INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

Transkript

1 VÝUKA PŘEDMĚTU PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE Jednosemestrový povinně volitelný předmět zakončený zkouškou Vyučující Prof. MVDr.Miroslav Toman, CSc. MVDr. Martin Faldyna, PhD. Přednášky zaměřené na rozšíření znalostí imunologie, zejména speciální a aplikované imunologie Semináře praktické aplikace znalosti se zapojením studentů Zkouška ústní, 2 otázky (1. více teoretická, 2. kasuistika nebo konkrétní vakcinační situace) DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY Přednášky a poznámky ze seminářů Veterinární imunologie II. vydání opakování základních dat klinická imunologie, kapitola 6 Bárta a kol.: Klinická veterinární imunologie Praktická cvičení z imunologie zopakování testů Písemné materiály rozdávané na seminářích Odkazy na jiné učebnice a písemné zdroje či elektronické zdroje SYLABY KLINICKÉ IMUNOLOGIE 1. Imunoprofylaxe I 2. Imunoprofylaxe II 3. Imunitní systém zvířat parametry významné v klinické imunologii 4. Imunodeficience 5. Alergické choroby 6. Autoimunitní choroby I 7. Autoimunitní choroby II OBECNÉ MOŽNOSTI IMUNOPROFYLAXE INFEKČNÍCH CHOROB MOŽNOSTI A ZÁSADY IMUNOPROFYLAXE INFEKČNÍCH CHOROB ZVYŠOVÁNÍ CELKOVÉ ODOLNOSTI posilování imunitního systému neimunologickou cestou, navození resistence k onemocnění NESPECIFICKÁ IMUNOSTIMULACE aktivace imunitního systému bez vztahu ke konkrétnímu antigenu NAVOZENÍ PASIVNÍ IMUNITY specifická imunita vzniklá podáním protilátek NAVOZENÍ AKTIVNÍ IMUNITY proděláním infekčního onemocnění nebo imunizací

2 MOŽNOSTI SPECIFICKÉ OBRANY PROTI INFEKCI SPECIFICKÁ ANTIINFEKČNÍ IMUNITA aktivní pasivní infekce vakcinace kolostrální imunita podání protilátek VIRULENTNÍ ŽIVÁ INAKTIVOVANÁ IMUNIZACE MATEK REKONVALESCENTNÍ HYPERIMUNNÍ SÉRUM PREPARÁTY A POSTUPY NESPECIFICKÁ STIMULACE Významná u imunodeficitních zvířat, omezeně ke zvyšování odolnosti zdravých Je žádoucí (ale nerealizuje se) kontrola imunostimulační léčby Je jen málo registrovaných praparátů, málo seriózních studií PASIVNÍ IMUNITA Kolostrální imunita významná k navození normoglobulinémie, lze substituovat i jiným způsobem než od vlastní matky Laktogenní imunita přirozená ochrana enterálních infekcí (do odstavu) Hyperimunní a rekonvalescentní séra k ochraně konkrétních infekcí AKTIVNÍ IMUNIZACE Autogenní vakcíny mají význam jen za určitých situací Standardní imunizace registrovanými vakcínami individuální Hromadná imunizace jako součást ozdravovacích programů ZÁBRANA KONTAKTU S INFEKČNÍM AGENS Ochrana založená na nevakcinování, ale ochraně zavlečení infekce do chovu nebo regionu ASPEKTY PRO VÝBĚR METODY A POSTUPU TYP PATOGENA (PATOGENITA A VIRULENCE) Způsob vstupu a šíření v organismu Místo působení (systémové x lokální orgán) Lokalizace působení (Intracelulární x extracelulární) Druh poškození, které vyvolává VNÍMAVOST HOSTITELE Vnímavý druh (jeden či více) Věková kategorie Aktuální odolnost či imunita MOŽNOSTI IMUNYLAXOPROFYLAXE Existence vhodné vakcíny Možnosti dané způsobem aplikace, časové faktory VAKCINAČNÍ STRATEGIE JE TŘEBA ZOPAKOVAT Obranné mechanismy proti virové infekci Obranné mechanismy proti intracelulárním bakteriím Obranné mechanismy proti extracelulárním bakteriím Únikové a imunosupresivní mechanismy mikrobiálních agens KONSTRUKCE VAKCÍNY PODLE TYPU PATOGENA Viry navození buněčné imunity, protilátky působí v době šíření viru v organismu živé, příp. adjuvantní inaktivované vakcíny Intracelulární bakterie buněčná imunita navozená TH1 typem odpovědi (hypersenzitivita IV. typu) živé i inaktivované vakcíny Extracelulární bakterie protilátky podle místa působení IgG (v séru) nebo IgA (na sliznicích) inaktivované vakcíny Extracelulární bakterie působící exotoxiny protilátky proti toxinům inaktivované (toxoidové) vakcíny Parazité?, Mykoplasmata? OCHRANA PODLE CHARAKTERU INFEKCE Generalizované infekce sérové protilátky mají většinou ochranný charakter živé i inaktivované vakcíny (podle druhu agens) Lokální infekce s předchozí virémií protilátky zabrání šíření agens a následné infekci živé i inaktivované vakcíny (parvoviróza, BVD) Lokální virová infekce bez předchozí virémie imunita (buněčná) působící v místě infekce živé vakcíny (obtížné navození) Bakteriální infekce respiračního traktu částečně působí protilátky pronikající z krve inaktivované (toxoidové) vakcíny (APP) Neonatální průjmové infekce mláďat protilátky na sliznici (získané aktivně nebo laktogenní imunitou) vakcínace matek laktogenní imunita mláďat

3 VÝZNAM MÍSTA APLIKACE VAKCÍN Intravenózní aplikace vede k tvorbě celkových protilátek (používá se při přípravě hyperimunnních sér) Subkutánní a intramuskulární aplikace vede k tvorbě celkových protilátek používá se nejčastěji Aplikace antigenu do indukčních míst slizničního systému (střevo, nos, bronchy, kolon, rektum) vede k převaze tvorby protilátek IgA na sliznici doposud méně využívaný způsob Aplikace intradermální vede k indukci buněčné i protilátkové imunity tento způsob není ještě dostatečně probádán a doceněn VAKCINAČNÍ STRATEGIE Hospodářská zvířata Ochrana území bez vakcinace Vakcinace jako součást ozdravovacího programu Vakcinace stáda příprava konkrétních vakcinačních plánů pro daný chov Vakcinace jako individuální ochrana VAKCINAČNÍ STRATEGIE Zvířata zájmových chovů Ochrana pomocí nařízené vakcinace Ochrana pomocí obecně akceptovaného systému vakcinace (vyžadováno na svodech a soutěžích) Individuální ochrana pomocí vakcinace v indikovaných případech Individuální ochrana pomocí vakcinace v neindikovaných případech SESTAVENÍ VAKCINAČNÍHO SCHÉMA Diagnostika zaměřená na identifikaci původců onemocnění Epizootologické šetření Sérologie (průkaz protilátek) Virologie, bakteriologie, parazitologie (identifikace původce) Vypracování vlastního vakcinačního schéma Výběr vakcíny / vakcín Vypracování časového harmonogramu (počet a intervaly aplikace) Výběr zvířat Další opatření k zajištění úspěšnosti imunoprofylaxe Dobré zoohygienické podmínky a výživa V případě ochrany mláďat zajištění plnohodnotné kolostrální imunity, případně imunizace matek Dodržení zásad uchovávání a aplikace vakcín Dbát na absolutní a relativní kontraindikace vakcín NUTNO ZOPAKOVAT TYPY VAKCÍN I. generace - tradiční vakcíny živé, atenuované inaktivované celobuněčné toxoidové subjednotkové (antigen purifikovaný nebo syntetický) II. generace - rekombinantní vakcíny subjednotkové (neživé) s deletovaným genem (živé) vektorové (živé) III. generace - DNA vakcíny VÝBĚR TYPU A DRUHU VAKCÍNY monovalentní - polyvalentní výběr z existujících biopreparátů živá - inaktivovaná podle antigenního složení podle konstrukce (tradiční, nová, typ adjuvans) cena kvalita (renomé výrobce)

4 TRH S MI VE SVĚTĚ Objem veterinárních vakcín (2,4 bil. dolarů) tvoří asi 13,5 % veterinárního trhu Komerčně nejúspěšnější je vakcína FMD (12%) skot prasata drůbež psi a kočky USA 34 V České republice je registrováno 39 imunopreparátů, z toho 36 vakcín PROTI VIROVÉ INFEKCI DYNAMIKA IMUNITNÍ REAKCE PŘI AKUTNÍ VIROVÉ INFEKCI interferony (IFNα, IFNβ) NK buňky přímá cytotoxicita (Tc) efektorové působení cytokinů (IFNγ, TNFα) cytotoxicita závislá na protilátce neutralizační protilátky slizniční protilátky % aktivity klinické příznaky 5 1 dny po infekci 15 PRŮBĚH LENTIVIROVÉ INFEKCE PROTI INTRACELULÁRNÍM BAKTÉRIÍM VIRÉMIE ASYMPTOMATICKÉ ARC AIDS virus CD4 + protilátky fagocytóza γδ T lymfocyty žírné buňky, TNFα, histamin buněčný typ (Th1) interferonem aktivované makrofágy úroveň průkaznosti oddálený typ přecitlivělosti měsíce

5 PROTILÁTKY U KRAV S RŮZNOU ÚROVNÍ PARATUBERKULÓZY BUNĚČNÁ IMUNITA U KRAV S RŮZNOU ÚROVNÍ PARATUBERKULÓZY (%) AGID test CFT (%) LTT IFNγ N L H N L H PROTI EXTRACELULÁRNÍM BAKTÉRIÍM fagocytóza aktivace komplementu alternativní nebo lektinovou cestou protilátková (Th2) opsonizace bakterií (IgM, IgG) aktivace komplementu klasickou cestou (imunitní komplexy) zábrana adherence ke slizničnímu povrchu (IgA) ÚNIKOVÉ A IMUNOSUPRESIVNÍ MECHANISMY antigenní variabilita antigenní posun (drift), antigenní zlom (shift) antigenní mimikry působení superantigenů rezistence k imunitním mechanismům inhibice fagocytózy Imunosuprese množení v buňkách IS (jejich likvidace) Imunosupresivní faktory latentní infekce imunotolerance PREZENTACE SUPERANTIGENU Th CD3 TCR adhezin superantigen CD4 MHC II adhezin APC