V Brně dne 2. srpna 2010 Sp. zn.:1697/2010/vop/ld Zpráva o šetření ve věci podnětu pana S. K. A Obsah podnětu Dne 12. 3. 2010 (doplněno 2. 4. 2010) se na veřejného ochránce práv obrátil pan S.K. (dále také stěžovatel ), s podáním, ve kterém si stěžuje na postup Úřadu práce v Jihlavě (dále také úřad práce ), jelikož rozhodnutím ze dne 23. 3. 2010 nebyl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Dle názoru úřadu práce byl v té době osobou samostatně výdělečně činnou. Pan S.K. totiž ke své žádosti doložil smlouvu o spolupráci se společností O., a. s., ze dne 1. 4. 2009, uzavřenou na základě obchodního zákoníku, ve které se uvádí, že je obchodním zástupcem na základě živnostenského oprávnění. Dne 13. 10. 2009 byl pan S.K. uznán práce neschopným (do 8. 3. 2010) a živnost na základě oznámení ze dne 4. 11. 2009 přerušil. I přes výše uvedené nebyl kvůli existenci smlouvy o spolupráci zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Proto smlouvu vypověděl a k zařazení do evidence došlo následující měsíc. Dále pan S.K. namítal, že mu bylo odňato právo odvolat se proti rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Když se při přebírání rozhodnutí domáhal možnosti podat odvolání, bylo mu řečeno, že není možné odporovat právnímu názoru právničky úřadu práce, a proto podepsal vzdání se práva odvolání. B Skutková zjištění Je nepochybné, že pan S.K. uzavřel dne 1. 4. 2009 smlouvu o spolupráci se společností O., a. s., dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a tuto činnost na základě živnostenského oprávnění vykonával současně s pracovním poměrem. Když byl ale dne 13. 10. 2009 uznán dočasně práce neschopným, přerušil od 4. 11. 2009 provozování živnosti a činnost pro společnost O., a. s., nevykonával. Úřad práce v Jihlavě, kam se po skončení pracovní neschopnosti dne 8. 3. 2010 dostavil, odmítl pana S.K. zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání. Proto se hned 12. 3. 2010 obrátil na veřejného ochránce práv a žádal o pomoc. Jelikož v té době pan S.K. nezaslal smlouvu o spolupráci, nebylo zcela jasné, proč jej úřad práce odmítá do evidence zařadit. Byl v obecné rovině informován, že vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání brání provozování živnosti, ale v případě, že jeho měsíční odměna nepřesáhne polovinu minimální mzdy, může činnost pro danou společnost vykonávat na základě některé z dohod podle zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Panu S.K. bylo doporučeno informovat se o této možnosti na úřadu práce a projednat ji se společností O., a. s. Jelikož stěžovatel zmiňoval nepříznivou finanční situaci, protože nemohl pobírat podporu v nezaměstnanosti a nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi
závisí na vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, byla z telefonického kontaktu s panem S.K. patrná jeho nervozita z celé situace. Po doručení všech podkladů od pana S.K. a vydání rozhodnutí úřadem práce bylo v dané věci zahájeno podle ustanovení 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také zákon o veřejném ochránci práv ), šetření. V souladu s ustanovením 15 odst. 2 citovaného zákona jsem požádala ředitele dotčeného úřadu práce o vyjádření k obsahu podnětu stěžovatele a o zaslání fotokopie spisové dokumentace. Dne 16. 6. 2010 jsem obdržela vyjádření ředitele Úřadu práce v Jihlavě, ze kterého plyne: Dne 15. 3. 2010 požádal pan S.K. o zprostředkování zaměstnání na Úřadu práce v Jihlavě (dále jen ÚP ). V žádosti o zprostředkování pan S.K. uvedl, že ke dni podání žádosti vykonává činnost obchodního zástupce pro O., a.s., což dne 22. 3. 2010 potvrdil doložením Smlouvy o spolupráci (dále jen smlouva ) uzavřené 6. 4. 2009. Jak vyplývá z bodu 1.2. smlouvy, patří mezi nezbytné podmínky pro výkon funkce obchodního zástupce platná povolení, a to především živnostenské oprávnění z oblasti obstaravatelské a zprostředkovatelské činnosti. Pan S.K. v době rozhodování o zařazení do evidence uchazečů doložil pouze smlouvu o spolupráci a neuvedl ani neprokázal přerušení živnostenského oprávnění, které je dle smlouvy nezbytnou podmínkou pro výkon činnosti obchodního zástupce. Na základě těchto skutečností bylo vydáno rozhodnutí ze dne 23. 3. 2010, dle 25 odst. 1 písm. b) ZoZ, dle kterého nebyl pan S.K. zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Podle ustanovení 25 odst. 1 písm. b) ZoZ může být uchazečem o zaměstnání pouze osoba, která není osobou samostatně výdělečně činnou. Pan S.K. byl řádně poučen o možnosti odvolání se proti rozhodnutí, avšak tohoto svého práva se při převzetí rozhodnutí dne 29.3.2010 na místě vzdal, což stvrdil svým podpisem. Téhož dne tedy nabylo rozhodnutí právní moci. Dne 8. 4. 2010 podal pan S.K. odvolání, jež bylo doručeno MPSV. Ministerstvo podle ustanovení 12 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, postoupilo toto odvolání ÚP v Jihlavě, jako správnímu orgánu věcně a místně příslušnému k dalšímu vyřízení v této věci. Teprve přílohou odvolání byly kopie vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku, potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, napadeného rozhodnutí, výpisu z provizního účtu a smlouvy O., a. s. Jelikož ÚP neshledal podmínky pro postup podle 87 správního řádu, předal spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu. Vzhledem k výše uvedenému má ÚP v Jihlavě za to, že rozhodnutí o nezařazení pana S.K. do evidence uchazečů o zaměstnání je zcela v souladu se zákonem. Nad rámec vyjádření ředitele úřadu práce plyne z přiložené kopie žádosti o zprostředkování, že pan S.K. čestně prohlásil, že ke dni podání žádosti není osobou samostatně výdělečně činnou podle 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (strana 3 žádosti, část M, bod 2). Přičemž ve stejné žádosti o bod výše uvedl, že je v pracovněprávním vztahu (tj. pracovním poměru, vztahu na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce), nicméně 2
neoznačil, zda se jedná o pracovní-služební poměr, dohodu o pracovní činnosti či dohodu o provedení práce, ale do kolonky zaměstnavatel napsal Smlouva o spolupráci O. a výše měsíčního výdělku zůstala nevyplněna. C Právní hodnocení veřejného ochránce práv Podle ustanovení 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Do působnosti veřejného ochránce práv patří i přezkoumání postupu úřadu práce při výkonu činnosti související se zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání a poté zprostředkováním zaměstnaní ve smyslu zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také zákon o zaměstnanosti ). Dle ustanovení 24 zákona o zaměstnanosti je uchazečem o zaměstnání fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se provede dle ustanovení 26 odst. 1 dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti stanoví v ustanovení 25 odst. 1 a 2 velmi detailně osoby, které se nemohou stát uchazeči o zaměstnání. Tyto kategorie v podstatě kopíruje čestné prohlášení, jež je nedílnou součástí žádosti o zprostředkování zaměstnání. V šetřeném případě je nutné zdůraznit, že dle ustanovení 25 odst. 1 písm. a) a písm. b) nemůže být uchazečem o zaměstnání osoba, jež je v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru (s výjimkami uvedenými v odstavcích 3 1 a 5 2 ) a osobou samostatně výdělečně činnou. Za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje fyzická osoba, která se pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu samostatně výdělečně činnou. Dle 9 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) rozumí provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona, kterým je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Pan S.K. dle svého čestného prohlášení uvedeného v samotné žádosti o zprostředkování zaměstnání i podle údajů v živnostenském rejstříku nebyl osobou samostatně výdělečně činnou, jelikož provozování živnosti k 4. 11. 2009 přerušil. Na skutečnost, že pan S.K. není samostatně výdělečně činnou osobou dle veřejnoprávních předpisů a údajů v živnostenském rejstříku, nemá žádný vliv ani soukromoprávní dohoda uzavřená na základě obchodního zákoníku. Navíc je z vyjádření stěžovatele i přehledu jeho 1 Výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy. 2 Překážkou pro vedení v evidenci není ani takové zaměstnání, které není pro uchazeče o zaměstnání vhodným zaměstnáním ( 20) a je zprostředkováno úřadem práce nejdéle na dobu 3 měsíců, pokud odpovídá jeho zdravotnímu stavu (dále jen krátkodobé zaměstnání ). 3
příjmů z podnikání za loňský rok patrné, že živnost po dobu své pracovní neschopnosti nechtěl vykonávat a nevykonával. I když by bylo formálně správné dohodnout se se společností O., a. s., na dalším postupu ve věci sjednané smlouvy o spolupráci, nemá její formální nevypovězení vliv na posouzení pana S.K. jako osoby, jež není dle zákona o důchodovém pojištění osobou samostatně výdělečně činnou. Argument Úřadu práce v Jihlavě, podle kterého je jednou z podmínek smlouvy o spolupráci existence živnostenského oprávnění, je bezpředmětný, jelikož nejenže byl tento požadavek v době uzavírání smlouvy splněn, ale navíc dle bodů 5.5 a 5.6 téže smlouvy je pouhou možností společnosti O., a. s., od smlouvy odstoupit v případě, že obchodní zástupce nesplňuje zákonné nebo smluvní podmínky pro výkon činnosti dle této smlouvy, a v neposlední řadě je pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání rozhodný rejstřík živnostenského podnikání. Nicméně bych považovala za obezřetné, kdyby si úřad práce vyžádal od pana S.K. písemný doklad o řešení nastalé situace ve věci smluvního vztahu se společností O., a. s., tak aby bylo jasné, na základě jakého zákonného vztahu by byla činnost do budoucna vykonávána (např. na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). O této možnosti také pověřená pracovnice Kanceláře veřejného ochránce práv informovala pana S.K. při telefonickém hovoru, ale ten namítal, že úřad práce trvá na ukončení smluvního vztahu. Rovněž je bezvýznamné, že pan S.K. nedoložil přerušení živnosti již při podávání žádosti, jelikož čestně prohlásil, že není osobou samostatně výdělečně činnou. Byť jsem si vědoma specifičnosti situace pana S.K., je v šetřeném případě patrná nedůsledná spolupráce úřadu s žadatelem, kdy mohly být případné nesrovnalosti či rozpor mezi soukromoprávní dohodou a prohlášením pana S.K. řešeny již při podávání žádosti doplňujícími dotazy pověřených pracovníků. Dále považuji za neefektivní a neúčelné doporučení úřadu práce, aby pan S.K. ukončil smluvní vztah se společností O., a. s. Primárním účelem vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání by mělo být navrácení uchazeče zpět na trh práce. Zachování práce pro O., a. s., byť se jedná v případě pana S.K. pravděpodobně o činnost marginální či vedlejší, by mohlo umožnit nejen zvýšení životního standartu uchazeče, ale rovněž uchování pracovních návyků a zvýšení praxe uchazeče v daném oboru tak, aby mohl případně i podobnou činnost v budoucnu vykonávat ve větším rozsahu. Do budoucna si tedy dovolím apelovat na důslednější práci s osobami, jež žádají o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad úkonu státní správy s požadavky uvedenými v 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Součástí tohoto požadavku je i adresné a důsledné poučování při vyplňování samotných formulářů žádostí o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání tak, aby nebyly jednotlivé údaje nejasné, neúplné, či dokonce mezi sebou v rozporu. D Závěr Na základě výše uvedených skutečností končím šetření postupu dotčeného úřadu práce v předmětné věci s tím, že jsem v průběhu šetření shledala pochybení, která jsou blíže specifikována v části C této zprávy. Své šetření končím v souladu s ustanovením 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, 4
a žádám představitele úřadu práce, aby se k mému zjištění ve lhůtě 30 dnů od obdržení této zprávy vyjádřil. Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření dotčeného úřadu podkladem mého závěrečného stanoviska ve věci. RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv 5