Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU a jejich možné rozšíření do dalších oblastí unijního práva

Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU a jejich možné rozšíření do dalších oblastí unijního práva Abstrakt: V souvislosti s projednáváním víceletého finančního rámce EU na léta 2014 až 2020 navrhuje Evropská komise výrazné rozšíření tzv. makroekonomických kondicionalit v rámci unijní politiky soudržnosti. Cílem navrhovaného opatření je zlepšit fungování kohezní politiky prostřednictvím stanovení ekonomických podmínek pro čerpání prostředků z fondů společného strategického rámce. Následující text rozebírá pojem makroekonomických kondicionalit, jejich zakotvení v unijním právu a návrh Evropské komise na širší využití podmíněnosti. Rovněž se věnuje úvahám o možnosti jejich aplikace na oblast I. pilíře společné zemědělské politiky či korekčních mechanismů příjmové stránky unijního rozpočtu. Klíčová slova: Evropská unie, víceletý finanční rámec, politika soudržnosti, fondy společného strategického rámce, podmíněnost Tato analýza se ve stručnosti zaměří na vymezení pojmu makroekonomických kondicionalit a popis jejich současného zakotvení v unijním právu, dále se bude zabývat návrhy Evropské komise na jejich zavedení v širší podobě v politice soudržnosti a konečně se bude též věnovat úvaze o přípustnosti rozšíření jejich použití i do dalších oblastí unijního práva, konkrétně do prvního pilíře společné zemědělské politiky či do sféry korekčních mechanismů příjmové stránky unijního rozpočtu. S ohledem na současnou ekonomickou a fiskální krizi některých členských států eurozóny a Evropské unie a na základě zkušeností s dosavadním fungováním strukturálních fondů v rámci politiky soudržnosti navrhuje Evropská komise pro následující období víceletého finančního rámce na léta 2014 2020 zavedení tzv. podmíněnosti (kondicionality), jež má za cíl zvýšit výkonnost kohezní politiky. Jednu z uvedených podmínek představují tzv. makroekonomické kondicionality, tedy podmínky související s koordinací hospodářských politik členských států, kterou EU provádí na základě čl. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále SFEU). Tuto kategorii působnosti Unie, dotýkající se normotvorných pravomocí náležejících členským státům, je přitom třeba z hlediska systémového odlišit od podpůrných, koordinačních a doplňkových pravomocí vymezených v čl. 6 SFEU. Současná Evropa 01/2012 29

Primární právo EU stanoví postupy, podle nichž členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie (čl. 5 ve spojení s čl. 121 SFEU). Za tímto účelem Rada na návrh Komise přijímá hlavní směry hospodářských politik členských států a specifická doporučení k jejich naplňování. Zmíněná doporučení však nemají pro členský stát, jemuž jsou adresována, závaznou povahu. Právě plněním doporučení ve sféře koordinace makroekonomických politik členských zemí chce návrh Evropské komise v zájmu posílení efektivnosti jejich využití podmínit čerpání prostředků ze strukturálních fondů. 1 Současně však provázáním financování z fondů politiky soudržnosti s respektováním doporučení Rady fakticky dochází ke vzniku sankčního mechanismu za nedodržení uvedených doporučení, a tím i k změně jejich povahy na de facto závazná rozhodnutí. Pojem makroekonomických podmínek není v primárním právu Evropské unie přesně definován, přestože na některých místech zakládacích Smluv se hovoří o různých podmínkách či kriteriích. V současné době existuje v rámci evropských právních předpisů politiky soudržnosti mechanismus podmíněnosti pouze v oblasti fiskální politiky, a to jen ohledně prostředků z Fondu soudržnosti. 2 Pokud se členský stát nachází v postupu při nadměrném schodku (dle čl. 126 SFEU) a Rada rozhodla, že nesplnil jí stanovená nápravná doporučení, může na návrh Komise rozhodnout o pozastavení části nebo všech závazků z Fondu soudržnosti určených pro dotčený stát. Jakkoliv soulad uvedeného mechanismu obsaženého v příslušném nařízení s ustanoveními primárního práva EU není zcela nepochybný, respektive není zcela jednoznačná dostatečnost právní opory v zakládacích Smlouvách pro pravomoc Rady pozastavit čerpání prostředků z Fondu soudržnosti, 4 rozhodla se Komise použití uvedeného mechanismu rozšířit, a to jak co se týče počtu dotčených fondů, tak okruhu doporučení. 1 Důvodová zpráva k návrhu tzv. obecného nařízení o fondech společného strategického rámce uvádí, že účinnost fondů by podrývala nesprávná makrofiskální politika, čemuž usiluje zamezit právě stanovením makroekonomických podmínek pro čerpání prostředků z dotčených fondů. Důvodová zpráva k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006; SEC(2011)1141. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94. Čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1084/2006. Tento mechanismus byl nedávno použit vůbec poprvé, a to vůči Maďarsku. Srov. Prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 13. března 2012 o pozastavení závazků z Fondu soudržnosti vůči Maďarsku s účinkem od 1. ledna 2013 (2012/156/EU). 4 Předmětné nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 se opírá o čl. 177 SFEU, který opravňuje k přijetí nařízení vymezujícího úlohu, přednostní cíle a organizaci strukturálních fondů. [ ] Týmž postupem se rovněž stanoví obecná pravidla na ně použitelná a nezbytná ustanovení pro zajištění jejich účinnosti. Argumentace tedy vychází z předpokladu, že plnění doporučení stanovených Radou k nápravě stavu nadměrného schodku, jinak řečeno zdravá fiskální politika, představuje nezbytný předpoklad pro účinné fungování strukturálních fondů. 30

Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU 1. Navrhovaný rozsah využití makroekonomických podmínek V návrhu tzv. obecného nařízení pro fondy společného strategického rámce 5 přichází Evropská komise s rozšířením makroekonomických podmínek na všechny fondy společného strategického rámce: Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond. Návrh nařízení tak zahrnuje nejen fondy politiky soudržnosti, nýbrž také tzv. II. pilíř společné zemědělské politiky. Závazky a platby ze všech uvedených fondů bude možno coby krajní opatření pozastavit rozhodnutím Komise pro všechny členské státy, které nesplní makroekonomické kondicionality, tedy doporučení udělená dotčeným státům Radou v rámci koordinace hospodářských politik. 6 Tato doporučení, jež mohou být značně různorodá a proměnlivá co do míry konkrétnosti i zamýšlených cílů, a to v oblastech státní politiky, v nichž nedošlo k přenosu pravomocí na úroveň EU, přijímá Rada na návrh Evropské komise v následujících oblastech. Jedná se o doporučení opatření nezbytných k provádění hlavních směrů hospodářských politik (čl. 121 odst. 4 SFEU), o doporučení ve sféře hlavních zásad politiky zaměstnanosti (čl. 148 odst. 4 SFEU), dále pro členské státy nacházející se v postupu při nadměrném schodku o opatření k nápravě rozpočtových deficitů (čl. 126 odst. 7 SFEU), pro členské státy potýkající se s nadměrnými nerovnováhami o doporučení k jejich nápravě 7 a pouze pro členské státy eurozóny rovněž o doporučení či opatření k zajištění řádného fungování hospodářské a měnové unie a k posílení koordinace rozpočtové kázně, včetně dohledu, a vypracování hlavních směrů hospodářské politiky zemí eurozóny (čl. 136 SFEU). Zvláštní podmínky platí pro členské země, které jsou příjemci finanční pomoci z tzv. záchranných mechanismů EFSM, 8 ESM 9 či nástroje pomoci platebním bilancím. 10 Návrh obecného nařízení také stanoví postup a případy, ve kterých Komise musí rozhodnout o pozastavení plateb a závazků u dotčených programů, a situa- 5 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 KOM(2011) 615. 6 Srov. čl. 21 návrhu obecného nařízení KOM(2011) 615. 7 Čl. 7 odst. 2 nařízení EP a Rady (EU) č. 1176/2011 o prevenci a nápravě makroekonomických nerovnováh. 8 Nařízení Rady (EU) č. 407/2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace. 9 Smlouva o založení Evropského stabilizačního mechanismu ze dne 2. února 2012. 10 Nařízení Rady (ES) č. 332/2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států. Současná Evropa 01/2012 31

ce, v nichž je jí ponechána diskreční pravomoc; 11 tato rozhodnutí přijímaná formou komitologických prováděcích aktů nejsou schvalována Radou. 12 Právní opora výše uvedených makroekonomických podmínek a jejich faktického vymáhání prostřednictvím hrozby sankcí suspense čerpání finančních prostředků z fondů společného strategického rámce v primárním právu EU není zcela neproblematická. Sporným se může jevit už samotný předpoklad provázanosti výkonnosti fondů a jejich fungování s makroekonomickými politikami členských států. 13 Co se týče členských států eurozóny, lze konstatovat, že dostatečně širokou právní oporu poskytuje čl. 136 SFEU, který umožňuje pro uvedené země přijímat formou sekundární legislativy opatření týkající se koordinace jejich hospodářských politik a rozpočtové disciplíny. 14 Složitější je však již situace u nečlenských států eurozóny. Pro ně primární právo EU nepřipouští explicitně sankce za nedodržování doporučení v oblasti koordinace hospodářských politik, konkrétně v případě nadměrných rozpočtových schodků dokonce výslovně vylučuje použití sankcí dle čl. 126 odst. 11 SFEU pro státy, jejichž měnou není euro (čl. 139 odst. 2 písm. b) SFEU). 15 Ustanovení o makroekonomických podmínkách v navrhovaném obecném nařízení se proto opírají především o Hlavu XVIII SFEU, o hospodářské, územní a sociální soudržnosti, zejména čl. 174, 175 a 177 SFEU. Posledně jmenovaný článek pak umož- 11 Čl. 21 odst. 5, 6 návrhu obecného nařízení KOM(2011) 615. 12 Srov. odlišnou situaci v současném nařízení o Fondu soudržnosti. Viz pozn. č. 4. 13 Hospodářská politika členských států sice musí v souladu s čl. 175 SFEU směřovat k dosahování cílů politiky soudržnosti, nicméně deklarovaný výchozí argument, že fiskální a makroekonomické nerovnováhy, jež se projevují negativně na hospodářském růstu, mají nutně nepříznivý dopad na účinnost politiky soudržnosti, nezní zcela přesvědčivě. Např. makroekonomická nerovnováha v podobě přebytku běžného účtu platební bilance některého členského státu stěží implikuje nemožnost efektivního využití strukturálních fondů. Nabízí se tak vysvětlení, že spíše než o zefektivnění fungování politiky soudržnosti a smysluplnější čerpání ze strukturálních fondů se jedná o zlepšení a zefektivnění koordinace hospodářských politik členských zemí, zejména eurozóny, která se s ohledem na současnou krizovou situaci dosud jevila neúčinná. Disciplínu členských států a vymahatelnost doporučení má proto posílit hrozba sankce odepření prostředků ze strukturálních fondů. 14 O zmíněný článek se opírají například sankce v rámci tzv. sixpacku legislativních opatření týkajících se Paktu stability a růstu a předcházení a nápravy makroekonomických nerovnováh. Viz nařízení Rady (EU) č. 1177/2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně. 15 Obecně lze členské státy sankcionovat za nedodržení povinností vyplývajících z unijního práva pouze v případech, kdy to Smlouvy dovolují. Jedná se o taxativně vymezený okruh případů, především o postup při porušení povinnosti ze Smluv dle čl. 258 až 260 SFEU, dále o postihy v rámci postupu při nadměrném schodku dle čl. 126 SFEU, jejichž aplikace na nečleny eurozóny je nicméně, jak je uvedeno výše, vyloučena, a konečně lze sankční opatření ukládat na základě širokého zmocnění čl. 136 SFEU, opět však pouze pro státy eurozóny. Na druhé straně podmínění možnosti čerpat finanční prostředky z fondů společného strategického rámce splněním určitých povinností či doporučení, slouží-li tyto k naplnění cílů uvedených fondů, a tedy odepření čerpání v případě jejich nesplnění nepovažuje např. Právní služba Rady za sankci. Srov. Stanovisko Právní služby ze dne 30. března 2012 č. 8122/12. V závislosti na konkrétní podobě určitého doporučení by se však fakticky mohlo jednat o sankci, jež by pak neměla oporu v primárním právu EU. 32

Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU ňuje přijetí legislativního opatření k zajištění účinnosti fondů a při extenzivním výkladu jej lze zřejmě přijmout coby dostačující právní základ návrhu obecného nařízení, přidržíme-li se ovšem argumentace, že makroekonomické podmínky i možnost pozastavení plateb a závazků z fondů společného strategického rámce slouží k zabezpečení účinného fungování těchto fondů, a nikoli coby prostředek zajištění faktické vymahatelnosti doporučení uložených Radou v oblasti koordinace hospodářských a sociálních politik. 2. Možnosti dalšího rozšíření mechanismu kondicionalit V poslední době se navíc objevují i názory, že by bylo vhodné rozšířit použití mechanismu makroekonomických podmínek i do dalších oblastí práva EU, konkrétně např. do sféry tzv. I. pilíře společné zemědělské politiky, či do oblasti korekčních mechanismů příjmové stránky unijního rozpočtu. Na základě výše uvedené argumentace je při posouzení přípustnosti širšího využití makroekonomických kondicionalit nezbytné zhodnotit několik kriterií: 1) zda zavedení podmíněnosti vůbec umožňuje právní základ určitého fondu či instrumentu; 2) zda obsah podmínky (makroekonomické doporučení) je logickou součástí, nezbytnou pro řádné fungování a dosahování účelu daného fondu či nástroje. Souvislost mezi doporučením a cíli fondů musí přitom být dostatečně určitá i s ohledem na princip proporcionality. 2.1 První pilíř společné zemědělské politiky Společnou zemědělskou politiku Evropské unie upravuje především Hlava III, čl. 38 až 44 SFEU. Článek 39 SFEU taxativně vymezuje cíle společné zemědělské politiky, jimiž jsou zvýšení produktivity zemědělství, zajištění odpovídající úrovně zemědělského obyvatelstva (zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství), stabilizace trhů, zajištění plynulého zásobování a dodávek pro spotřebitele za rozumné ceny. K dosahování výlučně výše vyjmenovaných cílů 16 je zřízena společná organizace trhů, která může zahrnovat založení zemědělských fondů. K provádění společné organizace trhů a sledování cílů společné zemědělské politiky je EU oprávněna přijímat řádným legislativním postupem nezbytná opatření (čl. 43 SFEU). Zemědělským fondem v rámci II. pilíře společné zemědělské politiky jsou fondy pro rozvoj venkova (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova), které jsou již zahrnuty do působnosti navrhovaného obecného nařízení včetně použití makroekonomických kondicionalit. Pokud jde 16 Srov. čl. 40 odst. 2 SFEU. Současná Evropa 01/2012 33

o I. pilíř, jedná se o Evropský zemědělský záruční fond, z něhož jsou poskytovány tzv. přímé platby zemědělcům. Způsobilé výdaje zmíněného fondu konkretizuje čl. 3 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005. 17 Hypotetické zavedení makroekonomických podmínek do oblasti I. pilíře společné zemědělské politiky by tedy mohlo podmínit platby prostředků z Evropského zemědělského záručního fondu plněním výše zmíněných doporučení v oblasti hospodářské a sociální politiky. K přijetí takového postupu by však bylo nezbytné napřed najít adekvátní oprávnění v primárním právu. Zmíněný čl. 43 SFEU sice umožňuje přijetí legislativních opatření, avšak pouze k plnění výše uvedených cílů společné zemědělské politiky. Bylo by tudíž nutné prokázat souvislost mezi touto politikou (přímými platbami) a koordinací hospodářských politik, jež by umožňovala podmínit čerpání prostředků v rámci I. pilíře určitou zdravou makrofiskální a makroekonomickou politikou. Smysl přímých plateb a společné zemědělské politiky, jak vyplývá z ustanovení zakládacích Smluv, je však odlišný a tyto nelze vázat na hospodářský vývoj a státní politiku. Směřují mj. k zvýšení životní úrovně zemědělského obyvatelstva a jeho individuálních příjmů, nikoli k efektivnější koordinaci hospodářských politik. Lze tedy shrnout, že zavedení makroekonomických podmínek pro platby ze zemědělských fondů prvního pilíře formou novely příslušného nařízení dle čl. 43 SFEU by bylo zřejmě v rozporu s primárním právem EU. 18 Ke stejnému závěru ostatně dospěla ve svém nedávném stanovisku rovněž Právní služba Rady. 19 2.2 Korekční mechanismy příjmové stránky rozpočtu EU Z historických důvodů a z disproporcí ve výši příspěvků jednotlivých čistých plátců do rozpočtu Evropské unie vznikl značně složitý a nepřehledný systém korekčních mechanismů. Jeho nejznámější příklad představuje pravděpodobně tzv. britský rabat, vyjednaný původně britskou ministerskou předsedkyní M. Thatcherovou na Evropské radě ve Fontainbleau v roce 1984; 20 v současné víceleté finanční periodě však existují i další korekce ve prospěch Nizozemska, Švédska, SRN a Rakouska. Na financování britského rabatu se podílejí poměr- 17 Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky. 18 Teoreticky by snad bylo lze spekulovat možnou argumentaci opírající se o čl. 39 odst. 1 písm. a) SFEU, který říká, že jedním z cílů společné zemědělské politiky je též zvyšování produktivity zemědělství, a dovozovat, že zdravá fiskální a makroekonomická situace představují nezbytný předpoklad této činnosti, že bez jejího udržování nelze zvyšovat zemědělskou produktivitu. Prokazování naznačené závislosti však lze považovat za absurdní. 19 Stanovisko Právní služby ze dne 30. března 2012 č. 8122/12. 20 Zavedeno rozhodnutím Rady 85/257/EHS ze 7. května 1985 o vlastních zdrojích. V současnosti na základě rozhodnutí Rady 2007/436/ES ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. 34

Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU ně ostatní členské státy, avšak SRN, Rakousko, Nizozemsko a Švédsko odvádějí pouze 25 % odpovídajícího podílu; úhrada chybějící části je opět poměrně rozdělena mezi zbývajících 22 zemí EU. Nizozemsko a Švédsko dále platí snížené hrubé příspěvky založené na HND. 21 Konečně SRN, Rakousko, Nizozemsko a Švédsko požívají na období 2007 2013 výhody snížené sazby uplatňované na zdroj z DPH. 22 Právní základ pro unijní rozpočet představuje Hlava II šesté části SFEU, pro oblast vlastních zdrojů Unie konkrétně čl. 311, na jehož základě přijímá Rada jednomyslně zvláštním legislativním postupem po konzultaci s Evropským parlamentem rozhodnutí o systému vlastních zdrojů, jež musí být následně ratifikováno všemi členskými státy. V současné době platí rozhodnutí Rady 2007/436/ ES ze dne 7. června 2007. Samotná úprava vlastních zdrojů v primárním právu je velmi stručná a omezuje se v podstatě na konstatování, že Unie si zajistí prostředky nezbytné k dosažení svých cílů a politik, které budou financovány z vlastních zdrojů, a na procedurální postupy pro přijetí příslušné sekundární legislativy. Zakládací Smlouva tak nestanoví žádné podrobnější vymezení vlastních zdrojů, nýbrž ponechává členským státům volnost, co se týče konkrétní úpravy. Důkazem toho mohou být právě již zmíněné korekční mechanismy některých čistých plátců, jež primární právo nepředpokládá, ale ani nezakazuje, a jež ze systémového hlediska představují určitou anomálii. 23 Teoreticky proto není zřejmě vyloučeno, pokud bude dosaženo jednomyslnosti, zavedení některé formy makroekonomických podmínek do systému rozpočtových korekcí formou přijetí nového rozhodnutí o systému vlastních zdrojů. Samotný korekční systém se ocitá v určitém rozporu se zásadami solidarity a principu podílení se na rozpočtu Unie v závislosti na relativní ekonomické vyspělosti, jakož i rovného zacházení s členskými státy a je výsledkem historického vývoje a politických dohod. 24 Logika propojení vymahatelnosti makroekonomických a makrofiskálních doporučení s požíváním korekcí rozpočtových odvodů, a tedy i konkrétní podoba naznačené podmíněnosti není však zcela zřejmá. Jako pravděpodobně jediné smysluplné se jeví přiznané sankční využití odejmutím korekční výhody v případě nesplnění předmětných doporučení, což však vzhledem k očekávatelnému odporu dotčených států (a požadavku jednomyslnosti) nelze považovat za příliš realistické. Zároveň by naznačené řešení mohlo narazit na problém taxativního výčtu přípustných sankcí pro členské státy v primárním právu EU. 25 Přesto lze shrnout, že oproti myšlence rozšířit použití makroekonomických podmínek do prvního pilíře 21 V současné finanční periodě se jedná o 605 mil. resp. 150 mil. euro ročně. 22 Evropská komise. European Union Public Finance. 4th edition. Brussels: 2008. s. 240 an. 23 Viz též Stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2006 k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. 24 Ibid. 25 Viz pozn. č. 15. Současná Evropa 01/2012 35

společné zemědělské politiky, které se jeví být v rozporu s primárním právem, v oblasti korekčních mechanismů aplikace těchto kondicionalit a priori vyloučena není, neboť jejich právní základ je dostatečně flexibilní. Závěr V souvislosti s projednáváním víceletého finančního rámce na léta 2014 2020 přichází Evropská komise s ambiciosním záměrem výrazně rozšířit dnes omezené využití makroekonomických kondicionalit v kohezní politice. V návrhu tzv. obecného nařízení pro fondy společného strategického rámce se počítá s aplikací principu podmíněnosti poskytování prostředků z unijního rozpočtu ve všech fondech společného strategického rámce, nejen u fondů politiky soudržnosti, ale také v tzv. II. pilíři společné zemědělské politiky. Závazky a platby ze všech uvedených fondů bude možno coby krajní opatření pozastavit rozhodnutím Komise pro všechny členské státy, které nesplní makroekonomické kondicionality, tedy doporučení udělená dotčeným státům Radou v rámci koordinace hospodářských politik. Opora k takto extenzivnímu rozšíření principu podmíněnosti v primárním právu ovšem není nesporná. Co se týče členských států eurozóny, lze konstatovat, že dostatečně širokou právní oporu poskytuje čl. 136 SFEU, který umožňuje pro uvedené země přijímat formou sekundární legislativy opatření týkající se koordinace jejich hospodářských politik a rozpočtové discipliny. U ostatních států se aplikace kondicionalit může opírat pouze o článek 177 SFEU, který umožňuje pouze přijetí legislativního opatření k zajištění účinnosti fondů, nikoli však zavedení instrumentů k zajištění vymahatelnosti doporučení uložených Radou v oblasti koordinace hospodářských a sociálních politik. V diskusích vedených o podobě makroekonomických kondicionalit nicméně resonovala i otázka jejich využití ve sféře tzv. I. pilíře společné zemědělské politiky, popř. také u korekčních mechanismů v příjmové stránce rozpočtu. Zatímco lze vyvodit, že zavedení makroekonomických podmínek pro platby ze zemědělských fondů prvního pilíře formou novely příslušného nařízení dle čl. 43 SFEU by bylo v rozporu s primárním právem EU, jejich zavedení u korekčních mechanismů je možné považovat s ohledem na širokou dispoziční volnost členských států za teoreticky přípustné. Vzhledem k požadavku jednomyslnosti při schvalování rozhodnutí o vlastních zdrojích Unie zůstává nicméně jejich zavedení v příjmové stránce rozpočtu prakticky obtížně proveditelné. Příslušný návrh Evropské komise navíc počítá s postupným odstraňováním současného komplikovaného systému korekcí a jeho nahrazením ročním snížením odvodů pro některé členské státy, které se dnes takto privilegovanému postavení těší. 26 26 Jde o výše vyjmenované členské státy s dohodnutým mechanismem korekcí s výjimkou Rakouska. 36

Makroekonomické kondicionality v politice soudržnosti EU Literatura: 1) COUNCIL OF THE EU (2012). Contribution of the Legal Service to the proceedings of the Friends of the Presidency-Multiannual Financial Framework Working Party concerning the possibility of applying macroeconomic conditionality to CAP first pillar funds. Brussels, 8122/12, 23. 3. 2012. 2) EVROPSKÁ KOMISE (2006). Commission staff working paper. Impact Assessment accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council laying down common provisions on the European Regional Development Fund, the European Social Fund, the Cohesion Fund, the European Agricultural Fund for Rural Development and the European Maritime and Fisheries Fund covered by the Common Strategic Framework and laying down general provisions on the European Regional Development Fund, the European Social Fund and the Cohesion Fund and repealing Regulation (EC) No. 1083/2006. Brussels, SEC(2011) 1141, 6. 10. 2011. 3) EVROPSKÁ KOMISE (2008). European Union Public Finance. 4th edition. Brussels: 2008. 4) EVROPSKÁ KOMISE (2006). Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006. Brusel, KOM(2011) 615, 6. 10. 2011. 5) EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR (2006). Stanovisko č. 2/2006 k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. Úřední věstník, 2006/C 203/02, 25. 8. 2006. 6) Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník, 2010/C 83/01, 30. 3. 2010. 7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně. Úřední věstník L 306, 23. 11. 2011. 8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy. Úřední věstník L 306, 23. 11. 2011. 9) Nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států. Úřední věstník L 53, 23. 2. 2002. Současná Evropa 01/2012 37

10) Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94. Úřední věstník L 210, 31. 7. 2006. 11) Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky. Úřední věstník L 209, 11. 8. 2005. 12) Nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku. Úřední věstník L 306, 23. 11. 2011. 13) Nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace. Úřední věstník L 118, 12. 5. 2010. 14) Prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 13. března 2012 o pozastavení závazků z Fondu soudržnosti vůči Maďarsku s účinkem od 1. ledna 2013 (2012/156/EU) Úřední věstník L 78, 17. 3. 2012. 15) Rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (2007/436/ES, Euratom). Úřední věstník L 163, 23. 6. 2007. 16) Treaty Establishing the European Stability Mechanism. Brussels, 2. 2. 2012. [2012-05-20] Dostupné z http://www.efsf.europa.eu/about/ legal-documents/index.htm>. Summary: Macroeconomic Conditionality within EU Cohesion Policy and its Possible Extension into Other Areas of EU Law As part of the Multiannual financial framework 2014-2020 negotiations, the European Commission proposes a much broader employment of the so-called macroeconomic conditionality within the EU Cohesion Policy. The proposed tool should increase cohesion policy s efficiency and improve its functioning by imposing economic policy conditions for usage of Common Strategic Framework funds. This paper focuses on the definition, legal basis and scope of macroeconomic conditionality, as proposed by the Commission, as well as on the possibility of its extension into other areas, such as Pillar I of the common agriculture policy, and correction mechanisms of the EU budget s income side. Keywords: European Union, Multiannual financial framework, Cohesion Policy, Common Strategic Framework funds, Conditionality 38