Dej 2 Francie v době revoluce a napoleonských válek Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Představitelé absolutismu Ludvík XVI. (1754 1793) francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1774 1792, jeho manţelkou byla Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie), oba popraveni během Francouzské burţoazní revoluce
Dobytí Bastily 14. července 1789
Deklarace práv člověka a občana vydána 26. srpna 1789 francouzským Ústavodárným národním shromáţděním a představuje první krok k vytvoření první francouzské ústavy
Prohlášení práv člověka a občana Představitelé francouzského lidu, ustanoveni v Národním shromáţdění, domnívajíce se, ţe nevědomost, zapomenutí nebo pohrdání lidskými právy jsou jedinými příčinami veřejných neštěstí a zkorumpování vlád, rozhodli se vyloţit v slavnostní Deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka za tím účelem, aby tato Deklarace, neustále jsouc před očima všem členům lidské společnosti, uváděla jim stále na paměť jejich práva a jejich povinnosti; aby činy zákonodárné moci a činy výkonné moci mohly být v kaţdé chvíli porovnávány s účelem kaţdé politické instituce a byly v důsledku toho chovány ještě více v úctě; aby poţadavky občanů, kdyţ se budou napříště zakládat na jednoduchých a nepopíratelných zásadách, směřovaly vţdy k zachování ústavy a ku blahu všech.
V důsledku toho Národní shromáţdění uznává a vyhlašuje, za přítomnosti a pod záštitou Nejvyšší Bytosti, tato práva člověka a občana: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. Účelem kaţdého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku. Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Ţádný sbor, ţádný jednotlivec nemůţe vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv kaţdého člověka nemá jiných mezí neţ ty, které zajišťují ostatním členům společnosti uţívání týchţ práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůţe být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůţe být nucen činit něco, co zákon nenařizuje. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať uţ poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání.
Kaţdý člověk můţe být obţalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyţadují, vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale kaţdý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě zákona musí okamţitě poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor. Zákon má stanovit pouze tresty, které jsou nezbytně a zřejmě nutné; kaţdý můţe být potrestán pouze na základě zákona, schváleného a vyhlášeného před spáchaným činem a zákonně prováděného. Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina; jestliţe se pokládá za nezbytné zatknout jej, kaţdá přísnost, která by nebyla nutná k zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboţenské, ledaţe by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, kaţdý občan můţe tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneuţívání této svobody v případech zákonem stanovených. Záruka práv člověka a občana vyţaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu uţitku těch, kterým je svěřena. K vydrţování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrţeny na všechny občany podle jejich majetkové schopnosti.
Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich pouţívání, určit jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání. Společnost má právo ţádat na kaţdém veřejném úředníkovi počet z jeho činnosti. Společnost, ve které záruka práv není zajištěna a ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůţe o sobě říkat, ţe má ústavu. Protoţe vlastnictví je nedotknutelným a posvátným právem, nikdo ho nemůţe být zbaven kromě případu, kdy by to vyţadovala zákonně zajištěná veřejná nezbytnost, a pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění.
Představitelé revoluce Georges Jacques Danton 1759 1794 vůdčí osobnost rané fáze revoluce, stal se nepohodlným, kdyţ ho odsoudili, vykřikl:"robespierre, popraviště tě volá...půjdeš za mnou!... Maximilian Robespierre 1758 1794 významný jakobín a představitel jakobínského revolučního a politického teroru, původně advokát, poté, co ztratil podporu veřejnosti zatčen a potraven
Jean-Paul Marat (1743 1793) francouzský politik, lékař a publicista, patřil mezi jakobíny, zavraţděn v lázni Maratova smrt obraz od Jacquese-Louise Davida
karikatura jakobínského teroru s typickým nástrojem poprav-gilotinou poprava M. Robespierra
francouzský generál a císař (1804 1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva Napoleon Bonaparte
Napoleon Bonaparte
Horatio Nelson v r. 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo, v bitvě zemřel britský admirál,velitel britské flotily získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři
Bitva tří císařů u Slavkova r. 1805
Alexandr I. Ruský car vládnoucí v letech 1801 1825
Napoleon Bonaparte přijímá pruskou královnu v r.1807 (u příleţitosti podepsání mírové smlouvy mezi Francií a Pruskem), zleva ministr Talleyrand, Napoleon, car Alexander I., královna a král Fridrich Vilém III. Pruský
1792 1835 král uherský a český, v letech 1804 1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792 1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého, celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muţi ministrem Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a manţelem dcery Marie Luisy Napoleonem Bonapartem František I.
Marie Luisa Habsbursko- Lotrinská (1791-1847), v 19 letech v r. 1810 byla provdána za francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta, byla jeho 2. manţelkou a porodila mu jediného syna Napoleona II.- Františka vévodu Zákupského
Michail Illarionovič Kutuzov (1747-1813), významný ruský vojevůdce r. 1812 svedl s Francouzy bitvu u Borodina největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek, zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků, skončila nerozhodně, Napoleon o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se do Moskvy, která byla ale předem vyrabována a podpálena, Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se vrátil zpět do Francie jen s 10 000 vojáky
Bitva národů- bitva u Lipska 1813 památník bitvy rozhodující a největší bitva napoleonských válek, spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona, ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba
Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu (1769 1852) britský maršál v čele spojených armád porazil Napoleona v bitvě u Waterloo v Belgii
Ostrov Sv. Helena císař Napoleon podepsal abdikaci a bylo rozhodnuto o jeho internaci na ostrově Svaté Heleny, zde r. 1821 zemřel Napoleonova posmrtná maska
Vídeňský kongres 1814-15 pod řízením rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl zastoupen ministrem zahraničí Metternichem, Restaurace - snaha vrátit situaci do doby před Francouzskou revoluci a obnovit feudální pořádky, uspokojit územní poţadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody
Dej 2 Francie v době revoluce a napoleonských válek Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Pouţity materiály, obrázky z www stránek: Sochrová, Marie: Dějepis I v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1997 cs.wikipedia.org commons.wikimedia.org obrázky.cz