Regionalizace imunitního systému Slizniční imunita

Podobné dokumenty
Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Imunitní systém.

Slizniční a kožní imunita

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Imunopatologie. Luděk Bláha

Funkce imunitního systému

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

MUDr Zdeněk Pospíšil

Lymfatický systém. Karel Smetana

Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Játra a imunitní systém

CZ.1.07/1.5.00/

HLA - systém. Marcela Vlková

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Souhrn údajů o přípravku

Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

Imunomodulační léčba. Bakteriální imunomodulátory

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1

Intracelulární detekce Foxp3

Výukové materiály:

respirační ordinace nemocnice U Sv.Jiří,Plzeň MUDr.D.Pousková s.v.nováková

CZ.1.07/1.5.00/

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

Regulační T buňky a infekce

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p

Lymfatický (mízní) systém

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Alergický pochod. Alergie v dětském věku- od atopického ekzému k respirační alergii

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Kůže: kompartment imunitního systému

Rekurentní infekce u mladších a starších dětí: Nový mechanismus obrany hostitele a terapeutické důsledky

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Základy imunologie. Anatomie a fyziologie Vyšetřovací metody Imunodeficity Imunopatologické stavy Imunosupresivní léčba Alergické reakce

Diabetes mellitus 1. typu a přidružené autoimunitní choroby

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Autoprotilátky v klinice. T Fučíková

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Člověk a mikroby, jsme nyní odolnější? Jan Krejsek. Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - SROVNÁVACÍ IMUNOLOGIE IMUNOLOGICKÉ VZTAHY MATKA PLOD / MLÁDĚ (FYLOGENEZE A ONTOGENEZE IMUNITNÍHO SYSTÉMU)

Transkript:

Regionalizace imunitního systému Slizniční imunita

Regionalizace imunitního systému Periferní oblasti imunitního systému je možno rozdělit do několika funkčních oblastí jejichž imunitní odpověď má určité odlišné charakteristiky. Nejtypičtějšími kompartmenty imunitního systému jsou: Lymfatické uzliny a slezina Imunitní systém sliznic (MALT) Kožní imunitní systém

Homing lymfocytů Řízená migrace a usazování se lymfocytů u určitých tkáních imunitního systému. Je závislá na expresi adhezívních molekul označovaných jako homingové receptory na lymfocytech. Na endoteliích cílových tkání jsou exprimovány příslušné ligandy pro tyto receptory, označované jako adresiny.

High endotelial venules Specializované venuly, jsou místem kde lymfocyty pronikají z krevního oběhu do stromatu lymfatických uzlin nebo do slizničního imunitního systému. Jsou na nich adhezivní molekuly umožňující vazbu zejména naivních (panenských) T- lymfocytů.

Cirkulace lymfocytů Downloaded from: StudentConsult (on 15 July 2006 09:09 AM) 2005 Elsevier

MALT (Mucous Associated Lymphoid Tissue) GALT (Gut Associated Lymphod tissue) BALT (Bronchi Associated Lymphoid Tissue) Imunitní tkáně systému močového, genitálního, spojivky, středního ucha. Prsní žláza

SPOLEČNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM SLIZNIC Ductus thoracicus Nasopharynx Plíce Prsní žláza Zažívací trakt Genitourinární trakt Vena cava Střevo

Mléčná žláza jako součást společného imunitního systému sliznic Střevo dítěte Mléčná žláza Střevo matky Sliznice a žlázy Peyerovy plaky Lymfatické uzliny Krevní oběh Mízovod

SLIZNICE A KŮŽE (EPITELEM KRYTÉ POVRCHY) Povrch sliznic zažívacího traktu... 200 m 2 Povrch dýchacího traktu 80 m 2 Povrch kůže 2 m 2 Podněty: potrava.. ~ tuny mikroflora.. 10 14 bakterií antigeny ve vzduchu Obměna epitel. buněk střeva. 10 11 /den Produkce IgA (převyšuje ostatní isotypy)... 5-9g/den 90% infekčních agens vstupuje sliznicemi 80% imunologicky aktivních buněk organismu sdruženo sliznicemi

Epitelové buňky jako integrální součást vrozené imunity na sliznicích EXPRESE enzymy transplantační antigeny adhezivní molekuly receptory pro: mikroby cytokiny polymerní Ig PRODUKCE cytokiny prozánětlivé růstové faktory chemotaktické antibiotické peptidy mediátory INTERAKCE SE SLOŽKAMI ADAPTIVNÍ IMUNITY Epitelové buňky regulují pohyb a funkční zapojení imunitních buněk

Antimikrobní mechanismy na sliznicích Faktor Mechanismus komensální bakterie těsné spoje epitelu řasinky mucin lysozym laktoferin antibiot. peptidy (hlavně b defensiny) sekreční Ig kompetice s exogenními mikroby, produkce protizánětlivých látek brání průniku bakterií zachytávají mikroby zachytává bakterie zabíjí G+ bakterie (stěny) váže železo (inhibice růstu mikrobů) usmrcují bakterie blokují adherenci bakterií k epitelu

STŘEVNÍ LYMFATICKÁ TKÁŇ (GALT - Gut Associated Lymphatic Tissue) Organizovaná - Peyerské pláty izolované lymfatické folikuly Dispersní - intraepitelové lymfocyty (IEL) lymfocyty v lamina propria (LPL)

Charakteristické rysy GALT Hlavním imunoglobulinem imunitní odpovědi je IgA. Existence zvláštních forem lymfocytů, zejména tzv. intraepiteliálních lymfocytů. Podání antigenu orální cestou vede často k indukci imunitní tolerance.

Tvorba sekrečního IgA Downloaded from: StudentConsult (on 20 July 2006 11:29 AM) 2005 Elsevier

Vlastnosti a funkce sekrečního IgA 1. Odolnost vůči proteolytickým enzymům 2. Neutralizace toxinů, virů a enzymů 3. Inhibice adherence mikroorganismů k epiteliím 4. Zábrana průniku antigenu a mikrobů 5. Protizánětlivá aktivita kompetitivní vazbou na antigen (blokace IgG a IgE mediovaných reakcí) 6. Intracelulární neutralizace virů v epitelových buňkách při transportu siga (fúze vesiklů obsahujících siga s endosomy obsahujícími antigen)

Buněčné složky specifické imunity v MALT T-a B- lymfocyty tonsil, Payerských plaků, appendixu. Plazmatické buňky, zejména v submukóze, jsou zodpovědné za tvorbu IgA. T-lymfocyty v lamina propria obvykle CD4+. Jedná se zřejmě o lymfocyty původně aktivované v Payerských plátech které recirkulovaly do lamina propria sliznic. Intraepiteliální lymfocyty

Intraepiteliální T-lymfocyty TCR typu ab i gd Extratymická diferenciace První linie specifické imunitní odpovědi Většina je CD8+ Nízká antigenní specificita TCR

M-buňky Specializované enterocyty zajišťující transport antigenu z prostředí střeva směrem dovnitř Payerova plátu nebo dalších organizovaných slizničních lymfatických tkání. Přenos antigenů se uskutečňuje transcytózou.

ORÁLNÍ TOLERANCE inhibice systémové imunity následující po perorálním podání antigenu (proteinu) Ustavení tolerance: 5-7 dní po orální aplikaci Trvání: několik měsíců Fyziologicky: tolerance k antigenům potravy

Využití indukce orální (slizniční) tolerance v prevenci a léčbě - perorální, intranasální nebo inhalační aplikace antigenů Autoimunitní choroby (autoantigeny) - exp. modely, klin. studie (RA, SM, diabetes) Transplantace (aloantigeny) - exp. modely Alergie (čištěné alergeny např. roztočový Derp. 111-139) - exp. modely

Komensální (normální) mikroflora ~ 10 14 bakterií, ~ 1000 druhů ~ 50% nekultivovatelných složitý ekosystém součást přirozené imunity sliznic a kůže vzájemné interakce mikroorganismů kompetice-kolonizační resistence, produkce bakteriocinů interakce s makroorganismem: symbiosa, komensalismus, pathogenita, účast v metabolismu hostitele (fysiologické funkce) modulace imunity

Imunitní systém kůže Keratinocyty hrají důležitou roli v produkci cytokinů a indukci lokální zánětlivé odpovědi. Langerhansovy buňky jedná se o dendritické buňky vážící na sebe antigeny a přenášející je do lymfatických uzlin. Tam je prezentují T- lymfocytům. V dermis přítomny hlavně T-lymfocyty, žírné buňky. Imunitních reakcí se účastní i fibroblasty.

Funkce Langerhansových buněk kůže Downloaded from: StudentConsult (on 18 July 2006 08:13 AM) 2005 Elsevier

Imunologie těhotenství

Placentární mechanismy ochrany plodu proti napadení imunitním systémem Minimální postupnost placenty pro buňky. Na trofoblastu nejsou exprimovány klasické HLA-I antigeny. Jsou přítomny neklasické HLA-G antigeny, ty chrání trofoblast před útokem NK buněk. Jimi prezentované antigeny snad tlumí specifickou imunitní odpověď. CD46 na povrchu trofoblastu zabraňuje vazbě C3b.

Ochranné mechanismy matky bránící aktivaci imunitního systému proti plodu Matka se dostává do Th2 predominance. Snad se uplatňuje imunosupresivní efekt HCG, vysokých hladin progesteronu. Částečná blokáda lymfatických cév drénujících placentu.

Imunopatologie těhotenství Imunitní mechanismy mohou bránit vzniku těhotenství (protilátky proti spermiím, corpus luteum ). Rh isoimunizace může vést k těžkému postižení plodu. Opakované potraty u pacientek s antifosfolipidovým syndromem.

Ontogeneze imunitního systému

Hladiny sérových imunoglobulinů v pre- a postnatálním období

Imunitní systém v dětství Zvýšená náchylnost k infekčním chorobám. Infekce obvykle probíhají poměrně lehce. V prvních 2 letech mohou probíhat velmi závažně infekce opouzdřenými baktériemi. Často první manifestace atopických chorob. Začínají se objevovat autoimunitní choroby.

Imunita v dospělém věku Vytvořila se imunita proti řadě patogenů, frekvence infekcí je nízká. Typické dětské choroby obvykle probíhají těžce a komplikovaně. Nejčastější výskyt autoimunitních chorob.

Imunita ve stáří Porušena primární imunitní rekce, naproti tomu sekundární imunitní rekce obvykle nebývají oslabeny. Pokles počtu lymfocytů, zejména CD4+, hladiny imunoglobulinů vykazují spíše zvýšení. Celkově snížená imunitní reaktivita vede k mírným celkovým příznakům infekcí. Porucha regulace se projevuje častým výskytem autoprotilátek a paraproteinů, ty však nevedou ke klinickým onemocněním.

Ontognetické aspekty imunitního systému Dětství - náchylnost k infekčním chorobám, infekce někdy probíhají poměrně lehce, začínají se objevovat autoimunitní choroby. Dospělost - člověk si vytvořil imunitu proti řadě patogenů, frekvence infekcí je nízká. Typické dětské choroby obvykle probíhají těžko. Nejčastější výskyt autoimunitních chorob. Stáří - imunitní reaktivita klesá, staří lidé mohou na infekce umřít. Častý výskyt autoprotilátek, ne však autoimunitních chorob.

Imunologie těhotenství Oplozené vejce, pak embryo a další přídatné tkáně představují pro matku cizorodý, semialogenní" štěp.

Embryonální ochranné mechanismy pasivní: velmi nízká exprese klasických HLA znaků skup. A,B,C na buňkách cytotrofoblastu (chybějí antigeny HLA-DR a DQ, které jsou nutné pro aktivaci imunitní odpovědi) aktivní: produkce nespecifických tlumivých působků (alfa-fetoprotein, hcg) a indukce Th2 buněk v mateřské deciduální tkáni; klíčovou funkci má produkt embryonálního HLA-G genu

Mateřské ochranné mechanismy Imunosupresívní působení hcg, vysokých hladin progesteronu snížení koncentrace "toxických" Tc lymfocytů v periimplantační zóně i v oběhu převaha Th 2 nad Th 1, CD8 nad CD4 deciduální makrofágy a monocyty mají sníženou fagocytární schopnost, navíc produkují embryoprotektivní faktory; snižuje se produkce IL-2 i exprese ril-2 na lymfocytech v periimplantační zóně i v oběhu

REPRODUKČNÍ IMUNOLOGIE zabývá se studiem funkce imunitní soustavy v reprodukčních orgánech. Imunologie / imunopatologie: - mužského (uro)genitálního traktu - ženského genitálního traktu - fertilizace - nidace - těhotenství

Imunitní soustava dozrává perinatálně, tehdy je také uzavírána "inventura" vlastních antigenů ALE!! zralé gamety, jejich přídatné tkáně a endokrinně aktivní buňky se objevují až v období puberty. Jejich orgánově specifické znaky jsou proto imunitou vnímány jako cizí.

Sterilita v důsledku patologické autoimunitní reakce proti spermiím vrozená primární porucha imunitní soustavy (např. defekt tlumivých buněk, autoimunitní nebo alergická dispozice) získaná porucha regulace imunity v urogenitálním traktu (záněty infekční, úrazové, poruchy prokrvení, punkce a biopsie varlat, anální sex bisexuálů aj.)

Imunologické příčiny ženské sterility Autoimunitní poškození ovaria vrozený defekt imunity vede k poškození oocytu a přídatných tkání již během zrání ovaria (buněčná imunita, ale i tvorba autoprotilátek) výsledkem může být primární sterilita navozená tvorba protilátek nebo buněčná imunita v důsledku - opakovaných zánětů adnex, okolního peritonea (stav po apendicitidě) apod. -opakovaných odběrů oocytů pro IVF -endometriózy