Zpracování podkladů pro tvorbu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy

Zpracování podkladů pro tvorbu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy (závěrečná zpráva) Zpracovatelé: NEWTON Solutions Focused, a.s. Sídlo: Politických vězňů 912/10 110 00, Praha 1 Zapsána v obchodním rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 9655 IČ: 271 95 554 Zastoupená MUDr. Janem Mojžíšem, předsedou představenstva S2Splus, spol. s r.o. Sídlo: Sukova 1088, 436 01 Litvínov Zapsaná v obchodním rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 15832 IČ: 254 06 701 Zastoupená Mgr. Petrem Peniškou, jednatelem společnosti V Praze dne 31.7.2007

Obsah 1. STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 3 1.1 ÚVOD 3 1.2 STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 4 1.3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 4 1.4 POUŽITÉ METODY 6 2. VÝCHODISKA 8 2.1 PŘIJATÉ STRATEGICKÉ MATERIÁLY 8 2.1.1 EVROPSKÉ PRINCIPY DOPORUČENÉ PRO PODPORU SOCIÁLNÍ POLITIKY 8 2.1.2 NÁRODNÍ PRINCIPY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 10 2.1.3 AKTIVITY PRO ROZVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 11 2.1.4 NÁRODNÍ PRIORITY 12 2.1.5 STRATEGICKÉ ÚKOLY 13 2.1.6 KLÍČOVÉ PRIORITY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 14 2.2 DEMOGRAFICKÉ INFORMACE 16 2.2.1 VÝVOJ POČTU OBYVATEL HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 16 2.2.2 VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATELSTVA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 19 2.2.3 ROZVODOVOST V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 23 2.2.4 NÁRODNOSTNÍ MENŠINY A CIZÍ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍCI V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 25 2.2.5 BEZDOMOVECTVÍ V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 26 2.2.6 DROGOVÁ PROBLEMATIKA V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 27 2.2.7 OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 28 2.2.8 SHRNUTÍ 30 3. ANALÝZA SÍTĚ POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB HL. MĚSTA PRAHY 31 3.1 ZDROJE INFORMACÍ O POSKYTOVANÝCH SLUŽBÁCH 31 3.2 ZAVEDENÍ POJMU POTENCIÁL SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 32 3.3 POSKYTOVANÉ DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE KLASTRŮ UŽIVATELŮ 33 3.4 ROZLOŽENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE FOREM 42 3.5 POTENCIÁL JEDNOTLIVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 47 3.6 POMĚR POTENCIÁLU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB NA POČET OBYVATEL MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ 48 3.7 POTENCIÁL SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PODLE DRUHŮ ZŘIZOVATELŮ 56 3.8 POTŘEBA ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 61 3.9 STAV KOMUNITNÍHO PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 63 3.10 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 64 4 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 66 4.1 POPIS EXISTUJÍCÍCH FINANČNÍCH ZDROJŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 66 4.2 POPIS FINANČNÍCH NÁKLADŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 74 4.2.1. FINANČNÍ NÁKLADY NA JEDNOTLIVÉ ZÁKONEM VYJMENOVANÉ SLUŽBY 74 4.2.2. FINANČNÍ NÁKLADY NA CÍLOVÉ SKUPINY UŽIVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB. 77 4.2.3. FINANČNÍ NÁKLADY PODLE KAPITOL ČERPÁNÍ 79 4.3 NÁVRH OPATŘENÍ NA ZVÝŠENÍ EFEKTIVITY SYSTÉMU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 81 ZÁVĚR 82 POUŽITÉ ZDROJE 82 2. strana z 83

ÚVOD 1 1. STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 1.1 ÚVOD Závěrečná zpráva Zpracování podkladů pro tvorbu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy je vytvořena za účelem naplnění ustanovení smlouvy o dílo uzavřené mezi Centrem sociálních služeb Praha, příspěvkovou organizací jako smluvním objednatelem pověřeným k tomuto kroku Hlavním městem Prahou a společnostmi NEWTON Solutions Focused, a.s. a S2Splus, spol. s r.o. jako zhotoviteli (dále jen smlouva). Zpráva obsahuje v souladu se zněním výše uvedené smlouvy výstupy v podobě podkladů pro tvorbu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy, a to: popis východisek střednědobého plánu charakteru priorit pro stanovení rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy, které budou vycházet z přijatých národních strategií a koncepcí a strategií hlavního města Prahy, jakož i z prognózy demografického vývoje na území hlavního města Prahy (viz kapitola 2 zprávy); výstup analýzy sítě poskytovatelů sociálních služeb na území hlavního města Prahy v rozsahu informací o sociálních službách zahrnujících poskytované druhy sociálních služeb, jejich kapacitu a míru skutečného využití nabízených sociálních služeb uživateli, zastoupení jednotlivých druhů sociálních služeb na pražských městských částech a v hlavním městě Praze a návrhy opatření v oblasti rozvoje sociálních služeb (viz kapitola 3 zprávy); popis existujících finančních zdrojů versus nákladů poskytování sociálních služeb včetně návrhu opatření na zvýšení efektivity systému sociálních služeb v rámci hlavního města Prahy jako celku (viz kapitola 4 zprávy). Součástí zprávy je v její úvodní části rovněž definice základních pojmů ve vztahu k tvorbě střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb a stručné vymezení metod používaných zhotoviteli během realizace celého projektu. Předkládaný dokument představuje základ pro tvorbu finální podoby střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb a koncepce sociální politiky hlavního města Prahy, která bude v kompetenci Odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hlavního města Prahy. 3. strana z 83

ÚVOD 1 1.2 STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb je, dle definice uvedené v 95, písm. h) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, výsledkem procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. 1.3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Pro potřeby tohoto materiálu Zpracování podkladů pro tvorbu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy je plně respektováno vymezení pojmů sociální služby, uživatelé sociálních služeb a poskytovatelé sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Definice sociální služby Sociální služba je činnost nebo soubor činností definovaných zákonem zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení (viz 3, písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Poskytované služby se rozlišují na poradenství, péči a prevenci. Sociální poradenství zahrnuje: základní sociální poradenství, odborné sociální poradenství. Mezi služby sociální péče patří: osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Pod služby sociální prevence spadá: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, 4. strana z 83

ÚVOD 1 krizová pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy, sociální rehabilitace. Sociální služby se poskytují jako služby pobytové (spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb), ambulantní (služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb, kdy součástí služby není ubytování) nebo terénní (služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí). Definice uživatelů sociálních služeb Uživatelem sociálních služeb je v souladu se zákonem osoba, která se nachází v nepříznivé sociální situaci, jejíž závažnost vyžaduje pomoc a podporu za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Nepříznivou situaci chápe zákon jako oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů. Sociální začleňování je proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Sociálním vyloučením označuje zákon stav vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit. Cílové skupiny uživatelů sociálních služeb nejsou zněním zákona specifikovány. Pro účely Registru poskytovatelů sociálních služeb zřízeného MPSV ČR v roce 2007 je užívána tato kategorizace: děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy, etnické menšiny, imigranti a azylanti, oběti domácího násilí, oběti obchodu s lidmi, oběti trestné činnosti, osoby bez přístřeší, osoby do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče, osoby komerčně zneužívané, osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách, osoby s chronickým duševním onemocněním, osoby s chronickým onemocněním, osoby s jiným zdravotním postižením, osoby s kombinovaným postižením, osoby s mentálním postižením, 5. strana z 83

ÚVOD 1 osoby s tělesným postižením, osoby se sluchovým postižením, osoby se zdravotním postižením, osoby se zrakovým postižením, osoby v krizi, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, pachatelé trestné činnosti, rodiny s dítětem/dětmi, senioři. Definice poskytovatele sociálních služeb Poskytovatelé sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu. Všechny subjekty poskytující sociální služby jsou si ze zákona rovny. Podmínkou poskytování sociálních služeb je registrace poskytovatele dle podmínek uvedených v zákoně ( 78-87, HLAVA II, díl 1, oddíl I zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Tamtéž jsou vymezeny také povinnosti registrovaných poskytovatelů sociálních služeb ( 88, 89, HLAVA II, díl 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). 1.4 POUŽITÉ METODY V rámci procesů získávání, ověřování, následné aktualizace a vyhodnocení dostupných podkladů jsme využili několika specifických gnoseologicko-empirických metod. Obsahová analýza dokumentů Zadavatelem zprostředkované strategické dokumenty byly obohaceny o další relevantní materiály týkající se rozvoje oblasti sociálních služeb. Jednotlivé dokumenty byly systematicky prostudovány a klíčové pasáže, jež mají návaznost a podobu na vývoj systému sociálních služeb hlavního města Prahy, byly využity pro rámcové vymezení tohoto strategického materiálu. Komparace zdrojových databází Údaje o síti poskytovatelů sociálních služeb byly získány z několika nezávislých datových zdrojů (Magistrát hlavního města Prahy, Centrum sociálních služeb Praha, příspěvková organizace, on-line databáze poskytovatelů sociálních služeb hlavního města Prahy, žádosti poskytovatelů o příspěvek ze státního rozpočtu, žádosti poskytovatelů o příspěvek z rozpočtu MHMP, resp. příslušné městské části). Veškeré údaje předkládané v tomto dokumentu byly ověřeny porovnáním jejich hodnot v dílčích databázích. Zahrnuty byly vždy nejaktuálnější dostupné informace. 6. strana z 83

ÚVOD 1 Dotazníkové šetření na úrovni městských částí Dotazníky určené zástupcům jednotlivých městských částí (z velké části koordinátoři komunitního plánování sociálních služeb a vedoucí odborů sociální péče příslušných úřadů MČ) zjišťovaly informace týkající se obecného stavu sociálních služeb na daném území. Dotazovány byly dále prioritní oblasti rozvoje sociálních služeb v nejbližších letech a současný stav procesu komunitního plánování dané městské části. Vypracování demografické analýzy Orientačním podkladem pro formulaci prioritních oblastí rozvoje sociálních služeb byla demografická analýza hlavního města Prahy. Vyhodnoceny byly standardní demografické ukazatele bezprostředně související s potřebností sociálních služeb. Vývoj těchto ukazatelů byl konstruován v návaznosti na demografickou projekci vývoje obyvatelstva pro Českou republiku do roku 2050 vypracovanou Českým statistickým úřadem v roce 2003. Systematická syntéza cílových skupin uživatelů návrh klastrů Na základě klasifikace cílových skupin uživatelů sociálních služeb, které je využíváno v Registru poskytovatelů sociálních služeb, byla navržena varianta členění uživatelů sociálních služeb dle specifik jejich sociální situace do širších celků klastrů. Systematická analýza získaných zdrojů z hlediska poskytovaných služeb Na základě vymezení a definování pojmu potenciálu sociálních služeb byla provedena systematická analýza poměrových ukazatelů sociálních služeb. Technická a elementární analýza finančních zdrojů a nákladů sociálních služeb Na základě dostupných zdrojů byla provedena analýza absolutních a relativních položek z účetních výkazů, z výkazů o pracovnících a z výkazů o nákladech na sociální služby. 7. strana z 83

VÝCHODISKA 2 2. VÝCHODISKA V této kapitole jsou analyzovány přijaté strategické materiály na úrovních Evropské unie, České republiky a hlavního města Prahy, sledovány principy sociální politiky a sociálních služeb, jakož i popsány hlavní aktivity naplňování rozvoje sociálních služeb a z nich vyplývající strategické úkoly na úrovni České republiky a klíčové priority hlavního města Prahy v oblasti sociálních služeb. 2.1 PŘIJATÉ STRATEGICKÉ MATERIÁLY 1. Agenda sociální politiky Evropského parlamentu - Council of the European Union, 15223/01) pod názvem The Draft Point Report on Social Inclusion, prosinec 2001. 2. Bílá kniha v sociálních službách, konzultační dokument, únor 2003. 3. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, platný od 1.1.2007. 4. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006-2008. 5. Národní akční plán sociálního začleňování NAPSI na léta 2006-2008, poslední aktualizace 10.3.2006. 6. Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, září 2005. 7. Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti. 8. Strategický plán Prahy přijatý v roce 2000 usnesením 19/03 a jeho další aktualizace. 9. Programové prohlášení Rady hlavního města Prahy pro volební období 2006-2010. 2.1.1 Evropské principy doporučené pro podporu sociální politiky Evropský parlament a následně Rada rozhodly v roce 2001 o vytvoření programu na podporu spolupráce členských států v oblasti boje se sociálním vyloučením - tzv. Agenda sociální politiky se důrazně zabývá kvalitou, participací a otevřenou metodou koordinace. Standardy kvality služeb v ČR jsou plně kompatibilní s evropským sociálním modelem, který je založen na sociálním začleňování a na předcházení sociálnímu vyloučení lidí. Tento přístup nejlépe charakterizuje 10 klíčových principů, které Evropská unie doporučuje pro podporu politiky začleňování inkluze (Council of the European Union, 15223/01, viz http://ec.europa.eu/employment_social/social_inclusion/docs/15223_part1_en.pdf), a to: 1. Subsidiarita. 2. Holistický přístup. 3. Transparentnost a odpovědnost. 4. Služby přátelské k uživatelům. 5. Efektivnost. 6. Solidarita a partnerství. 7. Důstojnost a lidská práva. 8. Účast. 9. Posílení a osobní rozvoj. 10. Trvalé zlepšování a udržitelnost. 8. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Subsidiarita: politika a služby se stanou propojenějšími, když budou řešeny a doručovány v místě, které je nejblíže lidem, jichž se týkají; tento princip je uplatňován s cílem vyšší kvality hlavní politické linie, avšak stává se ještě důležitějším v okamžiku, kdy se přímo týká zranitelných lidí. Holistický přístup: politiku je třeba rozvíjet a služby doručovat integrovaným způsobem, který respektuje celkové potřeby člověka spíše než různá omezení organizačního charakteru. Transparentnost a odpovědnost: příjemcům sociálních dávek a uživatelům služeb musí být zaručeno průhledné a otevřené rozhodování a musí existovat jasné procedury postupů při odmítnutí nebo odvolání se proti rozhodnutí (tj. ombudsman, Charta práv, apod.). Služby přátelské k uživatelům: budou-li mít služby otevřený charakter, budou-li dostupné, pružné a budou-li odpovídat potřebám uživatelů, vytvoří lepší podmínky pro začleňování. Efektivnost: služby, které napomáhají začlenění, reagující rychle a vstřícně na potřeby lidí bez zbytečné byrokracie, s důrazem na včasnost poskytování a se smyslem pro účelné vynakládání prostředků. Solidarita a partnerství: politika a služby směřující k začleňování, podporující rozvoj solidarity a soudržnosti ve společnosti a posilující partnerství a spoluodpovědnost všech zúčastněných. Důstojnost a lidská práva: politika a služby směřující k začleňování, uznávající a podporující lidskou důstojnost a základní lidská práva pro všechny prosazováním principů rovnosti a odmítáním diskriminace. Účast: politika a služby směřující k začleňování jsou plánovány, doručovány a kontrolovány za účasti těch, kteří jsou ohrožováni chudobou a sociálním vyloučením. Posílení a osobní rozvoj: politika a služby směřující k začleňování si kladou za cíl omezovat závislost lidí, podporovat u nich rozvoj samostatnosti v jednání a posilovat autonomii, vytvářet příležitosti k osobnímu růstu a rozvoji. Trvalé zlepšování a udržitelnost: politika a služby mohou vždy více podporovat začleňování, jejich dopad na sociální začlenění může být trvalejší, jelikož mezi členskými státy existuje sílící tendence ke kontrole a monitorování výstupů politiky a poskytování služeb, stejně jako konzultace a zpětná vazba ze strany uživatelů. Všechny citované principy jsou plně zakomponovány ve standardech kvality sociálních služeb - ty lze s důvěrou použít jako základ pro další rozvoj sociálních služeb, které budou v plném souladu s přístupy a požadavky Evropské unie. 9. strana z 83

VÝCHODISKA 2 2.1.2 Národní principy sociálních služeb Definováno je celkem sedm vůdčích principů, které tvoří základ všech sociálních služeb: 1. Nezávislost a autonomie pro uživatele služeb nikoli závislost. 2. Začlenění a integrace nikoli sociální vyloučení. 3. Respektování potřeb služba je určována individuálními potřebami a potřebami společnosti, neexistuje model, který vyhovuje všem. 4. Partnerství pracovat společně, ne odděleně. 5. Kvalita záruka kvality poskytuje ochranu zranitelným lidem. 6. Rovnost bez diskriminace. 7. Standardy národní, rozhodování v místě. Nezávislost a autonomie Lidé jsou odpovědni za svůj vlastní život. Přijímají (a musí být povzbuzováni k tomu, aby přijímali) vlastní rozhodnutí o svém životním stylu v rámci mezí, které platí pro všechny členy společnosti. Mohou tvořit a musejí být povzbuzováni, aby tvořili a vyjadřovali své vlastní preference o tom, jak jim mohou sociální služby pomoci udržet nebo obnovit nezávislost. Služby by přitom měly: a) Podporovat nezávislost; mnoha lidem určitá počáteční pomoc umožní znovu nabýt nezávislosti a následně si ji udržet bez jakékoliv další pomoci. b) Respektovat rozdíly. c) Respektovat lidi jako jednotlivce a směřovat k zajištění jejich důstojnosti, individuality, práv a odpovědnosti; ve stejné situaci lidé volí na základě vlastních zkušeností, potřeb a preferencí odlišné cesty a způsoby řešení, všichni nemusí mít nutně stejné vlastnosti, potřeby nebo preference. Začlenění a integrace Sociální služby existují proto, aby pomáhaly lidem udržet si své místo ve společnosti a aby je chránily před sociálním vyloučením. Sociální služby by v maximálním možném rozsahu měly lidem pomáhat žít běžným životem umožnit jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školu, navštěvovat místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se sám o sebe a o svou domácnost stejně jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako samozřejmé až do chvíle, kdy nám v nich nějaký stav či událost začne v takovém chování bránit. Proto existuje velmi silná preference služeb, které jsou založeny na poskytování v rámci vlastního přirozeného společenství, což umožňuje lidem žít ve vlastním domově, pracovat, vzdělávat se, zapojit se života ve svém okolí apod., což je i to, čemu lidé dávají přirozeně a spontánně přednost. Respektování potřeb Škála služeb nabízených jednotlivcům je určována potřebami lidí, nikoliv potřebami systému. Partnerství Efektivní sociální služby mohou být poskytovány pouze tehdy, pokud existuje spolupráce mezi všemi sektory společnosti. Kvalita Uživatelé sociálních služeb a jejich rodiny musí mít důvěru ve služby, které přijímají. Poskytovatelé sociálních služeb musí být schopni posoudit, zda jimi poskytované služby jsou v souladu s přijatými standardy. 10. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Rovnost Přístup lidí k sociálním službám by měl být stejný pro každého člověka na základě jeho potřeb bez ohledu na způsob života, postižení, původ, víru, věk, pohlaví nebo sexuální orientaci. Rozhodování v místě Vzhledem k tomu, že způsob poskytování služeb vyplývá z potřeb jednotlivců a komunity, musí být rozhodnutí o tom, co, komu a jakým způsobem bude poskytováno, učiněno na úrovni jednotlivce a komunity. Klíčem k poskytování služeb jsou tak jednotlivé obce, od nichž se však samozřejmě neočekává, že všechno budou dělat samy musí pracovat v těsném partnerství s krajskou samosprávou, s národní vládou, s občanskou společností i se samotnými uživateli poskytovaných služeb. 2.1.3 Aktivity pro rozvoj sociálních služeb Národní akční plán formuluje sedm hlavních aktivit naplňování rozvoje sociálních služeb. 1. Vytváření politického prostředí. 2. Pohánění potřebami. 3. Komunitní plánování. 4. Hodnocení potřeb. 5. Záruka kvality. 6. Financování osob a komunit, ne financování zařízení. 7. Podpora inovací. Vytváření politického prostředí (nikoliv politické svěrací kazajky) Rozhodnutí o tom, jak budou sociální služby plánovány, poskytovány a doručovány příjemcům, musí být přijímána na nejnižší možné, nejlépe pak na místní úrovni. Sociální služby jsou provozovány na místní úrovni ku prospěchu lidí v místě. Tato zásada je zcela v souladu s myšlenkami stojícími za reformou veřejné správy - zejména s principem subsidiarity (zmiňovaném v sociální agendě Evropského parlamentu). Hlavní motivací je skutečnost, že tak je to nejlepší pro služby a tím pro občany. Z úrovně Ministerstva práce a sociálních věcí a krajů pak musí být plněny úkoly, které místní úroveň ze své podstaty plnit nemůže, např. definice jasných pravidel pro vývoj služeb, pravidel pro tvorbu systému kontroly a hodnocení služeb s cílem transparentnosti naplňování záměrů sociální politiky a efektivnosti využívání veřejných fondů apod. Pohánění potřebami Jedním ze základních rysů moderního systému sociálních služeb je, že reaguje na potřeby. Potřeba je tím, co rozvoj služeb pohání a motivuje, co určuje, jaký druh služeb, kde, kým a v jakém rozsahu bude poskytován, kdo tuto službu bude užívat atd. Služby tedy nejsou poskytovány na základě určité předem definované kvóty nebo normy pro standardizovanou skupinu jejich příjemců, o nichž se předpokládá, že mají zcela identické potřeby. Komunitní plánování Pro stanovení potřeb jsou podstatné dva aspekty potřeby komunity a potřeby jednotlivců. Nástrojem pro reagování na obou typů potřeby je proces komunitního plánování, v němž hrají jako přirození primární aktéři hlavní roli právě obce. Zákonem stanovené hranice obcí definují geografickou oblast, se kterou se lidé mohou identifikovat. Obce mají již nyní povinnost starat se o sociální péči, ovšem především ve smyslu poskytování občanům odbornou pomoc při poskytování služeb sociální péče. Vytváření konkrétních podmínek pro sociální péči patří do samostatné působnosti obcí. 11. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Hodnocení potřeb Předpokladem úspěšné realizace aktivit směřujících k rozvoji sociálních služeb je znalost potřeb uživatelů sociálních služeb a rovněž schopnost jejich vzájemné komparace s cílem uspokojovat následně potřeby těch lidí příjemců sociálních služeb, kteří tyto služby aktuálně nejvíce potřebují. Monitorovány a hodnoceny přitom musí být primárně potřeby jednotlivého konkrétního občana v kontextu prostředí, v němž žije (své rodiny, komunity apod.), nikoliv pak předpokládané potřeby určité kategorie či skupiny lidí. Záruka kvality Sociální služby jsou podle své definice služby určené pro sociálně oslabené občany, kteří jsou ohroženi vyloučením z běžného života společnosti. S ohledem na tuto skutečnost je více než nutné, aby i sociální služby disponovaly adekvátním standardem svého poskytování, který jasně sdělí: uživatelům služeb a jejich rodinám: co mohou očekávat od služeb, které jsou jim poskytovány, co mohou žádat od konkrétních osob poskytujících sociální služby, jaké jsou jejich práva a povinnosti apod. poskytovatelům: jaké jsou nároky na jimi realizované sociální služby, jak se chovat, aby jimi poskytované služby byly kvalitní apod. Standardy se obvykle vztahují na oba klíčové aspekty sociálních služeb na kvalitu realizovaných služeb i na kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti pracovníků, kteří tyto služby fyzicky poskytují. Financování osob a komunit, ne financování zařízení Má-li být respektován princip primárnosti potřeb jednotlivých občanů příjemců sociálních služeb, musí i zdroje pro poskytování sociálních služeb plynout přímo do komunit k jednotlivým občanům, nikoliv napřímo financovat stranu nabídky sociálních služeb. Podpora inovací Podporou inovací se rozumí podpora poskytovatelů k vytváření nových sociálních služeb, které budou odpovídat individuálním potřebám i potřebám komunity a budou splňovat cíle sociálních služeb. V ranných fázích vývoje nových služeb lze přitom předpokládat nutnost podpory poskytovatelů, zejména při přípravě pilotních projektů, realizaci nových kapacit či přípravě rekvalifikačních školení a kurzů pro personál. 2.1.4 Národní priority V rámci státní strategie byly vymezeny tři priority Národního akčního plánu sociálního začleňování na léta 2006-2008 (poslední aktualizace 10.3.2006, http://www.mpsv.cz/2091) 1. Posílení integrace osob sociálně vyloučených nebo osob ohrožených sociálním vyloučením, odstraňování bariér vstupu a udržení se na trhu práce. 2. Posílení soudržnosti rodiny a posílení povědomí o mezigenerační solidaritě. 3. Rozvoj partnerství v politice sociálního začleňování. Posílení integrace osob sociálně vyloučených nebo osob ohrožených sociálním vyloučením, odstraňování bariér vstupu a udržení se na trhu práce o Důraz na prevenci sociální exkluze prostřednictvím vzdělávacích programů, poradenstvím pro lidi ohrožených sociálním vyloučením apod. včetně monitoringu osob ohrožených pastí sociální exkluze a definice možností řešení takových situací (zejména ve vztahu k osobám dlouhodobě nezaměstnaným, osobám se zdravotním postižením, seniorům, osobám ze sociálně vyloučených romských lokalit, imigrantům, obětem trestné činnosti, domácího násilí, obětem obchodu s lidmi, osobám opouštějících zařízení pro výkon ústavní péče ad.), 12. strana z 83

VÝCHODISKA 2 o podpora zavádění nových inkluzivních postupů k rozvoji služeb, podpora zavádění principů sociální ekonomiky, podpora politiky sociální inkluze, o podpora poskytování sociálního poradenství a podpora poskytování terénních a ambulantních sociálních služeb, nejlépe pak v přirozeném sociálním prostředí osob. Posílení soudržnosti rodiny a posílení vědomí o mezigenerační solidaritě o prevence sociálního vyloučení rodičů pečujících o děti v rámci mateřské/otcovské dovolené, o zapojení těchto rodičů do místní komunity, spolků a sdružení, o vytvořit vhodné formy podpory rodin ohrožených chudobou, o monitorovat rodiny ohrožených chudobou, o zaměřit se na monitorování rodin, které se ocitly v nepříznivé životní situaci, o podpořit dostupnost a využití rodinné mediace a zvýšit prestiž mediátorů, o podpořit vzdělávání a výcvik mediátorů, o podpořit zvyšování povědomí o dětských právech, o soustředit se na zefektivnění přípravy žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči, o zrychlit proces osvojení nebo žádání o převzetí dítěte do pěstounské péče, o podpořit mezigenerační setkávání a účast na společných aktivitách. Rozvoj partnerství v politice sociálního začleňování o vzdělávat pracovníky v procesech plánování dostupnosti sociálních služeb, o institucionalizovat podporu při zavádění inovací a zlepšování kvality sociálních služeb, o vytvářet svobodný prostor pro přicházení s inovacemi a zlepšeními stávajících sociálních služeb, o soustředit pracovní příležitosti, služby a do obvodových a lokálních center pro přiblížení lokalitám bydlení, o podporovat nebo vytvářet lokální zaměstnanost, o podporovat dobrou dostupnost center, služeb a zařízení veřejného vybavení, o zajistit informovanost o centrech a poskytovaných službách v místě bydliště nebo zaměstnání. 2.1.5 Strategické úkoly Z národní strategie priorit vyplývají následné strategické úkoly pro rozvoj sociálních služeb jako podklad pro tvorbu komunitního plánování a pro naplňování akčního plánu rozvoje sociálních služeb v přesném rozvržením aktivit - pro tento dokument jsou důležité úkoly na léta 2007 a 2008. Rok 2007 Oblasti KVALITA FINANCE Úkoly Žádný poskytovatel nesmí poskytovat sociální služby, aniž by byl držitelem platného oprávnění (licence) a žádný garant nesmi uzavírat smlouvu nebo dohodu o úrovni služeb s poskytovatelem, který nemá platné oprávnění. Prostředky na sociální služby budou obce dostávat ze tří zdrojů: účelově vázané prostředky z daňových výnosů, poplatky, které budou platit uživatelé sociálních služeb, vlastní zdroje obcí. Obce budou tyto prostředky využívat co nejefektivněji s cílem poskytovat co nejširší škálu sociálních služeb a uspokojit tak potřeby svých obyvatel v co největší míře. K využívání těchto prostředků budou obce uzavírat smlouvy s poskytovateli služeb odpovídajících potřebám občanů (v souladu s komunitním plánem a prioritami obce). 13. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Rok 2008 Oblasti KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ Úkoly Každá obec si musí vytvořit a schválit komunitní plán pro poskytování a rozvoj sociálních služeb s cílem uspokojit potřeby komunity (obce). Tento plán obsahuje analýzu stávající situace, silných stránek a slabin rozvoje služeb v obci, a cíle rozvoje specifikovaných služeb. Při tvorbě komunitního plánu a stanovení priorit obec bude brát zřetel na priority vyhlášené MPSV nebo krajskými orgány v rámci plánu regionálního. 2.1.6 Klíčové priority hlavního města Prahy Na základě formulace zásadních strategických úkolů a činností v letech 2007 a 2008 a na základě všech výše uvedených principů a předpokladů byl pak formulován nástin strategických priorit pro hlavní město Prahu, v jejich konkretizaci a rovněž rozdělen na pět základních priorit dalšího rozvoje sociálních služeb na území hlavního města. 1. Integrace lidí se zdravotním postižením mezi zdravou populaci a handicapovaných dětí do běžných škol. 2. Preferování alternativních způsobů sociální péče. 3. Vznik fungujícího trhu s byty při respektování nezbytných sociálních jistot. 4. Prohloubení účasti občanské veřejnosti a dalších subjektů na správě města. 5. Prosazování účinného systému prevence a snižování kriminality. Integrování lidí se zdravotním postižením mezi zdravou populaci a handicapovaných dětí do běžných škol o odstraňovat bariéry v objektech a vstupech do nich, na veřejných prostranstvích a při použití všech druhů veřejné dopravy, o vytvořit nájezdové a speciálně označené chodníky, o vybudovat vstupy do podzemní dopravy na všech stanicích a používat speciálně upravené tramvaje s nástupnými plošinami, o usnadnit příjemcům sociální pomoci co nejširší pracovní uplatnění a integraci do společnosti, o rozvíjet pobyt v domácím prostředí, domácí ošetřovatelské služby a společně s pečovatelskou službou je kombinovat s osobní asistencí, o umožnit práci doma, domluva se zaměstnavatelem nebo na smlouvu o dílo, o vytvořit program pro pracovní poradenství pro rodiny s postiženými dětmi o vytvořit programy pracovního a kariérového uplatnění postižených dětí, o navýšit počet poradenských psychologů zabývajících se zdravotním postižením dětí o vytvořit programy pro zvládání osobních problémů a krizí postižených dětí, o prohloubit spolupráci pracovišť rané péče, pedagogicko-psychologických poraden, center léčebné rehabilitace s činností sdružení zdravotně postižených, o vytvořit identifikační modely pro děti s postižením, o začlenit úspěšné občany se zdravotním postižením do poradenství nebo vzdělávání, o podporovat, vytvořit podmínky pro osobní asistenci pro děti s handicapem, o vytvořit programy osobních asistentů pro zrakově postižené jako jsou předčitatelé a pro neslyšící pak tlumočníci znakového jazyka a artikulační tlumočníci, o podpořit aktivity a setkání se zdravými vrstevníky v jejich přirozeném prostředí. 14. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Preferování alternativních způsobů sociální péče o preferovat vznik a provoz sociálních zařízení s menší kapacitou, o snažit se o jejich rozmístění na celém území Prahy, o podporovat terénní zdravotní péči a sociální pomoc, o monitorovat kvalitu sociálních služeb a hájit zájmy klientů a marginálních skupin, o vybudovat domov pro neslyšící seniory, o podpořit učení se znakové řeči i mimo speciální vzdělávání, kurzy pro veřejnost, o vybudovat zařízení komunitní péče pro seniory (s tím spojit i změnu přístupu ke starším lidem a ke stáří obecně prostřednictvím vzdělávacích programů pro širší veřejnost), o zabývat se stářím a stárnutím jako fenoménem díky stárnutí populace, o podporovat gerontologii, gerontopsychologii a gerontosociologii na vysokých školách, o zjišťovat potřeby dnešních starších lidí nastupujících do důchodu (viz změna sebevnímání starších lidí, postupně se přibližující vnímání v západoevropských zemích). Vznik fungujícího trhu s byty při respektování nezbytných sociálních jistot o podporovat dostupnost bydlení, o orientovat obecní a státní prostředky na obnovu a výstavbu komunálních bytů, o výstavba tzv. startovních bytů, o výstavba tzv. sociálních bytů pro rodiny s nižším příjmem, o výstavba komunálních bytů, o zamezit vzniku sociálně problémových komunit, o vytvořit mechanismy na podporu vzniku a fungování neziskových organizací pro výstavbu a správu relativně levného bytového fondu, o podpořit a realizovat aktivity zaměřené na zvyšování zaměstnatelnosti osob a prevence ztráty bydlení. Prohloubení účasti občanské veřejnosti a dalších subjektů na správě města o podporovat občanské společnosti, o vysvětlit, co je občanská společnost, o podporovat partnerství a spolupráci mezi orgány města, městských částí a občanskými sdruženími, neziskovými organizacemi, spolky, nadacemi a dalšími občanskými aktivitami při řešení otázek např. sociálně problémové skupiny obyvatelstva, o zřídit konzultační orgány pro komunikaci s veřejností a soukromým sektorem. Prosazování účinného systému prevence a snižování kriminality o formulovat program prevence kriminality, o podporovat oběti trestných činů, o psychoterapeuticky nebo psychologicky podporovat oběti násilných trestných činů, o provádět prevenci drobné pouliční kriminality pro bezpečí občanů a návštěvníků (plán přijatý v roce 2000 usnesením 19/03 včetně jeho dalších aktualizací: http://monet.cz/strategplan/obsah.asp). 15. strana z 83

VÝCHODISKA 2 2.2 DEMOGRAFICKÉ INFORMACE Demografický vývoj je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících jak obecný charakter národní sociální politiky, tak potřebu zabezpečení konkrétních sociálních služeb v rámci zkoumaného regionu - v našem případě jde o hlavní město Prahu. V souvislosti s obecným demografickým vývojem celého evropského prostoru lze také v České republice vysledovat trendy, které mají přímý i nepřímý dopad na systém sociálních služeb. Mezi nejvýraznější patří: snižování porodnosti (odkládání porodů do vyššího věku, přičemž některé zůstávají nerealizované; souvislost se změnou hodnotových postojů, zhoršenou ekonomickou situací, problematikou bydlení) stárnutí společnosti (návaznost na snižování porodnosti, zvyšuje se naděje dožití, průměrný věk) zvyšování počtu rozvodů, neúplných rodin a domácností jednotlivců zvyšující se riziko nezaměstnanosti (spíše než s demografickými je tento jev spojen se socio-ekonomickými procesy) zvětšují se rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli (hrozba sociálního vyloučení, marginalizace sociálně slabých skupin obyvatel) V následujícím textu se budeme věnovat demografickým ukazatelům, které podle našeho názoru bezprostředně souvisejí s potřebností sociálních služeb a jejichž vývoj ovlivní také budoucí podobu sítě poskytovaných sociálních služeb. Vývoj vybraných ukazatelů je načrtnut v tendencích zaznamenaných v demografické projekci vývoje obyvatelstva pro Českou republiku do roku 2050 vypracované Českým statistickým úřadem v roce 2003. Praha je hlavním městem České republiky, zároveň je i krajem a obcí. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů. Území Prahy tvoří jednotný správní celek hlavní město Prahu. Z hlediska samosprávního uspořádání je rozčleněna na 57 městských částí, z hlediska výkonu státní správy na 22 správních obvodů (od 1. 7. 2001). 2.2.1 Vývoj počtu obyvatel hlavního města Prahy Základním demografickým ukazatelem je vývoj počtu obyvatel daného území. Tento je ovlivněn jednak tzv. přirozenou měnou obyvatelstva (procesy rození, umírání), ale také faktory tzv. mechanické reprodukce obyvatelstva (migrace). K 1.1. 2007 žilo na území hlavního města Prahy 1 188 126 obyvatel, což představuje více než 11% veškerého obyvatelstva ČR. Ve srovnání s Českou republikou vykazuje vývoj počtu obyvatel hlavního města Prahy značné demografické odlišnosti, jelikož je ve velké míře ovlivněn dlouhodobou migrací (jinde jsou rozhodujícím faktorem ovlivňujícím počet obyvatel výkyvy porodnosti související s historicko-demografickými událostmi). V následujícím grafu je vidět odlišný vývoj počtu obyvatel v České republice a v Praze v desetiletých intervalech. 16. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Graf č. 1: Vývoj počtu obyvatel v ČR/HMP mezi lety 1920-2005 100 000 000 10 000 000 1 000 000 100 000 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2006 Praha ČR Jak je zřejmé z grafu, celkový počet obyvatel Prahy se dlouhodobě zvyšoval až do 90. let minulého století. Od roku 1993 však již imigrační přírůstek nedokáže kompenzovat úbytek přirozenou měnou, což znamená, že od počátku 90. let se také Praha potýká s problémem úbytku stálého obyvatelstva. Z důvodu přehlednějšího znázornění vlivu migrace na vývoj počtu obyvatel, kombinuje následující graf ukazatele přirozené měny obyvatelstva (poměr narozených a zemřelých), přírůstku migrace (poměr přistěhovalých a vystěhovalých na dané území) a celkového přírůstku obyvatelstva, který je dán součtem předešlých. Graf č. 2: Bilance přírůstků obyvatelstva v Praze v letech 1950-2006 15 000 10 000 5 000 0 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006-5 000-10 000-15 000 Celkový přírůstek Přírůstek stěhováním Přirozený přírůstek 17. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Z grafu je zřejmé, že zvláště v posledních desetiletích je vliv migrace na vývoj počtu obyvatel Prahy naprosto zásadní. Nutno uvést, že v jednotlivých správních obvodech zaznamenáváme ve vývoji počtu obyvatel odlišné tendence. Zatímco v obvodech vnitřní části Prahy dochází k postupnému úbytku obyvatelstva a tím i ke snižování jejich podílu na celkovém počtu obyvatelstva, v částech okrajových je patrný nárůst. Tento stav souvisí s věkovou strukturou a s urbanistickým vývojem (výstavbou nových obytných kapacit) jednotlivých městských částí. Přirozený přírůstek byl v roce 2006 ve všech vnitřních částech Prahy záporný, nejvyšších záporných hodnot dosahoval v Praze 10 (zemřelých bylo o 461 více než narozených než zemřelých). Naproti tomu všechny okrajové části Prahy měly kladný přirozený přírůstek, nejvyšší je v Praze 13 a 14 (297, resp. 264 více narozených), kde byla v předchozích letech i v současnosti větší bytová výstavba a vyšší nabídka bydlení pro mladé rodiny. Jak již bylo uvedeno, je celkový počet obyvatel celé Prahy výrazně kompenzován mechanickou reprodukcí obyvatelstva. Hodnoty celkového přírůstku obyvatel, ukazatele, který zohledňuje také migraci obyvatel pro jednotlivé MČ znázorňuje následující graf. Graf č. 3: Celkový přírůstek obyvatelstva v MČ za rok 2006 Praha 9 Praha 15 Praha 19 Praha 14 Praha 21 Praha 13 Praha 8 Praha 10 Praha 18 Praha 5 Praha 12 Praha 20 Praha 16 Praha 17 Praha 22 Praha 6 Praha 4 Praha 7 Praha 11 Praha 3 Praha 1 Praha 2-1 000-500 0 500 1 000 1 500 Z grafu vyplývá, že nejvyššího celkového přírůstku dosahovala Praha 9 (v absolutních číslech 974), zatímco nejvýraznějšího úbytku Praha 2 (ve sledovaném období ubylo 850 obyvatel). 18. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Na rozdíl od prognóz ČSÚ vypracovaných pro celou Českou republiku jsou projekce vývoje obyvatelstva pro jednotlivé kraje vypočítávány bez zohlednění vnitřní i zahraniční migrace. Důvodem je fakt, že při jejím odhadu nelze vycházet z trendu minulých let (vývoj migrace je považován za nepředvídatelný). Citovaná prognóza tedy pracuje s hypotetickým vývojem počtu a věkového složení obyvatelstva krajů ovlivněného pouze jeho přirozenou reprodukcí. Z projekce vyplývá, že v žádném kraji by se počet obyvatel přirozenou měnou zvyšovat neměl. Úbytky se naopak budou postupně prohlubovat. Nejvýrazněji by se v období 2002-2050 měl snížit přirozenou měnou počet obyvatel Plzeňského kraje a Prahy. K dramatickému poklesu (až na 76% stávajícího stavu v roce 2050) může zabránit pouze imigrace mladých lidí, avšak jejich podíl je v Praze nižší než v ostatních regionech. Grafické zpracování projekce pro hlavní město Prahu ve srovnání s předpokládaným vývojem v České republice podává následující graf. Graf č. 4: Projekce vývoje počtu obyvatel do roku 2050 (nezahrnuta migrace) 100000000 10000000 1000000 100000 2007 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 HMP ČR 2.2.2 Věková struktura obyvatelstva hlavního města Prahy Věková struktura obyvatel je významnou demografickou charakteristikou, která má svůj dopad prakticky ve všech oblastech společenského, politického a ekonomického života. Je dána dlouhodobým vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrace. Věková struktura obyvatelstva České republiky je konzistentní (na úrovni jednotlivých krajů ČR se příliš neliší) v celorepublikovém měřítku dochází od počátku 90. let minulého století ke stárnutí populace (podíl nejmladší věkové skupiny 0-14 let se snižuje, naopak vzrůstá zastoupení obyvatel ve věku 65 a více let). Jediným regionem, který se výrazně odlišuje, je hlavní město Praha. Ve srovnání s ostatními regiony ČR je obyvatelstvo Prahy výrazně starší. 1 1 K nepříznivému vývoji porodnosti musíme také přičíst vliv migrace. V posledních letech je zřejmý trend stěhování za hranice velké Prahy. Vystěhovalectví nejvíce postihuje mladou generaci (odcházejí mladé rodiny s dětmi) a do Prahy se přistěhovávají zejména starší občané bez dětí (největší počet přistěhovalých je ve věku 50-59 let). 19. strana z 83

VÝCHODISKA 2 Ukazatelů charakterizujících věkovou strukturu obyvatelstva je více. V následujícím textu budeme věnovat pozornost poměru hlavních věkových skupin obyvatel (0-14 let, 15-64 let, 65 a více let), vývoji průměrného věku a tzv. indexu ekonomického zatížení. Poslední dostupná data potvrzují výrazný úbytek dětí do 14-ti let. Podíl dětské složky obyvatelstva (0-14let) klesl v České republice na méně než pětinu všeho obyvatelstva. Neustálý pokles předprodukční složky se již projevuje a přináší komplikace do všech oblastí, ve kterých je nutné plánovat péči o děti a mládež (počet mateřských, základních škol, dětských lůžek v nemocnicích apod.). Vzhledem k očekávanému vývoji bude tento trend nadále pokračovat. Na druhém konci věkového spektra je situace neméně varující. Praha má jako jediný kraj v ČR výrazně vyšší podíl osob v poprodukčním věku než ve věku předprodukčním. Po roce 2005 bude podíl osob starších 64 let prudce stoupat a lze předpokládat, že v souvislosti s těmito demografickými tendencemi výrazně vzroste také potřebnost sociálních a zdravotních služeb poskytovaných cílové skupině seniorů. Charakteristickým demografickým rysem hlavního města Prahy je trvale vysoké zastoupení obyvatel v produktivním věku (15-59 let, resp. 15-64 let), jež je zapříčiněno vysokou koncentrací pracovních příležitostí. Graf č. 5: Srovnání věkové struktury ČR/HMP/MČ za rok 2005 Česká republika Hl. m. Praha Praha 13 Praha 17 Praha 14 Praha 15 Praha 12 Praha 18 Praha 21 Praha 11 Praha 20 Praha 22 Praha 5 Praha 16 Praha 19 Praha 8 Praha 9 Praha 1 Praha 7 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 6 Praha 10 0,0 10,0 20,0 30,0 40,0 50,0 60,0 70,0 80,0 90,0 100,0 0-14 15-64 65+ 20. strana z 83