6. ŘEŠENÍ ENERGETICKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ÚZEMÍ

OBSAH 6. ŘEŠENÍ ENERGETICKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ÚZEMÍ 6.1. ZABEZPEČENÍ ENERGETICKÝCH POTŘEB ÚZEMÍ 6.1.1. Energetická charakteristika území 6.2. FORMULACE VARIANT TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ ROZVOJE ENERGETICKÉHO SYSTÉMU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 6.2.1. Konstrukce a definice variant 6.2.2. Popis variant a předpokládaná poptávka po energii 6.3. VYČÍSLENÍ ÚČINKŮ A NÁROKŮ VARIANT 6.3.1. Varianta V Ref - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž 6.3.2. Varianta V V - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž 6.3.3. Varianta V N - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž 6.3.4. Varianta V Max - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž 6.4. KOMPLEXNÍ VYHODNOCENÍ VARIANT ROZVOJE 6.4.1. Výběr kritérií 6.4.2. Volba metody pro hodnocením variant 6.4.3. Stanovení vah 6.4.4. Vyhodnocení souboru variant 6.4.5. Citlivostní analýza 6.5. STANOVENÍ POŘADÍ VÝHODNOSTI VARIANT 6.5.1. Hodnota vektoru globální funkce užitku 6.5.2. Stanovení pořadí variant 6.5.3. Závěrečné doporučení 6.5.4. Prostředky k prosazování variant 1

6.1. ZABEZPEČENÍ ENERGETICKÝCH POTŘEB ÚZEMÍ 6.1.1. Energetická charakteristika území Způsob zabezpečení energetických potřeb území musí vycházet především z principů Státní energetické politiky, předpokládaného vývoje spotřeby respekt. poptávky po energii, spolehlivosti zajištění energie pro všechny spotřebitelské systémy a zachování trvale udržitelného rozvoje území. Musí respektovat všechny specifické vlastnosti území týkající se stávajícího systému zásobování energií, vlastních zdrojů primárních paliv, potenciálu obnovitelných zdrojů a předpokládaného rozvoje území. Základní specifické znaky Jihomoravského kraje: 1. Území : je prakticky plně plynofikováno má pouze velmi omezené zásoby primárních paliv (ropa, zemní plyn, lignit) nemá (s výjimkou elektrárny Hodonín) významný zdroj elektrické energie Je tedy z pohledu zásobování energií územím výrazně dovozovým, což dokládají energetická bilance. Celková energetická bilance Jihomoravského kraje energie z vlastních zdrojů cca 22 % TJ/rok Jihomoravský kraj - spotřeba a produkce 60 000 spotřeba produkce 50 000 plyn - MND, a.s. ropa - MND, a.s lignit - Lignit Hodonín, s.r.o. 40 000 30 000 20 000 10 000 obnovitelné zdroje 0 plynná elektřina kapalná tuhá lignit dřevo zvláštní 2. Na základě předcházejících prognóz, navrhovaných scénářů Státní energetické koncepce a situaci v zemích EU lze konstatovat, že celková spotřeba energií na území poroste. 3. Nárůst spotřeby nelze krýt v plné šíři pouze zvýšeným dovozem. Je proto třeba ve smyslu základních tezí SEK zefektivnit využívání všech druhů energií a paliv v odběratelských sektorech. Úspory, kterých bude dosaženo sníží trend očekávaného růstu. 2

4. Stávající struktura paliv a energií neumožňuje kalkulovat s její zásadní změnou. Celková spotřeba v Jihomoravském kraji 80 682 TJ/rok Struktura paliv a energie v Jihomoravském kraji včetně Brna -města ZP 63,1% BP 0,0% P-B 0,0% LIGNIT 5,7% JKP 0,9% JTP 0,5% Zvláštní 1,4% Elektřina 18,7% TTO 4,4% LTO 0,1% DŘEVO 2,2% KOKS 0,8% HU 1,8% ČU 0,4% 5. S ohledem na předpokládané záměry SEK nelze očekávat, že na území dojde k výstavbě významného zdroje elektrické energie. 6. Předpokládanou zvýšenou poptávku je třeba krýt především: využíváním všech dostupných a ekonomický opodstatněných úspor zvýšeným využíváním obnovitelných zdrojů energií 7. Poptávka po energiích na území kraje bude odpovídat především tomu, jak budou naplňovány cíle základních strategických dokumentů Jihomoravského kraje, jakými jsou: strategie rozvoje Jihomoravského kraje plán odpadového hospodářství plán rozvoje zemědělství 8. Územní energetická koncepce musí reagovat na ÚEK statutárního města Brna, na strategické dokumenty a záměry kraje především v oblasti síťových energií. 9. Území disponuje následujícím ročním teoretickým potenciálem energií z obnovitelných zdrojů. Zdroj TJ/rok geotermál (bez TČ) 0 vítr 90 slunce 259 voda 51 biomasa 15 660 celkem 16 060 3

10. Na území byl v odběratelských sektorech vyčíslen celkový teoretický potenciál úspor v hodnotě 11 670 TJ/rok. 11. Struktura zdrojů pracujících na území a jejich palivová základna ukazuje na cca 1,3 % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Struktura domácích zdrojů je zkreslena těžbou ropy, která se však jako energetické palivo na území kraje nevyužívá. Struktura zdrojů energií na území Jihomoravského kraje tuhá 0,0% lignit 23,7% dřevo 9,2% zvláštní 5,9% elektřina 10,2% bioplyn 0,0% vítr 0,0% voda 0,4% MVE 0,9% kapalná 38,4% plynná 12,6% PEZ 8,9% 4

6.2. FORMULACE VARIANT TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ ROZVOJE ENERGETICKÉHO SYSTÉMU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 6.2.1. Konstrukce a definice variant Definice pojmu Obsah pojmu Varianta technického řešení rozvoje energetického systému území ve smyslu vyhlášky 195/2001, která určuje podrobnosti Územní energetické koncepce kraje (dále jen ÚEK JmK) postrádá jakýkoliv bližší výklad. Problém definice spočívá především v tom, že zatímco pro ÚEK města lze navrhnout technicky odlišné způsoby zásobování energiemi (varianty) jako je např. centrální zásobování lokality, nebo naopak decentralizovaný systém, sloučení domovních kotelen, plynofikace určité lokality, výstavba nového zdroje atd., nelze v tomto duchu volit varianty pro tak různorodé a rozsáhlé území jako je území kraje. Stanovení variant pro bilanční jednotky, kterými jsou okresy nemá z důvodu správního logiku. Stanovení variant pro územní celky s vlastní samosprávou (pověřené obce) spadá mnohém více do oblasti samostatné koncepce takovéhoto území, respekt. koncepce jednotlivých obcí. Pro území kraje proto vyplynuly celkem logicky základní podmínky, které je nutné při formulaci variant respektovat: pro její prosazení musí mít kraj(energetický managament) nástroje musí respektovat specifika stávajícího územního energetického systému musí vycházet z předpokládaného rozvoje území musí být technicky řešitelná a odpovídat platné legislativě musí být dle zvolených kritérií vyhodnotitelná V současné době, kdy probíhá rozsáhlá privatizace a liberalizace energetiky jako odvětví, nemá samospráva praktický žádnou možnost přímo ovlivňovat tuto oblast a zasahovat do rozhodování soukromých subjektů. Tento fakt umocňuje i skutečnost, že obdobná situace je i v oblasti spotřebitelských systémů, především v sektoru bydlení. Vlastnictví bytového fondu městy a obcemi jsou v současné době spíše výjimkou. Je tedy pro určitou formu usměrňování vývoje komunální energetiky možné použít převážně nepřímé prostředky, jako jsou vhodné investiční pobídky, cílené poskytovaní finančních prostředků atd. Jediným přímým prostředkem majícím zákonnou normu je možnost využití ÚEK jako podkladu pro územní plánování. Pod pojmem vývoj energetického hospodářství území je třeba si představit především vývoj spotřeby (poptávky) energií a její spolehlivé zajištění pro všechny spotřebitelské systémy při zachování principu trvale udržitelného rozvoje území, což jsou zároveň i cíle, kterých je třeba realizací optimální varianty dosáhnout. Konstrukce variant S ohledem na předcházející skutečnosti lze celkem logicky odvodit, že zajištění energetických potřeb území Jihomoravského kraje je možné dosáhnout: nákupem energií realizací úspor využitím existujícího potenciálu energie z obnovitelných zdrojů (OZE) 5

Tyto základní prostředky respektive míra jejich využití a vzájemné kombinace specifikují jednotlivé varianty. Pro stanovení těchto kombinací byly zvoleny dva scénáře pro využití existujícího potenciálu úspor (U V, U N ) a tři scénáře pro využití potenciálu OZE (Z V, Z N, Z Max ). Všechny scénáře vycházejí z ekonomicky dostupného potenciálů E k. Scénář Z Max modeluje jeho maximální možné využití (cca 80% ekonomicky dostupného potenciálů obnovitelných zdrojů). Úspory Sektor bydlení doprava terciál průmysl zemědělství Celkový potenciál úspor Scénář TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok E k 3 305 40 1 004 1 923 91 6 363 U V 2 313 70 20 50 603 60 962 50 36 40 3 934 U N 1 322 40 16 40 301 30 481 25 18 20 2 138 Obnovitelné zdroje OZE voda slunce vítr biomasa geotermál Celkový potenciál úspor Scénář TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok % TJ/rok E k 15 26 9 6 261 0 6 314 Z V 12 80 16 60 8 90 3 132 50 0 3 168 Z N 3 20 3 10 1 10 1 879 30 0 1 886 Z Max 15 100 26 100 9 100 5 011 80 0 5 061 Následující matice určuje kombinace scénářů a určuje konstrukci vlastních variant možného vývoje energetického systému kraje. Varianta U V U N Z V Z N Z Max V R V V x x V N x x V Max x x Prakticky to znamená, že v krajních případech buď veškerá zvýšená poptávka po energií bude kryta dovozem, nebo se využije maximálního potenciálu OZE a potenciálu úspor na území, a pouze zbytek energií se zajistí dovozem. V těchto mezích se bude vývoj energetického systému území pohybovat. Znamená to, že tyto krajní meze představují rámec, ve kterých se budou všechny varianty nacházet. 6

6.2.2. Popis variant a předpokládaná poptávka po energii V R - V V - V N - vývoj existujícího systému při předpokládaném hospodářském rozvoji kraje. Tento vývoj vychází z očekávaných nárůstů poptávky po energii v jednotlivých spotřebitelských systémech. Zohledňuje uvažovaný růst HDP v ČR a s tím spojenou zvýšenou poptávku po energii. Dále bere v úvahu prognózy vývoje spotřeby elektrické energie. V neposlední řadě bere v úvahu i prognózy energetické poptávky EU v období po jejím rozšíření vzniklé na základě modelu PRIMES. vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci vysokého scénáře realizace úspor U V a současně využití potenciálu OZE také podle vysokého scénáře Z V. Realizace tohoto scénáře je samozřejmě v souladu se strategickými rozvojovými plány kraje zaměřenými do jednotlivých okresů. vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci nízkého scénáře realizace úspor U N a současně využití potenciálu OZE také podle nízkého scénáře Z N. Realizace tohoto scénáře je samozřejmě v souladu se strategickými rozvojovými plány kraje zaměřenými do jednotlivých okresů. V Max - vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci vysokého scénáře úspor U V a současně využití potenciálu OZE podle scénáře Z Max. Jde o využití 80% ekonomicky dostupného potenciálů E k obnovitelných zdrojů. Realizace tohoto scénáře předpokládá výraznou finanční dotaci. Předpokládaný vývoj spotřeby energií v jednotlivých variantách TJ 95 000 Odhad energetických nároků jednotlivých variant VR 90 000 VN 85 000 VV 80 000 VMax 75 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 7

6.3. VYČÍSLENÍ ÚČINKŮ A NÁROKŮ VARIANT 6.3.1. Varianta V Ref - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž V Ref - vývoj existujícího systému při předpokládaném hospodářském rozvoji kraje. Tento vývoj vychází z očekávaných nárůstů poptávky po energii v jednotlivých spotřebitelských systémech. Zohledňuje uvažovaný růst HDP v ČR a s tím spojenou zvýšenou poptávku po energii. Dále bere v úvahu prognózy vývoje spotřeby elektrické energie. V neposlední řadě bere v úvahu i prognózy energetické poptávky EU v období po jejím rozšíření vzniklé na základě modelu PRIMES (model EU). Varianta tj. dlouhodobé zajištění stávajícího energetického systému kraje bez cíleného ovlivňování představuje samozřejmě také finanční plnění. Jeho kvantifikace vychází ze složky vyvolané zvýšenou poptávkou po energii danou rozvojem kraje složky záchovné (představují pravidelnou údržbu a rekonstrukci všech technických prostředků v celém spektru odběratelských sektorů) 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ TJ ] 80 682 84 716 88 105 90 748 92 563 TJ 100 000 Energetická náročnost varianty V ref 95 000 92 563 90 000 V Ref 85 000 80 000 75 000 70 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 8

2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ tis.kč,- ] 58 036 347 75 745 363 97 846 289 125 085 637 Odhad diskontovaných investiční nákladů varianty V v (diskont 5%) mil. Kč.- 140 000 125 086 120 000 100 000 80 000 V Ref 60 000 40 000 2 006 2 011 2 016 2 021 [t/rok] 2001 2006 2011 2016 2021 V Ref Tuhé 1 939,4 2 036,4 2 117,9 2 181,4 2 225,0 SO 2 3 101,9 3 257,0 3 387,3 3 488,9 3 558,7 NOx 5 138,4 5 395,4 5 611,2 5 779,5 5 895,1 CO 5 953,1 6 250,7 6 500,7 6 695,8 6 829,7 C x H y 1 277,2 1 341,0 1 394,7 1 436,5 1 465,3 Emisní zátěž varianty V Ref t/rok 8 000 6 000 5 895,1 6 829,7 4 000 2 000 0 2001 2006 2011 2016 2021 Tuhé SO2 NOx CO Cx Hy 9

6.3.2. Varianta V V - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž V V - vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci vysokého scénáře úspor U V a současně využití potenciálu OZE také podle vysokého scénáře Z V. Realizace tohoto scénáře je v souladu se strategickými rozvojovými plány kraje zaměřenými do jednotlivých okresů. 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ TJ ] 80 682 84 716 88 105 90 748 92 563 V V [ TJ ] 80 682 82 709 84 090 84 725 84 533 TJ 100 000 Energetická náročnost varianty V V 95 000 92 563 90 000 V Ref 85 000 80 000 V V 84 533 75 000 70 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 10

2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ tis.kč,- ] 58 036 347 75 745 363 97 846 289 125 085 637 V V [ tis.kč,- ] 64 652 027 84 044 546 108 294 747 138 294 932 Odhad diskontovaných investiční nákladů varianty V v (diskont 5%) mil. Kč.- 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 V V 138 295 125 086 60 000 V Ref 40 000 2 006 2 011 2 016 2 021 [t/rok] 2001 2006 2011 2016 2021 V V Tuhé 1 939,4 1 988,1 2 021,3 2 036,6 2 032,0 SO 2 3 101,9 3 179,8 3 232,9 3 257,4 3 250,0 NOx 5 138,4 5 267,5 5 355,5 5 396,0 5 383,7 CO 5 953,1 6 074,7 6 324,7 6 519,7 6 653,6 C x H y 1 277,2 1 301,4 1 355,0 1 396,9 1 425,6 Emisní zátěž varianty V V t/rok 8 000 6 653,6 6 000 5 383,7 4 000 2 000 0 2001 2006 2011 2016 2021 Tuhé SO2 NOx CO Cx Hy 11

6.3.3. Varianta V N - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž V N - vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci nízkého scénáře realizace úspor U N a současně využití potenciálu OZE také podle nízkého scénáře Z N. Realizace tohoto scénáře je v souladu se strategickými rozvojovými plány kraje zaměřenými do jednotlivých okresů. 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ TJ ] 80 682 84 716 88 105 90 748 92 563 V N [ TJ ] 80 682 83 594 85 861 87 382 88 075 TJ 100 000 Energetická náročnost varianty V N 95 000 92 563 90 000 V Ref 85 000 80 000 V N 88 075 75 000 70 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 12

2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ tis.kč,- ] 52 515 581 53 702 890 54 354 997 54 444 757 V N [ tis.kč,- ] 57 874 317 59 023 266 59 645 453 59 714 668 Odhad diskontovaných investiční nákladů varianty V N (diskont 5%) mil. Kč.- 160 000 140 000 120 000 132 800 125 086 100 000 80 000 V N 60 000 V V 40 000 2 006 2 011 2 016 2 021 [t/rok] 2001 2006 2011 2016 2021 V N Tuhé 1 939,4 2 009,4 2 063,9 2 100,5 2 117,1 SO 2 3 101,9 3 213,9 3 301,0 3 359,5 3 386,2 NOx 5 138,4 5 323,9 5 468,3 5 565,1 5 609,3 CO 5 953,1 6 167,9 6 335,2 6 447,4 6 498,5 C x H y 1 277,2 1 323,3 1 359,2 1 383,2 1 394,2 Emisní zátěž varianty V N t/rok 8 000 6 000 6 498,5 5 609,3 4 000 2 000 0 2001 2006 2011 2016 2021 Tuhé SO2 NOx CO Cx Hy 13

6.3.4. Varianta V Max - energetická náročnost, odhad investic, emisní zátěž V Max - vývoj energetického systému kraje, který předpokládá realizaci vysokého scénáře úspor U V a současně využití potenciálu OZE podle scénáře Z Max. Jde o maximální využití ekonomicky dostupného potenciálu OZ. Realizace tohoto scénáře předpokládá výraznou finanční dotaci. 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ TJ ] 80 682 84 716 88 105 90 748 92 563 V Max [ TJ ] 80 682 82 235 83 143 83 306 82 640 TJ 100 000 Energetická náročnost varianty V Max 95 000 90 000 V Ref 92 563 85 000 80 000 V Max 82 640 75 000 70 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 14

2 006 2 011 2 016 2 021 V Ref [ tis.kč,- ] 58 036 347 75 745 363 97 846 289 125 085 637 V Max [ tis.kč,- ] 72 957 299 94 644 412 121 823 161 155 560 997 Odhad diskontovaných investiční nákladů varianty V Max (diskont 5%) mil. Kč.- 180 000 160 000 155 561 140 000 120 000 100 000 80 000 V Max 125 086 60 000 40 000 V Ref 2 006 2 011 2 016 2 021 [t/rok] 2001 2006 2011 2016 2021 V Max Tuhé 1 939,4 1 976,8 1 998,6 2 002,5 1 986,5 SO 2 3 101,9 3 161,7 3 196,6 3 202,8 3 177,2 NOx 5 138,4 5 237,4 5 295,2 5 305,5 5 263,1 CO 5 953,1 6 067,7 6 134,7 6 146,6 6 097,5 C x H y 1 277,2 1 301,8 1 316,1 1 318,7 1 308,2 Emisní zátěž varianty V Max t/rok 8 000 6 000 5 263,1 6 097,5 4 000 2 000 0 2001 2006 2011 2016 2021 Tuhé SO2 NOx CO Cx Hy 15

6.4. KOMPLEXNÍ VYHODNOCENÍ VARIANT ROZVOJE Komplexním hodnocením variant se rozumí rozhodovací proces charakterizovaný konečnou množinou variant, které jsou posuzovány dle více kritérií s cílem stanovit optimální. Vzhledem ke složitosti procesu hodnocení a značné míry neúplnosti informaci o podmínkách budoucího vývoje energetického systému území je vhodné používat jednodušších metod založených na výsledném ohodnocení variant váženým neboli diferencovaným průměrem. Tento rozhodovací proces je označován jako vícekriteriální rozhodování. Jeho důležitou součástí je : stanovení souboru kritérií hodnocení volba vhodné metody pro hodnocení variant stanovení vah jednotlivých kritérií vyhodnocení variant dle zvolené metody 6.4.1.Výběr kritérií Při volbě kriterií je třeba vycházet z nároků a účinků variant a to především těch, které lze kvantifikovat, případně jinými relativními jednotkami hodnotit. Pro územní energetickou koncepci Jihomoravského kraje byl formulován následující soubor kritérií. KRITERIA jednotka P 1 Investiční náklady - diskontované tis.kč P 2 Náklady-palivo tis.kč P 3 Náklady-provoz tis.kč P 4 Celková potřeba energie TJ (v r.2021) P 5 Spotřeba PEZ TJ P 6 Úspory-sektor bydlení TJ P 7 Využity potenciál úspor - celkem TJ P 8 Emise NOx t/rok P 9 Emise -celkové (bez CO 2 ) t/rok P 10 Emise CO 2 t/rok P 11 Celkově využitý pot.oze TJ P 12 Podíl OZE na výrobě elektřiny % P 13 Pracovní příležitost RJ P 14 Míra spolehlivosti RJ P 15 Zájem veřejnosti RJ Pozn. RJ relativní jednotky podle verbálně numerické stupnice Kritéria, použitá pro hodnocení jednotlivých variant byla, rozdělena podle základních cílů, které optimální energetický systém území musí sledovat. Jedná se především o dosažení 16

nejvyššího ekonomického, energetického a ekologického efektu při zajišťování energetických potřeb území. Minimalizace dopadů do sociální sféry je samozřejmostí. Následující hlediska představují v hierarchickém uspořádávání cíle 1. nejvyšší úrovně: A) Ekonomické hledisko B) Energetické hledisko C) Ekologické hledisko D) Sociální hledisko Důvodem, proč byla hlavní kritéria přiřazena jednotlivým skupinám (hlediskům), je především snaha o lepší rozpoznatelnost váhy příslušných skupin při hodnocení jednotlivých scénářů. Hledisko ekonomické je komparativně vyjadřováno třemi základními kritérii. Prvním použitým kritériem je výše investičních nákladů. Do hodnocení byly použity diskontované investice. Dalším kritériem je odhad nákladů na paliva. Jako třetí kritérium byl použit odhad provozních nákladů. Hledisko energetické je vyjádřeno čtyřmi kritérii. Jejich hodnoty se pro jednotlivé varianty podařilo kvantifikovat. Jedná se především o celkovou potřebu energií, dále o předpokládaný podíl PEZ na této spotřebě. Další dvě kritéria hodnotí předpokládané využití potenciálu úspor. Je to využití potenciálu úspor v sektoru bydlení, který charakterizuje především snižování energetické náročnosti budov a dále celkově využitý potenciál úspor na konci hodnoceného období. Hledisko ekologické je vyjádřeno celkově pěti kritérii. Jedná se o předpokládanou úroveň emisí NO x (kysličníků dusíku), celkové množství emisí hlavních polutantů (TL, CO, SO 2, NO x a uhlovodíků), emise CO 2 ovlivňující celkové klima Země, jejichž omezování patří k základním mezinárodním závazkům ČR. Další dvě kritéria hodnotí využití obnovitelných zdrojů energií OZE. Jedná se o celkově využitelný potenciál OZE v konečném roce hodnocení a podíl OZE na výrobě elektrické energie. Obě tato kritéria korespondují se základními závazky ČR v oblasti využívání OZE. Hledisko sociální je vyjádřeno třemi kritérii. Jak vyplývá z jednotlivých kritérií nejedná se pouze o sociální aspekty, ale o tzv. kritéria kvalitativní. Pro jejich ohodnocení byla použita referenční pěti-bodová numerická stupnice. Jedná se o nepřímou závislost podle zásady. čím vyšší tím horší Kritérium pracovní příležitost porovnává jednotlivé varianty a jejich podíl na případném nárůstu pracovních příležitostí. Kritérium míra spolehlivosti porovnává opět varianty z pohledu spolehlivého a trvalého zajištění energií z obnovitelných zdrojů. Kritérium zájem veřejnosti odhaduje postavení variant především z pohledu zájmu o aktivní přístup veřejnosti k očekávané dotační politice při využívání OZE. Především pak skutečně dosažitelné ekonomické výsledky v reálném ekonomickém prostředí a podmínkách Jihomoravského kraje. 17

6.4.2. Volba metody pro hodnocení variant Terminologie: Pojem kritérium je víceméně intuitivní a nedefinuje se. Ukazatelem nazýváme přesné, jednoznačné a kvantifikovatelné vyjádření kritéria. Ukazatel je měřitelný v určitých jednotkách (fyzických nebo subjektivních). Hodnotu ukazatele pro jistý stav popisovaného systému pak nazýváme parametr. Poněvadž je tedy parametr mírou ukazatele (a přeneseně kritéria), nebudeme mezi uvedenými pojmy ostře rozlišovat a budeme hovořit na příklad o váze kritéria ve stejném smyslu jako o váze parametru. Základní úloha: Varianta, v našem případě hypotetický, předpokládaný stav systému, je popsána vektorem parametrů. Úkolem je vhodnou vícekriteriální metodou varianty ohodnotit, porovnat mezi sebou a vybrat nejvýhodnější. Abychom odstranili nadbytečnou informaci, upravíme nejdříve vektor parametrů takto: z vektoru vyloučíme ty složky, které nejsou pro hodnocení významné z vektoru vyloučíme každou takovou složku, jejíž hodnoty se u všech variant prakticky rovnají z vektoru se aspoň částečně pokusíme vyloučit složky, které jsou závislé na ostatních, zredukovat tedy složky na nezávislé. Tento krok je obtížný zejména proto, že závislost má obvykle stochastický charakter. Výsledkem těchto úprav je vektor, obsahující pouze podstatné parametry. Formální popis daného problému: Mějme systém, jenž je pro jistý účel popsán množinou n ukazatelů, U = { u 1,.., u n }. Fyzikální jednotky těchto ukazatelů jsou obecně různé. Hodnoty ukazatelů budeme nazývat parametry, vektor p = ( p1, p2,,.., pn ), kde p i je hodnota ukazatele u i, se nazývá vektor parametrů. Ve smyslu předchozí úvahy předpokládejme, že jde jen o významné parametry. Každý ukazatel je sám o sobě hodnotícím kritériem. Celkové hodnocení systému je pak jistou superpozicí hodnocení podle všech ukazatelů. Použitá metoda: Pro daný problém vícekriteriálního hodnocení je vhodná tzv. teorie kardinálního užitku MUT ( Multiatribute Utility Theory). Vychází z filozofického předpoklad, že souhrnná kvalita životního prostředí pro dané území je určena podstatnými (kardinálními) vlastnostmi jeho jednotlivých složek, které lze posoudit dostupnými ukazateli. Aplikace metody probíhá ve dvou základních krocích: první krok, ve kterém se stanoví dílčí kriteriální funkce (dílčí funkce užitku) pro jednotlivé ukazatele. druhý krok pak spočívá ve stanovení a poté výpočtu hodnot globální funkce užitku 18

Stanovení dílčích funkcí užitku: Parametry jsou veličiny vyjádřené obecně v různých jednotkách a mající různé obory hodnot. Abychom je mohli efektivně porovnávat, musíme je transformovat do stejné jednotky i do stejného oboru hodnot. Měrnou jednotka transformovaného parametru bude jednotka bezrozměrná. Za obor hodnot pak s výhodou zvolíme interval <0,1>. Tento interval, tedy <0,1> zvolíme rovněž za obor hodnot kriteriálních funkcí (tzv. dílčích funkcí užitku) jednotlivých parametrů. Dílčí funkce užitku bude nabývat obecně hodnoty 0 pro nejhorší hodnotu parametru a hodnoty 1 pro nejvýhodnější hodnotu. Platí tedy čím vyšší hodnota funkce, tím lepší hodnocení ( čím vyšší tím lepší ). Dílčí funkce užitku bývají obvykle ryze monotonní, tedy buďto rostoucí nebo klesající. Tak tomu je i u všech parametrů ve variantách, hodnocených v této zprávě. Nečinilo by však žádné potíže uvažovat i funkci s extrémem uvnitř intervalu hodnot parametru (na příklad užitek s rostoucím parametrem nejdříve roste a od jisté hodnoty začne klesat). Uvažujme tedy pouze monotonní dílčí funkce užitku. Při jejich stanovení postupujeme takto: 1. Pro jeden každý parametr p se stanoví jednak dolní a horní mez rozsahu p poc a pkon a dále střední hodnota parametru p (která obecně není aritmetickým průměrem minimální a maximální hodnoty) prum 2. Interval p, p > se lineární transformací převede na interval <0,1>. Zavedeme proměnnou < poc kon p p poc q =, což je právě ona žádoucí transformace p p kon poc ~ 3. Transformovanou dílčí funkci užitku f ( q ) určíme tak, aby v nejvýhodnějším bodě nabývala hodnoty 1, v nejméně výhodném pak hodnoty 0. Tedy ~ ~ ~ ~ f (0) = 0, f (1) = 1 pro rostoucí funkci, f (0) = 1, f (1) = 0 pro klesající. ~ Další podmínkou pro stanovení analytického tvaru dílčí funkce užitku je f ( ) = 1/ 2, (zde q prum p prum p poc = je transformovaná střední hodnota parametru). p p kon poc q prum Vhodnou funkcí, jejíž průběh je v dobré shodě s fyzikální podstatou věci, je obecná mocnina. Poznámka: v předchozím postupu znamenalo p libovolný, ale pevně zvolený parametr p i 19

Při určení rozsahu jednotlivých parametrů máme v zásadě dvě možnosti: stanovit p poc a pkon rozsahu nezávisle na vyhodnocovaných variantách, tedy z reálné povahy systému naopak stanovit obě meze z hodnot parametru ve vyhodnocovaných variantách. Poněvadž nám jde o vzájemné porovnání variant, při němž často ani reálný rozsah neznáme, tím méně pak střední hodnotu, použijeme druhý způsob. Modelovým případ stanovení dílčí funkce užitku Ukažme si konstrukci dílčí funkce užitku pro ukazatel, který při osmi porovnávaných variantách nabyl těchto hodnot: 5,0; 6,5; 5,8; 7,8; 12,0; 5,3; 6,2; 7,6. Řešení je naznačeno variantně pro oba možné případy průběhu (rostoucí, klesající) dílčí funkce užitku. Skutečný rozsah parametru neznáme; odhadneme jej z rozsahu daného variantami tak, že tento interval zvětšíme na obou koncích o jistý díl (Říha doporučuje 10%). U nás je p p = 12 5 7, určíme tedy p = 5 0.7 = 4. 3, p = 12 + 0.7 = 12. 7 max min = střední hodnota je p prum = 61,5/8=7,6875 V první variantě předpokládejme rostoucí funkci užitku s rostoucím p Označíme-li tedy funkci užitku pro původní, netransformovaný parametr p jako f, bude f (4.3) = 0, f (12.7) = 1 Po transformaci proměnné, p 4.3 p 4.3 q = = bude ~ ~ f (0) = 0, f (1) = 1 12.7 4.3 8.4 Dílčí funkce užitku pak bude ve tvaru přičemž k stanovíme z podmínky ~ f ( q prum d ~ f ( q) = k q, ~ p prum 4.3 ~ 7.6875 4.3 ~ ) = f ( ) = f ( ) = f (0.4033) = 0.5 8.4 8.4 h Poněvadž odtud ~ f ( q) = k q k, je 0.4033 = 0. 5, tzn. k * ln(0.4033) = ln(0.5), k = ln(0.5) ln(0.4033) 0.69315 = = 0.7633 0.9081 Hledaná funkce užitku je tedy pro normovanou proměnnou q rovna 0.7633 0.7633 p 4.3 q k = q = = f ( p) 8.4 (V tomto případě budeme hovořit o přímé transformaci funkce užitku.) 20

Ve druhé variantě předpokládejme, že užitek klesá s rostoucím p. V tomto případě bude mít funkce užitku tvar Opět Hledaná funkce užitku je t f ( q) = (1 q) k (skutečně pak pro q = 0 dostaneme hodnotu 1 atd.) f ( q prum ) = f (0.4033) = (1 0.4033) = 0.5967 = 0.5 k = ln(0.5) ln(0.5967) 0.69315 = = 1.34242 0.5163 k k užitku) 1.34242 1.34242 p 4.3 (1 q) k = (1 q) = 1 = f ( p) (nepřímá funkce 8.4 Pro dané hodnoty parametru v celkem 8 variantách jsme tedy dospěli při rostoucí funkci užitku ke tvaru při klesající ke tvaru 4.3 f ( p) = p 8.4 0.7633 p 4.3 f ( p) = 1 8.4 1.34242 Tohoto mocninného tvaru bylo užito při hodnocení daných variant Dílčí funkce užitku (rostoucí i klesající) pro modelový příklad 21

Stanovení a výpočet hodnot globální funkce užitku: Veškeré ukazatele jsme v prvním kroku ohodnotili funkcemi s oborem hodnot <0,1>. V prvním přiblížení tak pro určitou variantu = vektor parametrů p = p, p,.., p ), dostaneme vektor ohodnocení p ) ( f ( p ), f ( p ),..., f n( p )) H ( = 1 1 2 2 n, kde i ( 1 2, n f je dílčí funkce užitku pro i-tý ukazatel (parametr). Konečným cílem ovšem je ohodnotit variantu podle nějakého globálního kritéria jedinou hodnotou. Zabývejme se nejdříve případem, kdy množina ukazatelů není dále strukturována. Ukazatele jsou tedy na stejné úrovni, žádný se nerozpadá na množinu dílčích ukazatelů. Nejpřirozenější globální funkcí užitku je vážený součet dílčích funkcí, tj. F( p) = F( p n 1,..., pn ) = w1 * f1( p1 ) + w2 * f2( p2 ) +... + wn fn ( pn ) = wi * fi ( pi ) i = 1 22

6.4.3. Stanovení vah Jak bylo konstatováno v úvodu je vhodné pro posuzování úloh se značnou dávkou neurčitosti a neúplností informací použit metody diferencovaného významu kritérií. Potom je možno zahrnout do řešení především specifické požadavky zadavatele a umožnit korekci rozhodovacího procesu celospolečenskými souvislostmi. Pokud zadavatel není schopen tyto souvislosti určit je vhodné k určení vah kategorií použit expertní tým. Také ze zvolené metody a jejího popisu vyplynulo, že nejpřirozenější globální funkcí užitku je vážený součet dílčích funkcí. Metoda pro stanovení relativního významu (váhy) kritéria Aby se sjednotil interval hodnocení pro různé úlohy, je žádoucí váhy omezit vhodnými podmínkami. Nejčastěji se užívá vah normalizovaných, to jest takových vah, pro něž platí: 1: w 0 i n w i i = 1 2: pro všechna i = 1 (vektor vah má tedy vlastnosti pravděpodobnostního vektoru) Stejně dobře však můžeme druhou podmínku pozměnit na w = 100, použít tedy měřítko 100; pak by váhy představovaly procentuální podíly dílčích hodnocení na hodnocení celkovém. Této podmínce však vyhoví každá kladná konstanta, jde jen o měřítko. I když je tedy sumární hodnota ve druhé podmínce nepodstatná, přidržíme se vah normalizovaných už proto, že proces normalizace provázel veškeré předchozí úvahy. Je zřejmé, že váhy nelze stanovit zevnitř úlohy, musejí být stanoveny zvenčí, expertem, častěji kolektivem expertů, a je také zřejmé, že vektor vah determinuje výsledné pořadí hodnocených variant. Je tedy stanovení vah choulostivá, více či méně subjektivní záležitost, a na jejich určení by se měly dohodnout i strany s protichůdnými zájmy. n i = 1 i Pro stanovení relativního významu (váhy) existuje řada metod. Některé využívají expertní skupiny která zastupuje zájmy všech stran zainteresovaných na řešení úlohy. Každé ze stran, mezi kterými nemá být žádná předem preferována, je přidělen zhruba stejný počet z n podstatných ukazatelů, které jsou pak pomocí statistických metod hodnoceny. Všem ukazatelům je přidělena stejná váha 1/n. Je také vhodné experimentovat s vahami, mírně měnit jejich hodnoty ve prospěch jedněch a neprospěch jiných ukazatelů, dodržovat přitom stanovenou minimální hodnotu pro jednotlivé složky váhového vektoru a sledovat, jak se přitom mění pořadí variant. Zpracovatel použil pro určení relativního významu (váhy) dané množiny ukazatelů způsob, kdy je tato množina ukazatelů hierarchicky strukturována do stromu, v němž je kořen implicitní (neuvádí se, jde o celou soustavu), a konečnými, cílovými ukazateli, podle kterých varianty hodnotíme, pro něž tedy sestavujeme a vyčíslujeme funkce užitku, jsou listy stromu. Formální popis této situace je sice možný, ale nepřehledný, proto je proveden na následujícím modelovém příkladu. 23

Modelový příklad. Posuzujme varianty podle tří skupin kritérií: K 1, K 2 a K 3 (na příklad ekonomické hledisko, vliv na životní prostředí, sociální dopady). Tato skupinová kritéria ohodnotíme normalizovanými vahami, na příklad po řadě 0,5 0,3 0,2. Skupinové kritérium K 1 nechť se rozpadá na tři kritéria, K 2 na dvě, K 3 nechť je samo o sobě koncovým hodnotícím kritériem (tudíž žádná dílčí kritéria nemá). První kritérium ze skupiny K 1 nechť má dvě koncová podkritéria, ostatní už koncová jsou. Uspořádejme si všechna kritéria do stromu a uveďme u nich ilustrativně nějakou konkrétní volbu vah. Váhy jsou v obrázku psány do hranatých závorek. Kořen stromu není uvede. Je jím globální kritérium K= celková kvalita systému Hladina 1 2 3 výsledná váha koncového kriteria K 1 [0.5] K 11 [0.6] K 111 [0.2]... 0.5*0.6*0.2 = 0.06 K 112 [0.8]... 0.5*0.6*0.8 = 0.24 K 12 [0.3]... 0.5*0.3 = 0.15 K 13 [0.1]... 0.5*0.1 = 0.05 K 2 [0.3] K 21 [0.2]... 0.3*0.2 = 0.06 K 22 [0.8]... 0.3*0.8 = 0.24 K 3 [0.2]... = 0.20 Strom kritérií se zvolenými vahami pro modelový příklad Koncová hodnotící kritéria, ze kterých konstruujeme globální funkci užitku, tedy listy stromu kritérií (je jich sedm), jsou psány tučnou kurzívou. Počet indexů udává hladinu. V hranaté závorce je uvedena relativní váha daného kritéria vzhledem ke kritériu nadřazenému. Tak na příklad kritéria K 111 a K 112, na které se rozpadá skupinové kritérium K 11, mají relativní váhy (tedy váhy uvnitř nadřazeného kritéria K 11 ) postupně 0,2 a 0,8, sumárně 1. Budeme pro tento případ zásadně užívat normalizovaných vah. Tak odpadne zbytečné dopočítávání různých součinitelů. Pro normalizované váhy se totiž výsledná váha koncového kritéria spočte jako součin všech relativních vah od nejvýše nadřazeného kritéria (uzlu stromu) až po toto koncové kritérium (list stromu). Jak již bylo řečeno, je kořen stromu implicitní, a můžeme si jej představit jako výchozí kritérium kvalita celé varianty, s relativní vahou 1. Formálně lze tento součin zapsat takto: Buď K i1i2... i m koncové kritérium (list stromu kritérií) na hladině m. Buď vi 1 relativní váha nejvýše nadřazeného skupinového kritéria Ki 1 na hladině 1, v i 1 i 2 relativní váha nadřazeného kritéria K i 1 i v rámci jemu nadřazeného kritéria K 2 i 1 atd. Pak absolutní váha uvedeného koncového kritéria je rovna = v * v *...* v K i i... 1 2 i m w i1i2... i i i i i i2... m 1 1 2 1 i m Je zřejmé, že součet relativních vah všech poduzlů kteréhokoliv uzlu, který není listem, musí být v tomto případě roven 1. Je také zřejmé, že součet absolutních vah koncových kritérií (listů stromu) je pak rovněž roven 1. 24

Normované váhy pro soubor kritérií k hodnocení navržených variant Zpracovatel pro určení vah použil tzv. dvouúrovňový strom cílů. Kritéria jsou zde chápána jako nástroje pro dosažení cílů s odpovídající úrovní. Při konstrukci stromu cílů je třeba dodržet základní principy: postupný rozklad cílů vyšší úrovně na nejbližší cíle nižší úrovně podřízenými cíly jsou všechny cíle, jejichž dosažení je postačující podmínkou pro zajištění nadřazeného cíle proces konstrukce ukončit na úrovni, kdy rozklad cílů již není účelný Zpracovatel použil tuto metodu ke stanovení váhových koeficientů jednotlivých kritérií a ověření, toho zda zvolená kritéria zahrnují podstatné podmínky pro splnění základního cíle t.j. rozvoje systému energetického hospodářství Jihomoravského kraje. 25

6.4.4. Vyhodnocení souboru variant Vyhodnocení bylo provedeno popsaným standardním způsobem pomocí jednoduché maticové tabulky interakcí. Analýza se opírá o axiomatickou teorii kardinálního užitku MUT (Multiatribute Utility Theory) a aplikuje metodu TUKP (Totálního ukazatele kvality prostředí). Řešení používá model pro diferencovaný význam kritérií (standardní řešení). Hodnoty vstupních údajů vycházejí z určení nároků a účinků jednotlivých variant, tak jak byly v předcházejících kapitolách určeny Maticová tabulka vstupních údajů Kritérium Definované varianty V ref V v V N V Max ekonomie P 1 125 085 637 138 294 932 132 799 604 155 560 997 P 2 22 896 052 20 909 777 21 785 915 20 441 530 P 3 4 400 522 5 189 900 4 826 465 6 122 103 P 4 92 563 84 533 88 075 82 640 energetika P 5 64 146 58 582 61 036 57 270 P 6 0 2 313 1 322 2 313 P 7 0 4 862 2 602 4 862 P 8 5 895,1 5 609,3 5 383,7 5 263,1 ekologie P 9 19 973,8 18 744,9 19 005,3 17 832,5 P 10 4 378 353 4 225 053 4 296 983 4 136 102 P 11 0 3 186 1 886 5 061 P 12 0,8 4,0 1,2 2,0 sociální P 13 4 2 3 2 P 14 1 3 2 4 P 15 5 1 2 2 26

Geneze transformační funkce užitku f(q i ) i P min P max DELTA P (poč) P (prúměr) P kon k 1 125 085 637 155 560 997 3 047 536 122 038 101 137 935 293 158 608 533 1,21520 2 20 441 530 22 896 052 245 452 20 196 078 21 508 319 23 141 504 1,17538 3 4 400 522 6 122 103 172 158 4 228 364 5 134 748 6 294 261 1,20012 4 82 640 92 563 992 81 648 86 953 93 555 1,17539 5 57 270 64 146 688 56 582 60 259 64 834 1,17536 6* 0 2 313 231-231 1 487 2 544 1,44547 7* 0 4 862 486-486 3 082 5 348 1,40926 8 5 263 5 895 63 5 200 5 538 5 958 1,17538 9 17 833 19 974 214 17 618 18 889 20 188 1,01590 10 4 136 102 4 378 353 24 225 4 111 876 4 259 122 4 402 578 0,98142 11* 0 5 061 506-506 2 533 5 567 1,00131 12* 0,8 4,0 0,3 0,5 2,0 4,3 0,74792 13 2,0 4,0 0,2 1,8 2,8 4,2 1,37555 14 1,0 4,0 0,3 0,7 2,5 4,3 1,00000 15 1,0 5,0 0,4 0,6 2,5 5,4 1,37555 Pozn. *na ukazatele byla při stanovení transformační funkce použitá přímá transformace, pro ostatní kritéria platí nepřímá transformace. Dílčí funkce užitku f(p1) a f(p12) pro původní (netransformované) parametry 27

Transformované hodnoty vektorů q i, q i = (p i p iprum )/(p ikon -p ipoc ) Kritérium V ref V v V N V Max q 1 0,9167 0,5555 0,7057 0,0833 q 2 0,0833 0,7577 0,4602 0,9167 q 3 0,9167 0,5346 0,7105 0,0833 q 4 0,0833 0,7577 0,4602 0,9167 q 5 0,0833 0,7577 0,4602 0,9167 q 6 0,0833 0,9167 0,5596 0,9167 q 7 0,0833 0,9167 0,5293 0,9167 q 8 0,0833 0,4602 0,7577 0,9167 q 9 0,0833 0,5616 0,4602 0,9167 q 10 0,0833 0,6107 0,3632 0,9167 q 11 0,0833 0,6079 0,3939 0,9167 q 12 0,0833 0,9167 0,1875 0,3958 q 13 0,0833 0,9167 0,5000 0,9167 q 14 0,9167 0,3611 0,6389 0,0833 q 15 0,0833 0,9167 0,7083 0,7083 Transformované hodnoty vektorů dílčí funkce užitku ( q i ) k nevážený výstup Kritérium V ref V v V N V Max q 1 0,8997 0,4894 0,6547 0,0488 q 2 0,0539 0,7217 0,4017 0,9028 q 3 0,9008 0,4716 0,6635 0,0507 q 4 0,0539 0,7217 0,4017 0,9028 q 5 0,0539 0,7217 0,4017 0,9028 q 6 0,0275 0,8818 0,4321 0,8818 q 7 0,0301 0,8846 0,4080 0,8846 q 8 0,0539 0,4017 0,7217 0,9028 q 9 0,0801 0,5564 0,4546 0,9154 q 10 0,0873 0,6163 0,3701 0,9182 q 11 0,0831 0,6075 0,3934 0,9166 q 12 0,1559 0,9370 0,2859 0,5000 q 13 0,0328 0,8872 0,3854 0,8872 q 14 0,9167 0,3611 0,6389 0,0833 q 15 0,0328 0,8872 0,6223 0,6223 28

6.4.5. Citlivostní analýza Výsledkem výpočtu je pořadí variant. Citlivostní analýza se zabývá otázkou vlivu změn vah kritérií a změn parametrů na výsledek. Pokud jde o citlivost výsledného hodnocení na změny vah kritérií, lze konstatovat následující: čím jsou rozdíly mezi hodnoceními variant větší, tím je citlivost obecně menší. Dále: pořadí je citlivější na změnu váhy kriteria s větší vahou, než na parametr s malou vahou. Je tedy třeba si přednostně všímat parametrů s velkou vahou. Zkoumat lze citlivost na zvolené koncové kritérium nebo citlivost na skupinové kritérium. V krajním případě se testované kritérium zcela vyloučí (přiřadí se mu nulová váha). Je-li třeba velké změny váhy ke změně výsledku (případně pokud ani vyloučení kritéria nezmění pořadí variant), je systém na kritérium málo citlivý (je vzhledem k němu stabilní). Poněvadž váhy představují silně subjektivní faktor úlohy, nebudeme přikládat tomuto typu analýzy přílišný význam. Druhým mechanizmem změn, ovlivňujících výsledek, jsou změny parametrů. Je třeba si uvědomit, že posuzované varianty jsou výhledové, vycházejí z predikovaných hodnot. Extrapolace je, jak známo z matematiky i z praktického zpracování časových řad v ekonomii, finančnictví a jinde, krajně choulostivá a nespolehlivá operace, pravděpodobnost hrubých chyb v prognózách prudce roste s rostoucím časem. Parametry výhledových variant jsou ze své podstaty zatíženy značnými chybami a budoucí realita je navíc vystavena řadě rizikových faktorů. Má tedy význam zabývat se analýzou citlivosti řešení na změny vybraných parametrů, i když se zde vlastně jedná a sledování nových variant. Říká-li jeden ze scénářů vývoje cen primárních zdrojů, že ceny neobnovitelných zdrojů oproti obnovitelným zdrojům prudce porostou, dá nám citlivostní analýza vzhledem k tomuto parametru odpověď, kdy (při jaké změně parametru) dojde ke změně pořadí variant. Na otázku, zda se ceny budou v daném časovém horizontu skutečně měnit podle uvedeného scénáře, však odpověď nedostaneme. Provádět citlivostní analýzu pro případ, že ceny všech zdrojů porostou zhruba stejným tempem, nemá samozřejmě smysl, na pořadí variant by se nic nezměnilo. Riziková analýza: Známe-li rozdělení pravděpodobnosti jistého rizika, které bereme v úvahu při rozhodování, jde o rozhodování za rizika v pravém slova smyslu. Neznáme-li je, jde o rozhodování za neurčitosti. Do rizikové analýzy patří zejména stanovení pravděpodobnosti vzniku nežádoucí události za jistý čas, pravděpodobnosti daného počtu takových událostí v jistém časovém intervalu atd. Jde o komplikované úlohy, ve kterých je neocenitelným nástrojem počítačová simulace. Verifikace simulačních modelů se provádí porovnáním s chováním srovnatelných systémů v minulosti. Tím je zaručena vysoká vypovídací schopnost modelu. Citlivostní analýza na parametr p 1 V průběhu posuzování variant byla provedena citlivostní analýza na parametr p 1 investiční náklady. Byly vypočteny diskontované hodnoty pro jednotlivé varianty a různou diskontní sazbu a to v intervalu 3% - 6%. Tyto diskontované hodnoty byly použity do procesu multikriteriálního hodnocení. Pořadí variant se nezměnilo. Pouze vyloučení parametru p 1 má za následek změnu pořadí variant. Vyloučení parametru má na rozhodovací proces stejný vliv jako razantní změna váhy tohoto parametru (w = 0). Problém se přesouvá do kategorie citlivost výsledného hodnocení na změny vah kritérií. 29

6.5. STANOVENÍ POŘADÍ VÝHODNOSTI VARIANT 6.5.1. Hodnota vektoru globální funkce užitku Z předcházejících teoretických úvah a rozboru použité metody vyplývá, že konečným cílem je ohodnotit každou z posuzovaných variant pomocí globálního kritéria jedinou hodnotou. Touto hodnotou je hodnota vektoru globální funkce užitku využívající diferencovaný (vážený) přístup k jednotlivým kritériím (viz následující vzorec). F( p) = F( p n 1,..., pn ) = w1 * f1( p1 ) + w2 * f2( p2 ) +... + wn fn ( pn ) = wi * fi ( pi ) i = 1 Na základě dříve stanovených vah bylo možno sestavit následující tabulku a vyjádřit pro jednotlivé varianty celkovou hodnotu užitku a tedy i pořadí výhodnosti. Transformované hodnoty vektorů dílčí funkce užitku ( q i ) k Kritérium vážený výstup V ref V v V N V Max váhy q 1 0,1080 0,0587 0,0786 0,0059 0,120 q 2 0,0032 0,0433 0,0241 0,0542 0,060 q 3 0,1081 0,0566 0,0796 0,0061 0,120 q 4 0,0049 0,0650 0,0362 0,0813 0,090 q 5 0,0032 0,0433 0,0241 0,0542 0,060 q 6 0,0017 0,0529 0,0259 0,0529 0,060 q 7 0,0027 0,0796 0,0367 0,0796 0,090 q 8 0,0024 0,0181 0,0325 0,0406 0,045 q 9 0,0036 0,0250 0,0205 0,0412 0,045 q 10 0,0052 0,0370 0,0222 0,0551 0,060 q 11 0,0050 0,0365 0,0236 0,0550 0,060 q 12 0,0140 0,0843 0,0257 0,0450 0,090 q 13 0,0016 0,0444 0,0193 0,0444 0,050 q 14 0,0229 0,0090 0,0160 0,0021 0,025 q 15 0,0008 0,0222 0,0156 0,0156 0,025 0,2874 0,6758 0,4805 0,6329 pořadí 4 1 3 2 Vyjádření vektoru globálního užitku a hiearchizace posuzovaných variant znázorňují grafy na následující straně. 30

6.5.2. Stanovení pořadí variant Hodnoty vektorů funkce užitku pro vážený výstup 0,8000 0,7000 0,6000 0,5000 0,4000 0,3000 0,2000 0,1000 0,0000 Vref Vv VN VMax vektor 0,2874 0,6758 0,4805 0,6329 Hierarchizace variant pro vážený význam kritérií 0,8000 0,7000 0,6000 0,5000 0,4000 0,3000 0,2000 0,1000 0,0000 Vv VMax VN Vref vektor 0,6758 0,6329 0,4805 0,2874 31

6.5.3. Závěrečné doporučení Na základě předcházejících hodnocení a rozhodnutí řídícího výboru ze dne 19.12.2004 byla pro budoucí rozvoj energetického hospodářství kraje vybrána varianta označená V v. Tato varianta vykazovala ve velké většině hodnotících kritérií nejlepší hodnoty. Kalkuluje také s optimálním využíváním potenciálu úspor a existujícího potenciálu obnovitelných zdrojů na území Jihomoravského kraje. Její realizace představuje v konečném roce 2021 celkový nárůst spotřeby energie cca 5 % což odpovídá i prognózám EU. TJ 95 000 Energetická náročnost varianty V V 90 000 85 000 80 000 75 000 80 682 84 533 70 000 2 001 2 006 2 011 2 016 2 021 Pro objasnění filosofie odhadu investiční náročnosti variant je v následujícím grafu znázorněna skladba těchto nákladů pro variantu V v a to ve stálých cenách. Tyto náklady jsou tvořeny položkou - záchovná opatření, položkou - investice vyvolané růstem spotřeby, položkou - investice pro realizaci úspor a položkou - investice pro využití obnovitelných zdrojů. Skladba nákladů varianty V v -ve stálých cenách mil. Kč.- 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2 006 2 011 2 016 2 021 zach. ivest úspory OZE 32

Zohlednění časové hodnoty peněz je provedeno diskontováním těchto nákladů. Vliv diskontní sazby na velikost investičních prostředků v posuzovaném období znázorňuje následující graf. Pro hodnocení variant byla zvolena diskontní sazba 5 %. Investiční náklady diskontované a ve stálých cenách varianta Vv mil. Kč 200 000 180 000 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 7% disk. 5% disk. stálé 2006 2011 2016 2021 Realizace varianty V v však znamená pouze usměrňování vývoje energetické poptávky a její uspokojování tak, aby se co nejvíce blížilo prognózám doporučené varianty. Pro cílené ovlivňování vývoje energetického hospodářství byly jako jeden z nástrojů zvoleny tzv. Programy (viz. následující kapitola). 33

6.5.4. Prostředky k prosazování variant Vzhledem k omezeným legislativním nástrojům krajského úřadu (energetického managamentu), se jako hlavní prostředek pro dosažení cíleného vývoj energetického systému kraje jeví podpora následujících programů. Tyto programy umožní na základě typových projektů zpracovaných pro jednotlivé kategoriích OZE objektivně určit jakou část teoreticky existujícího potenciálu energií z OZ a úspor lze považovat za ekonomicky výhodnou ve smyslu kritérií Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich druhotných a obnovitelných zdrojů. Vzorové programy umožní především v oblasti vyššího využívání OZE kontrolovat případně určovat vhodnost lokalit pro realizaci konkrétních projektů a odhadovat investiční náklady v podmínkách Jihomoravského kraje. Tímto způsobem může energetický management rozhodnout, které předložené investičních záměry bude podporovat a které ne. 1) Program pro využití vodní energie. Program bude řešit ve dvou alternativách využití vodní energie v kraji. alternativa se bude týkat výstavby nové MVE ve vhodné lokalitě alternativa se bude týkat rekonstrukce stávající MVE s cílem dosáhnout větší účinnosti zařízení. Součástí programu bude posouzení investičních nákladů i reálné doby návratnosti. 2) Program pro využití solární energie. Jedná se o plošné využití sluneční energie přednostně pro přípravu TUV pro rodinné domy, bytové domy a nebytové objekty (školy, školky, zdravotnická zařízení). Program na typovém projektu posoudí dosažené úspory, výší investice, reálnou návratnost i případné možné dotace. 3) Program pro využití větrné energie. Jedná se o typový místně cílený projekt instalace větrné elektrárny, vycházející z charakteristických větrných podmínek lokality, dostupné moderní technologie, zohledňující především provozní náklady, výši investice i skutečné reálné množství elektřiny dodané do sítě. 4) Program pro využití energie biomasy. Vzhledem ke skutečnosti, že biomasa představuje nejvýznamnější část teoreticky využitelného potenciálu, bude se program zabývat alternativně: projektem kotelny na spalování biomasy pro výrobu tepla přednostně pro bytovou zástavbu projekt se bude zabývat energetickým využitím cíleně pěstovaných obilnin (např. pro výrobu pohonných hmot) 5) Program pro postupné snižování energetické náročnosti budov v sektoru bydlení Vzorové programy umožní především v oblasti vyššího využívání OZE kontrolovat případně určovat vhodnost lokalit pro realizaci konkrétních projektů a odhadovat investiční náklady (znění programů viz. PŘÍLOHY). Takový nástroj spolu s detailní znalostí existujícího stavu energetických systémů na území je pro rozhodování energetického managamentu kraje mnohem užitečnější než obecné proklamace. 34