VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A BANKOVNÍ INSTITUT AMBIS, a.s. Studijní program: Bezpečnostní management v regionech BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE Autor: Andrea Mlejnková Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Václav Krajník, CSc. 2017
P r o h l a š u j i, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. V Praze, dne 15. 4. 2018 Podpis studenta
Poděkování Ráda bych poděkovala mému vedoucímu práce, panu Prof. Ing. Václavu Krajníkovi, CSc. za cenné rady při zpracování této práce. Chtěla bych poděkovat také mé rodině, přátelům, ale také členům Služby kriminální policie a vyšetřování v Lounech. A to konkrétně panu npor. Ing. Bc. Martinu Vernerovi, nprap. Pavlu Kuchyňkovi za velmi velký přínos informací a materiálů k této práci, především za možnost, se s tím vším setkat.
Abstrakt: Tato bakalářská se zabývá historickým, ale i aktuálním vývojem zkoumání portrétní identifikace osob. Po vymezení klíčových pojmů problematicky se budu věnovat jednotlivým krokům a metodám zkoumání identifikace. Jednotlivé kapitoly popisují způsoby portrétní identifikace. Cílem je podat ucelený přehled jednotlivých způsobů identifikace a jejich význam pro kriminalistiku. Klíčová slova: identifikace osob, portrétní identifikace, identifikace dle fotografie, metody, antropologie, odorologie, PORIDOS, FACETTE, daktyloskopie, fotografie Abstract: This bachelor deals with the historical as well as current developments in exploration portrait of identifying people. After a problematic definition of key terms I will deal with individual steps and methods of identifying exploration. Individual chapters describe ways of identifying portrait. The aim is to provide a comprehensive overview of the various methods of identification and their importance for criminology. Key words: Identifications of persons, portrait identification, photo identification, methods, anthropology, odorology, PORIDOS, FACETTE, dactyloskopy, photography
OBSAH OBSAH... 2 SEZNAM ZKRATEK... 9 ÚVOD... 10 1. Portrétní identifikace... 11 1.1 Vznik portrétní identifikace... 11 1.2 Definice a význam portrétní identifikace... 13 1.3 Druhy popisu osoby... 15 1.3.1 Laický popis... 15 1.3.2 Úřední popis... 16 1.4 Způsoby sestavování popisu osoby... 27 1.4.1 Grafická metoda... 27 1.4.2 Plastická metoda... 28 1.4.3 Fotomontáž... 28 1.4.4 Metoda skládaného portrétu... 29 1.4.5 Počítačové metody... 31 1.4.5.1 PORIDOS... 31 1.4.5.2 FACETTE... 36 2. Fotografování... 38 2.1 Charakteristika, historie... 38 2.2 Třídílná fotografie a její pořizování... 40 2.3 Fotografie celé postavy... 41 2.4 Nález a fotografie mrtvol... 42 3. Fodagen... 43 3.1 Úvod, charakteristika... 43 4. Další metody identifikace pachatele... 45 4.1 Daktyloskopie... 45 4.1.1 Zachycení obrazců papilárních linií... 46 4.1.2 Zajištění stop... 47 4.2 Biologie... 48
4.2.1 Vyhledávání biologických stop... 49 4.2.2 Zajišťování biologických stop... 49 4.3 Odorologie... 50 4.3.1 Vyhledávání odorologických stop... 51 4.3.2 Zajištění odorologických stop... 52 4.4 Antropologie... 53 4.4.1 Vyhledávání antropologických stop... 54 4.4.2 Zajištění antropologických stop... 55 4.4.2.1 Trichologický materiál... 55 4.4.2.2 Osteologický materiál... 56 4.4.2.3 Somatoskopický materiál... 57 5. Praktická část... 58 5.1 Anketa... 58 5.2 Vyhodnocení ankety... 65 ZÁVĚR... 66 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ... 67 Seznam příloh... 71
SEZNAM ZKRATEK AFIS CODIS FACETTE FODAGEN FOTOROBOR IDENTIKIT KDS KÚP LABUS MIMIC OKTE PORIDOS SOBIMA SKPV TKF ÚDS ZPPP Automated Fingerprint Identification System (automatizovaný daktyloskopický systém) Combined DNA Analysis system (evidence profilů DNA) Systém, který pracuje na operačním systému OS (imac), databázi tvoří kreslené předlohy části obličejů Evidence osob a mezinárodních osob, k nimž policie uchovává popis a fotografie, daktyloskopické otisky nebo profil DNA Skládání prvků obličeje na průhledných foliích Skládání částí obličeje na průhledných foliích Daktyloskopická karta Kriminalistický ústav Praha Přístroj, na němž se provádí analýza DNA Multiple Image Maker and Identificaion Compositor Odbor Kriminalistické techniky a expertíz, historicky první policejní akreditované znalecké pracoviště v ČR PORtrétní IDentifikace OSob Systém s reálnými obličeji (zde svědek vybírá znaky přímo na monitoru počítače z databáze) Odběrová souprava pro odběr tkání a pevného biologického materiálu Služba kriminální policie a vyšetřování Třídílná kriminalistická fotografie Ústřední daktyloskopická sbírka Závazný pokyn policejního prezidenta 9
ÚVOD Portrétní identifikaci jsem si vybrala jako téma mé bakalářské práce především z důvodu všeobecného problému jakéhokoli druhu kriminality jako smyslu, pro který Policie České republiky musí bojovat. Nárůst kriminality je enormní, společnost je vůči tomuto jevu sepjatá a je velkou nutností vynaložit veškeré prostředky a možnosti k jejímu snížení. V úvodní části se zaměřím na historii a vývoj portrétní identifikace, která je jednou z nejdůležitějších součástí kriminalistiky. Velkou součástí je také osoba, která se zasloužila o rozvoj této metody, bez které by kriminalistika neměla takový význam. Portrétní identifikace neboli identifikace osob podle vnějších znaků (dle odborné literatury) je historicky nejstarší metodou identifikace. V kriminalistice má své nezastupitelné místo. Cílem této metody je pátrání po osobách, osobách s neznámou totožností či mrtvolách. Každý z nás má své charakteristické řady relativně stálých morfologických a metrických znaků, které nazýváme vnější znaky. Svou návaznost na tuto metodu má také Antropologie, vědní obor, který se jimi zabírá. Cílem této práce je uvedení a orientaci v historické, tak i teoretické části bezpečnostní problematiky této identifikace, objasnit její poznatky rozvoje metod, poznatky a přínosy metod jak manuálních, tak systémových. Dále je také uvedení dalších podobných metod. V této bakalářské práci jsem zvolila analýzu a syntézu. Pro zjištění dalšího z cílů, konkrétně rozpoznání osoby dle portrétu vytvořených odlišnými metodami, jsem zvolila anketu. 10
1. PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE 1.1 Vznik portrétní identifikace Portrétní identifikace patří mezi nejstarší metody identifikace člověka. Zakladatelem dané metody je francouzský policejní důstojník Alphonse Bertillon. Metoda identifikace, původně označovaná jako bertillonáž se zakládala na antropometrii neboli měření lidského těla. Některé z jeho souvisejících metod, např. fotografování pachatele či systematické zpracování fotografií z místa činu se používají v policejní sféře i v současnosti. Bertillon vycházel z celkem dvou předpokladů. První z nich je, že žádní dva lidé nemají naprosto stejné tělesné proporce, což je dáno přirozenými genetickými dispozicemi a individuálním přístupem k životnímu stylu. Přístup k životnímu stylu je oproti minulým dvěma stoletím výrazně diferencován, nadváha se stává stále častějším faktorem a tělesné proporce lidí se vyskytují v mnohem rozdílnějším a širším rozsahu. Druhým z výzkumného hlediska důležitějším předpokladem je tvrzení, že délky lidských kostí a obvodů lebky jsou u dospělého člověka neměnné, na základě čehož určil celkem 11 tělesných bodů, podle kterých je možné určit pachatele. Jednotlivé parametry lidského těla u potenciálních recidivistů zaznamenával do spisu, který zakládal do evidencí, kde díky jednoduchému systému bylo snadno dohledatelné, zda jsou naměřené znaky u podezřelého totožné. Návrh prošel schválením a následně byl aplikován do praxe. Pro správné určení pachatele byly měřeny, zaznamenávány a porovnávány následující fyziologické rozměry lidského těla: délka a šířka hlavy délka a šířka pravého ucha délka od ramene ke konci prostředníčku délka prostředníčku 11
délka prsteníčku délka levé nohy celková výška postavy vzdálenost špiček prostředníčků při široce rozpažených pažích barva očí Při své studii a sestavování metodického rámce identifikace Bertillon využil závěrů belgického vědce Lamberta Adolpha Quéleteta, který určil, že pravděpodobnost nalezení dvou osob stejné výšky je 4:1. Daný poznatek rozvinul o naměření výše uvedených částí těla, na základě čehož došel k poznatku, že pravděpodobnost nalezení dvou stejných osob s identickou délkou daných částí těla je 4,191.204:1, což je v rámci hledání pachatele na regionálním území maximálně nepravděpodobné. Kromě jednotlivých délek částí těla se zde samozřejmě vyskytují základní rysy jako pohlaví, obličejové rysy, vlasy apod. Metoda nazývaná jako Bertillonáž byla zavedena při registraci odsouzených ve francouzských věznicích. Bertillon poté svou metodu rozšířil o tzv. portrait parlé neboli mluvící obraz. Jednalo se o podrobný popis obličeje pachatele dle přesně nadefinovaných bodů a jednotné terminologie. Do daných bodů patří tvar obličeje, nos, oči, ústa a specifické znaky jako např. bradavice, znaménka či jizvy. Daný druh identifikace byl základem pro vývoj systému IDENTIKIT. Danou metodu zdokonalil tím, že ke spisům přikládal sektoriální snímky. Na snímcích byl zachycen detail obličeje pachatele jeho nos, oči či další specifické znaky. Následně se snažil prosadit i další v současnosti využívanou metodu daktyloskopie, kdy záznamy pachatelů doplňoval též otisky prstů. Na své teorii trval i nadále, přestože v počátcích metody nebyla v řadě případů identifikace na základě daktyloskopie prokázána vina či nevina pachatelů. Na počátku 20. století se však Bertillonáž přestala používat právě z důvodu rozšíření daktyloskopie, která je při správném využití mnohem jednodušší a spolehlivější metodou, neboť jak je v současnosti již všeobecně známo, otisky prstů jsou pro každého 12
žijícího jedince zcela jedinečné a stejné otisky prstů nelze nalézt u žádných dvou osob, ani např. jednovaječných dvojčat. 1.2 Definice a význam portrétní identifikace Pojem portrétní identifikace lze definovat jako proces identifikace osob na základě vnějších fyziologických znaků, které jsou relativně stálé. Při porovnání daných znaků mohou být zjištěny menší či větší odchylky. Znaky popisovaných osob lze rozčlenit na: 1 Znaky statické (anatomické) znaky celkové stavby těla, hlavy, obličeje a jeho částí tělesná výška, hmotnost, podrobný popis obličeje a částí těla. Znaky dynamické (funkční) znaky, které se projevují při pohybech svalů nebo při pochybu jednotlivých orgánů lidského těla, znaky vzniklé na základě získaných návyků gestikulace, způsob řeči, charakteristická chůze, mimika. Zvláštní znamení vrozená nebo získaná během života, mají význam pro kriminalistickou praxi jen tehdy, pokud jsou na viditelných místech těla pihy, bradavice, tetování, jizvy, chybějící část těla např. prst, atypické zbarvení očí Jednotlivé znaky představují základ a podstatu identifikace vnějších znaků osob. Důležité je však zaznamenat datum pořízení popisu, jelikož lidské tělo podléhá procesu stárnutí. Musí však být chápán vliv procesu stárnutí, jako součástí lidského vývoje. 1 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 62 13
V průběhu stárnutí meziročně dochází ke změnám v oblasti čelistí v důsledku ztráty zubů, poklesu víček, zvětšování nosu a uší, výskyt vrásek na pleti apod. 2 Jedná se o prakticky nejstarší metodu identifikace osob, z čehož je zřejmé, že metoda prošla dlouhodobým vývojem. Portrétní identifikace na základě vnějších fyziologických znaků patří mezi současné kriminalistické techniky a obor, který se zabývá zkoumáním zákonitostí vnějších znaků osoby pro následné rozpracování metod a prostředků určených ke zjišťování totožnosti osob. Vnější znaky, jejich pozorování, vnímání, zaznamenávání a další práce s jejich daty je pro proces portrétní identifikace zcela klíčová. 3 Poznání pachatele na základě vyobrazeného těla a tváře je pro kriminalistické účely zcela klíčovou metodou. 4 Lidský zrak je nejsilnějším ze všech smyslů vnímání a společně se sluchem představuje základní předpoklady pro vnímání okolního světa. Oko zachycuje až 70 % vnímaného obsahu, čímž se stává primárním lidským smyslem, přičemž druhým nejdůležitějším smyslem je sluch. Hmat, čich a chuť představují doplňující aspekt vnímání, zpravidla pouze jeden z nich je rozvinutější. 5 Na základě toho lze usoudit, že portrétní identifikace a znalost jeho vzhledu je zcela klíčová. I zcela logicky je předpokládáno, že konkrétní osoba či pachatel bude dopadena na základě zapamatování jeho vizuálního vzhledu spíše než na základě 2 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 63 3 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-052-9., s. 56 4 AUFART, Jan a Luboš VALERIÁN. Kriminalistická technika. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, Lékařská fakulta, 2011. ISBN 978-80-7368-826-4, s. 10 5 BALA-CHRUPEK, Martyna a Grzegorz Paweł BĄBIAK, VAŇKOVÁ, Irena a Jan WIENDL, ed. Tělo, smysly, emoce v jazyce. V Praze: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, 2012. Opera litterarum bohemicarum studentium magistrorumque. ISBN 978-80-7308-443- 1. 14
zapamatování barvy a výšky jeho hlasu. Pravděpodobnost jeho nalezení po čichu, chuti či hmatu člověkem je logicky zcela mizivá. 1.3 Druhy popisu osoby 1.3.1 Laický popis Popis osoby lze rozdělit na dva základní druhy popisů úřední a laický. Laický popis představuje popis na základě vizuálního svědectví konkrétní osoby či osob. Základním znakem laického popisu je snaha o fyziologickou charakteristiku osoby, která není na místě přítomna. Provádí jej školený odborník, který následně přenáší popisované znaky do odborné terminologie, na základě níž je zhotoven vybranou metodou portrét osoby. Pro získání co nejvíce poznatků zastávám názor, že popis pachatele od svědků je vhodné získat v co nejkratším čase od zaznamenání přečinu, jelikož s ubíhajícím časem se množství zapamatovaných detailů a charakteristik snižuje, jak uvádí Auart a Valerián. 6 V rámci laického popisu svědci uvádí veškeré aspekty, jež si o pachateli pamatují, počínaje základními charakteristikou jako pohlaví, odhadovaný věk, přibližná výška, zvláštní znamení. Vyšetřovatel se dále doptává na další aspekty, které svědek sám od sebe neuvádí či si na ně nemůže vzpomenout. Jedná se o dotazování ohledně barvy a délky vlasů, výskyt a barvu vousů, odhadovaná tělesná hmotnost a proporce, tvar a velikost nosu, rtů, očí apod. včetně dalších zvláštních znamení. 7 6 AUFART, Jan a Luboš VALERIÁN. Kriminalistická technika. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, Lékařská fakulta, 2011. ISBN 978-80-7368-826-4, s. 65 7 AUFART, Jan a Luboš VALERIÁN. Kriminalistická technika. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, Lékařská fakulta, 2011. ISBN 978-80-7368-826-4, s. 67 15
Kvalita laického popisu svědkem je ovlivněná na základě objektivních a subjektivních faktorů, na základě následující charakteristiky a příkladů: 8 Objektivní okolnosti, na něž svědek nemá vliv, např. málo světla, nepříznivé atmosférické podmínky jako déšť, vítr a mlha Subjektivní okolnosti, ovlivněné vlastnostmi a schopnostmi pozorovatele, např. psychický šok, schopnost vnímání a vizuální paměti, vliv alkoholu či omamných látek, diagnostikované problémy se zrakem, krátká doba spatření pachatele Cílem získání laického popisu je sběr informací pro účel vytvoření co nejpřesnějšího portrétu hledané osoby, na základě čehož se pravděpodobnost dopadení pachatele mnohonásobně zvyšuje. 9 1.3.2 Úřední popis Úřední popis se od laického liší ve skutečnosti, že za účelem jeho vytvoření je daná osoba přítomná. Fyzická přítomnost je důležitá vzhledem k nutnosti zaznamenávání přesných tělesných znaků prostřednictvím měření a vážení. Výsledné hodnoty jsou zaznamenávány do tabulek a následně importovány do elektronické podoby. V rámci vytváření úředního popisu jsou získávány následující skupiny tělesných znaků: 10 8 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-052-9., s. 23 9 STRAUS, Jiří a Miroslav NĚMEC. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-214-1., s. 407 10 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 16
Tělesná váha, výška, proporce Proporce obličeje tvar, obličej, čelo, vlasy, vousy, oči, uši, nos, zuby, rty, obočí Zvláštnosti končetin, hlasu a pohybů Tato činnost vyžaduje schopnost cílevědomého soustředěného pozorování a vnímání jednotlivých charakteristických znaků a podrobnou znalost terminologie k co nejpřesnějšímu a zcela jednoznačnému vystižení jednotlivých charakteristických znaků. 11 Úřední popis je zpravidla vytvářen odborníkem v podobě kriminalistického technika, který disponuje potřebnými kompetencemi pro vytvoření popisu podle jednotného systému, který je dále přenášen do příslušných počítačových programů. 12 Tělesná výška se zjišťuje měřením, hmotnost zase vážením. Měření tělesné výšky člověka patří mezi základní obecné identifikační znaky a mnoha jedinců se shoduje. Tělo živého člověka se měří ve stoje bez bot (mrtvola vleže). Během celého lidského života dochází k minimálním změnám, mění se pouze u osoby ve vývoji, případně ve stáří či vlivem úrazu páteře. 13 Straus dělí jednotlivé výšky postavy jako: Méně než 150 cm výška velmi malá 151 cm - 160 cm - malá 161 cm - 170 cm - střední 171 cm - 180 cm - velká 181 cm - 200 cm - velmi velká Více než 200 cm - obrovitá 11 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-, s. 64 12 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 13 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 64 17
Tělesná hmotnost se zaznamenává na základě přesného vážení osoby v minimálním oděvu zajišťující lidskou důstojnost. Váha oblečení se od celkové hmotnosti přesto odečítá. V rámci výjimek je možné použít hmotnost dle tvrzení osoby či hrubý odhad. Přestože se hmotnost může rychle měnit, disponuje značným významem. Straus uvádí, že se na základě údajů o hmotnosti a výšce osoby vytvořit relativně konkrétní představa o postavě (index BMI). S daným výrokem nesouhlasím, jelikož pro vzhled postavy je klíčový poměr svalové a tukové hmoty, což potvrzuje též Kunová. 14 Například postava osoby o hmotnosti 100 kg se výrazně liší u osoby s vysokým poměrem tuku nebo svalů v těle (obézní vs. kulturista), což je však extrémním příkladem. Pro praxi úředního popisu považuji za vhodné využívání váhy určující poměr tukové a svalové hmoty v těle, která o tělesných proporcích poskytuje přesnější informace než výpočet BMI. 14 KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2011. Zdraví & životní styl. ISBN 978-80-247-3433-0, s. 13 18
Postavou se rozumí komplexní vzhled popisované osoby, tělesné proporce (poměr mezi aspekty výšky a šířky tělesných partií). 15 Následující obrázek ilustruje základní typy postavy platný pro muže i ženy. U žen se dále popisují proporce mezi prsy, pasem a boky. Straus též poukazuje na důležitost proporce hrudníku a břicha u obou pohlaví. Zdánlivé stáří představuje individuální aspekt, který se určuje v případě potřeby. Pokud se skutečný věk a věk, na něž osoba vypadá, výrazně liší, např. žena vypadá o dvacet let mladší. Uvádí se pouze, je-li rozdíl na první pohled patrný. 16 Straus 17 jako hlavní faktor zdánlivého stáří uvádí výskyt mimických a hlubokých vrásek typických pro určitý věk, s jehož názorem se ztotožňuji. Existují však další aspekty projevů stáří jako pokles očních víček a kůže tváří či výraznější hrubost rysů obličeje. Tvar hlavy je hodnocen z pohledu zepředu (kulatý, oválný, čtvercový, kombinace), tvar lebky naopak při pohledu z profilu (vysoká, nízká, špičatá, tupá, vejčitá, Obrázek 1: Typy postavy Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 15 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 16 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 17 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 65 19
apod.), možnosti ilustruje následující obrázek. Tvar obličeje většinou koresponduje s tvarem hlavy, dále se popisuje jeho barva, plnost, pihovatost (umístění pih) a zvláštnosti (např. ohraničení přirozenou hranicí vlasu). 18 U barvy obličeje je zaznamenána jeho přirozená barva, opálení se nebere v úvahu, rozlišují se základní barvy a podtóny pleti: bledá, růžová, žlutá, snědá, zvláštní zabarvení dle vhodného přirovnání (citrónově žlutá). U plnosti se posuzují tukové vrstvy na obličeji (plný/hubený), jako zvláštnosti se posuzují vrásky oční, nosní, lícní, ústní apod., jejich délka a hloubka, dolíčky trvalého i přechodného rázu, znaménka a další. 19 kombinované. Jednotlivé tvary ilustruje následující obrázek, v praxi jsou často jednotlivé typy Obrázek 2: Tvary obličejů Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 U vlasů se hodnotí jejich barva na základě spektra 13 základních barev (černé, ryšavé, tmavě ryšavé, středně ryšavé, světle hnědé, hnědé, středně hnědé, tmavohnědé, černohnědé, světle plavé, plavé, středně plavé, tmavě plavé), dále jejich tvar, hojnost, střih a zvláštnosti, např. příliš mastné/ suché, krepaté. Ve spektru není uvedena barva šedá či bílá, pokud je šedivost částečná, určuje se stupeň šedivosti. Rozlišují se vlasy husté, řídké částečná a úplná holohlavost. Problémem mohou být účesy měnící tvar vlasů, zejména u žen, vhodnější je zjišťovat množství vlasů u kořínků hlavy. Důležitým aspektem je hranice vlasů a jejich řídnutí typická pro bílé muže v pokročilém věku, 18 Portrétní identifikace, online, 2015 19 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 66 20
jelikož je často neměnné, přestože lze v současnosti využít kosmetických úprav, což však není příliš časté.20 Střih a barva vlasů se zaznamenává, počítá se však s možností, že jej osoba může libovolně měnit. Klíčové jsou neměnné či těžko změnitelné faktory jako hojnost, kvalita vlasů apod. U mužských vousů, pokud jsou přítomny, se hodnotí jejich barva, hustota, vzrůst, tvar a střih.21 Zaznamenávají se, ale osoba je může libovolně měnit, směrodatné jsou zejména hustota a barva. Ilustrace uvádí základní typy vlasových vláken a příklady typů vousů. Obrázek 3: Typy vlasů a vousů Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 20 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 68 21 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 21
Dále se hodnotí konkrétní části obličeje. U čela se jedná o výšku, šířku, sklon, klenutí a vrásky, u obočí jde o tvar, sklon, velikost, vzdálenost a barvu.22 Straus dále rozlišuje jednotlivé aspekty následovně: 23 Tvar - přímé, obloukovité, lomené, vlnité Sklon - ke kořenu nosu, šikmé dovnitř, ke spánku, šikmé vně Velikost - krátké, dlouhé, široké, úzké Vzdálenost obočí - daleko od sebe, blízko u sebe, srostlé Obrázek 4: Typy obočí Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 Straus dále rozšiřuje posouzení oblasti čela dle jednotlivých faktorů. U sklonu čela se měří úhel, který svírá myšlená přímka, vedoucí kořenem nosu, s rovinou čela při pohledu z profilu. 24 22 Čelo vysoké více než 1/3 obličeje Čelo nízké méně než 1/3 obličeje Čelo široké širší čelo než obličej Čelo úzké obličej širší než čelo Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 23 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 70 24 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 69 22
Čelo kolmé/ šikmé/dozadu/ vysedlé/ dopředu Při posuzování očí se hodnotí jejich barva, tvar oční štěrbiny a zvláštnosti, např. barevné skvrny a či zvláštní zabarvení bělma. Ilustrace znázorňuje základní tři aspekty a jejich verze. 25 Obrázek 5: Typy očí Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 Straus rozlišuje barvy očí na šedou, modrou, šedomodrou, šedozelenou, modrozelenou, šedohnědou, zelenohnědou, světlehnědou a tmavohnědou. Barva očí se určuje za denního světla, ze vzdálenosti zhruba 30 cm. U oční štěrbiny se posuzuje osa procházející oběma očními koutky (vodorovná, šikmá dovnitř, šikmá vně). Za zvláštnosti se považuje slzení očí, povislá víčka, vystouplost či zapadlost (štítná žláza), šilhání apod. Velikost a rozložení se dělí na základě posouzení na velké, malé, široko či blízko u sebe. 26 25 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 26 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 71 23
Při posuzování uší hodnotí se tvar ušních boltců, jejich poloha vůči hlavě a zvláštnosti. Bylo objeveno pravidlo, že shoda tvaru ucha u dvou lidí je nemožná stejně jako u otisků prstů, i jednovaječná dvojčata mají rozdílný tvar uší. Ilustrace znázorňuje základních pět posuzovaných faktorů u uší člověka a jejich základní varianty.27 Obrázek 6: Typy uší Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 Vždy se popisuje pravé ucho, pokud se levé neliší v důsledku zranění (utržení, omrznutí), délka ušního boltce se zhruba shoduje s délkou nosu. Tvar nosu se dělí na oválný, kulatý, trojhranný a čtyřhranný. Tvar lalůčku může být okrouhlý, pravoúhlý či klínovitý. Rozlišuje se rovněž přirostlý či volný lalůček, může být též propíchnutý. Boltce (řazeno mezi zvláštnosti) mohou být odstávající až velmi přilehlé, se zvláštním sklonem, s výrůstky a další.28 27 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 28 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 71 24
Při posuzování nosu se hodnotí šířka a výška hřbetu a základny, kořene, špičky a zvláštnosti, zpravidla se jedná o nejsnáze zapamatovatelnou část obličeje.29 Obrázek 7: Typy nosů Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 Straus dále rozšiřuje jednotlivé faktory u posuzování nosu. 30 29 Délka - určuje se vůči k poměru k obličeji (více než 1/3 dlouhý, méně než 1/3 krátký) Kořen nosu - plochý, hluboký, úzký, široký Nosní hřbet - rovný či vlnitý (vyhloubený, přímý, vypouklý, orlí) Špička nosu (výběžek) - pohled ze předu (úzká, široká, rozpůlená) Základna - vodorovná, zdvižená nahoru, skloněná dolů Zvláštnosti - nos zmáčknutý, boxerský, zjizvený v důsledku poranění, zduřelý (opilost) Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 30 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 72 25
Při posuzování úst a rtů se hodnotí celkový vzhled a tvar dle následujícího obrázku. 31 Obrázek 8: Typy rtů Zdroj: Portrétní identifikace, online, 2015 Při posuzování zubů se hodnotí jejich úplnost, barva, zvláštnosti a případné zubní náhrady, jedná se o velmi významný identifikační znak. Při posuzování brady se hodnotí její tvar při pohledu zepředu, ze strany a zvláštnosti, např. hrbol při ohmatu jako pozůstatek po udeření. U rukou a nohou se hodnotí pouze nápadné znaky trvalejšího charakteru, např. neschopnost ohybu po zranění, kostní výrůstky, tvary nohou O a X apod. Chůze a držení těla se hodnotí souhrnem anatomických pohybů nohou, rukou a trupu. 32 Způsob mluvy a znalost řeči se hodnotí pouze v případě znatelných odchylek, samostatně se též hodnotí úroveň znalosti cizích řečí. Zvláštní znamení představují velmi 31 Portrétní identifikace [online]. docplayer.com, 2015. [cit. 5. 11. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/7010372-portretni-identifikace.html 32 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 73 76 26
významný identifikační prvek. Jedná se o individuální zvláštnosti, specifické pro konkrétní osobu, zachycují se též fotograficky, např. tetování a jizvy. 33 1.4 Způsoby sestavování popisu osoby Na základě laického popisu, který získal proškolený pracovník policie výslechem osoby (laika), lze sestavit grafické znázornění pro potřeby pátrání, a to hned několika způsoby. Mezi nejznámější metody a prostředky k vyhotovení portrétu patří: grafická metoda plastická metoda fotomontáž metoda skládaného popisu IDENTIKID, MIMIC, FOTOROBOT výpočetní techniky PORIDOS 1.4.1 Grafická metoda Grafická metoda patří mezi nejstarší způsoby sestavování portrétu a byla použita již před 2. světovou válkou v USA. Podstata této metody spočívá v tom, že charakteristické znaky popisované osoby jsou vykresleny grafikem. Výpověď svědka ztvárňuje za jeho stálého dohledu a korekce zhotovovaného portrétu. Jeho základem je, aby svědek popisovanou osobu výstižně a co nejpřesněji popsal, a aby grafik na jeho základě mohl portrét nakreslit. Touto metodou lze získat věrohodnou podobu hledané osoby, a i přes její pracnost se dosud používá v některých zemích. 33 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1., s. 73 76 27
Obrázek 9: Kreslený portrét soby pachatele Zdroj: STRAUS, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd., s. 78 1.4.2 Plastická metoda Tato metoda je jedna z nejnáročnějších. Vznikla současně s grafickou metodou. Tato metoda spočívá v tom, že na základě výpovědi svědka vymodeluje tvárník (sochař) hlavu pachatele. Metoda je velmi náročná jak na schopnosti svědka, tak i na umění výtvarníka. 34 Metoda je velmi náročná a pracná, většinou nepřináší uspokojivé výsledky. Její využití jako také je v praxi velmi malé, raději používají grafickou metodu či fotomontáž. Hlavní využití plastické metody je při ověřování historických osobností. Spočívá v modelování měkkých částí hlavy na odlitek nalezené lebky. 1.4.3 Fotomontáž Tato metoda je někdy označována jako fotorobot nebo mozaikový portrét. U této metody svědek již předem popíše morfologické znaky pachatele. Poté jsou mu ukazovány 34 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7380-038-3, s. 112 28
fotografie speciálně vyrobených alb, kde jsou uspořádány osoby různých typů. Z těchto alb svědek vybere ty, u kterých najde nějakou podobnost s pachatelem. Jestliže na fotografii odpovídá například čelo, vybere tuto fotografii, pokud na další odpovídá nos nebo oči, vybere ji také. U vybraných fotografií vybere znaky, které odpovídají, a naopak neodpovídají popisu pachatele. Na základě toho nechá technik zpracovat fotografii hledané osoby, která se předloží svědkovi. Ta se nakonec ještě upravuje podle dalšího vyjádření svědka pomocí retuše či výměnou některých částí obrázků. Výslech svědka je následně zaprotokolován. 1.4.4 Metoda skládaného portrétu Metoda skládaného portrétu je založená na skládání obličejové části z jednotlivých dílů. Tyto části obličeje jsou nakresleny na průsvitných foliích, zvlášť vlasy, čela, nosy, oči, brady, rty, obočí, vousy a pokrývky hlavy. Folie jsou označeny písmenem a číslicemi. Oběť vybírá části, které nejvíce odpovídají podobě hledané osoby. Výsledný portrét lze ještě poupravit, dokreslit nebo upřesnit. Poté se zapisuje číselný kód dle použitých folií, vyfotografuje se a řádně zaprotokoluje. Následně je možné složit původní portrét nebo prostřednictvím techniky ohlásit na jiná pracoviště a použít při pátrání. Tato metoda je používána i v dnešní moderní době počítačů. 35 U této metody se používají také systémy jako IDENTIKIT, MIMIC a FOTOROBOT. IDENTIKIT Systém IDENTIKIT vznikl na základě 4 000 fotografií, na nichž se nachází mnoho lidských typů, vybraných po celém světě. Byl vytvořen v USA a obsahuje přes 5 000 snímků, které byly zhotoveny na inverzních filmech. Tyto filmy jsou dále rozděleny do 35 Porada a kol., 2017, s. 113 29
12 kategorií, které popisují jednotlivé obličejové části. A to vlasy, bradu, uši, oči, obočí, nos, ústa, pleť, vousy (kníry), brýle, vrásky, klobouk, ale také i jizvy. V České republice je používána polská verze Identikitu, zhotovená na základě antropologického výzkumu v Polsku a nazývá se kompoziční obrázkový identifikátor. Zhotovený portrét se nakonec vyfotografuje a založí do spisu. 36 Obrázek 10: Identikit osoby Zdroj: http://www.obrazovka.cz/zabava/identikit/identikit.html MIMIC Druhým systémem, který se používá u metody skládaného portrétu je Mimic Multiple image Maker and Identification Compositor. Tento systém taktéž vznikl v USA a je zatím na nejvyšší vývojové úrovni, díky využití předností metod fotomontáže a Identikitu. FOTOROBOT Třetím systémem je Fotorobot. Svědek při výpovědi popíše anatomické a funkční znaky popisované osoby. Pomocí dvou zhotovených alb se dále sestavuje portrét podezřelého. První album, které se využívá a poskytuje svědkovi je album typů. V něm se nachází různorodé typy obličejů. Z něj svědek vybere ty fotografie, které nejvíce 36 Porada a kol., 2001, s. 190 30
odpovídají pachateli. Druhé album k dispozici je kompoziční (identifikační) album. V tomto albu jsou části obličeje rozděleny do šesti pruhů tak, že na každém je jeden z prvků obličeje nos, oči, vlasy, čelo, ústa a brada. Portrét se dá pomocí těchto pruhů různě skládat. 1.4.5 Počítačové metody Jednou z posledních metod sestavování popisu osob jsou počítačové metody. Vychází totiž z principu fotomontáže či skládaného grafického portrétu. Jeho předností je podstatná rychlost procesu, snadné a přehledné chování obrázkových souborů, jednoduché rozmnožování obrazů a jejich distribuce. 37 U nás se používají dva systémy na sestavování portrétu. 1.4.5.1 PORIDOS PORtrétní IDentifikace OSob pomocí speciálního softwaru a fotografické databáze vybraných obličejových partií je sestaven portrét. 38 Již v roce 1992 byla dokončena první verze Kriminalistickém ústavu Praha (dále jen KÚP). Ve světě se používaly jiné systémy, ale pro jejich finanční náročnost však byly pro Českou republiku nedostupné. 37 PORADA, Viktor. Kriminalistika. Brno: CERM, 2001. ISBN 80-7204-194-0., s. 113 38 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7380-038-3., s. 113 31
Obrázek 11: Sestavování portrétu osoby pomocí PORIDOS starší verze Zdroj: STRAUS Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd., s. 80 Tento systém pro imaginaci osob je dle příručky určen pro sestavování realistických portrétů hledaných osob podle výpovědi svědka. Hlavní část tvoří speciální obličejově orientovaný obrazový editor a rozšířené album vzorů obličejových partií a doplňků. Toto velmi flexibilní album umožní rychlý přístup ke všem vzorům, které lze vybírat, kombinovat a následně jej upravovat. Oproti přechozí verzi se hlavně klade důraz na plynulé přechody mezi jednotlivými částmi s cílem minimalizovat či úplně odstranit pracnou ruční retuši portrétu. Aktuální verze tohoto systému je 1.21. z roku 2015, jejímž držitelem licence je Ministerstvo Vnitra ČR. Tento systém se například na Službě kriminální policie a vyšetřování v Lounech používá velmi výjimečně. Tato verze, oproti předcházející (ukázka níže) je velmi rozsáhlejší. Nejen, že je již v barevné podobě, ale nabízí se zde velká škála výběru jak vlasů, očí, obočí, zvláštních znaků osoby (vrásky, znaménka, jizvy), tak také i doplňky pokrývky hlavy, brýle, náušnice a mikiny s kapucí. Díky vstřícnosti pracovníka jsem si systém také mohla sama vyzkoušet. Nyní se budu snažit stručně popsat, jak se v tomto systému portrét vytváří. 32
Album Album slouží pro výběr vzorů do sestavovaného portrétu. Jednotlivým typům partií odpovídají samotné záložky, které zobrazují vzory partií příslušného typu. Typy jednotlivých partií lze libovolně seřadit. Po výběru vzoru se přenese do sestavovaného portrétu. Takto vypadá například výběr tvaru hlavy. Obrázek 12: Album, výběr hlavy, PORIDOS Zdroj: SKPV Louny Vrstvy Panel s možnostmi vrstev je určen pro změnu pořadí vrstev a pro volbu aktivní vrstvy. Vrstvy na obrázku č. 12 vyobrazují, že bylo použito velké množství vrstev, od tvaru hlavy až po deformační znaménko. Obrázek 13: Vrstvy, PORIDOS Zdroj: SKPV Louny 33
Geometrie Tento další z panelů může provádět geometrickou manipulaci se zvolenou vrstvou. Dají se provádět přímo v portrétu díky hraně, vrcholu a středovým osám. Koncový rámeček, který ohraničuje vrstvu se při pohybu deformuje spolu s partií a tím se mění tvar v závislosti na zvolené operaci. Obrázek 14: Geometrie, PORIDOS Zdroj: Dokumentace wporidos.pdf Symetrie Tato možnost slouží k nastavení geometrické manipulace s vrstvou ohraničenou rámečkem. Operace bez symetrie se provádí s celou oblastí vrstvy, při pohybu hrany zůstává protilehlá hrana na místě a při pohybu vrcholu zůstává protilehlý vrchol na místě. Středová operace se provádí s polovinou oblasti vrstvy, při pohybu hrany zůstávají středové osy na místě a protilehlá hrana se pohybuje symetricky, při pohybu vrcholu se pohybuje symetricky protilehlý vrchol. Půlená operace se provádí s polovinou oblasti vrstvy ohraničenou zvolenou hranou a středovou osou vrstvy (viz obrázek č. 14). Středové osy vrstvy i protilehlé hrany zůstávají na místě. Tato volba má smysl pouze pro jiné nástroje. Obrázek 15: Půlená operace, PORIDOS Zdroj: Dokumentace wporidos.pdf 34
Na okres Louny a Žatec připadají celkem 4 proškolení pracovníci s tímto systémem. Ti se pravidelně školí na nové verze, ze kterých jsou následně vykonávány zkoušky. Po jejich složení je pracovník oprávněn tento úkol provádět. Na SKPV v Lounech jsou to pouze 2 pracovníci. Na této nové verzi bohužel ještě nebyl sestavován žádný identikit, který by byl potřebný k vyšetřování. Tato metoda se v dnešní době rozšíření bezpečnostních kamer je potřebná i nadále. Jestliže pachatel není dostatečně vidět, ale má na sobě nějaký znak, který by se dal použít, portrét se sestaví. Obrázek 16: Sestavení portrétu v nové verzi PORIDOS Zdroj: Vlastní zpracování U této verze se ale také i v dnešní době naleznou poměrně podstatné věci, které by šli vylepšit. Mezi jednu z těchto vlastnosti patří například výběr obočí v nabídce alba jsou pouze mužská obočí. Další menší nevýhodou, nebo spíše vlastností, na kterou si musí pracovník dávat pozor je při výběru vlasů, či jiné části s odlišnou barvou na automatické slévání s portrétem. Při volbě například zmíněných vlasů (hnědé barvy) se s touto automatickou volbou zesvětlí a přizpůsobí se světlému pozadí. Tato volba lze vypnout, pracovník na to nesmí při vytváření portrétu zapomenout. V porovnání s obrázkem č. 11, kdy je zvolen pouze tvar hlavy, vypadá výsledný efekt znázorněn na obrázku č. 16. Takovýto portrét lze poté pustit do medií při pomoci v pátrání po pachateli. Pro poškozeného je určitě identifikace touto metodou náročná jak psychicky, tak i poměrně fyzicky. 35
Pan nprap. Pavel Kuchyňka takto při posledním sestavování portrétu s poškozeným strávil několik hodin. Nikdy není možné docílit 100% podoby s pachatelem, vždy se najdou nějaké odlišnosti, které i v systému například nejsou. Maximální podobnost portrétu z PORIDOSu a pachatelem bývá zhruba okolo 80%. Obrázek 17: Konečný portrét fiktivního pachatele Zdroj: SKPV Louny 1.4.5.2 FACETTE FACETTE je výsledkem úspěšné spolupráce se zkušenými fantomovými snímky a forenzními techniky. Tento systém byl zaveden v roce 1986 a od té doby se neustále vyvíjí a stal se standardem pro výrobu fantomových obrazů. Používá se ve většině policejních složkách v německy hovořících zemích. Uživatelé po celém světě se na tento systém spoléhají ve více než 100 donucovacích organizacích. Na všech pracovištích PČR, oddělení Kriminální policie jsou grafická pracoviště vybavená počítači Apple Macintosh, kde je vedle dalších grafických programů používána demoverze FACETTE. Tento program byl vytvořen společnosti Walter Maschner SOFTWEHR ve spolupráci s bavorskou policií v Mnichově. Verze pro PČR umožňuje sestavit lehký potřebný portrét jak muže, tak ženy i dítěte, tak i různé rasy. 36
Ředitelství služby kriminální policie Policejního Prezidia a PČR správa hlavního města Prahy používá plnou pracovní verzi programu. V plné verzi uživatel může doplňovat portréty napřímo, například o módní účesy, rysy jiných ras a etnických skupin. Soubory obličejových částí je možné využít i k retušování fotografií. Na pracovištích plní verze je i společný dohled vytvořených portrétů a fotografií umožňující rychlé typování pachatelů. 39 Obrázek 18: Portrét sestavený přes Facette Zdroj: RAK Roman a kol., Biometrie a identita člověka, s. 300 Tento systém má celkem 5 cest, jak portrét vytvořit: Funkce Auto-imaging Facette vytváří syntetické portréty plně automaticky. Pomocí kontrolního seznamu, svědek popíše tvář pachatele. Technik vybírá ze složky obličejů a svědek jej hodnotí jako správný. Stylizované spouštění portrétu Svědek vybírá požadovaný základní typ z palety stylizovaných tváří. Poté pak vybírá konkrétní prvky tváře (vlasy, oči, nos, ústa, atd.). Vybírá, dokud nedosáhne přesného detailu. Krok za krokem V prázdném okně v libovolném pořadí, krok za krokem lze využívat požadovaných komponentů, a to v kombinaci např. 39 RAK Roman, Vašek MATÝÁŠ a Zdeněk ŘÍHA. Biometrie a identita člověka ve forenzních a komerčních aplikacích. Praha: Grada, 2008. Profesionál. ISBN 978-80-247-2365-5., s. 299 37
tvar obličeje, vlasy, oči, obočí, nos, ústa, ucho, následně další prvky jako jsou stíny, vrásky, vousy, brýle, pokrývky hlavy, oděvy, šperky aj. Zpracování archivních snímků Facette poskytuje integrovanou databázi pro archivaci fiktivních obrázků. O vizuálním výběru nebo pomocí vyhledávacích kritérií, jako je datum vytvoření, číslo šarže/referenční číslo, jméno úředníka, data svědků. Importuje externí šablony obrázků Naskenované originály nebo obrázky z knihoven fotografií nebo internetu, lze importovat do FACETTE a používat jako základ pro fiktivní obraz. Stažený obrázek je přizpůsoben velikost a poloze referenční masce FACETTE, vyretušované a vybavené požadovanými prvky tváře. (Facette, online, 2018) Obrázek 19: Průběh vytváření portrétu FACETTE Zdroj: www.facette.com 2. FOTOGRAFOVÁNÍ 2.1 Charakteristika, historie Rok 1839 je považován za rok vynálezu fotografie. Ve svých počátcích byla nazývána dle svého vynálezce L. J. M. Daugerra daguerrotypií. Mezi její nevýhody patřila citlivost vůči světlu, vysoká cena a nemožnost dalšího kopírování. 38
Historicky první případ, kdy se využívala fotografie pro policejní účely se stalo ve Francii album všech zločinců. Roku 1895 bylo založeno první policejní album v Praze. Pro jeho lepší přehlednost a lepší klasifikaci byli například zadržení zloději fotografováni i s odcizenými předměty. Problém, který při tomto druhu identifikace osoby přetrvává, je bránění zločinců ve spolupráci v této identifikaci. V dnešní moderní době se fotografie používají nejen při identifikaci osob, ale také při vyšetřování trestné činnosti k uchování důkazů, míst a pozic, které jsou očíslovány. Každý předmět, osoba či místo, má své číselné označení nikdy nemůže být v rámci jednoho vyšetřování s jedním číslem více předmětů aj. Identifikace osoby spočívá v porovnání fotografie se vzhledem osoby a vzájemným vyhodnocováním znaků v obličeji osoby se znaky na fotografii. Tento způsob lze omezeně použít i při identifikaci neznámých mrtvol. 40 Řešení otázky, zda se na dvou fotografiích nachází totožná osoba, spadá do kriminalistické antropologie. Fotografování a videodokumentace na místě činu se řídí ZPPP č. 100/2001, čl. 338-364. Tento závazný pokyn jako celek se týká ohledání místa činu. Tuto dokumentaci provádí proškolený technik či expert, který je při ohledání místa činu přítomen. Pokud tomu tak není, zhotoví ji jiný policejní orgán. Při fotografování je několik druhů: orientační místa s okolím (místo + souvislost) celková situační před zahájením samotného ohledání polodetailní soubory předmětů a stop a jejich vzájemná poloha detailní jednotlivé předměty a stopy (vždy s číslem a měřítkem) celková přehledná nakonec s čísly postup jako celková situační. V rámci některých případů se používají další zvláštní způsoby fotodokumentace: 40 MUSIL, Jan. Kriminalistika. Praha: C.H. Beck, 2001. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 80-7179- 362-0., s. 156 39
panoramatická fotografie kruhová nebo lineární složení několika snímků podle přesných pravidel (stanoviště fotoaparátů, překrývá snímků a dalších) měrná fotografie pro dokumentaci detailů a stop (zásady kolmost objektivu), patří k detailním fotografiím fotografie v šikmém osvětlení pro zajišťování stop ve spojení s měrnou fotografií, zajišťování mechanoskopických, trasologických a jiných stop. Po administrativní stránce se fotodokumentace zpracovává ve 2 provedeních pouze v odůvodněných případech dle rozhodnutí policejního orgánu i ve více provedení. Fotografie se vlepují do listů, očíslují, listy se přišijí. Dále se k nim doplňují vysvětlivky. Na přední straně dokumentace se uvádí název trestní věci, počet fotografií, počet listů a počet příloh. Do kopie spisu se dokládá také negativ a CD či DVD, za jehož archivaci zodpovídá příslušný pracovník, který je pořídil. 2.2 Třídílná fotografie a její pořizování Tento specifický druh fotografie se pořizují pro pátrací, registrační a identifikační účely. Postup je nutné dodržovat dle přesných pravidel a zásad. Třídílná fotografie je o velikosti formátu 6 x 13 cm. Tři vedle sebe vyobrazené portréty osoby (profil z pravé strany, zepředu a portrét ve tříčtvrtečním obratu zleva). Osoba musí mít, pokud je nosí, obvyklé doplňky. V dolní části levého snímku je uvedena tabulka s údaji o pořizujícím pracovišti, rok zhotovení a pořadové číslo snímku. Tyto fotografie jsou použity jako první do spisu pachatele. Jestliže se i nadále dostane do styku s Policií a něco i málo se na něm změnilo, musí se změna zdokumentovat. Při návštěvě SKPV mi byl na ukázku zobrazen takovýto spis jednalo se o pachatele majetkové trestné činnosti, který spáchal přečin již v roce 2010 zdokumentovala se jak celá postava, tak jednotlivé znaky, např. tetování ty bylo 40
vyfoceno s měřítkem a jasným popisem. Tento pachatel spáchal další skutek v roce 2016, kdy byl opětovně nafocen s rozdílem 6 let se člověk velice změnil, dá se posoudit že i k nepoznání. Byla zdokumentovaná také nová tetování, jizvy. Technik, který má pachatele před sebou následně do AFISU zadává jeho specifické znaky, jeho vizáž. Jestliže např. nesedí výběr uší, poprosí technik pachatele o případné natočení na pravou stranu a poté vybere možnost. Tyto znaky, které jsou následně i ve složce tohoto pachatele jsou použity při podobnosti znaků. Do elektronické verze tohoto systému a složky pachatele či podezřelého se eviduje i DNA a daktyloskopické stopy. Ty se evidují v případě, že se žádný obrazový záznam na místě činu neeviduje, či není nikdo při činu viděn, ale zapomene své stopy zamést. Obrázek 20: Třídílná fotografie Zdroj: MUSIL Jan a kolektiv. Kriminalistika, s. 156 2.3 Fotografie celé postavy Tento typ v obvyklém oblečení vstoje, taktéž ve formátu 6 x 13 cm se pořizuje pro poznávací účely. U těchto pachatelů se totiž předpokládá styk s poškozenými osobami nebo svědky a používají při páchání trestné činnosti přestrojení, především uniforem, pracovních oděvů a oblečení opačného pohlaví. Jestliže se na těle osoby 41
nachází zvláštní znamení nebo tetování, pořídí se fotografie s přiloženým měřítkem a postupuje se dle zásad kriminalistické fotografie. Výsledkem jsou digitální fotografie uložené na paměťové kartě fotoaparátu, přenesou se do počítače s vhodným softwarem ke zpracování třídílných fotografií. Následně se vkládají do formuláře FOTOGRAFIE v systému FODAGEN. Originály se následně archivují. 2.4 Nález a fotografie mrtvol Zákon o zdravotnických službách stanovuje oznamovací povinnost v případě nálezu zemřelého. Pokud občan, který nalezl mrtvého, neví, zda byl nález nahlášen, má povinnost podle 83 odst. 2 nález hlásit buď registrujícímu praktickému lékaři zemřelého (pokud jej zná) nebo na tísňovou linku 112. Úmrtí nebo jeho nález se oznamuje za účelem zajištění ohledání: V případě úmrtí mimo zdravotnické zařízení se oznamuje všeobecnému praktickému lékaři, který měl zemřelého v péči. Ten následně v rámci své pracovní doby a v rozsahu návštěvní služby může provést ohledání mrtvého. Ohledání mrtvého nesmí narušit poskytování zdravotních služeb ( 84 odst. 2 písm. a). V případě, že výše uvedený lékař není znám anebo nemůže zemřelého ohledat z výše uvedených důvodů, ohledání provede lékař pohotovostní služby anebo koroner, se kterým má kraj uzavřenou smlouvu ( 84 odst. 2 písm. 2). Pokud došlo k úmrtí v zdravotnickém zařízení, zajišťuje ohledání příslušný poskytovatel. Podobně pokud dojde k úmrtí v zařízení přednemocniční neodkladné péče, zajišťuje ohledání příslušný poskytovatel ( 84 odst. 2 písm. c a d). 42
Při úmrtí ve vojenském prostoru nebo při výkonu služby Armády České republiky zajišťuje ohledání příslušný lékař ozbrojených sil ( 85). Při úmrtí ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence provádí ohledání lékař Vězeňské služby, pokud ale není k dispozici, postupuje se podobně jako při úmrtí ve zdravotnickém zařízení ( 85). 41 V případě identifikace mrtvoly neznámé totožnosti se nejprve mrtvola na místě nálezu fotograficky dokumentuje společně s okolím a následně topograficky dokumentuje podle zásad kriminalistické dokumentace. Jestliže to nevyžaduje nutná potřeba, nemá se mrtvola na místě nálezu svlékat. Svléká se a zouvá až při pitvě. Při popisu vnějších znaků mrtvoly se dodržují všechny zásady obvyklé při popisování osob. Po pečlivém ohledání a popisování mrtvoly a po její fotografické dokumentaci se mrtvola dopraví z místa nálezu na pitevnu, kde je nutné provést další identifikační úkony.. 42 3. FODAGEN 3.1 Úvod, charakteristika FODAGEN je centrální informační systém pro zaznamenávání identifikačních úkonů provedených na osobách kriminalistickými techniky. Tento systém byl zřízen v roce 2004. Evidovanými identifikačními úkony jsou: 41 VOREL, František. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. 600 s. ISBN 80-7169-728-1. 42 Suchánek, Konrád Vybrané kapitoly z úvodu do kriminalistiky a kriminalistické techniky, 1994, str. 33 43
popis, fotografování, daktyloskopování, odebírání biologického materiálu pro genetickou expertízu. Systém nemá analytickou nadstavbu. Uživateli FODAGENu jsou pracovníci skupin kriminalistické techniky SKPV s právem zápisu. Do systému zapisují identifikační údaje osoby, která byla předvedena policejním orgánem k provedení identifikačních úkonů. Dále se zde zapisují informace o důvodu provedení těchto úkonů a informace o provedení jednotlivých úkonů. Z hlediska popisů osob je systém celostátní sbírkou. I za předpokladu, že jsou fotografie ukládány pouze v náhledové kvalitě, můžeme jej také považovat za celostátní sbírku kriminalistických fotografií. IS FODAGEN struktura informací, (IÚ = identifikační úkon - daktyloskopování se v systému jen zaeviduje. Eviduje se jeho provedení a dále se sleduje cesta daktyloskopické karty ke zpracování v centrální sbírce a také výsledek tohoto zpracování (kvalita, její odeslání zpět). Skartace karty z se v systému také eviduje.) Obrázek 21: IS FODAGEN Zdroj: Vlastní zpracování 44
4. DALŠÍ METODY IDENTIFIKACE PACHATELE 4.1 Daktyloskopie Snímání otisků papilárních linií je druhou nejstarší používanou metodou k identifikaci osob. První zmínky sahají až do počátku 19. století, kdy český fyziolog Jan Evangelista Purkyně publikoval práci, ve které jako první popsal vzory papilárních linií na posledních článcích prstů a navrhl také jejich klasifikaci. Pro kriminalistické účely byly jeho poznatky využity až Williamem W. Herchelem, který pracoval v Indii na anglické civilní správě, dále je také využil Juan Vucetich, policejní úředník z Argentiny. Na konci 19. století daktyloskopii nahradila antropometrie, tzv. bertillonáž. Daktyloskopii je možné definovat jako obor kriminalistické techniky, který zkoumá obrazce papilárních linií na vnitřní straně posledních článků prstů rukou, na dlaních a prstech nohou a chodidlech z hlediska zákonnosti jejich vzniku, vyhledávání, zajišťování a zkoumání s cílem identifikovat osobu.. 43 Daktyloskopie umožňuje individuální identifikaci osoby, která zanechala na místě trestného činu daktyloskopickou stopu. Tou nemusí být ale pouze pachatel, ale také podezřelí, osoby domácí (osoby, které se pohybovaly na místě činu bez souvislosti s vyšetřováním jejich otisky mohou být použity pouze k danému případu a poté se ničí), mrtvoly neznámé totožnosti (za 43 STRAUS, J. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, str. 38 STRAUS, J. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, str. 38 45
předpokladu, že je možné získat kvalitní snímky z obrazců papilárních linií), nebo osoby, které nechtějí nebo nemohou prokázat svou totožnosti. Vede k určení totožnosti osoby díky třem poznatkům, které jsou obecně brány jako daktyloskopické zákony: Zákon o relativní neměnnosti obrazců papilárních linii uvádí, že i když se kůže neustále vyvíjí a tvoří se na ní například vrásky či jizvy, obrazce papilárních linií mají stále stejnou skladbu, návaznost, tvar a jiné vlastnosti. Podle Zákona o relativní neodstranitelnosti obrazců papilárních linií je nelze odstranit, pokud by nebyla odstraněna také zárodečná vrstva kůže. K prokázání platnosti tohoto zákona vedly pokusy například francouzského kriminalisty Edmunda Locarda, který si záměrně konečky prstů pálil vařícím olejem a poté sledoval a zaznamenával průběh obnovení papilárních linií. Zákon o individuálnosti obrazců papilárních linií udává, že na světě nejsou dvě osoby, které mají shodné obrazce papilárních linií. Zákon má oporu ve statistických výpočtech, podle kterých za celou dobu existence lidského druhu nemohli žít dva lidé se stejnými obrazci. 4.1.1 Zachycení obrazců papilárních linií Vyhledávání viditelných stop není technicky náročné, jelikož jsou viditelné pouhým okem, ale pokud ne, lze využít vhodné osvětlení či lupu. Pro vyhledávání a zviditelňování stop kriminalistická věda vypracovala několik typů metod. Při zvolení metody záleží na druhu stopy, nosiči a zkušenostech technika. Typy metod jsou čtyři: 44 Fyzikální metody využívají různé druhy prášků, sazí či tekutin, hlavním důvodem jejich využití je skutečnost, že latentní stopy jsou tvořeny především potem, který má dobrou přilnavost a tyto prostředky se na něj přichytí, čímž se zviditelní papilární linie. Chemické metody využívají složky potu v latentních stopách, které vytváří různé barevné kombinace, používají se především k získání stop z papírových nosičů, používá se nejčastěji ninhydrin a dusičnan stříbrný. Fyzikálně-chemické metody užívání jódových par, které se zachytí na místě stopy, při jejímž použití se využívá jeho vlastnost sublimace při běžné teplotě. Jód v pevném stavu se vloží do přístroje, kde se zahřeje a tím vznikne pára, která je hnána ventilátorem na místo stopy. Ta získá žlutou až žlutohnědou barvu. 44 STRAUS, J. Kriminalistická technika, 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, str. 45 46
Speciální metody uplatňují se při zviditelnění stop na povrchu typu umakart nebo koženka. Mezi nejčastější patří autoelektronografie. Ta využívá přilnavosti olověného prášku na potu a takto zviditelněnou stopu vyfotografuje rentgenovými paprsky. 4.1.2 Zajištění stop Po vyhledání a případném zviditelnění je zapotřebí zajištění stop. To lze provést pouze čtyřmi způsoby: 45 In natura zajišťují se tak především drobné předměty, na kterých se předpokládá existence daktyloskopických otisků a stop (peněženky, kreditní karty, přívěšky ke klíčům, obaly apod.). Vlastní zajištění stop a otisků se pak provádí v laboratořích. Rizikem tohoto způsobu je možnost poškození stop při manipulaci s předmětem nebo jinými vnějšími vlivy. Daktyloskopická folie zajišťují se hlavně otisky a stopy, které byly zviditelněny daktyloskopickými prášky, takto lze alespoň v některých případech zajistit otisky a stopy prašné nebo v prachu. Použití daktyloskopické folie připadá v úvahu na rovných nebo málo zborcených plochách (na hodně členitých plochách dostatečně nepřilne nekvalitní otisk). Nevýhodou je, že zpravidla již nelze zajištění otisku úspěšně opakovat. Fotografický způsob bezkontaktní metoda, která je vhodná pro zajišťování stop a otisků, kdy tyto byly zviditelněny laserem, kyanoakrylátovými parami, u viditelných otisků a stop, ale i u otisků zviditelněných daktyloskopickými prášky. Zásadní výhodou je možnost opakovaní tohoto kriminalistického úkonu bez poškození zajišťovaného objektu. Odlévání v současnosti se již používá velmi omezeně. Při tomto způsobu hrozí velké riziko poškození a nemožnosti opakování. Odlévat lze plastické 45 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika, 2. přepracované a doplněné vyd., Praha, C.H.Beck,, 2004, str. 142. 47
nebo plošné otisky a stopy vytvořené na značně zborcených plochách. Jako odlévací materiál se používají různé silikonové kaučuky (např. Lukoprén). Sádra se používá velmi omezeně. 4.2 Biologie Biologie je aplikovaná biologická věda, která slouží pro kriminalistickou praxi vyhledáváním, zajišťováním, zkoumáním a vyhodnocováním biologických stop lidského, zvířecího nebo rostlinného původu. Vznik kriminalistické biologie lze přesně časově zařadit do roku 1901, kdy se poprvé, a přitom úspěšně podařilo německému lékaři Paulu Uhlenhutovi rozlišit lidskou a zvířecí krev. Kriminalistická biologie prošla pouhým vývojem a její počátky jsou spjaty především s částí lékařské vědy, kterou dnes označujeme za soudní lékařství. 46 Jejím hlavním úkolem je identifikace osob, která se buďto uskuteční na úrovni určení skupinové příslušnosti nebo na úrovni individuální identifikace. V poslední době je zvláště významná identifikace pomocí DNA. Dělí se do několika skupin: Materiál lidského původu: o Samovolně odloučený materiál bez použití jakéhokoli násilí (moč, výkaly, pot, sliny, slzy, vypadlé vlasy či chlupy aj.) o Materiál oddělený od lidského organismu působením zevního násilí (krev, části tkání a orgánů, vytržené či odstřižené vlasy, části kostí) o Materiál pocházející ze zaniklého organismu (celé mrtvoly či jejich části, kosti a kosterní nálezy) Materiál zvířecího původu: o Kriminalistika se tímto materiálem pouze do té doby, než je bezpečně prokázáno, že se skutečně jedná o materiál zvířecího původu např. ale v případně neoprávněného usmrcení vzácného nebo drahého zvířete, v případech napadení člověka 46 Policie ČR, Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvary-kriminalisticky-ustavpraha-zpravodajstvi-test-3.aspx?q=y2hudw09mg%3d%3d 48
zvířetem, v případech útěků zvířat ze zoologických zahrad se zkoumá biologický materiál zvířecího původu. Materiál rostlinného původu o Pouze výjimečně je předmětem kriminalistického zájmu. Touto metodou byly zkoumány rostlinné drogy, v současnosti byly identifikovány chemickými metodami. V úvahu připadá ještě identifikace tabákových výrobků a nejrůznějších rostlinných zbytků spojených s konkrétní událostí. 4.2.1 Vyhledávání biologických stop Vyhledávání biologických stop souvisí, že tyto stopy existují buďto jako: Viditelné krev, lejno, kosti, útržky Neviditelné (latentní) moč, pot, sliny, slzy, plodová voda aj. Důležitou informaci o možné přítomnosti biologických látek může poskytnout čich. Vyhledávání latentních biologických stop lze usnadnit pomocí některých kriminalisticko-technických prostředků, jejichž použití je reálné na místě kriminalisticky relevantní události (např. ultrafialové záření, použití luminalu postřik místo s předpokládaným výskytem krevních stop apod.) 4.2.2 Zajišťování biologických stop Zajištění těchto stop se řídí obecnými požadavky na zjišťování kriminalistickotechnických stop. Kromě nich mají však i svá specifika, která je nezbytné v kriminalistické praxi respektovat: Nikdy se nedotýkat biologických stop holou rukou vždy je nezbytné pracovat s naprosto čistými nástroji a obaly. Zajišťovat celé předměty pokud je to technicky proveditelné Sejmout stopy z jejich nosičů v případech, kdy nelze zajistit nosič celý. K tomu slouží řada metod a postupů (seškrabování materiálu ostrým nástrojem, smývání materiálu na vatový tampon). Ke zkoumání zasílat vzorky suché nevysušené materiály snadno podléhají mikrobiologickým vlivům. Vysušování musí probíhat pouze při pokojové teplotě. Vzorky lze předávat rovněž ve zmraženém stavu nebo i jinak, ale vždy za dodržení stanovených časových lhůt. Čistý papír ten lze považovat za tradičně a historicky nejvhodnější obalový materiál. Za zcela nevhodné lze považovat sáčky z různých 49
plastických hmot. Při manipulaci s papírovými obaly nesmí být k jejich lepení použity sliny, ale výhradně čistá voda. Zajistit veškeré nalezené biologické materiály Zajišťování srovnávacích biologických materiálů spadá často do působnosti zdravotnických zařízení (odběry krve, zajišťování biologických materiálů při pitvě mrtvoly, odběr ejakulátu aj.) Specifickým způsobem, který nevyžaduje přítomnost zdravotnického personálu, se postupuje při získávání srovnávacích materiálů určených ke zkoumání DNA (molekulárně biologické vyšetření). Tyto vzorky se získávají tzv. bukálním stěrem (setřením povrchu vnitřní plochy dutiny ústní) pomocí jednoduché sterilní, jednorázové odběrové soupravy. 4.3 Odorologie Kriminalistická odorologie náleží k oborům kriminalistické techniky. Zabývá se zkoumáním a identifikací osob a věcí podle pachu.. 47 K výzkumu a identifikaci je používáno přístrojové techniky (kriminalistická olfatronika) a čichových schopností psa, speciálně vycvičeného pro tuto práci (kriminalistická olfaktorika). Pachová stopa patří k jednomu z druhů stop, nacházejících se na místě trestného činu. V případě pachových stop se mluví o stopách latentních (okem neviditelných). Pachové stopy totiž nelze zviditelnit, jako například u daktyloskopie. Pach je totiž látka, vyskytující se v plynné podobě ve vzduchu. Jde o podíl odpařených nebo odsublimovaných molekul a atomů, které charakterizují osobu nebo 47 MUSIL, Jan a kol. Kriminalistika. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s. 185 50
objekt, ze kterých pochází.. 48 Hlavním významem je v současnosti možnost individuálně identifikovat osobu zde mluvíme o kriminalistické olfraktorice. Jde jak o identifikaci obětí trestných činů, tak i o identifikaci pachatelů. Pachové stopy, jako latentní kriminalistické stopy, jsou v mnoha případech jediným vodítkem, které může vést k dopadení pachatele. Po spáchání na místě události k vyhledávání pachových stop zanechaných pachatelem, následnému bezchybnému zajištění a na odborných pracovištích k jejímu porovnání s pachovými vzorky odebranými od podezřelého, nebo získanými z věci prokazatelně jemu patřících. V případě shody je v dnešní době daná možnost použití tohoto výsledku jako nepřímého důkazu v rámci trestního řízení. Sledování pachových stop pomocí speciálně vycvičených služebních psů je nejen v České republice dále využíváno jako operativně pátracího prostředku. V současnosti je velmi aktuální a potřebné využití čichu speciálně vycvičeného psa při vyhledávání výbušnin a nástražných systémů, a to ve spojitosti s rozšířením teroristických útoků. Teroristické útoky jsou celosvětový problém, kterému je potřebné co nejvíce předcházet. Další možností, jak využít vycvičených služebních psů, je při vyhledávání zmizelých a pohřešovaných osob, osob na útěku, psychotropních a omamných látek či chemických látek. Na základě výsledků při provádění prací je zřejmé, že čichové schopnosti vycvičených služebních psů jsou nezpochybnitelné a pro společnost nenahraditelné. 4.3.1 Vyhledávání odorologických stop Problematika vyhledávání a zajišťování pachových stop je velmi složitá. Zásadně se liší od vyhledávání a zajišťování ostatních druhů kriminalistických stop. Jelikož jsou pachové stopy neviditelné a nelze je žádných způsobem zviditelnit, mohou 48 STRAUS, Jiří; KLOUBEK, Martin. Kriminalistická odorologie. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 125. 51
být identifikovány pouze čichem, zejména stop věcí, těkavých tekutin, případně páchnoucích plynů. Při vyhledávání je tedy proto zapotřebí postupovat přísně logicky. Je především nezbytné vytypovat místa, na kterých se podezřelých či poškozený vyskytovat, dotýkat, ale také vytypovat předměty, kterých se mohl dotknout. Přitom je ale třeba nezapomenout brát zřetel, že pachová stopa je velice citlivá vůči vlivům, které na ni mohou působit a například nepromyšleným jednání a činností ji lze zničit. Stejně reálné je i nebezpečí vytvoření vlastní pachové stopy, a tím znehodnotit existující pachovou stopu. 49 4.3.2 Zajištění odorologických stop Zajištění pachových stop se liší podle druhu hmotného nositele: Zajišťování i s nositelem v případě, je-li hmotným nositelem předmět v podobě oděvu, kabelky, kusu látky, nástroje, aj., zajišťuje se pachová stopa i s nositelem tzv. in natura. Při konzervaci objektu se musí pracovat tak, aby se pachová stopa nepoškodila například vlastním pachem, potem z rukou apod. Z toho důvodu je zapotřebí použít chirurgické rukavice, sterilní materiál a vhodný obal pro přepravu v podobě skleněných nádob, sáčků a lahví z plastiku. Zajišťování bez nosičů v tomto případě je nositelem pachové stopy směs vzduchu v určitém místě. Jednou z variant, jak zajistit pachovou stopu je pomocí pachového snímače. Jedná se o sterilní bavlněnou tkaninu, která se přiloží na místo možného výskytu stopy a překryje se hliníkovým alobalem. Snímání probíhá přibližně minimálně 20 minut, delší doba však přináší kvalitní sejmutí otisku pachové stopy. Poté se snímač hermeticky uzavře do skleněné nádoby pachové konzervy. Ta se poté označí štítkem s potřebnými identifikačními údaji. Po celou dobu je nutné pracovat tak, aby pachová stopa nebyla znehodnocena. 49 Vyhledávání a zajišťování stop na místě činu. Dostupné z: http://www.sinz.cz/archiv/docs/si- 2004-06-312-328.pdf. s. 322. 52
Obrázek 22: Sejmutí odorologické stopy přes bavlněnou tkaninu Zdroj: Get images, [online] 4.4 Antropologie Antropologie zkoumání mrtvol, kostí a kosterních nálezů za účelem identifikace osoby. Také se zabývá posouzením, zda na dvou či více fotografiích je jedna osoba. Zkoumání má za úkol určit, zda se jedná o: Pozůstatky osoby nebo zvířete Jedné nebo více osob Muže či ženu Tělesné rozměry Přibližný věk úmrtí. Dále se zde zjišťuje doba mezi úmrtím a nálezem, zda bylo s ostatky manipulováno či nikoliv, lze zjistit lékařské zákroky, úrazy, vývojové vady, příčinu smrti a zda je možné identifikovat zemřelého. 53
Obrázek 23: Antropologie Zdroj: Policie České republiky [online] Materiály, kterou jsou předmětem tohoto zkoumání, se rozdělují do 3 částí: Trichologicý materiál (vlasy, chlupy, nehty) Osteologický materiál (kosterní materiál celé kostry a jejich části, jednotlivé kosti) Somatoskopický materiál (osoba, její vzhled a její fotografie) 4.4.1 Vyhledávání antropologických stop Na místě nálezu kosterního nálezu se zkoumá především: Zda jde o kosti lidské či zvířecí? Zda jde o kosti jedné či více osob? Zda se jedná o původní uložení ostatků? Jedná se o muže či ženu? Jaký byl přibližný věk v době, kdy nastala smrt? Jaká byla výška osoby? Jaká doba uplynula od smrti do nálezu těla? Jaké úrazy, operace či jiné zákroky nebo vývojové vady osoba měla? Jaká byla příčina smrti a jaké jsou identifikace osoby? 54
K evidenci se používají tyto metody: Evidence PČR pohřešovaných osob Lékařská a stomatologická (především rentgenografická) dokumentace Kriminalistická antropologická expertiza, která se dokumentuje superprojekční fotografií Zajištění zbytků oděvních součástek, osobních věcí, dokladů, bižuterie a šperků pro účely pátrání a následné rekognici Kriminalistická antropologická expertíza spočívá ve zmodernizování původní metody prof. Gerassimova (modelování měkkých částí na sádrový odlitek lebky) 4.4.2 Zajištění antropologických stop Antropologické stopy kostry a kosterní nálezy, se zajišťují běžnými postupy na místě jejich nálezu, je však nezbytně nutné zajistit veškeré kosterní materiály, nepřípustné je však zajištění pouze některých kostí. Pro další postupy je žádoucí (převážně po konzultacích s expertem) zajištění i vzorku materiálu (např. zeminy) z okolí místa nálezu a pro kriminalisticko-taktické účely i případně nalezeného předměty či jejich zbytky, které zjevně souvisí s nálezem antropologického materiálu (zbytky oblečení, zavazadla, šperky, bižuterie, listiny, doklady a jejich zbytky apod.). 50 4.4.2.1 Trichologický materiál Tento typ materiálu se zajišťuje při ohledání místa události, prohlídce osoby, prohlídce oděvních součástí osoby a jejich ostatních předmětů. Oděvní součásti se opatrně prohlédnou pouhým okem a potom následně lupou při denním světle nebo dostatečně intenzivním osvětlení. Potom se vysají speciálně upraveným vysavačem se speciálními nástavci na trubici. Menší předměty, jako např. pokrývky hlavy, se zajišťují celé. Po odebrání materiálu se balí do předem označených papírových obálek a odesílá se ke zkoumání. 51 50 Vyhledávání a zajišťování stop in natura. Dostupné z: http://www.sinz.cz/archiv/docs/si-2004-06-312-328.pdf. s. 316.. 51 SVOBODA, Ivo a kol. Kriminalistika. Ostrava: Key Publishing s.r.o. 2016. s. 69 55
Reprezentativní srovnávací vzorky vlasů živých či mrtvých relevantních osob (například oběť, podezřelý) se zajišťují odstřižením pramenu vlasů po cca 5-10 ks z pěti míst hlavy. Tyto místa jsou nad čelem, z temene, týlu a obou spánkových oblastí. Vzorek se doplní o vlasy vyčesané a o několik vlasů vytržených. V případě paruk, příčesků či lepených vlasů se zajistí vzorky tak, aby byla postižena variabilita těchto vlasových doplňků. U mrtvol jsou separovány vlasy vytržením z 5 míst hlavy, respektive pouze z těch míst, kde se zachovaly. V terénu, při nálezu těla, může být skalp zavlečen zvěří do relativně větší vzdálenosti od nálezu. V tomto případě se ze zachovalé části skalpu zajistí vzorek vlasů k expertíze až v laboratoři. Množství zvířecích chlupů ve srovnávacím materiálu je dáno barevnou, tvarovou a délkovou variabilitou srsti zvířete nebo části kožešiny. 4.4.2.2 Osteologický materiál Celé skelety nebo pouze jednotlivé kosti se při nálezu celé opatrně obnaží (očistí se od zeminy tak, že se odkryje poloha jednotlivých kostí), přičemž se zachová původní poloha kostry. Udělá se kriminalistická dokumentace místa nálezu, ze které je zřejmá hlavně poloha kostry (musí se detailně popsat, zakreslit do plánku a z různých úhlů vyfotografovat). K nálezu se přizve soudní lékař a antropolog, ti podají na místě informace o počtu koster, primárním či sekundárním uložení kostrového materiálu a o době, která uplynula od smrti. Spolu s kostrou se na expertízu odesílají i zbytky oděvů, osobních věcí a předmětů nalezených v jejím okolí. Pokud jsou kosti vlhké, musí se vybrat i s kusy zeminy a nechávají se volně na vzduchu. Po jejich vysušení se opatrně odstraní tlusté nánosy zeminy a nález se uloží do krabice. Je velice nutné s nimi manipulovat s velkou opatrností, aby nedošlo k jejich poškození, výměně či ztrátě. Zvýšená pozornost se věnuje především lebce, zubům, obratlům, případně krátkým a malým kostem končetin. Krabice se pak označí místem nálezu a datem. Následně se dopravuje do laboratoře soudního lékaře, kde se uskuteční prohlídka mrtvoly kostry. 56
Na dožádání se zde může uskutečnit preparace skeletu (hlavně lebky), která se odešle ne kriminalisticko-antropologické zkoumání. K porovnání nalezeného materiálu s nezvěstnou osobou se předloží lebka, protokol o pitvě, stomatologická dokumentace, případně další zdravotní záznamy. V průběhu zkoumání se předkládá výsledek vyšetření krevně-skupinových vlastností, výpovědi příbuzných o fyzickém stavu osoby, stavu chrupu, protéz, zubů z kovu aj. K tomu se přiloží fotografie nezvěstné osoby, přičemž ta musí být z posledního období života hledané osoby, musí být samostatná a portrétní. 52 4.4.2.3 Somatoskopický materiál Somatoskopický materiál tvoří živé osoby, které jsou předmětem zkoumání. Zajišťuje se fotografie jejich tváře, fotografie celé postavy a specifických znaků na těle a specifických zvláštností postavy. 53 52 SVOBODA, Ivo a kol. Kriminalistika. Ostrava: Key Publishing s.r.o. 2016. s. 69-70 53 SVOBODA, Ivo a kol. Kriminalistika. Ostrava: Key Publishing s.r.o. 2016. s. 70 57
5. PRAKTICKÁ ČÁST V této praktické části je účelem se zaměřit na porovnání portrétu vytvořeného ze systému FODAGEN, vytvořeného grafickou metodou a fotografií. Cílem této části je poukázat, jaké mohou být rozdíly mezi jednotlivými metodami a poznáním jedné a té stejné osoby. Dotazovat se budu formou ankety. 5.1 Anketa Pro svou bakalářskou práci, která se zabývá portrétní identifikací jsem zvolila dotazování respondentů prostřednictvím ankety. Tato anketa byla rozdána celkem 150 respondentům jak elektronickou formou přes server Survio.com, tak tištěnou formou. Tištěnou formou byl znázorněn viz Příloha 1. 58
Dobrý den, ráda bych Vás touto cestou požádala o vyplnění následující ankety. Tato anketa je součástí bakalářské práce na téma Portrétní identifikace. Cílem ankety je objasnění a porovnání tohoto druhu identifikace. Jedná se o 2 portréty jedné osoby, vytvořené v systému PORIDOS a grafickou metodou. K dispozici máte 3 fotografie různých osob a musíte posoudit dle uvedených metod, o kterou osobu se jedná. Tato anketa je anonymní. Děkuji předem za vyplnění. 59
Metoda č. 1 systém PORIDOS 60
Metoda č. 2 grafická metoda 61
Osoba č. 1 62
Osoba č. 2 63
Osoba č. 3 64