CO JE SLÁVA? JIÍ PODSEDNÍK. (Praha, únor 2008)

CO JE SLÁVA? JIÍ PODSEDNÍK (Praha, únor 2008) Hospodine, prosím T, abys požehnal svému lidu. Abychom dnes neodešli hladoví, abychom mohli odejít naplnni Tvým slovem a aby oi naší mysli mohly odejít plné Tebe. Aby mohly uvidt Tvoji nádhernou tvá. Abychom se mohli nasytit tím obrazem. Bože, uvdomuji si, jak je nemožné pro lovka pinést ten obraz. Protože jsi to Ty, kdo otvírá svým Duchem mysl lovka, aby pochopil. Pro lovka není možné, aby svým rozumováním dospl k tomu obrazu, Pane, a byl vysvobozen. Není možné, aby to dokázal svým snažením, ale skrz Tvoje zjevení, Bože. A tak nám dej, prosím, své zjevení v tuto chvíli. Vzdávám Ti veškerou slávu a veškerou est na tomto míst. Modlím se za to, aby se Tvoje sláva zjevila a abychom si ji zapamatovali. Aby zmnila naši mysl a naše srdce. Amen. Mám pocit, že už od zaátku shromáždní nás Bh vede k tomu, abychom upeli svj zrak nkam jinam než na sebe samé. Než na svoje vlastní problémy, než do sebe. Protože v nás není spasení. To všichni víme. Nkdy má lovk problém s tím, že hledá spasení, ale hledá ho špatn. Jako by se áblu podailo zhypnotizovat nás našimi vlastními híchy, našimi nepravostmi, a lovk se zahledí do sebe. Volá sice k Bohu, ale dívá se pitom na sebe. A nkdy lovk musí pekonat bolest, kterou cítí nad híchem, který v nm je, jakoby silou se vzepít. Opravdu se natáhnout k Bohu a otevít Mu svoje srdce. Pímo silou, nebo spíš násilím. Protože nám nezbývá nic jiného. Vy, kteí máte dti, to urit znáte mnohem lépe než kdokoli jiný. Nkdy vám není dobe, a pesto dti musíte nakrmit. A tak vám nezbude nic jiného, než se pemoct. Pes svou neschopnost, pesto, že se vám zdá, že v sob nemáte žádný život, že v sob nemáte nic, co byste jim dali. Musíte se pemoct, protože tam není nikdo jiný, kdo by je nasytil. Uvnit se musíte podívat k Bohu a íct: Bože, udlej zázrak, já udlám, co mžu. A to je možná moment, na který Bh eká. Abychom se nkde pemohli, uinili trochu násilí sami na sob, a pekonali bolest z híchu, který v sob máme. Nkdy hích trápí naše svdomí, a to nám brání otevít se Bohu. Ale musíme to pekonat, 1

otevít se Bohu, protože spasení není v nás, ale v Bohu. A to je v podstat to, o em je sláva. Když tady mluvil o sláv bratr Kamil, zaaly se mi vynoovat rzné vci, které Bh mluvil o sláv ke mn, zaal jsem si vypisovat verše, které o tom mluví. Rád bych se s vámi o ty verše podlil. Pedevším bych chtl dojít k tomu, co vbec sláva je. Co je to Boží sláva? Takto se to napíše ecky, te se to doksa. Nkdy se íká doksologie, vda o sláv, nauka o sláv. Když se podíváte do slovníku, co slovo sláva znamená, nenajdete tam nic nového, ale to, co známe. Nkdo je slavný, nkdo není slavný. Nkdo se oslavil, nkdo se neoslavil. Ale je tam jeden význam, na který bych se chtl zamit, o který nám jde. O správný význam slova sláva, který vypovídá o nem, co nám Ježíš daroval jako ddictví. Ten význam je obsažený v hebrejském slovu, v hebrejském ekvivalentu tohoto slova, a znamená doslova tíha. Taková zvláštní pedstava, že by tíha mohlo být nco dobrého, ale když si vzpomenete, tak Staroeši kdysi íkali, že ten který lovk byl obtžkán požehnáním. A to je pesn význam slova sláva. Sláva znamená, že lovk nebo vc je obtžkána ním dobrým. Njakým požehnáním. A v tomto významu o sláv mluví i celý Nový zákon. Nejdív vám petu jeden verš, abych ukázal, že si nevymýšlím, že skuten slovo sláva v hebrejštin znamená tíha. Apoštol Pavel byl Žid. Všechny vci, které jsou v Novém zákon, jsou jenom vyústním, nebo rozvinutím toho, co je ve Starém zákon. Druhá Korintským 4:17: Nebo toto nynjší lehouké ssoužení naše pevelmi veliké vené slávy bím nám psobí. Zde to máte, psobí nám bím. To nezní moc povzbudiv. Ale je to práv bím slávy. Apoštol Pavel moc dobe vdl, že slovo sláva v hebrejštin v sob obsahuje prvek toho bím. Ovšem dobrého bím. Že Bh na lovka naloží nco, co je dobré. A je toho tolik, až to je jako bím. To je totiž pravý význam slova hojnost. Hojnost znamená víc, než lovk potebuje. Aby ml na rozdávání. A tak toto soužení, lehké soužení, nám psobí nesmírn velkou, vnou tíž nebo bím slávy. Nesmírn velikou tíhu, daleko vtší, než ml Mojžíš, vnou, totiž tu, která nepomíjí, tíhu slávy. Každé slovo v Bibli má svj význam. Není tam ani jedno slovo, které by nemlo svj pesný význam. Ne jako mluvíme my. Mnohokrát mluvíme, a nevíme co. Hrozn jsem se na nco tšil. Jak asto používáme slovo hrozn, že? A špatn. Napíklad. Jenom ukazuji na to, jak 2

nkdy plýtváme slovy, ale Bible nikdy slovy neplýtvá. Každé slovíko má svj význam. Zaal bych ve Starém zákon. Víte, že Mojžíš prosil Hospodina, aby mohl vidt Jeho slávu. (Ex 33:18-23) Když se Hospodin ukázal Mojžíšovi, píše se, že mu ekl: Já nechám pejít všechno své dobré ped tebou. Ale neuvidíš m zepedu. Protože m neuzí lovk, aniž by zstal živ. Ale skryji t v trhlin skály. Byla tam skála, trhlina, pravdpodobn to vypadalo jako malá jeskyn. Tam Bh Mojžíše schoval, a ekl: Až pjdu kolem tebe, pikryji t svou rukou, a až tu ruku odejmu, uzíš moje záda. Víte, že pár hodin pedtím vidl Mojžíš, Jozue a sedmdesát starších Hospodina a jedli spolu a pili. Jak je možné, že tehdy Mojžíš vidl Jeho tvá, a potom to nešlo? Protože tehdy vidli Krista. Pozor, nevidli Ježíše. Ježíš se teprve ml narodit. Ale vidli Krista. Kristus je vný. Nemá ani poátek, ani konec. Ale nevidli Boží slávu. Nikdo nikdy Boží slávu nevidl, protože lovk toho není schopen. lovk není schopen uzít Boží slávu, a pežít. To všichni starozákonní proroci vdli. Vdli, že není možné uzít Boha a pežít. Bible íká, že slunce je pouze obrazem Hospodina, obrazem Božím, symbolem Boha. Jak lovk, který se nemže podívat tváí v tvá na slunce, by mohl vidt Boha? Boha samého. Kdokoli by se na Nj podíval, zemel by. Dokonce ani Mojžíš nevidl Boha zepedu. Bible íká, že když Mojžíš nakonec sestoupil z hory, svítila mu tvá. (Ex 34:29) Jinými slovy: Když mluvíme o sláv, mluvíme o nem, co se projevuje jako svtlo. Víte, že svtlo je druh energie. Každé svtlo musí mít svj zdroj. Zdrojem té energie je Bh a sláva je nco, co vyzauje z Boha, a to potom vyzaovalo i z Mojžíše, který sešel z hory dol. Dokonce se píše, že synové izraelští nebyli schopni hledt na slávu, kterou ml Mojžíš. Mojžíšova tvá svítila a Izraelci ped ním utíkali. Báli se ho. Utíkali ped slávou, kterou ml Mojžíš, natož pak, kdyby vidli Hospodina. Jinými slovy, bylo to tak strašné, že lovk nebyl schopen to snést. Dokonce i když vidli Mojžíše. Rád bych tady peetl jeden odstavec, který je v 2. Korintským ve tetí kapitole. Pímo v Korintským jsou celé odstavce, které mluví o Boží sláv. Takže 2. Korintským 3:7-18: A ponvadž pisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patiti synové Izraelští v tvá Mojžíšovu, pro slávu oblíeje jeho, kteráž pominouti mla, i kterakž by tedy ovšem pisluhování Ducha nemlo býti slavné? Nebo ponvadž pisluhování pomsty slavné bylo, mnohem se více rozhojuje v sláv pisluhování spravedlnosti. Nebo to, což oslaveno 3

bylo, aniž oslaveno bylo v té ástce, u pirovnání pevýšené slávy nového pisluhování. Nebo ponvadž to pomíjející slavné bylo, mnohem více to, což zstává, jesti slavné. Protož majíce takovou nadji, mnohé svobody užíváme, a ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástení na tvá svou, aby nepatili synové Izraelští k cíli té vci pomíjející. Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastení v ítání Starého Zákona zstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá. Protož až do dnešního dne, když se tou knihy Mojžíšovy, zastení jest položeno na jejich srdci. Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odato bude zástení. Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Pán, tu i svoboda. My pak všickni odkrytou tváí slávu Pán jakožto v zrcadle spatujíce, v týž obraz promnni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pán. V podstat celý odstavec se odkazuje na tu událost s Mojžíšem. A apoštol Pavel to tady dává do souvislosti s Kristem a íká, že je to podobenství pro dnešní as. Chtl bych, abyste si všimli pár vcí. Zaprvé tam, kde se mluví o sláv, se mluví o svtle. Vlastn v celé Bibli se mluví o sláv jako o svtle. Takže Mojžíšova tvá svítila. Další vc, které chci, abyste si všimli sláva jeho tváe byla pomíjející, vytrácela se. Další vc mluví se tu o Duchu Božím, o služb Ducha. Služba Ducha je tak slavná, že ve srovnání s Mojžíšem ani to, co ml Mojžíš, nebylo slavné. To se tady píše, já to jen parafrázuji. A dál ve dvanáctém verši se píše: když tedy máme takovou nadji Jakou nadji? Bh íká, že sláva je naším ddictvím. Máme nadji té slávy. Petu to ješt v jiných verších, v jiných souvislostech. Potom se tady píše o záste, že se v Kristu, nebo Kristem, odstra- uje, a že se mníme všichni do téhož obrazu. Chtl bych, abychom se podívali na to, co se vlastn s Mojžíšem stalo. Protože pesn to, co se stalo s Mojžíšem, se stane i s námi, pokud se budeme dívat jako Mojžíš. Mojžíš se díval na Boha. A tím, jak se díval na Boha, zaal Boha zrcadlit, zaal sám svítit. A to je úpln to stejné, o em mluví verš osmnáct. O tom, že my všichni, s odkrytou tváí, ne jako Mojžíš ml zástru, ale odkrytou tváí bez zástry se mžeme dívat na Boha, respektive na Krista. A zaít odrážet stejnou slávu, kterou má Kristus. To je význam verše: Od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pán. Vím, že se v protestantských církvích asto vykládá, že od slávy v slávu znamená, že ta sláva jakoby postupuje, graduje. Od menší slávy ve vtší slávu a tak dále. Existuje ješt jeden výklad, kterého se držím já, který je mnohem jednodušší. Je to prost od Boží slávy v naši slávu. Od 4

Jeho slávy v naši slávu, kterou budeme zrcadlit. Mluví se tady o sláv, kterou máme zrcadlit. Jenže co to vlastn sláva je? Rád bych peetl ješt jeden verš, který je napsaný v Janov evangeliu. Víte, že v první kapitole Jana se mluví o slovu. Že na poátku bylo slovo. Ale vte mi nebo ne, hlavní téma té první kapitoly je život. Hlavní myšlenka celého Janova evangelia je život. Život, který je v Kristu. Celé dv kapitoly jsou vnované jenom chlebu života. Nebo tam je napsané o tom, že kdo se znovu narodil, tak má život. A když se podíváte do první Janovy epištoly, tak to tam Jan rozvíjí. Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna, nemá život. Jan tam íká, že Kristus je ten, kterého jsme se dotýkali, kterého jsme vidli vlastníma oima. On byl ten život, který byl u Otce a zjevil se nám. Znova Jan mluví o život, který byl u Otce. Celé se to týká života. A te otázka: Co je to život? Víte, že slovo život má dva významy. Život jako bios a život jako zoe. Bios a zoe jsou ecká slova. Bios znamená život jako existence. íká se napíklad, že nkdo ml krátký život. Zoe je život jako životní energie. Víte, že každý lovk má v sob uritou životní energii. Nco, co ho oživuje. Bible íká, že v krvi je život. 1 Tam se také myslí životní energie, která v lovku koluje, která lovka oživuje. A každý život, který na této zemi je, pochází z jednoho místa. Od Boha. Bh je dárcem života. A tady se píše, že skrze Krista povstalo úpln všechno, bez Nho nepovstalo vbec nic. On byl Ten, který všechno stvo- il. A hned vzáptí ve 4. a 5. verši se píše: V nm život byl, a život byl svtlo lidí. A to svtlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. Tma ho nepohltila, nezadržela. Všimnte si souvislostí. Písmo íká, že skrze Nj všechno povstalo. A vzáptí íká: V Nm byl život. Protože z Nj vychází život. On je plný života. A proto mohl stvoit to, co je živé. Všechno to má souvislost. Všechno stvoil, protože v Nm byl život. V Nm byla obrovská, neuvitelná míra života, životní energie, obrovské moci, která tvoí. Tvoivá Boží moc, která všechno stvoila. Byl tak plný života, že v Nm a skrze Nj všechno bylo stvoeno. Všechno živé, všechno, co dýchá. A ten život byl svtlo lidí. A to svtlo ve tm svítí, 1 Leviticus 17:11 Nebo duše všelikého tla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltái, k oišování duší vašich. Nebo sama krev na duši oišuje. Leviticus 17:14 Nebo duše všelikého tla jest krev jeho, kteráž jest v duši jeho. Protož jsem povdl synm Izraelským: Krve žádného tla jísti nebudete, nebo duše všelikého tla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude. Pozn.: Slovo duše má také význam coby životní energie, život. 5

a tma ho nepohltila. A te se dostáváme k tomu, pro to tu. Ten život byl svtlo lidí. Mluvili jsme o tom, že sláva je svtlo. Je to svtlo života. Sláva je svtlo života, svtlo energie, svtlo stvoitelské, tvoivé Boží energie, dávající život. Je to Boží energie, která je v Bohu. Která svítí, která je tak velká, že z Boha neustále prýští. A když ji lovk uvidí, tak se mu jeví jako svtlo. Jako obrovské svtlo, které všechno prosvcuje, prozauje. Všechno proniká. To je sláva. Sláva je ta Boží stvoitelská energie, tvo- ivá moc. Životní energie, která je v Bohu. Je to jenom jiné slovo pro život, ale pro Boží život. A na to není žádné jiné slovo dost dobré, než slovo sláva. Bh by klidn mohl používat slovo život jako i jinde v Písmu. Ale slovo život, akoli samo o sob dost velké slovo, je stále píliš malé na to, aby vyjádilo to, jak veliký je život v Bohu. Jak velká energie, jak velká moc v Bohu je. lovk byl stvoen jako tvor, který je schopen tuto energii zachytit. Nkde ji absorbovat. A potom ji pedávat dál. Tak jako Mojžíš. Všimnte si jedné vci. Píše se o konci Mojžíšova života, že když umel, jeho oi nezeslábly. (Deut 34:7) Fyzicky byl naprosto v poádku. On vbec nebyl staec. Vbec nebyl nemocný. Nic mu nebylo. Bh si ho vzal jenom proto, že byl neposlušný. Ne proto, že by byl nemocný. Další vc: Všimnte si, že když Mojžíš zemel, tak se píše, že se ábel hádal o jeho tlo. (Juda 1:9) Pro se o nj hádal? Pamatujete si, že ábel nemá energii od Boha. Nemže ji získat od Boha, protože Boha odmítl. A tak hledá jinde. Napíklad v tle Mojžíšov. Protože tlo Mojžíšovo, i když zemel, bylo plné Boží energie. Proto se ábel hádal o jeho tlo. On chtl tu energii, chtl život, který tam ješt zbyl. ábel nemže získat energii nikde jinde než z lovka. Ta energie se pedává krví. Pamatujete si, že Josef ekl, aby jeho kosti vzali s sebou? (Gen 50:25) V oích Izraelc totiž byly kosti jaksi poslední nadje pro lovka. Kosti reprezentují tu stránku lovka, která se nerozpadá, která zstává i po jeho smrti. To je první vc. A druhá vc: Dnes už víme, že v kostech se tvoí krev. V morku, v kostech se tvoí krev. Pamatujete si, co se stalo, když zemel Elizeus? Když zemel Elizeus, tak ho pochovali do hrobu. A když potom byla válka a oni hrob vyhrabali, aby do nj dali nkoho jiného, co se stalo? Ten lovk ožil! Vstal z mrtvých, když se dotkl jeho KOSTÍ!! (2Kr 13:21) Jak obrovský Boží život musel být v Elizeovi! V jeho kostech zbylo dostatek života na to, aby to vzkísilo lovka. Jak obrovská moc musela v tom lovku být! 6

Boží životní energie se pedává krví. A v krvi, která je z Krista, je Boží stvoitelská moc, Boží energie. V Nm byl život. A ten život On vylil. Vylil ho v krvi, kterou potom pedal nám. V té krvi je život. V krvi Krista je život, který mžeme pijmout. Víte, Kristova krev není jenom symbol. Když si pedstavujeme Jeho krev, to není jenom symbolika. Ta krev má v duchu svj duchovní obraz. Ta tekutina se vylila na zem, rozpadla se, vrátila se do zem. Jenže krev má složku, která je nesmrtelná. Nezniitelná. Ta krev v duchu skuten stále existuje. Ona tam opravdu je. To není obraz, to není symbolika. Krev, kterou Kristus vylil, je skuten zde. Je tady, abychom si ji mohli vzít, když na ni myslíme. A te se dostávám k tomu klíi: když lovk myslí na Kristovu krev, je schopen si ji vírou pivlastnit. Vzít si ji. Natáhnout svoje srdce, otevít svoje srdce Bohu a vdn ji pijmout. Bh ji nabízí. Kristova krev je skuten tady. Jenže te se dostávám do momentu, jakým zpsobem lze slávu získat. Peteme si druhou ást Korintským. Je tady další ást knihy Korintským, kde se mluví o sláv. A mluví se o tom, jak mžeme slávu získat. Druhá Korintským 4:3-5:4: Pakli zakryté jest evangelium naše, ped tmi, kteíž hynou, zakryté jest. V nichžto Bh svta tohoto oslepil mysli, totiž v nevrných, aby se jim nezasvítilo svtlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. Nebo ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sob pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše. Bh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností svtlo zablesklo, ten jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tvái Ježíše Krista. Máme pak poklad tento v nádobách hlinných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás. My se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlaeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni; Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštni; býváme opovrženi, ale nehyneme. Vždycky mrtvení Pána Ježíše na tle svém nosíme, aby i život Ježíšv na tle našem zjeven byl. Vždycky zajisté my, kteíž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšv zjeven byl na smrtelném tle našem. A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život. Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvil jsem, protož jsem mluvil, i my víme, protož i mluvíme, vdouce, že ten, kterýž vzkísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkísí a postaví s vámi. Nebo to všecko pro vás se dje, aby ta pehojná milost skrze dík inní od mnohých vrných rozmohla se k sláv Boží. Protož neoblevujeme, ale akoli zevnitní lovk náš ruší se, však ten vnitní obnovuje se den ode dne. Nebo toto nynjší lehouké ssoužení naše pevelmi veliké vné slávy 7

bím nám psobí, když nepatíme na ty vci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty vci, kteréž se vidí, jsou asné, ale které se nevidí, jsou vné. Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského pebývání stánek zboen, stavení od Boha máme, píbytek ne rukou udlaný, vný v nebesích. Proež i v tomto stánku vzdycháme, v píbytek náš, kterýž jest s nebe, obleeni býti žádajíce, jestliže však obleení, a ne nazí nalezeni budeme. Nebo kteíž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, ponvadž bychom nechtli svleeni býti, ale piodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. To je dlouhá sta. A všechno, co tam je, je o sláv. Jsou v podstat jen dva klíe, jakým zpsobem získat slávu od Boha: Za prvé je to krev Kristova, to už jsem zmínil, a za druhé se musíme na slávu dívat, abychom pijali stejnost. Otázka: Není to snad víra, skrze kterou pijímáme vci? Ano, to je. Ale víra a vidní jsou synonyma. Ono to spolu souvisí, víra znamená vidt nco, co není vidt. Takže ano. Jakým zpsobem ale lovk mže vidt to, co vidl Mojžíš? Aby získal slávu, která byla v nm? Bh nemá v úmyslu dát nám jenom slávu nkde uvnit, Bh má skuten v úmyslu dát nám i tu slávu, kterou ml Mojžíš. Tu slávu, která byla v tle. A daleko vtší slávu. Nicmén dnešního dne tady není žádná hora Sinai, žádná kouící hora, kam by Hospodin sestoupil ve své sláv a kde bychom ji mohli vidt. Vlastn bychom ani nemohli, protože Mojžíš to místo ohradil, aby tam nikdo nemohl. Jakým zpsobem je možné podívat se na tu slávu dnes? Ve verších, které jsme etli, mluví Bible o vcech, které nejsou vidt, a pesto se na n máme dívat. Sta zaíná tím, že naše evangelium je zakryté tm, kteí hynou. Jinými slovy, mluví se tady o oích naší mysli, kterými je poteba se na tu slávu dívat. Takže lovk mže vidt slávu a mže být promnn skrze oi svojí mysli. To je klí! Klí je opt naše mysl. Jak jednoduché. Vždycky v tom hledáme njaké tajemství, njakou jinou cestu, ale ta cesta se ukáže vždycky stejná. Bratr Roman to neustále zdrazuje, bratr Cecil o tom neustále mluví. Když se píše, že tu slávu vidíme jako v zrcadle, tak víte, že zrcadlo je symbolem Božího slova. A jsme opt u Božího slova. U toho, že lovk byl stvoen tak, že na co se dívá, v to se promuje. Musíme se svou myslí nauit dívat na Boha. To je celý klí. Naše evangelium, íká apoštol Pavel, je zakryté tm, kteí hynou. Jinými slovy, lovk musí mít zjevení. Musí se modlit za zjevení. Musí se modlit za to, aby vidl. Víte, pro ve Starém zákon vzývali 8

Hospodinovo jméno? Pro s tím zaali? Slovo vzývat kupodivu neznamená zívat. Slovo vzývat znamená volat. Víte, že ve slovenštin se íká: Ako sa voláš? Jak na tebe volají? Jak ti íkají? Jinými slovy, aby lovk mohl vzývat Hospodina, musí vdt, jak se jmenuje. Teprve tehdy na Nj mže volat. Kdyby se Bh jmenoval Franta a vy byste vzývali Frantu, ale neznali ho, tak je vám to úpln nanic. Kupodivu Bh by se mohl jmenovat Fanda. Pro ne? Stejn nevíte, co znamená JHVH. To nikdo neví. Všichni se o tom jenom dohadují, hádají. íkám to proto, abychom si uvdomili, že nejde o písmenka. Njaký lovk se mže modlit k Bohu, volat k Bohu, íkat: Bože, Ježíši! a já se mžu modlit vedle nj, íkat: Bože, Ježíši! ale mj Ježíš je úpln jiný než jeho. Pro? Jinými slovy, pokud se modlím k Bohu, musím Boha znát. Mám totiž na mysli toho svého Boha. Když vám eknu lo, každý si pedstaví njakou jinou lo. Když vám eknu Martin Kluso, každý z nás si pedstaví našeho Martina Kluson. A pitom jich bhá po svt mnohem víc a nkdo by si teba pedstavil njakého jiného Martina Kluson. To znamená vzývat jméno Hospodinovo. Ti lidé nekieli: JHVH! JHVH!! JHVH!!! Ne, nic takového nedlali. Dlali pesn to, co dlal Hospodin, když šel kolem Mojžíše. íkal: Hospodin, Hospodin, Bh milosrdný, který se slitovává. Bh, který odpouští, Bh, který trestá. Bh, který je svtlo, láska, radost. Bh, který je vný. Bh, který je svatý. To je vzývání jména Hospodinova. Když si to budu opakovat, tak se mi Bh zjeví, oteve se mi nebe. Protože Jeho jméno je spasení. Jeho jméno pináší spasení. Víte, pro ho pináší? Protože Bh je takový, jaký je. Když si Jeho jméno dáme na mysl, tak nám to oteve nebe a Bh k nám sestoupí. Toto je vzývání Jeho jména. Proto jsou nejlepší ty chvály, které vyprávjí o Jeho jménu, které mluví o tom, jaký Bh je. To jsou nejlepší chvály. Všimnte si, že na nich spoívá nejvíc pomazání. Na chválách, které vysvtlují Boží charakter. Takže kde je klí? V mysli, v mysli lovka. lovk byl stvoen tak, že když volá k Bohu a pipomíná si Jeho jméno, tak se mu oteve nebe. Bh sestoupí a spasí toho lovka. Kdokoli by vzýval jméno Pán, bude spasen. (Sk 2:21) Vzývat jméno Pán znamená volat k Bohu, který je takový, jaký je. Kdyby se Ježíš jmenoval František, tak to vyjde úpln nastejno, pokud nebudeme znát, co znamená Jeho jméno. Jeho jméno znamená spasení. Jesus znamená Hospodin spasuje, Hospodin spasitel. Jeho charakter je: Chci vás spasit. Chci vám pomoct. Chci vás zachránit. Ale k tomu potebuji vaši mysl. Haleluja! 9

Tady se mluví o tom, že Bh tohoto svta oslepil mysli nevících, aby se jim nezasvítilo evangelium slávy Kristovy, který je obrazem Boha. Evangelium je to, co otvírá mysl lovka. Když pijde evangelium, tak skrze n pijde osvícení. Evangelium, nebo cíl evangelia, je zjevit slávu Krista. Když nkam pijde evangelium, tak v nm lidé musejí poznat Krista. Musí jim pijít osvícení, aby v tom poznali Krista. Protože skrze to pichází spasení. Mluví se tady o tom, že ze tmy zasvitlo svtlo. A ten, který se zaskvl v našich srdcích na osvícení poznání, nebo známosti, slávy Boží na tvái Ježíše Krista... Osvícení známosti slávy Boží v tvái Ježíše Krista. Jinými slovy, Boží sláva byla v tvái Kristov. Jak je možné, že ji lidé nevidli? Vidli jenom nkteí. Jenom nkteí poznali slávu Boží, která byla v Kristu, když chodil na zemi. Evangelium má osvítit a dát poznat slávu Boží, která je ve tvái Krista. Ten poklad máme v hlinných nádobách. Co to je za poklad? Sláva Boží. Sláva Boží, která je v hlinných nádobách, která je v nás. Kristus v nás, nadje slávy. (Kol 1:27) Je to takové semeno slávy, sím slávy, které do nás Bh vložil. Které roste a ješt poroste. Aby svrchovanost moci byla Boží, a ne z nás. Jaká moc? Boží sláva a Boží moc je to samé. Boží stvoitelská moc, která se projevuje tím, že svítí. Aby svrchovanost moci Boží byla z Nho, a ne z nás. Mluví se tu o tom, že smrt psobí v nás, ale život ve vás. Ta sláva je schovaná v hlinných nádobách, které se souží, trápí. A pesto je ve vás život. A se soužíte sebevíc, trápíte sebevíc, a už si o sob myslíte, co chcete, a jste na dn, jak chcete, ten poklad máte v hlinných nádobách. Vy jste hlinné nádoby, které se souží, trápí, ale máte v sob poklad. Máte v sob daleko víc života, než si umíte pedstavit. Dokonce i ve chvílích, když se cítíte naprosto bez života, máte v sob Boží stvoitelskou moc. Moc, která je schopna spasit lidi okolo vás. Máte v sob Boží život. I když v hlinných nádobách. Ale je tam. Protože to svtlo ve tm svítí a tmy ho nepohltily. (Jan 1:5) Tma ho nemže pohltit. To je svtlo života. To je ten život, který svítí. Haleluja! A proto máme ducha víry, podle toho, co je napsané: Uvil jsem i mluvil. My víme, a proto i mluvíme. Vdouce, že ten, který vzkísil Pána Ježíše, vzkísí i nás. Haleluja! Vnjší lovk se ruší, a ten vnitní se obnovuje den ze dne. Nepipadáte si tak? Jako že umíráte, každý den, poád se nco ruší v duchu? A pesto se to obnovuje každý den, znova a neustáváte. ím to je, že vás ábel nemže zabít? Kde se ve vás bere ten život, který vás vždycky znova vzkísí? Který vás vždycky znovu 10

postaví na nohy, když už jste úpln na dn. Když nehledíme na vci, které se vidí, ale na vci, které se nevidí. A to je úkol pro nás. Dívat se na to, co není vidt lidskýma oima. Dívat se na to, co je neviditelné. Nikdy bych nevil tomu, že toto téma nás nakonec dovede k samému jádru toho, o em mluvil bratr Jirka Kotrla. íkal, že Boží slovo máme íst, abychom potšili svá srdce, abychom je povzbudili a abychom je naplnili dobrými vcmi. Protože to je pesn to, co dláme v tuto chvíli. Abychom mysleli na Boží vci, a ne na lidské. Ukonil bych verši z Kolossenským ze tetí kapitoly: Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních vcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O svrchní vci peujte, ne o zemské. Nebo zemeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu. Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v sláv. Hledejte, myslete na to, co je nahoe, ne na to, co je na zemi. Když budeme myslet na vci, které jsou tady dole, tak nás to opravdu nezachrání. Mysleme na duchovní vci, na horní vci. Bratr Cecil asto íkal: Víte, já vždycky mluvím o vcech, které jsou nad vašimi hlavami, abyste nemli hlavy dole a abyste toužili po tom, co je nahoe. A to je vc, kterou potebujeme dlat. Nemyslet na vci, které jsou na zemi. Jinými slovy, pemýšlejme o duchovních vcech. Copak neíkal Bh, že když budeme hledat Jeho království, tak ostatní nám dá jakoby mimochodem? Nestalo se vám nkdy, že jste celý den mysleli na Boha, a práce šla jaksi sama? Bh vám požehnal, je to tak? Pesto se ta práce njak stala. Dokonce ji teba udlal nkdo za vás. Neíká tím snad Bh, že v tom má zalíbení? Když myslíme na Jeho vci, když máme mysl nahoe, a ne dole? Když ji máme v nebi? íká se: Má neustále hlavu v oblacích. Mjme ji v oblacích. Víte, nkdy lovk potebuje dojít do extrému, aby se trochu srovnal. Bume na chvíli v extrému. Mysleme na Boha víc než na to, že žijeme tady na zemi. Já vás k tomu vyzývám. Vrame se k tomu, že budeme myslet na Boha celý den. Možná se neumyje nádobí. Nkdy lovk potebuje pekroit urité tradice, urité zvyky, které si udlal. Aby se peklopil nkam jinam. Potebuje trochu sejít ze zajeté cesty. Kde sedí Kristus po pravici Boží. Nebo jste zemeli. A váš život je skrytý s Kristem v Bohu. Myslím si, že to ml apoštol Pavel na mysli Nežiji už já, ale žije ve mn On. Byl mrtvý k vcem, které byly na zemi. 11