34. Otcovská linie 48 vznikla křížením plemen bílé otcovské a pietrain. Po bílém otcovském má skvělé růstové schopnosti a po pietrainovy vysoký podíl libového masa, hodí se do chovů s dobrými parametry a zdravotním stavem. Otcovská linie 38 vznikla křížením plemen duroc a pietrain, kdy po pietrainovy má kříženec vysoký podíl libového masa a po durocovi odolnost a tvrdost, je tedy vhodný i do chovů s nižšími parametry. Třetí otcovská linie 34 vznikla křížením duroca a bílého otcovského. Kombinace skvělé růstové schopnosti a tvrdosti s odolností dosahuje nejlepších denních přírůstků až 900g, ale má jen přiměřený podíl libového masa, nejnižší zmasilost z těchto otcovských linií. (Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, 2015) 23

6 PODMÍNKY A TECHNOLOGIE V CHOVU PRASAT Prasata jsou chována dvěma formami, a to alternativní formou a formou konvenční. Do alternativní formy patří venkovní chovy a chovy domácí. Jsou nejednotné závěry v tom, která forma chovu je ve výsledku nejlepší. Nejzákladnějším cílem je zabezpečit zvířatům takové podmínky, při kterých budou schopna maximální produkce a bude jim poskytnuto dostatečné welfare. 6.1 Stavby a technologie v konvenčních chovech Stáje musí vyhovovat zvířatům po všech stránkách. Prostorově, uspořádáním, umístěním a hlavně musí splňovat optimální podmínky pro zvířata, jako je teplota, relativní vlhkost vzduchu, koncentrace plynů a úroveň hluku. Je třeba vyvarovat se stresovým situacím. Důležitá je snadná údržba, desinfekce, výměna podestýlky, dohled a manipulace se zvířaty a zakládání krmiv. Všechny materiály, se kterými přijdou prasata do styku (koryta, zdi, podlaha, rozdělení boxů či kotců, napáječky nebo doupátka) musí být zdravotně nezávadné, lehce omyvatelné a dezinfikovatelné a nesmí zvíře jinak zraňovat. Haly bývají přibližně 12 15 metrů široké, dobře izolované a větratelné. Objekt musí být umístěn v dostatečné vzdálenosti od jiných zemědělských podniků, stresových podnětů (dálnice, letiště) a musí být zabráněno vniku cizích lidí a divokých zvířat. Nejčastěji se uplatňuje tzv. turnusový provoz, kdy se jeden turnus vyskladní a stáj se nechá několik dní prázdná (minimálně 3 dny), kvůli desinfekci a následnému vyvětrání. Tento systém je využíván hlavně ve stájích pro rodící a kojící prasnice, odchovnách selat a ve výkrmnách prasat, kde potřebujeme co největší čistotu. Většinou u březích a zapuštěných prasnic je používán kontinuální provoz. (Staněk, 2012) Budovy jsou rozděleny na individuální boxy či skupinové kotce. Kotce musí svými rozměry odpovídat počtu zvířat, která kotec obývají a jejich váhové nebo věkové kategorii, druhu a účelu chovu. U individuálních boxů se přihlíží k věkové nebo hmotnostní kategorii a účelu chovu zvířete. (Staněk, 2012) Při skupinových kotcích je stáj rozdělena pomocí hrazení, nejčastěji z nerezových sloupků a pozinkovaných vodorovných trubek a plastových desek, obvykle se používá tak, že z jedné strany hrazení je dána deska po celé délce a na toto místo chodí prasata odpočívat. Naopak na místa sousedící s vedlejší kotcem, kde není deska, chodí zvířata močit a kálet, označují si tím teritorium. Hrazení musí být konstruováno tak, aby nedocházelo ke zranění zvířat a aby bylo snadno čistitelné. Výška hrazení se pohybuje od 80 cm po 130 cm podle kategorie v kotci chované (selatům stačí nižší, naopak pro dospělé 24

kance je potřeba vyšší). Skupinové bezstelivové kotce se nejčastěji využívají při výkrmu prasat, u bez stelivových systémů je totiž vyšší efektivnost práce, ovšem je zde menší pohoda zvířat. (Hájek, 1992) Individuální boxy se používají především na porodnách a při zapouštění, jelikož ve skupině dochází ke stresu a prasnice jsou velmi náchylné na embryonální mortalitu. V individuálních boxech jsou prasnice po zapuštění maximálně měsíc. Porodní individuální boxy jsou rozděleny na dvě části na část pro selata a část pro prasnici. V části pro selata se nachází vyhřívaná deska nebo infračervený zářič, dále je zde příkrmiště. Sele se musí bez problému dostat k matce a zase zpět do své části, rozdělením se zabraňuje zalehnutí. V části pro prasnici se nachází koryto a napáječka. Porodna musí být dobře klimatizovaná. V prostoru pro prasnice by měla být teplota 22 C, ale selata v prvním týdnu potřebují 32 C. Selata od porodu do odstavu, ale i v odchovu, mohou mít tzv. doupata. Hlavním účelem doupat je vytvořit optimální mikroklima. Pro zahřátí prostoru v doupěti lze použít výhřevné desky (berou teplo z elektrické energie či teplé vody), nebo infrazářiče, které jsou ve vrchní desce doupěte. Ve víku doupěte se nachází kontrolní okénko, které slouží ke kontrole selat a případnému větrání. V případě roštového odchovu jsou doupata umístěna na neroštové části. (Staněk 2012) Podlaha ve stáji musí odpovídat zvířatům, aby nebyla kluzká, dobře udržovaná a nedocházelo ke zranění, dále musí být podlaha snadno čistitelná a mechanicky odolná. V bezstelivových systémech se užívají většinou roštové podlahy. Podlaha má pro chov velký význam, protože prasata leží 70 90 % času. Velikost roštnic závisí na velikosti zvířete (čím větší zvíře, tím větší roštnice). Tloušťka roštnic musí odpovídat váze zvířat. Na podlahové konstrukce se nejčastěji používají typy podlah plastové, železobetonové, litinové a interiérové desky. Každý typ podlahy má své výhody a volí se podle kategorie zvířat. Plastové podlahy jsou snadno udržovatelné a jsou vhodné pro všechny kategorie prasat, zároveň jsou velmi šetrné ke spárkům, jsou odolné a mají vysokou funkční životnost. Železobetonové rošty se používají především ve výkrmu, jedná se o odlity betonových roštů, které jsou vyztužené ocelovými pruty a jejich hlavní výhodou je nízká pořizovací cena. Litinové rošty se využívají především pro laktující prasnice, jelikož dobře odvádějí teplo a mají hladký povrch, na kterém není riziko úrazu struku. Poslední uvedenou možností na podlahy jsou interiérové desky, které se používají pod krmítka do roštových systémů ustájení a mají velmi dobré izolační vlastnosti. Tepelně izolační vlastnost je důležitá u všech druhů podlah, aby nedocházelo k odvodu tepla z těla zvířete, kdy výjimku tvoří léto, kdy prasata vyhledávají chladnější povrch. I v bezstelivových 25

systémech jsou zakázány celoroštové podlahy, způsobují-li problémy pohybového aparátu. Pokud se chovatel chce ucházet o dotace a uvádět své výrobky na trh, musí splňovat všechny požadavky, které jsou legislativně uvedeny. (Staněk, 2012) Na zakládání krmiv se používají různé technologie v závislosti na stavu krmiva suché, kašovité a tekuté. Suché krmivo je do koryt nejčastěji dopravováno spirálovým nebo kotoučovým dopravníkem ze zásobníku, kde je uskladněno. Kašovitý stav krmiva vzniká smícháním suchého krmiva s vodou v krmítkách. Tekutá krmiva se získávají v míchacích nádržích, jde o míchání krmných směsí s vodou. Nejčastěji jsou nádrže plastové nebo z nerez oceli, vevnitř bývají vybaveny čerpadlem. Z nádrže je krmivo dopravováno pomocí potrubí až na místo krmení. Skladování krmiv závisí na druhu krmiva a na požadované výkonnosti technologického postupu. Suchá krmiva se v závislosti, jestli se jedná o malý nebo velký provoz, uskladňují v pytlích na paletách nebo ve velkých kovových (ocelových) zásobnících. Sklolaminátové nádrže jsou vhodné pro uskladnění tekutých krmiv, ovšem pouze na krátký časový úsek. (Hájek, 1992) K napájení se využívají napáječky různých provedení, u prasat nejčastěji používáme napáječky plovákové, miskové, kolíkové a sprchové. Princip plovákových napáječek spočívá v udržování stálé hladiny vody v napáječce nebo korytu, jakmile hladina klesne, automaticky se doplní na stanovenou výšku. Zbývající tři typy napáječek jsou mechanicky ovládány tlakem zvířete. Napáječka musí mít předepsaný průtok a musí být umístěna v kališti nad rošty nebo na korytem a v předepsané výšce podle kategorie zvířat. (Hájek, 1992) I odkliz výkalů je automatizován z důvodu zvýšení produktivity práce. Způsob odklízení také závisí na tom, zda se jedná o mrvu nebo kejdu. Na mrvu se většinou používá oběžný shrnovač či vratný shrnovač, jedná-li se o stáje jednořadé. Kejda se odklízí mechanicky pomocí shrnovacích lopat či hydromechanicky. Mrva i kejda jsou uskladněny v blízkosti stáje v příslušných hnojištích a jímkách. (Hájek, 1992) Důležitou součástí chovu je stájové mikroklima, do něhož patří složení stájového vzduchu, tepelný režim, prašnost, osvětlení či hlučnost. Na tepelný režim má vliv řada faktorů, a to teplota, vlhkost, proudění vzduchu, teplota povrchů, úroveň krmení a způsob ustájení. Je důležité definovat rozpětí optimálních teplot za pomocí kontroly všech uvedených faktorů. (Hájek, 1992) 26

6.2 Krmná dávka Krmná dávka bývá sestavena dle typu chovu, věku a pohlaví zvířat, každá kategorie má své specifické požadavky, které musíme pokrýt. V současné době se v podnicích krmí výhradně kompletními krmnými směsmi, které podnik kupuje nebo si je sám vyrábí. Využití krmné směsi zvířetem záleží na mnoha dalších faktorech, jako jsou uložení krmné směsi, technologie, umístění chovu, zdravotní stav zvířat a hybridní kombinace. Krmiva se dělí do dvou hlavních kategorií krmiva rostlinného původu a krmiva živočišného původu, která jsou rozdělena na krmiva z mlékárenského průmyslu a živočišné moučky, které jsou v současné době zakázány. (Stupka, 2016) 6.2.1 Kompletní krmné směsi Nejčastější složky kompletních krmných směs jsou obilniny, olejniny, luskoviny a minerální premixy. Složky se liší svým zastoupením, obilnin je nejvíce, naopak premixů jen velice málo. Obilniny, které jsou nejčastěji používány, jsou pšenice, ječmen, kukuřice, oves a triticale (to je limitováno). Ze skupiny olejnin se běžně využívá řepka olejná, sója a slunečnice. Luskoviny jsou zastoupeny bobem koňským, hrachem setým, lupinou sladkou a vikví setou. Z premixů se vyrábí doplňkové krmné směsi, anebo jsou přímo součástí kompletních krmných směsí. Jejich vlastností je obohacení směsi o vitaminy a minerální látky, těmto látkám se říká krmná aditiva. Krmná aditiva působí příznivě na kvalitu krmiva, zdravotní stav a metabolismus zvířat. Dříve byly součástí krmné směsi i masokostní moučky, rybí moučky, krevní moučky, krevní šrot, krevní vločky a krmné tuky. Okopaniny se v současné době využívají v domácích chovech či chovech ekologických. Jedná se především o brambory, které by i v domácích podmínkách měly splňovat určitá jakostní kritéria, což znamená, že by neměly být plesnivé, malé a nezralé (z důvodu obsahu solaninu), dále nesmí být v syrovém stavu, musí se vařit a sušit, následně se podávají čerstvé či se dále silážují. Dále se jako šťavnaté krmivo využívá krouhaná řepa. (Stupka, 2016) 6.2.2 Technika krmení Krmení zaujímá jednu z klíčových podmínek úspěšného chovu, spolu se šlechtěním a výběrem vhodného typu hybrida. Velmi důležité je správné uskladnění krmiv, manipulace a jejich zakládání, případně kombinování jejich směsí. Pro každou kategorii prasat je nutné udělat vlastní krmnou dávku, která odpovídá jejich potřebám. V současné 27

době je ve velkochovech uplatňován systém dávkovaného krmení, které umožňuje maximální využití použité krmné dávky. Dávkované krmení se dá ovšem využít pouze při systému chovu stejné věkové kategorie, genotypu, pohlaví a hmotnosti. Výjimku tvoří chovná zvířata, u kterých se využívá krmení ad-libidum, čili neomezený přístup ke krmné dávce. (Stupka, 2016) Gravidní a laktující prasnice Prasnice v této fázi by měly být v dobré chovné kondici, jelikož zatučnělé těžko zabřezávají. Po porodu jsou vyhublé, ale velice rychle nabírají, proto je potřeba jejich krmnou dávku hlídat. Přísun jednotlivých živin je také ovlivněn fází gravidity. Výživou příznivě ovlivníme mléčnost a výživnou hodnotu mléka. Výživa prasnic gravidních a laktujících je ve velkochovech pokryta speciálními kompletními směsmi KPB pro březí a KPK pro kojící, u kterých přímo od výrobce nalezneme doporučené denní dávky. V menších chovech je možno využít statkových krmiv. (Hanáček a kol., 1964) Složení doplňkové jadrné směsi pro březí prasnice by mělo být 65 75 % obilovin, 15 20 % zbytků z mlynárenského průmyslu, 5 10 % bílkovinných krmiv a 2 3 % minerálních přísad. U kojících prasnic by směs měla být složena z 55 60 % obiloviny, 20 % zbytků z mlynárenského průmyslu, 15 25 % bílkovinných krmiv a 2 % minerálních přísad. V obou těchto směsích by podíl ovsa měl činit 15 20 %. U březích prasnic v první třetině březosti krmíme směsí KPB v nižších dávkách cca množství 2,3 kg/den, tuto dávku podáváme do 84. dne od zapuštění. Následně do 112. dne se dávka zvýší na cca 3 3,5 kg/den. Krmení tímto systémem zabezpečuje žádané přírůstky, které jsou u prvniček 45 kg a u ostatních prasnic 35 kg. Užívá se krmení 2 krát denně. Před porodem dávku snižujeme postupně v tomto pořadí 3kg, 2 kg, 1 kg a v den porodu nekrmíme vůbec, tzn. 0 kg. Pár dní před porodem a po porodu krmíme krmnou směsí pro laktující prasnice KPK. Dávku vypočítáme dle počtu selat, na jedno sele připadá 0,4 0,6 kg krmné směsi, ovšem dávka se nesmí prasnici po porodu dát ihned celá, ale postupně se přidává. Krmivo je podáváno buď v kašovité nebo suché formě. (Stupka, 2016) Selata Prvotním krmivem selat je v prvních hodinách mlezivo, následně mateřské mléko. Ovšem od třetího dne se již začíná podávat tzv. prestartér, který má pomoci k tomu, aby již při odstavu sele bylo schopno přijmout požadovanou dávku krmné směsi. Od 7. dne věku se začíná podávat krmná směs s označením ČOS I (časný odstav selat) do 35. dne 28

věku, kdy se přechází na krmnou směs ČOS II, do živé hmotnosti selete 15 kg, kdy následuje směs A1. (Stupka. 2016) Prasata v předvýkrmu a výkrmu V období předvýkrmu jsou prasata velice vnímavá ke kvalitě krmiva. Správnou výživou a krmením v tomto období ovlivňujeme velmi výrazně intenzitu růstu a uniformitu zvířat ve výkrmu. (Hanáček a kol., 1964) Předvýkrmem se rozumí období od odstavu po naskladnění k výkrmu, tedy od cca 7 kg po 25 30 kg. Přírůstek v tomto období je kolem 400g/den. Krmení probíhá adlibidním stylem, krmnými směsmi ČOS I, ČOS II a A1 v suché nebo zvlhčené formě. Časové schéma je následující ČOS I 7. 35. den věku, ČOS II 35. 56. den věku a do 15 kg živé hmotnosti a A1 od 15kg živé hmotnosti do konce odchovu, což znamená cca 35 kg živé hmotnosti. Přechody jsou pozvolné, například z ČOS II na A1 během 3 5 dní. Je důležité, aby prasata měla také dostatečný přísun vody. V kotci je tedy důležité, aby byly dvě napáječky, jelikož spotřeba vody roste v 10 kg mají spotřebu 1 l/ks/den a později při váze 15 25 kg až 3 l/ks/den. Limitní jsou ztráty po odstavu do 5 %. (Stupka, 2016) Období výkrmu nastává ukončeným předvýkrmem při živé váze 25 35 kg a končí vykrmením do porážkové hmotnosti 110 115 kg. Uplatňují se dva způsoby chovu, a to kontinuální nebo turnusový, přičemž turnusový je častější. Důležité je sestavit krmnou dávku tak, aby výsledné prase odpovídalo požadavkům spotřebitele, kdy je největší důraz kladen na podíl tuku. Nejvyšší tvorba svalstva probíhá v první polovině výkrmu, což je přibližně do 70 kg živé hmotnosti. Ve druhé polovině je znatelný rozdíl ve žravosti v závislosti na pohlaví, prasničky jsou méně žravé, mají libovější maso, naopak kanci mají mnohem větší žravost a konverzi krmiva, ale mají nejméně tučné maso, naopak vepři mají větší tučnost. K přihlédnutím k tomuto faktu je vhodný výkrm dle pohlaví, jelikož prasničkám může zůstat ad-libidní příjem krmiva, ale u kanců je vhodné krmení dávkovat. (Stupka, 2016) Krmná směs má opět suchou nebo kašovitou strukturu. Jsou zde tři typy kompletní krmné směsi A1, A2 a A3, které se mění v závislosti na hmotnosti. A1 15 35 kg živé hmotnosti, A2 35 65 kg živé hmotnosti a A3 od 65 kg živé hmotnosti do konce výkrmu. Přechod mezi směsmi, který je nejčastěji používaný, je postupný a trvá přibližně týden. (Staněk, 2015) 29