Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Odchov plůdku a násadového materiálu lína obecného (Tinca tinca) ve speciálním zařízení s použitím krmných směsí. Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. Dr. Ing. Jan Mareš Vypracoval: Tomáš Brabec Brno 2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Odchov plůdku a násadového materiálu lína obecného (Tinca tinca) ve speciálním zařízení s použitím krmných směsí vypracoval samostatně a použil pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: 30 dubna 2007 Tomáš Brabec

Dovoluji si na tomto místě poděkovat vedoucímu diplomové práce Doc. Dr. Ing. Janu Marešovi za odborné vedení, konzultace, připomínky a cenné rady při řešení diplomové práce. Děkuji Prof. Ing. Jiřímu Jiráskovi za poskytnutí cenných rad a odborných materiálů. Dále bych chtěl poděkovat všem pracovníkům Oddělení rybářství a hydrobiologie AF MZLU za pomoc při provádění testů a vyhodnocování výsledků. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Diplomová práce byla realizována v rámci a za finanční podpory NAZV QF 4118 Rozvoj produkce ryb s využitím technických akvakultur a jejich kombinace s rybničními chovy. Závěrem bych také rád poděkoval svým rodičům za umožnění studia na této univerzitě.

Abstrakt The rearing fingerling and stick tench (Tinca tinca) with using feeding mixtures under controlled conditions. Aim of this work was evaluation the production efficiency feeding mixtures with different contains proteins and fat. The experiments was conducted in six flow glass aquaria (V = 30 litres) attached to recirculation system equipped with a biological filter. In this feeding test were used commercial diet KARPICO Supreme 7 Ex, nocommercial diet ASTA 2 and experimental mixture L05/CH with nutrient content of 37/8, 42/7 and 35/7 (% proteins/fat). This three diets were feeding two tench fingerling (Tinca tinca) weight classes with initial individual weight of 0,8 and 1,2 g over a period of 63 days. The following feed conversion ratio (FCR) and specific growth rate (SGR) from the producting efficient. More favourable values were achieved at the bigger size fish group regardless of using diet (1,84 3,53 and 0,83 1,49%.d -1 ) and the best results were achieved while using ASTA 2 feed (2,05 and 1,84 or more precisely 1,36 and 1,49%.d -1 ). The attached feed experiment with different contains fat were used three experimentals diets with 8,2, 10,4 and 12,6% fat content level and 35% protein. Fat level adjustment by rape iol addition. This mixtures were feeding tench fingerling (Tinca tinca) with initial individual weight of 7 g for 43 days. The observed values (FCR, SGR and K f ) were achieved: FCR 8,84, 6,53 and 7,49; SGR 0,34, 0,46 and 0,36%.d -1 and K f 2,21, 2,23 and 2,16. The best results of production efficiency were achieved with 35% protein and 10,4% fat. From achieved results can be evolve, that nutritives requirements juvenile tench will be best diet with contains 40 45% proteins and 7-10%fat.

OBSAH 1. ÚVOD 7 2. CÍL PRÁCE...8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED...9 3.1. Systematické zařazení a geografické rozšíření...9 3.2. Morfologická charakteristika..9 3.3. Technologie odchovu plůdku a násadového materiálu lína...11 3.4. Faktory ovlivňující růst a metabolismus lína..15 3.4.1. Biotické faktory 15 3.4.2. Abiotické faktory..16 3.5. Nutriční požadavky ryb...20 3.5.1. Proteiny.22 3.5.2. Lipidy...24 3.5.3. Sacharidy...24 4. MATERIÁL A METODIKA.26 4.1. Krmný test č. 1. (31.1. 4.4.2005)..28 4.2. Krmný test č. 2. (13.6. 26.7.2005) 29 4.3. Metody použité při získávání a zpracování výsledků..31 4.3.1. Délkohmotnostní ukazatele...31 4.3.2. Kondiční a exteriérové ukazatele..31 4.3.3. Ukazatele růstu a konverze krmiva...32 4.3.4. Ukazatele intenzity metabolismu..34 4.3.5. Chemické analýzy.35 4.4. Statistické zpracování výsledků...36 5. VÝSLEDKY A DISKUSE.37 5.1. Krmný test č. 1.....37 5.2. Krmný test č. 2. 42 6. ZÁVĚR...46 7. SEZNAM LITERATURY..47 8. SEZNAM TABULEK V TEXTU..52 9. SEZNAM ZKRATEK 53 10. SEZNAM GRAFŮ V PŘÍLOZE..54

11. PŘÍLOHA.55

1. ÚVOD Lín obecný (Tinca tinca L.) je původním druhem ichtyofauny České Republiky. Historie chovu lína v rybničních podmínkách střední a východní Evropy sahá až do středověku. Chov a šlechtění lína v České republice má dlouholetou tradici. Lín v současné době představuje významný vedlejší rybí druh chovaný v rybnících. Jeho význam nespočívá v množství produkce tržních ryb, ale především v produkci kvalitní suroviny. Má chutné, bílé a poněkud tučnější maso, které je v zahraničí ceněno více než u nás (DUBSKÝ et al., 2003). Produkce lína klesá od 70. let minulého století, kdy v roce 1972 produkce dosahovala výše 644 tun a v roce 1982 jen 221 tun (STEFFENS, 1995). Tato neutěšená situace pokračuje do dnešní dnů. V roce 2005 bylo vyprodukováno v rybnících ČR 244 tun tržního lína, což představuje 1,2% produkce všech tržních ryb, na udici bylo vyloveno 20 tun. Tedy celkem 264 tun (MZe 2006). Tento stav je způsoben zvyšováním intenzifikace chovu kapra od 70 let 20. století, potravní konkurencí a neschopnost lína využívat předkládaná krmiva pro kapra. Celková produkce lína ve světě v roce 2004 dosáhla 1296 tun (FAO 2004). Introdukce lína do Číny v roce 2000 a jeho neustále se zvyšující produkce dosahovala v roce 2003 120 milionů kusů juvenilního lína většího než pět centimetrů. Lín byl v roce 2003 v této zemi chován na ploše 5400 ha. Již dnes plánují exportovat produkci lína do zemí Evropské Unie, USA, Austrálie a Koreje (JIAXI WANG et al., 2006). Zvyšující se poptávka po línu obecném především na západoevropském trhu a jeho nízká produkce v rybnících jsou příčinou snahy převést lína do kontrolovaných podmínek. Na již téměř zvládnutou reprodukci a odchov rychleného plůdku lína je nutné navázat odchovem plůdku a násadového materiálu lína v intenzivních podmínkách. Této problematice je věnována velká pozornost zejména v západní Evropě. Nedostatečné znalosti o nutričních požadavcích juvenilního lína jsou příčinou dosud neexistující krmné směsi, která by zajišťovala optimální růst a přežití. Pro lína je charakteristická citlivost ke stresu a pomalý růst v intenzivní akvakultuře, ale i přirozených podmínkách. Při důkladně prováděné selekci nebo využití triploidizace či gynogeneze, optimalizace vnějšího prostředí a nutričních požadavků lze očekávat i zvýšení produkčních parametrů. 7

2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo ověřit: Produkční účinnost krmiv s různou úrovní tuku a proteinu v intenzivních podmínkách chovu plůdku lína obecného o rozdílné počáteční hmotnosti. Vliv obsahu tuku a proteinu na specifickou rychlost růstu (SGR) a konverzi krmiva (FCR). Vliv různé úrovně tuku a proteinu na chemické složení tkání ryb. Vliv různé úrovně tuku a proteinu na délkohmotnostní parametry a kondiční ukazatele ryb. 8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Systematické zařazení a geografické rozšíření Území České republiky leží v jihozápadní části eurosibiřské zoogeografické podoblasti (SPURNÝ, 2000b). Lín obecný (Tinca tinca L.) je rozšířen téměř po celé Evropě. Chybí pouze v evropské části úmoří Severního ledového oceánu, v severním Norsku, Švédsku a Finsku (na sever od 61 s. z. š.), jeho výskyt nebyl zaznamenán ve Střední Asii. V Alpách vystupuje až do nadmořské výšky 1600 m. Žije i v slabě slaných vodách východního Baltu. Vysazen byl rovněž v Austrálii (BARUŠ a OLIVA, 1995). Ichtyofauna rybníků a vodních toků České republiky v současnosti čitá 67 druhů ryb ze 17 čeledí. Hlavní část ichyofauny tvoří druhy původní, dnes to jsou 52 druhy (78%) (SPURNÝ, 2000). V současné době je v ČR hospodářsky využíváno asi dvacet z nich. Lín obecný (Tinca tinca L.) je jeden z hospodářsky významných vedlejších druhů ryb chovaných v rybnících Čech, Moravy a Slezska. Tab.1. Taxonomické zařazení lína obecného (Tinca tinca L.) Třída Ryby (Osteichtyes) Nadřád Kostnatí (Teleostei) Řád Máloostní (Cypriniformes) Podřád Kaprovci (Cyprinoidei) Rod Lín (Tinca) Druh Lín obecný (Tinca tinca) 3.2. Morfologická charakteristika Lín obecný (Tinca tinca L.) je zavalitá kaprovitá ryba s drobnými šupinami protáhlého eliptického tvaru (87 120 v postraní čáře), které pevně tkví ve škáře. Silná kůže produkuje velké množství slizu. Lín obvykle dorůstá celkové délky těla 30-63,5 cm a hmotnosti do 1,2-6 kg. Požerákové zuby jsou jednořadé. Vzorec požerákových zubů je 4 5, ale může být i 5 4, 5 5, 4 4. Ústa jsou koncová (BARUŠ a OLIVA, 9

1995). V koutcích malých úst má pár krátkých hmatových vousků (ČÍTEK et al., 1998). Všechny ploutve jsou zaoblené. Nerozvětvené první paprsky jsou ohebné. Hřbetní a řitní ploutev krátká, ocasní je jen slabě vykrojená. Pro lína je typické uspořádání břišních ploutví. U samců v druhém roce života dochází k zesílení druhého tvrdého paprsku, který se zakřivuje (BARUŠ a OLIVA, 1995). Jsou široké lopatovité a dlouhé, takže po přitisknutí k trupu překrývají řitní otvor. Samice mají břišní ploutve jemnější stavby a jsou kratší. Tento pohlavní dimorfismus umožňuje rozlišit pohlaví línů od stáří 15 měsíců po cely rok (ČÍTEK et al.,1998). Ve zbarvení línů převažuje temně zelená barva. Od hřbetu k břišní straně se barva mění z tmavě zelené přes zelenohnědou až zelenošedou se žlutavým až zlatavým leskem na boku, břišní strana je výrazně světlejší, zejména naspodu hlavy a v přední části břicha se žlutavým až zlatavým nádechem. Zbarvení línů významně ovlivňuje životní prostředí a velikost (BARUŠ a OLIVA, 1995). U línů jsou známe barevné mutace (zlaté, červené, modré a špinavě bílé zbarvení), s tmavými skvrnami (HANEL a LUSK, 2005). Lín pohlavně dospívá ve věku 3 až 4 let. Je typickým fytofilním druhem, vytírající se na vodní rostliny. Výtěr je ovlivněn teplotou vody a začíná podle oblasti od konce května do počátku srpna. Začátek tření je podmíněn minimální teplotou vody +18 C (BARUŠ a OLIVA, 1995). Výtěr je porcový, probíhá zpravidla ve 2 až 3 dávkách v 9 až 13 denních intervalech (DUBSKÝ et al., 2003). Tab.2. Reprodukční charakteristika lína obecného (Tinca tinca L.) Relativní plodnost (tis. ks. kg -1 ) 100-200 Pracovní plodnost (tis. ks. kg -1 ) 60-180 Optimální výtěrová teplota ( C) 18-23 Průměr jiker (mm): výtřených 0,7-1 nabotnalých 1,1-1,3 Počet jiker (tis. ks. kg. -1 ): výtřených 1 500-1 900 nabotnalých 16-18 Délka inkubace (d ) 60-70 Velikost embria (mm) 4 Přechod na vnější výživu (den) 8. 9. 10

U lína obecného (Tinca tinca L.) tak jako u jiným sladkovodních druhů ryb např.: pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss Walbaum) a sumce velkého (Silurus glanis L.) je popisována genetická manipulace tzv. triploidizace. Tento pojem je charakterizován přítomností tří sad chromozomu v somatických buňkách jedince. Tohoto stavu lze cíleně dosáhnout řadou chemických a fyzikálních zásahů nebo za určitých okolností k němu dochází samovolně. U těchto ryb je obecně v závislosti na pohlaví a stupni vývoje pohlavních orgánů, resp. jejich sterilitě dosahováno větší konečné velikosti triploidů a jejich rychlejší růst. U triploidních línů je retardovaný růst gonád spojen s akcelerovaným somatickým růstem oproti diploidním v období jejich pohlavního dozrávání, neboť energie získaná z potravy je ve zvýšené míře využívána k somatickému růstu (FLAJŠHANS a LINHART, 2000; BUCHTOVÁ et al., 2003). Nejčastěji používanou metodou je triploidizace chladovým šokem. Je to působení směsi vody a ledové tříště o teplotě +2 C na již oplozené a odlepkované jikry po dobu 35 minut. Touto metodou lze získat 100% triploidního plůdku lína (FLAJŠHANS a LINHART, 2000). 3.3. Technologie odchovu plůdku a násadového matriálu lína Technologie odchovu plůdku a násadového materiálu lína zahrnuje období od stádia váčkového plůdku L 0 po dvouletý násadový materiál lína obecného (L 2 ). V současné době je používáno několik technologických postupů odchovu lína obecného. 1. Odchov plůdku lína L 0 v plůdkovém výtažníku v monokultuře bez přelovení je nejextenzivnější metodou. Velmi důležité je vybrat vhodný plůdkový výtažník a jeho produkční příprava pro vysazení L 0. Do vhodně připraveného plůdkového výtažníku nasazujeme 100 400 tis. ks L 0. ha -1. Nejlépe na jaře lovíme plůdek lina L 1 o kusové hmotnosti v rozmezí 3 30 g. Přežití obsádky dosahuje 5-30%. 2. Odchov plůdku lína s přelovením. S ohledem na charakter odchovného prostředí plůdkových výtažníku I. řádu lze zvýšit množství vysazovaného váčkového plůdku až na 2 mil. ks L 0. ha -1 (300 tis 2 mil.). Po 6 8 týdnech v závislosti na dostupnosti přirozené potravy lovíme rychlený plůdek lína (L r ) o kusové 11

hmotnosti asi 2 3 g. Rychlený plůdek nasazujeme do plůdkových výtažníků II. řádu v množství 50 80 tis. ks L r. ha -1. Přežití v těchto plůdkových výtažnících se pohybuje na hranici 50 % (ČÍTEK et al., 1998). 3. Progresivní metodou je výtěr L g v malých rybníčcích s následným přepuštěním L r. V kaskádové soustavě se vyberou dva rybníky nad sebou. Do horního se nasadí 100 200 jikernaček L g a 2krát více mlíčáků na 1 ha. Zde je plůdek odchováván několik týdnů. Při úbytku přirozené potravy je L r přepouštěn do níže ležícího rybníka s dostatkem přirozené potravy. Další odchov probíhá buď v monokultuře nebo v polykultuře s K 0 (K 1 ) (DUBSKÝ, 1998). 4. Odchov násadového materiálu lína v dalších letech probíhá v polykultuře s kaprem obecným (Cyprinus carpio L.) a dalšími vedlejšími druhy ryb v jedno nebo dvouhorkových rybnících. Ke stanovení optimální obsádky s kaprem lze použít vzorec navrhnutým Janečkem: Pk *100 100 O = * * k V p kde O - je počet přisazených línů ke kapří obsádce, Pk plánovaná produkce kapra (kg. ha -1 ), V předpokládaný přírůstek doplňkové ryby (kg.ks -1 ) jako rozdíl mezi její hmotností při nasazení a výlovu, p přežití obsádky línů (%), k koeficient pro zpřesnění obsádky v následujícím roce chovu (v prvním roce nasazení k = 1) Průměrné ztráty při odchovu L 1 L 2 se pohybují mezi 10 30 %, u L 2 L 3 do 10 % (ČÍTEK et. al., 1998). 5. Odchov plůdku v kontrolovaných podmínkách. JIRÁSEK a MAREŠ (2005) uvádí přednosti počátečního rozkrmení a odchovu L 0 v kontrolovaných podmínkách, které spočívají ve: -snížení vysokých ztrát L 0 po vysazení do rybníků -možnosti překlenutí nepříznivých povětrnostních podmínek při vysazování L 0 -lepší využití růstového potenciálu L 0 v počáteční fázi ontogeneze -možnosti lepší kontroly početnosti obsádky L 0-1 v rybníku 12

Na úspěšnosti počátečního odchovu L 0 má zásadní význam správná strategie krmení zahrnující vedle kvality startérových krmiv i vhodný způsob jejich aplikace. Počáteční rozkrmování L 0 při použití suchých diet je obtížnější, než u K 0. Příčinou nutričních problémů na začátku exogenní výživy může být malá velikost L 0 (asi o 40% menší než K 0 ), malý ústní otvor a nevyvinutý digestivní systém. Larvy lína nejsou zpočátku příliš aktivní a vyžadují vyšší koncentraci potravy ve vodním sloupci. Dosud se k odkrmu L 0 používala komerční startérové krmiva pro plůdek pstruha nebo jiných druhů ryb, která nemusejí úrovní živin a energie odpovídat nutričním požadavkům L 0. Vzhledem k nedostupnosti speciální startérové diety se u kapra osvědčilo rozkrmování způsobem co-feeding spočívající v doplnění suché diety živou potravou. Přežití L 0 za prvních čtrnáct dnů při použití co-feeding činilo 81 87 % (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). Charakter přirozené potravy ryb je ovlivněn řadou činitelů. Mění se v závislosti nejen na druhové příslušnosti a věku ryb, ale i na hustotě osádky (KRUPAUER a KUBŮ, 1985). Přirozená potrava obsahuje živiny ve snadno asimilovatelné formě (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001). Obsahuje bílkoviny, glycidy, tuky, minerální látky a vitamíny. Při studiích tkání ryb bylo zjištěno, že extrakty z přirozené potravy ryb (perloočky, nitěnky aj.), tzv. exogenní trávicí enzymy, vykazují značný aktivační účinek, kterým se zvyšuje proteolytická účinnost endogenních proteáz kapra obecného. Přirozená potrava se tedy významně podílí na intenzitě trávení ryb, především bílkovin (SUKOP, 1998). SCHWARZ (1995, cit. PETRÁK 2000) uvedl pro nutriční složení zooplanktonu tyto hodnoty: sušina 11,8% (10,5 13,3%) popel 16% (9 21%) tuk 9% (5,7 13,2%) energie 20,6 (18,2 23,2) kj.g -1 sušiny bílkoviny 62,6% (54,8 69,8%) K přikrmování plůdku přistupujeme při poklesu nabídky přirozené potravy. Jelikož se nejčastěji odchov plůdku lína provádí v polykultuře s K 0 nebo K 1, kde jsou nejčastěji používané obilné šroty tepelně neupravené, které svým složením (8 12% NL), zvýšeným obsahem vlákniny, která je pro ryby nestravitelná, podílí se na ředění 13

trávicích enzymů ve střevním obsahu, čímž zhoršuje stravitelnost jiných živin, ovlivňuje peristaltiku střev a tím i dobu trávení. Z těchto důvodů jsou nevyhovující pro potřeby rychle rostoucích ryb. JIRÁSEK et al., (2005) navrhly doplňkové krmivo určené k přikrmování kapřího plůdku při snížené dostupnosti přirozené potravy v rybnících. V suché hmotě obsahuje: protein 32 35 % tuk 6 7 % vláknina 4,5 6 % popel 7,5 8 % BNLV 38 42 % BE 17,0 17,5 kj.g -1 Plůdek v rybníku se přikrmuje denně nebo alespoň 5krát týdně. Denní dávku upravujeme v závislosti na početnosti obsádky, rychlosti růstu ryb, teplotě vody a intenzitě přijímání předkládaného krmiva. Obvykle to bývá do 6 % hmotnosti obsádky. Obvykle v závěru vegetačního období přistupujeme ke kondičnímu přikrmování. Smyslem tohoto opatření je vytvoření nezbytných zásob tuku v těle plůdku (energetický zdroj pro zimní hladovění). Obsah tuku má dosahovat u K 1 4 6 %. Plůdek se přikrmuje 1 2krát týdně (ČÍTEK et al., 1998). Požívají se energeticky bohatá krmiva např. kukuřičný šrot. JIRÁSEK et al., (2005) navrhly kondiční krmivo pro kapří plůdek podzimní určené k podpoře tvorby energetických tělních rezerv potřebných pro zimní období (okolo 10 MJ.kg -1 ). Aplikuje se koncem odchovu (obvykle v měsíci září). V suché hmotě obsahuje: protein 20 22 % tuk 10 12 % popel 7 9 % BNLV 50 55 % BE 17,5 18,5 kj.g -1 14

3.4. Faktory ovlivňující růst a metabolismus lína Potřeba živin a energie závisí u ryb na řadě biotických a abiotických faktorů. KLADROBA (2000) je rozdělil takto: A. Biotické: a) druh a věk ryby b) pohlaví c) plemeno d) genotyp e) zdravotní stav B. Abiotické: a) teplota vody b) obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě c) obsah NH 3 ve vodě d) stresové faktory 3.4.1. Biotické faktory Intenzita růstu závisí na věku ryb. Od vykulení (L 0-0,5 mg) do věku (L 1 3-30g) musí ryby svoji hmotnost zvýšit řádově desettisíckrát.u larev odchovávaných v kontrolovaných podmínkách do stádia L r při kombinaci živá potrava + suchá dieta se hodnota SGR pohybuje od 15 do 25%.d -1 v závislosti na délce dostupnosti živé potravy (MAREŠ, 2006). Rychlost růstu lína v přirozených podmínkách mírného klimatického pásu uvádí (ČÍTEK et al., 1998). Tab.3. Průměrný růst línů v rybnících ČR Stáří Celková délka (mm) Hmotnost (g) L 1 50-100 3-30 L 2 150-200 50-150 L 3 200-350 150-250 L 4 250-400 200-400 15

Vliv pohlaví na intenzitu růstu je popsaná u několika druhů ryb. ČÍTEK et al., (1998) uvádí, že jikernačky lína vykazují vyšší růstové tempo než mlíčáci. Tyto rozdíly činí až 35% a projevuje se po překročení hranice stáří 2 let. Proto pro produkci těžších konzumních línů nad 250 g je účelné chovat vytříděné jikernačky (monosexní obsádky), které dosahují požadované hmotnosti dříve než mlíčáci. U kapra se touto problematikou zabýval KRUPAUER (1962, cit. ČÍTEK et al., 1998), který zjistil, že velikostní rozdíly mezi jikernačkami a mlíčáky remontních kaprů se začíná prosazovat až po třetím roce života. Úsilí ve šlechtění ryb lze hledat již ve středověku. Intenzivněji se touto problematikou začali zabývat chovatelé na počátku 20. století. Největší pozornost byla věnována šlechtění a plemenitbě kapra. RENNERT et al. (2003) uvádí, že pro dosažení vyšších produkčních ukazatelů u lína je z genetického hlediska založeno na důsledné selekci, křížení, indukované gynogenezi a triploidizaci. Tuto teorii potvrdil v testu s pěti různými liniemi lína. Kdy nejlepších výsledků produkčních ukazatelů dosáhl u linie Vodňany 96 (SGR 2,52 ± 0,16%) a nejlepší konverze krmiva dosáhl u linie Tábor (FCR 1,75). Ke stejným závěrům došel ve své práci zabývající se hodnocením kvality konečných produktů (WEDEKIND et al., 2003). 3.4.2. Abiotické faktory Faktory vnějšího prostředí působící na ryby v přirozeném prostředí jsou člověkem ovlivnitelné jen do určité míry. Ovlivněné především místními a klimatickými podmínkami (lesní, polní, návesný rybník, nadmořská výška atd.). Podmínky prostředí intenzivních chovů upravuje člověk podle potřeb jednotlivých druhů ryb. Znalost optimálních chovných podmínek je proto nezbytná. Negativní vliv těchto faktorů se nejdříve projeví na chování, zdravotním stavu ryb a především na ukazatelích růstu. Produkce ryb v těchto systémech je ekonomicky výhodná, když je vysoká hustota obsádky. Zjištění požadavků na množství rozpuštěného kyslíku ve vodě a produkce amoniaku u daného druhu nám umožní stanovit bezpečnou hustotu obsádky, požadavky na krmení, přítok vody, velikost a účinnost biologického filtru pro zajištění bezpečné a stabilní úrovně amoniaku (ZAKĘŚ et al., 2006). 16

Teplota vody je základním fyzikálním parametrem vody. Tento faktor významně ovlivňuje všechny životní funkce probíhající v rybím organismu. Každý rybí druh má jiné teplotní optimum pro maximální růst a konverzi živin. Optimální teplota pro růst a příjem krmiva bývá většinou nižší než teplota pro maximální růst. PEŇÁZ et al., (1986) uvádí optimální teplotu pro růst v období larválního vývoje u plůdku lína v rozpětí 19-24 C. teploty pod 16 C a nad 29 C se ukázaly jako vysoce letální. Literatura naznačuje, že teplota mezi 28 a 31 C poskytuje optimální růst juvenilních línů chovaných na živé nebo smíšené potravě (WOLNICKY a GÓRNY, 1991; KORWIN-KOSSAKOWSKI, 1993). To potvrzuje získání nejlepších výsledků u plůdku chovaného v laboratorních podmínkách při teplotě 28 C, kterých dosáhl (WOLNICKI et al., 2006, 2003; KAMLER et al., 2006). Ale WEDEKIND et al., 2003; RENNERT et al., 2003; QUIRÓS et al., 2003; ARLIGHAUSE et al., 2003; ZAKĘŚ et al., 2006 uvádějí jako optimální teplotu 23 C, při které bylo dosaženo nejlepších výsledků. Za optimum pro chov lína v intenzivních podmínkách lze tedy považovat teplotu v rozpětí od 23 C do 28 C. Teplota vody též ovlivňuje aktivitu trávicích enzymů. Při zvyšování teploty vody aktivita enzymů roste do určitého bodu a pak postupně klesá, jak nastupuje denaturace bílkovinné části enzymů (KOŠTÝŘ, 1974). Obsah O 2 ve vodě spotřeba kyslíku rybami závisí na druhu, velikosti, věku, úrovni metabolismu a pohybové aktivitě (HUISMAN 1972, cit. KLADROBA 2000). Vyjádříme-li náročnost kapra na kyslík rozpuštěný ve vodě hodnotou 1, pak se u lína dostaneme na hodnotu 0,83 (ČÍTEK et al., 1998). Nasycení vody kyslíkem ovlivňuje příjem a stravitelnost krmiva. Zhoršené kyslíkové poměry v intenzivních podmínkách chovu se nám projeví ve zvýšení krmného koeficientu potažmo ve snížení intenzity růstu. Obsah kyslíku by v těchto systémech neměl klesnou pod 75% nasycení. V intenzivních chovných podmínkách se intenzita metabolismu projevuje zvýšením spotřeby kyslíku a exkreci amoniaku v průběhu dne, vyjadřuje se pomoci specific dynamic action (SDA) (ZAKĘŚ et al., 2006). Během jedné hodiny po aplikaci krmiva se zvyšuje spotřeba kyslíku a produkce amoniaku. Maximální spotřeby kyslíku je dosaženo v průměru tří hodin po nakrmení. Po pěti až osmi hodinách po aplikaci krmiva dochází k návratu na výchozí hodnoty. V létě lín přechodně snáší vodu s obsahem 1,5 mg kyslíku na 1 litr vody, v zimě se pak spokojí i s obsahem 1 mg kyslíku na 1 litr vody (BARUŠ a OLIVA 1995). Nasycení vody kyslíkem závisí na teplotě vody tlaku (HARTMAN et. al., 1998). 17

Tab.4. 100% nasycení kyslíkem (mg.l -1 ) při rozdílné teplotě a tlaku Teplota ( C) 0 m.n.m 500 m.n.m. 0 14,65 13,81 4 13,13 12,32 10 11,27 10,7 15 10,03 9,41 20 9,02 8,78 25 8,18 7,7 Obsah amoniaku ve vodě u ryb je 60 90% zplodin dusíkatého metabolismu vylučováno v amoniakální formě žábrami (SPURNÝ, 2000a). Amoniak vylučovaný rybami je původu katabolismu endogenního (vznikající z tělních tkání při jejich obměně endogenní amoniak) a exogenního ( exogenní amoniak vznikající pří deaminace aminokyselin absorbovaných z přijatého krmiva) (ZAKĘŚ et al., 2006). Podíl disociovaného a nedisociovaného amoniaku (amonných iontů) ve vodě je závislý na její teplotě a hodnotě ph (STEFFENS, 1981 cit. HETEŠA, KOČKOVÁ, 1998). Lín snáší i kyselé rašelinné vody s hodnotou ph až do 4,6 (BARUŠ a OLIVA 1995). Se zvyšujícím se ph a se zvyšující se teplotou roste toxicita amoniaku ve vodě. ZAKĘŚ et al., (2006) zdůrazňuje, že rychlost vylučovaného amoniaku rybami není úměrná množství přijatého krmiva, ale spíše množství proteinu přijatého z potravy. U ryb, které přijmou krmivo se dvounásobně zvýší spotřeba kyslíku a vyprodukují 9krát více amoniaku než ryby nenakrmené. Tento rozdíl mezi požadavky na kyslík u ryb nakrmených a nenakrmených byl zaznamenán i u ostatních druhů ryb. Obsah volného amoniaku ve vodě by neměl přesáhnout hranici 0,03 mg N.l -1 (KRUPAUER et. al., 1980). Při zvýšení krmné dávky (použité krmivo 55% proteinu, 21%sacharidů a 7% tuku, 20,8 MJ) z 0,2 na 0,8% hmotnosti obsádky způsobí zvýšení spotřeby kyslíku a produkce amoniaku z 126,80 mg O 2 kg -1 h -1 a 1,95 mg Total Ammonia Nitrogen (TAN) kg -1 h -1 na 187,35 mg O 2 kg -1 h -1 (nárůst o 47,7%) a 8,80 mg TAN kg -1 h -1 (nárůst o 351,2%). Z čehož vyplývá, že spotřeba kyslíku není ovlivněna dávkou krmení, kdež to u produkce amoniaku je to statisticky významné (ZAKĘŚ et al., 2006). Krmení ryb správně stanovená denní krmná dávka je dobrým předpokladem pro dosažení optimálního růstu a ekonomického výsledku. Denní krmná dávka se vyjadřuje v procentech hmotnosti osádky. Máme v zásadě dvě možnosti jak ji stanovit: 1. výpočet denní krmné dávky podle hmotnosti obsádky 18

2. výpočet denní krmné dávky podle hmotnosti obsádky přepočítané na metabolickou hmotnost (W 0,8 ) Nejčastěji používaný způsob výpočtu je z aktuální hmotnosti obsádky zjišťované v pravidelných intervalech. KALMER et al., (2006) uvádí vliv různé krmné dávky dvou rozdílných krmiv, komerční směs Futura (64% proteinu, 12% tuku, 5% sacharidů, 0,5% vlákniny, 11% popelu) a mražené larvy Chironomidae na růst a na chemické složení těla. Příznaky překrmení ryb se projevuje ve výskytu nepřijatého krmiva, deformit kostí podkladu ocasní ploutve, zpomalení růstu, zvýšení koeficientu kondice (>1,2), snížení množství minerálních látek ve tkáni a vysoký obsah energie ve tkáni. K překrmení ryb u krmiva Futura došlo u denní dávky 2,7% hmotnosti obsádky, proto doporučuje nepřekročit 2,5% hmotnosti obsádky pro juvenilního lína ve věku od 130 200 dní. Stejné příznaky překrmení jsou i u mražených larev Chironomidae pří denní dávce 20,7% hmotnosti obsádky, což je 3,9% sušiny. Bezpečná denní dávka (v sušině) mražených larev je 3,5% hmotnosti obsádky. WOLNICKI et al., (2003) předpokládá, že přídavek přirozené potravy může zlepšit využití tuku obsaženého ve startéru, pravděpodobně se zvětšením efektivnosti využití nízkého obsahu tuku v přirozené potravě a zvýšením jeho obsahu v těle ryb. Přídavek přirozené potravy se projevil zlepšením produkčních parametrů (celková délka těla, hmotnost těla), ale neměl významný vliv na hodnoty koeficientu vyživenosti dle Fultona. Podobné výsledky získal QUIRÓS a ALVARIŇO (1998) s přídavkem kladocer Daphnia spp. u tří měsíčního plůdku lína. U skupiny s přídavkem živé potravy dosáhl (SGR 1,48%d -1 ) a u skupiny krmené jen krmivem pro pstruha (SGR 0,93%d -1 ). OSTASZEWSKA et al., (2006) uvádí, že použitý typ krmiva má vliv, při hladovění na stavbu zažívacího traktu lína. První příznaky změn na stavbě střevní sliznice se začínají objevovat po 24 hodinách hladovění. Změny se projevují na degeneraci řasinkového lemu a následným odlupováním střevního epitelu. Vliv délky hladovění na strukturní změny jater se objevují záhy po jeho začátku. Projevuje se zmenšením plochy hepatocytů, úbytkem energetických zásob (tukových vakuol a glykogenových granul). U pankreatu se projevilo nejdříve po 12 hodinách zvětšením množství granul zymogenu a následně po 48 hodinách hladovění došlo u ryb krmených komerčním krmivem k jeho úbytku a tím snížení enzymatické aktivity. Ryby krmené přirozenou potravou mají vyšší rezistenci vůči hladovění než ryby krmené startérovou směsí. 19

QUIRÓS et al., (2003) uvádí, že při srovnání vlivu automatického (krmítko s hodinovým strojkem) a ručního krmení na růst a přežití ryb nebyly shledány významné rozdíly. Lín je typickou rybou dna. V přirozených podmínkách upřednostňuje mělčí, prohřáté partie zarostlé makrofyty (rákos, stolístek, růžkatec) (BARUŠ a OLIVA 1995). Během slunných dnů, kdy je vysoká intenzita osvětlení a zastínění makrofyty nebo zákalem je nedostatečné migruje do hlubších partií vod s nižší intenzitou osvětlení (GALLARDO et al. 2006). Ze získaných výsledků vyslovil GALLARDO et al., (2006) závěr, že pro lína intenzita osvětlení hraje větší roli než vhodný substrát. Intenzitu osvětlení < 10 lux lín vybírá přednostně, bez ohledu na substrát. RENDÓN et al., (2003) uvádí jako nejlepší substrát pro lína bahno následované umělou vegetací, pískem a betonem. 3.5. Nutriční požadavky ryb Požadavky na charakter a kvalitu potravy se liší u jednotlivých druhů a věkových kategorií ryb především v důsledku rozdílné stavby a funkce gastrointestinálního traktu (JIRÁSEK, 1989). Ryby vyžadují stejné živiny jako teplokrevná zvířata, ale liší se nižší potřebou energie (JIRÁSEK et al., 2005). Fyziologickou zvláštností ryb jsou nižší ztráty energie vydávané při metabolických procesech, což lze vysvětlit tím, že: a) nemusejí udržovat stálou tělesnou teplotu b) vydávají méně energie při asimilaci potravy c) ztrácejí méně energie při udržování životních funkcí a pohybu ve vodě d) spotřebují méně energie při extrakci metabolických produktů (JIRÁSEK, 2005).U ryb připadá nejvyšší ztráta na energii obsaženou ve výkalech (10 40 % z BE), zatím co ztráty energie při branchiální a urinální exkreci činí pouze 8 12 % z SEr (9 16 % z BE). Denní potřeba záchovné energie se při teplotním optimu pohybuje u ryb v rozpětí 40 100 kj.kgw 0,8, což odpovídá jen 10 20 % potřeby energie u teplokrevných zvířat stejné tělesné hmotnosti. Ztráta energie spojená s produkcí tělesného tepla je u ryb nízká a odpovídá přibližně 5 % z BE. Z celkové 20

energetické bilance je zřejmé, že množství energie využitelné pro růst je u ryb podstatně vyšší než u teplokrevných zvířat (JIRÁSEK, et al., 2005). Nutriční požadavky se po stránce kvantitativní potřeby živin odlišují u studenomilných karnivorních (lososovitých) ryb a teplomilných omnivorních (kaprovitých) ryb. Požadavky na úroveň výživy a kvalitu krmiv stoupají se zvyšující se intenzitou chovu a s klesající dostupností přirozené potravy. Potřeba živin a energie závisí u ryb především na teplotě vody, úrovni nasycení vody kyslíkem, věku a hmotnosti. Juvenilní ryby (plůdek, roček) mají kvalitativně stejné, ale kvantitativně odlišné nutriční požadavky, než starší (adultní) ryby. Vyznačují se vyšší intenzitou metabolismu, což vyžaduje relativně vyšší množství živin na jednotku hmotnosti (JIRÁSEK et al., 2005). Faktory ovlivňující stravitelnost krmiva rybami je nutné chápat jako komplex a závisí na typu krmiva, složení krmiva (zvláště obsah hrubé vlákniny), velikost částic, množství přijatého krmiva, enzymatické aktivitě, době po kterou je krmivo vystaveno působením enzymů a fyziologickému stavu (ARLINGHAUS et al., 2003). Při poklesu teploty vody pod 15 C je přijatá potrava využívaná na tvorbu energetických rezerv (přírůstek tvoří zásobní viscerální tuk) (MAREŠ, 2006). Poklesneli teplota vody k 0 C dochází u ryb k významnému zpomalení životních funkcí. Kaprovité ryby nepřijímají potravu a vykazují minimální aktivitu (DUBSKÝ, 1998). Problémem ztěžujícím provádění nutričních studií v kontrolovaných podmínkách mohou být nezvyklé ekologické podmínky, plachost, vyhledávání úkrytů a citlivost ke stresům, což může ovlivnit ingesci a využití testovaných diet (FLEIG a GOTTSCHALK, 2001). Stanovení stravitelnosti organických živin a energie u lína průměrné kusové hmotnosti 36g provedli ARLINGHAUS et al., (2001). Zvláštní pozornost přitom věnovali schopnosti lína trávit neupravený škrob, což má z nutričního hlediska zásadní význam. Použili krmnou směs s převahou sacharidů na bázi pšeničné mouky (45%) s přídavkem inertní látky (Cr 2 O 3 ). Autoři zjistili následující hodnoty koeficientu stravitelnosti: sušina 77,2% protein 89,4% tuk 94,3% BNLV 78,2% 21

organické látky 83,3% energie 85,1% Získané koeficienty stravitelnosti prokazují vysokou sugestivní schopnost lína využívat proteiny a tuky. Stravitelnost organických látek v krmivu se pohybuje u kapra nad 80%, takže hodnoty zjištěné u lína (83%) jsou s kaprem srovnatelné. Stravitelnost energie (85%) by se mohla při nižším podílu BNLV v krmivu ještě zvýšit. Účinnost digesce nativního škrobu u lína (78%) je nižší, než u kapra (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). 3.5.1. Proteiny Proteiny z hlediska výživy ryb jsou nenahraditelnou živinou, protože se v organismu nemohou tvořit z ostatních organických živin. Obsah proteinů v těle různých druhů je odlišný a v přepočtu na sušinu jejich těla se pohybuje v rozmezí 65 85%. Ryby potřebují proteiny ke čtyřem základním funkcím v organismu: pro udržení života, k obnově tkání, k růstu a tvorbě nových bílkovin v jejich těle (FILIPIAK, 1997). Biologická hodnota proteinu pro ryby závisí na obsahu esenciálních aminokyselin. K zajištění vysoké potřeby volných aminokyselin nezbytných pro syntézu nových tkání a jako zdroje energie je nutné do diet dostat proteiny o nízké molekulární hmotnosti na úrovni volných aminokyselin, di-tripeptidů (DABROWSKI a CULVER, 1991). Stejně jako monogastrická zvířata potřebují i ryby v krmivu pro syntézu tkáni deset esenciálních aminokyselin (JIRÁSEK, 2005). Optimální zastoupení proteinu v krmivu pro ryby v intenzivních chovech v množství a kvalitě odpovídající požadavkům daného druhu a věku, má pro tvorbu přírůstku prioritní význam (HUNG, 1993). Obecně platí, že: menší (mladší) ryby potřebují více proteinů karnivorní ryby vyžadují vyšší množství proteinu, než omnivorní dostupnost přirozené potravy snižuje potřebu proteinů v krmivu (JIRÁSEK et al., 2005). Optimální zastoupení proteinu v krmivu je třeba řešit ve vztahu k energetickým požadavkům. Při nadbytku dusíkatých látek v krmivu je jejich přebytek v organismu 22

katabolizován k produkci energie (JIRÁSEK, 1989). Tento způsob získávání energie je neefektivní a vysoce neekonomický. V těchto případech se stává využitelná energie limitujícím faktorem a další zvyšování obsahu NL krmivu není účelné. Snížení neproduktivní spotřeby proteinu k energetickým účelům lze dosáhnout zvýšením energetické hodnoty krmiva, především přídavkem tuku. Vyšší úrovní neproteinové energie v krmivu lze dosáhnout úspory potřeby proteinu a současně redukovat ekologickou zátěž vodního prostředí exkrecí amoniaku (JIRÁSEK, 2005). ARLINGHAUS et al., (2003) uvádí, že ryby jsou schopné trávit a využít zvláště rybí proteiny a tuk. A doporučuje použít LT (low temperature) rybí moučku jako hlavní zdroj proteinu a tuku pro svoji vysokou stravitelnost rybami. Potřebou proteinů v krmných směsí pro plůdek lína v intenzivních chovech se zabýval DE PEDRO et al., (2001, cit. JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). Který získal nejlepší výsledky s krmnou směsí obsahující 25 % proteinů a 10 % tuku, při obsahu energie 1,68 MJ BE.100g -1. Zvýšení obsahu proteinu nad uvedenou úroveň neovlivnilo růst plůdku lína. QUIRÓS et al., (2003) ověřoval možnost použití krmných směsí pro plůdek pstruha, úhoře a mořského okouna. Nejlepších produkčních výsledků u plůdku lína získali s krmivem sea bass určeným prioritně pro mořského okouna. Směs obsahovala 50 % proteinu a 20 % tuku. Neosvědčila se naopak krmiva určená pro plůdek lososovitých ryb. WOLNICKI et al., (2006) srovnávali krmiva pro kaprovité ryby (Carp Starter, Uni starter, ASTA) a krmivo pro mořské ryby (Perla Plus) s larvami Chironomidae. Nejlepší produkční výsledky získali s nekomerčním krmivem ASTA. Směs obsahovala 50 % proteinu a 10 % tuku. KAMIŃSKI et. al., (2005) u juvenilu kaprovitých ryb (Eupallasella perenurus Pallas) dosáhl se stejným krmivem nejlepších výsledků. Potřeba stravitelného proteinu je vztažená k množství stravitelné energie v krmivu a vyjadřuje se poměrem: g SNL / MJ SEr -1 U kapra 18 20 g SNL.MJ SE kapr -1 U pstruha 22 24 g SNL.MJ SE pstruh -1 (JIRÁSEK et. al., 2005) 23

3.5.2. Lipidy Tuky jsou nejen významným zdrojem energie zvláště pro karnivorní druhy ryb s omezenou schopností trávit sacharidy, ale dodávají organismu řadu dalších významných látek. Jednou z nich jsou esenciální mastné kyseliny kyseliny linolová a alfa linolenová, které jsou pro ryby esenciální. A dále mastné kyseliny s delšími uhlíkovými řetězci a více dvojnými vazbami, označované jako polynenasycené mastné kyseliny. Dalším významným prvkem jsou vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) (JIRÁSEK, 1989). Lososovité ryby a kapra jsou schopné se snižující se teplotou prodlužovat uhlíkový řetězec (elongace) a desaturovat (zvyšovat nenasycenost) pomoci enzymů desaturáz z nenasycených na polynenasycené (PUFA) a vysoce nenasycené (HUFA) mastné kyseliny (JIRÁSEK, 2005). Sladkovodní ryby preferují a dobře využívají tuky s nízkým bodem tání (oleje) a vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin. Živočišné tuky obsahující nasycené mastné kyseliny lososovité ryby špatně tráví. Symptomy nedostatku esenciálních mastných kyselin se u ryb projevují: 1. depresí růstu 2. zhoršenou konverzí krmiva 3. ztučnění jater 4. apatií a šokovými syndromy (u lososovitých ryb) U sladkovodních ryb ovlivňuje složení mastných kyselin krmiva významně skladbu mastných kyselin v tělních tkáních. Primárním zdrojem mastných kyselin typu n-3 (kyselina linolenová) jsou řasy, ze kterých se v přirozených podmínkách dostávají do ryb přes potravní řetězec (zvláště zooplankton) (JIRÁSEK, 2005; JIRÁSEK et al., 2005). Vyšší obsah tuku však může způsobit nadměrnou akumulaci tělního tuku, což u tržních ryb není žádoucí, protože tuk z vnitřností tvoří odpad a snižuje výtěžnost (JIRÁSEK, 2005). 3.5.3. Sacharidy Pro ryby nejsou sacharidy esenciální živinou a jako zdroj energie využívají především tuky a proteiny. Limitovaná schopnost karnivorních ryb trávit a využívat sacharidy (škrob) je důsledkem potravní evoluce, protože v přirozených podmínkách se 24

tyto ryby živí potravou chudou na (škrob). Naopak pro omnivorní ryby (kapr) mohou být sacharidy primárním zdrojem energie (JIRÁSEK et al., 2005). Stravitelnost sacharidů je druhově specifická (ARLINGHAUS et al., 2003). U plůdku lína přikrmovaného v rybníku obilním šrotem nezjistil FÜLLNER a PFEIFER (1998) signifikantní zvýšení přírůstku, což připisuje nedostatečné schopnosti trávit nativní škrob. Schopnost trávení škrobu souvisí úzce se sekrecí a aktivitou enzymu amylázy. Podle zjištění provedených HILDAGO et al., (1999) odpovídá celková aktivita alfa amylázy lína jen 18 % aktivity amylázy zjištěné u kapra, což může být příčinou nižší schopnosti lína hydrolyzovat nativní škrob. ARLINGHAUS et al., (2003) vidí vysvětlení nízké schopnosti lína trávit a využívat nativní škrob v tom, že lín byl nedávno domestikován, zatímco kapr je po staletí adaptován na příjem a trávení vysokého obsahu škrobu přítomného v obilovinách. Obiloviny obsahují 60 75 % škrobu. Sacharidy jsou nejlevnějším zdrojem energie a přikrmování obilím je v evropském rybnikářství velmi populární (ARLINGHAUS et al., 2003). V krmných směsích plní nejen funkci zdroje energie, ale mají velký význam v technologii jako pojidlo. Podle WIRTRH et al., (1997) jsou líni schopni využívat neupravený pšeniční škrob a transformovat absorbovanou glukosu na tělesný tuk. 25

4. MATERIÁL A METODIKA V rámci řešení diplomové práce byly provedeny dva krmné testy, které proběhly v experimentálním odchovném recirkulačním zařízení na Oddělení rybářství a hydrobiologie (ORH) MZLU v Brně v roce 2005. Veškeré chemické analýzy proběhly v laboratoři na tomtéž oddělení. Generační líni byli po celé mimo výtěrové období odchováváni v rybníce. Ryby ve vrcholném stupni zralosti byly odloveny a převezeny na rybí líheň Velký Dvůr Rybnikářství Pohořelice a.s., kde byly uměle vytřeny. Jikernačky byly hormonálně stimulovány syntetickým přípravkem SUPERGESTRAN, mlíčáci byli hormonálně stimulováni suspenzí kapří hypofýzy. Odlepkované jikry byly inkubovány v Zugských lahvích. Po vykulení a rozplavání byl váčkový plůdek převezen v polyetylenových pytlích na ORH MZLU v Brně. Váčkový plůdek lína byl z počátku rozkrmován živou potravou (nauplia Artemia salina). Poté byl plůdek převeden na suchou dietu technikou co-feeding, kdy suchá dieta je doplněná živou potravou. Toto krmivo bylo zkrmováno do zahájení experimentu. K experimentálnímu odchovu plůdku lína obecného byla použita skleněná akvária o objemu 60 l. Objem vody byl upraven na 30 l (výška vodního sloupce 15 cm) a vše bylo napojeno na recirkulační systém. Z akvárií byla voda odváděna na mechanické filtry, kde se zachycovaly exkrementy na molitanové desky. Mechanicky přečištěná voda procházela přes biologický filtry. Filtry byly umístěny ve dvou sedimentačních žlabech nad sebou a voda v těchto žlabech byla intenzivně provzdušňována. Po biologickém přečištění voda odtékala do směšovacího žlabu, kde se mísila s vodou ze zásobního žlabu o požadovaných parametrech. Ze směšovacího žlabu, kde byla též upravovaná teplota vody a její nasycení kyslíkem, se voda čerpadlem přes UV lampu (AQUA UV model GT 55) dostávala nazpět do akvárií. Přítok do nich byl nastaven na 1,0 l.min. -1, takže k výměně vody v nádržích docházelo cca 30 minut. Přední stěna akvárií byla částečně zakryta zeleným papírem kvůli redukci odrazu světla a úpravě světelných podmínek v nádrži (intenzita osvětlení na vodní hladině 20 30 luxů). 26

Pro zlepšení úroveň nasycení vody kyslíkem byly použity dva vzduchovací kameny v každé nádrži, napojené polyethylenovými hadičkami na centrální rozvod napojený na kompresor. Stálost teploty vody byla zajištěna termostatem, ovládajícím topná tělesa ve směšovacím žlabu, který umožňoval regulaci teploty vody. V průběhu pokusu byly stěny nádrží čištěny 1ktrát týdně a to vždy při kontrolním zjišťování hmotnosti. Filtry v recirkulačním systému pak podle intenzity sedimentace 1 2krát za 14 dní v tentýž den. Jeden až dva týdny před zahájením vlastního testu byly ryby rozsazeny do akvárií tak, aby obsádka byla hmotnostně homogenní. Po nasazení byly ryby adaptovány na testovaná krmiva a prostředí. V sedmidenním intervalu během trvání testu byla zjišťována hmotnost pokusných skupin ryb a následně vypočítán jejich přírůstek, krmný koeficient (FCR), specifická rychlost růstu (SGR) a upravena denní krmná dávka na další období. Krmivo bylo rybám předkládáno v pravidelných intervalech ve třech porcích. Světelný režim byl u všech pokusů nastaven na 14 hodin umělého osvětlení a 10 hodin bez osvětlení. Vlastní výroba experimentálních směsí probíhala na ORH MZLU v Brně. Namíchaná zvlhčená směs byla protlačována pomoci mlýnku na maso přes matrici o průměru otvorů (4,5 mm) a následně sušena v sušárně při teplotě nepřekračující 50 C po dobu cca 12 hodin. Takto připravená směs byla mleta a přesívána pomoci sít na požadovanou velikost. Sledování fyzikálních parametrů vody v akvárií (teplota, nasycení vody O 2, ph) probíhalo 1krát denně vždy večer. Obsah N-NH + 4 byl po celou dobu sledování nižší než 0,1 mg.l -1 a obsah N-NO - 2 < 0,05 mg.l -1. Pro lepší a šetrnější manipulaci s rybami při individuálním stanovování délkohmotnostních parametrů bylo použito anestetikum hřebíčkový olej v dávce 0,033 ml.l -1 při teplotě 22 C (HAMÁČKOVÁ et al., 2003) 27

4.1. Krmný test č.1. (31.1. 4.4.2005) V tomto krmném testu jsme testovali produkční účinnost tří směsí aplikovaných dvěma hmotnostním kategoriím plůdku lína o vyšší počáteční hmotnosti (1,19g) a o nižší počáteční hmotnosti (0,83g). Komerčně vyráběná extrudovaná směs KARPICO Supreme 7 Ex (vyrábějící holandská firma Coppens International) je určená pro krmení plůdku kapra, směs s označením ASTA 2 je v Polsku poloprovozně vyráběné krmivo testované pro různé druhy a věkové kategorie ryb. Třetí směs byla experimentální dieta L05/CH vlastní výroby s přídavkem 0,5% chlorely, sestavené na bázi rostlinných proteinů testovaných kromě lína i na dalších druzích Tab.5. Obsah živin a energie v použitých krmných směsích Sušina Protein Tuk Popel BNLV BE DE Dieta (%) (%) (%) (%) (%) (kj.kg -1 ) (kj.kg -1 ) KARPICO 96,20 36,03 7,03 8,15 45,00 19329 15023 ASTA 2 87,53 42,39 6,71 7,29 31,14 18282 13948 LO5/CH 95,17 35,13 7,00 8,24 44,80 19067 14832 Ryby byly nasazeny do akvárií po 100 kusech. Z každé kategorie byla nasazena 3 akvária pro každé krmivo a velikost v 1 opakování. Denní krmná dávka činila 3% z hmotnosti obsádky a byla rozdělena na tři díly. Ryby byly krmeny ručně v 7, 12 a 17 hodin. Doba trvání pokusu byla 63 dní. Hodnoty fyzikálně-chemických parametrů vody jsou uvedeny v tab.6. Tab.6. Vybrané fyzikálně-chemické parametry vody v průběhu testu Teplota vody ( C) 18,7 24,4 Nasycení vody O 2 (%) 86-115 ph 8,41 8,67 28

Na začátku a konci krmného testu bylo u ryb provedeno zjištění délkohmotnostní parametrů a chemické analýzy tkání. Na konci testu bylo z každé varianty individuálně změřeno 20 jedinců. 4.2. Krmný test č.2. (13.6. 26.7.2005) Krmný test byl zaměřen na zjištění vlivu přídavku řepkového oleje na produkční ukazatele plůdku lína obecného. Testovány byly tři krmné směsi vlastní receptury s obsahem proteinu na úrovni 35% a s rozdílnou úrovní tuku 8,2, 10,4 a 12,6 %. Experimentální krmné směsi byly sestavovány na bázi pšeničné mouky (35%) a rybí moučky (25%), s podílem sojového šrotu, sulfitových kvasnic, sušené syrovátky, lecitinu a vitaminominerálního premixu. Diferencovaná úroveň tuku byla dosažena přídavkem řepkového oleje v množství 0, 2 a 4 %. Tab.7. Chemické složení komponent experimentální směsi (dle JIRÁSEK et al., 2005) Sušina Protein (%) (%) Pšenice mouka krmná Rybí moučka Sušená syrovátka Sojový extr. šrot Tuk (%) Vláknina (%) BNLV (%) 87,7 14,5 3,4 4,5 51,8 91,0 66,4 9,1 0,5-96,8 12,5 1,0-72,1 88,0 44,9 1,8 6,2 29,3 Tab.8. Obsah živin a energie v použitých experimentálních krmných směsích Sušina Protein Tuk Popel BNLV BE DE Dieta (%) (%) (%) (%) (%) (kj.kg -1 ) (kj.kg -1 ) LRO0 89,99 36,43 8,18 7,95 37,43 18550 14363 LRO2 96,36 35,33 10,40 7,65 36,98 19091 14856 LRO4 96,32 34,42 12,40 7,62 35,88 19476 15211 29

Tab.9. Složení experimentálních krmných směsí v krmném testu č. 2 Rybí moučka (%) Sojový extr. šrot (%) Vitex (pangamín) (%) Syrovátka (%) Pšenice mouka krmná (%) Lecitin sojový (%) Aminovitan (%) Řepkový olej (%) Experimentální směs - označení LRO0 LRO2 LRO4 25 25 25 16 16 16 10 10 10 10 10 10 35 35 35 3 3 3 1 1 1 0 2 4 Do každé nádrže bylo nasazeno 32 kusů ryb o průměrné celkové délce 80,9±9,25 mm a kusové hmotnosti 6,65±3,28 g. Ryby byly pravidelně krmeny 3krát denně od 8.00 do 17.00 hodin. Denní krmná dávka byla stanovena na 3% hmotnosti obsádky jednotlivých nádrží. Doba trvání krmného testu byla 43 dní. Hodnoty fyzikálně-chemických parametrů jsou uvedeny v tab. 10. Tab.10. Vybrané fyzikálně-chemické parametry vody v průběhu testu Teplota vody ( C) 20,5-25,0 Nasycení vody O 2 (%) 95-107 ph 7,6-8,3 Před zahájením a po ukončení krmného testu bylo u ryb provedeno zjištění délkohmotnostní parametrů a chemické analýzy tkání. Na konci krmného testu bylo z každé varianty individuálně změřeno 20 jedinců. 30

4.3. Metody použité při získávání a zpracování výsledků 4.3.1. Délkohmotnostní ukazatele a) délka celková (TL) délka těla (SL) výška těla (v) šířka těla (š) b) celková hmotnost (W) hmotnost těla bez vnitřností (Wbv) Délkové údaje byly zjišťovány na měrné desce v milimetrech nebo pomoci elektronického posuvného měřítka a přesností 0,01 milimetru. Hmotnostní údaje byly zjišťovány pomoci digitálních předvážek Mettler a jsou udávány s přesností 0,01gramu. 4.3.2. Kondiční a exteriérové ukazatele K hodnocení kondice ryb byly použity dva ukazatele koeficient dle Fultona (K f ) a koeficient dle Clarka (K c ). Hodnota koeficientu dle Fultona je ovlivněna naplněním zažívacího traktu, depozicí viscerálního tuku a u starších ryb i stupněm vývoje gonád, zatímco u koeficient dle Clarka, ve kterém je použita hmotnost těla bez vnitřností je tento nežádoucí vliv eliminován. ryb. Pomoci indexu vysokohřbetosti (Iv) a širokohřbetosti (Iš) byl posuzován exteriér 31

Vzorce pro výpočet použitých ukazatelů: Koeficient dle Fultona: W [ g] ( SL [ cm] ) K f = x 1OO 3 Koeficient dle Clarka: K c = Wbv [ g] ( SL [ cm] ) 3 x 100 Index vysokohřbetosti: I v = SL v [ mm] [ mm] Index širokohřbetosti: I š = š SL [ mm] [ mm] x 100 [%] 4.3.3. Ukazatele růstu a konverze krmiva Na začátku a na konci každého krmného testu byla zjištěna hmotnost ryb pro stanovení přírůstku. Prvním je stanovení přírůstku celkového - rozdíl hmotnosti obsádky dosažené na konci (W t ) a hmotností obsádky na začátku krmného testu (W 0 ) a dále byl přírůstek kusový. Intenzita růstu byla hodnocena ukazatelem: specifická rychlost růstu (Specific Growth Rate - SGR) vyjadřující procentický denní přírůstek hmotnosti vztažený k průměrné hmotnosti za sledované období, relativní rychlost růstu (Relativ Growth Rate RGR) vyjadřující relativní přírůstek ryb za sledované období vztažený k počáteční hmotnosti ryb a 100% přírůstek. Vzorce pro výpočet použitých ukazatelů: SGR ln w ln w 100 1 [%. ] t 0 = x d t 32

1 ( w w ). [%] RGR = 100. t 0 w 0 100 100% = RGR. t 1 w t hmotnost na konci testu w 0 hmotnost na počátku testu t délka trvání testu Konverze krmiva byla vyhodnocena pomocí krmného koeficientu (Food Conversion Ratio FCR), který vyjadřuje množství krmiva potřebného na tvorbu 1kg přírůstku hmotnosti: FCR = Fq w t w 0 kde Fq je množství spotřebovaného krmiva Vzájemný poměr hodnot FCR/SGR byl použit pro vyhodnocení produkční účinnost krmiv. Čím je tato hodnota nižší, tím je použité krmivo či způsob krmení výhodnější. 33