Profesoři na německé technice v Brně. V roce 4 vyšla díky podpoře Společnosti pro dějiny věd a techniky kniha Učitelé na německé technice v Brně 1849-194 [1], která navazuje na autorův předcházející výzkum zabývající se vyučováním matematiky na této německé vysoké škole (viz např. [2,3], kde čtenář nalezne poměrně podrobné informace o vzniku a vývoji školy). 1 Kniha přináší kromě stručného zachycení vývoje školy a personálního obsazení jednotlivých kateder především informace o většině učitelů, kteří na škole působili na místech profesorů (148 jmen), soukromých a honorovaných docentů (189), asistentů nebo konstruktérů (738). Zatímco v případě asistentů se ve většině případů nepodařilo biografické informace získat (chybí i v osobních spisech, které se dochovaly v archivu německé techniky v Brně, který je uložen v Moravském zemském archivu), informace máme o většině docentů a o všech profesorech. Základní data o členech profesorského sboru jsme získali jednak studiem archivního materiálu, jednak pomocí celé řady biografických encyklopedií a výročních článků. Cílem tohoto příspěvku je bližší pohled na nejdůležitější skupinu učitelů, a to na 148 profesorů, kteří byli na německé technice v Brně jmenováni během prakticky stoletého období existence této školy. Ta byla první vysokou školou v Brně a zaujímala významné postavení i poté, co v roce 1899 vznikla v Brně druhá, na německé technice zcela nezávislá, česká technika. 2 Vzhledem k tomu, že u profesorů známe místa a data jejich narození, máme informace o jejich studiu a působení před jmenováním v Brně a u většiny víme, co dělali poté, když ukončili svoje působení na brněnské technice (výjimku tvoří několik profesorů, kteří pracovali v Brně do roku 194, kdy byla škola zrušena dekrety prezidenta Beneše), máme možnost statistického zpracování těchto údajů. Je jistě zajímavé sledovat například takové otázky, jako je místo narození, absolvované studium, předcházející působení, dobu práce na brněnské technice apod. Přitom je možno sledovat, zda a jak se tyto faktory měnily během vývoje školy, která prošla dlouhou transformací od technického učiliště až po moderní vysokou školu technickou konce první poloviny. století. Ovšem nejen tento přirozený vývoj technického školství zřejmě ovlivňoval výběr učitelů německé techniky v Brně. Byly to asi především politické změny a postavení německého školství na našem území, které ovlivňovaly zájem rakouských a německých odborníků působit ve dvojjazyčném Brně. Existuje celá řada otázek, které nás napadnou v souvislosti s obsazením míst profesorů na německé vysoké škole na našem území, a tento příspěvek se pokusí na některé odpovědět. Předložená práce je zřejmě první, která se pokouší o statistické zpracování podobného souboru dat. Věříme, že na ni naváží další práce, které podobným způsobem zpracují situaci na německé technice v Praze a nebo srovnají vývoj na německých a českých vysokých školách technických na našem území. Pro snadnější orientaci popišme nejdříve nejdůležitější změny, kterými prošla brněnská technika v letech 1849-194. Podrobnější informace najde čtenář v pracích [1,2,3]. Vznik brněnské techniky je spojen se změnami v celé rakouské společnosti po roce 1848. První profesoři byli jmenováni na konci prosince roku 1849 a v polovině ledna 18 zahájilo činnost technické učiliště. Třebaže název by mohl vyvolat pocit, že brněnská škola byla ve svých počátcích spíše vyšší technickou školou než školou vysokou, sneslo technické učiliště v Brně obsahem výuky i kvalifikací učitelských sil srovnání se staršími polytechnikami 1 V pracích [1, 2, 3] čtenář najde i seznam prakticky všech prací, které byly o německé technice v Brně napsány a na které se v tomto článku nebudeme odkazovat. 2 Označení německá technika v Brně získala brněnská technika až poté, co v Brně vznikla druhá vysoká škola technická, která od svého počátku nesla označení česká. V naší práci však budeme hovořit stále o německé technice nebo pouze stručně o technice.
v Praze nebo ve Vídni. Od škol v Grazu nebo Praze se brněnské učiliště lišilo tím, že bylo školou státní, zatímco techniky v Grazu a v Praze byly financovány z prostředků stavovských. Výběr profesorů a požadavky na ně kladené byly ovšem stejné. Transformace rakouského technického školství v 6. letech 19. století přinesla změny i na technice v Brně. V roce 1867 bylo učiliště přeměněno na technický institut a v roce 1873 na vysokou školu technickou. Brněnská technika tak získala charakter, který si techniky v Rakousku a později v Československé republice podržely až do poloviny. století. Postupně tak byly na škole zřízeny odbory strojní, stavební, chemicko technologický, elektrotechnický a oddělení architektury. Profesoři předmětů všeobecně vzdělávacích a společenských tvořili tzv. všeobecné oddělení. Studenti přicházeli na techniku především z reálek a reálných gymnázií a zapisovali se ke studiu do jednotlivých odborů nebo kratších kurzů. Malá brněnská škola musela od 8. let 19. století hájit svoji existenci v obdobích, kdy ekonomická a nebo politická situace žádala zrušení této školy. Postavení německých vysokých škol na našem území po roce 1918 mělo jistě svá specifika. To samozřejmě ovlivnilo zájem učitelů působit v tak nejistém postavení a mnoho z nich volilo odchod na vysoké školy v Rakousku a v Německu. Přesto i nadále z těchto zemí do Brna přicházeli mladí odborníci, kteří mnohdy pracovali na německé technice až do roku 194. Samostatnou, ale velmi krátkou etapou vývoje školy je období let 1939-4. Pro naši práci jsme téměř stoleté období vývoje školy rozdělili do následujících období: 1. Období technického učiliště, 1849-1866, kdy jednotlivé obory byly většinou zastoupeny jen jedním profesorem. 2. Období transformace školy na vysokou školu technickou, 1867-1873, kdy někteří učitelé technického učiliště museli odejít, protože neměli dostatečnou kvalifikaci. 3. Období let 1874-1918, kdy došlo k vytvoření všech studijních odborů, docházelo ke vzniku paralelních profesur pro většinu předmětů a poměrně významné procento jmenovaných profesorů již bylo někdejšími studenty školy. 3 4. Období let 1919-38, které bylo poznamenáno jak nejistým postavením německého technického školství v Praze a v Brně, tak ekonomickou krizí od konce. let.. Válečné období 1939-4, kdy brněnská technika byla řízena německým ministerstvem školství a mnoho nově jmenovaných profesorů bylo absolventy německých vysokých škol. V našich přehledech budeme vždy vycházet pouze ze seznamu profesorů, kteří byli v daném období jmenováni. Přitom mnoho z nich samozřejmě působilo v několika sledovaných obdobích. Domníváme se však, že i z takto získaných údajů je možno vysledovat, jakým způsobem byl tvořen v jednotlivých etapách profesorský sbor německé techniky v Brně. Počty profesorů Víme, že na německé technice v Brně bylo jmenováno během celé existence školy 148 profesorů. Úmyslně hovoříme o jmenování, protože v případě několika profesorů jmenovaných během druhé světové války není zřejmé, zda před svým povoláním do armády v Brně svoji výuku zahájili. Počty jmenovaných profesorů v jednotlivých obdobích ukazuje následující tabulka 3 Období 2. a 3. však budeme ve většině případů spojovat, neboť profesoři jmenovaní v letech 1867-73 působili až na výjimky na brněnské technice i v období 1874-1918, které je pro naši práci období velmi důležité.
1849-1866 1867-1873 1874-1918 1919-1938 1939-194 17 13 6 39 19 Pro potřeby dalšího statistického porovnání získaných údajů je možné profesory rozdělit podle oborů, pro které byli jmenováni: biologické vědy (9 profesorů, 6 % z celkového počtu profesorů jmenovaných na brněnské technice), elektrotechnika (6 profesorů, 4 %), fyzika (4 profesoři, 3 %), geodézie (8 profesorů, %), chemie a chemická technologie (18 profesorů, 12 %), matematika, deskriptivní geometrie a teoretická mechanika (2 profesorů, 17 %), společenské vědy (1 profesorů, 7 %), stavební obory (39 profesorů, 26 %), strojní obory (23 profesorů, 16 %), zemědělství (6 profesorů, 4 %). Z uvedeného přehledu je zřejmé, že zdaleka největší skupinou profesorů jsou profesoři stavebních oborů. Je to celkem pochopitelné, protože dlouhou dobu tvořili studenti stavebních specializací na rakouských technikách většinu posluchačů. Překvapivě velkou skupinu tvoří profesoři matematiky, deskriptivní geometrie a mechaniky. Je to dáno jednak tím, že matematické vědy patřily mezi ty všeobecně vzdělávací předměty, které navštěvovali v prvním roce studia všichni posluchači, a to ve všech etapách vývoje školy (tedy byla nutnost dostatečného počtu učitelů), a jednak tím, že učitelé těchto předmětů působili na brněnské technice v průměru velmi krátkou dobu. Naproti tomu německá technika v Brně měla během svého vývoje jen čtyři profesory fyziky. Podobně nízký počet profesorů elektrotechniky je dán především tím, že první profesor tohoto oboru Karl Zickler byl jmenován až ve školním roce 1891/92 a působil v Brně téměř 4 let. Kde se profesoři narodili a odkud do Brna přišli Německá technika v Brně byla školou, která působila po celou dobu svojí existence v národnostně rozděleném městě. Vznikla jako dvojjazyčné učiliště, kdy jedním z požadavků na první jmenované profesory byla znalost českého jazyka. Je samozřejmé, že tento požadavek mohli splnit především učitelé pocházející z českých zemí. Výuka v českém jazyce však na učilišti nebyla prakticky nikdy zahájena (podrobněji viz [3]) a brněnská technika se stala jednou z mnoha technik v Rakousku-Uhersku, Německu a Švýcarsku, kde vyučovacím jazykem byla němčina. To vedlo k tomu, že na brněnskou techniku z těchto zemí přicházeli nově jmenovaní profesoři, nebo tam naopak učitelé z Brna odcházeli. Důvody těchto odchodů byly různé, ale není cílem tohoto příspěvku se touto otázkou zabývat. Podívejme se nejprve, jaké bylo místo narození členů profesorského sboru německé techniky v Brně, a poté se zabývejme otázkou, odkud do Brna přišli. 4 39 3 22 1 8 9 Morava Čechy Rakousko Uhersko Německo jiné
Graf č. 1: Počty profesorů podle místa narození Jak vyplývá z prvního grafu, který zachycuje počty jmenovaných profesorů, 34 % profesorů německé techniky v Brně se narodilo na Moravě, kam v našich úvahách zařazujeme i Slezsko. Připočteme-li 1 % profesorů narozených v Čechách, vidíme, že téměř polovina profesorského sboru měla své kořeny v českých zemích. 4 Nicméně do roku 1918 není možno osoby pocházející z jiné části monarchie považovat za cizince, neboť v období Rakouska- Uherska (ale v případě německých vysokých škol na našem území i později) bylo zcela běžné, aby mladý odborník zahájil svou akademickou dráhu jako asistent a soukromý docent na škole v rodném městě, přijal jmenování profesorem na provinční vysoké škole, aby se při vhodné příležitosti vrátil na domovskou školu a případně zakončil svoji kariéru na prestižní vysoké škole ve Vídni. Je proto zajímavé sledovat, zda se měnilo místo narození jmenovaných profesorů v jednotlivých etapách vývoje školy. 3 3 2 1 1 České země Rakousko, Uhersko Německo jiné 1849-66 1867-1918 1919-1938 1939-4 Graf č 2: Počty jmenovaných profesorů v jednotlivých obdobích Situaci zachycuje druhý graf, který udává počty jmenovaných profesorů v daných obdobích. Vidíme, že české země jsou dominantní ve všech obdobích, ale také vidíme, že se příliš nemění poměr mezi počtem profesorů pocházejících z Rakouska a Uherska ku počtu profesorů z Německa do roku 1938. Změna v období druhé světové války byla zcela přirozená a pokud bychom uvažovali celé období po roce 1918, pak již je počet jmenovaných profesorů z Německa vyšší. Současně je potvrzen fakt, že v období let 1867-1918 není více méně nutné rozlišovat mezi českými zeměmi a jinými částmi monarchie. O důvodech převahy českých zemí v období technického učiliště jsme se zmínili. 4 Údaje o místě narození je třeba brát s jistou rezervou, protože spíše by bylo vhodné se zabývat tím, kde daná osoba prožila své dětství. To je ovšem obtížné zjistit.
43% 12% 1% 32% 12% Morava Čechy Rakousko Německo jiné Graf č. 3: Místo působení před jmenováním v Brně Podívejme se nyní na druhou, zřejmě významnější otázku, kde působili profesoři bezprostředně před svým jmenováním na brněnské technice. Jak plyne z následujícího grafu 32 % z nich, tzn. 49 osob, působilo na Moravě, z toho 39 přímo v Brně. 12 % (19 osob) přišlo do Brna z Čech, takže 44 % všech profesorů pracovalo v českých zemích. 9 profesorů přišlo do Brna z Rakouska a 17 z Německa. Vidíme tedy jisté rozdíly oproti předcházející statistice, kde české země měly dominantní postavení, nyní je počet učitelů přicházející z českých zemí a Rakouska prakticky stejný. Vyrovnaný zůstává poměr mezi samotnými Čechami a Německem. Následující graf ukazuje, jak se měnila situace během vývoje školy. 4 3 3 2 1 1 1849-66 1867-1918 1919-38 1939_4 Morava Čechy Rakousko Německo Graf č. 4: Místo působení před jmenováním v Brně Na rozdíl od statistiky místa narození vidíme, že v období technického učiliště většina profesorů přišla do Brna z Rakouska. To je celkem pochopitelné, neboť zde studovala a místo uplatnění jistě našla značná část profesorů pocházejících z českých zemí. V období let 1867-1918 nacházíme již mnohem menší rozdíl mezi českými zeměmi a Rakouskem, nicméně i zde více učitelů přišlo do Brna z Rakouska, zatímco v případě místa narození byly počty vyrovnané. Podobně jako u místa narození i nyní vidíme, že po roce 1918 význam Rakouska klesá a v období druhé světové války přichází do Brna značná část učitelů z Německa.
Kde profesoři studovali Vysoké školy technické jsou i dnes charakteristické tím, že jako učitelé na těchto školách působí jak absolventi univerzit, tak absolventi technických škol. Zatímco na univerzitách bylo uplatnění absolventů vysokých škol technických v minulosti prakticky vyloučeno, přicházeli i na brněnskou německou techniku učitelé, kteří studovali pouze na univerzitě a vyučovali matematické, fyzikální, biologické, chemické a společenské vědy. Nacházíme zde i skupinu učitelů, kteří studovali na obou typech škol, což bylo typické pro matematické a přírodovědné obory. Z celkového počtu 148 profesorů jmenovaných na německé technice v Brně studovalo 93 pouze na technice a 32 pouze na univerzitě. Zbývající učitelé studovali po delší dobu na obou typech škol. Kromě absolventů univerzit a technik nacházíme v profesorském sboru německé techniky v Brně i absolventy vysokých škol zemědělských nebo akademií výtvarných umění. Jde o velmi řídké případy a většinou i tito učitelé část svého studia absolvovali na technice nebo univerzitě. Poměr 3:1 mezi profesory studujícími pouze na technice a pouze na univerzitě se během vývoje školy měnil, v obdobích l874-1918 a 1939-4 byl zhruba 4:1. Z hlediska každé vysoké školy je zajímavá otázka, kolik profesorů před svým jmenováním studovalo alespoň nějaký čas na této škole. V případě brněnské techniky se jedná o 3 osob, tedy asi o % všech profesorů. Zajímavé je, že 19 z těchto učitelů bylo jmenováno až po roce 1919. Zdá se, že to dokumentuje zřetelný tlak československé vlády na to, aby na německých vysokých školách v Československu byli jmenováni domácí odborníci. 6 6 z těchto 19 absolventů brněnské techniky bylo jmenováno v období druhé světové války. V tomto případě jde často o osoby, jejichž jmenování profesory bylo před rokem 1939 odmítáno a které působily na brněnské technice mnoho let jako asistenti a docenti. 7 Následující graf č. ukazuje, kde budoucí brněnští profesoři ukončili své studium. Většina z nich studovala na několika školách a náš graf ukazuje pouze školy, kde zakončili studium vykonáním státní zkoušky a nebo získáním doktorátu. 8 Alespoň pokud se nám podařilo v archivních materiálech nebo literatuře zjistit. Není ovšem vyloučeno, že také tito učitelé několik semestrů navštěvovali i přednášky na univerzitách. 6 Velmi podrobně se touto otázkou zabývá kniha [1] v případě jmenování profesorů matematiky a deskriptivní geometrie. 7 Příkladem mohou být profesoři Kreutzinger (byl 27 let asistentem deskriptivní geometrie), Lang (28 let asistent chemie), Konetschny (33 let asistent geodézie). 8 Zjednodušeně řečeno. Do druhé poloviny 7. let 19. století neexistovaly na rakouských technikách státní zkoušky a absolventi obdrželi pouze vysvědčení o návštěvě přednášek. V roce 191 získali absolventi technik možnost získat doktorát technických věd (titul inženýr existoval na rakouských vysokých školách technických od roku 1917).
4 4 3 3 2 1 1 4 26 13 42 4 22 27 T Brno T Graz T Praha U Heidelberg U Praha Graf č. : Školy, na kterých profesoři zakončili své studium Z grafu č. je zřejmé dominantní postavení vídeňských vysokých škol a také to, jak malou úlohu ve vzdělání brněnských profesorů hrály pražská technika a univerzita. Vždyť i na malé technice v Grazu, která byla svou velikostí srovnatelná s brněnskou školou, ukončilo své vzdělání více profesorů než na pražských školách. Podobně jako v případě místa narození nás bude zajímat, zda se nějakým způsobem měnilo i místo studia. Z následujícího grafu č. 6 je zřejmé, že pro období 1867-1918 to byla vídeňská technika, která připravovala zdaleka největší počet jmenovaných profesorů brněnské techniky. Lze se domnívat, že tomu tak bylo v případě většiny technik habsburské monarchie, na kterých v tomto období výuka probíhala v německém jazyce. Jistě by ale bylo zajímavé srovnání s větší pražskou německou technikou, kde se dá předpokládat vyšší podíl vlastních absolventů. Vidíme ovšem, že po roce 1918 již postavení vídeňské techniky není tak dominantní, roste počet brněnských absolventů a absolventů německých vysokých škol, které jsou skryty v položce jiné. Za zmínku stojí skutečnost, že v období 1867-1918 je počet profesorů, kteří absolvovali v Brně a v Grazu, stejný. I tento fakt potvrzuje značnou migraci učitelů v Rakousku-Uhersku.
3 2 1 1 T Brno T Graz T Vídeň U Vídeň T a U Praha jiná 1849-66 1867-1918 1919-38 1939-4 Graf č.6: Školy, na kterých profesoři zakončili svoje studium Co profesoři dělali před příchodem do Brna Zajímavou otázkou dle našeho názoru je, z jakých pozic byli vybíráni budoucí učitelé vysokých škol technických. Zatímco na univerzitách je možno předpokládat především předchozí akademickou kariéru na pozicích asistentů a soukromých docentů (ti byli velmi často středoškolskými učiteli), pak na vysoké škole technické je třeba očekávat značný podíl odborníků z praxe. 32% 3% asistent učitel profesor praxe 1% 18% Graf č. 7: Předcházející působení Graf č. 7 ukazuje situaci na brněnské německé technice v celém období její existence. Zachycuje působení profesorů bezprostředně před jejich jmenováním v Brně. Pro naše potřeby jsme toto působení rozdělili do čtyř skupin. Vidíme, že 3 % (2) profesorů pracovalo před příchodem do Brna jako asistent na vysoké škole nebo na škole působili jako
soukromí docenti. 9 Zhruba tři čtvrtiny z nich přednášelo jako soukromý docent, přičemž většina z těch, kteří se nehabilitovali, přišli do Brna v období technického učiliště, kdy možnost habilitace na technice byla malá. 32 % (47) profesorů přišlo z praxe, kde působili ve státních úřadech, soukromých i státních firmách, apod. Asi čtvrtina z nich bezprostředně před svým jmenováním přednášela jako soukromý docent na vysoké škole. 18 % (27) profesorů bylo vybráno z pozice středoškolského učitele, třetina z nich přednášela i na vysoké škole. Zbývajících 1 % (22) učitelů přišlo na brněnskou techniku z jiných vysokých škol, kde byli mimořádnými (9 profesorů) nebo již řádnými profesory. Podívejme se nyní na to, zda a jak se situace měnila během jednotlivých období. Situaci zachycuje graf č. 8. 2 1 1 asistent učitel profesor praxe 1849-66 1867-1918 1919-38 1939-4 Graf č. 8: Předcházející působení Je zřejmé, že v období let 1867-1938 převažovali na brněnské technice nově jmenovaní profesoři přicházející z praxe, zatímco v období technického učiliště a v období druhé světové války je podíl těchto osob velmi malý. V období druhé světové války je tato skutečnost dána tím, že do Brna přešlo v krátkém období pět profesorů vysokých škol z Rakouska a Německa (dva z nich před válkou působili na univerzitě v Šanghaji), jejichž jmenování by před rokem 1939 bylo prakticky vyloučené, a na pozici profesora bylo jmenováno 12 asistentů. Šlo jednak o osoby, které působily řadu let na německé technice v Brně a byly v minulosti profesorským sborem neúspěšně navrhovány na uvolněná a nebo nově vytvářená profesorská místa, jednak o soukromé docenty německých a rakouských vysokých škol, pro které nemělo dosud německé ministerstvo školství na těchto školách vhodné místo. Je pravděpodobné, že v pozdějším období by již opět vzrostl počet osob přicházejících z praxe. Vidíme, že v období let 1849-1918 tvoří značnou část jmenovaných profesorů učitelé přicházející ze středních škol. Období technického učiliště je samozřejmě specifické, neboť jeho charakter více méně odpovídal střední škole než tomu, co si představujeme pod vysokou školou technickou od 7. let 19. století. Odborné předměty měly spíše encyklopedický charakter, kdy jediný profesor přednášel o všech oblastech svého oboru a výuka nebyla nijak specializována. Zde se zcela 9 U osmi profesorů se nám podařilo zjistit, že před svým jmenováním byli soukromými docenty, ale nebylo zřejmé, zda přitom byli i asistenty. Pro naše účely jsme je zařadili do kategorie asistent.
jistě uplatnil více učitel než odborník z praxe. Po roce 1867 se situace postupně mění, ale stále vidíme velké zastoupení bývalých středoškolských učitelů v profesorském sboru. Domníváme se, že je to způsobeno mimo jiné tím, že v té době byl na vysokých školách technických poměrně malý počet asistentských míst a jednotliví asistenti se poměrně rychle střídali. To bylo dáno skutečností, že doba působení na této pozici byla časově omezena, nezapočítávala se do státní služby a místo asistenta bylo velmi špatně placené. To vedlo k tomu, že asistenti zejména všeobecně vzdělávacích předmětů volili při první příležitosti odchod na střední školu, kde většinou viděli větší perspektivu kariérního růstu. Pokud se ovšem habilitovali a v relativně krátké době se uvolnilo nebo bylo nově systemizováno místo na vysoké škole, pak na ně byli vhodnými kandidáty. Nicméně po roce 19 šlo už pouze o šest osob, které přišly ze střední školy, což je dáno jak tím, že asistentských míst již bylo na brněnské technice mnohem více, tak faktem, že časové omezení působení asistenta na vysoké škole bylo v mnoha případech obcházeno. Průměrný věk jmenování učitele v Brně a stáří profesorského sboru Z tohoto hlediska je možná zajímavé zjistit, jaký byl průměrný věk profesorů při jejich jmenování a jaký byl věkový průměr profesorského sboru v různých etapách vývoje školy. Přitom si je ovšem třeba uvědomit, že postavení osob působících na vysoké škole do poloviny minulého století bylo značně odlišné od současnosti. Prakticky veškeré povinné přednášky konali profesoři, v menší míře pak honorovaní docenti. Zatímco dnes je výuka zcela běžně i v případě přednášek zajišťována asistenty, v minulosti dlouhou dobu nekonali samostatně ani cvičení u svých profesorů. Jejich místo bylo mimořádně špatně placené a zejména dlouhodobě nejisté. Z tohoto hlediska se je třeba dívat na údaj, že průměrný věk jmenování profesora na německé technice v Brně během celé doby existence školy je 39,1 let. 1 Nejmladšími jmenovanými profesory byli profesoři z období technického učiliště Niessl (21 let), Tkaný (23), Kořistka (24) a Bleyleben (24), což jistým způsobem dokresluje situaci ve vysokém technickém školství v Rakousku kolem roku 18. Naopak mezi jmenovanými profesory nacházíme 17 osob ve věku padesát a více let. Nejstarší Korschann (63) jako profesor malby je samozřejmě výjimkou, na druhé straně ovšem víme, že například profesoru Peschkovi při odchodu na vídeňskou techniku bylo 61 let. Bylo by možná vhodné na chvíli z našeho uvažování vyjmout profesory přicházející do Brna z pozice řádného profesora jiné vysoké školy, neboť zde se dá očekávat vyšší věk jmenovaného učitele. Nicméně tím se číslo sníží jen nepatrně, protože jejich průměr byl 41,8 a tvořili pouze 9 % všech jmenovaných profesorů. Podíváme-li se na to, zda se průměrný věk jmenování profesorů německé techniky v Brně s časem měnil, zjišťujeme, že tomu tak skutečně bylo a že tento průměr dosti výrazně rostl. Svědčí o tom graf č. 9. Nízký věk v období technického učiliště a období transformace je zcela jistě dán především tím, že v monarchii nebyl v polovině 19. století dostatečný počet odborníků, kteří by mohli zastávat místa profesorů na tehdejších polytechnikách, jak se školy v tomto období nazývaly. V poměrně krátké době vzniklo značné množství profesorských míst, a ta byla třeba obsadit v podstatě za každou cenu, tedy i za cenu jmenování velmi mladých učitelů s minimální pedagogickou praxí. Jistou představu si může čtenář vytvořit zejména z práce [3]. Nešlo pouze o to, že v Brně vznikla nová škola se 12 učitelskými místy. Na všech technikách v Rakousku dochází ke vzniku celé řady nových stolic, pro které chybí odborníci s kvalifikací, kterou bychom očekávali od učitelů rodících se vysokých škol. Teprve se rozvíjí střední reálné školství, studium na stávajících polytechnikách trvá jen několik málo 1 Údaj jsme přibližně určili jako rozdíl roku jmenování a roku narození.
semestrů, není zakončeno státními závěrečnými zkouškami, prakticky chybí možnost habilitace, apod. Od 7. let 19. století je však situace lepší, podstatně se rozšiřuje okruh vhodných kandidátů na profesorská místa, jejichž akademická a profesní kariéra je nutně mnohem delší než tomu bylo v období. a 6. let. Na základě detailního studia situace v matematických oborech (viz [2]) se domníváme, že tento rostoucí trend byl po roce 1918 dán rovněž neochotou ministerstva školství jmenovat na německých vysokých školách u nás zahraniční odborníky a požadavkem jmenovat domácí kandidáty. Uvolněné a nově vytvářené katedry tak zůstávaly řadu let neobsazeny, navrhovaní zahraniční kandidáti přijali místo na svých domácích školách, konkurzy se opakovaly a nakonec byl často jmenován starší domácí kandidát. Zajímá-li nás období 1919-38, pak průměrný věk jmenovaných profesorů přicházejících z českých zemí byl 43, roku, zatímco u profesorů z Rakouska 41 a z Německa dokonce jen 36,6 roku. 4 32, 34,6 38,6 41, 4,1 3 1 1849-66 1867-73 1874-1918 1919-38 1939-4 Graf č. 9: Průměrný věk jmenovaných profesorů Z hlediska předcházejícího působení můžeme konstatovat, že průměrný věk jmenovaného profesora, který přišel do Brna z pozice asistenta byl v letech 1864-1918 pouhých 34,7 roku, zatímco po roce 1918 dosáhl 4,2. Ještě větší rozdíl je pak u profesorů přicházejících z praxe, kde je poměr 37, ku 4, roku. Pokud bychom se zajímali o to, zda věk jmenování závisel na oboru jmenování, pak nejnižšího průměru dosahovali profesoři matematických věd, geodeti, elektroinženýři, mezi 3-36 lety, zatímco věk profesorů početně nejsilnějších stavebních a strojních oborů se pohyboval mezi 4-41 lety. Nepočetné skupiny profesorů zemědělství a biologie dosahují průměru 42,, resp. 43,6 roku. Otakar Franěk v [4] na str. 181 o situaci na německé technice v letech 1918-39 píše: Obsazování profesorských míst probíhalo ještě pomaleji než na české technice, takže profesorský sbor německé techniky stárl a pomalu vymíral. Pokusme se tedy přibližně určit, jaký byl průměrný věk členů profesorského sboru brněnské německé techniky v některých vybraných letech, zejména pak v období, o kterém Franěk hovoří. Protože jeho formulace může vyvolat pocit, že situace na německé technice byla mimořádná, srovnáme tyto hodnoty s brněnskou českou technikou. Na základě Fraňkovy knihy je to totiž poměrně přesně možné, protože roky narození a jmenování jsou zde u všech profesorů do roku 194 uvedeny. Průměrné stáří profesorského sboru německé a české techniky ukazuje následující tabulka
18 1874 19 1918 192 1933 1938 1943 Něm. technika 36,2 42,3 48,9 1,9 1,9,6 3,1 2, Česká technika 47,1 49,7 2, 4, Z tabulky je zřejmé, že průměrné stáří profesorského sboru na německé technice rostlo do roku 1918, a to výrazněji než průměrný věk jmenování. Nicméně po roce 1918 se hodnoty v podstatě ustálily, a co je zajímavé, hodnoty na české technice byly srovnatelné a ve 3. letech dokonce vyšší, protože stále rostly. Situace na německé technice tedy zřejmě nebyla nějak výjimečná, jak by se možná z Fraňkova vyjádření zdálo, ale bylo by třeba udělat srovnání i s technikami v Praze. Nutné je však ještě uvést, že v letech 1918-4 někteří profesoři obou technik vyučovali na škole i po svém penzionování. Hodnoty v tabulce jsou sestaveny bez těchto učitelů, protože ne vždy je nám přesně známo období tohoto dalšího působení. Doba mezi penzionováním a jmenováním nového profesora byla zřejmě na německé technice skutečně delší než na technice české, a proto je možno očekávat, že po započtení těchto učitelů se průměry na německé technice zvýší více. 11 Délka působení a důvody ukončení práce v Brně Dalším zajímavým údajem je délka působení profesorů v Brně. Jak jsme již konstatovali dříve, pro rakousko-uherské vysoké školy byla charakteristická vysoká mobilita učitelů a dá se tedy předpokládat, že brněnská německá technika byla pro mnohé profesory jen přestupní stanicí na cestě za prestižní kariérou na významnějších školách. Budeme opět sledovat, jak se mění tento údaj s časem, s tím, odkud profesor pocházel, s oborem působení apod. Pak se podíváme podobným způsobem na to, jaký byl důvod ukončení činnosti v Brně. Je třeba hned v úvodu upozornit na skutečnost, že některé údaje mohou být ovlivněny tím, že činnost školy byla v roce 194 ukončena dekrety prezidenta Beneše. 12 Proto je třeba se získanými daty pracovat opatrně, neboť učitelé jmenovaní ke konci existence školy nutně působili v Brně jen krátkou dobu. Přesto se domníváme, že i zde prezentované údaje poskytují zajímavé informace. Dobu působení jednotlivých osob na brněnské technice jsme opět odhadli jako rozdíl mezi rokem jmenování a rokem ukončení působení. 13 Průměrná hodnota pro všech 148 profesorů je 1, let. Pokud ovšem neuvažujeme ty učitele, kteří odešli v roce 194, docházíme k hodnotě 16,. Nicméně tohoto zvýšení dosáhneme pouze v případě průměru za celé období existence školy. Pokud osoby odcházející po roce 194 neuvažujeme, pro období 1874-1918 a 1919-4 průměr dokonce mírně klesá. Kromě profesorů jmenovaných v posledních letech, kteří v důsledku toho na škole působili jen krátkou dobu, totiž neuvažujeme i ty profesory, kteří naopak před rokem 194 vyučovali v Brně poměrně dlouhou dobu. Ze 6 profesorů, kteří působili na škole méně než 1 let, 23 odešlo v roce 194. Na druhé straně ze 41 osob vyučujících v Brně více než let odešlo po druhé světové válce 8 osob. Členové profesorského sboru jmenovaní v období technického učiliště působili na brněnské technice 11 Pokusíme-li se na základě přibližně známých údajů započítat i tyto déle působící učitele, dostáváme na německé technice tyto průměry: 192 4,; 1933 1,7; 1938 3,6; 1943 2,9. Do roku 1918 údaje z tabulky souhlasí. V případě české techniky dochází ke změně v roce 1933 3,3. Vidíme, že i po započtení přesluhujících učitelů naše hodnocení zůstává v platnosti. 12 V roce 194 působilo na německé technice v Brně 4 profesorů. 13 Oba údaje jsou přitom opět jen přibližné, protože rok jmenování nemusí odpovídat roku zahájení činnosti v Brně a u mnoha osob známe jen jeden z těchto údajů. Kromě toho autoři mnohých prací, ze kterých jsme vycházeli, mezi těmito daty nerozlišují. Podobně tomu je v případě ukončení činnosti v Brně, neboť řada profesorů vyučovala v Brně i po svém penzionování a mnohdy není známo jak dlouho.
v průměru 19,7 let. Pro období transformace 1867-73 získáváme hodnotu 1,8 a pro dlouhé období 1874-1918 máme 18,3. Průměrná hodnota pro léta 1919-4 je pochopitelně nízká 1,1. Třicet a více let na brněnské německé technice pracovalo 23 profesorů, nejdéle pak profesoři von Bleyleben a Niessl 47 let, kteří byli jmenováni ještě v období technického učiliště. 31 učitelů působilo na škole méně než pět let, z toho 13 bylo jmenováno v letech 1939-4. Podíváme-li se na otázku, zda doba působení závisí na oboru, pro který byli učitelé jmenováni, pak má ze statistického hlediska smysl zkoumat jen početnější skupiny učitelů. 14 Pro matematické obory dostáváme průměr 12,8 let, pro strojní 13,9, pro stavební 1,1 a pro chemické 17,2. Ukazuje se, že poměrně krátká působení učitelů matematických oborů, na které upozorňuje práce [2], je typické například i pro obor strojní, ale ne pro chemické obory. Zajímavé je, že poměrně velké a snad i překvapivé rozdíly nacházíme v hodnotách stanovených podle místa narození brněnských profesorů, jak ukazuje graf č. 1. 2 19,4 17,1,3 1 13, 1 8,2 Morava Čechy Rakousko Uhersko Německo Graf č. 1: Doba působení na brněnské technice podle místa narození Celkem snadno vysvětlitelná je nízká hodnota u profesorů pocházejících z Německa (z 21 jmenovaných profesorů jen 9 působilo v Brně déle než let), u nichž se dá předpokládat, že spatřovali v brněnském působení pouze přechodné řešení. Kromě toho 9 profesorů bylo jmenováno v období druhé světové války a muselo z Brna v roce 194 odejít. Hůře je možno vysvětlit rozdíl mezi hodnotou 13, u učitelů pocházejících z Moravy 1 a 19,4 u profesorů z Čech. Důvodem je pravděpodobně především to, že značná část učitelů, kteří se narodili v Čechách, byla jmenována ještě před rokem 1918, kde jak jsme viděli byl průměr mnohem vyšší než po první světové válce. Po roce 19 přitom z 8 učitelů jen pocházelo z Čech, ale z Moravy jich bylo 2. Konečně je pravděpodobné, že mezi Moravou a Rakouskem, zejména pak Vídní, byly silnější vazby než mezi Čechami a Rakouskem. Zaměřme se nyní na to, jaké byly příčiny ukončení činnosti profesorů na brněnské technice. 4 profesorů ukončilo svoje působení v roce 194, kdy byla škola zrušena. 41 profesorů odešlo na jinou vysokou školu, 33 bylo penzionováno a 26 zemřelo. Dva učitelé z období technického učiliště odešli na pozici ředitele nově vznikajících reálek. Pouze jediný profesor přešel do praxe. 16 Z hlediska studia mobility vysokoškolských učitelů německých vysokých 14 Nejdéle působili v Brně v průměru čtyři fyzici (2 let) a šest elektroinženýrů (19,). 1 Průměr u profesorů pocházejích přímo z Brna je dokonce ještě nižší, 12,6 roku. 16 Šlo o profesora strojního kreslení Aloise Smetanu, který byl v dubnu 1918 jmenován na brněnské technice, ale již v srpnu téhož roku místo opustil (oficiálně ze zdravotních důvodů) a vrátil se zpět do praxe. Je otázkou, zda svoji činnost na technice vůbec zahájil.
škol bude zajímavé se podívat na tu skupinu profesorů, kteří opustili brněnskou techniku a odešli na jinou vysokou školu. Jde celkem o 9 vysokých škol: T Aachen (1), T Graz (13), T Vídeň (13), T Mnichov (1), T Praha (7), T Stuttgart (1), U Erlangen (2), U Praha (2), vysoká škola zemědělská Vídeň (1). Situaci během hlavních etap vývoje školy zachycuje následující graf, který ukazuje velmi silné vazby brněnské techniky na techniky ve Vídni a v Grazu. Opět větší než na vysoké školy v Praze. Poznamenejme ještě, že dva z profesorů, kteří odešli na techniku do Grazu, zakončili svoji kariéru na technice ve Vídni. 8 7 6 4 3 2 1 1849-66 1867-1918 1919-4 T Vídeň T Graz T a U Praha Německo Graf č. 11: Školy, na které odešli profesoři z brněnské techniky před rokem 194 Podívejme se na to, zda odchody profesorů na jinou vysokou školu byly nějakým způsobem závislé na oboru, pro který byl profesor jmenován. Zjišťujeme, že odešlo 13 z 2 profesorů matematických oborů, 12 z 39 profesorů stavebních oborů, pouze z 23 profesorů oborů strojních, 4 z 1 profesorů společenských oborů, pouze 3 chemici z 18, 2 z 8 geodetů a 2 ze 6 profesorů elektrotechniky. Vysoký počet odchodů profesorů matematiky, deskriptivní geometrie a mechaniky na jiné vysoké školy již signalizoval velmi nízký průměr doby působení profesorů těchto oborů na brněnské technice. Poměrně překvapivá je skutečnost, že u dalších dvou velkých skupin strojních a stavebních oborů nacházíme poměrně značný rozdíl. Z Brna odešlo 31 % profesorů stavebních oborů, ale pouze 22 % profesorů strojních oborů. Podobně odešel nízký počet profesorů chemických předmětů. U ostatních oborů malý počet v Brně působících profesorů neumožňuje seriozní porovnání. Nemáme kompletní informace o všech profesorech, kteří ukončili činnost v Brně v roce 194. Několik z nich konec války nepřežilo, 17 pro řadu znamenal konec války také konec jejich akademické kariéry. Ze 4 profesorů, kteří v roce 194 působili na brněnské technice, máme údaje o profesorech pracujících na vysokých školách po celém světě, zejména pak v Německu. Literatura: [1] Šišma, P.: Učitelé na německé technice v Brně 1849-194. Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 2, Praha 4. [2] Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Dějiny matematiky, sv. 21. Prometheus. Praha 2. 17 Minimálně šest profesorů v roce 194 zemřelo, o několika dalších informace nemáme.
[3] Šišma, P.: Počátky technického školství v Brně. Dějiny věd a techniky. 36 (3), str. 219-238. [4] Franěk, O.: Dějiny České vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Brno 1969.