Pfiíspûvek k datování ranû stfiedovûk ch pfiíkopû na Vy ehradû 1

Pfiíspûvek k datování ranû stfiedovûk ch pfiíkopû na Vy ehradû 1 Ivo SVùTLÍK, Ladislav VARADZIN A NOTACE: Text se po krátkém souhrnu dosavadních poznatkû o vnitfiních vy ehradsk ch fortifikacích zamûfiuje na datování jednoho z vy- ehradsk ch pfiíkopû, kter na základû radiouhlíkové anal zy borovicového kûlu, nalezeného v roce 1931 v pûvodní pozici, zaraïeného do dna pfiíkopu, kladou autofii do 11. století. Dále jsou shrnuty doklady pro tvrzení, Ïe tento pfiíkop byl spojen s dal ím pfiíkopem, kter je pfieklenut znám m románsk m mostem. Pfiírodovûdné datování prvého pfiíkopu se tak vztahuje i k druhému a v koneãném dûsledku i k úvahám o chronologii vy ehradské akropole. Tento text vznikl s podporou Grantové agentury âr v rámci projektu KníÏecí a královská akropole na Vy ehradû. Archeologické prameny, P405/10/2334. Dosavadní stav znalostí o vnitfiním prostorovém uspofiádání ranû stfiedovûkého Vy ehradu se v nemalé mífie opírá o retrogresivní rekonstrukce, zaloïené na podobû, jakou Vy ehrad získal v mlad- ím stfiedovûku za Karla IV. Velk v znam v takto koncipovaném bádání (poãínaje J. âarkem 2 ) mají nejstar í veduty, jejichï shromáïdûní a zvefiejnûní si vyïádalo znaãné badatelské úsilí. 3 Studium ikonografick ch pramenû má nesporn v znam pro tvorbu kvalifikovan ch hypotetick ch rekonstrukcí a formulaci otázek pro dal í bádání. Tato metodika v ak mûïe pracovat jen s omezen m spektrem chronologick ch opor, jejichï svûdectví pro poznání Vy ehradu v období raného stfiedovûku klesá pod pfiijatelnou mez. Vût í váha proto pfiipadá archeologick m zji tûním, aè uï ve formû nov ch v zkumû, 1 nebo zpracování star ích fondû. Jejich postupn nárûst nás pfiibliïuje k fie ení otázek urbanismu nejstar í zástavby, prûbûhu komunikací, rozmístûní sakrálních staveb a rozlohy a datování hfibitovû, které rûzn m dílem pfiispívají k rekonstrukci vnitfiní struktury stfiedovûkého Vy ehradu. Jedním z hlavních v chozích bodû pro vysledování specifick ch funkcí jednotliv ch areálû ranû stfiedovûkého hradi tû, o nichï pfiedpokládáme, Ïe byly ovlivnûny jak pfiítomností panovnického dvora, tak i rezidenãními a hospodáfisk mi potfiebami kapituly, jsou pozûstatky fortifikací, rozdûlujících vnitfiní plochu Vy ehradu. Dosud bylo uãinûno nûkolik objevû fortifikaãních prvkû, s kter mi byla vefiejnost seznámena ve vût ím ãi men ím rozsahu. Cílem tohoto ãlánku je pfiipomenout tyto útvary a pfiedev ím pfiedloïit nové chronologické opory, jeï byly v nedávné dobû získány pro datování pfiíkopû v ústfiední ãásti hradi tû. Obr. 1. Praha 2-Vy ehrad, celkov plán s vyznaãením sond popisovan ch v textu. (Plán podle B. Nechvátala upravili Ivo Svûtlík, Ladislav Varadzin, 2010) Dosud uvádûné nebo uvaïované vy ehradské fortifikace NíÏe uvedené objekty oznaãujeme pro zjednodu- ení jako fortifikace, pfiestoïe si uvûdomujeme, Ïe ne ve v ech pfiípadech musí b t tento pojem nejv stiïnûj í. 1) Hradba v Karlachov ch sadech. V zkumem v letech 1970 a 1972 bylo v sondách 112 113, 133 a 137 140 zachyceno zdivo probíhající od západu k v chodu, doprovázené na vnûj í stranû ir- ím pfiíkopem (obr. 1). PfiedbûÏnou interpretaci tûchto nálezû jako pozûstatkû opevnûní ranû stfiedovûkého Vy ehradu 4 bude moïné ovûfiit teprve podrobn m zpracováním nálezû. Za pfiedpokladu, 1 Pro poznání nejstar í podoby Vy ehradu byly v rámci úãelovû financovaného v zkumu Ministerstva kultury âr zpracovány dva programové projekty Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vy ehradû a Rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavfiince na Vy ehradû, archeologick v zkum, hlavní fie itel Bofiivoj Nechvátal. Závûreãnou tfietí ãást v zkumu, vûnovanou kníïecímu a královskému sídlu na Vy ehradû, zaji Èuje Grantová agentura âr. Pfiíspûvek ãerpá z poznatkû této rozpracované ãásti, úzce navazující na pfiedchozí programové projekty. 2 âarek, Jifií. Románská Praha. Praha : Universum, 1947, s. 179 180. 3 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Vy ehrad pohledem vûkû. Praha : Správa národní kulturní památky Vy ehrad, 1985; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Nález neznámé pohledové mapy Vy ehradu. In PraÏsk sborník historick. 1973, roã. 8, s. 89 92; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Nález dal í 340

Obr. 2. Praha 2-Vy ehrad, pfiíkop pod románsk m mostem, pfiíãn fiez, pohled od v chodu. (Podle B. Nechvátala upravili Ivo Svûtlík, Ladislav Varadzin, 2010) Obr. 3. Praha 2-Vy ehrad, sonda 127 (rok 1970) za Wiehlov mi arkádami, severní profil. Ve spodní ãásti profilu je zachycena ãást rozsáhlého objektu (vrstvy 7 9), kter by mohl b t dal ím z vy ehradsk ch pfiíkopû. Popis vrstev: 1 humus; 2 hnûdá hlinitá s ojedinûl mi kaménky; 3 svûtlá hnûdá hlinitá; 4 ãerno edá, sídli tní?; 5 hnûdá hlinitá se sídli tním materiálem, zásypová; 5a jako 5, ale promí ená s drobn mi úlomky uhlíkû; 6 ãerno edá mastná hlinitá, sídli tní; 6a jako 6, ale promí ená s drobn mi uhlíky; 7 hnûdá hlinitá s úlomky opuky (témûfi bez sídli tního materiálu), zásypová; 7a jako 7, s vût ím mnoïstvím opuky a kamenû; 8 edohnûdá hlinitá, splachová; 9 hnûdá hlinitá s úlomky opuky a se sídli tním materiálem, zásypová; 10 rostl terén; U uhlíkatá vrstviãka. (Archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.; zamûfiily a nakreslily J. Steklá a L. Kfienková, 2010) Ïe by se toto urãení potvrdilo, tvofiila by uvedená hradba s nejvût í pravdûpodobností severní obvodové opevnûní hradi tû, takïe pro úvahy o vnitfiním ãlenûní Vy ehradu nehraje v znamnûj í roli. 2) Pfiíkop pod románsk m mostem objeven Komisí pro v zkum Vy ehradu v letech 1928 1935 (obr. 2). Podle fiezu na obrázku 2 lze stanovit povrchovou ífiku pfiíkopu na 11,5 m a hloubku kolem 1,2 m. PrÛbûh pfiíkopu zhruba kopíruje tulcovu ulici podél jiïní stûny baziliky sv. Petra a Pavla. Doprovodná nadzemní fortifikace z raného stfiedovûku nebyla zji tûna. Pfiíkop je pfieklenut jedním obloukem mostu vystavûného románskou technikou z opukov ch kvádfiíkû pojen ch maltou, coï poskytuje rámcové datování pfiíkopu do raného stfiedovûku. Zpfiesnûní datování lze snad oãekávat od budoucího zpracování nálezû z jeho v plnû. Existenci pfiíkopu shora ãasovû vymezují pohfiby datované rámcovû do 15. století, objevené na mostû. Takzvan románsk most (zji tûn v délce 17 m) je nejãastûji interpretován jako souãást kryté chodby vedoucí z baziliky sv. Petra a Pavla do pravdûpodobnû palácové rezidence v jihozápadní ãásti Vy- ehradu. Souãasn stav znalostí o této památce je podrobnû shrnut na jiném místû. 5 3) Objekt za Wiehlov mi arkádami, ãásteãnû zachycen v roce 1970 v sondû 127, by mohl b t dal- ím z vy ehradsk ch pfiíkopû (obr. 3: 7 9). Naznaãují to jeho tvar i rozmûry ( ífika pfii povrchu ãiní nejménû 6,6 m a hloubka více neï 2,3 m). V zkum zatím nebyl zpracován. Datování do star ího stfiedovûku naznaãuje stratigrafická pozice, z níï vypl vá, Ïe se tento objekt zahlubuje z úrovnû nejstar ích sídli tních vrstev (obr. 3: 6). Otázka skuteãné funkce objektu a pfiípadnû jeho prûbûhu nebo doprovodné nadzemní fortifikace zûstává prozatím otevfiená. 4) Pfiíkop pfied Sv. Vavfiincem probíhá severojiïním smûrem, paralelnû se Sobûslavovou ulicí, zhruba 14 m pfied západním prûãelím nûkdej í baziliky sv. Vavfiince (obr. 4). Zachycen byl ve dvou sondách Komisí pro v zkum Vy ehradu v roce 1931 (obr. 5 10). Tento v zkum nebyl dosud nále- Ïitû zpracován. Na ím hlavním zdrojem informací je plán z roku 1931 uloïen v archivu Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i. (dále jen ArÚ Praha). Podle této dokumentace ãiní povrchová ífika pfiíkopu 10,5 m v severní sondû a 7,5 m v jiïní, hloubka 2 2,2 m. Minimální délka objektu dosahuje mezi obûma sondami asi 63 m, jeho skuteãná délka v ak tuto metráï nepochybnû pfiesahuje obûma smûry. Dno objektu, které se v severní sondû nachází o metr níïe neï v jiïní, bylo v obou sondách zaplaveno vodou vyvûrající podle údajû v deníku z podloïí (obr. 5). Doprovodná fortifikace podél pfiíkopu nebyla zji tûna ani v podobû valu, ani palisádového Ïlabu nebo zdi. Zajímav m objevem jsou dfievûné kûly zaraïené na dnû pfiíkopu: v severní sondû se nalezly dva kûly v rozestupu asi 2,4 m (obr. 5), v jiïní sondû tfii kûly tûsnû vedle sebe (obr. 6). Jejich funkce není jasná. Zatímco v jiïní sondû mohly kûly podpírat dfievûn most spojující vstup do baziliky sv. Vavfiince s areálem na západní stranû pfiíkopu (v tûchto místech se v pozdûj í dobû nacházela brána kamenné hradby vystavûné za Karla IV.), pak jejich uplatnûní v místû severní sondy bude nutné podrobit dal í diskusi. Datování tohoto pfiíkopu je vûnována pozornost v následujícím textu. Datování pfiíkopu pfied Sv. Vavfiincem Je tû v nedávné dobû nebylo moïné vylouãit, Ïe pfiíkop nalezen pfied Sv. Vavfiincem vznikl v období vlády Karla IV. (1346 1378), kter po dvousetleté 2 3 proluce opût zamûfiil soustavnou pozornost ãesk ch panovníkû na Vy ehrad, jehoï obvod obehnal kamenn mi hradbami a v jihozápadní ãásti vystavûl gotickou rezidenci se samostatn m opevnûním. Hypotetickou alternativu, Ïe pfiíkop souvisel teprve s touto rezidencí, bylo moïné opírat o jeho prûbûh podél v chodní hradby rezidence. Teprve zpracování prvorepublikov ch v zkumû v okolním prostoru a zejména poznatky pfiírodovûdn ch anal z dovolily zafiadit vznik pfiíkopu do mnohem star í doby. Pro takovéto datování disponujeme dnes dvûma argumenty. Prv, kter má spí e charakter indicie a byl podrobnûji rozebrán na jiném místû, 6 je zaloïen na horizontálnû stratigrafickém vztahu pfiíkopu s ranû stfiedovûk m fiadov m hfibitovem kolem baziliky sv. Vavfiince. TûÏi tûm argumentace je neobvykl pûdorys tohoto hfibitova v podobû protáhlého obdélníku o ífice kolem 35 m a délce nejménû 80 m (obr. 4). Je jistû pozoruhodné, Ïe vût- ina plochy hfibitova (v délce minimálnû 55 m) se rozkládala na sever od baziliky, zatímco na západ od baziliky se nacházel okraj hfibitova uï ve vzdálenosti pouh ch osmi metrû. To naznaãuje, Ïe roz- neznámé veduty Vy ehradu. Umûní. 1975, roã. 23, s. 53 56. ISSN 0049-5123. 4 NECHVÁTAL, Bofiivoj. Archeologick v zkum Vy ehradu v r. 1971 1973. Archeologické rozhledy. 1975, roã. 27, s. 166. ISSN 0323-1267. 5 NECHVÁTAL, Bofiivoj. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vy ehradû : Archeologick v zkum. Praha, 2004, s. 45 50. Archeologick ústav AV âr, Praha. 6 VARADZIN, Ladislav. K poloze panovnické rezidence na Vy ehradû v raném stfiedovûku. In KOTOUS, Jan; NE- CHVÁTAL, Bofiivoj. Královsk Vy ehrad IV. Kostelní Vydfií : Karmelitánské nakladatelství, 2010. 341

5 4 6 7 8 Obr. 4. Praha 2-Vy ehrad, pfiíkop pfied bazilikou sv. Vavfiince v sondách z roku 1931 a pohfiebi tû v okolí baziliky. âerné krouïky oznaãují sondy s nálezy lidsk ch kostí v druhotné poloze. (Zakreslení Ivo Svûtlík, Ladislav Varadzin, 2010) Obr. 5. Praha 2-Vy ehrad, pfiíkop pfied bazilikou sv. Vavfiince, severní sonda z roku 1931. Nivelety jsou vyjádfieny v jadranském v kovém systému. (Zpracované zamûfiení G. VarvaÏovského, archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.) Obr. 6. Praha 2-Vy ehrad, pfiíkop pfied bazilikou sv. Vavfiince, jiïní sonda z roku 1931. Nivelety jsou vyjádfieny v jadranském v kovém systému. (Zpracované zamûfiení G. VarvaÏovského, archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.) Obr. 7. Praha 2-Vy ehrad, kûly na dnû pfiíkopu v severní sondû z roku 1931 pfied Sv. Vavfiincem. (Archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.) Obr. 8. Praha 2-Vy ehrad, západní stûna pfiíkopu v severní sondû z roku 1931 pfied Sv. Vavfiincem. (Archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.) voj hfibitova byl na západní stranû omezen nûjakou liniovou pfiekáïkou dlouhou nejménû 50 m. O vzájemném respektování hfibitova a linie pfiíkopu svûdãí prázdn úzk pás terénu mezi nimi irok 2,7 5,5 m, zachycen v délce 50 m mezi obûma sondami z roku 1931. Datování hfibitova do raného stfiedovûku se opírá o nález hrobu na jiïní stranû nekropole, v nûmï byl nalezen zesnul s denárem z let 1085 1092 v dlani, 7 a na opaãné severní stranû o radiouhlíkové datování lidsk ch kostí z dal ího hrobu, kter s 93% pravdûpodobností spadá mezi roky 966 1227. 8 Na základû tûchto skuteãností jsme jiï dfiíve dospûli k závûru, Ïe na západní stranû hfibitova se nacházela dlouhá liniová pfiekáïka, kterou nejspí pfiedstavoval právû tento pfiíkop, kter by tak spadal do raného stfiedovûku. Pfiesto ale nebylo moïné s urãitostí vylouãit, Ïe úlohu této bariéry sehrával pûvodnû jin objekt (napfiíklad palisáda, star í pfiíkop), nahrazen v pozdûj ím období zmiàovan m pfiíkopem. Pracovní hypotézu o ranû stfiedovûkém stáfií tohoto pfiíkopu v ak s vût í jednoznaãností potvrdilo radiouhlíkové datování kûlu, nalezeného velmi pravdûpodobnû v pûvodní pozici na jeho dnû. V ro- 7 VARADZIN, Ladislav. Bazilika sv. Vavfiince na Vy ehradû : zhodnocení dosavadních archeologick ch v zkumû v bazilice a jejím okolí. In NECHVÁTAL, Bofiivoj et al. Rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavfiince na Vy ehradû : archeologick v zkum. Praha : Archeologick ústav AV âr, 2009, s. 309, 311. ISBN 978-80-87365-23-6. 8 STRÁNSKÁ, Petra; SVùTLÍK, Ivo; VARADZIN, Ladislav. Nález ranû stfiedovûkého hrobu na Vy ehradû (ul. K Rotundû) : antropologické urãení a radiouhlíkové datování. In KOTOUS, Jan; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Královsk Vy ehrad IV. Kostelní Vydfií : Karmelitánské nakladatelství, 2010 (v tisku). 342

Kód vzorku CRL 11 015 Popis datovaného vzorku kmen borovice, vrchních 15 letokruhû Konvenãní radiouhlíkové stáfií (léta BP) 1209 ± 74 Kalibrované stáfií (léta AD) 670 972 P (%) 95 Tabulka 1. V sledek radiouhlíkového datování. Obr. 9. Graf s interpretací v sledku stanovení aktivity 14 C za pouïití kalibraãní kfiivky IntCal09. (Autofii Ivo Svûtlík, Ladislav Varadzin, 2010) ce 1966, kdy zaãal na Vy ehradû pûsobit B. Nechvátal, byl tento kûl vystaven v Galerii Vy ehrad (nad Libu inou lázní), pozdûji byl pfiesunut do expozice v takzvaném novém dûkanství a dnes se nachází ve vy ehradském depozitáfii ArÚ Praha. Jedinou informací o místû nálezu je popisek z prvé expozice, podle kterého pochází kûl z hradního pfiíkopu. Místo nálezu lze celkem snadno urãit, neboè pfied rokem 1966 byly poslední v zkumy na Vy ehradû uskuteãnûny v letech 1924 1935, kdy se ãásteãnû odkryly dva pfiíkopy pod románsk m mostem a pfied bazilikou sv. Vavfiince. Proto- Ïe se dfievûné kûly vyskytovaly pouze v druhém pfiíkopu (coï svornû potvrzují deníky, plány a fotografie), kde bylo nalezeno pût kusû zaraïen ch do dna evidentnû v primární pozici, je dochovan exempláfi témûfi jistû jedním z nich. 9 Na kûlu, kter je vlastnû ãástí kmene, nejsou patrné Ïádné záseky ani jiné pozûstatky konstrukãních prvkû. Jeho zachovaná, ale zjevnû neúplná délka ãiní 80 cm, pûvodní ífika je 16 22 cm. Podle posouzení T. Kyncla pochází dfievo z borovice a má 81 letokruhû, z nichï poslední coï je dûleïité je podkorní. 10 Pokus o jeho dendrochronologické datování, iniciované B. Nechvátalem v roce 2004, v ak bohuïel skonãilo nezdarem. Roku 2011 bylo proto pfiistoupeno k radiouhlíkovému datování vzorku, které provedla laboratofi CRL v Praze. 11 V sledek radiouhlíkového datování Vzorek z kmene borovice odebran z pfiibliïnû 15 vrchních letokruhû byl kontrolován, mechanicky porcován a zbavován zbytkû impregnaãních pfiímûsí s pouïitím Soxhletovy extrakãní aparatury opakovan m louïením v polárních a nepolárních rozpou tûdlech. 12 Posléze bylo dfievo louïeno v roztocích 4% HCl, opakovanû ve 4% NaOH a poté opût 4% HCl. V literatufie je tato pfiedúprava vzorkû naz vána postupem Acid/Alkali/Acid, A/A/A, pfiíp. ABA. 13 Poté byl vzorek spálen v proudu ãistého kyslíku (5.0) v kfiemenné aparatufie. Pfiipraven CO 2 byl pfieãi Èován mokrou cestou s pouïitím 0,1M roztoku AgNO 3. Z CO 2 byl syntetizován benzen postupem syntézy karbidu lithného, hydrol zy, ãi tûní acetylenu a katalytické trimerizace. 14 Syntetizovan benzen byl promûfiován na nízkopozaìovém kapalinovém scintilaãním spektrometru Quantulus 1220. Jako slep (fosilní) vzorek byl pouïit komerãnû dostupn benzen (firma Sigma-Aldrich, spectrofotometric grade). Kalibrace mûfiení 14 C byla provedena s pouïitím kyseliny Èavelové NIST (NBS) HOX II SRM 4990-C. 15 Namûfiená aktivita 14 C byla vyjádfiena v letech BP (Before Present) jako konvenãní radiouhlíkové stáfií 15 dle Stuiver-Polachovy konvence. 17 Kombinovaná nejistota stanovení konvenãního radiouhlíkového stáfií odpovídá pravdûpodobnosti pfiibliïnû 68 % a zahrnuje dílãí pfiíspûvky dané: mûfiením vzorku a slepého vzorku, kalibrací na vliv zhá ení a urãením hodnoty δ 13 C. 18 Pro normalizaci dle δ 13 C byla pouïita tabulková hodnota. 19 V souladu s dostupn mi údaji o vzorku byla pro interpretaci stanovené aktivity 14 C pouïita kalibraãní kfiivka IntCal09 s revidovan m programem Calib 6.0.1. 20 Po pfiifiazení nejistot dan ch radiouhlíkovou kalibraãní kfiivkou byla kombinovaná nejistota radiouhlíkového stáfií pfiepoãtena na interval kalibrovaného stáfií (pro interval 2s, odpovídající pravdûpodobnosti pfiibliïnû 95 %), viz tabulku 1 a obrázek 9. Na obrázku 9 je znázornûna interpretace v sledku stanovení aktivity 14 C s pouïitím kalibraãní kfiivky IntCal09. Na svislé ose je zobrazen v sledek stanovení aktivity a jeho nejistota s pfiifiazen m normálním rozdûlením. PfiibliÏnû diagonálnû je orientována kalibraãní kfiivka s vyznaãenou nejistotou pro hladinu pravdûpodobnosti asi 68 %. Nepravidelnosti na kalibraãní kfiivce odpovídají kolísání aktivity 14 C v pfiírodû pro dané období. PrÛmût v sledku stanovení na kalibraãní kfiivku spolu se zahrnutím nejistot dan ch kalibraãní kfiivkou je pfiidruïen k vodorovné ose diagramu a odpovídá mífie pravdûpodobnosti pûvodu vzorku v dané dobû, jde o takzvanou kfiivku hustoty pravdûpodobnosti. Na této kfiivce jsou vyznaãeny intervaly odpovídající nejistotám stanovení na hladinách pravdûpodobností 68 % ( edá) a 95 % (tmavomodrá), intervaly pfiibliïnû odpovídající doplàku do 100 % jsou vyznaãeny zelenû. Interpretace Pfiedev ím je nutné zdûraznit, Ïe díky odbûru vzorku z vnûj ích 15 letokruhû (z nichï poslední byl podkorní) se radiouhlíkové datování vztahuje 9 9 Dochovan kûl je nápadn sv m vynikajícím zachováním, které lze vysvûtlit místem uloïení v silnû provlhlém prostfiedí, zaznamenaném deníky terénního v zkumu právû v pfiíkopu pfied Sv. Vavfiincem. ProtoÏe v jiïní sondû byly pouze objeveny zbytky po dfievûn ch kûlech (Deník 12, 28. 5. 1931), pochází ná exempláfi nejspí e ze severní sondy. 10 Osobní sdûlení, 2. 8. 2011. 11 Radiouhlíková datovací laboratofi s mezinárodním kódem CRL, sídlem Oddûlení dozimetrie záfiení, Ústav jaderné fyziky AV âr, v. v. i., Na Truhláfice 39/64, 180 86 Praha 8. 12 PouÏitá rozpou tûdla: destilovaná voda, líh, CCl4, líh, destilovaná voda. 13 GUPTA, Sushil Kumar; POLACH, Henry Anthony. Radiocarbon dating practises at ANU. Canberra, 1985. ISBN 978-09590-0900-2. 14 TamtéÏ. 15 SCHNEIDER, R. J.; MCNIHOL, A. P.; NADEAU, M. J. et al. Measurements of the Oxalic Acid II/Oxalic Acid I Ratio as a Quality Control Parameter at NOSAMS. Radiocarbon. 1995, roã. 37, ã. 2, s. 693 696. ISSN 0033-8222. 16 Konvenãní radiouhlíkové stáfií (Conventional Radiocarbon Age CRA, zpravidla uvádûné v letech BP dle Stuiver- -Polachovy konvence) je pouze zvlá tní formou vyjadfiování aktivity 14 C. Se stáfiím reáln m je pouze v pfiibliïné relaci. 17 STUIVER, M.; POLACH, H. Reporting of 14C data. Radiocarbon. 1977, roã. 19, ã. 3, s. 355 363. ISSN 0033-8222. 18 CURIE, L. A. Nomenclature in Evaluation of Analytical Methods Including Detection and Quantification Capabilities : IUPAC Recommendation 1995. Pure & Applied Chemistry. 1995, roã. 67, ã. 10, s. 1699 1723. ISSN 033-4545. 19 STUIVER, M.; POLACH, H. Reporting of 14 C data. Radiocarbon. 1977, roã. 19, ã. 3, s. 355 363. 20 REIMER, P. J.; BAILLIE, M. G. L.; BARD, E. et al. Int Cal09 and Marine09 Radiocarbon Age Calibration Curves, 0 50,000 Years cal BP. Radiocarbon. 2009, roã. 51, s. 1111 1150. ISSN 0033-8222; STUIVER, M.; REIMER, P. J. Extended 14 C Data Base and Revised Calib 3.0 14C Age Calibration Program. Radiocarbon. 1993, roã. 35, s. 215 230. ISSN 0033-8222. 343

10 11 Obr. 10. Praha 2-Vy ehrad, pohled na sever do právû odkr vaného pfiíkopu pfied Sv. Vavfiincem v jiïní sondû z roku 1931. (Archiv Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i.) Obr. 11. Vy ehrad na Jüttnerovû plánu Prahy z let 1811 1815 s pfiibliïn m vyznaãením doloïen ch nebo pfiedpokládan ch úsekû ranû stfiedovûkého pfiíkopu. (Zakreslili Ivo Svûtlík, Ladislav Varadzin, 2010) k dobû stûtí borovice, z níï dfievo pochází. Za druhé je potfieba fiíci, Ïe v sledn interval 670 972 je dán promítnutím konvenãnû uïívaného intervalu 2s do prûbûhu kfiivky. Údaj o 95% pravdûpodobnosti tohoto datování lze vnímat tak, Ïe jen s 5% pravdûpodobností spadá doba stûtí stromu mimo tento interval. Pokud v ak podrobnû sledujeme prûbûh v sledné kfiivky (obr. 9: zelená na vodorovné ose), zjistíme, Ïe je to teprve rok 1030, po nûmï klesá datování kûlu pod míru ve keré pravdûpodobnosti. Proto mûïeme nejzaz í pravdûpodobnou mez datování posunout pfiibliïnû k roku 1030. V e uvedené datování kûlu pfiedstavuje v souãasnosti hlavní argument pro ranû stfiedovûké stáfií pfiíkopu pfied Sv. Vavfiincem. V uï ím smyslu lze hypoteticky uvaïovat o vzniku tohoto pfiíkopu nejpozdûji kolem roku 1030, ãili jiï pfied tím, neï na kníïecí stolec nastoupil Vratislav II. (1061 1092), s nímï je spojována radikální pfiestavba Vy ehradu. Takové datování by mûlo znaãn v znam pro pfiedstavu o nejstar í podobû tohoto hradi tû. Je tu v ak riziko omylu, neboè nemûïeme vylouãit, Ïe dfievûn kûl byl zaraïen do dna pfiíkopu o nûjakou dobu pozdûji, neï byl vytnut z Ïivého stromu. Takové pfiípady se prokazatelnû stávaly, 21 coï nabádá k opatrnosti, obzvlá tû vycházíme-li z jediného vzorku. Závûr Datování pfiíkopu pfied Sv. Vavfiincem do raného stfiedovûku jej dovoluje spojit s druh m z pfiíkopû, pfieklenut m románsk m mostem. O jejich vzájemném provázání ostatnû svûdãí zahnutí prvého pfiíkopu západním smûrem, zachycené v malém úseku v severní sondû z roku 1931 (obr. 5), a nepfiímo také argument, Ïe pokud by nebyly spojeny, jejich pokraãování by se nejspí podafiilo zachytit dosavadními v zkumy na vnûj í stranû jejich pfiedpokládaného kfiíïení. Z toho usuzujeme, Ïe oba pfiíkopy vydûlovaly v raném stfiedovûku samostatn areál, kter se nacházel v jihozápadním kvadrátu Vy ehradu (obr. 11). ProtoÏe z tûchto míst smûfiuje most, nebo spí e krytá spojovací chodba románského stáfií, vyskytující se ve srovnatelné podobû také v fií sk ch královsk ch rezidencích 11. a 12. století, která vstupuje do baziliky sv. Petra a Pavla, lze areál povaïovat za místo ranû stfiedovûké panovnické rezidence. Ta byla okolo poloviny 13. století oznaãována v písemn ch pramenech jako curia regis. Z toho ov em plyne, Ïe do tohoto areálu nepatfiily nejen nûkteré stavby kapituly (pfiinejmen ím kapitulní chrám sv. Petra a Pavla), ale také bazilika sv. Vavfiince. O poslednû zmínûné stavbû se v jedné z nedávn ch studií uvaïovalo jako o palácovém kostelu, 23 coï ale kvûli jeho poloze na vnûj í stranû pfiíkopu, zdûvodnûné v tomto textu, není pravdûpodobné. Tuto úlohu plnila spí- e rotunda sv. Jana Evangelisty, o níï prameny z poloviny 13. století uvádûjí, Ïe se nacházela in curia regis. 24 Mimochodem tak novû vyvstává otázka, jakou funkci mûla bazilika sv. Vavfiince. Pfiíkopy vydûlenou plochu mûïeme díky jejímu umístûní v exponované poloze na okraji vy ehradsk ch útesû, s nejlep ím pohledov m spojením s praïskou kotlinou i s tokem Vltavy a do jisté míry také kvûli plo nému rozsahu standardní velikosti kolem 2 ha oznaãit za akropoli, jaké se bûïnû vyskytovaly na vût inû soudob ch hradi È v âechách. Jedinou nápadnou zvlá tností vy ehradské akropole je absence dfievohlinité hradby oddûlující pfiedhradí, jejíï nûkdej í existenci v ak rozhodnû nemû- Ïeme vylouãit. Její ovûfiení je jedním z úkolû budoucího bádání. Dal í otázkou je pfiesnûj í chronologické zafiazení této akropole. Datování poãátku pohfiebi tû u baziliky sv. Vavfiince do doby Vratislava II. naznaãuje, Ïe pfiíkop pfied bazilikou vznikl za jeho vlády. Radiouhlíkové datování kûlu z pfiíkopu v ak nevyluãuje je tû star í datování, které lze ostatnû pfiedpokládat jiï z toho dûvodu, Ïe jinak by byl Vy- ehrad v nejstar í etapû své existence hradem bez akropole, coï je málo pravdûpodobné. Dobu zániku pfiíkopu shora vymezují hroby objevené na mostovce románského mostu, které jsou pfiedbûïnû datovány do 15. století. 25 21 Odstup mezi stûtím stromu a vyuïitím dfieva v konstrukci opevnûní mohl pfiekraãovat aï tfiicet let. BOHÁâO- VÁ, Ivana. PraÏsk hrad a jeho nejstar í opevàovací systémy. In JEÎEK, Martin; KLÁP Ëù, Jan. Mediaevalia archaeologica 3. Praha : Archeologick ústav AV âr, 2001, s. 278, Tabulka 1a. ISBN 80-86124-30-4. 22 NECHVÁTAL, B., cit. v pozn. 5, s. 342; PLESZCZY SKI, Andrzej. Vy ehrad : rezidence ãesk ch panovníkû : studie o rezidenci panovníka raného stfiedovûku na pfiíkladu ãeského Vy ehradu. Praha : Set out, 2002, s. 163. ISBN 80-86277-25-9. 23 SOUKUPOVÁ, Helena. K problematice Vy ehradu. PrÛzkumy památek. 2005, roã. 12, ã. 2, s. 18 24. ISSN 1212-1487. 24 PLESZCZY SKI, A., cit. v pozn. 22, s. 105. 25 Hlavní autorsk podíl na textu pfiíspûvku má Mgr. Ladislav Varadzin, Ph.D. (75%) 344