Zpravodaj SOVDS ÚNOR Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Zpravodaj SOVDS 6 ÚNOR 6 Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. hertl@atlas.cz

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obsah Dusík M.: Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách... Veselý J.: Moták pochop (Circus aeruginosus) na Benešovsku a Příbramsku v roce... Hertl I., Hruška F.: Odchyt a kroužkování lesních druhů sov v podzimním období... 6 Dusík M.: Plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek negativní efekty nepřináší... 9 Celoplošný monitoring dravců a sov Orel královský (Aquila heliaca)... Luňák červený (Milvus milvus)... Luňák hnědý (Milvus migrans)... 7 Moták lužní (Circus pygargus)... 9 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)... Raroh velký (Falco cherrug)... 8 Sova pálená (Tyto alba)... 9 Sýček obecný (Athene noctua)... Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo)... 6 Včelojed lesní (Pernis apivorus)... 8 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)... Monitoring lesních druhů sov... 7 Druhová bibliografie dravců a sov doplnění... 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Úvodem S blížícím se příchodem jara dostáváte tradičně do rukou nový Zpravodaj SOVDS. Jeho těžištěm jsou výsledky monitoringu jednotlivých druhů a skupin dravců a sov v minulém roce (), jak je shromáždili koordinátoři jednotlivých pracovních týmů na základě zpráv od svých spolupracovníků a pozorovatelů. Všem patří tímto obrovské poděkování. Autorům jednotlivých příspěvků děkuji za jejich včasnou přípravu a rychlé odsouhlasení finálních verzí. Díky tomu mohou být tyto aktuální výsledky motivací do práce v tomto roce. Zpravodaj číslo 6 dále obsahuje několik odborných příspěvků. V prvních dvou autoři M Dusík a J. Veselý shrnují své výsledky systematického sledování dvou druhů, kterým není věnována v rámci SOVDS systematická pozornost. Jde konkrétně o poštolku obecnou a motáka pochopa. Následuje příspěvek k metodice podzimních odchytů lesních sov autorů I. Hertla a F. Hrušky. Posledním příspěvkem je reakce M. Dusíka na článek K. Zvářala Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek? uvedeného v minulém Zpravodaji SOVDS. V závěru Zpravodaje jsou zveřejněny doplňky druhové bibliografie dravců a sov. Shromážděny jsou odborné články z roku, publikované v pobočkových a regionálních ornitologických časopisech. Ivo Hertl Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 7. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na začátek roku 7 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 6. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním příspěvkům tohoto čísla. Striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách Miroslav DUSÍK dusik.m@seznam.cz Populace poštolky obecné (Falco tinnunculus) jsou trvale sledovány v regionech se zavedenou hnízdní podporou myšilovných predátorů s cílem zvýšení predačního tlaku na drobné zemní hlodavce. V geografických celcích s dlouhodobou tradicí této podpory (v současnosti let) počty hnízdících párů velmi dobře kopírují cyklické změny v populacích drobných hlodavců, především hraboše polního. V regionech s krátkodobou expozicí umělých hnízdišť dochází k postupnému narůstání hnízdících párů. Souhrn výsledků se tedy týká výhradně ptáků hnízdících v budkách instalovaných plošně do zemědělské krajiny, která zpravidla bezprostředně navazuje na horské celky. Vysoký podíl kosených nebo spásaných trvalých travních porostů tu vytváří prostřednictvím dostatku kořisti výhodné podmínky pro usazení početných místních populací. V roce se díky dobrému přežívání hraboše polního v lučních porostech v průběhu mírné zimy podařilo usadit opět velmi početná hnízdní uskupení poštolek v otevřené krajině. Rozdílné hustoty hnízdících párů ukazují na stav hlavní kořisti v jednotlivých regionech od druhé poloviny dubna do počátku června, kdy jsou intenzivně obhajována hnízdiště a zakládány snůšky. Do konečné početnosti usazených párů poštolek se také promítá výhodnost umístění budek. Ačkoli ve volné krajině tito malí dravci běžně obsazují velká hnízda jiných ptáků (straka, hřivnáč apod.), budky umístěné na stromech osídlují méně ochotně (vyšší predace kunou). Průměrná hustota hnízdících párů u budkové populace poštolky obecné na ploše 77 km a při 76 nabídnutých hnízdištích / km činila 6,9 páru / km. Hustota obsazených teritorií (hnízdící páry + obsazené budky nehnízdícími páry) dosahovala,9 ter. / km. Nejpočetnější hnízdící uskupení poštolek bylo zaznamenáno na ploše km v oblasti Javořích hor (CHKO Broumovsko) s hustotou 9,9 páru / km. Z celkového počtu umělých hnízdišť bylo v tomto roce 6 % umístěno na stromech a % na sloupech. Stromová hnízda, kde došlo ke % zničení celých snůšek (predace 6 %), obsadilo pouze % z celkového počtu hnízdících párů. Z celkové % obsazenosti stromových budek oproti 9% obsazenosti budek umístěných na sloupech ( % predace) vyplývá jasná preference hnízdišť v otevřeném prostoru a bez možnosti přístupu šelmám. Od toho je také odvozena vysoká úspěšnost hnízdění, která nepoklesla pod 9 % při průměrném odchovu,9 mláděte na hnízdo (n=8). Celkové ztráty byly způsobeny nejčastěji vyrušením zemědělskou činností ( %), dále predací kunou ( %) a nedostatkem kořisti ( %). budky/dut. plocha nadm. v. [km ] [m] [ks] [ks/km] hn. páry úsp. hn. Dusík M.: Jizerské hory 8, 8 9,7 9, Dusík M.: Krkonoše 7 6 6, 7,,6 Dusík M.: Orlické hory,9 68 6,6 6 Dusík M.: Královéhradecko 8, 6,, Dusík M.: Broumovsko 88,9,7 9 Dusík M.: Jablonné nad Orlicí 8 97,,8, 8 celkem 77 79 ml./ hustota úsp. hn. [p/km ]

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Moták pochop (Circus aeruginosus) na Benešovsku a Příbramsku v roce Josef VESELÝ pygargus.vesely@seznam.cz V tomto příspěvku jsou shrnuty výsledky systematických kontrol hnízdišť motáků pochopů (Circus aeruginosus) provedených za účelem kroužkování mláďat. Zájmové území, metodika Sledované území se nachází v západní části okresu Benešov a ve východní části okresu Příbram (v obou případech zahrnuje zhruba polovinu rozlohy okresu). Celková plocha zájmového území činí cca 7 km. Jedná se převážně o zemědělskou krajinu s rybničními soustavami (Sedlčansko, Dobříšsko, Jankovsko, Bystřicko a Horčápsko) a dalšími jednotlivými rybníky. Lokality jsou kontrolovány v měsících červen a červenec. Výsledky V roce bylo na sledovaném území nalezeno 7 hnízd (hnízdní hustota 6,6 párů na km ). Z tohoto počtu byla hnízdění neúspěšná a ve dvou případech bylo nalezeno hnízdo s již vylétanými mláďaty. Na 6 úspěšných hnízdech bylo nalezeno 66 odrostlých mláďat (6x, 9x, x, x, x 6), představující průměrný počet,86 mláděte na započaté hnízdění (n=69) a,9 mláděte na úspěšné hnízdění (n=6). Nejvíce hnízd (x) bylo nalezeno v porostu orobince, další hnízda byla umístěna v rákosu na vodě (9x), v terestrické rákosině (x), trsu skřípince jezerního (x) a v jenom případě bylo hnízdo situováno ve třtině v nesečeném mokřadu u rybníka. Na základě těchto zjištění nelze vyhodnotit preferenci konkrétního porostu pro umístění hnízda. Motáci hnízdí v porostu, který je dané lokalitě k dispozici. Foto: I. Hertl

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Odchyt a kroužkování lesních druhů sov v podzimním období Ivo HERTL, Filip HRUŠKA hertl@atlas.cz, Hruska.Filip@seznam.cz Podzim je vhodným obdobím pro odchyty a kroužkování sov, žijících v lesích a jejich blízkém okolí kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), kalouse ušatého (Asio otus) a puštíka obecného (Strix aluco). V tomto příspěvku se pokusíme shrnout naše dosavadní zkušenosti získané během pěti sezón systematických odchytů sov v lesích na Vysočině, konkrétně v oblasti Jihlavských vrchů (Filip Hruška & Miroslav Čutka), Křižanovska (Ivo Hertl & Dana Rymešová) a Bítešska (Ivo Hertl). Roční období za nejvhodnější periodu k provádění odchytů lze považovat období od poloviny srpna do konce října. V tomto období dochází k rozptylu mláďat a jejich prvním kontaktům s cizími dospělými ptáky. Zpočátku se občas chytají zřejmě ještě celé rodinky (sourozenci v doprovodu rodiče). V listopadu úspěšnost odchytů výrazněji klesá. Základní technika odchytů podzimní odchyty sov provádíme s využitím přehrávání nahrávky hlasu. V případě odchytu cíleného na kulíška použijeme jeho teritoriální hlas (monotónní nebo doplňovaný skupinkou tišších tónů). Nejinak tomu je v případě odchytu sýců rousných ptáky lákáme opět na teritoriální hlas ( půpání ). Běžně se stává, že na přehrávání hlasu určitého druhu zareaguje příletem větší druh sovy a v některých případech se může i chytit. Pro zvýšení účinnosti odchytu je možné k síti a zdroji hlasu umístit atrapu sovy. Při odchytu kalousů a puštíků je účinné využít atrapu a teritoriální hlas výra velkého (Bubo bubo). Denní období vhodné období pro zahájení odchytu se odvíjí především od cílového druhu. Odchyt kulíšků je vhodné provádět výlučně v období jejich spontánní hlasové aktivity. Tedy zahájit jej při (kalendářním) západu slunce a ukončit zhruba až minut po něm. V tuto dobu již ptáci obvykle přestávají být aktivní a hrozí větší riziko predace většími druhy sov. Podobně ráno je vhodné odchyt kulíšků zahájit nejdříve hodinu před (kalendářním) východem slunce a ukončit při východu, kdy už narůstá nebezpečí predace denními dravci (krahujec, jestřáb). Odchyt ostatních druhů sov zahajujeme při západu slunce a je možné jej provádět po celou noc s tím, že po půlnoci se účinnost odchytu obvykle postupně snižuje. 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 Klimatické podmínky odchyty neprovádíme za větrného a deštivého počasí. Účinnost odchytů snižuje větší osvícená část měsíce (týden kolem úplňku), kdy většinou nepomáhá ani umístění sítě do stínu stromů. Zařízení k přehrávání hlasu pro přehrávání můžeme použít téměř jakékoli zařízení k přehrávání zvukových nahrávek od malých kapesních přehrávačů nebo diktafonů po velké CD přehrávače. K problémům dochází pouze při přehrávání hlasu výra, pro které je vyžadován reproduktor s dostatečnou velikostí (akustickým výkonem), schopný přehrát nízké kmitočty kolem Hz v dostatečné hlasitosti. Hlasitost nahrávky obvykle nastavujeme srovnatelnou s hlasem volajícího samce (kontrolujeme ze vzdálenosti několika desítek metrů). Sítě k odchytům je možné využít širokou řadu sítí od pěvcovek s oky 9 mm až po dravcovky s oky 7 mm. Záleží opět na cílovém druhu odchytu a s tím souvisejícím denním obdobím odchytu. Ukázalo se, že neexistuje síť, která by umožnila optimální odchyt všech čtyř druhů sov. Zkušenosti s volbou vhodné velikosti oka sítě shrnuje následující obrázek. Délka sítě není rozhodující, neboť naprostá většina ptáků se chytne do metrů od umístěné nahrávky. Postačují tedy 6m sítě, se kterými se za tmy dobře manipuluje. Kontrola sítí ptáci, kteří se v době zahájení přehrávání nahrávky nachází v doslechové vzdálenosti od místa odchytu, se obvykle velice rychle přiblíží a k jejich uvíznutí v síti tak dochází velmi brzy. Z tohoto důvodu je vhodné síť několik prvních minut neustále sledovat nebo první kontrolu provést již po minutách od zapnutí přehrávače. Následně je vhodné síť kontrolovat každých dalších až minut. Pro minimalizaci rušení místa odchytu můžeme provádět kontroly s využitím přístroje umožňujícího nočního vidění. Zkušenosti ovšem ukazují, že zdroj světla i pohyb osob ve vzdálenosti řádově metrů od sítě již ptáky neodrazuje od přeletů kolem přehrávače. Doba pobytu na odchytovém stanovišti na jednom stanovišti bychom mohli setrvat celou noc a stále bychom chytali další a další ptáky. To souvisí především s rozptylem mladých jedinců v krajině. Pokud ptáky kroužkujeme a vypouštíme průběžně, občas se stává, že se již jednou odchycení jedinci (především sýci rousní) opětovně chytí. Někteří vypuštění sýci v okolí setrvávají a varují. Jako vhodné se proto ukázalo ponechat ptáky v plátěných pytlících a vypustit je až po ukončení odchytu. Postupujemeli tímto způsobem, zůstáváme na jednom stanovišti obvykle po dobu dvou hodin. 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 Zjišťování stáří a pohlaví u jednotlivých druhů jde do jisté míry odhadnout stáří a pohlaví odchycených jedinců, a to na základě charakteristických prvků jejich opeření. Nejlépe rozlišitelné je stáří u sýců rousných (kategorie K, K, K a +K) a u puštíků (K, K, +K). U kalouse a kulíška dokážeme rozlišit pouze K ptáky a jedince starší (+K). Pohlaví naopak umíme nejlépe rozlišit u kulíšků (na základě hmotnosti) a u kalousů (na základě zbarvení). U puštíků se hmotnosti obou pohlaví dosti překrývají a nejinak je tomu i u sýců, v jejichž případě se jeví určení pohlaví v pohnízdním období na základě hmotnosti jako ještě obtížnější. Při určení věku na základě stáří per se jako výborný pomocník ukazuje UV světlo, které způsobuje fluorescenci pigmentů (porfyrinu) obsažených hojně v čerstvě narostlých perech. Jeho množství se však snižuje se stářím pera a fluorescence se tak postupně zeslabuje až vytrácí. Základní literatura k problematice určování stáří a pohlaví je uvedena níže. Literatura BAKER K.: Identification Guide to European NonPasserines, BTO Guide, British Trust for Ornithology. MIKKOLA H. & LAMMINMÄKI J.: Moult, Agening and Sexing of Finnish Owls. BLASCOZUMETA J. & HEINZE G. M.: Identification atlas of Aragon s birds. http://www.javierblasco.arrakis.es/indexe.htm MARTÍNEZ J. A., ZUBEROGOITIA I. & ALONSO R.: Rapaces Nocturnas. Guía para la determinación de la edad y el sexo en las estrigiformes ibéricas. (http://icarus.es/librosicarusestudiosmedioambientales/rapacesnocturnas) RYMEŠOVÁ D., HERTL I.: Určování věku u sýce rousného (Aegolius funereus). Kroužkovatel : 67. (http://www.czechringing.com/images/stories/download/krouzkovatel_.pdf) WEIDENSAUL C. S., COLVIN B. A., BRINKER D. F. & HUY S.: Use of ultraviolet light as an aid in age classification of owls. The Wilson Journal of Ornithology Vol. (): 7 77. KOLEČEK J.: Využití UV záření při určování stáří sov, Kroužkovatel : 8. (http://www.czechringing.com/images/stories/download/krouzkovatel_.pdf) 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek negativní efekty nepřináší (reakce na článek Karla Zvářala Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek? uvedený ve Zpravodaji SOVDS ) Miroslav DUSÍK dusik.m@seznam.cz Při posuzování plošné hnízdní podpory dutinových pěvců nebo dutinových dravců a sov se v první řadě držme reality a dlouhodobě získávaných výsledků. Na plochách, kde sám tuto činnost realizuji, je hlavním cílem především zvýšení predačního tlaku na některé ekonomicky závažné skupiny živočichů a docílit takové přiblížení nosné kapacitě prostředí, aby k likvidaci ohnisek tzv. škůdců nemusely být používány pesticidy. Prostřednictvím drobných dutinových pěvců v lesním prostředí se velmi dobře podařilo ošetřit lokality s chronickým výskytem ploskohřbetky smrkové i pilatky smrkové na Liberecku. Oba druhy tohoto blanokřídlého hmyzu byly zhruba po 7 letech hnízdní podpory stlačeny k hodnotám základního stavu, tedy hluboko pod práh ekonomické škodlivosti. Pravidelnými kontrolami cca sýkorníků lze navíc jednoznačně potvrdit, že po letech došlo nejen k několikanásobnému zvýšení početnosti hnízdících párů sýkor a brhlíků, ale i k průběžnému nárůstu druhů méně početných (sýkora babka, lejsek černohlavý) a k vyváženější skladbě společenstva, které se podle změn v prostředí trvale vyvíjí. Obr. Vývoj budkové populace dutinových pěvců v horském prostředí Jizerských hor podle početnosti (abundance) Vysvětlivka: Uh = sýkora úhelníček (Periparus ater), Ko = sýkora koňadra (Parus major), Mo = sýkora modřinka (Cyanistec caeruleus), Pa = sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), Bl = babky sp. (Poecile), Br = brhlík lesní (Sitta europaea), Sd = šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), Rz = rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), Lb = lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Vývoj skladby budkové populace dutinových pěvců v horském prostředí Jizerských hor podle zastoupení (dominance) Vysvětlivka: Uh = sýkora úhelníček (Periparus ater), Ko = sýkora koňadra (Parus major), Mo = sýkora modřinka (Cyanistec caeruleus), Pa = sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), Bl = babky sp. (Poecile), Br = brhlík lesní (Sitta europaea), Sd = šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), Rz = rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), Lb = lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) Obsazenost hnízdních budek dutinovými pěvci se při tom pohybuje mezi 8 % a %. Nedochází tak ke vzájemnému vytlačování mezi druhy dutinovými a v žádném případě ani mezi druhy s podobnými potravními nároky (tab. ). Jedná se jen o doklad toho, že společný životní prostor je velmi dobře rozdělený. Hlavní kořist u nich tvoří rozdílné skupiny hmyzu, k jejich lovu využívají rozdílnou techniku nebo ji vyhledávají v jiných částech porostů. Původní společenstvo se pouze rozrůstá o dutinové pěvce a zůstává pestré. Kapacita zdrojů hlavní kořisti limituje pouze početnost jednotlivých druhů, což je zcela přirozený stav. Společenstvo zůstává pestré i za podmínek zvýšené vnitrodruhové potravní konkurence. Podobná je situace u dutinových dravců a sov potravně vázaných na drobné savce. Kořist je v různých biotopech nerovnoměrně rozložena a ve značně rozdílných hustotách. Jednotlivé druhy myšilovných dravců a sov ji loví rozdílným způsobem a v různém prostředí. Především podle těchto podmínek také dochází k rozdělení životního prostoru např. mezi lesními sovami. Dostatek hnízdních příležitostí (dutin nebo budek) a kořisti umožňuje vznik prosperujícím populacím jednotlivým druhům vedle sebe. Výsledky hnízdní podpory z několika geografických celků, kdy došlo podobně jako u pěvců k několikanásobnému zvýšení populačních hustot u všech druhů, to potvrzují. Například v Jizerských horách po obnově populací cílových druhů (poštolka obecná, puštík obecný a sýc rousný) dochází v průběhu let pouze k fluktuaci hnízdících párů v souvislosti s cykly drobných hlodavců (obr. ) a v posledních letech také se změnami charakteru lesního prostředí (zapojování obnovených lesních kultur). Nejen, že v tomto regionu došlo k významnému posílení sledovaných druhů, ale také se na konci devadesátých let navrátil kulíšek nejmenší, který byl jako hnízdící druh nově potvrzen v roce a ke konci roku je tu již známo okrsků. Podobná situace je i v ostatních oblastech s plošnou hnízdní podporou dutinových dravců a sov. Tvrzení o nebezpečí plynoucí z hnízdní podpory je v citovaném článku evidentně chybné. Stejně tak prezentovaná obava z lovení sýčků puštíkem, tedy druhem, který pobývá a loví v naprosto odlišném prostředí, je zcela zbytečná.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Tab. Výsledek sčítání pěvců metodikou JPSP ve srovnatelném prostředí horského lesa tří geografických celků s hnízdní podporou dutinových pěvců (Jizerské hory) a bez ní (Krkonoše, Orlické hory) v roce. Jizerské hory Krkonoše Orlické hory A [ks] D [%] A [ks] D [%] A [ks] D [%] Brhlík lesní (Sitta europaea),,9 8,9 Sýkora babka (Poecile palustris),,, Sýkora koňadra (Parus major) 8,6,8, Sýkora lužní (Poecile montana),,, Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), 8,,9 Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus),6,79,8 Sýkora úhelníček (Periparus ater) 8,88,6,97 Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris),8,6, Dutinové zimující druhy pěvců (8 druhů),89 69 8,6 6, Lejsek čenohlavý (Ficedula hypoleuca),,, Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus),,6 9, Dutinové tažné druhy pěvců ( druhy),8,6 9, Králíček obecný (Regulus regulus),96,9 9, Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus),,, Volně hnízdící zimující druhy pěvců ( druhy),96,9 9, Budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix),6,,9 Budníček menší (Phylloscopus collybita),86,6,7 Budníček větší (Phylloscopus trochilus) 8,67 7 7,, Budníček zelený (Phylloscopus trochiloides),,6, Červenka obecná (Erithacus rubecula) 8, 7, 9, Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) 6,76 8, 8 6,68 Králíček ohnivý (Regulus ingicapillus) 8,69 6,9,7 Linduška lesní (Anthus trivialis) 9,9,6 7,6 Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) 7 9,9,8 8, Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis),,, Pěnice pokřovní (Sylvia curruca),,, Pěnice slavíková (Sylvia borin),,,7 Pěvuška modrá (Prunella modularis) 7,9,7,6 Pěnkava obecná (Fringilla coelebs),69 9,87 7, Volněhnízdící tažné druhy pěvců ( druhů) 7, 9 77, 8 8,67 Celkem 7 78 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Vývoj počtu hnízdících párů budkové populace dutinových dravců a sov V Jizerských horách Je skutečností, že dutinoví dravci a sovy v období velmi nízkých stavů drobných savců přecházejí na náhradní kořist v podobě bezobratlých živočichů nebo i jiných obratlovců nejčastěji ptáků. Dámeli do souvislosti početné populace poštolek obecných, puštíků obecných, sýců rousných a narůstající početnost kulíška nejmenšího v Jizerských horách s trvale početnými populacemi drobných pěvců na stejném území, je zřejmé, že případný krátkodobý lov těmito predátory nemá na drobné pěvce rozhodující vliv. Naopak zvýšená početnost sýkor bezesporu pomáhá v hladových měsících udržet silnou populaci lesních soviček. Vysoká reprodukční schopnost drobných pěvců případné ztráty rychle nahrazuje. Literatura Šťastný K. a kol., 6: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha. Reichholf J., 999: Žít a přežít v přírodě: ekologické souvislosti. Ikar, Praha. Reichholf J., 999: Ekologie středoevropských lesů. Ikar, Praha.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ David.Horal@seznam.cz V roce na jižní Moravě úspěšně vyhnízdily páry orlů královských (Aquila heliaca). Na tradičním hnízdišti v ptačí oblasti Soutok Tvrdonicko opět hnízdily páry, které vyvedly po mláďatech. Vzdálenost mezi oběma hnízdy letos činila 99 m (dosud nejmenší vzdálenost mezi dvěma obsazenými a navíc úspěšnými hnízdy zde byla zjištěna v roce pouhých 9 m). Další pár na Břeclavsku vyvedl mláďata. Potěšitelný je nález nového hnízdícího páru na rozhraní okresů Břeclav a Brnovenkov, který vyvedl min. mládě. Celkem tedy bylo úspěšně vyvedeno min. 9 mláďat. Šíření orlů královských dokládá i skutečnost, že v loňském roce se na okresech Břeclav a Znojmo zformovaly i další páry, které ve případech postavily i hnízda a nejméně v jednom, spíše však ve dvou případech snesly i snůšku. Jednalo se o nedospělé ptáky, ale do budoucna je výhled dalšího šíření více než pozitivní. Další opakovaná pozorování pocházejí i z okresů Hodonín nebo Uherské Hradiště. Hnízdními stromy u výše uvedených 7 hnízd byly x topol, x olše a x dub. Pár, který v roce neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již pátým rokem úspěšně na rakouské straně, kde v roce vyvedl mláďata (J. Laber a V. Škorpíková in litt.). Zajímavé výsledky přináší sledování pohybů orlů královských s využitím satelitní telemetrie. V Maďarsku bylo takto označeno již přes ptáků. Lokace na českém území dokládají, že na území celé Moravy (včetně vyšších poloh v její severní části) se orli královští vyskytují zcela pravidelně a řada pozorování je i z území Čech a také Polska. Pohyby některých jedinců lze sledovat na veřejně přístupné webové stránce www.satellitetracking.eu

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Luňák červený (Milvus milvus) Dušan RAK dusan.rak@seznam.cz Cílenému sledování hnízdící populace se v roce věnovali: Oldřich BUŠEK, David HORAL, Martin KODERA, Petr KOLKA, Pavel KURKA, Ivan LITERÁK, Karel MACHAČ, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Václav PINTA, Jan PROCHÁZKA, Dušan RAK, Václav ŠENA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Milan TICHAI Další data poskytli: Václav BERAN, Jiří BROŽEK, Gašpar ČAMLÍK, Michal JAKUBEC, Vladimír GAHURA, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Ivan KUNSTMULLER, Petr LUMPE, Jiří MACH, Martin MIMRA, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Lubomír PEŠKE, František POJER, Karel POPRACH, Pavel RŮŽEK, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Luboš VANĚK, Vladimír TEPLÝ, Aleš TOMAN, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA, Pavel SCHÜTZE a další. Rozsah působnosti a metodika Zpráva shrnuje primárně výsledky získané cíleným monitoringem hnízdní populace luňáka červeného (Milvus milvus) v dlouhodobě sledovaných oblastech. Sumarizovány jsou prokázaná (hnízd. kat. C) a předpokládaná (hnízd. kat. B) hnízdění druhu. Vedle hnízdních dat zpráva dále zahrnuje i některá zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu. Výsledky Zjištěná hnízdní data (hnízdní kategorie B+C) jsou shrnuta v přiložené tabulce. Z dostupných výsledků je zřejmý meziroční pozitivní trend nárůstu početnosti tohoto druhu. Výsledky ze systematicky sledovaných oblastí naznačují, že dochází jak obsazování nových oblastí (po delší době tak bylo například zaznamenána hnízdění na severní Moravě a na Vysočině), tak i k zahuštění populace lokálně v některých tradičních hnízdních oblastech. Celkový počet prokázaných hnízdění v roce dosáhl 8 (oproti (: ; : ). V roce bylo dále párů předpokládaných (oproti : 9; : 7). I přes v terénu pozorovatelný pozitivní trend nárůstu populace, je nutno zde uvedené počty interpretovat z velké míry spíše jako skokově intenzivnější a kvalitnější monitoring v řadě oblastí. Kvantitativní vyhodnocení populačního trendu, které by zohlednilo intenzitu úsilí a kompletnost pokrytí jednotlivých oblastí není aktuální ambicí této zprávy. Z celkového počtu 8 prokázaných párů byl výsledek hnízdění zkontrolován u 78 párů, z nichž u 67 bylo hnízdění úspěšné (pozorováno minimálně jedno odrostlé mládě). Pro hnízd se nepodařilo úspěšnost zjistit a hnízd bylo neúspěšných. Minimálně u tří hnízd je předpokládanou příčinou neúspěšnosti rušení v okolí hnízda (zemědělská případně myslivecká aktivita). Celkem bylo v roce pozorováno na hnízdištích minimálně 6 odrostlých mláďat (9 Čechy + Morava) oproti : 6 (7Č/6M) a : (Č/M). Nejčastěji byla podobně jako v předchozích letech na hnízdech zaznamenána mláďata (téměř % úspěšných hnízdění a současně 6 % celkového počtu mláďat). Ve třech případech bylo zaznamenáno hnízdo se mláďaty. 8 procent všech hnízd bylo umístěno na čtyřech druzích stromů borovice lesni (6 %), dub ( %), smrk ( %) a jasan ( %).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): hnízdění předp. prok. úspěšnost hnízdění počet mláďat autor JM: okr. BV 8/ x,x,x,x,x HM, DH, V.Škorpíková JM: okr. HO, BO / x JM: okr. ZN / x,x MS: okr. BR / x MJ, IL, VG VY: okr. JI / x IK, AT SČ: okr. ME / x,x+,x SČ: okr. NB / x,x DR, P.Kolka SČ: okr. MB / x,x,x,x P.Kolka, DR SČ: okr. RA, BE, PB, KH, KO / x,x+ UL: okr. LT, UL / x DR, VB UL: okr. LN / x DR, MT KV: okr. KV / x,x+,x LB: okr. DC* 7 6/7 x,x,x,x LB: okr. CL 8 7/7 PL: okr. TC / PL: okr. DO, PJ, PS / x,x JČ: okr. JH** / x JČ: okr. PI, ST, TA, ČB HK+PA: okr. HK, JC, NA / x celkem 8 67/78 HM, DH, V.Škorpíková V. Škorpíková, HM DR, JP, P.Kolka, M.Kodera DR, MT, J.Veselý, M.Kavka DR, OB, VT V.Šena x,x+,x,x+,x P.Kurka, JP x+,8x,x,x+,x VP, KM, KM DM, K.Makoň, PR, LS J.Mráz, JŠ RM J.Vrána, LK, DR, JM * především oblast Šluknovska, ** oblast Třeboňska Kroužkování a značení ptáci Druhou sezonou v roce v České republice probíhalo značení luňáků odečítacími kroužky členy SOVDS. Pro oba druhy luňáků (a jejich případné křížence) jsou aktuálně používány černé kroužky se žlutým dvoumístným alfanumerickým kódem. Celkem bylo v roce takto označeno (: 99) jedinců luňáka červeného a (: ) luňáka hnědého. LČ byli značeni kroužkovateli P. Kolka (), P. Kurka (6), K. Makoň (), K. Machač (9), H. Matušík (7), J. Mráz (), D. Rak (8), V. Šena (), J. Veselý (). LH byli značeni jen na jižní Moravě H. Matušíkem (). Taktéž druhým rokem pobíhal pod vedením I. Literáka projekt telemetrického značení luňáků (zařízení GPS/GSM) přičemž byli označeni další mladí LČ v ČR a na území Slovenska. Paralelně probíhá telemetrické sledování luňáků i v Rakousku (R. Raab). Oba tyto projekty přinášejí řadu velmi zajímavých zjištění o migračním chování naší populace i o individuálním chování jednotlivých ptáků.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Migrace V podzimním období (VIIIIX) byla znovu v krajině pozorována hromadná shromaždiště a společná nocoviště LČ (během VIII často společně s LH). V roce byla zaznamenána v okresech KL/LT, MB, KV a HK. Stabilita a velikost shromaždišť je dána pravděpodobně potravní bohatosti oblastí a luňáci se na těchto místech zdržují od jednoho dne až po období několika měsíců (VIIIX). Celkové počty skupin i počty jedinců na jednotlivých lokalitách byly oproti předchozím letům relativně nižší. Taktéž na rozdíl od předchozích sezon nebyli v těchto skupinách pozorováni žádní luňáci červení opatření německými křídelními značkami. Naopak zářijový nález luňáka z Mladoboleslavska v Bavorsku a podobně tak telemetrické výsledky naznačovaly odlišný (oproti předchozím sezónám) západní směr podzimního pohybu českých/německých luňáků. Ještě v půli prosince byli luňáci, dokonce v počtech několika jedinců, pozorováni v okolí severočeských skládek odpadu. Na jižní Moravě bylo v zimách / i /6 znovu systematicky monitorováno zimování/nocování LČ. Ptáci se na českém území v obou zimách shromažďovali na dvou hlavních lokalitách poblíž řeky Moravy (Lednice a Soutok). Počty jedinců se v zimě / v průměru pohybovaly v rozsahu 7 ex na Soutoku a u Lednice. V zimě /6 byly pak u Lednice zaznamenány počty kolem ex a na Soutoku 78 ex. Maxima pro jednotlivé oblasti se často významně v čase mění. Luňáci v oblasti nocují i na dalších menších společných nocovištích mimo hlavní nocoviště (Znojemsko, AT/SK strana) a podle telemetrických zjištění ověřených v terénu také nocoviště dynamicky střídají ze dne na den, případně se zdržují i dlouhodobě zcela jednotlivě v krajině mimo Soutok (včetně nocování). Výsledky značení barevnými kroužky, ale zejména pak pohyby ptáků zaznamenané GPS/GSM telemetrii potvrzují a významně upřesňuji předchozí poznatky o hlavních Evropských zimovištích LČ získané pomocí klasického kroužkování. Za poslední dva roky byli tři jedinci s odečítacími kroužky odečteni na krmišti v Toskánsku v Itálii, další na podobném krmišti v Aragonu ve Španělsku a jeden aktuálně v lednu 6 ve Švýcarsku. Pohyby telemetricky značených ptáků z České republiky, Slovenska a Rakouska pak vedou znovu do Španělska, jižní Francie, Itálie, Chorvatska a Řecka. Někteří ptáci ovšem podle všeho zůstávají ve střední Evropě nebo se vrátí i z delší podzimní migrace. Ptačí kriminalita a zranění na elektrickém vedení V roce byla znovu intenzivně sledována oblast na předělu okresů Kladno a Litoměřice, kde v předchozích letech probíhalo neselektivní pronásledování dravých ptáků. Systematické preventivní aktivity z předchozích let se v roce projevily dalším poklesem počtu dohledaných kadaverů a doufejme tedy i menším počtem zabitých dravců (mj. v oblasti nebyl druhým rokem zaznamenán žádný usmrcený luňák ani potvrzen případ trávení). Během AOPK monitoringu mortality dravců na linkách VN byl v podzimním období nalezen minimálně jeden LČ (Rakovnicko, M.Tichai) 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA Spolupracovali: Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, Lukáš KADAVA, Bedřich LANDSFELD, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠIK, Jakub MRÁZ, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPIKOVÁ vladimirgahura@seznam.cz Ke zpracování hnízdního výskytu luňáka hnědého (Milvus migrans) v ČR v roce byla použita jednak pozorování pravidelných členů pracovního týmu a jednak částečně také dílčích výsledků hnízdního mapování v roce. Z metodiky hnízdního mapování byla také převzata kategorizace průkaznosti hnízdění zde zjednodušena pouze na kategorie AC bez podkategorií. Možné hnízdění (kategorie A) bylo pravidelnými spolupracovníky nahlášeno ze šesti okresů. Přesněji řečeno ze šesti lokalit. Podle prozatímních výsledků hlásí mapovatelé výskyt luňáků hnědých jako možných hnízdičů z 8 kvadrátů. Jde o pozorování jednotlivých ptáků pravděpodobně v drtivé většině nehnízdících. Vzhledem k nízké až nulové pravděpodobnosti hnízdního výskytu nebyla tato kategorie hnízdění do celkových výsledků zahrnuta. Po ukončení hnízdního mapování bude však zajímavé konfrontovat výsledky mapovatelů s výsledky pravidelných členů pracovního týmu SOVDS. Už nyní se ukazuje, že máme přehled o více jak 8 % prokázaných a předpokládaných párech luňáků hnědých, které uvedli mapovatelé. V roce jsme zjistili v patnácti okresech celkem 9 párů luňáků hnědých (viz tabulka). Z tohoto počtu bylo 9 hnízd prokázaných (kat. C) a pravděpodobných (kat. B). V roce to bylo 9 prokázaných a 6 pravděpodobných párů (celkem ). Z 9 prokázaných hnízd bylo hnízdění neúspěšných a u třech nebylo možno výsledek hnízdění zjistit. Na zbylých hnízdech bylo zjištěno celkem 9 odrostlých juv. tj.,7 juv. na úspěšné hnízdění, nebo, juv. na započaté hnízdění. Výsledky hnízdění jsou vztaženy na odrostlá mláďata. U mláďat úspěšně vyvedených budou čísla nižší. Několikrát byla zjištěna predace mláďat i hnízdících starých ptáků patrně jestřábem lesním (H. Matušík). V pohnízdních potulkách, nebo za podzimního tahu se objevovali luňáci hnědí prakticky po celé ČR. Většinou šlo o samotné jedince, ale docházelo i k větším koncentracím: 7.9. Hlušice (HK) ex. (K. Hamplová),.9. Příkazy (OL) ex. (V. Gahura),.9. Náklo (OL) ex. (K. Poprach). 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 hn. kategorie B Karlovy Vary C úspěšná hnízda odrostlá mláďata pozorovatel D. Rak, O. Bušek, M. Tichai Tachov M. Liška Domažlice L. Schröpfer Most V. Beran Mělník J. Procházka, D. Rak, P. Kolka Nymburk?? D. Rak, F. Stránský Jindřichův Hradec J. Mráz Třebíč?? I. Kunstmüler Jihlava I. Kunstmüler Hradec Králové L. Kadava, D. Rak Ústí nad Orlicí?? T. Bělka Brnovenkov 6 H. Matušík Kroměříž Hodonín Břeclav celkem B. Landsfeld G. Čamlík, H. Matušík, V. Gahura 8 9 H. Matušík 9 min. min. 9 Děkuji všem, kteří se zapojili do monitoringu luňáka hnědého v roce a poslali svá pozorování a připomínky. 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Moták lužní (Circus pygargus) Karel POPRACH Realizovali: Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Jaroslav HRUŠKA, Michal KAVKA, Vojtěch KODET, Petr KOLKA, Vladislav KUBÍČEK, Ivan KUNSTMÜLLER, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Patrik MOLITOR, Jakub MRÁZ, Petr PAVELČÍK, Vladimír PETERA, Karel POPRACH, Dušan RAK, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ, Jiří VLČEK, Veronika ZAVADILOVÁ karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) a ochrana jeho hnízd probíhaly roce na území krajů. Monitoring nebyl realizován na území Hlavního města Prahy, Karlovarského a Libereckého kraje. Kontrolovány byly vhodné hnízdní oblasti (pole, mokřady, ruderály), včetně známých tradičních hnízdních lokalit. U nalezených hnízd, zejména v případě jejich ohrožení vysečením zemědělskou technikou nebo predací, byly realizovány záchranné aktivity (označení hnízda před vysečením, oplocení hnízda oplůtkem, aplikace pachové bariéry, transfer mláďat na bezpečnějšího místo, pozdržení žňových prací). Současně při ochraně hnízd probíhala spolupráce s hospodařícími zemědělci. Výsledky V roce bylo v ČR prokázáno hnízdění párů motáka lužního (obr., ) a dalších 9 párů bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno (86 %) hnízd (obr. ). Pro umístění hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. ). Ve 7 hnízdech bylo sneseno celkem 68 vajec, v průměru,9 vajec na hnízdo (6x, 9x, 7x, x, x 6, x?). Z hnízd bylo vyvedeno 7 mláďat, v průměru, mláďata na započaté a, mláďata na úspěšné hnízdění (79x, 7x, 9x, x, x, x, x 6). U párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (,) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno dalších mláďat. Celkem bylo v roce vyvedeno 97 mláďat. Z 8 hnízdících párů bylo 9 párů (6,%) úspěšných (vyvedeno min. mládě) a 79 párů (,6%) neúspěšných. Při vyhodnocení hnízdní úspěšnosti se zřetelem na hnízdní biotop bylo v polích úspěšných párů (67,77%) a 8 párů (,) neúspěšných, zatímco v mokřadech a ruderálech bylo úspěšných 7 párů (6,%) a neúspěšných párů (,7%). Z párů hnízdilo jednotlivě 8 párů (8%), ostatní páry hnízdily semikoloniálně v počtu 6 párů na semikolonii (obr., 6). Realizované aktivity na ochranu hnízd jsou rozvedeny v tab., úspěšnost záchranných prací v tab.. Populační trend motáka lužního v ČR v období let 7 je znázorněn na obr. 7. V roce bylo v ČR prokázáno hnízdění párů motáka lužního (obr., ) a dalších 9 párů bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno (86 %) hnízd (obr. ). Pro umístění hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. ). Hnízdní populaci motáka lužního lze v roce odhadnout na párů. 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Tab. Jednotlivé aktivity praktické ochrany hnízd motáka lužního v ČR v roce. počet případů [n] podíl hnízd [%] umístění pachového odpuzovače 9,7 označení kolíky 8, zhotovení ohrádky 78, odstranění ohrádky 78, transfer mláďat, pozdržení žní 6,6 Tab. Úspěšnost hnízdění motáka lužního vzhledem k realizaci ochranných opatření v ČR v roce. úspěšná hnízda neúspěšná hnízda celkem [n] [%] [n] [%] [n] chráněná hnízda 88 86 nechráněná hnízda 6 8 6 6 Obr. Počet hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých krajích ČR v roce (n=).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Lokalizace hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce (n=). Obr. Zastoupení hnízdních biotopů motáka lužního v ČR v roce (n=).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Umístění hnízd motáka lužního v jednotlivých typech vegetace v ČR v roce (n=). Obr. Četnost jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce (n=).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. 6 Prostorové zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce (n=). Obr. 7 Populační trend hnízdní populace motáka lužního v ČR v období let 7.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Josef VRÁNA & Václav BERAN a kolektiv zoologů, ornitologů, lesníků a sokolníků pomarina@seznam.cz, lutra@email.cz Rozsah působnosti monitoringu V roce se monitoring hnízdní populace sokola stěhovavého (Falco peregrinus) uskutečnil na všech známých novodobých hnízdištích. Se zvýšenou intenzitou byl sledován především pás pohoří při severní hranici ČR od Slavkovského lesa, přes Labské pískovce, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše a Broumovsko až po Jeseníky. Ve vnitrozemí je největší pozornost věnována pískovcovým skalním oblastem Českolipska, Kokořínska a Českého ráje. V západní a jižní části republiky jsou předmětem monitoringu lokality na Šumavě, na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, v Podyjí a na Pálavě. Zvláštní kapitolou je podpora a sledování párů hnízdících na průmyslových objektech v severních a středních Čechách a v Praze. Naopak nedostatek informací máme z Krušných hor, Křivoklátska, Brdů, Chřibů a Beskyd. Nedostatečně jsou monitorována i historická hnízdiště v údolí řek jako je Ohře, Berounka, Vltava, Sázava, Jihlava, Svratka a další řeky protékající skalnatými údolími. Hlavní řešitelé Sever ČR: Slavkovský les (V. Teplý), Doupovské hory (V. Tejrovský a V. Teplý), Krušné hory (V. Tejrovský, V. Teplý a J. Círl), Labské pískovce (P. Benda, V. Šena a V. Sojka), Lužické hory (P. Kurka), Jizerské hory a Liberecko (V. Tomášek), stavby SeČ (V. Beran, J. Círl a M. Porteš), Krkonoše (J. Vrána), Broumovsko (J. Vrána a P. Kafka), Králický Sněžník (T. Bělka), Rychlebské hory (T. Pospíšil a T. Bělka), Jeseníky (T. Pospíšil a P. Šaj). Vnitrozemí ČR: České středohoří (V. Beran), Kokořínsko (J. Procházka, S. Valda a P. Kurka), Českolipsko (P. Kurka a T. Kunca), Český ráj (V. Tomášek, J. Višinský a J. Hušek), Praha a okolí (D. Rak a T. Kunca), Žďárské vrchy (V. Hlaváč). Západ a jih ČR: Šumava (J. Hruška a NP), Plzeň (D. Melichar), Moravský kras (R. Bedan); Podyjí (V. Škorpíková), Pálava (D. Horal). Metodika a ochrana Monitoring sokola byl prováděn v době obsazování lokalit, toku a hnízdění tj. v období od poloviny února do konce června. Při práci v terénu bylo sledováno umístění hnízd, značení a šat ptáků, průběh hnízdění, jeho výsledek a případná příčina ztrát. U některých hnízd byly sbírány potravní a péřové zbytky za účelem determinace lovené kořisti. Některé lokality byly monitorovány i v období podzimního toku. Nálezy byly fotograficky dokumentovány a data jsou evidována v interním archívu.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Na většině lokalit byly souběžně zjišťovány a případně eliminovány rušivé vlivy. Na ohrožených hnízdech nebo v jejich okolí byly montovány fotopasti. V Jeseníkách bylo několik hnízdišť upraveno tak, aby sokoli mohli nerušeně hnízdit stranou lezecky a turisticky exponovaných míst. Řada lokalit byla střežena dobrovolnou nebo i placenou strážní službou. Práce na hnízdištích byly prováděny v součinnosti s orgány OP. Výsledky Vzhledem k tomu, že sokol je z hlediska ochrany velmi citlivý druh, tak jsou v této veřejně přístupné zprávě uvedena jen souhrnná data za celou Českou republiku bez členění na jednotlivé orografické celky. V roce byl na monitorovaném území doložen výskyt 8 párů sokolů, z toho na 9 lokalitách bylo hnízdění doloženo nálezem hnízda, na 9 lokalitách bylo hnízdění předpokládáno, ale nebylo doloženo nálezem mláďat nebo snůšky, a ve případech bylo vyhodnoceno jako možné. Dalších párů mělo pevnou vazbu k lokalitě bez známek hnízdění, tyto páry byly hodnoceny jako teritoriální. Jeden pár měl teritorium na našem území, ale zahnízdil za státní hranicí a do doložených hnízdění nebyl zařazen. Na několika místech se zdržovali jednotliví ptáci. Například téměř po celý rok se zdržovala samice v centru Českých Budějovic. Další jednotliví sokoli byli pozorováni v Plzni, v Chomutově, v Neratovicích v areálu Spolany, v Mělníku na komíně elektrárny, v Praze, v Pardubicích na sídlišti, na lokalitách v Českém ráji, v Moravském krasu a v Přerově na komíně. Areál hnízdního výskytu nezaznamenal oproti roku výraznějších změn mimo nárůstu početnosti hnízdících párů na průmyslových objektech v Podkrušnohoří, který byl umožněn cílenou instalací budek na vysokých komínech. Těžištěm výskytu je stále oblast při severní hranici republiky od Slavkovského lesa až po Jeseníky vyjma Orlických hor. Do vnitrozemí sokol okrajově zasahuje do Českého středohoří, významně pak na Českolipsko, Kokořínsko a do Českého ráje. Ve středních Čechách zahnízdily páry na průmyslových objektech v Praze a pár v Mladé Boleslavi. Na západě ČR je hlavní oblastí výskytu Šumava, odkud však nemáme za poslední rok přesné informace. Nově se po dlouhé přestávce vytvořil pár v Plzni. Směrem na jihovýchod na Českomoravské vrchovině a jižní Moravě jsou historická hnízdiště sokola zatím neobsazená, nicméně i zde se zvyšuje četnost pozorování sokolů v hnízdní době. Z pohledu prostředí se 68 párů vyskytovalo na přírodních stanovištích a párů na průmyslových stavbách. Z celkem 9 doložených případů hnízdění bylo nalezeno 9 hnízd na přírodních stanovištích a na stavbách. Stromové hnízdo nebylo na našem území zjištěno. párů (9 %) sokolů bylo při hnízdění úspěšných a odchovalo min. 9 mláďat (x, x, 9x a x ). Průměrný počet odchovaných mláďat na úspěšné hnízdění (n = ) činil,69 mláděte na hnízdo. Na přírodních stanovištích bylo úspěšných 6 párů ze 9 ( %), zatímco na stavbách 9 párů z (9 %). párů ( %) sokolů bylo při hnízdění neúspěšných. Na lokalitách bylo příčinou ztráty hnízdění různé rušení ze strany člověka (lezení a práce v lese) a ve případech je podezření na vykradení mláďat z hnízda. U dalších hnízd byl predován obsah hnízda (x výr a x kuna) a u jednoho hnízda ulovil sokolí samici výr. Jedno hnízdo bylo zasaženo požárem, při kterém uhynula odrostlá mláďata, a poslední mládě v dutině bylo následně vybráno výrem. Ve snůškách se v hnízdě nacházela hluchá vejce. Na zbylých hnízdištích nebyl důvod ztráty zjištěn. Průměrný počet odchovaných mláďat na započaté hnízdění byl,9 mláděte na hnízdo.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Značení mláďat Na hnízdech bylo celkem označeno 9 mláďat, z toho 9 mláďat kombinací ornitologického a odečítacího kroužku, 6 mláďat pouze ornitologickým kroužkem a u mláďat nejsou zatím k dispozici přesná data. Odečty V roce se podařilo determinovat kódy dospělých sokolů (x M a 7x F) v rodičovských párech, 6 ptáků bylo z Německa a ptáci z České republiky. Ze zahraničí přišel jeden výsledek naší samice hnízdící na komínu v polském Glogówe. V tomto případě ale nevíme, kým a kde byl tento sokol kroužkován. Nejzajímavější odečty jsou z Českolipska, kde znovu hnízdil německý samec s kódem DP, který byl ve. roce života (Sasko, ). Na jiné lokalitě úspěšně vyhnízdila samice FE, která byla v. roce života (Saské Švýcarsko, ). Na Liberecku byla prvně odečtena samice s kódem GY, jenž zde úspěšně vyhnízdila v 9. roce života (Saské Švýcarsko, 7). Spolu se samcem DP se znovu držela v páru německá samice 8GV původem ze západní části Saska (). Na Děčínsku je novým nálezem výskyt hnízdícího samce 7NA, který byl označen na průmyslovém objektu v Braniborsku (). V Praze na komíně spalovny v Malešicích druhým rokem hnízdí samec 7CT, který má původ v reintrodukčním projektu obnovy stromové populace v Německu (Braniborsko, ). Tento samec byl letos pozorován ve dvou párech, a to v Malešicích a také v Michli. Naši sokoli byli zastiženi na lokalitách. Samice AB hnízdila se samcem 7CT druhým rokem v Malešicích. Původem je z Českolipska z roku. Dvě jesenické samice CW () a CB () hnízdily neúspěšně na Broumovsku a obě zde byly druhým rokem. Poslední odečtený český sokol s kroužkem AE se usadil v nově utvořeném páru na komíně v západočeské Plzni. Původem je ze skalního hnízda na Českolipsku (). Nálezy Na jednom hnízdišti na Českolipsku byly nalezeny pozůstatky hnízdící samice, která byla ulovena výrem. Pták měl kroužek stanice Hiddensee EA7 a pocházel ze Saska (8). Další sokol s odečítacím modrým kroužkem K byl nalezen poraněný u Mladé Boleslavi po nárazu na plot nebo vedení. Pták byl deponován do ZS Pátek, kde byl podroben částečné amputaci křídla. Původem je z bavorského Mnichova (). Závěr V roce bylo na území České republiky zjištěno 8 párů sokola stěhovavého. Celkem bylo nalezeno 9 hnízd, z nichž vylétlo min. 9 mláďat. Na průmyslových stavbách bylo zjištěno párů sokolů, z nichž párů zahnízdilo. Trend vývoje populace vykazoval mírný nárůst početnosti. Poznámka a poděkování Výše uvedená data nejsou konečná a v průběhu dalšího období může dojít k jejich korekci na základě nově získaných informací od pozorovatelů a kroužkovatelů. V závěru tohoto příspěvku musíme poděkovat všem výše jmenovaným řešitelům i nejmenovaným lidem, které spojuje zájem na ochraně a monitoringu sokola stěhovavého. Dále děkujeme správám NP, správám CHKO, AOPK ČR, společnosti ALKA Wildlife a ZS Pátek za vstřícnou spolupráci. 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 Praha Malešice,..: pár sokolů brání budku proti cizí samici. foto: D. Rak Plzeň, 9..: samice s kroužkem "AE" u budky. foto: D. Melichar 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Jan SVETLÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Pavel ŠTĚPÁNEK, Zdeněk TUNKA, Josef VRÁNA lutra@email.cz Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce probíhal v celém známém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Pardubickém a Středočeském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů jsou kontrolovány i nové oblasti. V roce byl monitoring intenzivnější především díky finanční podpoře EHP fondů 9 a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Příprava záchranného programu pro raroha velkého. Výsledky V roce bylo v rámci monitoringu prokázáno devět obsazených teritorií, celkem bylo evidováno šest hnízdících párů, pět hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně sedm mláďat. Jedná se o minimální počty, některé páry, i přes intenzivní monitoring, stále unikají pozornosti. V roce nebylo prokázáno žádné hnízdění v Čechách. Zdá se, že všechny tři páry, které v Čechách hnízdily v roce, zanikly, případně změnili hnízdiště a unikají pozornosti. foto: Z. Tunka I přes intenzivní snahu pokrýt celý areál hnízdního rozšíření raroha v ČR je zřejmé, že některé páry unikají pozornosti. Raroh je naším největším sokolovitým dravcem, ale i přesto se některá hnízdění nepodaří dohledat. Věnujte prosím zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině, v případě nálezu raroha budeme vděční za informace o jeho výskytu. Projekt byl podpořen z Malého grantového schématu. Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory EHP fondů 9 a Ministerstva životního prostředí. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná ALKA Wildlife o.p.s a nelze jej v žádném případě považovat za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH Realizovali: Petr BERKA, Jan BUCHTA, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ & Jaroslav VANĚK. karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring sovy pálené spočíval v kontrole instalovaných hnízdních budek a známých přirozených hnízdišť, situovaných zejména v areálech zemědělských farem a jednotlivě v sakrálních objektech. Ke konci roku eviduji v ČR za celou historii výzkumu sovy pálené v databázi Tyto 897 hnízdních lokalit pro sovu pálenou, z čehož 96 je přirozených hnízdišť a 9 hnízdních budek. V současnosti je pro sovu pálenou přístupných pouze přirozených hnízdišť (obr. ) a 79 hnízdních budek (obr. ). Většina z 96 přirozených hnízdišť jsou historicky známá hnízdiště, řada z nich recentně neexistuje, část je pro sovy nepřístupná apod., 6 hnízdních budek bylo zničeno v důsledku rekonstrukce, zhroucení nebo demolice hospodářského objektu (obr. ). Za lokalitu je pro účely tohoto příspěvku považován hnízdní objekt nebo hnízdní budka, v jedné obci se pak může nacházet více lokalit. Výsledky V roce bylo prokázáno hnízdění párů sovy pálené, z nichž 7 párů (97%) hnízdilo v hnízdních budkách a páry v přirozeném hnízdišti. Celkem 6 párů (%) zahnízdilo podruhé v roce. Zastoupení počtu hnízdících párů v rámci jednotlivých krajů je zřejmé z obr., distribuce hnízdících párů samostatně pro. a. hnízdění z obr. a 6. První hnízdění: v 89 hnízdech bylo sneseno 7 vajec, v průměru,8 vajec na hnízdo (9x, 8x, x, 6x 6, 9x 7, x 8, x 9, x, x, 6x?). Vyvedeno bylo mláďat (n=8), v průměru,9 mláďata na započaté a,9 mláďat na úspěšné hnízdění (7x, x, x, x, x, 6x 6, 7x 7, x 8, 67x?). U 67 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (,9) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno mláďat. Z prvního hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 66 mláďat. Z celkového počtu párů bylo (88,7%) párů úspěšných (vyvedeno min. mládě). Druhé hnízdění: v 6 hnízdech bylo sneseno 9 vajec, v průměru 6,8 vajec na hnízdo (x, x, 6x, x, x 6, 6x 7, x 8, x 9, x, x?). Vyvedeno bylo 6 mláďat (n=), v průměru,77 mláďata na započaté a,9 mláďat na úspěšné hnízdění (x, x, x, 9x, 6x, 6x 6, x 7, x 8, 7x?). U 7 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (,9) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno celkem 8 mláďat. Z druhého hnízdění pak bylo celkem vyvedeno mláďat. Z celkového počtu 6 párů bylo (7,6%) párů úspěšných (vyvedeno min. mládě). V roce bylo z prvního a druhého hnízdění vyvedeno 97 mláďat. Populační trend sovy pálené v ČR v období let 99 je znázorněn na obr. 7. 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Brnovenkov, Bruntál, Břeclav 6, České Budějovice 6, Domažlice, Hodonín, Hradec Králové, Chomutov, Chrudim, Jičín, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Kladno, Klatovy, Kolín 6, Kroměříž, Litoměřice, Louny, Mělník, Mladá Boleslav, Most, Nový Jičín 7, Nymburk 8, Olomouc 8, Opava, Pardubice, Plzeňjih, Plzeňsever, Prahavýchod, Prostějov 6, Přerov, Svitavy, Šumperk, Uherské Hradiště, Znojmo. Obr. Přehled známých funkčních přirozených hnízdišť pro sovu pálenou v ČR (n=). Obr. Přehled instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou v ČR v letech 99 (n=87; červeně instalace ).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. V důsledku transformace zemědělství v České republice došlo v průběhu let 99 ke zničení části instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou (n=min. 97). Obr. Počet hnízdících párů sovy pálené v rámci jednotlivých krajů ČR v roce první hnízdění (n=).počet hnízdících párů sovy pálené v rámci jednotlivých krajů ČR v roce první hnízdění (n=).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Distribuce hnízdících párů sovy pálené v ČR v roce první hnízdění (n=). Obr. 6 Distribuce hnízdících párů sovy pálené v ČR v roce druhé hnízdění (n=6).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. 7 Populační trend sovy pálené v ČR v letech 99 (n= 87).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL Prezentované údaje byly shromážděny od: Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Jaromír DOHNAL, Miroslav DUSÍK, Mirek DVORSKÝ, Oldřich FORMAN, Dan GOLD, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Zbyšek KARAFIÁT, Jan KAŠINSKÝ, Tomáš KAŠPAR, Vojtěch KODET, Tomáš KOSATKA, František KRAUSE, Petr KŘÍSTEK, Bedřich LANDSFELD, Radim MALOUŠEK, Martin MANDÁK, Patrik MOLITOR, David MELICHAR, Libor OPLUŠTIL, Petr OREL, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Karel ZVÁŘAL. libor.oplustil@email.cz Rozsah působnosti Na území ČR probíhaly v roce celkem projekty plošného mapování výskytu sýčků s podporou programů EU a tzv. norských fondů (koordinátory jednotlivých projektů byli Petr Orel www.sycekobecny.cz, Karel Poprach http://sycek.tyto.cz a Martin Šálek www.birdlife.cz/sycek). Členové pracovní skupiny se zapojili do tohoto monitoringu a mapovali výskyt sýčků s využitím metody akustického monitoringu a s pomocí hlasových provokací. Pro sýčky byly připraveny nové typy hnízdních budek a kromě kontrol budek byla podle možností dohledávána také hnízdiště umístěná v zemědělských objektech. Probíhalo také telemetrické sledování mladých sýčků vypuštěných z odchovů. Výsledky V roce bylo v ČR monitorováno min. 9 lokalit. Zaznamenáno bylo 8 obsazených lokalit (monitoring SOVDS, K. Poprach, P. Orel) a lokalit (M. Šálek). Z důvodu nedořešených překryvů však tyto počty nelze jednoduše sečíst a celkový počet obsazených lokalit bude proto nižší než. Ve všech případech se sýčci vyskytovali v lidských sídlech (v zemědělských objektech, zástavbě), výskyt sýčků ve volné krajině nebyl potvrzen. Hnízdní úspěšnost je zpracovaná z podkladů monitoringu SOVDS a na základě údajů K. Popracha a P. Orla. Na 8 obsazené lokalitě bylo hnízdění prokázáno v 7 případech, z toho byla hnízdění neúspěšná. Předpokládají se další min. hnízdění v těchto případech bylo zaznamenáno teritoriální chování adultních ptáků, ovšem hnízda ani mláďata nebyla potvrzena. Sýčci zahnízdili v případech v připraveném sýčkovníku, x v budce pro sovy pálené, x v otvorech ve zdech určených k chovu holubů (Plzeňsko), x mezistřeších prostorách zemědělského objektu a x v panelovém sídlišti. V rámci sledovaných hnízdění vyvedli sýčci obecní minimálně mláďat. Průměrný počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění byl, (x, x, x, x mladých); tento výsledek je ovlivněn omezenými údaji z hnízdění. V roce byl zaznamenáno pracovníky Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích na Moravě hnízdění sýčků, kteří pocházejí z umělých odchovů a byli zde v předchozích letech vypuštěni. Hnízdní pár v jedné z instalovaných budek úspěšně vyvedl mláďata. Ve druhé polovině roku probíhalo v CHKO Poodří telemetrické sledování 6 nepříbuzných sýčků. Byli vypuštěni na začátku září a signály z nich byly v terénu potvrzeny ještě v prosinci. Na území ČR je v lidské zástavbě i ve volné krajině instalováno přibližně cca budek pro sýčky obecné, část z nich (min. ks) byla vyrobena v roce.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Obr. Schématické znázornění rozmístění 8 obsazených lokalit (monitoring SOVDS, K. Poprach, P. Orel)

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Petr KOLKA, Jindřich SEDLÁČEK, Tomáš BĚLKA landsfeld@volny.cz Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce probíhal na 7 sledovaných studijních plochách. Umístnění ploch v rámci republiky ukazuje mapka. Metodika Stejně jako v předchozích letech se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí km. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky V roce bylo sledováno 7 ploch, jejichž celková rozloha obsáhla 86 km. Umístnění lokalit se pohybovalo v nadmořských výškách v rozmezí od 9 do 9 m n. m. Na všech sledovaných plochách bylo zjištěno celkem 97 párů káně lesní. Průměrná hustota zjištěných kání lesních byla, párů na km. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. stud. plocha autor rozloha nadmořská [km] výška [m] Biotopy [%] les agro intra vody počet párů počet hnízd hustota [párů/km] BL 7 7, JK 9, 8 7,6 VG 69 9 7 6, JB 6 7 7 7, JS 9 8 9 8,7 PK 8 9 69,9 6 TB 7 7 89 7,8 97 76 součet 86 průměr, Z přehledu za 6 let vyplývá dlouhodobě setrvalý stav hustoty hnízdění. Kromě roku, kdy vlivem nepříznivých klimatických podmínek došlo k jejímu poklesu (viz zpráva za rok ), je hustota hnízdících párů káně lesní vyrovnaná a stabilní. 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 hnízdní hustota [párů/ km] roky 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 Včelojed lesní (Pernis apivorus) Vojtěch MRLÍK Řešitelé:Josef CHOBOT, Hynek MATUŠÍK, Vojtěch MRLÍK, Josef VESELÝ, Jiří ZAJÍC Spolupracovníci: Tomáš RŮŽIČKA, Rudolf VAŘEJKA, Josef MAZÁNEK, Julius KLEJDUS, Lenka ROZSYPALOVÁ mrlikv@seznam.cz Úvod Průzkumu včelojeda lesního (Pernis apivorus) se podle očekávání věnovala malá skupina lidí. Výsledky poskytlo pozorovatelů. Jak bylo již dříve zmíněno, tato skupina si neklade za cíl ocenit populaci v rámci celé ČR, ale zjistit co nejpřesněji parametry lokálně zkoumaných populací (Mrlík & Chobot, Mrlík ). V současném příspěvku uvádíme výsledky za léta a. Metodika Používanou metodiku při průzkumu včelojedů jsme publikovali dříve (Zpravodaj SOVDS : ). Podrobněji ji zájemce nalezne také v dalších publikovaných pracích (např. Horák & Diviš 6, Mrlík ). Průzkum včelojedů ve vymezených segmentech krajiny spočívá především v kontrole všech známých větších hnízd dravců a ve vyhledávání hnízd nových. Je to klasický, ale osvědčený způsob. Ovšem dohledávat hnízda v sezóně v listnatém porostu je prakticky nemožné a v jehličnatém porostu je to značně problematické. Snažíme se používat i jiné způsoby sledování včelojedů. Ty vedou k přesnějšímu zaměření jednotlivých párů, případně také jejich hnízd, nebo k podrobnějšímu zjištění velikostí a distribuce domovských okrsků a tím ke zjištění velikosti místní populace. Jsou to ale velmi pracné způsoby průzkumu včelojedů. Intenzivně tak využíváme metodiku spočívající v individuálním rozlišení jedinců. Identifikaci jedinců nám umožňuje vhodná digitální fototechnika. Následně jsme schopni zaznamenávat letové dráhy nám známých i neznámých jedinců, jsme schopni identifikovat jedince v pozorovaných a zaznamenaných projevech epigamního chování. Všechny pozorované události zaznamenáváme do pracovních map a terénních sešitů. Pozorování jsou vedena obvykle s pevných stanovišť (stacionáry), nebo z přenosných krytů, které jsou umístěny na vhodných místech uvnitř lesních porostů. Rozsah působnosti Včelojedům byla věnována větší pozornost na Moravě, průzkum zde proběhl ve oblastech, zatímco v Čechách jen ve. Intenzivní sledování lokálních populací pak proběhlo ve oblastech. Jednak v prostorách Milovického lesa ( km, kvadráty 76, 766), ležícího pod Pavlovskými kopcemi na jižní Moravě, jednak na Českomoravské vrchovině asi km JV od obce Brtnice, TS Jalovec ( km, kv. 666, 676) a na Náměšťských rybnících v blízkosti obce Náměšť nad Oslavou ( km, kv. 676). Značně rozsáhlý a náročný průzkum proběhl rovněž v blíže nepřesně vymezené, ale rozsáhlé oblasti především lužních lesů na dolním toku řek Jihlava, Svratka, Dyje a Morava (jižní Morava, kv. 76, 766, 767, 767, 768, 767). Zde byly kontrolovány především známé lokality a známá, přesně lokalizovaná hnízda (dravců). Velmi cenné údaje poskytli spolupracovníci také z oblasti Slapské přehrady ve středních Čechách a z bezprostřední blízkosti Hradce Králové (kv. 76, 86). 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Výsledky Uvedené výsledky hodnotí populaci včelojeda lesního jen v několika vybraných a ohraničených segmentech krajiny a nepodávají informaci o celkové početnosti druhu v ČR. Milovický les: Podrobný průzkum byl uskutečněn v oblasti Milovického lesa. V roce zde bylo zjištěno hnízdních okrsků. páry včelojedů zde hnízdily prokazatelně a z těchto párů byly produktivní (snesená vejce a vyvedená mláďata v poměru / x, / x. U jednoho páru byla zničena snůška, tj. / x. Další páry zde hnízdily pravděpodobně a oba byly neúspěšné. Celkem byla vyvedena z úspěšných hnízd nejméně mláďata. Hnízdní úspěšnost tak činila, mláďat na započaté hnízdění (n=) a, mláďat na úspěšné hnízdění (n=). Výsledkem tedy bylo, že z teritorií obsazených včelojedy byly úspěšné jen páry. Další pravděpodobné páry hnízdily neúspěšně a jeden pár zřejmě nepřistoupil k vlastnímu hnízdění. V roce bylo identifikováno 6 hnízdních okrsků. Prokazatelně zde hnízdily páry, z nichž všechny byly úspěšné. Další páry, které se v tomto území pravidelně vyskytovaly, hodnotíme jako pravděpodobné, ale oba hnízdily neúspěšně. Celkem bylo vyvedeno ze úspěšných hnízd nejméně mláďat (snesená vejce a vyvedená mláďata v poměru / x, / x. páry byly neúspěšné, tj. / x. Hnízdní úspěšnost tak činila nejméně,8 mláďat na započaté hnízdění (n=6) a, mláďat na úspěšné hnízdění (n=). Výsledkem tedy bylo, že z 6 teritorií obsazených včelojedy byly úspěšné páry. Další pravděpodobné hnízdní páry byly neúspěšné. TS Jalovec: V této části Českomoravské vrchoviny byly zjištěny v roce celkem hnízdní teritoria včelojedů, pro rok byl odhad poněkud nižší, obsazená teritoria. V roce přistoupily ke hnízdění nejméně páry. Z nich páry hnízdily prokazatelně, ale neúspěšně. Ani jeden pár nevyvedl mláďata. Podobně tomu bylo v roce, kdy ke hnízdění přistoupily nejméně páry. Oba páry hnízdily prokazatelně, ale neúspěšně. Podobně jako v předchozím roce nevyvedl ani jediný pár včelojedů mláďata. V obou letech se rovnala hnízdní úspěšnost nule (započatá hnízdění v roce : n=, v roce n=). Jižní Morava: V roce nebylo, na tomto velmi rozsáhlém území, obsazeno žádné z hnízd, která byla obsazena v minulých letech ( ). Skutečností ale je, že většina z těchto hnízdění byla neúspěšná. To mohlo negativně ovlivnit věrnost k hnízdišti (fidelity), která je obvykle u včelojedů dost silná (jednotlivé páry se na svá hnízdiště vrací opakovaně). Páry včelojedů pak takové lokality již nemusely obsadit. V roce tak bylo nalezeno jen hnízdo, ze kterého byla vyvedena mláďata. V roce byla situace podobná. Byla nalezena jen hnízda, z nichž úspěšné bylo jedno hnízdo, ze kterého byla vyvedena mláďata. O neúspěšném hnízdění uvádíme detaily níže v textu, v podkapitole mláďata. Náměšťské rybníky: K pravidelně kontrolovaným územím patřila také oblast Náměšťských rybníků. Přes poměrně četné kontroly daného území, nebylo obsazené hnízdo nalezeno jak v roce, tak v roce. V roce byli včelojedi na lokalitě přítomni. Na základě opakovaných pozorování samce z konce května a rovněž pozorování celého páru (..), lze předpokládat, že někde v okolí obce Pozďatín včelojedi pravděpodobně hnízdili. V roce bylo v oblasti Náměšťských rybníků prokázáno hnízdění jednoho páru. Oba partneři z páru byli opakovaně pozorováni (zejména však samec), v polovině července, při lovu potravy, kdy na lesní pasece lovili ve vysokém porostu travin (třtina, rod Calamagrostis) zemní druhy vos (rod Vespula). Předpokládáme, že hnízdění tohoto páru bylo úspěšné (v blízkosti obce Pozďatín). 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Královéhradecko: Z této oblasti máme zajímavou informaci o umístění jednoho hnízda v roce. Včelojedi postavili hnízdo na olši (Alnus glutinosa), v úzkém pruhu lesa v nivě řeky Orlice. Vcelku neobvyklé umístění hnízda zdůrazňuje ještě skutečnost, že se nacházelo pouhých asi m od husté zástavby periferie Hradce Králové, a bylo úspěšné. Vyvedeno bylo mládě. Tab. Hnízdění včelojeda lesního ve zkoumaných plochách v roce rozloha les [km] [%] hnízdní teritoria hnízdní nalezená páry hnízda Milovický les (BV) 7 TS Jalovec (TR) Náměšťské ryb. (TR) hnízdění mláďata prok. pravděp. [n] () min. ()? J. Morava (BV,BO,HO) () Slapy (BN) () Královéhradecko (HK) celkem 6 8 min. 8 (7) Legenda: prokázaná hnízdění nalezeno obsazené hnízdo (v sezónu i mimo ni), nebo blízkost obsazeného hnízda prokazují opakovaná pozorování ptáků při nezaměnitelném chování (např. zanášení potravy); pravděpodobná hnízdění existenci obsazeného hnízda prokazují častá pozorování identických ptáků v rámci svého teritoria (např. přelety směřující od předpokládaného umístění hnízda na loviště a opačně, prezentace okázalých teritoriálních letů, zahánění konspecifických, či heterospecifických vetřelců); mláďata: narozená (vyvedená); řešitelé: Milovický les JCH, HM, VM, TR, RV, JM, LR, TS Jalovec JCH, Náměštské rybníky VM, Jižní Morava HM, Slapy JV, Královéhradecko JZ (iniciály, viz seznam řešitelů). Tab. Hnízdění včelojeda lesního ve zkoumaných plochách v roce [km ] [%] hnízdní teritoria Milovický les (BV) 7 6 6 TS Jalovec (TR) Náměšťské ryb. (TR) rozloha les hnízdní nalezená páry hnízda hnízdění mláďata prok. pravděp. [n] () min. ()? J. Morava (BV,BO,HO) () Slapy (BN) () Královéhradecko (HK) () 6 min. 9 (7) celkem Legenda: prokázaná hnízdění nalezeno obsazené hnízdo (v sezónu i mimo ni), nebo blízkost obsazeného hnízda prokazují opakovaná pozorování ptáků při nezaměnitelném chování (např. zanášení potravy); pravděpodobná hnízdění existenci obsazeného hnízda prokazují častá pozorování identických ptáků v rámci svého teritoria (např. přelety směřující od předpokládaného umístění hnízda na loviště a opačně, prezentace okázalých teritoriálních letů, zahánění konspecifických, či heterospecifických vetřelců); mláďata: narozená (vyvedená); řešitelé: Milovický les JCH, HM, VM, TR, RV, JM, LR, TS Jalovec JCH, Náměštské rybníky VM, Jižní Morava HM, Slapy JV, Královéhradecko JZ (iniciály, viz seznam řešitelů).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Hnízdní strom: Bylo nalezeno stromů s hnízdem. Dub byl jako hnízdní strom zjištěn x (Milovický les x, jižní Morava x), lípa x (Slapy x), smrk x (TS Jalovec x), borovice x (jižní Morava), jasan x (jižní Morava) a olše x (Královéhradecko). Křepenice,.7.: Obsazené hnízdo včelojeda umístěné na lípě. Kromě vosích pláství jsou na hnízdě rovněž zelené větvičky borovice. Foto: J. Veselý Vejce: V 6 nalezených hnízdech bylo sneseno v roce minimálně 8 vajec. Snůška byla zničena v případě (Milovický les). Jednalo se o hnízdo na dubu, které bylo obsazeno v roce, kdy z něj bylo vyvedeno mládě..7. byl pod hnízdem nalezen zbytek skořápky jednoho vejce. Hnízdo tak bylo neproduktivní (v roce a zůstalo neobsazeno). V roce bylo nalezeno rovněž 6 hnízd a v nich bylo sneseno nejméně 9 vajec. Kompletní, ani částečné zničení snůšky vajec jsme v tomto roce nezjistili. Mláďata: V roce byla přítomnost mláďat zaznamenána v hnízdech z 6 nalezených (8%). V těchto hnízdech byla hnízdění úspěšná a vyvedeno bylo 7 mláďat ( ml. Milovický les, ml. x jižní Morava, x Slapy). Ztráty na mláďatech byly zjištěny v hnízdě (TS Jalovec), tedy v 7 % nalezených hnízd (n=6). Neúspěšná hnízda byla. V jednom byla zničena snůška (Milovický les), druhé hnízdo bylo opuštěno zřejmě až v době hnízdní péče o mláďata, takže mláďata vyvedena nebyla (TS Jalovec). Předpokládáme, že uhynula relativně malá mláďata, zřejmě stará jen několik málo dní po narození. V roce byla mláďata zjištěna v 6 hnízdech z 6 nalezených (%). V těchto 6 hnízdech byla hnízdění úspěšná a vyvedeno bylo 7 mláďat ( ml. Královéhradecko, ml. x Milovický les, x jižní Morava, x Slapy). Ztráty na mláďatech byly zjištěny ve hnízdech (TS Jalovec, jižní Morava), tedy v % z nalezených hnízd (n=6). Neúspěšná hnízda byla a v obou uhynula mláďata. V jednom případě bylo hnízdo opuštěno zřejmě až v době hnízdní péče o mláďata, takže mláďata vyvedena nebyla. Jedná se o obdobnou situaci a na stejné lokalitě jako v předchozím roce (TS Jalovec). Další mládě (mláďata) byla v jednom hnízdě predována zřejmě jestřábem lesním (Accipiter gentilis), který usmrtil rovněž samici (jižní Morava). Samice včelojeda seděla na hnízdě na borovici 8.6.. O měsíc později, tedy 8.7. nalezl H. Matušík asi m od hnízdního stromu trhaniště jestřába s téměř

Zpravodaj SOVDS 6 (6): kompletním opeřením samice včelojeda (obrysová pera). Téhož dne byla provedena kontrola hnízda. Mláďata v něm již nebyla, ale byl nalezen trus, který patřil mláďatům ve stáří asi týdny. Byla vyslovena domněnka, že mláďata predoval rovněž jestřáb lesní (příčinu smrti jestřába, určil podle charakteristických zbytků opeření samice na trhaništi H. Matušík, který podle trusu na hnízdě rovněž determinoval věk zmizelých mláďat). V tomto případě zahynulo mládě (mláďata), jak bylo uvedeno, ve stáří asi týdny. Strážnice,.7.: Světle vybarvené mládě včelojeda. Foto: H. Matušík Hnízdní úspěšnost: Celkem byla v různých fázích hnízdního cyklu v roce zmařena hnízdění (Milovický les, TS Jalovec), v roce rovněž hnízdění (TS Jalovec, jižní Morava). Znamená to, že celkové hnízdní ztráty postihly v roce přes % nalezených hnízd včelojedů lesních (n=6), v roce rovněž přes % nalezených hnízd včelojedů (n=6). Jak bylo již uvedeno, v roce bylo úspěšně vyvedeno 7 mláďat. Ta byla nalezena v hnízdech z 6 nalezených. Výsledná hnízdní úspěšnost tak činila, mláďat na započaté hnízdění (n=6), respektive,8 mláďat na úspěšné hnízdění (n=). V roce bylo úspěšně vyvedeno rovněž 7 mláďat, kdy úspěšná byla hnízda z 6 nalezených. Výsledná hnízdní úspěšnost tak činila, mláďat na započaté hnízdění (n=6), respektive,8 mláďat na úspěšné hnízdění (n=). Potrava: Analýza potravy včelojedů, nebyla v letech a příliš úspěšná. V obou letech byla nalezená hnízda poměrně skrytá, značně cloněná listím z okolních stromů. To nám bránilo sledovat ptáky při nerušeném hnízdění na větší vzdálenost. Bylo tedy vyloučeno dlouhodobé přímé pozorování z krytých pozic u hnízd. Proto jsme data o potravě sbírali náhodně, ale i cíleně, jednak při pozorování ptáků přinášející potravu v pařátech (obvykle podpořeno fotodokumentací), jednak vyhledáváním zbytků potravy u vyhrabaných zemních hnízd blanokřídlého hmyzu, nebo sběrem zbytků potravy na obsazených hnízdech a pod nimi. Ve všech případech se jednalo pouze o plástve různých zástupců blanokřídlých (Hymenoptera), obvykle bez imág (dospělého hmyzu). V Milovickém lese jsme identifikovali ve většině případů plástve vos (určené pouze do rodu Vespula), ojediněle podle nalezených jedinců byly identifikovány jako potrava včelojedů na dvou místech vosy druhu vosa útočná, Vespula germanica (Milovický les a Moravskokrumlovský les, Macek et al., Klejdus & Mrlík ). Méně početnou složku potravy představovaly také různé druhy čmeláků (rod Bombus). Zatímco v Milovickém lese představovali čmeláci vcelku málo

Zpravodaj SOVDS 6 (6): významný podíl potravy včelojedů (většinu tvořily vosy, zřejmě různých druhů), tak u jednoho hnízda na jižní Moravě tomu bylo naopak, protože pod tímto hnízdem bylo nalezeno velké množství pláství, hlavně čmeláků. Moravskokrumlovský les, 8.9.: Mladý včelojed při vytahování vosích larev z plástve, kterou vyhrabal z jejich zemního hnízda. Foto: J. Klejdus Zvláštnosti v chování: K zajímavostem patří pozorování dospělého samce, který na hustě zarostlé lesní pasece lovil zemní druhy vos. Hnízda vos vyhledával z vrcholků asi až, m vysokých stromků (smrčky, Náměšťské rybníky,.6.). Teprve potom seskočil do husté vegetace, kde vyhrabával vosí hnízda (až m vysoká třtina, rod Calamagrostis). Jistě je zajímavé, že na místo se během dne asi x vrátil. Lov ho zaměstnával asi hod (9 hod). Jiný zajímavý případ. Měli jsme ojedinělou možnost pozorovat z bezprostřední blízkosti tohoročního včelojeda při získávání potravy ze země. Celá situace byla již podrobně popsána a publikována (Klejdus & Mrlík ), proto se zde omezíme jen na konstatování těch nejzajímavějších faktů. Mladý včelojed se opakovaně vracel k zemnímu hnízdu vos po dní (8..9.) a při většině návštěv zde pobýval i několik hodin ( hod). Většinu času odkrýval zemní hnízdo vos, takže nakonec vyhloubil díru širokou asi cm a hlubokou cm. Konzumoval nejen larvy vos, které zobákem vytahoval z pláství, ale také dospělce, které příležitostně chytal do zobáku a bezprostředně poté je pozřel. Literatura Horák P. & Diviš T., 6: Včelojed lesní (Pernis apivorus). Metody monitoringu druhů přílohy I směrnice ES o ptácích, listopad 6 Klejdus J. & Mrlík V., : Včelojed lesní unikátní pozorování chování hmyzožravého dravce. Svět myslivosti /: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P., : Blanokřídlí České republiky I. žahadloví. Academia, Praha. Mrlík V. & Chobot J., : Včelojed lesní v Milovickém lese (CHKO Pálava). RegioM, Sborník regionálního muzea v Mikulově:. Mrlík V., : Monitoring včelojeda lesního. Ptačí svět XIX (): 8. Traue von H. & Wuttky K., 976: Zur postembryonalen Entwicklung des Wespenbussards (Pernis apivorus). Beitr. Vogelkd., Leipzig (/):.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Jan BUCHTA, Petr DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Petr KOLKA, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Jindřich SEDLÁČEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Václav TOMÁŠEK hlavac.vaclav@seznam.cz Rozsah monitoringu Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce probíhal na čtrnácti studijních plochách vybraných území ČR. Jejich rozmístění je patrné z následující mapky. Metodika Monitoring probíhal podle metodiky použité v předešlých letech. Jde tedy o nalezení všech hnízdících párů na sledované ploše o velikosti minimálně km (nejlépe čtverec o rozměrech x km). V poměru plošného zastoupení lesa a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry, dostačuje však prokázat přítomnost páru, k prokázání není nutný nález hnízda. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, zejména v době těsně před rozedněním, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Experimentálně byla na jedné ploše použita metoda akustického monitoringu (Ivo Hertl, Velká Bíteš). V roce došlo k podstatnému rozšíření celkové sledované plochy, a to především díky výsledkům Václava Tomáška, který sleduje jestřáby v oblasti Liberecka (68 km) a Beskyd ( km).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Výsledky Čtrnáct spolupracovníků zjistilo v roce na čtrnácti monitorovacích plochách o celkové ploše 998 km celkem 9 hnízdních teritorií jestřába (z toho prokázaných nálezem hnízda). Průměrná hnízdní hustota činila, párů na km. Zajímavé jsou rozdíly v hnízdní hustotě mezi jednotlivými sledovanými oblastmi. Například v oblasti Hrubého Jeseníku ( km) nebyl zjištěn žádný pár, v oblasti Znojemska (6 km) páry (,6 párů/ km), na Liberecku (68 km) celkem 7 párů (,6 párů/ km), v okolí Velké Bíteše akustický monitoring na ploše km potom 6 párů (.8 párů/ km). Vývoj hnízdní hustoty (v párech na km) za celé období monitoringu: rok sledováno 69km,6 párů/ km rok sledováno 77km,98 párů/ km rok sledováno km,7 párů/ km rok sledováno 89km, (*,9) párů/ km rok sledováno 8km,7 (*,9) párů/ km rok sledováno 998km, (*,) párů/ km * se započtením údajů ze Znojemska (údaje V. Škorpíkové, jde o specifické území jižní Moravy s nízkou lesnatostí, sledovaná plocha zahrnuje 6 km). rozloha nadm. v. [km] [m] les [%] agro [%] intra [%] voda [%] počet hustota párů* [p/km] Malenovice (B. Landsfeld) 7 (), Úhořilka (V. Hlaváč) 86 (), Hrubý Jeseník (V. Gahura) 69 6 7, Mokrá (J. Buchta) 8 9 (),6 Bohuslavice u Zlína (J. Křižka) 8 7 () 7, Jihlava (T. Kněžíček) 66 (),8 Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň) 8 96 7 (),6 Dolní Břežany (J. Sedláček) 9 88 9, Benátky n. J. (P. Kolka) 8 6 (), Znojemsko (V. Škorpíková) 6 76 7 (),6 Buchlovice (P. Dvořan) 8 8 6 () 7, Velká Bíteš (I. Hertl) 6 6 6(),8 Liberecko (V. Tomášek&J. Hanel) 68 9 8 7(),6 Beskydy (V. Tomášek) 8 8 7(), 9(), celkem 998 * počet hnízdících párů (počet dohledaných hnízd)

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Závěr Výsledky monitoringu signalizují v průběhu sledovaní pozvolný pokles početnosti jestřába lesního. Je zřejmé, že objektivní výsledky dává zejména sledování větších monitorovacích ploch optimálně s využitím plošně prováděného akustického monitoringu. Tradiční monitoring zaměřený především na kontroly dříve známých hnízdišť může vést ke značnému zkreslení výsledků. Vzhledem k tomu, že jestřáb lesní zůstává díky svému potravnímu zaměření i nadále konfliktním druhem, je nutné věnovat vývoji jeho početnosti i do budoucna zvýšenou pozornost. 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 Monitoring lesních druhů sov Ivo HERTL, Miroslav DUSÍK Zpracováno na základě údajů poskytnutých následujícími spolupracovníky: Mirek BAŽANT, Ondřej BIELIK, Tomáš BODNÁR, Jan BUCHTA, Jaromír ČEJKA, Libor DVOŘÁK, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Martina HANZLÍKOVÁ, Filip HRUŠKA, Pavel JAŠKA, Zuzana JŮZLOVÁ, Gedeon KAŠPAR, Petr KAFKA, Michal KAVKA, Bohuslav KLOUBEC, Tomáš KNĚŽÍČEK, Daniel KŘENEK, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Roman MULÁČEK, Václav PAVEL, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Martin PUDIL, Tomáš SKŘÍČEK, Jan STŘÍTESKÝ, Jan STÝSKALA, Pavel ŠÁLEK, Richard ŠEVČÍK, Jiří ŠINDELÁŘ, Aleš TOMAN, Václav TOMÁŠEK, Jaroslav VESELÝ, Josef VESELÝ, Martin WALDHAUSER, Jiří ZAJÍC, Markéta ZÁRYBNICKÁ hertl@atlas.cz, dusik.m@seznam.cz V této zprávě shrnujeme výsledky monitoringu výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), puštíka bělavého (Strix uralensis) a puštíka obecného (Strix aluco) v hnízdní sezóně. Součástí zprávy jsou také poznámky týkající se kalouse ušatého (Asio otus), získané při monitoringu lesních sov. Monitoring těchto druhů byl sjednocen za účelem zjednodušení práce jednotlivým spolupracovníkům a zvýšení kvality získaných informací. Nově začala být sbírána data o puštíkovi obecném a kalousovi ušatém. Věříme, že byl tento účel splněn. Důkazem budiž šíře získaných výsledků nebo rozšíření týmu spolupracovníků, kterým patří na tomto místě veliké poděkování. Ceníme si také informací poskytnutých Agenturou ochrany přírody a krajiny prostřednictvím jednotlivých zoologů. Potravní nabídka pro horské populace lesních druhů sov v roce Vývoj, rozložení a hustoty hlavní kořisti drobných zemních hlodavců zásadním způsobem usměrňuje reprodukci našich druhů lesních sov, především úspěšnost hnízdění, přežívání a následně i hustoty populací. Hospodářsky využívané lesy jsou charakteristické množstvím rozdílných biotopů s odlišnými podmínkami pro ustálené cykly drobných savců i jejich konečné hustoty. Množství drobných lokalit s odlišným stupněm vývoje vegetačního krytu, stavem nadzemních i podzemních částí bylinného patra vytvářejí v důsledku značně mozaikovité rozložení potravních zdrojů. Vysoký podíl trvalých travních porostů v přilehlé zemědělské krajině i zbytky zatravněných imisních holin na horských hřebenech potravní nabídku stabilizují. Současně to ale vytváří vhodné prostředí pro silnější gradace hrabošovitých a zvyšuje nebezpečí jejich migrace do nově zakládaných lesních kultur a vzniku citelných ztrát při zalesňování. Kontrolní odchyty drobných zemních savců, prováděné v souvislosti s posilováním ekosystémové služby zvyšování predačního tlaku, dokladují vedle podílu hospodářsky závažných druhů také početnost jejich populací. Po sezonách a s nízkými hustotami hrabošů došlo ve druhé polovině roku k silnější progresi. Zatímco podzimní stavy drobných savců byly v uplynulých dvou sezonách podprůměrné s podílem 9 % hrabošovitých, v sezoně lze hovořit o středním výskytu se 6 % této skupiny hlodavců. Přítomnost vysokého % podílu starých zvířat v populaci na počátku nastávajícího zimního období celkovou početnost zvířat v průběhu zimy sníží. Zůstává však značná pravděpodobnost přežívání silné populace vyspělých mladých jedinců do příštího vegetačního období. Stav vývoje hlavní kořisti ve třech rozhodujících základních typech prostředí severního pohraničí v roce můžeme demonstrovat na výsledku z Orlických hor (obr. ). Odchyt byl realizován na stálých lokalitách, které sice zdaleka 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 nereprezentují celou plochu území a zachycuje jen dílčí vzorek, ale znázorňuje utváření potravních zdrojů pro predátory v jednotlivých ročních obdobích. Oscilace kořisti je důležitou informací pro hodnocení průběhu a úspěšnosti hnízdění jednotlivých druhů myšilovných dravců a sov. Jarní a podzimní stavy kořisti v lesním prostředí tří geografických celků ukazují na značnou podobnost vývoje společenstva především v horském lese (Jizerské hory, Orlické hory). Níže položené lokality, propojené travnatými koridory podél cest, navazujícími na přilehlé zemědělsky využívané louky, jsou častěji osídlovány také hrabošem polním (Javoří hory). Ten pak může tvořit významný podíl ve společenstvu drobných savců i v lesním prostředí. Celková hustota společenstva hlavní kořisti se přitom příliš nemění. Ke změně dochází především ve skladbě společenstva. Vysoké zastoupení hraboše polního, případně hraboše mokřadního, znamená především energeticky méně náročný lov a v důsledku i předpoklad vzniku početnějších populací všech lesních druhů sov. Mezidruhová potravní konkurence je u sov v lesním prostředí velmi dobře omezena biotopovými preferencemi a odlišnými nároky na hustotu kořisti. Její distribuce je v prostoru rozdílná vzhledem ke způsobu obhospodařování a obnovy lesa. Vysoká mozaikovitost věkových stupňů lesních porostů, jejich druhové skladby nebo existence cest, širokých průseků a mýtin přispívá ke značné diverzitě kořisti a její početnosti. Jednotlivé druhy lesních sov tak mohou za předpokladu dostatečné nabídky hnízdních příležitostí ve svém životním prostoru velmi dobře prosperovat vedle sebe. Dokladem může být souběžné zvyšování počtu hnízdících párů a nehnízdících jedinců regionálních budkových populací puštíka obecného, sýce rousného i kulíška nejmenšího, hnízdícího nejčastěji v přirozených dutinách. Obr. Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Orlických hor. Obr. Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov na loukách a pastvinách Orlických hor. 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Obr. : Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v mimolesních liniových refugiích Orlických hor. Podle dlouhodobých výsledků pozorování i prováděných odchytů drobných savců dochází k plošným masivním gradacím v lesním prostředí pouze výjimečně v intervalu přibližně po letech. Za stávajících hustot drobných hlodavců ke konci roku nelze zcela vyloučit požerky na sazenicích lesních dřevin, ke kterým by mohlo dojít jen na omezeném počtu lokalit. Výsledek odchytu drobných zemních savců uskutečněný v oblasti Jizerských, Orlických a Javořích hor v tomto roce dokládá nadprůměrné stavy drobných zemních savců. Současné struktury společenstev a sledované reprodukční ukazatele na počátku a na konci vegetační sezony však odpovídají běžnému průběhu cyklu bez přítomnosti kalamitních hustot populací. Samotný odchyt je pro objektivní porovnání výsledků trvale prováděn stejnou metodou. Liniová expozice 6 sklapovacích pastí po noci byla v každém regionu rozdělena v liniích tak, aby podchytila nejdůležitější mikrobiotopy s předpokládaným výskytem především drobných zemních hlodavců. Použita byla univerzální návnada, která se podle potřeby průběžně obnovovala pro zachování dostatečné pachové stopy. Odchyt byl prováděn pouze za příznivých klimatických podmínek. Z hlediska biologického potlačování gradací drobných hlodavců lze uvést pro jednotlivé druhy následující stručné charakteristiky: Hraboš polní (Microtus arvalis) je vysoce dominantním druhem na přilehlých kosených loukách a pastvinách. Do lesního prostředí migruje travnatými koridory podél cest především v letech letního kalamitního výskytu. Může se objevit na velkých mýtinách nebo na imisních holinách horských hřebenů. Tady je pak schopen vytvářet stálé populace pouze na trvale odlesněných a zatravněných plochách. Jeho populační hustoty v lesním prostředí lze ke dni odchytu v roce podle zjištěných pobytových stop hodnocených oborovou normou MZe (ON 66) označit za nízké. V části lučních porostů na úpatí hor dosahovaly hustoty na konci září hodnot středního až silného výskytu a přetrvávaly až do konce roku. Početnost tohoto hlodavce byla na jednotlivých lučních blocích značně rozdílná. V březnu se pohybovala od nízkého (do nor / ha) do silného výskytu (do nor / ha) a do prosince vystoupala na některých lokalitách hodnota až k 8 používaným norám / ha. Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) bývá v podmínkách horských členitých nebo prosvětlených lesů s bohatým travním podrostem jedním z dominantních druhů. Prokázané zastoupení tohoto hlodavce se ve společenstvu drobných savců lesního prostředí na konci září udrželo v průměru na % a odpovídalo průběhu mírné gradace. Nálezy jednotlivých zvířat v uzavřeném lesním prostoru s řídkými travnatými enklávami ukazují na tendenci 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): šíření ze vzdálenějších travnatých ploch. Jako vlhkomilný druh se zpravidla vyskytuje ve vegetaci bylinného patra a může tak působit škody na travnatých mýtinách. Na rozsáhlých mladých imisních holinách může být jeho výskyt invazivní s výraznou fluktuací. Proto je lesníky považován za hlavního kalamitního škůdce v horském prostředí, který poškozuje vedle kultur listnatých dřevin také výsadby nepůvodních jehličnatých druhů (smrk pichlavý, modřín, borovice). Již při početnosti jedinců na ha může způsobit % škody (VACEK a kol., 7). Ptačími predátory je pro vyšší koncentraci jedinců v koloniích s převahou dospělých samic a mláďat při lovu preferován a jeho početnost je tak průběžně snižována. Norník rudý (Clethrionomys glareolus) dosáhl v tomto roce ve společenstvu drobných zemních savců lesního prostředí svými % dominantního postavení. V lokalitách horského lesa se jeho zastoupení přiblížilo dokonce % (Jizerské hory). Na rozdíl od předešlého druhu osídluje celé lesní prostředí s bylinným patrem i bez něho, což dokládá jeho početná přítomnost na všech odchytových lokalitách. Značná pohyblivost a široké potravní spektrum usnadňuje tomuto hlodavci přežívání i na méně výhodných stanovištích. Proto obývá i hustě zapojené mlaziny, jehličnaté monokultury a je běžný i v otevřeném terénu s pásy rozptýlené zeleně. V letech přemnožení patří k hlavním škůdcům lesních výsadeb. Na rozdíl od hraboše mokřadního je schopen dosáhnout daleko vyššího absolutního počtu jedinců v celém prostoru lesa (nikoli lokální hustoty). Nevytváří totiž kolonie a jednotlivá zvířata jsou rovnoměrněji rozptýlena. Zatímco hraboši se pohybují po rozloze několika desítek m, jednotliví norníci obývají plochu kolem,7 ha. Myšice lesní (Apodemus flavicollis) oproti očekávání nevytvořila silně početnou populaci. V průběhu sezony i při trojnásobném zvýšení populačních hustot její podíl ve společenstvu drobných zemních hlodavců lesního prostředí poklesl ze % na necelých %. Jednou z příčin prudkého poklesu početnosti myšic ve zdejším regionu může být zvýšený zájem predátorů v průběhu zimy /, kdy její zastoupení ještě v předjarním období dosahovalo %. Za omezené sněhové pokrývky se pohyblivá zvířata mohla stát přechodně atraktivní kořistí. Jako převážně semenožravý hlodavec, využívající produkci semen ve všech patrech lesního porostu, nepředstavuje pro výsadby dřevin žádné vážné nebezpečí. Může zaškodit pouze ve skladech osiv nebo ve školkách bezprostředně po výsevu semen. V lesním prostředí je skupina myšic pro úspěšnost biologické prevence nenahraditelným článkem pomáhajícím udržet početnější společenstvo predátorů po plošném zhroucení populací hrabošovitých. Významná je také pohybová aktivita myšic v zimním období, kdy vyhledávají semena dřevin v korunách stromů nebo na sněhu. Stabilizují tak potravní nabídku a její dostupnost pro lesní druhy sov v kritickém zimním období se silnou sněhovou pokrývkou. Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) není typickým příslušníkem horských lesů. Její výskyt je dán spíše náhodnou imigrací zvířat z níže položených refugií mezi zemědělskými plochami a remízky. Nepočetné populace se také nacházejí na otevřenějších prostranstvích velkých mýtin i nezalesněných imisních holin. Těžištěm jejího výskytu jsou spíše lesní okraje a otevřená krajina s rozptýlenou zelení v nižších polohách. Při vyšších populačních hustotách je, podobně jako předchozí druh, významným stabilizačním prvkem pro udržení predátorů v otevřené krajině. Rejsci (Sorex sp.) v průběhu teplého a suchého letního počasí výrazně zvýšili svoji početnost. V lesním prostředí dosahovali více než patnáctinásobku výchozího jarního stavu. Ve společenstvu drobných savců byli na konci vegetačního období v tomto roce zastoupeni %, což je nejvyšší hodnota za posledních let. V letech propadu početnosti drobných hlodavců se stávají náhradní kořistí všech druhů myšilovných predátorů a přispívají tak k jejich úspěšnějšímu přežívání. Zejména u sov patří k často lovené náhradní kořisti v letech hlubokého propadu populací drobných hlodavců.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Výr velký (Bubo bubo) Monitoring výra velkého je v rámci SOVDS dlouhodobě zaměřen na sledování hnízdní úspěšnosti jednotlivých párů. V roce bylo sledováno celkem 8 historických nebo potenciálních hnízdních stanovišť. Z tohoto počtu bylo lokalit obsazených a na nich nálezem hnízda bylo prokázáno 6 hnízdění. Při celkem úspěšných hnízděních bylo zjištěno min. 79 mláďat. To představuje hnízdní produktivitu, mláděte na prokázané hnízdění (nalezené hnízdo). Toto číslo je nadprůměrné v rámci období, kdy monitoring SOVDS probíhá:,8 (9), (),7 (), (), (), (). Tato čísla jsou ovšem vyšší než reálná hnízdní produktivita vzhledem ke skutečnosti, že na části hnízd počet zjištěných mláďat neodpovídá skutečně vyvedeným mláďatům, ale mláďatům nalezeným při kroužkování na hnízdě nebo jeho okolí a nezohledňuje tedy další ztráty až do období skutečného vyvedení mláďat. Ztráty byly zjištěny pravděpodobně vyrušením lidskou činností (J. Buchta, I. Hertl, x I. Kunstmüller, T. Skříček, J. Veselý), úhynem dospělého ptáka (I. Hertl) a predací liškou (M. Frencl). Nalezena byla tři stromová hnízda (T. Kněžíček, O. Bielik, B. Landsfeld). sledované lokality obsazené lokality prokázaná hnízdění úspěšná hnízdění mláďata Veselý Jaroslav: Český kras 6 Veselý Josef: Benešovsko 6 Dusík M.: Jablonné nad Orlicí Tomášek V.: Liberecko 7 7 Kafka P.: Broumovsko + +? Frencl M.: Písecko Kunstmüller I.: Vysočina 7 Kněžíček T.: okr. Jihlava 6 Skříček T.: okr. Třebíč Hertl I.: Vysočina 6 6 Hertl I.: Brněnsko 9 Buchta J.: Brněnsko Buchta J.: okr. Vyškov Dvořák L.: okr. Blansko Landsfeld B.: okr. Zlín Poprach K.: Nízký Jeseník Gahura V.: Bruntálsko 9 Miškovský M.: okr. Bruntál Miškovský M.: okr. Opava 8 6 9+ 79+? celkem Vysvětlivky: sledovaná lokalita navštívené stanoviště vhodné pro hnízdění; obsazená lokalita místo s nalezenými pobytovými známkami nebo zaslechnutí toku; prokázané hnízdění nález hnízda.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Sledování tradičních hnízdišť, pokud není provázeno monitoringem volajících samců nebo akustickým monitoringem, neposkytuje dostatečné informace o absolutní početnosti. Dlouhodobě obsazovaná stanoviště bývají z různých důvodu opouštěna a obsazována jsou nová. Současně určitá část populace využívá hnízda na stromech, která nelze jednoduše dohledávat a kontrolovat. Představu o aktuální početnosti přináší výsledky z oblastí, kde byly sovy sledovány systematicky na větším území nebo se snahou najít všechny obsazené okrsky a v nich následně ve dne dohledat hnízdiště. Nízká početnost populace výrů v rozlehlých horských oblastech je způsobena plošným nedostatkem vhodných stanovišť ke hnízdění a lovišť. Čím menší je velikost sledovaného území, tím výrazněji se naopak projevuje okrajový efekt, kde je do určité plochy sledovaného území zařazeno větší množství nekompletních okrsků, a tím dochází k umělému navýšení početnosti populace. plocha nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol.: Beskydy AM+O 76+,, Pavel V.: Orlické hory 8 AM 6 6, Hertl I.: Bítešská vrchovina 8 68 AM 9, Čejka J.: Žďárské vrchy 86 O 7 6, Tomášek V.: Liberecko 8 AM+O 8+6, Kafka P.: Broumovsko 786 AM+O 68+8 7,77, Muláček R.: JZ Příbramsko 88 O, Bažant M.: Táborsko 7 7 O 8,,7 Stříteský J.: VÚ Březina 6 86 AM,, Bielik O.: Mladovožicko 7 67 O 6,6 Melichar D.: PP Manětínská 6 O, Tomášek V.: Český ráj O 7 7, Bodnár T.: Novohradské hory 67 O 9, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 O 8 6, Dvořák L.: Drahanská vrchovina 6 O 6,7 celkem 8 metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). Těžištěm rozšíření výra velkého v ČR jsou pahorkatiny středních poloh, kde se zalesněná údolí střídají s otevřenou zemědělskou krajinou. V těchto oblastech se výři obvykle vyskytují v početnosti 7 okrsků na km. Odpovídající velikost okrsků se zde pohybuje kolem km.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Sýc rousný (Aegolius funereus) Hnízdní úspěšnost sýce rousného je sledována kontrolami obsazenosti přírodních hnízdních dutin a instalovaných budek. Celkem bylo sledováno 66 instalovaných budek a doupných stromů. Z tohoto počtu bylo zjištěno hnízdících párů (obsazených budek a dutin) a minimálně ve 7 případech bylo hnízdění úspěšné. budky/dut. [ks/km ] hn. páry úsp. hn. 7, 78,,7 6 9, 6, 6,8 69 8, 8,6, Čejka J.: Žďárské vrchy 86 6,, Dusík M., Pavelčík P.: Chřiby 6 98,,,6 Dusík M.: Orlické hory 9,7,,7 Hertl I.: BítešskoKřižanovsko 9 668 6,8,, Melichar D.: PP Manětínská 9 6,,, Zárybnická M. a kol.: Třeboňsko 8,,,6 Zárybnická M. a kol.: Krušné hory 78 796, 7,,6 Hruška F.: Jihlavské vrchy 7 887,,, Tomášek V.: Lužické hory 7 6,9 6?,6 Dusík M.: Ještědský hřeben 6 7, 6,7 9, Kavka M.: Kamenolhotsko 8,, Zárybnická M. a kol.: Boletice 9,6 Bielik O.: Mladovožicko 67, 6, 6, Muláček R.: Březnicko 77 6,8 6, Buchta J.: PP Říčky, Dusík M.: Broumovsko 88 96,, 6, Dvořák L.: Drahanská vrchovina 8 6 8,,, 7 les nadm. v. [km] [m] [ks] Poprach K.: Jeseníky a okolí 9 7 Dusík M.: Krkonoše 6 Dusík M., Tomášek V.: Jizerské h. celkem 9 66 ml./ hustota úsp. hn. [p/km ] Nedostatek potravy na začátku roku se v mnoha případech projevil opuštěním hnízdní dutiny, snůšky nebo i vylíhlých mláďat. V kombinaci s predací byla úspěšnost hnízdění sýců v první polovině sezóny velmi nízká. V průběhu roku se situace zlepšila a byly zaznamenány početné snůšky i vyšší počty odrostlých mláďat (x 6 pull. O. Bielik, J. Čejka). Průměrný počet odrostlých nebo vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění byl, (n=). Rok představoval pro pohraniční populace v severních Čechách po dvou letech návrat k vyšším početním stavům. Nárůst byl oproti minulému roku více jak % a počty hnízdících párů běžně překročily párů na km. Naproti tomu na Vysočině a v Jeseníkách došlo k výraznému poklesu početnosti (cca % oproti předchozí sezóně). Zde se hustota hnízdících párů v roce pohybovala kolem párů na km lesa (,6, p/km). Stejných hodnot dosáhla hustota hnízdících párů v nově sledovaných oblastech v jižní polovině Čech.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Dlouhodobé porovnání hnízdní úspěšnosti a příčin ztrát uvádí následující tabulka. Z tohoto hlediska paří rok mezi sezóny s relativně nízkými ztrátami. Zajímavou informaci přinesl monitoring budek s límcem proti kunám. V 7 případech z sledovaných hnízdění ( %) došlo k opuštění snůšky samicí a to především z počátku sezóny (M. Zárybnická a kol.). 9 podíl neúspěšných snůšek [%] 66 8 6 8 opuštění hnízda z neznámých důvodů [%] 6 6 predace kunou [%] 8 6 8 vyrušování člověkem [%] ostatní ztráty [%] Na následujících územích byl zjišťován počet volajících samců, resp. obhajovaných okrsků. hn. hustota okrsky páry [p/km] les nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol: Beskydy AM+O/P 76+ 9,9 Tomášek V.: Jizerské hory 8 AM+O/P 6+8 6,7 Čejka J.: Žďárské vrchy 86 O 7, 8, Stříteský J.: VÚ Březina 86 AM > > 9, Hertl I.: BítešskoKřižanovsko 9 668 AM 77, Bažant M.: Táborsko 9 7 O/P 8 Melichar D.: PP Manětínská 9 6 O/P, Zárybnická M. a kol.: Třeboňsko 8 AM 7,6, Zárybnická M. a kol.: Krušné hory 78 796 AM 7,6 8, Hruška F.: Jihlavské vrchy 7 887 O 9, 9, Tomášek V.: Lužické hory 7 6 O/P,6 8,,8 Kafka P.: Broumovsko 6 786 AM 6,6 Jaška P.: Slavkovský les 8 88 O/P Bodnár T.: Novohradské hory 7 67 O 9, Zajíc J.: Královéhradecko 8 O/P, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 O/P 8, 8, Zárybnická M. a kol.: Boletice 9 AM, Bielik O.: Mladovožicko 67 O 6, 9, Muláček R.: Březnicko 77 O/P 8 6, 9 8, Buchta J.: PP Říčky O/P 7, Hertl I.: Mostiště (Oslava) 89 AM 78,,8 Dvořák L.: Drahanská vrchovina 8 6 O/P 8, 7 8,9 celkem 67 metoda kontr. 7 hustota [o/km] 7,87,9 8 8,,,, 6 9,7,8 67 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM).

Zpravodaj SOVDS 6 (6): Počet zjištěných okrsků (obhajovaných teritorií) sýců rousných se v roce pohyboval až do na km. Větší početnosti sýc dosahuje na územích bez přítomnosti puštíka obecného (Strix aluco), například PP Manětínská (D. Melichar) nebo výše položené partie pohraničních hor. Srovnání počtu okrsků s hnízdní hustotou (počtem hnízdících párů) v oblastech kde bylo oboje souběžně zjišťováno, ukazuje několikanásobnou převahu volajících samců nad počtem nalezených hnízd. Kromě přítomnosti nespárovaných samců může být tento rozdíl způsoben například nenalezením všech přítomných hnízd (je známo, že samice v době snášení a líhnutí vajec nereaguje na poškrab) nebo opakovaným započítáním stejného ptáka (pokud samec volá u více dutin). Svoji roli může hrát i efekt doprovázení při použití provokace. Jeho vlivu nasvědčuje velký rozdíl mezi počtem okrsků a hnízdících párů v oblastech, kde byly provokace využity. Vzhledem ke spornému efektu jejich využití u sýců je na zvážení, zda pro účely stanovení početnosti sýců na určitém území provokace provádět. Nižší počet okrsků zjištěných akustickým monitoringem v oblasti východních Krušných hor vzhledem k počtu nalezených hnízdišť byl způsobený rozdílným časovým obdobím monitoringu. Akustický monitoring okrsků proběhl koncem března a dubna, zatímco hnízdění pokračovala až do června (Zárybnická M. a kol.). V Beskydech letos bylo i přes větší intenzitu monitoringu prokázáno pouze 9 okrsků (D. Křenek, V. Tomášek a kol.)! V následujících oblastech sýc rousný v roce nebyl zaznamenán: BrdyHřebeny (Z. Jůzlová, 6 km, 767 m n. m.), okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, km, m n. m.), PP Říčky (J. Buchta, km, m n. m.) a Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 6 km, m n. m.). Zajímavostí je zjištění dvou okrsků v borových lesích na Královehradecku (M. Dusík, J. Zajíc) v nadmořské výšce pouhých 6 m.

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Monitoring kulíška je v rámci SOVDS založen na dlouhodobém sledování stálých území prostřednictvím hlasových záznamníků nebo prostřednictvím terénních odposlechů. V níže uvedeném přehledu jsou výsledky doplněny o oblasti, ve kterých byl průzkum proveden jednorázově nebo poprvé v roce. les nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol.: Beskydy AM+O 76+ 9,8 Tomášek V.: Jizerské hory AM+O/P 8+ 8,7, Čejka J.: Žďárské vrchy 86 O/P 8, Stříteský J.: VÚ Březina 86 AM 8, Frencl M.: Písecko 86 O/P 6, Hertl I.: BítešskoKřižanovsko 9 668 AM 77 67 6,7, Zárybnická M. a kol.: Třeboňsko 8 AM 7, Zárybnická M. a kol.: Krušné hory 78 796 AM 7,8 Tomášek V.: Lužické hory 7 6 O/P 6,7 Kafka P.: Broumovsko 6 786 AM,9 Jůzlová Z.: BrdyHřebeny 6 767 AM 7,9,6 Jaška P.: Slavkovský les 8 88 O/P 6 9,7,8 Bodnár T.: Novohradské hory 7 67 O/P 9 8, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 O/P 8 9,7 Bažant M.: Táborsko 8 7 O/P 7 7,9, Muláček R.: Mirovicko 6 O/P 8 6,8, Zárybnická M. a kol.: Boletice 9 AM 7,9 Muláček R.: Březnicko 77 O/P 9,,6 Muláček R.: Příbramsko 6 6786 O/P 7 67,6,9 Buchta J.: PP Říčky O/P Dusík M.: Broumovsko 88 O/P, Hertl I.: Mostiště (Oslava) 89 AM 8,7 Tomášek V.: Turnovsko 7 O 7, Dvořák L.: Drahanská vrchovina 8 6 O/P 9,6, celkem metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] 68 79 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). Monitoring tohoto druhu neustále představuje problém. Jak ukázaly výsledky z minulých let, nelze se při mapování hnízdního rozšíření spolehnout na pozorování z minulého podzimu. V posledních teplých zimách hlasová aktivita kulíšků přes zimu zcela nepolevuje a je tedy otázkou, odkdy nebo podle čeho při zaslechnutí kulíška usuzovat, že jde o ptáka obhajujícího hnízdní okrsek. Současně 6

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 7 se ukázalo, že některé páry se na hnízdišti samotném nemusí ani hlasově projevovat a to i v případě opakovaných večerních i ranních kontrol v průběhu února až května. Další problémy působí velká mobilita volajících ptáků, kdy přiřazení volajícího ptáka k hnízdnímu okrsku vyžaduje týmovou práci skupiny pozorovatelů v terénu nebo využití akustického monitoringu se současným umístěním více záznamníků v terénu. V kontextu těchto zjištění se nelze divit velkému rozptylu početnosti. V oblastech, kde byl využit akustický monitoring se hustota zjištěných okrsků pohybovala v intervalu,8,9 okrsku na km. Podobné hodnoty byly zjištěny i v oblastech, kde byl monitoring založen na terénních odposleších s vyloučením provokace. V případě využití provokace je vliv subjektivního posouzení pozorovatelem mnohem větší a tomu zřejmě odpovídá i větší rozptyl zjištěných početností konkrétně,,8 okrsku na km. Na dlouhodobě sledovaných lokalitách v roce bylo zjištěno přibližně stejné množství okrsků vzhledem k roku minulému. V následujících oblastech kulíšek nejmenší nebyl zaznamenán: Královéhradecko (J. Zajíc, km, 8 m n. m.), okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, km, m n. m.), Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 6 km, m n. m.). Naopak potvrzený byl výskyt a hnízdění ve Chřibech (P. Pavelčík, P. Šálek). V roce byla dohledána pouze tři hnízda (L. Dvořák, V. Tomášek, K. Ševčíková). Při kontrolách budek byly nalezeny pobytové stopy v Jizerských horách ( budek, x hnízdění) a Krkonoších ( budky, M. Dusík). Budky instalované v minulém roce na Vysočině zatím nebyly obsazeny (A. Toman). Příliš časté využívání hlasové provokace vede ke ztrátě ochoty reakce na ni a významně ztěžuje také odchyt jedinců (M. Frencl). Opět byl zjištěn pobyt kulíška v zimním období poblíž krmítka (M. Dusík) a při běžném odchytu pěvců (P. a M. Loudovi, J. Kubíček). Puštík bělavý Podrobný monitoring puštíka bělavého probíhal v Beskydech, na území CHKO a sousedních Slezských Beskyd ( km, m n. m., D. Křenek, V. Tomášek, J. Pavelka a kol.). Zjištěno bylo celkem okrsků, kontrolováno bylo všech tradičních lokalit. Hlasová aktivita byla velmi slabá, výskyt se na některých lokalitách podařilo prokázat až v průběhu sezóny při necílených návštěvách. Ve Chřibech letos volající samec zjištěn nebyl (P. Pavelčík, P. Šálek). V Boleticích byly zjištěny okrsky (M. Zárybnická a kol.). Informace o aktuálním stavu populace na Šumavě se získat nepodařilo. V databázi NDOP jsou z tohoto území v hnízdním období roku záznamy z minimálně 7 lokalit na území 6 kvadrátů. Jeden další údaj pochází z CHKO Český les. Na okolních územích, kde monitoring probíhal, nebyl tento druh zjištěn: BrdyHřebeny (Z. Jůzlová, 6 km, 767 m n. m.), Novohradské hory (T. Bodnár, 7 km, 67 m n. m.) a Slavkovský les (P. Jaška, 8 km, 88 m n. m.). 7

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 8 Puštík obecný Při plošné hnízdní podpoře a monitoringu sýce a kulíška se podařilo získat několik informací také o početnosti a hnízdní úspěšnosti puštíka obecného. Hnízdní hustota tohoto druhu na sledovaných územích dosahovala minimálně párů na km, přitom další páry mohly hnízdit mimo budky. Poměr úspěšných hnízdění v roce (8 %) byl mírně vyšší než v případě sýce rousného. Průměrný počet odrostlých mláďat na úspěšné hnízdění byl, (n=). budky/dut. les nadm. v. [km] [m] [ks] [ks/km] hn. páry úsp. hn. Dusík M.: Jizerské hory 69 8, 6, 9,7 Dusík M.: Chřiby 6 98, 7 9,7,8 Dusík M.: Orlické hory 79,,, Dusík M.: Krkonoše 7 6 66, 8,,6 Dusík M.: Ještědský hřeben 6, 8 6,, Dusík M.: Královéhradecko 7, 7 7,7 7, Dusík M.: Klokočka (Bakov nj) 6,7, 6,7 Dusík M.: Broumovsko 88, 6 6,, Dvořák L.: Drahanská vrchovina 8 6,7, 6,7 Zajíc J.: Královéhradecko 8,,7, celkem 9 6 9 ml./ hustota úsp. hn. [p/km ] Na územích, kde byly sovy monitorovány systematicky, byl zjišťován počet volajících samců, resp. obsazených (obhajovaných) okrsků. V Beskydech, na území CHKO, a sousedních Slezských Beskyd, byl puštík obecný letos nejhojnější sovou. Přestože tomuto druhu nebyla věnována speciální pozornost, bylo díky vysoké intenzitě průzkumu (atlasové mapování) zjištěno celkem 9 okrsků (D. Křenek, V. Tomášek a kol.). Nejvyšších počtů volajících samců (okrsků) dosahuje puštík (opět) na Broumovsku, kde bylo zjištěno až 6 okrsků na km (P. Kafka). les nadm. v. [km] [m] AM+O/P 76+ 9, Bažant M.: Táborsko 9 7 O/P 8 69 6,9, Zárybnická M. a kol.: Třeboňsko 8 AM 7 7, Zárybnická M. a kol.: Krušné hory 78 796 AM 7 9, Kafka P.: Broumovsko 6 786 AM 6 86 Bodnár T.: Novohradské hory 7 67 O 9, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 O/P 8 7,9 Dvořák L.: Drahanská vrchovina 8 6 O/P 8 9 6,7 Křenek D. a kol: Beskydy celkem metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] 86 7 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). 8

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 9 Přesnější odhady počtu volajících samců (okrsků) jsou v oblastech s vysokou hustotou populace obtížné i v případě použití akustického monitoringu. Přiřazení samců k okrskům na základě přítomnosti páru, současného volání a charakteristických rysů hlasu je časově velmi náročné a zabere více času než vyhodnocení všech ostatních méně početnějších druhů dohromady. Z tohoto důvodu nebylo v tomto roce vyhodnocení provedeno na větších sledovaných plochách. Pro účely odhadu absolutní početnosti a trendů početnosti by bylo lepší takovýto monitoring omezit na menší území (J. Stříteský, I. Hertl). V dalších oblastech nebyla populace hodnocena do detailů a k dispozici jsou pouze subjektivní a relativní údaje. Zajímavou informací je nezjištěná přítomnost puštíků v oblasti PP Manětínská (D. Melichar), nebo Boleticích (M. Zárybnická a kol.). Tyto informace je potřeba v dalších letech potvrdit. Kalous ušatý Vzhledem k tomu, že většina populace kalouse ušatého hnízdí v otevřené krajině, při monitoringu lesních druhů sov se podařilo shromáždit pouze dílčí výsledky o početnosti jeho populace. Uvnitř lesů hnízdí výjimečně, jednotlivé páry nacházíme především na pasekách sousedících s krajem lesa, nebo na větších pasekách uvnitř lesa. Při monitoringu lesních sov tyto páry potom zaznamenáme. Situaci dále komplikuje relativně krátký doslech hlasu kalousů. Stanovení absolutní početnosti za těchto okolností nemá smysl a hodnocení relativní početnosti a jejich trendů odráží zřejmě spíše zastoupení holin a pasek na sledovaném území nebo rozdílnou početnost kořisti na lesních a nelesních stanovištích. Výrazně odlišných výsledků navíc dosáhneme při použití různých metod, na nahrávacích stanovištích umístěných uvnitř lesa zaznamenáme méně kalousů než při průzkumu na transektech vedoucích i kraji lesů. Pro účely odhadu absolutní početnosti, trendů početnosti i hnízdní úspěšnosti nelze stávající metodiku využít. Podzimní odchyty V období od poloviny srpna do konce listopadu byly opět prováděny pravidelné odchyty lesních sov spojené s jejich kroužkováním. Výsledky potvrdily celkově úspěšnou sezónu. Podzimní odchyty byly prováděny v těchto oblastech: Jihlavské vrchy (F. Hruška), Bítešsko Křižanovsko (D. Rymešová & I. Hertl), Kutnohorsko (M. Kavka), Krušné hory (M. Hanzlíková). Odchyceno bylo celkem 7 sov. Druhové složení této skupiny bylo následující: 9x sýc rousný, x kalous ušatý, x kulíšek nejmenší a 6x puštík obecný. Přitom je potřeba poznamenat, že odchyty byly nejčastěji cíleny právě na sýce rousného. K metodice blíže v samostatném článku tohoto Zpravodaje. Vzhledem k malému počtu úspěšně hnízdících párů sýců na Vysočině byl překvapující počet odchycených sýců rousných a množství zastoupených mláďat. Situace nasvědčuje přítomnosti mláďat narozených mimo toto území, například v pohraničních pohořích s mnohem vyšším počtem úspěšných hnízdění. Tento předpoklad bohužel nebyl potvrzen odchytem kroužkovaného mláděte tohoto původu. Zdokumentován byl pouze přelet v rámci Vysočiny, 6,7 km na východ mezi Jihlavskými vrchy (6.9., F. Hruška) a Bítešskem (.., I. Hertl). 9

Zpravodaj SOVDS 6 (6): 6 Sledované oblasti: Slavkovský les, Krušné hory, Lužické hory, Ještědský hřeben, Jizerské h., 6 Krkonoše, 7 Broumovsko, 8 Královéhradecko, 9 Orlické h., Jeseníky, Beskydy, PP Manětínská, Příbramsko, Brdy Hřebeny, Písecko, 6 Táborsko, 7 VÚ Boletice, 8 Novohradské hory, 9 Třeboňsko, Mladovožicko, Kamenolhotsko, Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy, Mostiště, Bítešsko, 6 Dalešice, 7 Moravský kras, 8 PP Říčky, 9 VÚ Březina, Chřiby, Vizovické vrchy. 6