Ochrana stromů při stavební činnosti Základy arboristiky
Poškození následkem stavební činnosti Poškození nadzemních částí Přímé poškození (mechanické, chemické, fyzikální) Poškození fyziologické Poškození kořenového systému Přímé mechanické porušení Fyziologické porušení Změny nivelety Změny vlastností půdy Změny hladiny spodní vody
Poškození nadzemních částí mechanické a fyzikální Kolize se stavební mechanizací, případně v průběhu užívání domu kolizemi s vozidly, Nešetrné skladování a manipulace s materiály apod. Dochází ke stržení borky a povrchových vrstev lýka a poškození dřeva do různé hloubky. Důležitý je zejména obvodový rozsah poranění a jeho hloubka. Významným zdrojem poškození mohou být spaliny z vytápění, které mohou způsobit přímé poškození mezofylu listů, pupenů a případně i kambia, pokud by tyto byly vystaveny teplotám vyšším než 50 C. Následkem by byla defoliace a odumření části koruny. ČSN 83 9061 zapovídá zakládání ohnišť a otevřeného ohně v blízkosti stromů.
Poškození nadzemních částí chemické Je nutno zabránit styku agresivních látek s rostlinou, zejména borkou nechráněných částí (květy, asimilační aparát, pupeny). Stavební látky, barviva, organická rozpouštědla Paliva, maziva
Poškození nadzemních částí fyziologické Fyziologické poškození zahrnuje nemechanická poškození pletiv stromu. Hlavními zdroji může být lokální zvýšení teploty v okolí stavby, vliv spalin z vytápění, úniky fyziologicky aktivních látek. Lokální zvýšení teploty v okolí stavby může zapříčinit rychlejší nástup pučení v jarním období a tím následné poškození málo odolných částí stromu mrazy. Dále větší transpiraci v části koruny a tím vysychání listů a následnou defoliaci části koruny. Vliv spalin se může projevit lokálními nekrózami listů a defoliací v zasažené části koruny vlivem intoxikace buněk pletiv.
Poškození kořenového systému mechanické Mechanické poškození kořenového systému vzniká při nevhodných zásazích do půdy v okolí stromu. Jedná se zejména o výkopové práce, zvláště pokud jsou prováděny mechanizačními prostředky. Dochází k porušování, zlomům a vytrhávání kořenů a to i mimo hranu výkopu. Akutní snížení mechanické pevnosti kořenového systému a/nebo => riziko infekce a šíření dřevokazných hub Odebrání určité části kořenového systému, které má za následek zhoršení dostupnosti vody a živin.
Poškození kořenového systému mechanické K poškození kořenů může také docházet pojížděním mechanizmů a vozidel. Zde je důležitý měrný tlak daného vozidla (u traktorů 160 200 kpa, u osobních vozidel pak více). Při testech bylo zjištěno, že již po třech přejezdech kořenů traktorem (rostlá lesní půda) dochází k poškození 40 % vodivých drah (Naděždina, Čermák, Nadezhdin, Kašpárek, 2008).
Poškození kořenového systému chemické Půdní prostor může být kontaminován různými látkami, které mohou způsobit poškození kořenů přímo nebo nepřímo narušením mykorhizních vztahů, chemických, fyzikálních či biologických vlastností půdy. Patří sem zejména úniky PHM, barviv, vápna, cementu, rozpouštědel apod., které by neměli být v blízkosti stromů skladovány.
Poškození kořenového systému fyziologické Za hlavní příčiny fyziologického poškození kořenového systému lze označit: hypoxii kořenů vlivem změny aerace půdy (zvýšení hladiny podzemní vody, navážky, překrytí půdy nepropustnými materiály, utužení půdy, únik technických plynů, vyčerpání kyslíku půdními mikroorganizmy při rozkladu organické hmoty a konkurenčními rostlinami) a změnu vodního režimu (vyschnutí kořenů a jejich odumření zhoršuje dostupnost vody pro zajištění transpirace, zvýšením hladiny podzemní vody dochází k hypoxii kořenů). Dalšími faktory, které jsou spojené zejména se stavební činností je změna vlastností půdy průnikem stavebních hmot, usazování vápenatých sloučenin, které mění reakci půdy, její fyzikální vlastnosti a poškozují mykorhizní houby.
Ochranná pásma Pro zajištění dlouhodobě udržitelné existence stromu je nutné minimalizovat zásahy do prostoru, který je pro strom existenciálně důležitý. Rozsah tohoto prostoru je u památných stromů definován přímo zákonem 114/1992 Sb., v ust. 46 odst. 3: Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace.
Ochranná pásma Stromy, které nejsou chráněny podle zvláštních předpisů a vztahuje se na ně pouze obecná ochrana, zákonem definované ochranné pásmo nemají. ČSN 83 9061, která vymezuje tzv. kořenovou zónu a kořenový prostor. Kořenová zóna je plocha půdy pod korunou stromu (okapová linie koruny) rozšířená do stran o 1,5 m, u sloupovitých forem o 5 m. Kořenový prostor je definován jako kruhová plocha kolem kmene stromu s poloměrem rovnajícím se čtyřnásobku obvodu kmene, nejméně však 2,5 m. Veškeré činnosti v takto vymezeném prostoru by měly být co nejšetrnější, rozsáhlejší výkopové práce by měly být minimalizovány a prováděny pokud možno ručně.
Stanovení ochranného pásma stromu ve zpevněné ploše Růst kořenového systému může být v některých směrech limitování přítomností technických či jiných zábran, především: okraje komunikací, zpevněné plochy, základy staveb, obrubníky uložené v betonových pasech, plochy vymezené kořenovou bariérou. Kořeny stromů mají tendenci se stáčet podél těchto zábran a prokořeňovat prostor ve směrech, ve kterých jejich růst není významně omezený. V důsledku radiálního přírůstu kořenů může docházet k postupnému narušování a destrukci těchto objektů. Minimální vzdálenost, kde lze akceptovat jednostranné omezení kořenového systému v důsledku pevné překážky, je kruh o průměru rovnajícímu se průměru kmene na styku s půdou. V případě, že se technické překážky, příp. jednoznačné stopy po dříve provedené výkopové činnosti nacházejí blíže u kmene, považujeme strom za závažně narušený a uvažujeme spíše o jeho odstranění a náhradě.
Ochranná pásma sítí
Ochrana proti tepelným zdrojům Podle výše uvedené normy smí být ohniště zakládáno ve vzdálenosti nejméně 5 m od okapové linie stromů Otevřený oheň smí být rozděláván ve vzdálenosti nejméně 20 m od okapové linie stromů.
Zvyšování terénu Je proto nutno zabránit plošnému překrývání půdy zeminou, zejména jílovitou. Pokud není jiná možnost, musí být navážka ukládána v radiálních pásech tak, aby alespoň 30 % kořenové zóny zůstalo volné. Navážku lze ukládat na povrch bez organických zbytků, aby se zabránilo vyčerpání kyslíku při jejich rozkladu. Navážky mohou být pouze hrubozrnné a propustné.
Snižování terénu Pro výživu stromů je extrémně důležitá svrchní, humusem obohacená vrstva půdy v rozsahu 20 30 cm. V této vrstvě se nachází největší část půdních organizmů, nacházejí se zde jemné kořeny, důležité pro zásobení rostliny vodou a živinami. Odebráním této vrstvy dochází ke strádání stromů, které vede k snížení vitality, v extrémních případech i k odumření stromu. Zásahy v této vrstvě v kořenové zóně stromu je nutno eliminovat nebo alespoň minimalizovat, pokud jsou nezbytně nutné.
Výkopy Kořenový prostor by neměl být narušován výkopy. Pokud je nutné výkop provést, lze tak učinit pouze ručně nebo jiným šetrným způsobem. Nejmenší vzdálenost od stromu definuje ČSN 83 9061 ve čl. 4.10 na čtyřnásobek obvodu kmene ve výšce 1 m. Je nutno zabránit přetínání kořenů o průměru větším než 2 (5) cm. Nebezpečí použití mechanizace spočívá v nebezpečí vzniku masivních poranění i mimo hranu výkopu, vytržením od báze kmene. Pro minimalizaci poškození při výkopech je nutno maximálně zkrátit dobu otevření jámy a provedení prací ve vhodném období, nejlépe na podzim. Jako nutné minimum pro zajištění mechanické stability stromu je uváděna vzdálenost dvojnásobku průměru kmene (Wessolly, Erb, 1998). Je doporučováno vytvoření kořenové clony jednu sezónu před započetím výkopových prací.
Vliv dřevin na stavby Jedním z hlavních problémů jsou objemové změny zeminy vlivem změny vlhkosti. U půd s větším podílem montmorillonitických jílů může docházet ke značným pohybům vlivem nerovnoměrného vysoušení půdy. Pohyb vody může být, mimo jiné, navozen také dřevinami, odčerpáváním a redistribucí vody kořeny dřevin. Harris, Clark a Matheny (2008) udávají duby jako jedny z nejvýznamnějších druhů, způsobujících poškození staveb (11,5 % poškození při 2,1% podílu na populaci městských stromů, 10 % případů poškození způsobují stromy vzdálenější než 18 m). Pohyb půdy se projevuje nejvíce ve svrchních vrstvách půdy a zasahuje zhruba do 1,5 2 m hloubky, v suchých letech i hlouběji. Kelsey (1987), uvádí, že ze 177 poškozených domů 81 % byly domy se základovou deskou, bez poškození byly domy na pilotech a nosnících.
Vliv dřevin na stavby Dřeviny využívají všechny vhodné možnosti k vylepšení bilance. Dochází pak často i k čerpání vody z nepřírodních zdrojů, jako jsou např. narušená potrubí kanalizace či vodovodního řádu, jímky apod. Tyto struktury mohou být kořeny zcela ucpány a vyřazeny z provozu. Stávají se také součástí nosného aparátu stromu a vyjmutí může způsobit destabilizaci stromu a rozsáhlé poškození kořenového systému. Stromy dokáží vodu redistribuovat ze značných vzdáleností, až desítky metrů v horizontálním i vertikálním směru. Často stromy svůj příjem vody uhrazují z jediného zdroje, na němž jsou pak plně závislé. Jakákoliv změna tohoto zdroje znamená ohrožení stromu.
Péče o stromy v průběhu stavby Ochrana dřevin začíná již v přípravném stavebním řízení: Zmapování, zhodnocení, ocenění, kategorizace - studie Dokumentace pro územní rozhodnutí: rozhodování o odstranění stromů (konfliktní, nevhodný stav, nevhodná lokalizace) určení koridorů sítí, způsob založení staveb v blízkosti stromů apod. Dokumentace pro stavební povolení:
Péče o stromy v průběhu stavby Ochrana dřevin začíná již v přípravném stavebním řízení: Dokumentace pro stavební povolení: umístění přípojek a vedení inženýrských sítí (nadzemních i podzemních), terénní úpravy, místa dočasného uskladnění zeminy, dočasná zařízení stavby vč. označení míst vjezdu, systém vnitrostaveništní dopravy, vnitrostaveništní komunikace prostor pro umístění dočasných staveb zařízení staveniště (buňky, kanceláře, šatny apod.), plochy pro uskladnění materiálu, plochy pro umístění ohnišť, příp. jiných trvalých zdrojů tepla. Výsadby nových stromů jsou plánované na finální stanoviště. Výsadby zahuštěných skupin stromů či porostů je plánované pouze tam, kde existuje předpoklad pravidelné následné péče ve formě výchovných zásahů především u rozsáhlejších areálů s oblastmi, které mají do budoucna plnit účely přírodního či přírodě blízkého prostředí. Nově vysazované stromy jsou plánované modelově ve vzdálenostech, které odpovídají cca 1 2 průmětu koruny dospělého jedince daného taxonu. Stromy se vysazují na místa, kde nebudou představovat překážku v plánovaných průhledech, nebudou blokovat pohled na významné architektonické prvky, zamezovat průniku světla či představovat překážku pro stávající či budoucí stavební aktivity.
Péče o stromy v průběhu stavby Stupeň dokumentace povolení stavby Ve stupni dokumentace povolení stavbyprojektové přípravy již často dochází k souběhu projektové přípravy a vlastní stavby. Z hlediska ochrany stromů nemají žádná ustanovení reálný vliv na praktickou realizaci. Vlastní DPS často musí předcházet realizace představební fáze ochrany stromů
Představební ochrana stromů kácení stromů odstraňování nevhodného keřového porostu vybudování ochranných zón kolem stromů určených k zachování vytyčují se obrysy staveb, dopravních komunikací apod. Oplocení Dle ČSN 83 9061 je nutné stromy chránit plotem, který by měl obklopovat celou kořenovou zónu. Plot musí být pevně ukotven v zemi a jeho výška by měla dosahovat minimálně 1,3 m tak, aby byl znemožněn přístup osob a mechanizačních prostředků na chráněnou plochu. Instalace plotu musí být provedena ještě před započetím stavebních prací a jeho odstranění je možné až po dokončení veškerých aktivit spojených s výstavbou.
Ochrana kmene Probíhají-li některé stavební aktivity v blízkosti kmene nebo kořenových náběhů a hrozí jejich mechanické poškození, je nezbytné tyto části stromu chránit. Dle ČSN 83 9061 je nutné v těchto případech opatřit kmen vypolštářovaným bedněním z fošen, vysokým nejméně 2 m. Ochranné zařízení je třeba připevnit bez poškození stromu a nesmí být osazeno přímo na kořenové náběhy. Současně s ochranou nadzemní části se aplikují opatření pro ochranu chráněného pásma stromu před mechanickým poškozením a zhutněním půdy.
Ochrana půdy uvnitř chráněné kořenové zóny Půda v ochranném pásmu musí být chráněna tak, aby nedošlo k jejímu zhutnění, znečištění látkami poškozujícími rostliny nebo půdu, popř. aby nedošlo k zamokření vodou odváděnou ze stavby. V ochranném pásmu stromu nesmí být zakládána ohniště a současně se zde nesmí nacházet žádné zdroje tepla, které by mohly způsobit jeho poškození. V krajních případech, kdy nelze zabránit dočasnému zatížení v prostoru ochranného pásma soustavným přecházením nebo provozem dopravních a mechanizačních prostředků stavby, je nutné provést ochranná opatření dle ČSN 83 9061, zejména opatření vedoucí k ochraně kořenové zóny před zhutněním.
Příprava dřevin před zahájení stavby Řez stromů Vylepšení vitality redukční řez před zahájením vlastní stavby. Redukční řez může vyžadovat i použití nadměrných strojů v blízkosti korun stromů Z důvodu bezpečnosti práce na staveništi a sledování vlivu stavby na ponechané stromy je vhodné provést veškerá ošetření stromů na stavbě před jejím zahájením Součástí účinného systému ochrany stromů při výstavbě je i podpoření vitality stávajících stromů před zahájením výsadby. Jedná se zejména o: realizaci doplňkové závlahy mulčování vylepšení stanoviště aplikaci podpůrných látek mykorhiza
Péče o stromy v průběhu realizace stavebních prací Dojde-li v průběhu stavebních prací k poranění kořenových náběhů, kmene či větví, je vhodné provést včasné adekvátní ošetření. V případě čerstvých ran, kdy je odtržená kůra s lýkem stále zčásti přirostlá, je možné odtrženou část znovu přiložit k ráně a upevnit ji pro vzduch prodyšným materiálem. V ostatních případech se provede případné začistění roztřepených okrajů. Rány se nezatírají. V průběhu realizace stavby dochází vlivem některých prací a pojezdu mechanizačních a dopravních prostředků ke zvýšenému víření prachových částic. Dojde-li k usazení většího množství prachu na listovou plochu, je vhodné zvláště v období s menší srážkovou intenzitou provést jeho odstranění proudem vody.
. V případě, že při realizaci výkopových prací dojde k zásahu do kořenového systému a k nutnému přerušení kořenů o průměru větším než 5 cm (mimo ochranné pásmo stromu), musí dojít k hladkému zaříznutí vzniklé rány. Současně je nezbytná pravidelná kontrola ochranných opatření realizovaných u stromů (oplocení, ochrany kmenů apod.), zvláště pak dodržování ochranných opatření při dočasném zatížení půdního povrchu. Pravidelná kontrola stromů