IMPLEMENTACE VYBRANÝCH PRIORIT NA UK A NÁMĚTY PRO DALŠÍ ŠETŘENÍ

Miroslav Jašurek a Věra Šťastná Odbor strategií a analýz, oddělení analytických činností 2. 3. 2011

Obsah Úvod... 3 1. Širší kontext: Boloňský proces... 3 2. Strukturované studium... 5 2.1 Situace na národní úrovni... 5 2.2 Situace na Univerzitě Karlově... 7 2.3 Absolventi pokračující ve studiu... 9 2.4 Zaměstnanost absolventů bakalářského a magisterského studia: přehled... 10 3. Doktorské studium... 13 3.1 Situace na evropské úrovni, vývoj pojetí doktorského studia v Boloňském procesu... 13 3.2 Situace na Univerzitě Karlově: vybrané aspekty... 15 3.3 Hodnocení a náměty pro další analýzu... 19 4. Rámce kvalifikací... 20 4.1 Situace na evropské úrovni, dva rámce kvalifikací... 20 4.2 Situace na národní úrovni... 21 4.3 Situace na Univerzitě Karlově... 22 4.4 Náměty pro další analýzu... 23 5. ECTS a kreditní systém Univerzity Karlovy... 23 5.1 Situace na národní úrovni... 24 5.2 Situace na Univerzitě Karlově... 24 5.3 Jednotný kreditní systém a kompatibilita s ECTS... 25 5.4 ECTS a DS Label... 27 5.5 Náměty pro další analýzu... 27 2

Implementace vybraných priorit na UK a náměty pro další šetření Úvod Následující text se snaží analyzovat několik prioritních oblastí Boloňského procesu. Vybrány byly ty, které souvisejí se třemi boloňskými cykly/stupni studia, neboť restrukturalizace studia se stalo jakousi vlajkovou lodí celého Boloňského procesu, často je, byť ne zcela právem, mezi s Boloňským procesem ztotožňována. Doktorské studium je důležité pro Univerzitu Karlovu a jednoznačně patří k třístupňové kvalifikační struktuře kvalifikací v rámci Boloňského procesu. Úvodní kapitola pojednává stručně o Boloňském procesu jako celku, další jsou pak již věnovány strukturovanému studiu, doktorským studijním programům, dále rámcům kvalifikací a kreditům ECTS. Snahou bylo ukázat, jak se dotčené oblasti vyvíjely v evropském kontextu, na národní úrovni i na Univerzitě Karlově. Významně byla využita Vlastní hodnotící zpráva Univerzity Karlovy (2009), která zahrnovala období 2004-2008. Na základě výročních zpráv univerzity byly doplněny statistické údaje před rokem 2004 a v roce 2009. Dalším zdrojem dat zejména na národní úrovni byly výroční zprávy o činnosti zpracované ministerstvem školství, pro otázky zaměstnatelnosti a počtů studentů, kteří pokračují ve studiu po ukončení 1. resp. 2. cyklu/stupně údaje Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (SVP PedF UK). 1 Jednotlivé kapitoly obsahují náměty na další analýzu v dané oblasti. 1. Širší kontext: Boloňský proces Po pádu železné opony, tedy v poslední dekádě 20. století, se začala intenzivněji rozvíjet celoevropská spolupráce, která se promítla i do vzdělávání. Mezi zeměmi Evropské unie započala spolupráce již v 80. letech minulého století, kdy se začaly úspěšně rozvíjet komunitární vzdělávací a výzkumné programy, např. program Erasmus (1987). V nepřehledných a fragmentovaných evropských systémech vysokoškolského vzdělávání narazili studenti brzy na problém kompatibility jejich studia s tou částí, kterou v rámci programu Erasmus absolvovali na zahraniční vysoké škole. Aby bylo uznávání usnadněno, byl vypracován Evropský kreditový transferový systém ECTS. V roce 1997 byla v Lisabonu podepsána Úmluva o uznávání kvalifikací ve vysokém školství v evropském regionu (Úmluva č. 165 RE /UNESCO, tzv. Lisabonská úmluva o uznávání). To vše mělo přispět ke zlepšení volného pohybu studentů a akademických pracovníků v Evropě. Kvalifikace získávané v různých evropských zemích byly však stále nepřehledné, ne zcela srozumitelné a pro volný pohyb osob po Evropě byly ne zcela dobře použitelné. Problémy byly i s jejich uznáváním pro studijní ú čely. Myšlenka společné architektury vysokoškolských systémů v Evropě byla poprvé vyslovena na setkání ministrů čtyř zemí Francie, Itálie, Německa a Velké Británie v Paříži v roce 1998 u příležitosti oslav 750 let od založení pařížské univerzity Sorbonna. Vznikla deklarace, známá jako Sorbonnská deklarace o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství. Ministři čtyř velkých zemí zároveň vyzvali ostatní státy, aby se k nim připojily, a tak byla v červnu 1999 podepsána 31 ministry z 29 evropských zemí Boloňská deklarace. Vedle výše zmíněné snahy o volný pohyb byly Sorbonnská i Boloňská deklarace reakcemi na masifikaci vysokoškolského vzdělávání, na upadající zájem studentů ze zámoří (zejména z Asie) studovat na evropském kontinentu, na to, aby evropské vysoké školství nezačalo zaostávat za rychle se rozvíjejícími vysokoškolskými systémy rozvojových zemí (nap ř. Číny a Indie), ale i odpovědí na měnící se strukturu evropské ekonomiky směrem k ekonomice znalostí. Cílem bylo vytvořit do roku 2010 Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. 1 Viz Databáze SVP PedF UK dostupné z URL < http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/svp/> 3

Aby Evropa mohla těžit ze své rozmanitosti, staly se tak klíčovými cíli: kompatibilita, porovnatelnost a atraktivita. Při hodnocení implementace Boloňského procesu je třeba vzít v úvahu několik faktorů, které významně ovlivňují vypovídací schopnost takového hodnocení nebo toto hodnocení komplikují: 1. je příliš brzy na hodnocení, aby bylo možné posuzovat, jak implementace proběhla. Typickým příkladem jsou dopady trh práce nebo na společnost v širším smyslu - působení reforem je dlouhodobé a jejich důsledky se dosud nemohly plně projevit. Hodnotíme spíše změny v právních předpisech, strategie a vize, nežli skutečné dopady. 2. jednotlivé oblasti nelze hodnotit zcela izolovaně, protože jsou vzájemně propojeny, 3. prioritní oblasti stejně jako cíle se vyvíjely a původních šest cílů, Přijetí systému srozumitelných a srovnatelných stupňů VŠ vzdělávání, Přijetí systému zaleženého na 2 cyklech přičemž prvý cyklus je relevantní pro trh práce a zároveň pro další studium, Ustavení systému kreditů obdobných ECTS, Podpora mobility, Podpora evropské spolupráce v oblasti zabezpečení kvality s důrazem na vypracování srovnatelných kritérií a metodiky, Podpora evropské dimenze ve vysokém školství, bylo dále prohlubováno, konkretizováno a vylaďováno. 4. systém vysokoškolského vzdělávání a jeho pojetí na jednotlivých vysokých školách se výrazně od konce 90. let proměnilo, a to nejen zásluhou Boloňského procesu. Prioritní oblasti a cíle Prioritní oblasti a cíle můžeme rozdělit do tří následujících kategorií : 1. Harmonizovaná architektura, 3 základní akční linie 1.1. Strukturované studium a rámce kvalifikací 1.2. Zabezpečení kvality 1.3. Uznávání 2. Oblasti politik 2.1. Sociální dimenze 2.2. Zaměstnatelnost 2.3. Celoživotní koncept učení a vzdělávání 2.4. Atraktivita evropského vysokoškolského vzdělávání 2.5. Mobilita 3. Výsledky učení a kurikulární reforma 4

3.1. restrukturalizace studia byla nebo nebyla reforma kurikul zejména s ohledem na bakalářské studium 3.2. výsledky učení 3.3. ECTS 2. Strukturované studium Tato část zahrnuje jádro strukturální reformy, tj. restrukturalizaci studia na 1. a 2. cyklus (bakalářské a magisterské studium). Boloňská deklarace (1999) usilujeme o sladění našich aktivit k dosažení v krátkém čase, tj. v každém případě v prvním desetiletí třetího tisíciletí následujících cílů, : Přijetí systému srozumitelných a srovnatelných stupňů vysokoškolského vzdělání, mimo jiné prostřednictvím zavedení přílohy k diplomu, Přijetí systému založeného v zásadě na dvou základních cyklech, pregraduálním a postgraduálním. Přístup k druhému cyklu bude možný po úspěšném splnění prvého cyklu studia v délce obvykle tří let. Titul získaný po ukončení prvého cyklu bude rovněž mít platnost z hlediska evropského trhu práce jako odpovídající kvalifikační stupeň. Druhý cyklus by měl vést k dosažení magisterského nebo doktorského titulu, případně obou titulů, Pražské komuniké (2001) zdůraznilo, že studijní programy dvoustupňového studia budou mít různá zaměření a profily, aby vyhověly zájmům jedinců, možnostem dalšího studia, trhu práce apod. Obdobně budou nabízeny různými vysokými školami, nejenom univerzitami. Berlínské komuniké (2003) se poprvé zmiňuje o evropském rámci kvalifikací a o rámcích národních s ním kompatibilních. Zároveň vedle dvou cyklů vysokoškolského vzdělání navrhuje připojit doktorské studium jako třetí cyklus Boloňského procesu. Bergenské komuniké (2005) přijímá návrh zastřešujícího rámce kvalifikací pro EHEA založeného na třech cyklech studia a stanovuje termín pro vypracování národních rámců kvalifikací do roku 2010. Dále definuje doktorské studium a jeho propojení s vědeckou přípravou. Výše uvedené citace z deklarací a komuniké ministrů naznačují, že implementace strukturovaného studia (restrukturalizace) nebyla jednoduchá. Požadavky se vyvíjely postupně. Některá témata spojená s restrukturalizací se opakovala např. důraz na výstupy, výsledky učení, nicméně stále nebylo na evropské úrovni jasně vymezeno, jak tomuto klíčovému pojmu rozumět. Priority byly dále dolaďovány např. třístupňová struktura studia (původně dva cykly), důraz na diverzifikaci nabídky i institucí, priorita rámce kvalifikací atd. Londýnské komuniké (2007) hovoří o kurikulární reformě a vhodnosti programů pro trh práce i pro další studium. 2.1 Situace na národní úrovni Zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále zákon o vysokých školách) v původním znění z roku 1998 již plně zakládal rámec pro strukturované studium tak, jak jej požadovala Boloňská deklarace (1999). 2 Novela zákona o vysokých 2 Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání: Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání v Boloni dne 19. června 1999. 5

školách z roku 2001 3 stanovila povinnost reakreditace všech magisterských studijních programů do konce roku 2003. Od r. 2004 magisterský studijní program navazuje na bakalářský studijní program; pokud charakter studia nevyžaduje jinak. Většina magisterských studijních programů byla akreditována v podobě navazujících magisterských programů (1-3 roky). Nejintenzivnější práce na strukturaci studia proběhly v letech 2001-2003. Strukturováno nebylo zejména: všeobecné lékařství, zubní lékařství, veterinární medicína, farmacie, příprava učitelů pro 1. stupeň a právo a právní vědy. Vesměs se tedy jedná o regulované profese ošetřené direktivami Evropské unie. Dlouhou dobu byla vedena diskuse o restrukturalizaci práva, učitelského studia, psychologie, architektury a některých uměleckých oborů. Diskuse dosud probíhá a v případě některých oblastí, nap ř. psychologie nebo architektury, lze nalézt vedle sebe oba modely. Tabulka 1 Počet studijních programů na veřejných vysokých školách v letech 2008 a 2009 studijní programy skupina akreditovaných studijních programů navazující dlouhé magisterské magisterské bakalářské 2008 2009 2008 2009 2008 2009 přírodní vědy a nauky 109 114 78 81 38 34 technické vědy a nauky 182 203 178 197 67 61 zeměděl.-les. a veter. vědy a nauky 47 48 41 22 17 17 zdravot., lékařské a farm. vědy a nauky 40 47 16 20 14 15 humanitní a společenské vědy a nauky 146 143 102 107 45 42 ekonomické vědy a nauky 76 80 59 58 25 27 právní vědy a nauky 3 4 0 1 4 5 pedagogika, učitelství a sociální péče 71 73 54 58 43 45 obory z oblasti psychologie 7 7 3 4 5 5 vědy a nauky o kultuře a umění 31 33 28 26 12 11 celkem 712 752 559 593 270 262 Zdroj: Výroční zprávy o stavu vysokého školství za rok 2008 a 2009 Tabulka 2 Počty studentů na vysokých školách v ČR v letech 2007-2009 magisterské magisterské rok počet / podíl bakalářské Bc. + NMgr. celkem navazující dlouhé celkem 209345 51588 65545 260933 326478 2007 % celku 64% 16% 20% 80% 100% celkem 232357 66761 53507 299118 352625 2008 % celku 66% 19% 15% 85% 100% celkem: strukturované studium 245286 79787 46167 325073 371240 2009 % celku 66% 22% 12% 88% 100% Zdroj: Výroční zprávy o stavu vysokého školství za roky 2007-2009 Tabulka 1 ukazuje, že mezi lety 2008 a 2009 stoupaly počty akreditovaných bakalářských studijních programů ve všech skupinách s výjimkou psychologie, obdobně i počty navazujících magisterských programů, s výjimkou věd a nauk o kultuře a umění naopak ve většině skupin klesaly počty dlouhých magisterských programů. Stagnovaly pouze u zemědělských, lesnických a veterinárních věd a nauk a o jeden se zvýšil počet zdravotnických, lékařských a farmaceutických věd a nauk. Národní zpráva o implementaci Boloňského procesu za období 2007-2009 4 uvádí, že počet dlouhých magisterských studijních programů, které by měly být utlumeny je 235. I když lze očekávat další snížení počtu dlouhých nestrukturovaných programů, vývoj mezi lety 2008 a 3 Zákonu č. 147/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů. 4 Viz stránky Boloňského procesu http://www.bologna.msmt.cz/ nebo v anglické verzi na oficiálních stránkách Boloňského procesu: http://www.ehea.info/article-details.aspx?articleid=86. 6

2009 tak rasantnímu utlumení neodpovídá. Tabulka 2 ukazuje, že stále roste podíl studentů, kteří studují ve strukturovaném studiu. Mezi lety 2007 a 2009 vzrostl z 80% na 88%, přičemž relativní počet bakalářských studentů zůstal mezi lety 2008 a 2009 nezměněn a i oproti roku 2007 se příliš nezvýšil. Tento trend potvrzuje následující diagram, který ukazuje strmý nárůst v počtech studentů poprvé zapsaných do studia u bakalářských studijních programů. Nárůst lze pozorovat i u studentů přijímaných do navazujících studijních programů, naopak poměrně strmý pokles vykazují dlouhé magisterské programy. 2.2 Situace na Univerzitě Karlově Zdroj: Data ÚIV Pro oblast restrukturalizace studia budeme čerpat zejména z analýzy, která byla vypracována pro Vlastní hodnotící zprávu Univerzity Karlovy z listopadu 2009 (hodnotí instituci v období 2004-2008, tedy v období působnosti stále platného Dlouhodobého záměru Univerzity Karlovy z r. 2004) a z Výročních zpráv UK v období do r. 2009. Restrukturalizace studia se stala jasnou prioritou ve strategických materiálech Univerzity Karlovy (Dlouhodobý záměr a jeho aktualizace). V jednotlivých aktualizacích nebyly určeny konkrétní kvantifikované cíle pro daný rok, ale bylo požadováno, aby restrukturalizace proběhla do roku 2006/2007 a následně bylo započato s jejím hodnocením. Ve Vlastní hodnotící zprávě 2009 byly pro hodnocení restrukturalizace studia užity indikátory (viz str. 30): a. Počet studentů v bakalářském a navazujícím magisterském stupni studia. b. Počet studentů v původním magisterském stupni studia. c. Meziroční procentní nárůsty v bakalářských studijních programech a poklesy v navazujících magisterských programech. d. Počet nově akreditovaných bakalářských a navazujících magisterských studijních programů. e. Počet fakult, na nichž probíhá/byla dokončena restrukturalizace, počet otvíraných dlouhých magisterských studijních oborů. 7

Indikátory a) c) ukazuje následující tabulka. Je zřejmé, že od roku 2003 začal výrazný nárůst počtu studentů v bakalářských studijních programech, zatímco počet studentů v magisterských programech klesal. Patrný je zejména pokles počtu studentů v dlouhých magisterských programech. Celkové počty studentů se na univerzitě zvyšovaly. V dlouhém magisterském programu rostly v letech 2000-2002, v roce 2003 významně poklesly a potom dále klesaly. V roce 2003 měla UK necelých 2000 studentů v prvním ročníku navazujících magisterských studijních programů a jejich počty poté rostly. Výroční zprávy uvádějí meziroční procentní nárůsty studentůbakalářů a poklesy studentů v magisterských programech oproti předchozímu roku, v důsledku restrukturalizace studia: 5 2004 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 28,1% a pokles počtu studentů v magisterských programech o 6,9% oproti roku 2003; 2005 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 20,5% pokles počtu studentů v magisterských programech o 2,3% oproti roku 2004; 2006 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 19,9% pokles počtu studentů v magisterských programech o 2,8% oproti roku 2005; 2007 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 15,3% pokles počtu studentů v magisterských programech o 4,4% oproti roku 2006; 2008 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 19,2% pokles počtu studentů v magisterských programech o 2,5% oproti roku 2007; 2009 nárůst studentů v bakalářských studijních programech o 8,9% pokles počtu studentů v magisterských programech o 1,9% oproti roku 2008. Tabulka 3 Restrukturalizace studia na Univerzitě Karlově studijní program / rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 bakalářský 4939 4485 5257 7284 9328 11239 13476 15537 18516 20156 nárůst oproti předchozímu roku (%) 38,5 28,1 20,5 19,9 15,3 19,2 8,9 magisterský navazující - - - 1838 2058 2306 3261 4436 5664 6670 nárůst oproti předchozímu roku (%) 12 12,1 41,1 36 27,7 17,8 bakalářský + magisterský navazující - - - 9122 11386 13545 16737 19973 24180 26826 magisterský dlouhý 28315 29253 30042 27142 26365 25466 23730 21372 19527 18044 pokles díky restrukturalizaci (%) 6-3,5-6,9-2,3-2,8-4,4-2,5-1,9 doktorský 4522 5396 5746 6211 6640 6904 7364 7637 7668 7972 celkem 37647 39134 41045 42475 44391 45915 47831 48982 51357 52842 Zdroj: Výroční zprávy UK, vlastní výpočty Z tabulky lze dále dovodit, že v roce 2007 studoval o ve strukturovaném studiu 48% všech studentů bakalářských a magisterských studijních programů (19 973 z celkového počtu 41 345 studentů v bakalářských a obou typech magisterských studijních programů), v roce 2008 a 2009 to již bylo 60% (24 180, resp. 26 826 studentů z celkového počtu 43 705, resp. 44 870 studentů v bakalářských a obou typech magisterských studijních programů). Nadále podíl studentů ve strukturovaných programech pravděpodobně neporoste, neboť dle výročních zpráv restrukturalizace studia byla v zásadě ukončena v r. 2008. Jediné možné navýšení by mohlo nastat v navazujících magisterský ch programech, pokud by se Univerzitě Karlově do budoucna dařilo získávat absolventy bakalářských programů z jiných škol nebo ze zahraničí. V dlouhodobé perspektivě by pak bylo možné očekávat i pokles počtu studentů bakalářských studijních programů. Stabilizace 5 Odvozeno z celkového počtu studentů v magisterských studijních programech dlouhých i navazujících. 6 Odvozeno z celkového počtu studentů v magisterských studijních programech dlouhých i navazujících; kalkulováno oproti předchozímu roku. 8

poměru studentů ve strukturovaných a "dlouhých" magisterských programech je navíc dána tím, že Univerzita Karlova má 5 lékařských fakult, právnickou fakultu, farmaceutickou fa kultu apod., kde k restrukturalizaci studia docházet nebude nebo jenom ve velmi omezené míře. Restrukturalizaci charakterizují i nově akreditované bakalářské a navazující magisterské studijní programy a obory (ukazatel d). Zároveň s nárůstem těchto programů se snižují počty magisterských studijních programů a oborů nestrukturovaných, dlouhých (ukazatel e). Pro ukazatel týkající se jednotlivých fakult nelze dohledat všechny studijní programy ve výročních zprávách. Nicméně lze dohledat, kterých studijních programů se restrukturalizace týkat nebude. Z výročních zpráv tedy vyplývá, že první krůčky k restrukturalizaci studia byly podniknuty již v roce 2000, ze 14 nově akreditovaných studijních programů bylo deset navazujících magisterských. O zahájení procesu restrukturalizace se hovoří ve výroční zprávě z roku 2001, jednak při procesu reakreditací, kdy bylo na některých fakultách pregraduální studium nově koncipováno jako dvoustupňové (bakalářské a navazující magisterské)a z 20 nových studijních oborů bylo 14 navazujících magisterských. V roce 2002 uvádí výroční zpráva již nové bakalářské studijní obory. Ze153 nových studijních oborů bylo 20 bakalářských a 68 navazujících magisterských. Zároveň výroční zpráva uvádí, že v průběhu roku 2002 byl dokončen proces reakreditací studijních programů a oborů na všech 17 fakultách a na některých fakultách došlo k úplné restrukturalizaci studia na třístupňové (bakalářské, navazující magisterské a doktorské). Vlastní hodnotící zpráva UK uvádí, že v roce 2004 již do tradičních pětiletých oborů nebyli studenti přijímáni nap ř. na PřF nebo na MFF. V roce 2005 probíhala restrukturalizace studia na PedF, FTVS a HTF, v roce 2006 se výrazně zrychlila na FF. V roce 2007 byla ukončena restrukturalizace na ETH a HTF. Na FF si vzhledem k vysokému počtu oborů vyžádala delší období, trvala až do přijímacího řízení pro akademický rok 2008/2009.Od roku 2005 se snižoval počet dlouhých magisterských programů a oborů. Ve výroční zprávě za rok 2006 je uvedeno, že v roce 2005 bylo pro studenty 1. ročníků otevřeno 52 "dlouhých" magisterských oborů, v roce 2006 jejich počet klesl na 24. Ve výroční zprávě 2008 je sice uvedeno, že výuka se uskutečňuje v 51 nestrukturovaných magisterských studijních programech, ale kromě studia všeobecného a zubního lékařství, částečně studia farmacie, studia práv a učitelského studia pro 1. stupeň základní školy jde o dobíhající studijní programy, do nichž se již noví studenti ne přijímají. Výroční zpráva z roku 2008 uvádí tento rok jako rok, kdy restrukturalizace studia na Univerzitě Karlově byla dokončena. 2.3 Absolventi pokračující ve studiu Tabulka 4 Absolventi bakalářského studia pokračující v dalším studiu na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2002-2009 7 UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 840 856 910 1062 1 724 2 163 2 331 2 683 počet pokračujících absolventů 419 457 495 592 1 187 1 411 1 445 1 842 podíl pokračujících absolventů 49,9% 53,4% 54,4% 55,7% 68,9% 65,2% 62,0% 68,7% ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 7543 7695 9966 14617 19643 26031 30571 35049 počet pokračujících absolventů 4582 4478 6051 9511 14054 19526 23241 26568 podíl pokračujících absolventů 60,7% 58,2% 60,7% 65,1% 71,5% 75,0% 76,0% 75,8% Zdroj: Databáze SVP PedF UK Z tabulky je zřejmé, že od roku 2002 se na UK zvyšuje počet absolventů bakalářského studia, 7 Tabulka uvádí data zjišťovaná v měsíci září, počty se vztahují k období 0-12 měsíců od absolvování studia. 9

kteří pokračují v dalším studiu s výjimkou let 2006 a 2007. Procento absolventů pokračujících v dalším studiu je však nižší, než průměr za všechny veřejné vysoké školy v ČR, který se v letech 2007-2009 ustálil mezi 75-76 %. S přihlédnutím ke změně metodiky financování veřejných vysokých škol lze očekávat na republikové úrovni další pokles. Na UK dosáhl podíl absolventů bakalářského studia, kteří pokračují v dalším studiu, v r. 2009 těsně pod 70%. Tabulka 5 Absolventi magisterského studia pokračující v dalším studiu na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2002-2009 8 UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 3521 3743 3768 3895 3686 3903 3817 4293 počet pokračujících absolventů 499 759 577 516 507 508 494 729 (% z počtu pokračujících na všech VVŠ) 14,8% 15,5% 15,5% 16,8% 14,5% 14,5% 13,0% 15,7% podíl pokračujících absolventů 14,2% 20,3% 15,3% 13,2% 13,8% 13,0% 12,9% 17,0% ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 21616 22427 23967 23438 24117 25613 27739 28884 počet pokračujících absolventů 3373 4906 3718 3078 3490 3505 3776 4651 podíl pokračujících absolventů 15,6% 21,9% 15,5% 13,1% 14,5% 13,7% 13,6% 16,1% Zdroj: Databáze SVP PedF UK Podíl absolventů magisterského studia, kteří pokračují v dalším studiu, se na UK i v republikovém průměru výrazně zvýšil mezi roky 2002 a 2003, v roce 2004 se snížil na o něco více než 15% a mezi roky 2005-2008 osciloval mez i zhruba 13-14, 5%. K výraznému zvýšení došlo v roce 2009 odpovídá to výraznému z výšení počtu studujících v doktorských studijních programech v tomto roce. Počet absolventů pokračujících v dalším studiu se zvýšil na 16% v celorepublikovém průměru a 17% na UK. Tabulka 6 Absolventi doktorského studia pokračující v dalším studiu na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2002-2009 9 UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 325 380 442 488 481 600 609 555 počet pokračujících absolventů 9 12 12 11 10 19 17 17 podíl pokračujících absolventů 2,8% 3,2% 2,7% 2,3% 2,1% 3,2% 2,8% 3,1% ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 počet absolventů 1183 1391 1529 1795 1899 2166 2157 2103 počet pokračujících absolventů 25 28 37 42 37 66 49 55 podíl pokračujících absolventů 2,1% 2,0% 2,4% 2,3% 1,9% 3,0% 2,3% 2,6% Zdroj: Databáze SVP PedF UK Podíl absolventů doktorského studia, kteří pokračují v dalším studiu, je na UK již od roku 2002 vždy o něco málo vyšší, než je celorepublikový průměr. Celkové počty jsou však v porovnání s absolventy nižších stupňů studia minimální. 2.4 Zaměstnanost absolventů bakalářského a magisterského studia: přehled Následující část poskytuje základní přehled o zaměstnanosti absolventů UK v bakalářských a magisterských studijních programech, sleduje míru nezaměstnanosti v kratším (0-12 měsíců od ukončení studia) i delším (12-24 měsíců od ukončení studia) časovém horizontu. Období do šesti měsíců po ukončení studia není v těchto přehledech vzhledem k průměrným dobám bakalářské- 8 Tabulka uvádí data zjišťovaná v měsíci září, počty se vztahují k období 0-12 měsíců od absolvování studia. 9 Tabulka uvádí data, zjišťovaná v měsíci září, počty se vztahují k období 0-12 měsíců od absolvování studia. 10

ho (39 měsíců) a magisterského studia (28 měsíců) uváděno, neboť data získaná v měsíci dubnu nezahrnují velký počet absolventů. Data sbíraná v měsíci dubnu byla zvolena proto, že údaje za měsíc zá ří mohou zahrnovat i studující, kteří své studium ukončili v letních měsících a ještě si nehledají aktivně zaměstnání. Přehled uvádí míry nezaměstnanosti 10 a standardizované 11 míry nezaměstnanosti podle dat Střediska vzdělávací politiky PedF UK. Pro poskytnutí zevrubného obrazu o zaměstnatelnosti absolventů UK a jejich šancích na trhu práce by bylo vhodné vypracovat podrobnější analýzu. Tabulka 7 Míra nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2002-2010 (sběr dat v měsíci dubnu) UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 3,9 5,3 6,1 5,1 3,3 2,9 2 1,6 3,1 12-24 měsíců 3,2 2,5 2,8 0,3 1,2 2,2 0,2 0,9 0,7 ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 10,9 11,9 12,2 9,3 8,5 6,7 4,9 6,2 8,6 12-24 měsíců 8,5 7,4 5 3,5 3,3 2,6 2 2,7 2,9 Zdroj: Databáze SVP PedF UK Tabulka 8 Standardizovaná míra nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2002-2010 (sběr dat v měsíci dubnu) UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 6,1 9,8 10,8 10,4 5,8 5,4 2,9 2,7 4,8 12-24 měsíců 5,1 4,4 4,6 0,7 1,5 4,6 0,3 1,4 0,6 ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 11,2 12,5 12,9 10,3 9,4 7,3 5,1 6,5 8,8 12-24 měsíců 8,9 7,5 5,2 3,6 4 2,8 2,1 2,5 2,9 Zdroj: Databáze SVP PedF UK Z tabulek je zřejmé, že míra nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na UK je výrazně nižší, než je průměrná míra nezaměstnanosti bakalářů v ČR. Od roku 2004 do roku 2008 se nezaměstnanost absolventů bakalářského studia v republikovém průměru i na UK systematicky snižovala, v letech 2009 a 2010 stoupla, v roce 2010 v obdobích do roka po ukončení studia přitom výrazně více na UK, než je celorepublikový průměr. 10 Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných absolventů ku rozdílu mezi celkovým počtem absolventů a počtem absolventů dále studujících na VŠ. 11 SVP uvádí k pojmu standardizovaná míra nezaměstnanosti následující: "Absolventi jednotlivých škol nastupují na regionální trhy práce dosti rozdílné z hlediska pracovních příležitostí, což má samo o sobě významný vliv na míru jejich nezaměstnanosti, bez ohledu na to, jaké vzdělání a na které škole získali. Proto také není korektní jednoduše porovnávat například pražské a ostravské školy podle zjištěné míry nezaměstnanosti jejich absolventů. Pro odstranění této oprávněné námitky je nutné brát v úvahu, v kterých regione ch (užíváme úrovně dřívějších okresů, pro něž ú řady práce zjišťují počty nezaměstnaných) absolventi jednotlivých škol zaměstnání hledají a jak relativně obtížná je proto jejich situace na pracovním trhu. Na základě měsíčních údajů o obecné míře nezaměstnanosti byl zkonstruován koeficient náročnosti okresních trhů práce (podíl okresní a republikové míry nezaměstnanosti) ke všem zářijovým i dubnovým termínům zjišťování. Váha každého nezaměstnaného absolventa byla posléze upravena vynásobením převrácenou hodnotou koeficientu náročnosti podle toho, v jakém okresu byl absolvent hlášen jako nezaměstnaný (nezaměstnaní se hlásí podle místa trvalého bydliště). Tím v konečném důsledku dochází ke zmírnění vlivu nezaměstnaných absolventů z problémových okresů. Standardizované (upravené) míry nezaměstnanosti se následně získají jako podíl upraveného (váženého) počtu nezaměstnaných a příslušného počtu absolventů." Dostupné z URL: <http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/default.asp?page =svp&kid=26>. 11

Tabulka 9 Koeficienty meziročních změn míry nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2003-2010 (sběr dat v měsíci dubnu) UK 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 1,36 1,16 0,83 0,66 0,85 0,70 0,81 1,88 12-24 měsíců 0,79 1,10 0,10 4,64 1,79 0,10 4,38 0,75 ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0-12 měsíců 1,09 1,02 0,76 0,92 0,79 0,73 1,28 1,37 12-24 měsíců 0,86 0,68 0,71 0,93 0,78 0,79 1,30 1,11 Zdroj: Vlastní výpočty Z koeficientů změny mezi roky 2010 a 2009 v tabulce 9 se zdá, že šance čerstvých absolventů UK na trhu práce, zasaženém hospodářskou krizí, se zhoršily více, než šance všech absolventů bakalářských studijních programů v celorepublikové průměru. Stále však zůstává míra nezaměstnanosti absolventů UK výrazně nižší, než je celostátní průměr. Ze srovnání dat je zároveň zřejmé, že nezaměstnanost absolventů UK v období 12-24 měsíců od ukončení studia mezi roky 2009 a 2010 poklesla, zatímco v celorepublikovém průměru vzrostla. Je také potřeba si uvědomit velký rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti absolventů UK a průměrnou mírou nezaměstnanosti absolventů v ČR podrobné vysvětlení příčiny vysokého nárůstu nezaměstnanosti absolventů, kteří své studium ukončili v roce 2009 nebo na začátku roku 2010, by si vyžádalo hlubší analýzu. Tabulka 10 Míra nezaměstnanosti absolventů magisterského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v letech 2002-2010 (sběr dat z měsíce dubna) UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 5,3 5,1 3,8 3,1 2,1 2,3 2,0 1,7 2,5 12-24 měsíců 2,0 2,3 2,1 0,8 1,1 0,7 0,8 0,6 0,5 ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 9,4 10,3 8,2 5,5 4,5 3,4 2,9 3,5 5,5 12-24 měsíců 5,0 5,0 4,5 2,1 1,6 1,3 1,1 1,6 1,7 Zdroj: Databáze SVP PedF UK Tabulka 11 Standardizovaná míra nezaměstnanosti absolventů magisterského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v letech 2002 2010 (sběr dat z měsíce dubna) UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 8,7 8,0 5,8 5,0 3,2 4,2 3,1 2,6 3,3 12-24 měsíců 3,1 3,5 3,0 1,3 1,8 1,4 1,4 1,0 0,7 ČR 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 10,6 11,6 9,1 6,5 5,1 4,1 3,4 3,8 5,9 12-24 měsíců 5,2 5,3 4,8 2,2 1,9 1,6 1,3 1,8 1,7 Zdroj: Databáze SVP PedF UK Nezaměstnanost absolventů magisterského studia je obecně mírně nižší, než nezaměstnanost absolventů bakalářského studia. I v tomto případě platí, že míra nezaměstnanosti absolventů UK je nižší, než průměrná míra nezaměstnanosti absolventů všech veřejných vysokých škol rozdíl však není tak výrazný, jako v případě absolventů bakalářského studia. Míra nezaměstnanosti absolventů UK se ve všech sledovaných kategoriích snižuje od roku 2004 až do roku. V roce 2010 se poměrně výrazně zvýšila míra nezaměstnanosti zejména koeficient 12

změny mezi roky 2010 a 2009 u "čerstvých" absolventů je podobně jako u absolventů bakalářského studia vyšší, než celorepublikový průměr. Zároveň je však z tabulky zřejmé, že míra nezaměstnanosti v období 12-24 měsíců od ukončení studia se snižovala i v roce 2010, na rozdíl od celorepublikového průměru, kde k jejímu nárůstu došlo již v roce 2009. Tabulka 12 Koeficienty meziročních změn míry nezaměstnanosti absolventů magisterského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2003-2010 (sběr dat v měsíci dubnu) UK 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 0,96 0,75 0,81 0,68 1,12 0,86 0,84 1,46 12-24 měsíců 1,19 0,92 0,38 1,37 0,61 1,14 0,78 0,87 ČR 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-12 měsíců 1,09 0,80 0,67 0,83 0,75 0,86 1,19 1,57 12-24 měsíců 0,99 0,90 0,46 0,77 0,81 0,89 1,38 1,05 Zdroj: Vlastní výpočty 3. Doktorské studium 3.1 Situace na evropské úrovni, vývoj pojetí doktorského studia v Boloňském procesu Doktorské studium jako nejvyšší stupeň vysokoškolského vzdělání bylo zahrnuto do reformních kroků vedoucích k vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání v rámci druhého graduovaného stupně studia. Sorbonnská deklarace pojímá druhý stupeň tak, aby byl umožněn "výběr mezi kratším magisterským studiem a delším doktorským studiem s možností přejít z jedné formy studia do druhé". 12 Toto pojetí se tedy blíží spíše americkému modelu vysokoškolských systémů studia. Stejným způsobem pojímá doktorské studium i Boloňská deklarace. K určitému posunu došlo v Pražském i Berlínském komuniké obě hovoří o struktuře založené na dvou cyklech, ovšem doktorské studium již není explicitně zmiňováno jako součást druhého cyklu. Berlínské komuniké pak konkrétně hovoří o tom, že kvalifikace získané ve druhém cyklu mají umožňovat pokračování v doktorském studiu. Berlínské komuniké se také nově věnuje propojení mezi vznikajícím Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání (EHEA) a Evropským výzkumným prostorem (ERA). V návaznosti na toto propojení začleňuje Berlínské komuniké doktorské studium jako třetí cyklus Boloňského procesu a zdůrazňuje význam vědecké a výzkumné přípravy pro kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Vyzývá také ke zvýšení mobility na doktorandské a postdoktorandské úrovni a ke spolupráci institucí v oblasti doktorského studia a vědecké přípravy. V roce 2005 proběhl seminář v Salzburku, věnovaný problematice doktorských studijních programů a jejich roli ve znalostní společnosti. 13 Tento seminář vedl ke zformulování tzv. Salzburských principů deseti ustanovení, která se stala základem pro další rozvoj politik v oblasti doktorského studia: 1. Základní součástí doktorského vzdělávání je rozvoj znalostí prostřednictvím původního výzkumu. Zároveň studia v doktorském studijním programu musejí splňovat i potřeby širšího trhu práce, nejenom akademického prostředí. 12 Společná deklarace o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, s. 2. Dostupné z URL: <http://www.bologna.msmt.cz/files/deklaracesorbonna.pdf>. 13 Závěrečná zpráva ze semináře dostupná na URL: <http://www.eua.be/eua/jsp/en/upload/salzburg_ Report_final.1129817011146.pdf> 13

2. Zapracování v institucionální strategii a politice: univerzity jako instituce musejí převzít odpovědnost za to, že doktorské studijní programy a odborná příprava výzkumných pracovníků, které nabízejí, jsou navrženy tak, aby splňovaly nové výzvy a zahrnovaly odpovídající možnosti profesního kariérního postupu. 3. Význam rozmanitosti: bohatá rozmanitost doktorských programů v Evropě - včetně společných programů (joint degrees) - je silou, která musí být podpořena kvalitou a přesvědčivou praxí. 4. Studující v doktorských studijních programech jako začínající výzkumní pracovníci: měli by být uznáváni jako profesionálové s odpovídajícími právy kteří významným způsobem přispívají k vytváření nových poznatků. 5. Klíčová role supervize a hodnocení: s ohledem na jednotlivé studenty by měla být pravidla pro supervizi a hodnocení stanovena na základě transparentního smluvního rámce, v němž jsou definovány sdílené odpovědnosti mezi studentem, tutorem, institucí (a případně ostatními partnery). 6. Dosažení kritického množství: doktorské programy by měly usilovat o dosažení kritického množství a měly by vycházet z různé inovativní praxe na univerzitách v celé Evropě, přičemž je třeba mít na paměti, že různá řešení mohou být vhodná pro různé kontexty, zejména s ohledem na větší či menší evropské země. Mohou zahrnovat doktorské školy na významných univerzitách i mezinárodní, národní a regionální spolupráce mezi vysokými školami. 7. Délka studia: doktorské programy by měly mít stanovenu vhodnou délku studia (jako standard 3-4 roky prezenční formy studia) 8. Podpora inovativních struktur: reagující na zajištění mezioborové přípravy a rozvoje přenositelných dovedností (transferable skills). 9. Zvýšení mobility: v rámci doktorských programů by měla být nabízena mobilita mezinárodní jakožto i mezioborová a mobilita mezi sektory i mezinárodní (integrovaná) spolupráce mezi univerzitami a dalším i partnery. 10. Zajištění odpovídajícího financování: rozvoj kvalitních doktorských studijních programů, které budou jejich studenti úspěšně ukončovat, vyžaduje přiměřené a udržitelné financování. Salzburské principy pak byly ve svých hlavních rysech začleněny do Bergenského komuniké: "Jádrem přípravy v doktorském studijním programu musí být vlastní výzkum kandidáta, na jehož základě se prohlubuje vědění. Uvědomujíce si potřebu strukturovaných doktorských programů, včetně transparentního vedení a hodnocení, uvádíme, že standardní studijní zátěž třetího cyklu by ve většině zemí měla odpovídat 3-4 rokům studia. Vyzýváme univerzitní vysoké školy, aby zajistily, že jejich doktorské studijní programy budou podporovat mezioborovou přípravu a rozvoj přenositelných dovedností, které splňují požadavky širšího trhu práce. Považujeme za potřebné, aby se v EHEA zvýšil počet doktorandů, kteří se budou věnovat vědecké práci. Považujeme účastníky třetího cyklu jak za studenty, tak za výzkumné pracovníky na začátku své profesní dráhy. Žádáme členy Řídící skupiny, aby ve spolupráci s EUA a dalšími zainteresovanými partnery vypracovali a v roce 2007 předložili zprávu o dalším rozvoji základních principů doktorského studia. Je nezbytné zamezit přílišné regulaci doktorských studijních programů." 14 14 Bergenské komuniké, s. 3. Dostupné z URL: <http://www.bologna.msmt.cz/files/komunikebergen.pdf>. 14

Londýnské komuniké pak k těmto požadavkům přidává silnější důraz na zvyšování statusu, financování a zajištění kariérního rozvoje mladých výzkumníků. Problematice doktorského studia se věnuje i Lovaňské komuniké, které uvádí, že doktorské studium má poskytovat vysoce kvalitní výzkum v dané disciplíně a ve zvýšené míře má být doplněno interdisciplinárními a intersektorovými programy. 15 Klade také důraz na zvyšování atraktivity kariérního rozvoje mladých výzkumníků. I když se míra implementace Salzburských principů v jednotlivých zemích Boloňského procesu dosti výrazně odlišuje, 16 změny, které proběhly v oblasti doktorského studia, jsou velice výrazné a zásadní. 17 Studie Evropské asociace univerzit Trends 2010 uvádí dvě nejvýznamnější změny vznik nových struktur, zaměřených na výzkum a vědeckou přípravu, a zavádění nových kurzů a prvků doktorského studia, zaměřených na posilování přenositelných schopností, v některých případech spojených s alokací kreditů. Problematika zavádění ECTS kreditů v doktorském studiu pro transfer i alokaci je jedním z témat, které je v posledních letech na evropské úrovni široce diskutováno. Tato problematika je považována za kontroverzní, často se objevuje názor, že užívání ECTS v doktorském studiu je v rozporu s jeho hlavním ú čelem přípravou na vědeckou a výzkumnou činnost a vypracováním původní vědecké práce. 18 V ČR užívá ECTS v doktorském studiu několik vysokých škol, 19 v evropském měřítku se nejedná o příliš rozšířený model kreditový systém užívá podle posledního průzkumu EUA přibližně 30 % institucí. 20 Univerzita Karlova by k této otázce měla po zhodnocení přínosů a rizik zaujmout jednoznačné stanovisko nejen proto, že na některých fakultách se v současné době diskutuje o zavedení ECTS v doktorském studiu, ale zejména proto, že s povinným zavedením tohoto nástroje počítá Individuální projekt národní Q-Ram. 3.2 Situace na Univerzitě Karlově: vybrané aspekty Univerzita Karlova je v České republice vedoucí institucí zajišťující doktorské studium. Podíl doktorských studentů na UK je necelých 16 %, vyšší podíl má pouze VŠCHT. Podíl doktorandů UK na celkovém počtu doktorandů na veřejných vysokých školách dlouhodobě osciluje kolem 30%. Podíl doktorandů na jednotlivých fakultách se však značně liší. Nejvyšší počet doktorandů v absolutních číslech studuje na FF (1507), nejnižší pak na KTF (4 1). Z hlediska procentuálního podílu na všech studentech je pak nejvyšší podíl doktorandů na 1. LF (25 %), nejnižší na FTVS (4%). 21 Vlastní hodnotící zpráva UK využívá pro hodnocení situace na jednotlivých fakultách ukazatel, který poskytuje objektivnější pohled než je pouhý podíl doktorandů na celkovém počtu studentů zde může poměrně zásadní roli hrát délka studia. Jako ukazatel "reálného" podílu doktorského 15 Komuniké z Leuven/Louvain-la-Neuve, s. 4. Dostupné z URL: <http://www.bologna.msmt.cz/files/ko munikeleuvenen.pdf> 16 Týká se to zejména statusu doktorských kandidátů v některých zemích mají status studentů, v jiných jsou zaměstnanci instituce. Viz ESU: Bologna at the Finish Line (2010), s. 29. Dostupné z URL: <http://esuonline.org/documents/publications/esu_bafl_publication.pdf>. 17 17 EUA: Trends 2010, s. 43. Dostupné z URL: <http://www.eua.be/libraries/publications_homepage_ list/trends_2010.sflb.ashx>. 18 EUA: Trends 2010, s. 54. 19 např. MU v Brně nebo VŠB -TUO v Ostravě. Srov. prezentaci prof. Jany Musilové ze semináře Bologna Promoters z října 2006: <http://www.bologna.msmt.cz/files/k061003musilova.pdf>. 20 EUA: Trends 2010, s. 55. 21 Data jsou čerpána ze Statistické ročenky ÚIV za rok 2008/2009, stav k 31. 12. 2008. 15

studia je proto využíván poměr absolventů magisterského a doktorského studia. 22 "Podle tohoto ukazatele je doktorské studium relativně nejvíce zastoupeno na ETF, MFF a PřF (okolo 30 %), následují lékařské fakulty a FSV (okolo 15 %). Kolem 10 % se pohybují LFP, FaF, FF a PedF." 23 Tyto diference jsou však, jak uvádí i Vlastní hodnotící zpráva UK, způsobeny odlišnou strukturou oborů i rozdíly v poslání jednotlivých fakult. 24 Tabulka 13 Podíl studujících v doktorských programech a absolventů doktorských programů UK na celkovém studujících v doktorských studijních programech a absolventů ČR 25 rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 studenti 31,8% 30,9% 31,1% 31,8% 29,3% 30,5% 29,7% 30,9% absolventi 26,9% 28,9% 28,4% 26,3% 27,0% 27,9% 28,2% 27,3% Zdroj: Statistické ročenky školství ÚIV Následující tabulka využívá metodiky Vlastní hodnotící zprávy, začleňuje nová data za rok 2009 a prodlužuje sledované období do roku 2002. Podíl absolventů doktorského a magisterského studia neustále mírně roste (s výjimkou let 2005 a 2009 26 ): Tabulka 14 rok 2002 2002 2004 2005 2006 2007 2008 2009 absolventi Mgr. celkem 3370 3560 3669 4036 4111 4197 4268 4792 absolventi Ph.D. celkem 364 444 495 512 555 632 659 639 absolventi Ph.D. / abs. Mgr. (%) 10,8% 12,5% 13,5% 12,7% 13,5% 15,1% 15,4% 13,3% Zdroj: Vlastní hodnotící zpráva UK, Statistické ročenky školství ÚIV Salzburské principy a Bergenské komuniké kladou důraz na několik významných aspektů pro další rozvoj doktorského studia a jeho začleňování do EHEA. Jedním z nich je za členění doktorského studia do institucionální strategie. Tento požadavek naplňuje UK tím, že se doktorskému studiu poměrně podrobně věnuje ve svém Dlouhodobém záměru 2004-2010 chce dále zvýšit úspěšnost doktorského studia, usilovat o prosazení náročných kritérií doktorského studia, jejichž plnění by se na UK stalo standardem". Požadavky na zvyšování kvality doktorského studia jsou uvedeny i v jednotlivých aktualizacích Dlouhodobého záměru. 27 Tabulka 15 Počty hodnocených doktorandů na UK od akademického roku 2002/2003 akademický rok počet doktorandů podíl hodnocených 2009/2010 6490 81,4% 2008/2009 6320 82,4% 2007/2008 6175 80,9% 2006/2007 5669 77,0% 2005/2006 5641 81,7% 2004/2005 5351 80,6% 2003/2004 4707 75,8% 2002/2003 4769 83,0% Zdroj: Výsledky hodnocení doktorského studia na Univerzitě Karlově v Praze v akademickém roce 2009/2010, Výroční zprávy o činnosti UK za roky 2002-2009 22 Vlastní hodnotící zpráva UK, s. 16. 23 Ibid. 24 Ibid. 25 Všechna uváděná data s výjimkou tab. 4 vycházejí ze Statistických ročenek ÚIV a jako počty studentů (absolventů) uvádějí počty fyzických osob. Jedinou výjimku tvoří data za rok 2004, kdy ÚIV změnil metodiku a neuvádí počty fyzických osob, ale počty studií (tj. 1 osoba studující ve dvou studijních programech je započítána dvakrát). 26 Tyto odlišnosti jsou však zřejmě způsobeny vysokými počty studentů zapsaných v letech 2000, resp. 2004. Úplné hodnocení vývoje si však vyžádá další analýzu. 27 Např. Aktualizace DZ 2006/2007 obsahuje požadavek na zkvalitnění doktorského studia prostřednictvím zapojení doktorandů do výzkumu. 16

Vlastní hodnotící zpráva UK se dále věnuje analýze hodnocení doktorského studia, které na UK probíhá od akademického roku 2002/2003, od roku 2008 jsou jeho výsledky zveřejňovány ve výroční zprávě o činnosti UK. Tabulka 16 Výsledky hodnocení doktorandů na UK, počty hodnocených doktorandů na UK v Praze PF KF akademický rok splnil (A) částečně splnil (B) nesplnil (C) splnil (A) částečně splnil (B) nesplnil (C) 2009/2010 2346 366 72 2724 723 259 2008/2009 2204 322 64 2782 698 250 2007/2008 2100 259 65 2961 560 230 2006/2007 1928 277 79 2588 541 207 2005/2006 2070 226 42 2592 505 206 2004/2005 2064 219 48 2379 471 170 2003/2004 1576 139 30 2020 368 278 2002/2003 nebylo sledováno Zdroj: Výsledky hodnocení doktorského studia na Univerzitě Karlově v Praze v akademickém roce 2009-2010 Z uvedených údajů vyplývá, že podíl neúspěšnosti studentů v kombinované formě je vyšší, než jejich podíl na celkovém počtu studentů v doktorském studiu. Analýza, uvedená ve Vlastní hodnotící zprávě, také upozorňuje na to, že poměr zapsaných studentů mezi prezenční a kombinovanou formou je přibližně 2 : 1, zatímco u absolventů je tomu přibližně 1 : 8. Je tedy možné vysledovat standardní dráhu doktorského studia, která probíhá tak, že studenti preferují prezenční formu studia, spojenou s výplatou stipendia, a pokud se jim nedaří studium ve standardní době ukončit, přestupují do kombinované formy, v níž studium absolvují. Vlastní hodnotící zpráva také upozorňuje na poměrně vysoký počet neúspěšných studentů, který je téměř stejně vysoký, jako počet absolventů, 28 neúspěšnému ukončení studia navíc většinou předchází přestup z prezenční do kombinované formy studia. Následující tabulka přidává k údajům, uvedeným ve Vlastní hodnotící zprávě UK, nové údaje za rok 2009 a prodlužuje sledované období do roku 2002. Z uvedených údajů vyplývá, že trendy identifikované ve Vlastní hodnotící zprávě se nijak výrazně nemění. Tabulka 17 rok zapsaní neúspěšní a absolventi počet studentů PF KF PF KF PF KF PF KF 2002 795 624 111 308 43 321 2030 3716 2003 661 538 120 364 45 399 2265 3928 2004 965 615 130 422 55 440 2510 4154 2005 834 450 135 362 76 436 2866 4225 2006 897 466 169 408 63 492 2690 4144 2007 930 482 169 480 70 562 2766 4545 2008 859 456 183 470 76 583 2758 4559 2009 903 427 174 440 78 561 2945 4490 Zdroj: Vlastní hodnotící zpráva UK, Statistické ročenky ÚIV Další možností, jak hodnotit situaci na UK, je srovnání počtu absolventů a počtu studentů v doktorských studijních programech na UK a na celostátní úrovni: Je zřejmé, že podíl absolventů na počet studentů v doktorských studijních programech se systematicky zvyšuje na UK i v celorepublikovém srovnání až do roku 2009. V tomto roce však byl 28 Vlastní hodnotící zpráva UK, s. 17. 17

přijat vysoký počet studujících do prvních ročníků doktorských studijních programů. Tabulka 18 Studenti a absolventi v doktorských programech: všechny VŠ 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 studenti 18062 20027 21427 22316 23319 23995 24611 25737 absolventi 1353 1537 1746 1946 2055 2262 2340 2345 % 7,5% 7,7% 8,1% 8,7% 8,8% 9,4% 9,5% 9,1% Studenti a absolventi v doktorských programech: UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 studenti 5746 6193 6664 7091 6834 7311 7317 7972 absolventi 364 444 495 512 555 632 659 640 % 6,3% 7,2% 7,4% 7,2% 8,1% 8,6% 9,0% 8,0% Zdroj: Statistické ročenky ÚIV Tabulka navíc ukazuje, že podíl absolventů doktorských studijních programů je na UK ve srovnání s celorepublikovým průměrem nižší, komplexní hodnocení této situace však vyžaduje provedení podrobnějších analýz, než je srovnání kvantitativních údajů za celou UK. Následující tabulka ukazuje, o kolik se podíl absolventů na UK liší od průměru v ČR: Tabulka 19 Diference podílů absolventi/studující (UK všechny VŠ) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009-1,2% -0,5% -0,7% -1,5% -0,7% -0,8% -0,5% -1,1% Zdroj: Vlastní výpočty Tabulka 20 využívá pro srovnání situace na UK a situace v celé ČR koeficientů změny podílu počtu absolventů na počtu studentů. Tyto koeficienty se v jednotlivých letech liší a není ani možné vysledovat jednoznačný trend vývoje. Podíl počtu absolventů na počtu studentů však roste ve všech sledovaných letech, kromě let 2005 a 2009, kde došlo k faktickému poklesu. Průměrná hodnota růstu počtu absolventů vzhledem k počtu studentů je však na UK vyšší, než je celorepublikový průměr. Podrobné hodnocení, které by přesně vysvětlilo změny v nárůstu v jednotlivých letech, by vyžadovalo další analýzu. Tabulka 20 Koeficienty meziroční změny podílu počtu absolventů na počtu studujících) 29 rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr všechny VŠ 1,02 1,06 1,07 1,01 1,07 1,01 0,96 1,03 UK 1,13 1,04 0,97 1,12 1,06 1,04 0,89 1,04 Zdroj: Vlastní výpočty Situaci v doktorském studiu, jeho úspěšnost a kvalitu lze také hodnotit prostřednictvím ukazatele zaměstnatelnosti jeho absolventů. Požadavek uplatnitelnosti absolventů doktorského studia i mimo akademickou sféru ostatně formuluje hned první ze Salzburských principů. Následující tabulka srovnává míru nezaměstnanosti absolventů doktorského studia na UK a na všech veřejných vysokých školách v ČR: Tabulka 21 Míra nezaměstnanosti absolventů doktorského studia (sběr dat v měsíci dubnu) UK 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0-6 měsíců 1,3 3,0 1,9 1,5 3,1 2,9 1,4 1,9 1,4 0-12 měsíců 2,0 1,9 1,3 0,9 1,7 1,5 0,9 1,4 1,3 12-24 měsíců 1,4 1,6 0,0 0,0 0,0 0,2 0,6 0,2 0,5 29 Koeficient srovnává meziroční změnu podílu absolventů a studentů doktorského studia. Koeficient > 1 podíl se zvýšil, koeficient < 1 podíl se snížil. 18