AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav zoologie, rybářství a hydrobiologie a včelařství DIPLOMOVÁ PRÁCE. Vladimír Kukačka

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav zoologie, rybářství a hydrobiologie a včelařství DIPLOMOVÁ PRÁCE Vladimír Kukačka Použití netradičních komponentů v krmných směsích pro plůdek kapra obecného (Cyprinus carpio L.) Vedoucí diplomové práce: Dr. Ing. Jan Mareš Brno 2006

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Použití netradičních komponentů v krmných směsích pro plůdek kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vypracoval samostatně a použil pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne : Vladimír Kukačka 2

3 Dovoluji si na tomto místě poděkovat vedoucímu diplomové práce Dr. Ing. Janu Marešovi za metodickou pomoc, konzultace, připomínky a cenné rady při vypracování diplomové práce. Děkuji Prof. Ing. Jiřímu Jiráskovi DrSc. za odborné konzultace a poskytnutí odborných materiálů. Dále děkuji všem kolegům z ústavu rybářství a hydrobiologie za pomoc při provádění pokusů a vyhodnocování výsledků. Závěrem bych rád poděkoval svým rodičům za umožnění studia na této univerzitě a za veškerou pomoc a podporu, kterou mi poskytli. 3

4 Abstrakt Theme: Non-traditional components in feeding mixtures for fingerling of Common Carp (Cyprinus carpio L.) Aim of this work was to find new non-traditional components for usage in feed mixtures for carp fingerling and to test their production efficiency. We searched mainly for protein components with favourable price and nutrients composition, which are suitable to replace currently used feedstuffs and make the final price lower. The feed PROENERGOL (modified rape oil cake) is an acceptable component for carp fingerling feed mixture up to 40 % of its content in mixture. (FCR = 1.88 and SGR = 1.91 %.d -1 ). It is acceptable to use its non-modified form up to limit of 35 % of its content in mixture (FCR = 2.18 and SGR = 1.67 %.d -1 ) The cheaper triticale is suitable for supplementation instead of wheat. Better results were attained with mixtures containing triticale and various sorts of rape oil cake (FCR = 1.95 and 2.21; SGR = 1.39%.d -1 and 1.66%.d -1 ) than with mixtures containing wheat (FCR = 2.15 and 2.45; SGR = 1.42%.d -1 and 1.35%.d -1 ). Hereafter the using of white lupine (FCR = 2.25 and SGR = 1.16%.d -1 ) instead of soya oil meal (FCR=3.25 and SGR=0.97%.d -1 ) was evaluated. The final results of this experiment were affected by previous disease of all experimental fishes. In the last experiment an optimal nutrients composition (protein and oil) in mixture for carp fingerling in time of natural food deficiency in ponds was checked. Best results were attained with using of mixture with 34 % protein content and 10,5 % oil content (FCR = 1.35 and SGR = 2.18%.d -1 ). 4

5 OBSAH 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Technologie odchovu plůdku kapra Faktory ovlivňující intenzitu metabolismu kapra Biotické faktory Abiotické faktory Zvláštnosti výživy ryb Obsah proteinu v krmivech pro kapra Netradiční proteinové komponenty v krmivech pro kapra Potřeba energie v krmivech pro kapra Obsah tuku v krmivech pro kapra Obsah sacharidů v krmivech pro kapra MATERIÁL A METODIKA Pokus č Pokus č Pokus č Pokus č Metody použité při získávání a zpracovávání výsledků Délkohmotnostní ukazatele Kondiční a exteriérové ukazatele Ukazatele růstu a konverze krmiva Ukazatele intenzity metabolismu Chemické analýzy Statistické zpracování VÝSLEDKY A DISKUSE Pokus č

6 4.2. Pokus č Pokus č Pokus č Celkové zhodnocení použitých krmiv ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK V TEXTU PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD V současném produkčním rybářství v České republice zaujímá chov kapra obecného (Cyprinus carpio L.) v rybnících polointenzivním způsobem dominantní postavení. V ČR se v posledních letech dosahuje produkce kapra okolo 17 tis. tun. I přes toto dominantní postavení se chovatelé kapra musí potýkat s mnoha obtížemi během jeho odchovu. Velká poptávka po kaprovi koncem minulého století donutila chovatele zvyšovat jeho produkci. Toto zvyšování se provádělo především pomocí chovu kapra, obzvláště plůdku, ve zhuštěných obsádkách. V současných podmínkách evropského trhu, kdy je poukazován význam rybího masa jako zdroje lehce stravitelných proteinů a esenciálních mastných kyselin, není možné chovat kapra, v posledních letech chovu, bez přítomnosti přirozené potravy, jako zdroje esenciálních mastných kyselin a tvůrce struktury a chuti rybího masa. Ke zvýšení efektivity v chovu kapra proto musí dojít v prvním roce jeho života v období odchovu kapřího plůdku. Právě toto období je poznamenáno největšími kusovými ztrátami během celého produkčního cyklu. Příčinou vysoké mortality plůdku při rybničním odchovu jsou především nepříznivé podmínky prostředí a nedostatky ve výživě. Ta je vedle přirozené potravy standardně zajišťována přikrmováním glycidovými krmnými směsmi. Při vyšších obsádkách plůdku dochází během odchovu k postupnému hlubokému poklesu dostupnosti přirozené potravy. Bez předkládání speciálních krmných směsí se zvýšeným obsahem proteinu plůdek v tomto období trpí nedostatkem živin a to se projevuje jeho nižší životaschopností. Krmiva tvoří v současné době významný podíl výrobních nákladů. Cenu krmiva ovlivňují primárně ceny dílčích komponent, z nichž nejvyšší ceny dosahují komponenty proteinové. Je proto účelné dodávat rybám jen takové množství proteinu, aby nebyl negativně ovlivněn přírůstek a zároveň nedošlo k využívání proteinu jako zdroje energie. Toho lze docílit dostatečnou energetickou dotací (tukováním) krmné směsi, která by zajistila využití tuku rybou jako primárního zdroje energie a protein by bylo možno využít beze zbytku na přírůstek. Nové, netradiční a ekonomický méně náročné zdroje proteinu a energie v krmných směsích proto mohou výrazně ovlivnit celkovou ekonomiku chovu kapra. 7

8 Cíl práce 1. Ověřit možnost použití nových komponent do krmných směsí pro kapří plůdek a v kontrolovaných podmínkách otestovat jejich produkční účinnost a dopad na chemické složení rybího těla. 2. Porovnat ekonomickou efektivnost použití těchto nových komponent s komponentami v současné době využívanými. 8

9 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Technologie odchovu plůdku kapra Chov plůdku kapra obecného zahrnuje období od stadia váčkového plůdku K 0 (věk 2-3 dny) až po získání pětiměsíčního podzimního nebo deseti- až jedenáctiměsíčního jarního plůdku K 1 (ČÍTEK et al., 1998). V současné době je pro kapra obecného, jako nejdůležitějšího produkčně chovaného rybího druhu v České republice, používáno několik technologií odchovu jeho plůdku: 1) Vysazování K 0 do plůdkového výtažníku podle provozu na jedno až dvě horka s cílem získat plůdek K 1 respektive násadu K 2. Obsádka bývá většinou do 200 tis. ks K 0.ha -1. Ztráty při tomto způsobu odchovu dosahují 90 95%. Jedná se o nejextenzivnější v současné době používaný způsob odchovu. 2) Vysazení K 0 do plůdkového předvýtažníku s následným přesazením K r do plůdkového výtažníku. Do předvýtažníku se vysazuje obvykle i více tis. ks K 0.ha -1 a po měsíci zde se rychlený plůdek K r přemisťuje do výtažníku (obsádka tis. ks K r.ha -1 ). Ztráty činí z odchovu K 0 na K r činí 40 60%, z K r na K 1 pak do 15%. Výhodou oproti prvnímu způsobu je vyšší celkové přežití a také větší velikost K 1. 3) Počátečný odchov a rozkrmení K 0 v kontrolovaných podmínkách rozplavaný plůdek se umístí do odchovných žlabů, kde je rozkrmen a odchován různě dlouhou dobu a následně vysazen do plůdkových výtažníků. Hlavním smyslem tohoto způsobu odchovu je snížení ztrát během odchovu. Přežití plůdku je důležitější než jeho výsledná hmotnost a velikost (MAREŠ, 2004). Stupeň přežití a intenzita růstu váčkového plůdku v kontrolovaných podmínkách závisí především na teplotě vody, hydrochemickém režimu a potravních podmínkách (MAREŠ 2000, cit. Vetešník, 2001). Po vysazení ovlivňují přežití a intenzitu růstu plůdku především podmínky prostředí, kvalita vysazovaného plůdku a dostupnost přirozené potravy - zooplanktonu (MAREŠ, 2004). Charakter přirozené potravy ryb je ovlivněn vždy řadou činitelů. Mění se v závislosti nejen na druhové příslušnosti a věku ryb, ale i na hustotě obsádky 9

10 (KRUPAUER, KUBŮ, 1985). Přirozená rybí potrava obsahuje v nejvhodnější formě základní látky pro tvorbu svalových tkání, kostry a pro činnost všech orgánů. Obsahuje bílkoviny, glycidy, tuky, minerální látky a vitamíny. Při studiích tkání ryb bylo zjištěno, že extrakty z přirozené potravy ryb (perloočky, nitěnky aj.), tzv. exogenní trávicí enzymy, vykazují značný aktivační účinek, kterým se zvyšuje proteolytická účinnost endogenních proteáz kapra obecného. Přirozená potrava se tedy významně podílí na intenzitě trávení ryb, především bílkovin (SUKOP, 1998). Navíc obsahuje živiny v snadno asimilovatelné formě (JIRÁSEK, MAREŚ, 2001). SCHWARZ (1995, cit. PETRÁK 2000) uvedl pro nutriční složení zooplanktonu tyto hodnoty: sušina - 11,8% (10,5 13,3%) popel - 16% (9 21%) tuk - 9% (5,7 13,2%) energie - 20,6 (18,2 23,2) KJ.g -1 sušiny bílkoviny - 62,6 % (54,8 69,8%) Plůdek se začne v rybníce přikrmovat, při poklesu nabídky přirozené potrava. Krmí se denně nebo alespoň 5krát týdně. Maximální denní dávka je 6% aktuální biomasy (hmotnosti) plůdku. Plůdek se přikrmuje až do podzimu. Pozdní přikrmování (kondiční) se neprovádí již tak často (1-2krát týdně) a používají se energeticky bohatá krmiva (DUBSKÝ, 1998). Smyslem kondičního přikrmování je vytvoření nezbytných zásob tuku v těle kapřího plůdku (energetický zdroj pro zimní hladovění). Obsah tuku má dosahovat u K 1 4-6% individuální hmotnosti ryby (ČÍTEK et al., 1998). 10

11 2.2. Faktory ovlivňující růst a metabolismus kapra Faktorů ovlivňující růst a metabolismus kapra je velmi mnoho. KLADROBA (2000) je rozdělil takto: A. Biotické: a) druh a věk ryby b) pohlaví c) plemeno d) genotyp e) zdravotní stav B. Abiotické: a) teplota vody b) obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě c) obsah NH 3 ve vodě d) stresové faktory Biotické faktory Pro intenzitu růstu je velmi důležitý věk ryb. Raná stadia ryb rostou několikanásobně rychleji než stadia starší. U larev chovaných v kontrolovaných podmínkách do stadia K r se hodnota SGR pohybuje na úrovni 30 40%.d -1 (MAREŠ, 2004). Plůdek K 1 ve stáří cca. 5 měsíců musel svoji hmotnost od vykulení zvýšit v řádově desettisíckrát (1,5 mg 45g). Oproti tomu se např. hmotnost násady kapra K 2 během sezóny odchovu na lehčí tržní rybu zvýší 2 3krát. Růst kapra v našich klimatických podmínkách je uveden v tab.1 (ČÍTEK et al., 1998). Tab. 1.: Průměrná kusová hmotnost jednotlivých ročníků kapra obecného Kategorie Hmotnost Celková délka [g] [mm] K K K

12 Rozdíl v intenzitě růstu vlivem pohlaví je dobře popsán u několika druhů ryb. ČÍTEK et al. (1998) uvádí, že jikernačky lína vykazují vyšší růstové tempo než mlíčáci. U kapra se touto problematikou zabýval KRUPAUER (1962, cit. ČÍTEK et al., 1998), který uvádí, že velikostní rozdíly mezi mlíčáky a jikernačkami remontních kaprů se začínají prosazovat obvykle až po třetím roce života. Růst kaprů také ovlivňuje pleiotropní působení genů pro ošupení (BARUŠ et al., 1995). Rozdíly v růstu jednotlivých typů ošupení kapra zachycuje tab. 2 (PROBST, 1953, cit. ČÍTEK et al. 1998). Tab. 2.: Rozdíly v růstu kaprů podle typu ošupení [%] Typ ošupení kapra K 0 - K 1 K 1 - K 2 K 2 - K 3 šupinatý lysec lysec řádkový hladký Abiotické faktory Stupeň adaptačních schopností organismu ke změnám podmínek prostředí a výživy můžeme hodnotit podle fenotypových projevů, především ukazatelů růstu a kvality plůdku (JIRÁSEK,1989). Teplota vody teplota vody je jeden z nejdůležitějších činitelů, majících důležitý vliv na aktivitu ryb a zvláště na intenzitu přijmu potravy a trávení (FILIPIAK, 1995). Teplotní optimum pro nejintenzivnější růst ryb je pro každý druh rozdílný. Pro kapří plůdek popisuje JIRÁSEK (1989) teplotní optimum v rozmezí ºC. Podobně uvádí JAUNCEY (1982, cit. FILIPIAK, 1995) teplotní optimum pro kapra mezi ºC a dále uvádí, že ve vodě o teplotě 35 ºC růstové tempo kapra již výrazně klesá. MESKE (1985, cit. SADOWSKI 2005) jako nejnižší teplotu zaručující vysoké tempo růstu plůdku kapra označuje 23 ºC. Příjem a využití krmiva je nejvyšší při teplotě vody blízké horní hranici teplotního optima daného druhu (JIRÁSEK, 2005). Nejlepší konverze krmiva je podle STENENBERG-OPOWSKÉ (1971, cit. BARUŠ et al. 1995) při teplotě ºC. Údaj 40 ºC jako letální hranici teploty vody pro kapra, při které 12

13 hyne vlivem zastavení dýchacích procesů, uvádí STEFFENS (1975, cit. KLADROBA 2000). Teplota vody ovlivňuje též aktivitu trávicích enzymů. Při zvyšování teploty vody aktivita enzymů roste do určitého bodu a pak postupně klesá, jak nastupuje denaturace bílkovinné části enzymu (KOŠTÝŘ, 1974). Aktivitu trávicích enzymů u plůdku kapra při různých teplotách sledovala PALÁČKOVÁ et al. (1988), která popsala snížení aktivity α-amylázy v důsledku výkyvů teploty vody. Při teplotě ºC byla aktivita α-amylázy vyšší než při teplotách nižších (KRECHLER, 1992). Obsah O 2 ve vodě spotřeba kyslíku závisí především na druhu ryby, její velikosti a věku, úrovni metabolismu a pohybové aktivitě (HUISMAN 1972, cit. KLADROBA 2000). Kapr je středně náročný na obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě. Za optimální hranici v intenzivních chovech je uváděno množství 6-7 mg.l -1. V době sníženého metabolismu, při komorování, bezpečně snáší jen 3-4 mg.l -1 (ČÍTEK et al., 1998). Dle FILIPIAKA (1995) by neměl obsah kyslíku v sádkách s oteplenou vodou pro odchov kapra klesnout pod 5 mg.l -1. HUISMAN (1970, cit. KLADROBA 2000) pozoroval u kapřího plůdku, při poklesu hodnot rozpuštěného kyslíku pod 4 mg.l -1, nechutenství, zpomalení růstu a zhoršení ukazatelů konverze krmiva. Jako minimální množství kyslíku ve vodě pro chov kaprovitých ryb označil BILLARD (1999, cit. SADOWSKI 2005) hodnotu 3 mg.l -1. Obsah NH 3 ve vodě u ryb je 60-90% zplodin dusíkatého metabolismu vylučováno v amoniakální formě žábrami (SPURNÝ, 1998). Procentický obsah amoniakálního dusíku ve vodě je závislý na její teplotě a hodnotě ph (STEFFENS, 1981 cit. HETEŠA, KOČKOVÁ, 1998). Se zvyšujícím se ph a s zvyšující se teplotou roste toxicita amoniaku ve vodě (KOPP, 2003). SVOBODOVÁ et al. (1985) potvrdila vyšší hladinu NH 3 v krvi ryb žijících v prostředí s vyšší koncentrací NH 3. Obsah volného amoniaku ve vodě by neměl přesáhnout hranici 0,03 mg N.l -1 (KRUPAUER et al., 1980). 13

14 2.3. Zvláštnosti výživy ryb Specifika výživy ryb, ve srovnání s ostatními (teplokrevnými) hospodářskými zvířaty, pramení hlavně z faktu, že životní cyklus ryb, intenzita jejich metabolismu a růstu jsou ovlivněny teplotou prostředí. Požadavky na charakter a kvalitu potravy se liší u jednotlivých druhů a věkových kategorií ryb především v důsledku rozdílné stavby a funkce gastrointestinálního traktu (JIRÁSEK, 1989). Ryby jako poikilotermní živočichové vyžadují stejné živiny jako teplokrevné zvířata, ale liší se nižší potřebou energie (JIRÁSEK, 2005). Nižší potřeba energie je dána fyziologickou zvláštností ryb - mají nižší ztráty energie při metabolických procesech, což lze vysvětlit tím, že: a) nemusejí udržovat stálou tělesnou teplotu b) vydávají méně energie při asimilaci potravy c) ztrácejí méně energie při udržování životních funkcí a pohybu ve vodě d) spotřebují méně energie při exkreci metabolických procesů (JIRÁSEK, 2005). Největší ztráty připadají na energii vázanou ve výkalech (25 40%). Na zplodiny dusíkatého metabolismu a jejich vylučování připadá 4-5% a na tvorbu tepla asi 9% z energie přijaté v krmivu (MAREŠ, 2005). Energie potřebná pro záchovu dosahuje jen 10 20% ze záchovné energie teplokrevných zvířat. Z toho důvodu je množství energie využitelné pro růst u ryb mnohem vyšší než u teplokrevných zvířat. (JIRÁSEK, 2005). V klimatických podmínkách střední Evropy přirůstají kapři od dubna až do konce září (ČÍTEK et al., 1998). Při poklesu teploty vody pod 15 ºC je přijatá potrava využívána na tvorbu energetických rezerv (přírůstek tvoří zásobní viscerální tuk) (MAREŠ, 2005). Při poklesu teploty vody k 0 ºC dochází u ryb k výraznému zpomalení životních funkcí. Kaprovité ryby nepřijímají potravu a vykazují minimální aktivitu (DUBSKÝ, 1998). Prodloužení sezónního růstu lze dosáhnout odchovem K 1 přes zimní období ve speciálních odchovných zařízeních s oteplenou odpadní vodou z elektráren (MAREŠ, 2005, FILIPIAK, 1995, FILIPIAK a TRZEBIATOWSKI, 1992). Nejvíce poznatků o nutričních potřebách se získalo u lososovitých ryb. Problematikou výživy kapra se zabývali například JIRÁSEK (1989), FILIPIAK a 14

15 TRZEBIATOWSKI (1992) a FILIPIAK (1995 a 1997). SADOWSKI et al. (1999) a KLADROBA (2000) srovnávali efekt použití některých komerčně vyráběných krmiv. Nutriční požadavky kapřího plůdku by měli být definovány na takové úrovní vědomostí, která by umožnila sestavování fyziologicky a ekonomicky zdůvodněných vysokoprodukčních dávek pro různé fáze jeho vývoje a pro různé způsoby jeho odchovu (JIRÁSEK, 1989). Většina údajů o nutričních požadavcích kapra se získalo při absenci přirozené potravy, a proto je jejich využití při výživě kapra v rybnících stěží použitelné. Provádění nutričních studií v rybníce je spojeno s problémy při kvantifikaci nutričního přínosu přirozené potravy ve výživě kapra (JIRÁSEK, 2005) Obsah proteinu v krmivech pro kapra Proteiny z hlediska výživy ryb jsou nenahraditelnou živinou, protože se v organismu nemohou tvořit z ostatních organických živin. Kromě toho mají proteiny důležitý význam při tvorbě fyziologicky účinných látek jako jsou enzymy a hormony. Mají také mimořádný význam při tvorbě specifických ochranných látek proti infekčním chorobám. Biologická hodnota proteinu pro ryby závisí na obsahu esenciálních aminokyselin.optimální zastoupení proteinu v krmivu pro ryby v intenzivních chovech v množství a kvalitě odpovídající požadavkům daného druhu a věku, má pro tvorbu přírůstku prioritní význam (HUNG, 1993). Obecně platí, že: menší (mladší) ryby potřebují více proteinu karnivorní ryby vyžadují v krmivu více proteinu než ryby omnivorní dostupnost přirozené potravy snižuje potřebu proteinu v krmivu (JIRÁSEK et al., 2005). Optimální zastoupení proteinu v krmivu je třeba řešit ve vztahu k energetickým požadavkům. Při nadbytku dusíkatých látek v krmivu je jejich přebytek v organismu katabolizován k produkci energie (JIRÁSEK, 1989). Tento způsob získávání energie je neefektivní a vysoce neekonomický. V těchto případech se stává 15

16 využitelná energie limitujícím faktorem a další zvyšování obsahu NL krmivu není účelné (REINITZ et al., 1981). Kvantitativní potřebu ovlivňuje i množství neproteinové energie v krmivu. Potřebu proteinu v krmivu pro kapra lze diferencovat podle jeho využití na: a) záchovnou potřebu 0,90 0,95 g.kg -1.d -1 b) maximálním růst 12 g.kg -1.d -1 c) optimální konverzi a přírůstek 6 7 g.kg -1.d -1 (JIRÁSEK et al., 2005). Snížení neproduktivní spotřeby proteinu k energetickým účelům lze dosáhnout zvýšením energetické hodnoty krmiva, především přídavkem tuků. Vyšší úrovní neproteinové energie v krmivu lze dosáhnout úspory potřeby proteinu a současně redukovat ekologickou zátěž vodního prostředí exkrecí amoniaku (JIRÁSEK, 2005). Potřebu proteinu v krmných směsích pro plůdek kapra v intenzivním chovu sledoval TROJICKIJ et al. (1981, cit. JIRÁSEK, 1989). Ten uvádí optimální obsah proteinu v rozpětí 34-50% v závislosti na velikosti plůdku. K podobným závěrům došel FILIPIAK (1997), který popsal nepřímou závislost mezi hmotností kapra (0,5 600 g) a jeho potřebou proteinu (55 40%). Potřeba proteinu v doplňkovém krmivu používaném v rybničním chovu kapra závisí na dostupnosti přirozené potravy, jako hlavního zdroje plnohodnotného proteinu. Během chovného období však dochází ke stavům, kdy protein obsažený v přijaté přirozené potravě nestačí krýt potřeby růstu ryby, a proto musí být dodáván plůdku v doplňkových krmných směsích. Vztahem mezi obsádkou rybníka, dostupností přirozené potravy a potřebou proteinu v doplňkovém krmivu se zabýval HEPHER (1979, cit. JIRÁSEK a MAREŠ, 2004). Zjistil, že ve druhé polovině vegetačního období dochází při vyšší biomase obsádky a snížené dostupnosti přirozené potravy k růstové depresi způsobené deficitem v příjmu proteinu. Doplňkové krmné směsi určené pro kapří plůdek do hmotnosti 50g by měl obsahovat 27-30% proteinu a při depresi rozvoje přirozené potravy 30-32% proteinu (JIRÁSEK et al., 2005). Stejní autoři uvádějí potřebu proteinu pro kapří plůdek chovaný bez přirozené potravy v optimálních teplotních podmínkách v rozmezí 40-42%. 16

17 Dalším směrem k zefektivnění využití proteinu rybou je určení minimálního množství jednotlivých aminokyselin v krmné dávce. Potřeba některých aminokyselin v krmivu je uvedena v tab.3 (OGINO 1980, cit. FILIPIAK, 1995). Tab. 3.: Potřeba aminokyselin v krmivu pro kapra (OGINO 1980, cit. FILIPIAK, 1995). Aminokys. Optim. množství Aminokys. Optim. množství - [g.16 g N -1 ] - [g.16g N -1 ] Arg 4,3 Met 2,1 Phe 3,4 Tre 3,9 His 2,1 Try 0,8 Ile 2,5 Val 3,6 Leu 3,3 Lys 5,7 Podobně jako monogastrická zvířata potřebují i ryby v krmivu pro syntézu tělesných tkání deset esenciálních aminokyselin (JIRÁSEK, 2005). Nároky kapra na množství aminokyselin v krmné dávce se podrobněji zabýval FILIPIAK (1995) a také HALVER (1989) Netradiční proteinové komponenty v krmivech pro kapra V současné době je jako zdroj plnohodnotného proteinu v krmných směsích pro ryby nejvíce využívána rybí moučka. Biologická využitelnost rybí moučky pro ryby dosahuje až 96% (VÁCHA, 1992, cit. HUNG, 1993). S klesajícím stavem mořských ryb ze kterých se rybí moučka připravuje, klesá i její dostupnost pro využití ve výživě ryb a úměrně tomu také stoupá její cena. To byl také prvotní impuls, který odstartoval pokusné zařazování nových komponentů proteinového charakteru do krmných směsí pro ryby a zjišťování jejich nutriční hodnoty. Nejlepší produkční efekt se získal při současném zařazení několika netradičních proteinových komponentů do krmné směsi, protože je tím zajištěna vyrovnaná úroveň esenciálních aminokyselin. Krmiva pak umožňují dobrý růst, konverzi a dosažení požadované kondice kapřího plůdku (JIRÁSEK, 1989). Z netradičních komponentů rostlinného původu se mnoho prací věnovalo využití sóji. Někteří autoři (GROPP et al., 1976, TIEWS et al., 1977, MESKE, 1983, 17

18 VIOLA et al., 1983, cit. HUNG 1993) nedoporučují zařazování hydrotermicky neupraveného sójového šrotu do krmných směsí pro ryby. Neuspokojivé výsledky dosažené při použití sóji jsou zapříčiněny především nedostatečnou inaktivací antinutričních látek, především inhibitorů trypsinu, ovlivňujících při větší koncentraci trávení proteinu sóji (HUNG, 1993). Po tepelné úpravě a doplnění deficitních aminokyselin byl účinek směsí na bázi proteinu sóji produkčně ekvivalentní dávkám obsahujícím rybí moučku (VIOLA a RAPPAPORT, 1977, VIOLA et al., 1981,1982,1983, cit. JIRÁSEK, 1989). Dobrým produkčním účinkem se projevil extrahovaný slunečnicový šrot v podílu 30% nebo v kombinaci s řepkovým šrotem v podílu po 15% směsi (JIRÁSEK, 1989). Pro praktické využití se považuje za účelné zařadit kombinaci extrahovaných šrotů z olejnin s rozdílným zastoupením limitujících aminokyselin (HUNG, 1993). Obsah esenciálních aminokyselin ve šrotech některých olejnin je uveden v tab. 4. Tab. 4.: Obsah esenciálních aminokyselin ve šrotech některých olejnin [g.16,0g N -1 ] (dle RUTKOWSKI, 1971, cit. ZUKALOVÁ a VAŠÁK, 2001). Aminokyselina Řepka Slunečnice Sója Arginin 6,4 8,4 7,6 Histidin 2,6 2,1 2,4 Leucin 5,1 6,2 7,7 Izoleucin 6,4 3,3 6,3 Lyzin 6,4 3,3 6,3 Metionin 2,6 2,4 1,3 Fenylalanin 5,3 4,8 4,9 Threonin 3,4 3,6 3,9 Tryptofan 1,6 1,4 1,4 Valin 3,1 5,1 5,3 JACKSON et al. (1982, cit. HUNG, 1993) zjistili při vyšším podílu řepky v krmivu růstovou depresi ryb. DABROWSKI a KOZLOVSKA (1981, cit. SADOWSKI, 2005) popisují možnost použít do krmných směsí šrot řepky typu 00 v množství do 28%. TREBIATOWSKI a FILIPIAK (1992) uvádějí, že přídavek řepkového šrotu v krmivu do 24%, nezpůsobil zhoršení ukazatele konverze krmiva FCR a že nejlepšího výsledku bylo dosaženo přídavkem řepkového šrotu na úrovni 8%. Jednu z posledních prací zabývající se řepkovými komponenty vypracoval SADOWSKI (2005). Z jeho závěrů vyplívá, že řepkový extrahovaný šrot, jako náhrada za rybí 18

19 moučku i pšeničný šrot, může být zařazen do krmných směsí pro plůdek a ročního kapra v množství do 32%. Při chovu těchto věkových kategorií kapra ve vodě s teplotou blízkou jejich teplotnímu optimu, dosáhl tento autor nejlepšího produkčního efektu s krmnou směsí obsahující 8% extrahovaného řepkového šrotu. Podle VETEŠNÍKA (2003) přídavek obilných výpalků do 5% obsahu krmné směsi zvýšil její produkční efekt. Tab. 5.: Složení některých krmiv a jejich energetická hodnota (JIRÁSEK et al., 2005, ZEMAN, 1995) Krmivo Sušina SE kapr NL Tuk Vláknina BNLV [%] [MJ.kg -1 ] [%] [%] [%] [%] Rybí moučka 91 13,55 66,4 9,1 4,6 - Syrovátka sladká 97 13,05 12,5 1,0-72,1 Kvasnice krmné 93 13,78 49,1 6,2 1,7 23,5 Sójový extr. šrot 88 12,44 44,9 1,8 6,2 29,3 Řepkový extr. šrot 89 9,96 33,1 1,9 11,9 25,7 Sluneč. extr. šrot 88 10,05 31,7 1,8 20,0 28,2 Nejlepších výsledků z netradičních krmiv živočišného původu se nejlépe uplatnila krilová moučka v podílu 10 až 15% (JIRÁSEK, 1989). Stoupající podíl krilové moučky ve směsích pro kapří plůdek až na 36% ovlivnil v pokusech MESKEHO (1977, cit. HUNG, 1993) příznivě přírůstek, který byl vyšší, než u kontrolních ryb s rybí moučkou. Drůbeží moučka získaná z jatečných odpadů a použitá ve směsích pro kapří plůdek v podílu 25-35% umožnila získat produkční výsledek srovnatelný s kontrolní dávkou obsahující rybí moučku (JIRÁSEK, 1989). TRZEBIATOVSKI a KLIK (1982, cit. HUNG, 1993) získali při krmení kapří násady v klecích na oteplené vodě nejlepší produkční výsledek při 30% zastoupení drůbeží moučky v krmné směsi. Ve směsích pro kapra lze rybí moučku nahradit moučkou drůbeží jen částečně (VIOLA, 1975). Pozitivně ovlivnila produkční ukazatele sušená syrovátka přidávaná do směsí v podílu10 až 20% (JIRÁSEK, 1989). Tyto závěry potvrzují i výsledky krmných pokusů u kapřího plůdku provedených MESKEM (1977, 1978,cit. HUNG, 1993). Z netradičních proteinových zdrojů mikrobiálního původu lze doporučit do směsí pro kapří plůdek sulfitové a etanolové kvasnice jen v omezeném podílu 5%, případně 10% (JIRÁSEK, 1989). PÁROVÁ (1979) doporučuje pro 3-leté kapry 19

20 zastoupení 10-12% kvasnic, s tím, že jejich bílkovina může ve směsích částečně nahradit extrahované šroty Potřeba energie v krmivech pro kapra Zdrojem energie pro ryby jsou organické živiny - proteiny, tuky a sacharidy. Dodávání energie v podobě proteinu je vysoce neefektivní, proto se jako zdroje energie používá prioritně sacharidů a tuků. Potřeba energie závisí především na intenzitě metabolismu ryby ale i na její aktivitě ovlivněné teplotou vody jinými faktory. Kapří plůdek má podstatně vyšší nároky na množství energie v potravě než starší ročníky. Z nutričního hlediska se považuje přísun energie za primární faktor ovlivňující růst ryb (REINITZ et al., 1980, cit. KLADROBA 2000). Požadavek energie vyjadřujeme vzájemným poměrem stravitelného proteinu ku stravitelné energii v krmivu - SNL : SE. Za optimální se u kapra obecného považuje poměr g SNL.MJ SE -1 (JIRÁSEK et al., 2005). Měnící se požadavky na tento poměr u kapra, během jeho růstu, svědčí o zákonitosti, že s věkem dochází ke snižování plastického a zvyšování energetického metabolismu ryby (SATUNOVSKIJ, 1980, cit. JIRÁSEK, 1989) Obsah tuku v krmivech pro kapra Tuky využívají ryby jako primární zdroj energie a esenciálních mastných kyselin- k.linolová a alfa-linolenová. Ryby preferují a dobře využívají tuky s nízkým bodem tání (oleje) a vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin. Pomocí biochemických mechanismů dochází v organismu ryb, důsledku prodlužování uhlíkatého řetězce (prolongace) a zvyšování stupně nenasycenosti (desaturace), k tvorbě polynenasycených a vysoce nenasycených mastných kyselin (PUFA a HUFA). Symptomy nedostatku esenciálních mastných kyselin se u ryb projevují: 1. depresí růstu 2. zhoršenou konverzí krmiva 3. ztučněním jater 4. apatií a šokovými syndromy (u lososovitých ryb) 20

21 U sladkovodních ryb ovlivňuje složení mastných kyselin krmivu signifikantně skladbu mastných kyselin v tělních tkáních. Primárním zdrojem mastných kyselin typu n-3 (k. linolenová) jsou řasy, ze kterých se v přirozených podmínkách dostávají do ryb přes potravní řetězec (zvláště zooplankton) (JIRÁSEK, 2005, JIRÁSEK et al., 2005). Potřebu esenciálních MK pro dva naše v chovu nejvíce využívané druhy popisuje tab. 6. U plůdku kapra sledoval FILIPIAK (1995) hodnoty konverze a využití proteinů u krmiv o obsahu bílkovin 30-50% s rozdílnými přídavky tuku 0-16%. Pozitivní vliv tukování krmiv pro kapra publikovali JIRÁSEK a HUNG (1994), kteří ale díky nižší úrovni obsahu proteinu (20-32%) dosáhli horších výsledků v intenzitě růstu. JIRÁSEK et al. (2005) doporučují potřebu tuku pro maximální růst u kapra 8-12% (ne méně jak 5%). Tab. 6.: Nutriční potřeba esenciálních mastných kyselin v krmivu pro pstruha duhového a kapra obecného (JIRÁSEK et al., 2005) Druh ryby Kys. linolová Kys. linolenová [%] diety [%] diety Pstruh duhový 0,8 1,0 Kapr obecný 1,0 0, Obsah sacharidů v krmivech pro kapra Sacharidy nejsou pro ryby esenciální živinou. Specifický digestivní systém s vysokou sekrecí a aktivitou amylolytických enzymů umožňuje kaprovi využívat větší množství sacharidů v krmivu (JIRÁSEK, 2005). Na rozdíl od lososovitých ryb, nezjistili SCHWARZ et al. (1982, cit. HUNG, 1993) u kapra, že by vyšší podíl sacharidů v krmné dávce působil depresivně na stravitelnost proteinu. V krmivech pro kapří plůdek může být obsaženo 40-50% a pro starší kapry až 70% neupravených sacharidů. Nadměrné množství sacharidů v krmivu indukuje u kapra lipogenezi (JIRÁSEK et al., 2005). Vláknina není pro ryby stravitelná. Její množství je v krmivech pro kapra limitováno obsahem do 8%. 21

22 3. MATERIÁL A METODIKA Všechny čtyři krmné pokusy, jež tato diplomová práce zahrnuje, proběhly v experimentálním odchovném recirkulačním zařízení na Ústavu rybářství a hydrobiologie (ÚRH) MZLU v Brně v období od roku 2003 do roku Veškeré chemické analýzy proběhly v laboratoři na tomtéž ústavu. Testovány byly vždy čtyři krmné směsi ve dvojím opakování. K experimentům byl použit plůdek K 1 užitkového křížence plemen M72 x Pohořelický lysec, z chovu Rybníkářství Pohořelice a.s.. Po dobu umístění na Ústavu rybářství a hydrobiologie, v době kdy neprobíhaly pokusy, byly ryby krmeny produkčními krmivy jen v záchovných krmných dávkách. Pro pokusy se používala skleněná akvária o objemu 60 l napojená na recirkulační systém. Z akvárií byla voda odváděna na mechanické a biologické filtry umístěné ve dvou sedimentačních žlabech. Odtud voda odtékala do směšovacího žlabu kde se mísila s vodou ze zásobního žlabu o požadovaných parametrech. Ze směšovacího žlabu, kde byla též upravována teplota vody a její nasycení kyslíkem, se voda čerpadlem dostávala nazpět do akvárií. Přítok do nich byl nastaven na 1,5 l min -1, takže k výměně vody v nádržích docházelo cca. 1,5 2.h -1. Požadovanou úroveň nasycení vody kyslíkem zabezpečovaly dva vzduchovací kameny v každé nádrži, napojené polyethylenovými hadičkami na centrální rozvod napojený na kompresor. Stálost teploty vody byla zajištěna termostatem, ovládajícím topná tělesa v směšovacím žlabu, který umožňoval regulaci teploty vody. Během trvání pokusu byly stěny nádrží čištěny 1x týdně, vždy při kontrolním zjišťování hmotnosti. Filtry v recirkulačním systému pak podle intenzity sedimentace 1-2 x za 14 dní. Týden před započetím vlastního pokusu byly ryby rozsazeny do akvárií tak, aby obsádka akvárií byla hmotnostně homogenní. Po nasazení byly ryby adaptovány na pokusná krmiva. V sedmidenních intervalech během trvání pokusu byla zjišťována hmotnost pokusných skupin ryb a následně vypočten jejich přírůstek, krmný koeficient (FCR), specifická rychlost růstu (SGR) a upravena denní krmná dávka na další období. Krmivo 22

23 bylo předkládáno rybám v pravidelných intervalech ve třech porcích. Světelný režim byl u všech pokusů nastaven na 14 hodin umělého osvětlení a 10 hodin tmy. Sledování fyzikálních parametrů vody v akváriích (teplota, nasycení vody O 2, ph) probíhalo 2x denně (ráno a večer), popřípadě 1x denně (ráno), vždy půl hodiny po nakrmení. Všechny krmné směsi (kromě dvou výjimek v pokusu č. 3) byly sestaveny pro přikrmování kapřího plůdku v rybnících v obdobím deprese přirozené potravy Pokus č.1 ( ) V tomto pokusu byly porovnávány čtyři experimentální krmné směsi. Jejich základem se staly a jako netradiční komponent proteinového charakteru byly použity dva druhy výlisků řepky olejné (Brassica napus L.) řepkové výlisky neupravené a upravené (ŘVN a ŘVU). Technologii úpravy výlisků, bez tepelného procesu, vyvinul ZOD Žichlínek (výrobce) ve spolupráci s VÚVeL a VFU Brno (POUL et al.,2002). Takto upravené výlisky (obchodní název PROENERGOL) mají výrazně snížený obsah glukosinolátů. Vedle snížení obsahu glukosinolátů dochází při úpravě i k snížení obsahu živin (proteinu, tuku, BNLV) a to o 2% až 3% oproti výliskům neupraveným. Chemické složení ŘVN a ŘVU je uvedeno v tab. 7. Tab.7.: Chemické složení řepkových výlisků použitých v pokusných krmných směsích pro kapří plůdek v letech (dle POUL et al., 2002) Druh výlisků ŘVN ŘVU Sušina [%] 91,44 90,45 Protein [%] 28,79 26,48 Vláknina [%] 8,81 6,46 Popel [%] 5,53 13,29 Tuk [%] 14,28 12,8 BNLV [%] 34,03 31,42 Glukosinoláty [mmol.kg -1 ] 19,5 1 Směsi byly sestaveny jako isonitrogenní (31,5% proteinu) a isoenergetické (17,3 MJ BE.kg -1, resp.13,5 MJ DE.kg -1 ). Oba druhy výlisků byly do směsí zařazeny 23

24 v podílech 35% a 40%. Směsi byly vyráběny na ÚRH svépomocí a tvarovány na velikost 2,5 až 3mm. Složení pokusných směsí je uvedeno v tab. 8. Před začátkem pokusu bylo provedeno stanovení vstupní charakteristiky použitých ryb. Byly zjišťovány délkohmotnostní ukazatele a chemické složení tkání ryb. Poté byly ryby rozděleny do nádrží po 25 kusech. Pokus proběhl v délce 60 dní. Tab. 8.: Komponentální složení krmných směsí použitých v pokusu č. 1 Komponent Pokusná směs - označení ŘVN/35 ŘVU/35 ŘVN/40 ŘVU/40 Rybí moučka [%] Sójový extrah. šrot [%] Kvasnice VITEX [%] ŘVN [%] ŘVU [%] Pšeničná mouka [%] Denní krmná dávka byla stanovena na 4% hmotnosti obsádky a byla rybám podávána ve třech dávkách v rozmezí 7.00 až hodin. Parametry kvality vody v průběhu pokusu jsou uvedeny v tab. 9. Tab. 9.: Vybrané fyzikálně-chemické parametry vody v průběhu pokusu Teplota vody [ C] 22,0-24,3 Nasycení vody O 2 [%] ph 7,36-8,00 Po ukončení experimentu byly opět provedeny délkohmotnostní a chemické analýzy pokusných ryb a jejich tkání. 24

25 3.2. Pokus č.2 ( ) Pokus byl zaměřen na testování použití řepkových výlisků v kombinaci s různými obilovinami. Podíl řepkových výlisků neupravených a upravených byl v jednotlivých směsích 40 respektive 42%. Spolu s tímto byla testována alternativa použití obilniny triticale (Triticale) namísto pšenice (Triticum aestivum L.) a to jak jako komponent do krmné směsi v podobě krmné mouky či šrotu. Nutriční složení pšenice a triticale je uvedeno v tabulce 10. Byly připraveny čtyři krmné směsi s podílem obilnin 30%. Tab. 10.: Chemické složení a energetická hodnota pšenice a triticale (dle JIRÁSEK et al., 2005) Krmivo Sušina SE kapr NL Tuk Vláknina BNLV [%] [MJ.kg -1 ] [%] [%] [%] [%] Pšenice 86 12,54 11,2 1,6 25,8 69,0 Triticale 88 12,62 11,4 1,3 25,8 70,5 Pokusná krmiva byla sestavena jako isonitrogenní (32% proteinu) a isoenergetická. Komponentální složení směsí je uvedeno v tab.11. Tab. 11.: Složení pokusných krmných směsí v pokusu č. 2 Pokusná směs označení Komponent N/P U/P N/T U/T Rybí moučka [%] Sojový extrah. šrot [%] Kvasnice VITEX [%] ŘVN [%] ŘVU [%] Pšenice - mouka [%] Triticale - mouka [%] Sušená syrovátka [%] Směsi byly na ÚRH granulovány skrze matrici s otvory o průměru 3mm. Ryby, rozdělené v akváriích po 20 kusech, byly krmeny pravidelně 3x denně od 7.00 do hodin. Denní krmná dávka byla stanovena na 3% hmotnosti obsádky jednotlivých 25

26 akvárií. Doba trvání pokusu byla 42 dní. Hodnoty fyzikálně-chemických parametrů vody jsou uvedeny v tab. 12. Tab. 12.: Vybrané fyzikálně-chemické parametry vody v průběhu pokusu Teplota vody [ C] 22,0-24,0 Nasycení vody O 2 [%] ph 7,03 7,92 Před zahájením pokusu a po jeho ukončení byly u ryb provedeny délkohmotnostní a chemické analýzy Pokus č.3 ( ) V tomto pokusu byly testovány dvě směsi vyrobené dle vlastní receptury (označené KŘVN a EŘVN) a dvě krmiva komerčně vyráběná firmami Biomar a Coppens (výjimka uvedená v úvodu - kompletní krmné směsi). Ve směsích byl u směsi KŘVN použit jako zdroj proteinu vedle řepkových výlisků sójový extrahovaný šrot, který byl u směsi EŘVN nahrazen šrotem lupiny bílé (Lupinus alba L.). Srovnání chemického složení sojového extr. šrotu a šrotu lupiny je popsáno v tab.13. Tab. 13.: Chemické složení sojového extr. šrotu a šrotu lupiny (dle JIRÁSEK et al.,2005 a ZEMAN et al., 1995) Krmivo Sušina SE kapr NL Tuk Vláknina BNLV [%] [MJ.kg -1 ] [%] [%] [%] [%] SEŠ 88 12,44 44,9 1,8 6,2 29,3 Lupina b ,0 5,6 15,6 36,5 Složení směsí je uvedeno v tab.14. Obě směsi byly sestaveny jako isoenergetické (17,5 MJ.kg -1 BE; resp. 13,6 MJ.kg -1 DE) a isonitrogenní (30,5% proteinu). Krmné směsi byly upraveny granulováním na velikost 2,5 3mm. Úroveň denní krmné dávky byla stanovena na 3,5% hmotnosti obsádek, tvořené v jednotlivých variantách 15-ti kusy kapřího plůdku. 26

27 Tab. 14.: Složení pokusných krmných směsí v pokusu č. 3 Komponent Směs - označení KŘVN EŘVN Rybí moučka [%] Sójový extrah. šrot [%] 8 - Lupina bílá - šrot [%] - 15 ŘVN [%] Kvasnice VITEX [%] 5 5 Pšeničná mouka [%] Biovitan [%] 1 1 U krmiv vyráběných firmami Biomar (AQUALIFE 12) Coppens (KARPICO SUPREME 7EX) byla testována jejich produkční účinnost pro zimní odchov kapřího plůdku na oteplené vodě. Tento pokus paralelně probíhal též v odchovném zařízení Českého rybářství Mariánské Lázně a.s. - Tisová. Parametry kvality vody v průběhu pokusu charakterizuje tab.15. Tab. 15.: Vybrané fyzikálně-chemické parametry vody v průběhu pokusu Teplota vody [ C] 22,2 24,5 Nasycení vody O 2 [%] ph 7,98-8,30 U ryb byla, po vylovení z komorového rybníka a následném převezení do odchovného zařízení ÚRH, zjištěna Gyrodaktylióza a Ichtioftirióza. Proto byly ryby léčeny dlouhodobými koupelemi v přípravku FMC a bylo jim podáváno medikované krmivo Rupin speciál. Protože léčba nebyla úspěšná, byl aplikován přípravek Flumequil a to opět v podobě dlouhodobé koupele. Po tomto léčebném zásahu došlo k uzdravení ryb. Před zahájením vlastního pokusu byly u ryb zjištěny délkohmotnostní charakteristiky a provedena chemická analýza tkání. Stejně tak i po jeho ukončení. 27

28 3.4. Pokus č.4 ( ) V tomto pokusu bylo cílem ověřit optimální obsah proteinu a tuku ve směsích určených pro přikrmování kapřího plůdku v rybnících v době deprese přirozené potravy, při různém podílu tuku v těchto směsích. Proto byly sestaveny receptury směsí pro K 1 s rozdílným podílem proteinu (30% a 35%) a zároveň s odlišným obsahem tuku (10,5% a 15%). Tyto čtyři krmné směsi (ozn. A; B; C; D) byly upraveny granulováním na velikost 2,5-3mm. Složení směsí je uvedeno v tab.16. Tab. 16.: Složení pokusných krmných směsí v pokusu č. 4 Komponent Směs - označení A B C D Rybí moučka [%] Řepkový extrah. šrot [%] Sojová mouka [%] Kvasnice VITEX [%] Sušená syrovátka [%] Pšeničné otruby [%] Pšeničná mouka [%] Lecitin [%] Doplněk biofaktorů [%] Řepkový olej [%] ,75 [%] ,75 Doba trvání pokusu byla 35 dní. Denní krmná dávka byla stanovena na 3,5% hmotnosti obsádek. Počet ryb v akváriích v tomto pokusu činil 30 ks a ryby byly krmeny pravidelně 3x denně (8.00; 13.00; 18.00). Údaje o fyzikálně-chemických parametrech vody v akváriích po dobu trvání pokusu uvádí tab.17. Tab. 17.: Vybrané fyzikálně- chemické parametry vody v průběhu pokusu č. 4 Teplota vody [ C] 21,5 23,2 Nasycení vody O 2 [%] ph 7,51-7,86 28

29 3.5. Metody použité při získávání a zpracovávání výsledků Délkohmotnostní ukazatele a) délka celková (dc) délka těla (dt) výška těla (v) šířka těla (š) b) celková hmotnost (m) hmotnost těla bez vnitřností (mbv) hmotnost hepatopankreatu (mh) Délkové údaje byly zjišťovány na měrné desce a jsou udávány v milimetrech. Hmotnostní údaje byly zjišťovány pomocí digitálních předvážek Mettler a jsou udávány v gramech s přesností 0,01g Kondiční a exteriérové ukazatele Při hodnocení kondice byly použity dva ukazatele koeficient Fultona (K f ) a koeficient Clarka (K c ). Zatím co hodnota koeficientu dle Fultona je ovlivněna naplněním zažívacího traktu, intenzitou depozice viscerálního tuku a u starších ryb i stupněm vývoje gonád, koeficient dle Clarka, ve kterém je v použita hmotnost těla bez vnitřností, je tohoto nežádoucího vlivu zbaven. Vedle těchto ukazatelů byl zjišťován i hepatosomatický index (HSI). Pomocí indexu vysokohřbetosti (Iv) a širokohřbetosti (Iš) byl posuzován exteriér ryb. Vzorce pro výpočet použitých ukazatelů: hmotnost těla[ g] Koeficient Fultona: K f = 3 ( délka těla[ cm]) x

30 hmotnost těla bez vnitřností Koeficient Clarka: K c = 3 ( délka těla [ cm]) [ g] x 100 Hepatosomatický index: HSI = hmotnost hepatopankreatu [ g] hmotnost těla bez vnitřností [ g] x 100 [%] Index vysokohřbetosti: Iv = délka těla [ mm] výška těla [ mm] Index širokohřbetosti: Iš = šířka těla [ mm] délka těla [ mm] x 100 [%] Ukazatele růstu a ukazatele konverze krmiva Před začátkem a po ukončení každého pokusu byla zjištěna hmotnost ryb. Z těchto údajů byl vypočítán absolutní přírůstek, přírůstek kusový a přírůstek kusový denní. Intenzita růstu byla hodnocena ukazatelem: specifická rychlost růstu (Specific Growth Rate SGR), relativní rychlost růstu (Relativ Growth Rate RGR) a 100% přírůstek. Vydělením hodnoty RGR počtem dní pokusu byla získána hodnota relativní denní přírůstek. Vzorce pro výpočet použitých ukazatelů: ln wt ln w0 SGR = t x 100 [%. d -1 ] RGR = 100. (w t w 0 ). w 0-1 [%] % = -1 RGR. t w t...hmotnost na konci pokusu w 0..hmotnost na počátku pokusu t.délka trvání pokusu 30

31 Konverze krmiva byla vyhodnocena pomocí krmného koeficientu FCR (Food Conversion Ratio), který vyjadřuje množství krmiva potřebného na tvorbu 1kg přírůstku hmotnosti. Jeho převrácenou hodnotou je FCE (Food Conversion Efficiency), vyjadřující velikost přírůstku z 1kg krmiva. Vzájemný poměr hodnot FCR/SGR byl použit pro vyhodnocení produkční účinnosti krmiv Ukazatele intenzity metabolismu Vyhodnocení intenzity metabolismu proběhlo na základě výsledků chemických analýz tkání z celých, homoégenizovaných ryb. Byly vypočítány hodnoty: retence proteinu (Net Protein Utilization NPU), retence tuku (Lipid Retained LR) a hodnota PER (Protein Efficiency Ratio). Použity byly následující vzorce: Retence proteinu: NPU = ( wt Pt ) ( w0 P0 ) ( ) FCR. w w.% NLkrmiva t 0 [%] Retence tuku: LR = ( wt Lt ) ( w0 L0 ) ( ) FCR. w w.% Lkrmiva t 0 [%] PER = 100 FCR.% NLkrmiva w t...hmotnost ryb na konci pokusu w 0..hmotnost ryb na počátku pokusu t.délka trvání pokusu P 0...obsah proteinu v těle ryb na počátku pokusu P t...obsah proteinu v těle ryb na konci pokusu L t...obsah tuku v těle ryb na konci pokusu L 0...obsah tuku v těle ryb na počátku pokusu 31

32 Chemické analýzy Před začátkem a po ukončení pokusu bylo několik ryb z každé varianty usmrceno a z jejich tkání resp. z ryb celých následně odebrány vzorky pro zjištění jejich chemického složení. Ze vzorků homogenizovaných tkání byl stanoven procentický podíl sušiny, proteinu, tuku a popelovin. Stejným analýzám byly podrobeny i všechna krmiva. Stanovení sušiny bylo provedeno vysušením čerstvého vzorku při teplotě 105 C do konstantní hmotnosti. Stanovení proteinu byl zjišťován metodou dle Kjehldala. Principem této metody je stanovení obsahu dusíku ve vzorku. Ten je následně vynásoben koeficientem pro živočišné tkáně 6,25. Stanovení tuku bylo provedeno metodou dle Soxhleta, jejímž principem je extrakce diethyléterem podobu 10 hodin. Stanovení popelovin podíl popelovin byl stanoven gravimetricky po vyžíhání vzorku v elektrické peci při teplotě 550 C do konstantní hmotnosti. 32

33 3.6. Statistické zpracování výsledků Při statistickém vyhodnocení výsledků pokusů byl zjišťován průměr (A), směrodatnou odchylku (Sd) a variační koeficient (Vx) sledovaných ukazatelů. Pro testování průkaznosti rozdílů byla použita analýza variance s následným mnohonásobným porovnáním Scheffeho metodou. Významnost rozdílu byla testována na hladině významnosti P = 0,05 a P = 0,01.V tabulkách délkohmotnostních ukazatelů jsou uvedeny významnosti rozdílu v horním indexu za danou hodnotou. Pro hladinu významnosti P < 0,05 malým písmenem (X a ) a pro významnost P < 0,01 velkým písmenem (X A ). Mezi hodnotami označenými stejnými písmeny nebyly zjištěny průkazné rozdíly (i v případě, že hodnoty jsou uvedeny bez indexu). 33

34 4. VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1. Pokus č. 1 Cílem tohoto pokusu bylo testování možnosti použití dvou řepkových výlisků neupravených (ŘVN) a upravených (ŘVU). Úprava ŘVU neprobíhala za zvýšené teploty. Oba druhy výlisků byly testovány v podílu 35% a 40% ve dvojím opakování. Chemické složení testovaných krmiv je uvedeno v tab. 18. Mezi krmivy nebyl výrazný rozdíl v žádné z uvedených živin. Tab. 18.: Obsah živin v použitých krmných směsích Krmivo Sušina NL Tuk Popel Vláknina BNLV [%] [%] [%] [%] [%] [%] ŘVN/35 89,76 31,77 7,87 6,12 5,43 38,57 ŘVU/35 89,53 31,55 7,42 8,96 4,53 37,70 ŘVN/40 89,95 31,50 8,52 6,12 5,78 38,03 ŘVU/40 89,62 31,51 7,90 9,39 4,72 36,10 Průběh pokusu je graficky znázorněn v grafu 1 (viz příloha). Ten uvádí hmotnostní přírůstky pro jednotlivé varianty v týdenních intervalech. Průměrné hodnoty sledovaných produkčních ukazatelů jsou uvedeny v tabulce 19. Při stejné počáteční hmotnosti dosáhl plůdek po šedesáti dnech trvání pokusu nejvyšší přírůstek celé obsádky (1487g) ve variantě ŘVU/40 a nejnižší (1051g) ve variantě ŘVN/40. Varianta ŘVU/40 vykazovala nejlepší výsledky u hodnot relativního denního přírůstku (3,49%) a specifické rychlosti růstu (1,91g.d -1 ). Vysoké rozdíly v intenzitě růstu se objevily u variant s 40-ti % podílem řepkových výlisků v krmivu. Kusová hmotnost ryb z varianty ŘVU/40 byla o 22,2% vyšší oproti variantě ŘVN/40. Směs ŘVU/40 dosáhla také vyšších hodnot denního přírůstku o 47,3% a vyšší hodnoty SGR o 28,2% ve srovnání s variantou ŘVN/40. Zde se projevily nutriční přednosti technologicky upravených výlisků. Rozdíly v hodnotách konverze krmiva FCR u směsí s neupravenými výlisky se projevily zvýšením ukazatele o 12,4% u směsi ŘVN/40 oproti směsi ŘVN/35. Mezi variantami se zastoupením řepkových výlisků upravených neovlivnil jejich vyšší podíl 34

35 ve směsi ŘVU/40 hodnotu konverze krmiva oproti směsi ŘVU/35. Při stejném podílu řepkových výlisku neupravených i upravených na úrovni 35% dosáhla varianta ŘVN horších hodnot konverze krmiva o 16%. Při podílu 40% byl rozdíl v tomto ukazateli mezi variantami dokonce 30,3% ve prospěch ŘVU. Z hodnot ekonomických ukazatelů je patrné, že nejnižší náklady na jeden kilogram přírůstku dosáhla varianta ŘVN/35. Naopak nejvyšší varianta ŘVU/35. Z výsledků vyplývá, že krmiva obsahující ŘVU, i přes svou vyšší produkční účinnost, dosahují díky vyšším nákladům na zpracování řepkových výlisků také vyšších nákladů na jednotku přírůstku. Tab. 19.: Hodnoty produkčních ukazatelů ŘVN/35 ŘVU/35 ŘVN/40 ŘVU/40 Vstup Počet ryb [ks] Hmotnost [g] Ks. hmotnost [g] 15,04 14,90 15,32 14,68 Ukončení Počet ryb [ks] Hmotnost [g] Ks. hmotnost [g] 39,54 44,46 36,34 44,42 Přežití [%] Počet dní Přírůstek [g] Přírůstek kusový [g] 24,50 29,56 21,20 29,74 Přír. kusový denní [g.d -1 ] 0,42 0,50 0,36 0,50 RGR [%] 162,90 198,39 137,21 202,59 Přír. relativní denní [%.d -1 ] 2,76 3,36 2,33 3,43 100% [dny] 36,22 29,74 43,00 29,12 SGR [%.d -1 ] 1,67 1,88 1,49 1,91 Spotřeba krmiva [g] 2670, , , ,56 FCR - 2,18 1,88 2,45 1,88 FCE [g] 0,46 0,53 0,41 0,53 FCR/SGR - 1,31 1,00 1,64 0,98 cena 1kg krmiva [Kč] 7,12 8,95 6,43 8,73 náklady na 1kg přír. [Kč] 15,52 16,83 15,75 16,41 35

36 Hodnota PER byla u ryb krmených směsí ŘVU/35 o 17,4% a u ryb krmených ŘVU/40 o 30% vyšší ve srovnání se směsí ŘVN/35 respektive ŘVN/40. Zatímco mezi krmivy lišícími se úrovní upravených výlisků nebyl rozdíl hodnot PER zjištěn, u ryb varianty ŘVN/40 došlo ve srovnání s variantou ŘVN/35 ke snížení tohoto ukazatele o 10,8%. Tabulka 20. udává hodnoty délkohmotnostních a kondičních ukazatelů na začátku pokusu a po jeho ukončení, včetně statistického zpracování. Tab. 20.: Hodnoty délkohmotnostních a kondičních ukazatelů VSTUP ŘVN/35 ŘVU/35 ŘVN/40 ŘVU/ A ± Sd A ± Sd A ± Sd A ± Sd A ± Sd Vx [%] Vx [%] Vx %] Vx [%] Vx [%] Délkohmotnostní ukazatele Dc 98,70 ± 6,38 131,22 ± 8,59 ab 132,83 ± 8,94 ab 125,44 ± 8,40 a 134,72 ± 9,97 b [mm] 6,46 6,54 6,73 6,70 7,40 Dt 76,80 ± 4,69 105,22 ± 7,30 ab 107,00 ± 7,84 ab 100,00 ± 7,10 a 108,39 ± 8,80 b [mm] 6,10 6,94 7,32 7,10 8,12 v 29,30 ± 2,45 39,22 ± 3,31 AB 39,94 ± 2,72 AB 36,56 ± 3,15 A 41,67 ± 3,27 B [mm] 8,37 8,44 ab 6,80 b 8,61 a 7,84 b š 14,90 ± 1,79 20,06 ± 8,78 AB 20,33 ± 1,76 AB 18,28 ± 1,24 A 21,11 ± 2,38 B [mm] 12,02 22,14 8,67 6,78 11,26 m 15,83 ± 3,17 39,66 ± 8,78 42,33 ± 8,89 34,99 ± 6,78 42,71 ± 9,87 [g] 20,05 22,14 21,0 19,37 23,11 Iv 2,63 ± 0,10 2,69 ± 0,11 AB 2,68 ± 0,08 AB 2,74 ± 0,12 A 2,60 ± 0,07 B 3,70 4,20 3,11 4,52 2,84 Iš 19,38 ± 1,80 19,02 ± 2,39 19,01 ± 1,03 18,31 ± 1,12 19,44 ± 0,91 [%] 9,30 12,57 5,39 6,10 4,68 Kondiční ukazatele Kf 3,45 ± 0,12 3,35 ± 0,20 3,41 ± 0,19 3,47 ± 0,24 3,30 ± 0,12 3,52 5,86 5,50 6,91 3,58 Kc 2,96 ± 0,11 2,93 ± 0,18 ab 2,96 ± 0,16 ab 3,07 ± 0,19 a 2,88 ±,010 b 3,71 6,29 5,38 6,31 3,39 HSI 3,08 ± 0,38 2,80 ± 0,52 2,79 ± 0,40 3,03 ± 0,45 2,82 ± 0,35 [%] 12,20 18,54 14,24 14,87 12,32 36