Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce Rozhodovací praxe v oblasti ochrany před hlukovou zátěží Kateřina Cenková 2013/2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rozhodovací praxe v oblasti ochrany před hlukovou zátěží zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

Děkuji vedoucí mé diplomové práce JUDr. Janě Dudové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady, ochotu a vstřícnost. 2

Abstrakt Obsahem práce je kritická analýza rozhodovací praxe v oblasti ochrany před hlukem. Úvodní část práce je věnována vymezení základních pojmů, vypočtení základních právních pramenů a nastínění právní úpravy ochrany před hlukem. V dalším textu je proveden kritický rozbor vybraných, především soudních, rozhodnutí, která se vztahují k problematice ochrany před hlukovou zátěží. Kritická analýza je rozdělena do pěti tematických oblastí: hluk z volnočasových aktivit, procesní otázky ochrany před hlukem, sousedské žaloby, hluk z pozemních komunikací a lidskoprávní dimenze ochrany před hlukem. Výsledky analýzy jsou v závěru práce zohledněny při hodnocení platné právní úpravy hlukové problematiky. Práce je doplněna některými návrhy odpovídajících legislativních změn. Abstract This work focuses on critical analysis of protecting decision making practice against noise pollution. The introductory part of the text deals with basic terms, sources of law and legislation in the area of protection against noise pollution. Further text includes critical analysis of selected judicial and nonjudicial decisions dealing with noise pollution. The analysis is divided into five thematic sections: noise from leisure activities, procedural aspects of noise protection, private nuisance action, road traffic noise and human-right aspect of protection against noise pollution. The results of the analysis are then taken into account in the assessment of the applicable law. The text also includes several suggestions of adequate changes needed in legislation. Klíčová slova Hluk, ochrana před hlukem, veřejné zdraví, hlukové imise, hluk z dopravy. Keywords Noise pollution, noise protection, public health, noise nuisance, traffic noise. 3

Obsah Úvod... 5 1. Základní pojmy... 7 1.1 Hluk, hluková zátěž... 7 1.2 Imise, hluková imise... 8 1.3 Hygienický limit... 9 1.4 Dotčená osoba... 9 1.5 Ochrana veřejného zdraví... 10 2. Právní úprava ochrany před hlukem... 11 2.1 Veřejnoprávní nástroje ochrany před hlukem... 11 2.2 Soukromoprávní nástroje ochrany před hlukem... 26 2.3 Evropské prameny právní úpravy... 33 2.4 Mezinárodní smlouvy... 34 3. Rozhodovací praxe v oblasti ochrany před hlukem... 36 3.1 Hluk z volnočasových aktivit... 36 3.2 Procesní aspekty ochrany před hlukem... 49 3.3 Sousedské žaloby... 61 3.4 Pozemní komunikace... 68 3.5 Lidskoprávní dimenze ochrany před hlukem... 77 3.6 Zhodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda... 85 Závěr... 89 4

Úvod Hluk patří v ČR k nejrozšířenějším škodlivým vlivům v životním prostředí člověka. Nadměrný hluk má nezanedbatelné nepříznivé účinky na lidské zdraví, mj. způsobuje stres a nespavost, negativně ovlivňuje imunitní systém organismu a přispívá k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění. 1 Dosavadní výsledky hlukového mapování, které provádí Ministerstvo zdravotnictví ČR od r. 2006, potvrzují celodenní vystavení hlukové zátěži přesahující 70 db u 258,8 tisíc lidí a rušení hlukem nad 60 db v noci u 319,6 tisíc lidí. 2 Zdravotní komplikace však mohou následovat již při celodenní zátěži hlukem na 55 db. 3 Té je u nás vystaveno asi 2,3 mil. lidí, tj. 22% populace. 4 K tomu je třeba poznamenat, že hlukové mapy byly zatím pořízeny jen pro hlavní železnice, největší pozemní komunikace, hlavní letiště a aglomerace nad 250 tis. obyvatel. Celkový počet osob obtěžovaných nadměrným hlukem bude proto ještě o něco vyšší. S ohledem na výše uvedené se právní regulace ochrany zdraví člověka před hlukem stala v podmínkách ČR velmi diskutovaným tématem. Terčem kritiky laické i odborné veřejnosti je nejen samotná právní úprava ochrany před hlukovou zátěží, ale často také rozhodovací praxe orgánů veřejné moci v této oblasti. Cílem této práce je shrnout poznatky o tom, jakým způsobem zacházejí orgány veřejné moci s předpisy ohledně ochrany před hlukem, jaká zpřesnění jejich výkladu přinesla rozhodovací praxe, či kde se při používání těchto předpisů vyskytují interpretační nejasnosti. Účelem následujícího textu přitom není podat úplný ani vyčerpávající přehled rozhodovací praxe v předmětné oblasti, nýbrž pouze popsat nejvýraznější problémy, upozornit na související nedostatky ve stávající právní úpravě a nastínit možnosti řešení s ohledem na závěry vyplývající z analýzy rozhodovací praxe. Práce se soustřeďuje na regulaci hlukových imisí, tzn. míry hluku, který proniká na konkrétní místo pobytu osob a kterému jsou tyto osoby vystaveny. Právní nástroje obrany proti hlukovým imisím totiž představují okamžité možnosti občanů, jak na obtěžování hlukem reagovat. Jsou proto také předmětem nejširší společenské debaty a zajímavé rozhodovací praxe. 1 CENIA. Zpráva o životním prostředí České republiky 2012 [online]. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2013, s. 140 [cit. 25. 2. 2014]. 2 Tamtéž, s. 142. 3 BERNARD, Michal; DOUCHA, Pavel. Právní ochrana před hlukem. Praha: Linde, 2008. s. 9. 4 CENIA. op. cit. s. 142. 5

Naopak regulace hlukových emisí, která se týká přípustné míry hluku působeného provozem různých výrobků, dopravních prostředků a zařízení, nemá pro občany poškozované hlukovou zátěží bezprostřední význam a v následujícím textu jí proto není věnována pozornost. Ze stejného důvodu se práce pouze okrajově dotýká také problematiky hluku na pracovišti nebo hluku ze stavební činnosti. Úvodní kapitola práce je věnována vymezení základních pojmů týkajících se ochrany před hlukem. V dalším textu je uveden stručný přehled právní úpravy problematiky včetně nejdůležitějších pramenů práva. Prostor je věnován také rozdělení pravomocí při rozhodování o hlukové zátěži mezi některé orgány veřejné moci. Hlavní část práce obsahuje srovnání a kritickou analýzu vybraných, především soudních, rozhodnutí, která se vztahují k problematice ochrany občanů před hlukem. V práci je k analýze zvoleno pět tematických oblastí, v nichž rozhodovací praxe zaznamenala nejzajímavější vývoj. Část textu zabývající se rozhodovací praxí je podle těchto oblastí rozdělena na následující podkapitoly: Hluk z volnočasových aktivit, Procesní aspekty ochrany před hlukem, Sousedské žaloby, Pozemní komunikace a Lidskoprávní dimenze ochrany před hlukem. Na základě výsledků analýzy rozhodovací praxe je v závěru práce provedeno hodnocení současné právní úpravy předmětné problematiky, na něž navazují návrhy de lege ferenda. 6

1. Základní pojmy Definice některých právních pojmů, které jsou součástí právní regulace ochrany před hlukem, jsou obsaženy v rámci komentáře k právní úpravě uvedené níže. Pro přehlednost práce je ale vhodné nejprve definovat základní termíny, s nimiž se lze v textu setkat nejčastěji. Většina kapitol pracuje s následujícími pojmy: 1.1 Hluk, hluková zátěž Hluk je nežádoucí zvuk. Většina odborných definic hluku se shoduje na tom, že jde o takový zvuk, který člověka obtěžuje anebo poškozuje. 5 Hluk může působit škody na zdraví člověka, na majetku nebo na životním prostředí. Právní definici hluku obsahuje ustanovení 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOVZ ), dle nějž Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Pojem hluková zátěž má v předpisech nebo v odborné literatuře často zaměnitelný význam s pojmem hluk, bývá ho ale použito zejména ve smyslu míra hluku, která dlouhodobě působí na konkrétní osobu nebo lokalitu. 6 Dlouhodobé vystavení hluku způsobuje poškození sluchového aparátu, zhoršuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a působí negativně na imunitní systém. 7 Účinky nadměrného hluku vedou k poruchám spánku, představují příčinu chronického stresu a spolupůsobí tak ke zhoršování různých patologických stavů. 8 V neposlední řadě ovlivňuje hluk také soustředění, schopnost učení, mezilidskou komunikaci a sociální chování. 9 Soustředění člověka ruší již hluk od intenzity kolem 50 db. Hluk působící delší dobu v intenzitě nad 55 db již může mít negativní účinky na lidské zdraví. Za dlouhodobě nesnesitelné obtěžování bývá podle údajů 5 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 11. 6 Srovnej např. 31 ZOVZ, odst. 1, věta třetí. Také MOTEJL, Otakar et al. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv Hluková zátěž [online]. Brno: Kancelář VOP a Wolters Kluwer ČR, 2010 [cit. 27. 9. 2013]. s. 18. 7 DUDOVÁ, Jana. Právo na ochranu veřejného zdraví: ochrana veřejného zdraví před rizikovými faktory venkovního prostředí. Praha: Linde, 2011, s. 298. 8 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 13. 9 Tamtéž, s. 14. 7

Světové zdravotnické organizace označován hluk o hladině 65 db. Opakované vystavování hluku nad 85 db znamená poškození sluchových orgánů. 10 Nejčastějšími zdroji hluku v prostředí České republiky jsou doprava (silniční, drážní i letecká), průmysl, hluk spojený s bydlením (zejména domácí spotřebiče a televize) a hluk spojený s trávením volného času (diskotéky, koncerty, hřiště aj.). 11 Nerozsáhlejší problémy se přitom vyskytují v souvislosti se silniční dopravou, která je zdrojem 90% nadlimitní hlukové zátěže v ČR. 12 Podle odhadů je v ČR nadměrným hlukem obtěžováno až půl milionu obyvatel. 13 1.2 Imise, hluková imise Imisi v soukromoprávním smyslu lze definovat jako obtěžování jiných osob vlastníkem účinky vzniklými v důsledku užívání (výjimečně i neužívání) vlastní věci. 14 Takto je imise vnímána i z pohledu platného občanského zákoníku. 15 Nejčastěji se jedná o účinky určité činnosti při užívání jedné nemovitosti, které se nějakým způsobem projevují na nemovitosti druhé. 16 Pojem imise je však používán také některými předpisy práva veřejného. Zákon o ochraně ovzduší označuje za imise úroveň znečištění atmosféry nebo zemského povrchu některými škodlivými látkami. 17 Za imise ve smyslu veřejnoprávních předpisů jsou považovány znečišťující příměsi obsažené v atmosféře, které přecházejí na příjemce (organismus, půda, ) nebo jsou s ním v kontaktu. 18 Za imise v atmosféře lze takto v širším smyslu označit i hluk, radioaktivní záření nebo změny teploty. 19 Pojem imise hluku (hluková imise) tak pro účely této práce označuje hluk, který proniká na konkrétní místo pobytu osob a kterému jsou tyto osoby 10 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 15. 11 Tamtéž, s. 15. 12 CENIA. op. cit. s. 143. 13 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 17. 14 SPÁČIL, Jiří. Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 143. 15 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 16 SPÁČIL. op. cit. s. 143. 17 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. 18 BRANIŠ, Martin; HŮNOVÁ, Iva a kol. Atmosféra a klima. Aktuální otázky ochrany ovzduší. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. 351 s. 19 Tamtéž. 8

vystaveny. Výraz imise hluku může proto znamenat právně významné obtěžování hlukem ze strany vlastníka sousední nemovitosti, může se však také jednat o označení množství hluku, které působí na určitou osobu v určitém chráněném prostoru ve smyslu 30 ZOVZ. Imise hluku je dále třeba odlišit od emisí hluku. Zatímco imise hluku je určena hladinou hluku, která působí v konkrétním místě pobytu osob, pojem emise hluku označuje hladinu akustického výkonu určitého výrobku nebo zařízení, tedy intenzitu hluku produkovaného určitým výrobkem, který je zdrojem hluku. Pojem emise hluku tedy používají předpisy, které stanoví různé technické požadavky na takové výrobky. 20 1.3 Hygienický limit Hygienický limit hluku je pojem používaný předpisy na ochranu lidského zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 21 který vyjadřuje nejvyšší přípustnou hodnotu hluku stanovenou právním předpisem pro určité prostory pobytu osob. 22 Obsahové podrobnosti termínu pro jednotlivé druhy chráněných prostor stanoví nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen hlukové nařízení ). O způsobech konstrukce hygienických limitů hluku podle tohoto nařízení bude pojednáno níže v souvislosti s popisem veřejnoprávní ochrany před hlukem. 1.4 Dotčená osoba Termín dotčená osoba je v tomto textu používán ve smyslu ustanovení správního řádu (dále jen SŘ ). 23 Označuje osobu, která je nebo může být rozhodnutím správního orgánu dotčena ve svých právech nebo povinnostech. 24 Typicky se jedná o vlastníky nemovitostí, v jejichž okolí se nachází anebo plánuje zdroj obtěžujícího hluku, který je předmětem řízení před správním orgánem. Konkrétně se může jednat například o územní řízení 20 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 10. 21 ZOVZ, dále: Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 9. 2013]. 22 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 38. 23 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 24 SŘ neobsahuje definici dotčené osoby, z 27 SŘ však vyplývá, že dotčenou osobou se rozumí taková osoba, do jejíž právní sféry je zasaženo správním rozhodnutím. 9

o umístění stavby pozemní komunikace podle stavebních předpisů, řízení o vydání integrovaného povolení 25 k provozu průmyslového areálu, nebo řízení o povolení nadlimitního zdroje hluku podle 31 ZOVZ. 1.5 Ochrana veřejného zdraví Právní obsah pojmu veřejné zdraví vychází z ustanovení 2 odst. 1 ZOVZ, které uvádí, že veřejným zdravím je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Ochrana a podpora veřejného zdraví potom dle 2 odst. 2 ZOVZ spočívá v činnostech a opatřeních k ochraně zdravých životních podmínek, zabránění šíření onemocnění, zabránění ohrožení zdraví při práci aj. Účelem regulace ochrany veřejného zdraví je tedy vytvoření určitého zdravého životního nebo pracovního prostředí, jehož vlastnosti nezpůsobí zhoršení zdravotního stavu osob v něm se pohybujících. Mezi opatření, která směřují k tomuto cíli, je zařazena i veřejnoprávní regulace ochrany před hlukem obsažená v 30 a násl. ZOVZ. 25 Upraveno zákonem č. 76/2002 Sb., o o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. 10

2. Právní úprava ochrany před hlukem Ochrana před negativními účinky hluku představuje subjektivní právo každého člověka. 26 Toto právo vychází z některých základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina ). 27 Konkrétně jde o právo na ochranu zdraví zakotvené v čl. 31 Listiny, právo na ochranu vlastnického práva v čl. 11 Listiny, právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 Listiny a právo na příznivé životní prostředí zakotvené v čl. 35 Listiny. 28 Právní úprava ochrany před hlukem obsažená v zákonných a podzákonných předpisech je projevem práv výše vyčtených. Přestože se v minulosti vyskytly snahy o ucelenou právní regulaci právní ochrany před hlukem, tyto zatím nepřinesly konkrétní výsledky. Právní úprava v této oblasti tedy zůstává značně roztříštěná a ochrany před hlukem se dotýká široké spektrum předpisů. V zásadě lze právní úpravu ochrany před hlukovou zátěží rozdělit do dvou větví: veřejnoprávní a soukromoprávní. 2.1 Veřejnoprávní nástroje ochrany před hlukem Prameny právní úpravy Mezi základní prameny veřejnoprávní ochrany před hlukem patří zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů ( ZOVZ ), a na něj navazující prováděcí předpisy, tj. nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ( hlukové nařízení ) a vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Tyto předpisy se dotýkají především obecné ochrany před hlukem podle veřejného práva. 26 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 59. 27 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 28 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 59. 11

Pro některé zdroje hluku pak platí úprava zvláštní, jejíž obsah je zčásti vymezen v předpisech souvisejících: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, předpisů, zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1999 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, předpisů zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů, aj. Některé procesní otázky ochrany před hlukem jsou dále řešeny v rámci zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 12

Obecná ochrana před hlukem Základy obecné ochrany před hlukem jsou obsahem 30 ZOVZ. Toto ustanovení obsahuje právní definici hluku, vymezuje také zdroje hluku a základní povinnosti jejich provozovatelů. Podobnou podstatu jako ochrana zdraví člověka před hlukem má také jeho ochrana před vibracemi, většina níže zmíněných ustanovení ZOVZ proto obsahuje téměř totožná pravidla také pro provozovatele zdrojů vibrací. Ochrana před vibracemi však není tématem práce a následující text ji proto opomíjí. O tom, co se rozumí hlukem, bylo již pojednáno výše. Z ustanovení 30 ZOVZ dále plyne, že zdrojem hluku může být obecně jakýkoli objekt, jehož provozem vzniká hluk. Mezi provozovatele zdrojů hluku potom zákon počítá nejen osoby, které mají k přímému zdroji hluku bezprostřední vztah, tj. používají nebo provozují stroje či zařízení, které jsou zdrojem hluku, ale také osoby, které nemají přímý právní vztah k věci, která hluk působí, pouze provozují objekt, z něhož hluk vychází (typicky provozovatele restaurací). 29 Dále za provozovatele zdrojů hluku považuje zákon také provozovatele letiště, vlastníka nebo správce pozemní komunikace a vlastníka dráhy. 30 Provozovatel zdroje hluku musí podle zákona technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném ZOVZ a prováděcím předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím předpisem, a to pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb. 31 Konstrukce hygienických limitů pro jednotlivé druhy chráněných prostor je obsažena v hlukovém nařízení. Definice jednotlivých chráněných prostor jsou pak obsahem ustanovení 30 odst. 3 ZOVZ. Hygienické limity hluku pro vnitřní prostor staveb Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. 32 Co jsou obytné a pobytové místnosti dále stanoví platné znění vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. 29 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 31. 30 30 odst. 1 ZOVZ. 31 Tamtéž. 32 30 odst. 2 věta 3. ZOVZ. 13

Hodnoty hluku pro chráněný vnitřní prostor stavby jsou podle 11 hlukového nařízení vyjádřeny ekvivalentní hladinou akustického tlaku A Laeq,T a maximální hladinou akustického tlaku A LpAmax. Obecně se pro denní dobu průměrné hodnoty hluku stanoví pro osm po sobě následujících nejhlučnějších hodin, v noci jen pro nejhlučnější hodinu. Výjimkou je hluk z pozemních komunikací, drah a letišť, jehož hodnoty jsou určovány pro celou denní a noční dobu. Hygienický limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku A se stanoví pro hluk pronikající vzduchem zvenčí součtem základní hladiny akustického tlaku A Laeq,T = 40 db a korekce podle přílohy č. 2 hlukového nařízení, která se vztahuje k využití chráněného prostoru a denní době. Limit pro maximální hladinu akustického tlaku A je dán pro hluk ze zdrojů uvnitř budovy součtem základní maximální hladiny akustického tlaku A LpAmax = 40 db a korekce podle přílohy č. 2 nařízení. Další korekce 5 db se přičítá, pokud hluk obsahuje výrazné tónové složky nebo má informativní charakter. Korekce v příloze č. 2 hlukového nařízení se pohybují v rozmezí od 15 db do +10 db v závislosti na způsobu využití vnitřního chráněného prostoru a denní době, pro kterou jsou stanoveny. Způsob využití prostoru uvnitř stavby vychází z kolaudačního rozhodnutí, oznámení stavebního úřadu nebo kolaudačního souhlasu. Tabulka korekcí v příloze č. 2 stanoví odlišné hodnoty pro nemocniční pokoje, lékařské ordinace, obytné místnosti, hotelové pokoje, učebny aj. Pro hluk pocházející z určitých zdrojů, například z dopravy na dálnicích tam, kde je tento hluk převažující, platí další korekce +5 db. Hygienické limity hluku pro venkovní chráněné prostory a venkovní chráněné prostory staveb Za chráněný venkovní prostor považuje ZOVZ nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, nebo funkčně obdobných staveb. 33 33 30 odst. 3 ZOVZ 14

Podle 12 hlukového nařízení se hodnoty hluku vyjadřují ekvivalentní hladinou akustického tlaku A LAeq,T. V denní době se tato hladina stanoví pro 8 navazujících nejhlučnějších hodin, v noci pro nejhlučnější hodinu. V případě hluku z dopravy na pozemních komunikacích a na železnici a hluku z leteckého provozu se hladina opět stanoví pro celou denní i noční dobu. Hygienický limit hluku pro venkovní prostor a venkovní prostor stavby se určí součtem základní hladiny hluku A LAeq,T = 50 db a korekce stanovené přílohou č. 3 hlukového nařízení. Jedná-li se o vysoce impulsní hluk, přičte se další korekce 12 db. Pakliže hluk obsahuje výrazné tónové složky nebo má výrazný informační charakter, přičítá se navíc korekce 5 db. Korekce hluku obsažené v příloze č. 3 hlukového nařízení stanoví nižší hodnoty pro chráněné prostory v okolí nemocnic a lázní než pro jiné venkovní chráněné prostory a venkovní chráněné prostory staveb. Tabulka v příloze č. 3 dále rozlišuje mezi čtyřmi kategoriemi zdrojů hluku. Nejnižší přípustná hladina hluku vychází přičtením korekcí z prvního sloupce, které se použijí např. pro hluk ze stacionárních zdrojů nebo z veřejné produkce hudby. Vyšší limity jsou výsledkem přičtení korekcí z druhého sloupce. Ten se vztahuje na hluk z dopravy na silnicích III. třídy a místních komunikacích III. třídy a dráhách. Třetí sloupec, který opět obsahuje méně přísné korekce, než sloupec předchozí, se vztahuje k hluku z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikacích I. a II. třídy tam, kde tento hluk převažuje nad jiným hlukem z pozemních komunikací, a také k hluku z dopravy na dráhách v ochranném pásmu dráhy. Nejvyšší hygienické limity získáme přičtením korekce ze čtvrtého sloupce tabulky. Tato korekce činí až +20 db a použije se v případě tzv. staré hlukové zátěže. Starou hlukovou zátěží se podle 2 písm. n) hlukového nařízení rozumí hluk v chráněném venkovním prostoru a chráněných venkovních prostorech staveb, který vznikl před 1. lednem 2001 a je působený dopravou na pozemních komunikacích a dráhách. Hygienický limit pro hluk z leteckého provozu je stanoven zvlášť v 12 odst. 5 hlukového nařízení a pro denní dobu se rovná hodnotě 60 db, pro noční dobu potom 50 db. 15

Povolení nadlimitního zdroje hluku Současná právní úprava ochrany před hlukem obsažená v ZOVZ dovoluje, aby z obecné povinnosti provozovatelů zdrojů hluku dodržovat hygienické limity byly v praxi činěny výjimky. Ustanovení 31 ZOVZ uvádí, že pokud z vážných důvodů nelze hygienické limity hluku při provozování nebo používání určitého zdroje dodržet, může být takový nadlimitní zdroj 34 provozován na základě povolení. Provozovatel nadlimitního zdroje podává návrh na vydání tohoto povolení k příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Toto povolení je časově omezené a lze je vázat na podmínky. 35 Orgán ochrany veřejného zdraví jej vydá, pokud provozovatel zdroje prokáže, že hluk bude (někdy v budoucnu) omezen na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se přitom rozumí poměr mezi náklady na protihluková opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku. Možnost udělení povolení provozu nadlimitního zdroje hluku (v odborné literatuře označováno také jako hluková výjimka či povolení nadlimitního zdroje) je dlouhodobě kritizována laickou i odbornou veřejností. Problém je spatřován ve faktu, že není určena lhůta, do kdy má dojít ke zmíněnému omezení hluku na rozumně dosažitelnou míru, ani způsob, jakým je toto omezení ze strany provozovatele prokázáno. 36 Definice pojmu rozumně dosažitelná míra je navíc považována za diskriminační vzhledem k příkazu zohlednění počtu exponovaných osob. 37 Nejhlasitější výtky však směřují proti ustanovení 94 odst. 2 ZOVZ, které určuje, že účastníkem řízení podle 31 odst. 1 ZOVZ je pouze navrhovatel. Tento způsob vymezení účastníků předmětného řízení je mnohými právníky považován za protiústavní, neboť nerespektuje práva dotčených osob. 38 34 Autoři Bernard a Doucha upozorňují, že označení nadlimitní zdroj, které se ve spojení s institutem podle 31 ZOVZ často používá, není příliš výstižné. Nehodnotí se zde emise určitého zdroje samotného, ale hluk je sledován z imisního hlediska. Tzn. rozhodující je, zda hluk překračuje předpisem stanovenou míru, ve které smí působit na chráněné objekty. BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 42 v poznámce pod čarou. 35 99 ZOVZ. 36 ČERNÝ, Pavel; DOUCHA, Pavel. Aktuální otázky ochrany před hlukem z dopravy. Právní rozhledy. 2007, č. 17, 628 s. 37 Tamtéž. 38 Např. BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 45. Více k problému v podkapitole Procesní aspekty ochrany před hlukem. 16

Pravomoci orgánů ochrany veřejného zdraví a jiných orgánů 78 ZOVZ určuje, že státní správu v oblasti ochrany veřejného zdraví před hlukem vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví, kterými jsou Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice, a dále Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, která vykonávají některé dílčí úkoly. Mezi další orgány podílející se na ochraně veřejného zdraví před hlukem patří například zdravotní ústavy nebo autorizované osoby. Ministerstvo zdravotnictví Ministerstvo zdravotnictví ( Ministerstvo ) je řídícím a kontrolním orgánem. Řídí a kontroluje krajské hygienické stanice. Rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí krajských hygienických stanic, mimo jiné také v oblasti ochrany před hlukem. 39 Kromě toho má také pravomoci vůči krajským hygienickým stanicím na úseku státního zdravotního dozoru. Může přezkoumat kontrolní plány sestavené krajskými hygienickými stanicemi a je oprávněno stanovit rozsah a četnost kontrol a konkretizaci pracovních postupů. 40 Jako orgán Ministerstva zdravotnictví ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje hlavní hygienik České republiky. 41 Ministerstvo dále uděluje a odebírá pověření k provádění autorizace, která je nezbytným předpokladem právní relevance měření (včetně měření hluku) provedeného konkrétní osobou. 42 Transpozicí evropské směrnice 2002/49/ES 43 v ZOVZ byly Ministerstvu zdravotnictví určeny úkoly v souvislosti se strategickým hlukovým mapováním. Ministerstvo pořizuje a nejdéle jednou za 5 let aktualizuje hlukové mapy, které zpřístupňuje 44 45 veřejnosti, a dále zpracovává souhrn akčního plánu. Krajské hygienické stanice Stěžejní část státní správy v oblasti ochrany před hlukem vykonávají krajské hygienické stanice (dále jen KHS ). KHS jsou správní úřady, jejichž správní 39 80 odst. 1 písm. a), b), c) ZOVZ 40 80 odst. 1 písm. n) a 80 odst. 2 ZOVZ 41 80 odst. 8 ZOVZ 42 83a a násl. ZOVZ 43 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. 44 80 odst. 1 písm. q), r), t) ZOVZ. 45 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 33, 34. 17

obvody jsou vymezeny v příloze č. 2 ZOVZ. Se souhlasem Ministerstva zdravotnictví mohou KHS zřizovat také územní pracoviště. 46 KHS je oprávněna vydávat rozhodnutí a povolení a vykonávat zdravotní dozor nad plněním těchto rozhodnutí, povolení, či jiných opatření, vydaných na základě ZOVZ, jakož i zdravotní dozor nad dodržováním předpisů k ochraně zdraví. 47 KHS tedy v praxi zkoumá, zda provozovatelé zdrojů hluku plní svou povinnost dodržovat hygienické limity hluku, a to na základě podnětu třetí osoby nebo z vlastní iniciativy. KHS v takovém případě zajistí měření hluku autorizovanou osobou. Zjistí-li KHS na straně provozovatele pochybení, může následovat sankční řízení. 48 KHS kromě toho také vydává povolení nadlimitního zdroje hluku podle 31 odst. 1 ZOVZ, uplatňuje stanoviska k územně plánovací dokumentaci a plní roli dotčeného orgánu v územním a stavebním řízení 49, v procesu posuzování vlivů 50 nebo v procesu integrovaného povolování 51 tam, kde se jedná o stavby, které mohou být zdrojem hluku. 52 Zdravotní ústavy Vyšetřovací, monitorovací, poradenskou a jiné funkce na úseku ochrany veřejného zdraví plní zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav založené ustanovením 86 ZOVZ jako příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví. Při Zdravotním ústavu se sídlem v Ostravě byla ustavena Národní referenční laboratoř pro komunální hluk, která provádí referenční expertízy například v případech odvolání proti postupu orgánů ochrany veřejného zdraví jako podklad pro rozhodnutí odvolacího orgánu, dále se podílí na náročných měřeních a expertízách vyžadujících speciální vybavení 46 82, odst. 1 ZOVZ. 47 82 odst. 2 písm. a), b) ZOVZ. 48 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 34, 35. 49 Podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. 50 Podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 51 Podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 52 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 34, 35. 18

nebo postupy, poskytuje odbornou poradenskou činnost a vyvíjí metodickou, výzkumnou a vývojovou činnost. 53 Autorizované osoby Měření a jiné šetření za účelem činnosti orgánů státní správy v oblasti ochrany před hlukem mohou provádět pouze autorizované osoby, tj. držitelé osvědčení o tom, že jsou způsobilí provádět např. měření intenzit hluku a vibrací. 54 Seznam držitelů autorizace je dostupný např. na stránkách Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz). 55 53 Přehled činností NRL. Národní referenční laboratoř pro komunální hluk: Pověření. [online]. nrl.cz, publikováno 28. 4. 2010 [cit. 21. 3. 2014]. 54 32a ZOVZ. 55 Seznam osob autorizovaných v HRA. Státní zdravotní ústav: Stránka autorizace v HRA. [online]. Státní zdravotní ústav, 2014. [cit. 21. 3. 2014]. 19

Zvláštní zdroje hluku Hluk z dopravy Doprava je nejčastějším zdrojem nadměrného hluku v ČR. Největší podíl na hlukové zátěži občanů ČR tvoří doprava na pozemních komunikacích, problémy jsou však spojeny i s dopravou železniční a leteckou. Předpisy na ochranu zdraví před hlukem stanoví zvláštní podmínky pro každý z těchto typů dopravy. Pozemní komunikace Za dodržování hygienických limitů hluku z pozemních komunikací odpovídá jejich vlastník nebo správce. 56 Kdo je vlastníkem pozemní komunikace určuje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen PozKom ). Ustanovení 2 PozKom rozděluje pozemní komunikace do kategorií dálnice, silnice, místní komunikace a účelová komunikace. V rámci těchto kategorií se rozlišuje ještě mezi třídami první až třetí. 57 Podle 9 odst. 1 PozKom je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Jak již bylo zmíněno dříve, pro výpočet hygienického limitu hluku z provozu na pozemní komunikaci se připočte korekce obsažená v příloze 2 nebo 3 hlukového nařízení, která v případě běžných obytných místností způsobí zvýšení limitu zpravidla alespoň o 5 db. Pro hluk z pozemních komunikací vzniklý před prvním lednem 2001 platí pravidla pro tzv. starou hlukovou zátěž. Hygienické limity k ochraně venkovních prostorů a venkovních prostorů staveb se v tomto případě mohou zvýšit až o 20 db. 58 Na pozemní komunikaci je zároveň třeba nahlížet jako na stavbu podle stavebních předpisů. Vliv komunikace na okolí z hlediska hlukových imisí je brán v úvahu již při tvorbě územně plánovací dokumentace, při umisťování její stavby a dále v řízení o předčasném užívání stavby nebo 56 30 ZOVZ. 57 5 odst. 2 PozKom. 58 Příloha č. 3 hlukového nařízení. 20

v řízení o kolaudaci podle stavebních předpisů. 59 Podle kategorie a třídy pozemní komunikace se řídí také určení speciálního stavebního úřadu. 60 Při stavbě pozemní komunikace bude nejspíše nutné provedení procedury EIA podle zákona o posuzování vlivů. 61 Dráhy Za dodržení imisních limitů hluku z drážní dopravy odpovídá podle 30 ZOVZ vlastník dráhy. Funkci vlastníka a provozovatele dráhy celostátní a drah regionálních ve vlastnictví státu plní státní organizace Správa železniční dopravní cesty. 62 Obdobně jako v případě pozemních komunikací stanovuje hlukové nařízení pro hluk ze železnice korekce zpravidla zvyšující hygienický hlukový limit. 63 Letiště Zvláštní režim ochrany před hlukem stanoví ZOVZ v případě hluku z letiště. Osobou odpovědnou za dodržení hygienických limitů hluku je provozovatel letiště. 64 Podle 31 odst. 1 ZOVZ není provozovateli umožněno, aby získal povolení provozovat letiště jako nadlimitní zdroj hluku. 31 odst. 2 ZOVZ však stanoví, že provozovatel mezinárodního letiště zajišťujícího ročně více než 50 tisíc startů nebo přistání nebo provozovatel vojenského letiště jsou při překročení hygienických limitů hluku povinni navrhnout zřízení ochranného hlukového pásma. Ochranné hlukové pásmo má formu opatření obecné povahy, které vydá Úřad pro civilní letectví v dohodě s KHS. V ochranném hlukovém pásmu letiště je poté provozovateli dovoleno překračovat 59 Zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. 60 Tamtéž. 15. 61 Novostavby, rozšiřování a přeložky dálnic nebo rychlostních silnic a Novostavby, rozšiřování a přeložky silnic nebo místních komunikací o čtyřech a více jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo přeložek stávajících silnic nebo místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, o délce 10 km a více, jsou zařazeny mezi záměry uvedené v rámci kategorie I v příloze 1 zákona č. 100/2001 Sb., které vždy podléhají posouzení. U ostatních druhů pozemních komunikací kromě místních komunikací III. třídy je podle tabulky Kategorie II v příloze č. 1 zák. č. 100/2001 Sb. povinné zjišťovací řízení. 62 Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 63 Příloha č. 2 a 3 hlukového nařízení. 64 30 odst. 1 ZOVZ. 21

hygienické limity stanovené pro chráněné venkovní prostory a chráněné venkovní prostory staveb, u vybraných typů staveb (bytové domy, stavby pro zdravotní účely aj.) je potom povinen na vlastní náklad postupně zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly dodrženy alespoň hlukové limity pro chráněné vnitřní prostory. Nelze-li dodržení hygienických limitů u těchto staveb zajistit, může stavební úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění. Letiště je letecká stavba podle 36 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen CivLet ). 65 Letiště musí být vymezeno v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí o využití území. 66 O umístění stavby letiště podle stavebních předpisů rozhoduje obecný stavební úřad, stavební povolení a kolaudační souhlas poté vydá Úřad pro civilní letectví jako speciální stavební úřad. 67 68 Stavba letiště s přistávací dráhou dále podléhá procesu posuzování vlivů nebo zjišťovacímu řízení podle zák. č. 100/2001 Sb. 69 Hluk z volnočasových aktivit Za hluk z volnočasových aktivit se dá považovat hlasitá hudba nebo hlučné hlasové projevy lidí a další rušivé zvuky spojené s koncerty, tanečními zábavami, sportem, návštěvami v různých provozovnách restauračních či hostinských služeb, např. restauracích, barech či diskotékách nebo jiným způsobem trávení volného času. 32 ZOVZ stanoví, že hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby nesmí překročit hygienické limity. Předmětem státního zdravotního dozoru je také hluk z předzahrádek hostinských zařízení bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou součástí provozovny služeb. 70 Za dodržení limitů odpovídá provozovatel služby nebo pořadatel veřejné produkce hudby. Nelze-li pořadatele zjistit, odpovídá osoba, která k této produkci poskytla stavbu, zařízení nebo pozemek. 71 Hygienický limit 65 Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1999 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. 66 35 CivLet. 67 15 stavebního zákona a 36 odst. 3 CivLet. 68 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 49. 69 Bod 9.2 Kategorie I. a bod 9.5 Kategorie II přílohy č. 1 zák. č. 100/2001 Sb. 70 MOTEJL, op. cit. s. 40. 71 32 ZOVZ, věta druhá. 22

pro zvuk elektronicky zesilované hudby v prostoru pro posluchače je stanoven v hodnotě 100 db pro dobu 4 hodiny. 72 Pro provozovny služeb, různá hřiště a sportoviště platí dále v zásadě stejná pravidla daná stavebními předpisy jako pro jiné stavby. Ve vztahu k hluku ze sportovních, kulturních a jiných volnočasových aktivit je pak důležitou pravomocí vybavena obec, která je podle 10 zákona o obcích 73 oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky regulující nejen pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, ale také obecně závazné vyhlášky sloužící k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku jako takového. 74 K regulaci poskytování služeb mimo provozovnu může obec v přenesené působnosti vydat tržní řád formou nařízení obce. 75 Hluk ze staveb Provozovatelé staveb jako objektů, které jsou zdrojem hluku, jsou nositeli obecné povinnosti dodržovat hygienické limity podle ZOVZ. Kromě toho jsou na stavby jako na potenciální zdroje hluku kladeny ještě další požadavky vycházející z veřejných stavebních předpisů, mj. ze zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. 76 Předběžné podmínky umisťování staveb jsou dány územně plánovací dokumentací, 77 již v procesu její tvorby by tedy měly být respektovány požadavky zvláštních předpisů sloužících k ochraně zdraví před hlukem. O umístění konkrétní stavby v území je zpravidla rozhodováno v průběhu územního řízení 78, o jejím povolení se následně vede řízení stavební. 79 V těchto řízeních rozhoduje stavební úřad, přičemž se uplatňuje 72 11 odst. 5 hlukového nařízení. 73 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. 74 Blíže k rozsahu oprávnění obce v tomto směru v podkapitole Hluk z volnočasových aktivit. 75 18 zák. č. 455/1991 Sb. 76 2 odst. 3 stavebního zákona. 77 2 odst. 1 písm. n) stavebního zákona. 78 84 a násl. stavebního zákona, není-li stavba umístěna jiným postupem podle zákona. 79 108 a násl. stavebního zákona, vyžaduje-li provedení stavby stavební povolení. 23

stanovisko KHS jako dotčeného orgánu, které může podmínit vydání příslušných rozhodnutí provedením protihlukových opatření nebo dodržením jiné povinnosti vztahující se k omezení hluku. 80 Podmínky užívání stavby (např. nepořádat hudební produkce) stanovuje stavební úřad také v rámci kolaudačního souhlasu. 81 Některé stavby mohou jako záměry podléhat procesu posuzování vlivů podle zákona č. 100/2001 Sb., jehož součástí je také vyhodnocování vlivu na hlukovou situaci. 82 Pro určité stavby je stanovena také povinnost požádat o vydání integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb. 83 Podle 31 ZOVZ může integrované povolení nahradit povolení nadlimitního zdroje hluku. Sousedský hluk Sousedský hluk definuje ustanovení 2 písm. p) hlukového nařízení jako hluk působený hlasovými projevy lidí a zvířat a činnostmi spojenými s běžným užíváním bytu, bytového domu, rodinného domu, stavby pro rodinnou rekreaci a pozemků k nim náležících. Na sousedský hluk se hygienické limity stanovené předpisy na ochranu veřejného zdraví nevztahují. Problémy s hlučnými sousedy je tak třeba řešit především v intencích zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Působení nadměrného hluku může zakládat skutkovou podstatu některého z přestupků proti veřejnému pořádku nebo proti občanskému soužití. 84 Další oblasti zvláštní právní úpravy Zvláštní právní pravidla pro ochranu před hlukem platí také pro hluk na pracovišti, hluk ze stavební činnosti nebo hluk z výrobků či zařízení. Ochrana před nepříznivými účinky hluku na pracovišti je částečně upravena v ZOVZ a částečně se jí dotýkají také ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práce obsažená v zákoníku práce. 85 Zvláštní hygienické 80 77 ZOVZ. 81 122 stavebního zákona. 82 Část D. I. 3. přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů. 83 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. 84 MOTEJL, op. cit. s. 30. 85 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 24

limity pro hluk na pracovišti a způsob jejich výpočtu stanoví 3 a následující hlukového nařízení. V případě hluku ze stavební činnosti pak hlukové nařízení stanoví, že k hygienickému limitu pro vnitřní chráněné prostory staveb získanému výpočtem podle obecného pravidla se v pracovních dnech pro dobu od 7 do 21 hodin přičítá další korekce + 15 db. 86 Hygienický limit hluku ze stavební činnosti pro venkovní chráněné prostory a venkovní chráněné prostory staveb je korigován dle zvláštní tabulky v příloze č. 3 hlukového nařízení. Úprava problematiky emisí hluku z výrobků vychází ze zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je obsažena v nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení obsahuje transpozice harmonizačních předpisů EU. 86 11 odst. 4 hlukového nařízení. 25

2.2 Soukromoprávní nástroje ochrany před hlukem Prameny právní úpravy Soukromoprávní ochrana před hlukem vychází především ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ ). NOZ nabízí mnohé právní nástroje, jak se nadměrnému hluku bránit. V následujícím výčtu jsou obsaženy alespoň některé z nich. V 14 NOZ je upravena možnost svépomoci. NOZ dále obsahuje řadu soudních prostředků využitelných proti nadměrnému hluku. Soudní ochrana by však měla přijít na řadu až jako krajní řešení tam, kde svépomoc ani jiné postupy, např. podle práva veřejného, nevedly k uspokojivému výsledku. 87 Mezi soudní prostředky předběžného řešení situace lze zařadit žaloba z rušené držby podle 1003 NOZ nebo prevenční žaloba podle ustanovení 2903 odst. 2 NOZ. K prostředkům využitelným pro následné řešení potom patří sousedská žaloba dle 1013 NOZ, žaloba na ochranu osobnosti upravená v 82 NOZ a žaloba na náhradu škody podle 2894 a násl. NOZ. Svépomoc 14 NOZ upravuje podmínky, za nichž může každý sám zakročit proti porušování vlastního práva. 14 odst. 1 NOZ stanoví, že každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, posuzuje se přiměřenost svépomoci subjektivně, tj. z pohledu ohroženého. 88 Oproti předchozí úpravě svépomoci v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ), obsahuje NOZ také řešení pro situaci, kdy svépomoc směřuje jen k zajištění práva. V takovém případě se musí ten, kdo k svépomoci přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci. 89 87 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 59. 88 14 odst. 2 NOZ věta první. 89 14 odst. 2 NOZ věta druhá. 26

Svépomoc v případě obtěžování hlukem ze strany sousedů nebo jiných osob by měla představovat spíše důraznou domluvu. Za svépomoc lze považovat například i výměna oken nebo jiné protihlukové opatření, které obtěžovaná osoba sama na své náklady přijme. Hrozí-li v důsledku nadměrného hluku porušení zdraví, lze si představit i ráznější způsoby svépomoci. 90 Ochrana držby NOZ již nesvěřuje pravomoci k ochraně pokojného stavu obecním úřadům tak, jak to činil ObčZ ve svém 5. Ustanovení 1003 1008 NOZ však upravují ochranu proti rušení pokojné držby, které se lze domáhat u soudu. 91 Zákon stanoví, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 92 Za rušení držby lze považovat i vystavení držitele nadměrnému hluku. Účelem žaloby z rušené držby je poskytnout ochranu faktickému stavu. Soud proto nezkoumá, kdo je v právu, ale zjišťuje pouze, kdo je subjektem poslední držby a zda byla držba svémocně rušena. 93 Lhůta pro rozhodnutí činí 15 dní. 94 Soud rozhoduje usnesením. 95 Jedná se o rychlé a dočasné řešení, které nebrání tomu, aby v budoucnu proběhl např. sousedský spor. Zvláštní úprava obsažená v 1004 a 1005 NOZ umožňuje podání preventivní žaloby v případě ohrožení držby nemovité věci nebo hrozby imisí včetně hluku v důsledku provádění či odstraňování stavby. Prevenční žaloba Dalším prostředkem předběžného řešení problémů s nadměrným hlukem je prevenční žaloba podle 2903 odst. 2 NOZ. Předmětné ustanovení uvádí, že 90 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 80. 91 ŠULÁKOVÁ, Martina. Novela občanského soudního řádu v návaznosti na nový občanský zákoník řízení o žalobách z rušené držby. In: KOTÁSEK, J. et al. (eds.). Dny práva 2012 Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 1235. 92 1003 NOZ. 93 ŠULÁKOVÁ. op. cit. s. 1237. 94 177 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 95 Tamtéž, 180. 27

při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Soud tak může nařídit, aby se povinný zdržel určité činnosti, která by mohla vést k produkci nadměrného hluku, nebo aby provedl některá protihluková opatření, např. postavil protihlukovou stěnu. Prevenční žaloba navazuje na obecnou prevenční povinnost podle 2900 NOZ, který stanoví, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Každý je také povinen zakročit k odvrácení újmy, která mu hrozí, jinak si újmu, které nezabránil, ponese sám. 96 Nadměrný hluk může představovat nejen újmu na vlastnictví druhého spočívající v nutnosti přijetí nákladných protihlukových opatření a snížení tržní hodnoty nemovitosti, ale také újmu na zdraví osob vystavených zdraví škodlivému hluku nebo újmu na některých osobnostních právech člověka. Prevenční žalobu lze ale využít pouze, pokud jde o vážné ohrožení těchto zájmů, a v případě, že újma v podobě škodlivého působení hluku ještě nenastala. Například tehdy, pokud při některém z povolovacích procesů podle veřejného práva vyjde najevo, že stavba plánovaná v sousedství vlastníkovy nemovitosti bude s největší pravděpodobností zdrojem nadlimitního hluku, přičemž vlastník toto bezúspěšně namítal již v průběhu povolovacího procesu. 97 Sousedská žaloba Sousedská žaloba nebo také žaloba proti imisím je nejvyužívanějším soukromoprávním prostředkem ochrany proti hluku. Sousedská žaloba vychází z omezení vlastnického práva zakotveného v 1013 ZOVZ. Předmětné ustanovení zní: Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka 96 2903 odst. 1 NOZ. 97 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 75. 28

bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Aktivně legitimován k podání žaloby je každý, kdo je obtěžován nadměrným hlukem, kromě vlastníka pozemku také například nájemce. Aktivní legitimace zpravidla nepřísluší právnické osobě, neboť její povaha nepřipouští, aby byla obtěžována hlukem. Výjimky však vycházejí z judikatury, a to v případě obce nebo společenství vlastníků. 98 Pasivně legitimován může být každý, kdo užíváním své věci způsobuje nadměrný hluk. Žalovat lze například jak nájemce bytu, který hrou na vlastní piano ruší sousedy, tak i vlastníka bytu, který užívání svého bytu k takovému účelu umožňuje. Žalovaným může být i provozovatel určitého objektu, z něhož pochází hluk, např. restaurace nebo hřiště. 99 Žalobce v řízení před soudem dokazuje, že hlukové imise působené žalovaným vnikají na jeho pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a že podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Oproti dřívější úpravě obsažené v 127 ObčZ je zde tedy změna. Dřívější předpis vyžadoval, aby žalobce dokázal fakt, že je působením hluku nad míru přiměřenou poměrům obtěžován nebo že jsou takto vážně ohrožována jeho práva. 100 K pojmu míra přiměřená poměrům je třeba uvést, že jeho náplň je předmětem ustálené judikatury, z níž plyne, že překračuje-li hluk v daném případě hygienické limity, jedná se vždy o působení hluku nepřiměřené poměrům. Za přiměřenou poměrům totiž nelze považovat situaci, v níž dochází k ohrožování lidského zdraví. 101 Další změny úpravy imisí oproti ObčZ spočívají v omezení kazuistiky výčtu druhů imisí a v jejich rozdělení na imise přímé, tedy přímo přiváděné na pozemek jiného, které se zakazují bez ohledu na míru, v jaké působí, a na 98 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 61, 62. 99 Tamtéž, s. 62. Více o aktivní a pasivní legitimaci a související judikatuře v podkapitole Sousedské žaloby. 100 127 ObčZ. Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. 101 BERNARD; DOUCHA. op. cit. s. 65. 29