E-LOGOS Electronic Journal for Philosophy 2016, Vol. 23(2) 27 36 ISSN 1211-0442 (DOI: 10.18267/j.e-logos.434),Peer-reviewed article Journal homepage: e-logos.vse.cz O těle a mysli (První český překlad dopisů, které si na jaře roku 1665 vyměnili B. Spinoza a Willem de Blyenbergh.) ABOUT THE BODY AND THE MIND Martin Hemelík 1 Abstrakt: V rámci této stati jsou publikovány první české překlady dopisů, které si na jaře roku 1665 vyměnili B. Spinoza a Willem de Blyenbergh. Obsahem dopisů jsou Blyenberghovy otázky, které vyplynuly z jejich osobního setkání a týkaly se vztahu mysli a těla. Spinozův dopis je vysvětlením toho, proč na dané otázky nemůže odpovědět. Klíčová slova: Spinoza, Willem de Blyenbergh, dopisy, tělo a mysl. Abstract: In the frame of this paper are published the first czech translations of letters, which were changed between B. Spinoza and Willem de Blyenbergh of 1665. The content of letters are Blyenbergh s questions, which resulted from their personal meeting and referred to the relation between the body and the mind. Keywords: Spinoza, Willem de Blyenbergh, letters, body and mind. 1 III. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ruská 87, 100 00 Praha 10, martin.hemelik@lf3.cuni.cz Volume 23 Number 02 2016 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY 27
Na úvod Mezi dopisy, které byly publikovány ve Spinozových Opera Posthuma (či Nagelate Schriften), objevíme osm dopisů, které si mezi sebou vyměnili holandský filosof a holandský obchodník Willem de Blyenbergh. Celkem šest dopisů z této kolekce kdysi přeložil a publikoval J. Hrůša ve svém výboru ze spinozovské korespondence. 2 Zbylé dva dopisy zůstaly nepřeloženy, zejména proto, že byly původně napsány holandsky. V rámci svého úsilí o dokončení překladu dosud nepřeložené spinozovské korespondence předkládám čtenářské veřejnosti první české překlady oněch dvou dopisů, které J. Hrůša do svého výboru nezařadil. Nejprve snad několik málo informací o adresátu Spinozových dopisů. 3 Mezi (původní) příznivce B. Spinozy, z nichž se leckdy posléze stávali jeho zásadní odpůrci, náležel také Willem de Blyenbergh (1632-1696), bohatý obchodník s obilím z Dordrechtu se značnými osobními (ač ne úplně oprávněnými) ambicemi v oblasti filosofie a teologie. Když se seznámil se Spinozovým výkladem Descartových Principů filosofie a jeho Metafyzickými myšlenkami, obrátil se na autora a vyměnil si s ním celkem osm, často velmi dlouhých dopisů. Přestože zkraje (první Blyenberghův dopis je datován v prosinci 1664) odpovídal Spinoza poctivě a zároveň vlídně na mnohé (ne vždy duchaplné a bystré) Blyenberghovy dopisy, došla mu nakonec (poslední Spinozův dopis pochází z června 1665) s tímto laickým diskutérem ve filosofických a teologických otázkách trpělivost. 4 Později vydal Blyenbergh v Leidenu antispinozovský polemický spis pod názvem De Waerheyt van den Christelijke Gods-dienst en de Autoritheyt der H. Schriften (1674) (O pravdě křesťanské bohoslužby a autoritě Písma svatého). 5 Svou opozici vůči Spinozovým názorům vyjádřil také ve spisu Wederlegging van de Ethica of Zede-kunst, Van Benedictus de Spinoza (1684) (Nový výklad etické nauky o mravnosti podle Benedikta de Spinozy). Podrobnosti o dopisech Dopis č. XXIV Dopis č. XXIV se dochoval jako Spinozův autograf a byl uložen ve sbírce dopisů amsterodamského sirotčince Oranje-appel a později v archivních materiálech Doopsgezinde 2 Viz B. Spinoza: Listy, přel. J. Hrůša, v: Benedikta de Spinozy Spisy filosofické II, Filosofická bibliotéka, řada II, čís. 8, ČAVU Praha 1932, listy č. XXXI až XXXVIII, str. 199-236. 3 Následující pasáže jsou založeny na obsahu některých částí mé spinozovské monografie. Viz Hemelík, M.: Baruch Benedictus Spinoza (1632-1677). Doba, život a myšlenky novověkého filosofa., Filosofia, Praha 2006, zejména str. 273 a násl. 4 V dopise ze 13. března 1665 Spinoza píše: myslil jsem a myslím stále, že Vám mé listy nic pomoci nemohou a že bych tedy učinil lépe, kdybych svá studia (musil jsem je beztoho na tak dlouho přerušiti) nezanedbával pro věci neplodné." Listy, str. 233-234. ( animo volvebam, uti & jam revolvo, meas nulli usui futuras, mihique eâ de causâ consultum magis esse, ut studia (quae alioqui tamdiu intermittere cogor) non negligerem propter res, quae nullum fructum possubt largiri. ) Viz Spinoza Opera. Im Auftrag der Heidelberger Akademie der Wissenschaften herausgegeben C. Gebhardt. Bd. IV, Carl Winters Universitätsbuchhandlung, Heidelberg 1923-1925, str. 146. 5 Blyenberghův význam ve Spinozově duchovním světě a jeho podíl na něm (především ve vztahu k otázkám pojetí zla a dobra) analyzoval podrobně například G. Deleuze. Viz Deleuze, G.: Spinoza: philosophie practique, Paris 1980, str. 44-62. (Český překlad viz Deleuze, G.: Spinoza. Praktická filosofie., přel. M. Vrabec, Oikumené, Praha 2016, str. 31-42.) Kritický komentář k Deleuzovým závěrům viz např. Oitinen, V.: Spinozostische Dialektik, Peter Lang, Frankfurt am Main 1994, str. 153 a násl. 28 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY Volume 23 Number 02 2016
Collegianten (baptistické společnosti) v Amsterodamu 6. Podle tohoto originálu byl k tisku dopis připraven pro Nagelate Schriften. Pro potřeby vydání v rámci Spinozových Opera Posthuma byl dopis přeložen do latinského jazyka (autory překlady byli zřejmě editoři posmrtného vydání Spinozových děl). Nachází se tam pod číslem XXXVII. V Gebhardtově edici jsou uveřejněny obě verze holandská i latinská. 7 Překlad dopisu pro účely tohoto příspěvku byl pořízen z latinské verze s přihlédnutím k německému a ruskému překladu. 8 Dopis č. XXVII Dopis č. XXVII se dochoval v originálním holandském znění. Nejprve byl součástí sbírky sběratele autografů Royera (sbírka se nazývala Rivetiana podle toho, že většina dopisů byla adresována A. Rivetovi), která byla deponována v Královském archívu (Rijksarchiv) v Haagu. Později (v březnu 1862) byla předána do knihovny univerzity v Leidenu. Poprvé byl dopis publikován F. Halmou v Boekzaal der Geleerde Wereld (Knižní sál učeného světa) v roce 1705. 9 Faksimile autografu byla publikována W. Meijerem v Nachbildung der im Jahre 1902 noch erhaltenen eigenhändigen Briefe des Benedictus Despinoza pod číslem V. Filosof sám přeložil dopis pro účely publikace do latiny. V Opera Posthuma se nachází pod číslem XXXVIII. Pro Nagelate Schriften byl dopis zpětně přeložen do holandského jazyka s vyznačením latinských termínů na okraji. V Gebhardtově edici jsou uveřejněny obě verze holandská i latinská. 10 Překlad dopisu pro účely tohoto příspěvku byl pořízen z latinské verze s přihlédnutím k německému a ruskému překladu. 11 Seznam použitých zdrojů Spinoza Opera. Im Auftrag der Heidelberger Akademie der Wissenschaften herausgegeben C. Gebhardt., Bd. I- IV, Carl Winters Universitätsbuchhandlung, Heidelberg 1923-1925. Der Briefwechsel des Spinoza im Urtexte, herausgegeben H. Ginsberg, E. Koschny, Leipzig 1876. Spinozas Briefwechsel, ed. J. Stern, Reclam, Leipzig 1904. 6 V padesátých letech 19. století objevil pozůstatky z vydání Spinozových Opera Posthuma v amsterodamském sirotčinci Oranje-appel amsterodamský knihkupec Frederik Muller. Mezi nimi také ne méně než 14 položek Spinozovy korespondence. Jádro tvořily Spinozovy autografy. Později byly tyto části spinozovské pozůstalosti předány do archívu zmíněné baptistické společnosti. (Gebhardt, C.: cit. dílo, str. 365) Tento archív existoval v původní podobě mezi lety 1675 až 1929 a obsahoval největší sbírku dopisů v Nizozemí. Viz http://archief.amsterodam/stukken/. 7 Viz Spinoza Opera. Im Auftrag der Heidelberger Akademie der Wissenschaften herausgegeben C. Gebhardt, Bd. IV, Carl Winters Universitätsbuchhandlung, Heidelberg 1923-1925, str. 153-157. 8 B. Spinozas Briefwechsel, ed. J. Stern, Reclam, Leipzig 1904, str. 125-128. Бенедикт Спиноза Избранные произведения, I-II, Moskva 1957, str. 496-499. 9 Viz Spinoza Opera, cit.vyd., str. 402. 10 Viz Spinoza Opera. Cit. vyd., str. 160-162. 11 B. Spinozas Briefwechsel, ed. J. Stern, Reclam, Leipzig 1904, str. 131-132. Бенедикт Спиноза Избранные произведения, I-II, Moskva 1957, str. 501-502. Volume 22 Number 02 2015 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY 29
Бенедикт Спиноза Избранные произведения, I-II, Moskva 1957. Hemelík, M.: Baruch Benedictus Spinoza (1632-1677). Doba, život a myšlenky novověkého filosofa., Filosofia, Praha 2006. 30 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY Volume 23 Number 02 2016
Epistola XXIV. Viro clarissimo, B. d. S. Guilielmus de Blyenbergh. Responsio ad precedentem. i Versio. Mi Domine, & amice. Ubi tua honorabor praesentia, ut in ea perseverarem non tempus, multo minus memoriam permittebat, ut quae colloquentes tractavimus, ei mandarem; licet ego quam primum a te discesseram, omnes memoriam vires, quo audita retinerem, colligerem. In proximum ergo profectus locum tuas opiniones chartae mandare conabar; sed experiebar tunc, me revera ne quartam quidem tractatorum partem retinuisse; adeo ut tibi sim excusandus, si adhuc semel, tantum quaerendo de iis, in quibus mentem tuam, vel non bene perceperim, vel non bene retinuerim, tibi molestus sim. Optem, ut hunc laborem aliqua beneficio tibi compensare facultas daretur. Primum erat, quomodo, ubi Principia, & Cogitata tua Metaphysica lego, quae tua, quaeque Cartesii sit sententia, internoscere possim? Secundum, an proprie detur error, & in quo consistat? Tertium, qua ratione statuas, voluntate non esse liberam. Quartum, quid his verbis, quae L. M. ii in Praefatione tuo nomine scripsit, intelligas, nempe. Cum contra author noster admittat quidem in Rerum natura esse substantiam cogitantem: attamen neget illam constituere essentiam Mentis humanae; sed statuat, eodem modo, quo extensio nullis limitibus determinanta est; cogitationem etiam nullis limitibus determinari; adeoque quemadmodum Corpus humanum non est absolute, sed tantum certo modo secundum leges naturae extensae per motum & Quietem determinata extensio; sic etiam Mentem, sive animam humanam non esse absolute, sed tantum secundum leges naturae cogitantis per ideas certo modo determinatam cogitationem; List XXIV. Veleslavnému muži, B. d. S. Willem de Blyenbergh Odpověď na předchozí (list). Překlad. Můj pane a příteli. Když jsem měl tu čest pobývat ve tvé přítomnosti, čas mi nedovolil pobýt déle. Ještě mnohem méně mi dovolila paměť udržet to, o čem jsme rozmlouvali, ačkoli jen jak jsem tě opustil, soustředil jsem všechny síly paměti, abych udržel to, co jsem od tebe slyšel. Kvůli tomu jsem se na nejbližším místě pokusil dát tvé názory na papír, ale při tom se ukázalo, že jsem neudržel ani čtvrtinu našeho rozhovoru. A proto mi musíš prominout, jestli tě opět zatěžuji otázkami týkajícími se těch bodů ve tvých myšlenkách, které jsem nepochopil dobře, nebo které jsem si nedokázal dobře zapamatovat. Přál bych si najít příležitost splatit ti ono obtěžování nějakou službou pro tebe. Tedy za prvé: jak mohu, když čtu tvé Principy a Metafyzické myšlenky, odlišit tvé názory od Descartových? Za druhé: zda vlastně existuje omyl (chyba iii ) a v čem spočívá? Za třetí: z jakého důvodu tvrdíš, že je vůle nesvobodná. Za čtvrté: co chápeš těmi slovy, která L. M. tvým jménem píše v Předmluvě, totiž: kdežto naproti tomu náš autor pouze připouští, že je v přírodě myslící substance, avšak popírá, že zakládá esenci lidské mysli; ale tvrdí, že stejným způsobem, jakým rozlehlost není určena žádnými mezemi; není také myšlení určeno žádnými mezemi; a dále stejně jako lidské tělo není absolutní, ale pouze jistým způsobem podle zákonů rozlehlé přirozenosti klidem a pohybem určená rozlehlost, tak také mysl neboli lidská duše není absolutní, ale pouze podle zákonů myslící přirozenosti jistým způsobem určené myšlení; z čehož se dovozuje, že musí být nutně dáno, když lidské tělo začíná existovat. iv Z těchto slov, jak se mi zdá, plyne, že podobně jako se 31
quae necessario dari concluditur ubi Corpus bumanum existere incipit. Unde sequi videtur, sicut Corpus humanum ex millenis compositum est corporibus, ita etiam humanam Mentem ex millenis constare cogitationibus; & quemadmodum humanum Corpus in millena resolvitur, unde componebatur, corpore, sic etiam Mentem nostram, ubi corpus deserit, in tam multiplices, ex quibus constabat, cogitationes resolvi: & sicuti resolutae humani nostri Corporis partes non amplius unitae manent; sed alia corpora inter ea se insinuant; ita sequi quoque videtur, Mente nostra dissoluta, illas innumeras cogitationes, quibus constabat, non amplius combinatas, sed divisas esse: & quemadmodum corpora soluta corpora quidem manent; sed non humana, ita a morte quoque nostram substantiam cogitantem quidem resolvi, ut cogitationes, vel substantiae cogitantes maneant, non vero ita, ut essentia erat earum, quum Mens humana dicebantur. Unde mihi videtur, ac si statueres, substantiam hominis cogitantem mutari, & instar corporum resolvi, quin imo quasdam ita, ut de impiis (ni me fallat memoria) affirmabas, omnino perire, nullamque sibi retinere cogitationem reliquam. Et sicut D. des Cartes, ut L.M. v habet, Mentem esse substantiam absolute cogitantem tantum praesupponit, ita & Tu, & L.M. praesupponitis maximam partem uti mihi videmini: quare tuam hoc in negotio mentem clare non percipio. Quintum est, quod tam in colloquio, quam in postrema tua Epistola, 13. Martii scripta, statuis, ex clara Dei, & nostri cognitione oriri Constantiam, qua, ut quilibet suum sibi habeat, cupimus: Verum hic explicandum restat, qua ratione Dei, & nostri cognitio in nobis constantem voluntate producat, ut unusquisque, quod suum est, possideat, hoc est, qua via id ex Dei cognitione fluat, vel nos obstringat, ut virtutem amemus, & ea negligamus opera, quae vitia dicimus; & unde procedat (quandoquidem occidere, & furari, juxta te, aeque quid positivum, ac eleemosynas dare, comprehendat) cur caedem committere non tantum perfectionis, beatitudinis, & acquiescentiae, quantum eleemosynas distribuere, involvat. Dices forte, ut in postrema, quae 13. Martii consignata est, hanc quaestionem ad Ethicam spectare, lidské tělo skládá z tisíců těl, tak i lidská mysl sestává z tisíců myšlenek. A tak jako se lidské tělo rozkládá na tisíce těl, ze kterých se skládalo, tak se také naše mysl, když opouští tělo, rozkládá na početné myšlenky, ze kterých se skládala. A tak jako rozložené části našeho lidského těla už nedrží spolu, nýbrž jiná tělesa mezi ně pronikají, tak z toho, zdá se, plyne, že ony bezpočetné myšlenky, ze kterých se skládala naše rozložená mysl, již se více neváží k sobě, ale jsou rozdělené. A podobně jako rozložené části těla nepřestávají být těly, ale už nikoli lidskými, tak se také po smrti naše myslící substance rozpadá tak, že myšlenky neboli myslící substance zůstávají myšlenkami, avšak jejich esence už není taková, jako když se nazývaly lidskou myslí. Proto se mi zdá, že tvrdíš, že se myslící substance člověka mění a rozpadá jako těla, přičemž některé z nich, jak jsi tvrdil o např. o nečestných myslích (pokud mne paměť nemýlí), dokonce hynou vůbec a nezanechávají po sobě žádnou myšlenku. A podobně jako pan des Cartes, jak L. M. tvrdí, pouze předpokládá, že mysl je absolutně myslící substance, tak též ty a L. M., jak se mi zdá, v největší míře jen předpokládáte. Proto v této otázce nechápu jasně tvé mínění. Za páté: tvrdil jsi, jak při našem setkání, tak i v posledním dopise napsaném 13. března, že z jasného poznání Boha a nás samých plyne stálé usilování každého o ovládání sebe sama. vi Věru zde zbývá vysvětlení, z jakého důvodu v nás poznání Boha a nás samých vytváří stálou vůli po tom, aby každý z nás vládl tím, co jeho je, tj., jakou cestou to vyplývá z poznání Boha neboli co nás zavazuje, abychom milovali ctnost a varovali se toho, co nazýváme zlem (vadou, zkažeností), a dále odkud pochází (protože podle tebe též zabití a krádež v sobě zahrnuje cosi pozitivního jako poskytnutí almužny), že zabití v sobě nezahrnuje tolik dokonalosti, blaženosti a štěstí jako poskytnutí almužny. vii Řekneš možná, jako v posledním dopise podepsaném 13. března, že tato otázka odkazuje k Etice, kde ji rozebíráš. Však věru bez objasnění této a předchozích otázek, nemohu pochopit tvé myšlenky. A protože nejsem s to se vymanit z absurdit, které nemohu vyřešit, přátelsky tě žádám, abys mi poskytl podrobnější odpověď na ony otázky, zvláště pak abys mi sdělil důležité definice, postuláty a axiómy, na 32
eamque inibi a te moveri; verum quum sine hujus Quaestionis, ut & praecedentium elucidatione, ego tuam nequeam percipere mentem, quin semper absurditates supersunt, quas conciliare non possum, amice rogo ut latius mihi ad eas respondeas; praesertim ut praecipuas quasdam Definitiones, Postulata, & Axiomata, quibus tua Ethica, & haec imprimé Quaestio innititur, proponas, & explanes. Forte, quia labor deterret, te excusabis, verum ut meae satisfacias petitioni saltem hac vice flauto, eo quod absque ultimae Quaestionis solutione mentem tuam nusquam recte sim percepturus. Optem, ut laborem tuum aliquo beneficio compensare libret. Tempus duarum, triumve septimanarum praescribere non audeo; tantum ut ante iter tuum Amstelaedamense ad has responsum des, requiro. Hoc ubi praestiteris, me tibi summopere devincies, Egoque ostendam me esse & permanere, nichž je založena tvá Etika a na kterých závisí odpověď na mou otázku. K tvému ospravedlnění by mohlo sloužit, že tě zdrží práce, avšak prosil bych tě o splnění mé žádosti, protože bez vyřešení mé poslední otázky, nemohu nikdy správně pochopit tvé mínění a názory. Velice bych si přál, abych mohl tvou práci kompenzovat nějakou službou. Neodvažuji se předepisovat čas jedním nebo dvěma týdny, pouze tě žádám, abys mi dal odpověď před tvou cestou do Amsterdamu. Vyhovíš-li mi, v nejvyšší míře si mne zavážeš. A já nepromeškám ukázat, že jsem oddaný, můj pane, a hotov k jakékoli službě W. de Blyenbergh Dordrecht, 27. března 1665. Mi Domine, Tuum ad quaevis officia paratissimum, G. de Blyenbergh Dordraci, 27. Martii, 1665. 33
Epistola XXVII. Humanissimo, Ornatissimoque Viro, Guilielmo de Blyenbergh B. d. S. Responsio ad Epistolam XXIV. Versio. Mi Domine, & amice. Ubi tua, 27. Martii ad me data, mihi tradebatur, ut Amstelaedamum proficiscerer, in procinctu stabam. Quare, ubi dimidium, ejus perlegeram, domi reliquebam, donec rediissem, ut tum responderem; quoniam putabam, eam nihil, nisi Quaestiones, ad primam spectantes controversiam, comprehendere. Ego vero postea eam perlegens longe aliud ejus argumentum esse deprehendebam, in eaque non modo probationum eorum, quae in Praestatione mearum Demonstrationum Geometricarum in Cartesii Principia curavi scribi, eo tantum sine, ut meam sententiam cuilibet indicarem, non vero probarem, & hominibus persuaderem viii ; sed etiam magnam Ethices partem, quae, ut cuivis notum, Metaphysica, & Physica fundari debet, desiderari. Qua de causa, ut tuis facerem satis quaestionibus, a me impetrare non potui; sed occasionem exspectare volui, quo amicissime coram, ut postulato desistas, a te peterem, meae negationis rationem darem, & denique ostenderem eas ad primae nostrae controversiae solutionem non facere; sed econtra maximam partem a solutione istius litis pendere. Tantum ergo abest, ut mea opinio, rerum necessitatem spectans, sine iis non possit percipi; quia hae revera percipi nequeunt, antequam ea in antecessum intelligitur. Antequam vero offerebatur occasio, hac hebdomada alterum adhuc mihi tradebatur epistolium, quod aliquam displicentiam, ex nimia mora, prae se ferre videtur. Et ideo haec pauca ad te scribere necessitas me coegit, ut de proposito, & decreto meo certiorem, ut jam reddidi, te redderem. Spero te, negotio perpenso, ultro a tua petitione destiturum, & tamen animum in me propensum servaturum. Ego a mea parte List XXVII. Vysoce učenému a ctěnému muži, Willemu de Blyenbergh B. d. S. Odpověď na list XXIV. Překlad. Můj pane a příteli. Tvůj dopis z 27. března ke mně dorazil těsně před mým odjezdem do Amsterodamu. Přečetl jsem ho pouze polovinu a nechal jsem ho doma proto, že po návratu na něj odpovím, neboť jsem měl za to, že neobsahuje v sobě jiné otázky než ty, které se vztahují k našemu prvnímu názorovému sporu. Avšak když jsem ho posléze pročítal déle, viděl jsem, že jeho obsah je úplně jiný a že očekáváte nejen důkazy toho, co jsem nechal napsat v Předmluvě k mým geometrickým důkazům v Descartových Principech, a to pouze proto, abych předem uvědomil čtenáře o svých názorech, ale nikoli s úmyslem je dokazovat a (lidi o nich) přesvědčovat, nýbrž také důkazy velké části Etiky, které, jak je každému známo, musí být založeny na metafyzice a fyzice. To je příčinou toho, že jsem nemohl dostatečně odpovědět na tvé otázky. Chtěl jsem totiž vyčkat na příležitost, kdy bych tě mohl při osobním setkání přátelsky přesvědčit, aby ses své prosby vzdal, a zároveň uvést důvody mého odmítnutí. A navíc bych ti ukázal, že zodpovězení těchto otázek nedává žádné řešení našeho prvního názorového sporu, ale že naopak ono samo maximální měrou závisí na tomto řešení. Takže se věc nemá vůbec tak, že můj názor na nutnost věcí nemůže být pochopen bez oněch otázek, protože ony nemohou být vyřešeny bez náležitého pochopení nutnosti. Však předtím než se objeví příležitost, dostal jsem tento týden jiný dopis, který odkrýval některé tvé pochybnosti o důvodu mého zdržení. A to mne přinutilo napsat těchto několik řádek, abych učinil jistějším můj úmysl a záměr, což jsem učinil. Doufám, že nyní, po úvaze, rád od své žádosti upustíš a mne svou laskavostí obdaříš. Z mé strany se já pouze postarám o důkaz, že zůstávám atd. 34
pro viribus meis in omnibus demonstrabo, me esse, &c. Voorburg, 3. června 1665 Voorburg 3. Juni 1665 35
Poznámky dle Gebhardtova vydání a poznámky překladatelovy: i Holandský obchodník v tomto listě reaguje na obsah Spinozova dopisu ze 13. března 1665. Viz Spinoza, B.: Listy, cit. vyd., str. 233-236. ii V autografu stojí Meyer. Vydavatelé Opera Posthuma i Nagelate Schriften jméno přeškrtli a místo něj napsali monogram L. M. iii Výrazy v kulatých závorkách jsou překladatelovy doplňky pro lepší vyznění textu. iv Český překlad citován dle: Benedikt Spinoza: René Descarta Principy filosofie, přel. M. Hemelík, Filosofia, Praha 2004, str. 47. v I zde použili vydavatelé stejný postup a napsali monogram L. M. vi Blyenbergh zde zjevně naráží na Spinozova slova o tom, že poznání Boha a sebe sama je věcí nejpřednější, která nás právě lidmi činí. (Viz Spinoza, B.: Listy, cit. vyd., str. 236.) vii Ambiciózní obchodník zde znovu opakuje otázky, které vznesl v předchozí korespondenci a na které Spinoza reagoval v dopise předešlém ze 13. března. Viz Listy, str. 235 a násl. viii V holandském originále je sloveso verklaaren, tj. vysvětlovat. 36