MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav geologických věd Bc. Kateřina NOVÁKOVÁ HYDROGEOLOGICKÉ POSOUZENÍ PROJEKTOVANÉHO ZÁSOBNÍKU PLYNU RODKOV ROŽNÁ MILASÍN Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Kuchovský, Ph.D. Brno 2013

2013 Kateřina Nováková Všechna práva vyhrazena

Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Bc. Kateřina Nováková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd Hydrogeologické posouzení projektovaného zásobníku plynu Rodkov Rožná Milasín Geologie Studijní obor: Geologie Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Kuchovský, Ph.D. Akademický rok: 2012/2013 Počet stran: 45+7 Klíčová slova: podzemní zásobník, zemní plyn, důl Rožná, hydrostatický tlak, zatopení ložiska, podzemní voda

Bibliographic Entry Author: Title of Thesis: Degree programme: Field of Study: Supervisor: Academic Year: Number of Pages: Keywords: Bc. Kateřina Nováková Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences Hydrogeological evaluation of the gas ground storage at Rodkov Rožná Milasín Geology Geology Mgr. Tomáš Kuchovský, Ph.D. 2012/2013 45+7 underground storage, natural gas, Rožná mine, hydrostatic pressure, mine flooding, groundwater

Abstrakt Diplomová práce ověřuje možnosti ovlivnění hydrogeologických poměrů v ložiskové oblasti Rožná výstavbou podzemního zásobníku plynu. Po ukončení těžby uranu na ložisku Rožná se plánuje zatopení ložiska. Možnou variantou využití dolu je výstavba podzemního zásobníku plynu. Ta by výrazně ovlivnila hydrogeologické poměry v okolí. Je nutné ověřit faktory, které by ovlivnily výstavbu a provoz podzemního zásobníku. Jsou jimi porušení horninového masivu těžbou, rozdílné hydrogeologické charakteristiky přítomných hornin, tektonické zlomové systémy a osušené horninové prostředí. Abstract The thesis verifies the possibilities how would the projected underground gas storage affect hydrogeological situation in the Rozna Mine district. When the mine is closed, it is going to be flooded. One of the options of the mine usage is to construct the underground gas storage. That would be significant factor which affects hydrogeological situation in surrounded area. It is necessary to verify the factors, which influence construction and process of underground storage. These are: rock massif failure, differences of local rocks hydrogeological characteristics, tectonical fracture zones and dried rock background in area.

Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Tomáši Kuchovskému, Ph.D. za projevenou trpělivost a ochotu řešit se mnou danou problematiku. Velké poděkování patří odbornému konzultantovi Ing. Antonínu Hájkovi, CSc.z DIAMO s. p., o. z. GEAM Dolní Rožínka, za poskytnutí svého času a odborných zkušeností. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Adamu Říčkovi, Ph.D., který mi poskytl cenné informace k tématu. Při praktické etapě práce mi byli velkou oporou Mgr. Michal Patočka, taktéž z DIAMO s. p., o. z. GEAM Dolní Rožínka a Mgr. Veronika Suchá, kterým tímto také děkuji. Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. V Brně dne 10.5.2013 Kateřina Nováková

Obsah 1. Úvod... 10 2. Geografické a geomorfologické poměry ložiskové oblasti Rožná... 11 2.1 Geografické poměry... 11 2.2 Geomorfologické poměry... 11 3. Geologická charakteristika ložiskové oblasti Rožná... 13 3.1 Geologická situace... 13 3.1.1 Rudní pole Rožná- Olší... 14 3.1.2 Ložisko Rožná... 15 3.2 Strukturní poměry ložiska Rožná... 16 4. Hydrologická a hydrogeologická charakteristika ložiskové oblasti Rožná... 18 4.1 Hydrologie... 18 4.2 Hydrogeologie... 19 4.3 Chemismus podzemních vod... 21 5. Ložisko Rožná... 21 5.1 Těžba uranu na ložisku Rožná... 21 5.2 Plánované zatopení ložiska Rožná... 22 6. Podzemní zásobníky plynu... 22 6.1 Využití a uskladnění zemního plynu... 22 6.2 Podzemní zásobníky plynu kavernového typu... 23 6.3 Podzemní zásobník plynu Háje... 23 6.4 Princip utěsnění horninového masivu pro potřeby výstavby a provozu PZP... 24 6.5 PZP Rožná a Milasín Bukov... 25 6.5.1 Stav průzkumných prací na PZP Milasín Bukov... 26 7. Faktory ovlivňující výstavbu podzemního zásobníku plynu... 27 7.1 Vliv hlubinné těžby uranové rudy na ložisku Rožná... 27 7.1.1 Specifický podzemní odtok v zájmové oblasti... 27 7.2 Vliv různorodých vlastností přítomných hornin... 28 8

7.2.1 Geologicko-průzkumné práce na PZP Milasín Bukov... 28 7.3 Vliv významných nespojitých tektonických struktur... 28 7.3.1 Kvalita horninového masivu... 29 7.3.2 Potenciální zóny vývěru... 29 7.3.3 Proudění puklinových vod v prostředí s puklinovou propustností... 30 7.4 Vliv následků odvodňování ložiska Rožná... 30 7.4.1 Depresní kužel v ložiskové oblasti Rožná... 30 7.4.2 Působení hydrostatického tlaku v místě výstavby PZP... 31 8. Metodika... 33 8.1 Specifický podzemní odtok na toku Nedvědička... 33 8.2 Měření tektonických dislokací a vývěrů důlní vody... 34 8.3 Hydrostatický tlak... 34 9. Výsledky... 35 9.1 Střední specifický odtok... 35 9.2 Tektonické dislokace a vývěry podzemních vod... 36 9.2.1 Odběr důlní vody... 40 9.3 Hydrostatický tlak... 40 10. Diskuze... 41 10.1 Vliv hlubinné těžby uranové rudy na ložisku Rožná... 41 10.2 Vliv různorodých vlastností přítomných hornin... 41 10.3 Vliv významných nespojitých tektonických struktur... 41 10.4 Vliv následků odvodňování ložiska Rožná... 42 11. Závěr... 43 12. Seznam použité literatury a zdrojů:... 44 Přílohy... 46 9

1. Úvod Ložisková oblast Rožná na Českomoravské vrchovině zůstává jediným v současnosti exploatovaným ložiskem uranu ve střední Evropě. Po ukončení těžby a následném zatopení ložiska se jeví jako možná varianta využití prostor důlního díla pro výstavbu podzemního zásobníku zemního plynu, stejně jako tomu bylo při ukončení těžby uranu na ložisku Příbram. Pro unikátní charakter takového podzemního díla je nutný důkladný průzkum a posouzení možných vlivů výstavby podzemního zásobníku plynu na okolní proudění podzemních vod a na hydrogeologické poměry horninového prostředí. 10

2. Geografické a geomorfologické poměry ložiskové oblasti Rožná 2.1 Geografické poměry Oblast plánované výstavby zásobníku plynu Rodkov Rožná Milasín je situována v okrese Žďár nad Sázavou, ve východní části Českomoravské vrchoviny. Představuje denudační trosku variského horstva, zarovnanou dlouhodobým vývojem do stadia peneplénu, která byla v miocénu oživená mladší tektonikou (Kříbek, Hájek 2005). Na obrázku č. 1 je geografické znázornění obcí Rožná, Rodkov a Milasín. Spádová obec Rožná má 750 obyvatel a nachází se asi 6 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem, v údolí na soutoku Nedvědičky a Rožínky. Obec Rodkov, která má 91 obyvatel, vymezuje zájmovou oblast ze severu. V jižní části studované oblasti můžeme nalézt obec Milasín s 54 obyvateli (Doleček 2008). Obrázek 1: Topografická mapa zájmové oblasti (upraveno dle http://geoportal.gov.cz/) 2.2 Geomorfologické poměry Z geomorfologického hlediska je zájmové území umístěno na rozhraní IIC 4B Nedvědické vrchoviny a IIC 5A Bítešské vrchoviny (viz obr. č. 2). Nedvědická vrchovina je podcelkem jv. části Hornosvratecké vrchoviny, je členitá a tvoří mohutnou klenbu hluboce proříznutou údolím Svratky a jejích přítoků. Bítešská vrchovina náleží do sv. části Křižanovské vrchoviny, tvoří ji plochý povrch vrchoviny s prvky holoroviny. Střední výška studované oblasti je přibližně 520 m (Demek et al. 2006). Lokální terén lze obecně charakterizovat jako kopcovitý a pahorkovitý, s četnými údolími severozápadního a příčného východozápadního směru (Hájek et al. 1997). 11

Obrázek 2: Geomorfologické členění území listu Brno se znázorněným navrhovaným zásobníkem plynu (Hájek a kol., 2011, podle M. Hrádka, 1992) Z morfologického hlediska severní část území ložiska Rožná má plochý terén bez výraznějšího převýšení. Dominuje zde rozsošská synklinála, která od sebe odděluje dvě plošší antiklinály západní a rožensko-olšínskou (obr. č. 3). Směrem k jihu se 12

morfologie již více člení, probíhá zde rožensko-olšínská antiklinála. Její hřeben příčně protínají hluboce zaříznutá údolí ústící do údolí Loučky a Nedvědičky. Nejjižnější část je morfologicky nejvíce členitá, se značnými převýšeními, která se zvětšují směrem k řece Svratce (ta představuje hlavní erozní bázi studované oblasti). Osy některých údolí, zvláště ve střední a jižní části zájmové oblasti, sledují tektonické poruchy a jsou zřejmě zlomového původu (Říčka 2008). Obrázek 3: Morfologie povrchu ložiskové oblasti Rožná (Říčka, 2010) 3. Geologická charakteristika ložiskové oblasti Rožná 3.1 Geologická situace V oblasti západoevropských a středoevropských variscid je charakteristický výskyt uranových ložisek, vzniklých ve svrchním karbonu, permu a mezozoiku. Mezi nejvýznamnější uranonosné provincie patří Centrální, Armorický a Český masiv. Český masiv je dle celkového množství vytěženého uranu největší uranonosnou provincií Evropy (OECD IAEA 2003, at Kříbek, Hájek 2005). V oblasti Českého masivu lze schematicky rozdělit ložiska na: ložiska vrstevně vázaná ve slabě metamorfovaných horninách spodního paleozoika, ložiska vrstevně vázaná v sedimentárních horninách mezozoika ložiska s mineralizací vázanou zejména na karbonátové žíly, ložiska zónového typu, s mineralizací rozptýlenou na zónách mylonitizace a kataklázy v granitoidech, nebo v metamorfitech (například Rožná). 13

3.1.1 Rudní pole Rožná- Olší Zájmová oblast Rožná se nachází v rudním poli Rožná-Olší (geologickou situaci oblasti znázorňuje Obrázek 4), ve kterém se dříve těžily i ložiska Olší a Slavkovice-Petrovice. Pro tato ložiska, vázaná na zóny mylonitizace a kataklázy v metamorfovaných horninách východní části moldanubika, jsou typické alterace okolních hornin, zejména albitizace, hematitizace, chloritizace a argilitizace. Obrázek 4: Geologická mapa strážeckého moldanubika s vyznačením průzkumných území plánovaného zásobníku (upraveno dle Stárková, 2000) Rudní pole Rožná Olší najdeme v sv. části strážeckého moldanubika, v blízkosti styku se svrateckým krystalinikem (obr. č. 5). Vymezení strážeckého moldanubika je dáno přibyslavskou mylonitovou zónou na Z, železnohorským krystalinikem na S, již zmiňovaným svrateckým krystalinikem na V a třebíčským masivem na J. Jihovýchodní hranici tvoří bítešský zlom sv. směru. Vzájemné poměry mezi strážeckým moldanubikem a svrateckým krystalinikem nejsou zcela jasné. Pravděpodobná interpretace poměrů vykazuje, že strážecké moldanubikum bylo ve své v. části transparentně přesunuto na svratecké krystalinikum (Urban a Synek 1995 in Kříbek, Hájek, 2005). Moldanubikum má složitou násunovou stavbu, která je výsledkem polyfázového vývoje, v němž došlo k vzájemnému nasouvání jednotlivých korových segmentů a lokálně i segmentů svrchního pláště. V příkrovové stavbě je obvykle rozlišován nejsvrchnější gfölský příkrov a podložní příkrovy drosendorfský a ostrongský. Strážecké moldanubikum (zejména kvůli přítomnosti granulitů) je řazeno k nejsvrchnějšímu, gfölskému příkrovu, ikdyž část této jednotky zřejmě patří k podložním příkrovům (indikuje to poměrně značné rozšíření cordieritických rul, migmatitů a množství vložkových hornin) (Kříbek, Hájek, 2005). 14

Obrázek 5: Strukturně geologická mapa strážeckého moldanubika 3.1.2 Ložisko Rožná (Kříbek, Hájek, 2005) Ložisko Rožná se nachází v sv. části moldanubika, do oblasti zasahují i horniny staršího paleozoika a pozdně variské granitoidy (viz Obrázek 6). 15

Obrázek 6: Schematická geologická mapa (Říčka, 2008) V okolí ložiska Rožná jsou převážně biotitické a amfibol-biotitické pararuly, polohy amfibolitů, vložky erlanových rul, mramorů, kvarcitů a budiny serpentinitů a pyroxenitů. Ruly prošly různými stupni migmatizace, někdy došlo až ke vzniku anatektických granitů. Metamorfovanými horninami pronikají žíly aplitů a pegmatitů, při čemž na okraji rudního pole jsou nacházeny drobné masivky dvojslídných turmalinických granitů. Nejhojnějšími horninami ložiska jsou tedy jemnozrnné až středně zrnité biotitické pararuly, u kterých je různě vyvinuta planární stavba a jejich migmatitizované ekvivalenty. Biotitické ruly přecházejí do kvarcitických rul až kvarcitů, nebo pozvolna do amfibolitů. Ložisko je vázáno na směrné, strmě ukloněné zóny mylonitů a kataklazitů (místně označovaných symboly R1 až R4). K nim jsou zpeřené struktury nižších řádů. Již menší vliv na lokalizaci zrudnění mají diagonální zóny křehké deformace. 3.2 Strukturní poměry ložiska Rožná Za dominantní planární prvek na ložisku můžeme považovat metamorfní foliaci, která je v hrubším měřítku určena střídáním jednotlivých litologií (tzn. polohami rul, amfibolitů, vložkami erlanů, krystalických vápenců a na sulfidy bohatými polohami). V detailnějším měřítku je foliace definována přednostně uspořádanými krystaly fylosilikátů, planárními agregáty rekrystalizovaného křemene, křemennými exudacemi a u migmatizovaných rul můžeme zaznamenat střídání pásků mezosomu a leukosomu. Foliace má směr SSZ-JJV, případně SSV-JJZ a uklání se pod středními až strmými úhly směrem k Z i V. Foliaci mnohdy protínají zóny mylonitů, o mocnosti až několika metrů. Pro vrásovou stavbu je určující hlavní (rožínsko-olšínská) antiklinála kilometrových rozměrů, přecházející na Z do rozsošské synklinály (ve které se nachází vlastní ložisko Rožná), a na V do olšínské synklinály s ložiskem Olší. Osní roviny těchto struktur mají směr S-J až SSZ-JJV, s vergencí k V až k VSV. Významný jev v horninách ložiska představuje jejich křehké porušení, jedná se obzvláště o kataklazitové zóny několika řádů a o několik typů puklinových systémů (obr. č. 7). Zóny 16

kataklazitů často sledují zóny mylonitizace. Pravděpodobně vznikaly v obdobném napěťovém režimu za měnících se tektonotermálních podmínek nižší teplota, tlak, vyšší rychlost deformace, vyšší parciální tlak fluid. Směrná délka kataklazitových zón je až 15 km, mají směr S-J až SSZ-JJV a úklon 45-70 k Z až ZJZ. Jejich mocnost se pohybuje v řádech milimetrů až po několik metrů (maximálně 30 m). Dalšími významnými strukturami jsou struktury nižších řádů žíly. Jedná se o zpeřené ohlazové plochy konjugovaného systému směru SZ-JV až SSZ-JJV, s větším rozptylem směrů a sklonů. Jejich mocnost je maximálně 3 m a obsahují větší podíl karbonátů (jsou na ně vázány karbonátové žíly s uranovou mineralizací). Lze předpokládat, že žíly vznikaly současně s hlavní aktivitou řídících kataklazitových zón a současně s nimi byly poté i několikrát reaktivovány. Tyto kinematické ukazatele jsou výsledkem převážně poklesového pohybu směrem k JZ, doprovázeného méně výraznými horizontálními posuny. Geomechanická a zlomová analýza poukázaly na hlavní směr extenze JZ-SV. Pohyby na jednotlivých zónách kataklazitů nebyly datovány, ale předpokládá se, že nejmladší pohyby na těchto zónách vznikly až po vzniku uranové mineralizace (v období jejich mezozoické nebo mladší reaktivace). Od zón mylonitů a kataklazitů se směrově liší diagonální dislokace, které jsou děleny na tři základní systémy (obr. č. 7): systém 10-30 s úklonem 66-80 k SZ i k JV: pásma puklin a drobných dislokací (dosah jen několik desítek metrů), typická dominující karbonátová výplň, přítomnost tzv. starší (předuranové) sulfidické mineralizace, vybělení (sericitizace) okolních hornin, systém vyvinutý zejména ve strukturním podloží zóny R1 systém 55-70 se subvertikálním úklonem: odpovídá bítešské a vírskobystřické dislokaci, do této dislokace se sv. jz. směrem jsou řazeny i dislokace bukovská, strážecká a habřínská, puklinová pásma mají mocnost několik metrů a křehké dislokace mocné do 2 m, vyplněné tektonickými brekciemi systém 280-290 s úklonem 68-90 k JZ i SV: většinou tvořený puklinovými pásmy, stejného směru jsou i žíly vyplněné kalcitem atd., do tohoto systému zařazujeme pásmo litavských dislokací v jižní části rudního pole a rodkovské puklinové pásmo v severní části ložiska (obr. č. 8), systém je málo průběžný, pukliny mají délku jen několik metrů (Kříbek, Hájek, 2005) 17

Obrázek 7: Schématická mapa strukturních poruch (podle geol. mapy 1 : 20 000 Hájek et al. 1997 in Říčka 2008) Obrázek 8: Schematický řez ložiskem Rožná (Hájek et al. 2011) 4. Hydrologická a hydrogeologická charakteristika ložiskové oblasti Rožná 4.1 Hydrologie Zájmová oblast spadá do povodí řeky Svratky, s číslem hydrologického pořadí 4-15-01. V širším kontextu ji řadíme do úmoří Černého moře, při čemž severní část zájmové oblasti 18

se nachází blízko rozvodnice povodí prvního řádu (povodí Dunaje), ohraničující právě úmoří Černého moře (Říčka, 2010). Přibližně 95 % plochy ložiskového území se nachází v povodí řeky Nedvědičky (obr. č. 9). Přítoky Nedvědičky jsou Dvořišťský a Rožínecký potok. Zbylých 5 % území je Bukovským potokem odvodňována do Loučky (Bobrůvky) (Hájek, 2010). Hlavní toky Nedvědička a Loučka jsou pravostrannými přítoky řeky Svratky, kromě nich území na severu odvodňuje řeka Olešná (přítok Loučky) V severní a střední části ložiska Rožná je dalším významnějším tokem potok Rožínka. V jižní části jsou to Bukovský potok a Hadůvka. Mezi dominantní toky širšího okolí řadíme Bystřici a Libochovku (Říčka, 2010). 4.2 Hydrogeologie Obrázek 9: Mapa říční sítě (Říčka, 2010) Zájmové území náleží do skupiny hydrogeologických rajónů krystalinika Českomoravské vrchoviny, konkrétně je to rajón 656 Krystalinikum v povodí Svratky (Michlíček 1986). Hodnota dlouhodobého specifického odtoku podzemní vody se snižuje směrem od SZ k JV. Pro ložiskovou oblast Rožná je charakteristický střední specifický odtok podzemních vod v hodnotách 2-3 l.s -1.km -2. Směrem k JV (k údolí dolního toku Loučky) klesá hodnota středního specifického odtoku na 1-2 l.s -1.km -2 (Krásný et al., 1981 in Kříbek, 1997). Dlouhodobý koeficient odtoku podzemní vody osciluje mezi 5 až 8 procenty. Uvedené hodnoty se dají charakterizovat v rámci krystalinika jako relativně nízké, což lze přisoudit nízkému srážkovému úhrnu ve srážkovém stínu jv. svahů Českomoravské vrchoviny (Krásný et al., 1982 in Kříbek, 1997). 19

V oblasti strážeckého moldanubika vystupují horniny hydrogeologického masivu metamorfitů a magmatitů pestré a jednotvárné skupiny moldanubika. Pro tento komplex hornin je určující puklinová propustnost a oživený oběh podzemní vody, probíhající zejména v zóně rozvolnění hornin. Hlubší oběh podzemní vody je závislý na tektonickém porušení systému (obr. č. 10). Dominujícím kolektorem regionálního významu je v hydrogeologických masivech přípovrchová zóna rozvolnění hornin. Podzemní voda se v ní pohybuje nejprve ve smíšeném průlinovém a puklinovém prostředí, směrem do hloubky přechází v prostředí výhradně puklinové. Typická je existence dvou zvodněných kolektorů, které spolu prostorově souvisí a liší se zejména rychlostí oběhu mírou závislosti na srážkách: svrchní kolektor (včetně freatické zvodně): vázaný na kombinované propustné prostředí mělkého oběhu v pokryvných útvarech, někdy zasahuje i do exogenního pásma rozvolnění skalního podkladu spodní kolektor: je vyvinutý útržkovitě, podle stupně exogenního rozvolnění a zrnitostního složení zvětralinového pláště, podílí se na dotaci hlubších oběhů poruchových pásem, trhlin a puklinových zón V oblasti převažuje volná hladina podzemní vody se sklonem k povrchovému toku, která konformně sleduje morfologii terénu. K infiltraci dochází prakticky v celé ploše hydrogeologického masivu (v závislosti na míře propustnosti kvartérních sedimentů a zvětralinových produktů). Obvyklým způsobem odvodnění mělkého oběhu podzemních vod je zastřený příron do kvartérních fluviálních nebo deluviofluviálních sedimentů, případně přímo do povrchových toků (Kříbek, 1997). Propustnost hornin je nejvyšší u křehkých hornin, pegmatitů, aplitů, kvarcitů a dalších bez schopnosti elastických deformací a zatěsnění puklin (Michlíček et al. 1986). U rul se propustnost zvyšuje s rostoucím stupněm migmatizace. Horniny, které i při intenzivním rozpukání mají pukliny zatěsněné jílovými produkty zvětrávání (hadce, grafitické horniny, amfibolity), se vyznačují relativně nižší propustností. S rostoucí hloubkou se zpravidla snižuje propustnost hornin (Kříbek, 1997). Oběh a tvorba zásob podzemní vody je lokálně výrazně ovlivněna zejména tektonickými fenomény. V rajónu 656 jsou nejpříznivější podmínky pro oběh podzemní vody v depresních částech terénu, vyplněných fluviálními, nebo deluviofluviálními sedimenty. Z vodárenského hlediska se daná oblast považuje za deficitní. 20

Obrázek 10: Výřez z Hydrogeologické mapy ČR, 1 : 50 000, list 24-13 Bystřice nad Pernštejnem (Čurda, 1996) 4.3 Chemismus podzemních vod V podzemních vodách okolí ložiska Rožná je celková mineralizace nízká, pohybuje se většinou v rozmezí 0,3 až 0,6 g.l -1. Ve vodách, které nejsou postiženy antropogenním zásahem, výrazně převažují kationty vápníku. Z aniontů jsou to hydrogenuhličitany. Výjimečný je výskyt vody kalcium-sulfátového a magnezium-hydrogenuhličitanového typu (Čurda, 1997 in Kříbek, 1997). Vody nezasažené antropogenním vlivem v zájmové oblasti vyžadují před použitím pro vodárenské zásobování úpravu. Obsah železa je v nich vyšší, než připouští ČSN 757111 Pitná voda. V mnoha případech je překračována i hodnota optimální celkové tvrdosti (průměrná hodnota Ca+Mg > 3,5 mmol.l -1 ), někdy jsou překročeny limitní koncentrace dusičnanů, nebo jsou neupravené vzorky často bakteriologicky závadné. V ukazatelích mikrobiologické nezávadnosti neupravené vzorky vykazují nedostatky také. U některých jímacích území se dá usuzovat na postupující organické znečištění podzemních vod. Kvalitu podzemní vody nepříznivě ovlivňují antropogenní vlivy (Kříbek, 1997). 5. Ložisko Rožná 5.1 Těžba uranu na ložisku Rožná Během rozvoje uranového průmyslu ve 40 a 50. letech minulého století byla v oblasti Českomoravské vrchoviny v roce 1956 nalezena uranová ložiska Rožná a Olší. V této době už na našem území probíhala aktivní těžba uranové rudy na ložiscích v Jáchymově, Horním Slavkově a Příbrami. Těžba na ložisku Rožná začala v roce 1957 a od tohoto roku je ložisko nepřetržitě exploatováno. Postup dobývání ložiska je shora dolů, v současné době zasahují dobývací práce do hloubky okolo 1 100 m pod zemský povrch (přičemž otvírka je provedena až na průzkumné 24. patro, tzn. na úroveň 1 200 m pod povrchem). Od zmiňovaného roku 1957 do listopadu roku 2012 bylo na ložisku vytěženo 16,3 milionů tun uranové rudy, čemuž při průměrném obsahu 0,119 % U v rudnině odpovídá 19 432 tun U-kovu (pro představu je to zhruba pětina celkového množství 21

vytěženého uranu v rámci existence uranového hornictví v České republice). Pro úpravu uranové rudy se využívá procesu alkalického loužení uranových rud v chemické úpravně, ve které je zajišťována i neméně důležitá dekontaminace vod v odkalištích. Na základě připravených zásob, vysoké efektivitě těžby a úpravy rudy, stejně jako minimalizaci zásahu vlivu těžby na životní prostředí je rozhodnutím Vlády české republiky na ložisku Rožná zachována těžba a to i přes masivní útlumový program aplikovaný na ostatních ložiscích v ČR v 90. letech. Nejsignifikantnějším počinem v této záležitosti bylo usnesení vlády ČR č. 565 o dalším pokračování těžby a úpravy uranu na ložisku Rožná v lokalitě Dolní Rožínka ze dne 23.5.2007. Současný stav zásob uranu dovoluje predikovat těžbu i po roce 2015 (Jež, 2012). 5.2 Plánované zatopení ložiska Rožná Po ukončení těžby se plánuje zatopení důlního díla. S tím souvisí nástup hladiny důlní vody a částečné obnovení pramenů a průtoků v povrchových tocích dříve závislých na odvodňování důlního díla. Dále se zde reálně předpokládá zvýšení vydatnosti již existujících vývěrů podzemních vod, které mohou být kontaminovány důlními vodami což vede k nutnosti vytvořit model odvodnění ložiska, který by eliminoval hrozby ovlivnění povrchových vod vodami důlními. Po zatopení se bude voda dlouhodobě čerpat a upravovat v Chemické úpravně rud (Nohál et al, 2007 at Říčka, 2010). Z důvodů náročnosti predikce a nutnosti vymezení podmínek pro zatopení dolu s ohledem na eliminaci zásahů na životní prostředí byla mimo jiné vytvořena modelová simulace hydrogeologických poměrů na ložisku po jeho zatopení. Model prokázal, že těžba na ložisku ovlivnila a setřela úlohu přirozeného lokálního rozvodí mezi toky Loučka (Bobrůvka) a Nedvědička, což vzniklo následkem vytvoření širokého pásma infiltrace způsobeného existencí ložiska v této oblasti (Myslil et al., 2004). Praktický postup zatopení ložiska proběhne tak, že se vybuduje odvodňovací štola, vyražená z areálu chemické úpravny a napojí se na jámu R3. Úroveň hladiny podzemní vody bude udržována v nadmořské výšce 486 488 m n.m. Na tuto úroveň bude ložisko zatopeno až do doby, kdy kontaminace důlní vody poklesne na úroveň přijatelnou pro její vypouštění do přírodních vod bez nutnosti dekontaminačních úprav Předběžný odhad délky trvání tohoto procesu je 40 50 let, přičemž množství přečištěné vody dotované do toku Nedvědičky se odhaduje na 20 22 l/s, což je zhruba polovina množství, které se do toku odčerpává v současnosti (Hájek, 2011). 6. Podzemní zásobníky plynu 6.1 Využití a uskladnění zemního plynu Energetická politika České republiky si klade jako priority energetickou bezpečnost, konkurenceschopnost a dlouhodobou udržitelnost. Mezi klíčové aspekty pro zajištění spolehlivých, bezpečných a k životnímu prostředí šetrných dodávek energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR patří minimalizace závislosti na dovozu ropy a zemního plynu. Pro rozvoj infrastruktury v oblasti plynovodů je to udržení role významné tranzitní země s důrazem na bezpečnost a spolehlivost dodávek při současném rozvoji podzemních zásobníků plynu a vytvoření podmínek pro jejich využívání prioritně pro domácí trh (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2011). Spotřeba zemního plynu, který patří mezi významné energetické zdroje České republiky, je zásadní měrou pokryta importem ze zahraničí. Vnitrostátní těžba zemního plynu nezajistí ani 1 % úrovně roční spotřeby. Česká republika má jako jediná středoevropská země bývalého východního bloku diverzifikovaný import plynu (ČESKÁ PLYNÁRENSKÁ UNIE, 2012) Dodávka plynu je realizována pomocí tranzitní soustavy plynovodů z Ruska a Norska. Stejnou tranzitní cestou jsou zajišťovány dodávky plynu z ruské federace do zemí západní Evropy (Solich, Prokeš, 2006). Pro uskladnění zemního plynu existuje mnoho variant řešení. Mezi možné způsoby uskladnění plynu patří mimo jiné uskladnění zemního plynu v plynné formě, v klasických plynojemech, v podzemních kavernových zásobnících, podzemních zásobnících v porézních horninách, využitím akumulace v tranzitním plynovodu, uskladnění zemního plynu ve zkapalněné formě, uskladnění za pomoci kryogenního skladování, rozpouštěním 22

v rozpouštědle (propan, butan), uskladnění zemního plynu v chemicky transformované formě, uskladnění za využití methanolu a další. Při uskladnění zemního plynu do podzemí hrají zásadní roli, stejně jako při uskladňování ropy, specifické charakteristiky daného geologického prostředí. Konvenční metody, jak uskladnit zemní plyn, zahrnují vytěžená pole uhlovodíků, solné kaverny a aquiferové zásobníky. Zásobníky ve vytěžených polích uhlovodíků se stavěly v USA již od 50. let minulého století a v současnosti patří mezi nejrozšířenější a také ekonomicky nejefektivnější způsoby uskladnění plynu v podzemních zásobnících. Jejich nespornou výhodou je velmi malé riziko úniku uskladněného plynu do okolního horninového prostředí. Aquiferové zásobníky fungují na podobném principu jako předchozí zásobníky ve vytěžených ropných a plynových polích, ale je u nich kladen mnohem větší důraz na detailní průzkum horninového prostředí a zhodnocení možných rizik výstavby a provozu zásobníku pro životní prostředí. Riziko potenciálního úniku plynu a propadu nadloží roste kvůli ustanovení nového tlakového gradientu v podzemních prostorách. Většina existujících zásobníků tohoto typu se nachází v USA, bývalém Sovětském svazu a západní Evropě. Další běžnou praxí je budování zásobníků v solných ložiscích, při kterém zásobníky fungují na principu injektáže vody do solných formací, které se následně částečně rozpustí a vzniklý roztok se odčerpává. Jednou z největších výhod zásobníků tohoto typu je vysoká míra injektáže a odčerpání zemního plynu v porovnání s ostatními typy zásobníků. Na druhou stranu je u nich nepříznivá dlouhá doba výstavby zásobníku a také potencionální možnost nestálosti solné formace (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2011). Mezi tzv. nekonvenční a mladší metody uskladnění zemního plynu patří zásobníky ve vytěžených opuštěných důlních dílech, o kterých podrobněji pojednává následující kapitola. 6.2 Podzemní zásobníky plynu kavernového typu Během budování pilotních úložišť zemního plynu v kavernových zásobnících, které začalo v 80. a 90. letech 20. století, byly stanoveny 2 hlavní principy ukládání zemního plynu. První možností je uložit plyn ve formě extrémně stlačené plynné fáze (buď ve velmi hluboko uložených kompaktních horninách nebo v mělčích horninových kavernách). Druhou možností je uskladnit ho jako kapalnou fázi o extrémně nízké teplotě - 162 C, což je metoda známá pod zkratkou LNG liquified natural gas (Dahlström et al., 2004) Uskladnění stlačeného zemního plynu v plynné fázi vyžaduje kaverny s velkým přetížením, aby napětí horninového masivu mohlo vyrovnávat tlak uskladněného plynu. Nezbytné je také, aby tlak podzemní vody v blízkém okolí kaverny byl vyšší, než tlak uloženého plynu. Pokud horninové prostředí neposkytuje takové podmínky, je nutné vytvořit systém umělé vodní clony, který bude bránit průniku zemního plynu do okolního prostředí. Za další bezpečnostní opatření je považován kapilární tlak, který pomáhá zvyšovat nepropustnost horninového prostředí pro plyn. Z důvodu vyplývajících vysokých nákladů a specifických požadavků na horninové prostředí je na světě v současné době jediným podzemním zásobníkem plynu tohoto typu podzemní zásobník plynu Háje u Příbrami (Ming-Lu, 2010). 6.3 Podzemní zásobník plynu Háje Podzemní zásobník plynu Háje u Příbrami slouží k pokrytí tzv. superšpiček odběru zemního plynu pro Prahu a přilehlou středočeskou oblast. Je to zásobník vybudovaný v horninách žulového masivu. Nachází se asi 70 km jihozápadně od Prahy v okolí města Příbram, v geologické struktuře granodioritového masivu středočeského plutonu. Po provozních zkouškách byla v roce 1992 na žádost tehdejšího státního podniku Česká plynárenská uvažovaná lokalita uznána jako vhodná k vybudování podzemního zásobníku zemního plynu pro provozní ložiskový tlak 9,5 MPa. Další výzkum, konkrétně vodní a plynové zkoušky navýšily maximální ložiskový tlak z 9,5 na 12,5 MPa, čemuž se přizpůsobila technologie projekce nadzemní části zásobníku a projektovaná efektivní skladovací kapacita na jedno naplnění se zvýšila z cca 55 na cca 72 mil. m 3 zemního plynu.roku 1996 začala výstavba zásobníku a po inertizaci ložiska dusíkem byl do zásobníku vpuštěn 14.7.1998 zemní plyn (ČESKÁ PLYNÁRENSKÁ UNIE, 2012). 23

Základní údaje a technické parametry podzemního zásobníku plynu Háje jsou pro porovnání s plánovaným zásobníkem plynu Rožná a Milasín- Bukov uvedeny v tabulce na obr. 12. 6.4 Princip utěsnění horninového masivu pro potřeby výstavby a provozu PZP Vzhledem k již zmiňované unikátnosti výstavby podzemních zásobníků kavernového typu lze popsat proces a důležité aspekty výstavby těchto zásobníků na příkladu podzemního zásobníku plynu Háje, jakožto jediného existujícího zásobníku tohoto typu na světě. Pro lepší představu o fungování zásobníku a zejména jeho nezbytných součástech slouží schématický Obrázek 11. Obrázek 11: Schéma podzemní části podzemního zásobníku plynu Háje (Michálek, 2010) Při budování zásobníku Háje po provedení průzkumných důlních děl byly jako preventivní ochranné prvky zvoleny injektáž průsaků vody v puklinách ve skalním masivu a v místech silného rozvolnění hornin vyztužení vyražených chodeb. Stěžejní součástí výstavby zásobníku však bylo vybudování tlakové uzávěry (uzavírající dopravní překopy, které zajišťovaly přístup do prostor zásobníku. Kompozice tlakové uzávěry je tvořena dvěma páry tlakových zátek, prostor mezi nimi je propojený a vede z něj tzv. mezizátkový vrt, který zajišťuje napojení podzemní části zásobníku s povrchovou technologií. Vlastní tlakové zátky jsou vybudované na principu technologie stříkaného drátkobetonu. Tlakovou zátku tak lze definovat jako betonové těleso o celkové délce 10 m, částečně zapuštěné do okolní horniny. Okraje zátky vyplňují stávající profil vyražených překopů a zátka je z obou stran opatřena ocelovými pancíři, které uzavírají celý profil překopu. Utěsnění skalního masivu je založena na principu vytvoření tlakové vodní clony kolem zátek na straně uskladněného plynu. Jako opatření proti unikání plynu kolem zátek je využito dvou vějířů zavodňovacích vrtů vybudovaných v předpolí zátek. Tlak v úrovni zátek se potom může regulovat za pomoci zvyšování a popřípadě snižování tlaku dusíku nad hladinou vodní clony. V mezizátkovém prostoru je udržován v principu o 0,5 MPa vyšší tlak vodní clony, než jakým je ložiskový tlak uskladněného plynu. Výška hladiny v mezizátkovém vrtu se udržuje dopouštěním vody na úroveň 250 m. Princip utěsnění skalního masivu spočívá ve vytvoření tlakové vodní clony kolem zátek na straně plynu. Pro vytvoření vodní tlakové clony proti unikání plynu kolem zátek jsou na předpolí na vodní straně těchto zátek vyvrtány dva vějíře zavodňovacích vrtů, které jsou 24

vedeny kolmo na obrys překopů. Tlak v úrovni zátek je možno regulovat zvyšováním a snižováním tlaku dusíku nad její hladinou. Tlak vodní clony v mezizátkovém prostoru je udržován o 0,5 MPa vyšší, než je ložiskový tlak uskladněného plynu. Výška hladiny vody v mezizátkovém vrtu se posléze reguluje a udržuje na potřebné úrovni. Tlaková voda z mezizátkového prostoru a ze zavodňovacích vrtů proniká do puklin a trhlin v okolním horninovém masivu a působí proti tlaku uskladněného zemního plynu. Parametr těsnosti a nepropustnosti prostoru PZP je tak zajišťován nepropustností tlakové zátky a dále celkovým protitlakem vody v mezizátkovém prostoru. Po zatopení důlního díla dále sehrává svou neméně významnou roli protitlak důlní vody v celém profilu důlního díla. Celou situaci je možno pochopit ze schématu Procesu regulace tlaku plynu (viz Obrázek 15 ). Dalším technickým prvkem zásobníku je odvodňovací vrt, jehož počva je umístěna do nejnižšího místa zásobníku. Slouží pro odčerpávání vody z uskladňovacího prostoru, protože z důvodu fluktuací stavů, při kterých je nutné regulovat tlak v zásobníku a udržovat tak rovnováhu mezi zásobníkem a okolními horninami, je nezbytné zajišťovat i odčerpávání nadbytečné vody. Pro těžbu a vtláčení zemního plynu do prostoru zásobníku zemního jako takového je v něm umístěno pět těžebně - vtláčecích vrtů o průměru 245 mm. Dále je v objektu provozována síť pro monitoring hermetičnosti zásobníku a sledování jevů souvisejících s provozem zásobníku. Nezbytnou součástí provozu jsou samozřejmě i nadzemní provozní objekty a technologie, zabezpečující vtláčení plynu do kaverny, jeho těžbu, separaci, sušení, regulaci a další aspekty nutné k bezchybnému a konkurenceschopnému chodu celého objektu. Vlastní provoz zásobníku zajišťuje řídicí systém. Plyn je do zásobníku vtláčen ve 2 krocích. Nejdříve je zásobník plněn přetlakem plynu z plynovodu a po ustálení tlaků mezi zásobníkem a přívodním plynovodem se pomocí turbokompresorů dále vtláčí plyn z plynovodu. Při extrakci plynu se nejprve využije přetlak plynu v kaverně, opět se počká na vyrovnání tlaku mezi zásobníkem a plynovodem a poté se za pomoci kompresorů těží plyn. Celý proces vtláčení a těžby se tak dá charakterizovat jako vysoce operativní a reflektuje aktuální potřeby dispečerského centra, potažmo odběratelů plynu (ČESKÁ PLYNÁRENSKÁ UNIE, 2012). 6.5 PZP Rožná a Milasín Bukov Z důvodu plánovaného ukončení těžby na doposud exploatovaném ložisku uranové rudy Rožná se uvažuje o budoucím využití vybudovaného díla, zařízení a infrastruktury dolu. S ohledem na stávající vybudovaná důlní díla, charakteristiku a prozkoumanost horninového prostředí, nezastupitelnou kapacitu pracovníků z dolu Rožná a další aspekty spojené s ložiskovou oblastí Rožná, bylo přistoupeno k nezbytnému detailnějšímu průzkumu zdejšího prostředí pro potřeby výstavby podzemního zásobníku zemního plynu. Oficiální zahájení výstavby podzemního zásobníku plynu na dole Rožná bylo uskutečněno dne 3.8.2010. Ministerstvo životního prostředí stanovilo 2 průzkumná území (dále také zkráceně PÚ) pro zjišťování a ověřování geologických podmínek pro zřizování, provoz a likvidaci zařízení k uskladňování zemního plynu (průzkumné území pro zvláštní zásahy do zemské kůry). PÚ Rožná o rozloze 2,6km 2 a PÚ Bukov s rozlohou 1,9 km 2 jsou od sebe navzájem oddělená předpokládaným pásmem tektonických poruch. Průzkumná území vycházejí ze stávajícího dobývacího ložiska Rožná, jeho doposud činnou exploataci chod však neovlivňují. Provoz těžby na ložisku Rožná je řízen státním podnikem DIAMO, respektive jeho odštěpným závodem GEAM v Dolní Rožínce.Ten bude dodávat také geologickoprůzkumné práce pro potřeby výstavby PZP. Investorem výstavby PZP je společnost GSCeP, a.s. Oblast potenciálně vhodná pro výstavbu PZP je limitována následujícími parametry: ve směru Z-V je možný rozsah stavby max. 900 1000 m, ve směru S-J je to přibližně 2,4 km a hloubka umístění se vymezila na 800 1050 m pod zemským povrchem. 25

Princip fungování PZP byl již popsán v kap. 6.4, kde byl uveden na příkladu jediného dosud vystavěného zásobníku kavernového typu Háje. Oproti němu však bude třeba přizpůsobit plánovaný PZP Rožná zdejším podmínkám. Návrh proto reflektuje menší půdorysnou plochu pro výstavbu a tento zdánlivý nedostatek vyrovnává možností vystavět PZP na úrovni tří až čtyř pater vzájemně vertikálně propojených. Tímto krokem se odhalují nové možnosti budoucí výstavby zásobníku a zároveň je třeba pracovat na technologickém ošetření výstavby z hlediska specifických přírodních poměrů na lokalitě (Michálek, 2011). Argumentem pro výstavbu PZP je jeho možné napojení na blízkou plynárenskou soustavu a zachování stávajících a vznik nových pracovních příležitostí v současnosti napojených na uranový průmysl v daném regionu. Bližší představu o plánovaných parametrech zásobníku Rožná a zároveň porovnání s dost možná nesrovnatelným zásobníkem Háje znázorňuje následující obrázek: Obrázek 12: Srovnání parametrů plynových zásobníků plynu Háje a Rožná (Michálek, 2011) 6.5.1 Stav průzkumných prací na PZP Milasín Bukov Pro detailní průzkum zájmové oblasti s cílem doplnit dosud známé údaje pro potřeby výstavby zásobníku je potřeba provést mnoho geologicko-průzkumných prací. Na začátku výstavby odhad plánovaných prací zahrnoval vyražení 1 500 m důlních chodeb napříč horninovým masivem a pořízení celkem zhruba 1 400 m vrtných jader pro další zpracování, popis, testy a analýzy. Dále byly v plánu a v současnosti se také uskutečňují zkoušky in situ a to zejména vodní a tlakové zkoušky. Na zajištění těchto rozmanitých, detailních a komplexních pracích se podílí kromě podniku DIAMO i vědecké a výzkumné organizace (Michálek, 2011). Úvodním průzkumným dílem byla ražba překopu V1-XXI směrem na V, která přešla do fáze průzkumu dle zpracovaného projektu v PÚ Milasín- Bukov. V současnosti jsou z překopu V1-XXI provedeny rozrážky, ve kterých byly vyvrtány série jádrových vrtů pro odběr a analýzu vzorků a práce pokračují mimo jiné na překopu V3-XXI ve východním směru. 26

7. Faktory ovlivňující výstavbu podzemního zásobníku plynu Pro posouzení hydrogeologických poměrů na zájmové lokalitě byly vytyčeny hlavní rizikové faktory, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit výstavbu a provoz plánovaného PZP. Mezi hlavní rizikové faktory výstavby a provozu PZP Rožná a Milasín - Bukov, které jsou dále popsány podrobněji, patří: Vliv hlubinné těžby uranové rudy na ložisku Rožná, Vliv různorodých vlastností přítomných hornin, Vliv, Vliv následků odvodňování. 7.1 Vliv hlubinné těžby uranové rudy na ložisku Rožná Z důvodu provázanosti plánovaného PZP na ložisko uranu Rožná je pro posouzení hydrogeologických poměrů zájmového území důležitým prvkem vliv důlní činnosti při těžbě uranu. Hlubinná důlní díla jsou při svém provozu odvodňována čerpáním důlních vod, popř. odvodňovacími štolami. Následkem tohoto jsou zaznamenány poklesy a někdy i ztráty průtoků ve vodních tocích protékajících nad důlním dílem a ovlivňují tak specifický podzemní odtok v daném povodí. Uranové ložisko Rožná se jakožto dlouhodobě exploatované ložisko s význačným plošným rozsahem (viz kap. 5.1) projevuje doprovodnými jevy poddolování na povrchu, jakými jsou zálomové trhliny a sesedání narušených hornin. Prostory důlního díla jsou z převážné části 95 % v povodí toku Rožínka a oběh podzemních vod je jím drénován. Podzemní vody důlního díla komunikují s podzemními vodami prostřednictvím přírodního puklinového systému a systému zálomových trhlin (Říčka et al. 2009). 7.1.1 Specifický podzemní odtok v zájmové oblasti V oblasti ložiska Rožná byla jako nástroj pro určení možného vlivu těžby na hydrogeologické poměry oblasti, konkrétně na specifický podzemní odtok, provedena studie využívající měření průtoků v toku Rožínka (Říčka et al., 2009). Výsledné hodnoty SPO z dílčích povodí toku Rožínky prokázaly jejich ovlivnění důlní činností. Velmi nízké, až záporné hodnoty SPO poukazovaly na infiltraci povrchových vod Rožínky, i podzemních vod do důlního díla (viz obrázek Obrázek 13). Infiltraci podporují zálomové trhliny vznikající při sesedání exploatovaného důlního díla, po kterých sestupuje podzemní voda směrem k bázi důlního díla. Prokázal se tak pokles SPO snížením drenážní báze podzemních vod až na úroveň čerpání důlních vod a odvodňovací štoly. Při důlních pracích je to způsobeno tím, že se odčerpáváním důlních vod osušuje ložisko. Metodika byla analogicky použita i pro výpočet SPO na dílčích povodích toku Habřina v již nečinné uhelném revíru Rosice-Oslavany. Závěrem měření bylo prokázáno, že se při důlních pracích odčerpáváním důlních vod osušuje ložisko. Po ukončení těžby a zatopení ložiska dochází jenom k částečnému obnovení režimu podzemních vod vlivem hydraulického propojení vydobytých prostor, které slouží jako preferenční cesty proudění podzemních vod (Říčka et al., 2009). 27

Obrázek 13: Schematická mapa důlního díla ložiska Rožná s vyznačením dílčích povodí toku Rožínky a vývoj SPO v dílčích povodích Rožínky (Říčka et al. 2009) 7.2 Vliv různorodých vlastností přítomných hornin Vzhledem k situování zájmové oblasti do sv. okraje strážeckého moldanubika, které vykazuje pestrý charakter přítomných hornin (více viz kap. 3.1.2), můžeme předpokládat i rozdílné vlastnosti jednotlivých hornin, mající vliv na hydrogeologické poměry na plánované lokalitě umístění PZP Rožná a Milasín Bukov. Z tohoto důvodu se na lokalitě provádějí průzkumné práce, které pomáhají konkretizovat přesné geologické poměry na lokalitě. 7.2.1 Geologicko-průzkumné práce na PZP Milasín Bukov Různorodost horninového masivu a nestálost geologických podmínek se poté projevila při provádění geologicko průzkumných prací na podzemní zásobník plynu Milasín Bukov. Na překopu V1-XXI byla klasifikace horninového masivu dle indexu RMR vyhodnocena v intervalu 212 454 m jako velmi dobrá, zatímco v intervalu 464 589 m už byla klasifikována jako hornina s kvalitou lepší střední, respektive špatnou. Při hodnocení v rámci klasifikace dle indexu Q a zatřídění horniny dle indexu RQD horninový masiv v intervalu 212 454 m překopu vykazoval vlastnosti horniny na hranici kvality dobré a velmi dobré. V intervalu 464 589 m pak už byla určena kvalita špatná, respektive velmi špatná. Nicméně dle Ing. F. Aberta, který na místě prováděl příslušné inženýrsko-geologické práce, je rozřazování hornin do typologické klasifikace bez obecné platnosti a musí být vždy modifikováno dle geologického prostředí, typu díla a jeho hloubky. Dále je závislé na stadiu inženýrsko-geologického průzkumu. Nezanedbatelným poznatkem při klasifikování kvality horninového masivu je fakt, že uvedené systémy, ač jsou inženýrskými geology běžně používané, jsou většinou aplikovány v hloubkách výrazně menších, než je hloubka projektovaného podzemního zásobníku plynu (Ondřík, 2012). Z výše uvedené popisu situačních podmínek na místě plánované výstavby podzemního zásobníku plynu vyplývá, že hodnocení kvality horninového masivu vyžaduje klasifikační systém adaptovaný na podmínky masivních bloků metamorfovaných moldanubických hornin ve velkých hloubkách. V příslušné hloubce pohybující se na úrovni 18. 21. patra důlního díla Rožná je třeba zohlednit puklinový systém propustnosti hornin a hlubší oběh podzemních vod závislý na tektonickém porušení systému. 7.3 Vliv významných nespojitých tektonických struktur Tektonická situace v širším okolí zájmové oblasti je tvořena 4 základními zlomovými systémy v krystalinických horninách. Dle měření termometrií má nejvýraznější vliv na proudění podzemních vod systém diagonálních zlomů 55 70. Je relativné propustnější než ostatní zlomové systémy a drénuje morfologicky vyšší partie povodí, přičemž je u něj relativně vyšší rychlost proudění podzemních vod (Říčka, 2010). 28

7.3.1 Kvalita horninového masivu Kvalita horninového masivu pro plánovaný PZP Rožná a Milasín Bukov byla předmětem studie Ústavu geoniky AV ČR již v roce 2009. Pro účely této studie byly v předmětné oblasti horninového masivu vyvrtány jádrové vrty. Údaje z nich získané byly následně použity mimo jiné pro stanovení fyzikálně mechanických vlastností hornin, petrografickou specifikaci hornin a určení indexu kvality horninového masivu. Inženýrsko geologické vyhodnocení vrtných jader spolu s dokumentací důlních děl v okolí vrtných prací indikovalo migmatizované středně až hrubě zrnité biotitické pararuly s přechody do migmatitů, s lokálními projevy granitizace. c Zvýšený výskyt slíd a chloritů vytváří přirozené plochy oslabení, tvořící foliační plochy, které se uklánějí k Z či ZJZ s úklonem v rozmezí 50 až 60. Zkonstruované pólové diagramy ukázaly na 3 hlavní systémy ploch nespojitosti: jeden systém se strmým úklonem kolem 80 k SSZ, dále méně zřetelný systém s úklonem k JZ až JJZ, který víceméně přechází do směru foliačního. Poslední systém je charakterizován horizontálním systémem puklin a puklin kopírujících směry foliace, zahrnutých již ve druhém zmíněném systému ploch nespojitosti. Dalším signifikantním závěrem studie bylo stanovení klasifikace horninového masivu dle indexu Q a dle indexu RMR (Souček a spol., 2009). Klasifikace dle indexu Q uplatňující index kvality horninového masivu RQD, počet puklinových systémů, drsnost puklin, stupeň alterace diskontinuit, hydrogeologické podmínky a tlakové projevy horninového masivu vzhledem k pevnostním parametrům byla v rámci studie použita pro 2 typy možností bodového hodnocení. V prvním případě se uvažovalo nejnepříznivější bodové hodnocení, pro které byla výsledná hodnota indexu Q 9,3 bodu a hornina tak spadala do kategorie Fair rock (s průměrnou kvalitou horninového masivu). U druhé varianty s nejpříznivějším bodovým hodnocením vyšla hodnota indexu Q na 20,0 bodů a hornina tak byla kategorizována jako Good rock (s dobrou kvalitou horninového masivu). Klasifikace dle indexu RMR zahrnuje hodnocení takových parametrů posuzovaných hornin, jako je její pevnost v jednoosém tlaku, kvalitu horninového jádra, vzdálenost ploch nespojitosti a jejich stavu, hydrogeologické podmínky a orientaci převažujících puklin k ose důlního díla. V dané studii byly operativně vyhodnoceny dvě krajní situace hodnocení a to nejnepříznivější a nejpříznivější hodnocení. V prvním případě byla hornina přiřazena do kategorie III Fair rock (s průměrnou kvalitou horninového masivu). V druhém, nejpříznivějším hodnocení už spadala do kategorie II Good rock (s dobrou kvalitou horninového masivu). Klíčovou roli pro celý proces posouzení kvality horninového masivu hraje zvolení směru ražby, vycházející z projektovaných prací (Souček a spol., 2009). 7.3.2 Potenciální zóny vývěru Plánované ukončení těžby a zatopení ložiska Rožná byly důvodem k hlubšímu studiu hydrogeologických podmínek na lokalitě, sloužícímu k predikci a prevenci potenciálních hrozeb pro životní prostředí. Předmětem výzkumu se stalo i určení možných zón vývěrů důlních vod v horninách krystalinika na ložisku Rožná (Říčka et al., 2009). K identifikaci zón vývěru byla využita různá měření (morfologická analýza, termometrie, měření elektrické konduktivity EC a další) a výsledky jednoznačně vykazovaly návaznost potenciálních zón vývěru důlních vod na morfologii terénu a heterogenní horninové prostředí. Kolektor se dá charakterizovat jako silně heterogenní a hlavním hnacím mechanismem proudění podzemní vody v oblasti Rožné jsou hydraulické gradienty určené morfologií terénu, ovlivňují ho však i nehomogenity geologického prostředí. Generálně lze říci, že hlubší a rychlejší proudění podzemních vod se objevuje u kolektorů vázaných na granulity, migmatity, ortoruly a granity. Nejméně propustným horninovým typem jsou přítomná amfibolitová tělesa a právě na jejich kontaktu s více propustnými horninami je situováno nejvíce zón vývěru. Obdobný význam pro proudění podzemních vod v ložiskové oblasti pak mají dle výsledků měření tektonické systémy. Tento fakt poukazuje na typické vlastnosti málo propustných tektonických struktur (Říčka et al., 2009). Přirozeně je proudění podzemních vod vázáno zejména na přípovrchovou zónu rozvolnění hornin (mocnou asi 150 m) a v hlubších partiích je proudění vod výhradně 29

určeno heterogenitou zvodnělého puklinového prostředí. Neméně důležitým faktem ovšem zůstává, že s ohledem na plánované umístění PZP Rožná a Milasín Bukov (19. 21. patro dolu Rožná, tzn. v nadmořských výškách 320 až 480 m), se dá předpokládat, že s hloubkou uložení zásobníku se celý hydrogeologický systém stabilizuje (Hájek, 2011). 7.3.3 Proudění puklinových vod v prostředí s puklinovou propustností Infiltrační oblast je indikována sestupným hydraulickým gradientem. Vyskytují se v ní vody, které i v poměrně velkých hloubkách mohou být mladé (stáří v desítkách let) s chemismem blížícím se srážkové vodě. Na druhé straně jsou podzemní vody v zóně odvodňování, charakterizované vzestupným hydraulickým gradientem, jejichž stáří se může pohybovat v řádech desítek tisíc let a chemismus vykazuje vysoké koncentrace rozpuštěných látek (Říčka, 2010). Pod zónou rozvolnění hornin je pohyb podzemních vod vázaný výhradně na tektonické poruchy. Hydraulické gradienty způsobují proudění podzemních vod v puklinových horninách a jsou dány topografickými, teplotními a chemickými změnami, které ovlivňují změny v hydraulických výškách (hydraulických potenciálech). Rozdíly v hydraulických potenciálech umožňují cirkulaci podzemních vod v hloubkách až několik kilometrů. Především morfologie terénu tak způsobuje fakt, že podzemní vody z míst s vyšším hydraulickým potenciálem (infiltrační oblast s elevací) proudí sestupně do větších hloubek a v místech s nižším hydraulickým potenciálem (odvodňovací oblast v údolí) opět vystupují k povrchu. Koncept založený na gravitačně řízeném proudění podzemních vod je však možná pouze v dostatečně hlubokých zvodních s vertikální propustností umožňující vznik vertikálního proudění podzemních vod (Říčka, 2010) Hydraulická vodivost hornin, která určuje míru odporu hornin k pohybu podzemních vod se s rostoucí hloubkou snižuje. Obecně se dá říci, že pro určení maximální hloubky oběhu podzemních vod panují mezi vědci zabývajícími se touto problematikou rozdílné názory. Proto jsou do značné míry směrodatné výsledky geologických průzkumných prací přímo na uvažované lokalitě. 7.4 Vliv následků odvodňování ložiska Rožná Při hlubinné těžbě dochází ke značnému ovlivnění hydrogeologických poměrů v prostoru ložiska a k jeho osušení. Před těžbou byl horninový masiv přirozeně drénován do pramenů a skrytých příronů toků a jejich aluvií. Těžba však zapříčinila vzniku druhotných a rozevření starých puklin (trhlin). To vedlo k mohutné infiltraci povrchových a mělkých podzemních vod do prostoru důlního díla. Důlní dílo v celém svém rozsahu působí jako efektivní drenáž podzemních vod. Změny v hydrogeologickém režimu se projevují na povrchu poklesem a příp. ztrátou vydatnosti pramenů a průtoků v tocích. Na ty navazují druhotné projevy, jako jsou zavalování opuštěných důlních děl a vznik zálomových trhlin (Říčka, 2010). Pro potřeby diplomové práce je vhodné exaktně charakterizovat termín důlní vody, který je podrobně vymezen v 40 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. Důlními vodami jsou všechny podzemní, povrchové a srážkové vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorů bez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a to až do jejich spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami. Volně parafrázováno, důlní voda může být voda různorodého charakteru a určit její přesný původ nebývá jednoduché. Důlní vody tak nelze jednotně paušalizovat pro celou ložiskovou oblast a je nutné a mnohdy náročné přesně určit původ případného průsaku či vývěru důlní vody do prostoru důlního díla. 7.4.1 Depresní kužel v ložiskové oblasti Rožná Po zatopení ložiska Rožná (viz kap. 5.2) se značně změní celkový režim proudění podzemních vod v dané oblasti. Na obr. č. Obrázek 14 je v kontextu vyznačených průzkumných území PZP zaznamenána plocha infiltračního území, která v prostoru tvoří depresní kužel podzemních vod studované oblasti. Depresní kužel je prostor, ve kterém se tvoří územní nevratné změny oběhu podzemních vod a po zatopení ložiska Rožná se 30

stane určujícím faktorem pro mnoho dalších procesů a pochodů spjatých s vytěženým důlním dílem. Obrázek 14: Hydrologická situace po zatopení ložiska Rožná (Hájek, 2011) 7.4.2 Působení hydrostatického tlaku v místě výstavby PZP Jak již bylo vysvětleno v kap. 6.4, při provozu PZP je zcela zásadním aspektem tlakový režim. Pro vybudování PZP po zatopení důlního díla a ustanovení depresního kuželu je nutné sledovat vývoj a poměry tlaků působících na kavernu se stlačeným zemním plynem. 31

Jelikož je v současnosti ložisková oblast narušená v důsledku těžby uranové rudy a důlních prací, působí v ní větší litostatický tlak bez vody. Chování horninového prostředí v průběhu času a vykonávaných důlních prací je tudíž plastického charakteru, v důsledku čehož vznikají nevratné změny v dané oblasti. Po zatopení důlního díla a ustálení podmínek režimu proudění podzemní vody vznikne pro PZP s plánovaným vtláčeným zemním plynem nezbytný protitlak, který je pro udržení bezchybného provozu signifikantní. Proto je nutné nejdříve důlní prostory zatopit, v co největší možné míře ustanovit původní zvodnění masivu, které v oblasti bylo před nástupem těžby uranové rudy a dále začít vtláčet do připravené kaverny zemní plyn. Režim působení hydrostatického tlaku v podzemních zásobnících stlačeného zemního plynu je ovlivněn oscilacemi hodnot stlačeného zemního tlaku v kaverně v průběhu roku. Zjednodušené schéma, jak funguje daný režim je uvedeno na obr. Obrázek 15. Při provozu PZP je při celoročních tlaku uskladněného zemního plynu nutné dbát na udržování středního tlaku stlačeného zemního plynu (dále také zkráceně středního tlaku)v hodnotách blízkých hydrostatickému tlaku, respektive udržovat hodnoty tlaku stlačeného zemního plynu v ideálním provozním režimu. V jarním období, kdy bývá PZP vyčerpaný po odběrově náročných zimních měsících, hodnoty středního tlaku přirozeně klesají. V PZP nastává podhydrostatický režim, při kterém se voda z okolního horninového prostředí (vodního zápolí PZP) tlačí do tlakově podsyceného prostoru kaverny. S přihlédnutím k faktu, že vtláčení vody zpět do horninového prostředí je obecně mnohem náročnější než její čerpání dovnitř kaverny, je nutné předcházet takovým situacím monitorováním a udržováním středního tlaku stlačeného zemního plynu v příslušných rozmezích. Naopak při nadhydrostatickém režimu, který nastává po odběrově nenáročném létě, se stlačený zemní plyn může vtláčet do pórů, puklin a dalších tektonických poruch horninového masivu v okolí kaverny. Zemní plyn se ve vodě začne rozpouštět a tím, jak voda migruje horninovým masivem, se může stát (v případě, že tektonické poruchy masivu spolu komunikují a masiv je silně tektonicky narušený), že rozpuštěný zemní plyn se pomocí podzemní vody dostane až k zemskému povrchu, kde se z vody opět uvolní a bude unikat do okolní atmosféry. Tento fakt zdůrazňuje význam důkladného průzkumu vhodnosti horninového prostředí pro výstavbu PZP. Při provozu PZP je pak nutné monitorovat sycení vody zemním plynem v mělké zvodni a provádějí se i měření hodnot zemního plynu v půdním vzduchu. Proto je nezbytné přesně vymezit horní hranici provozních tlaků v PZP, aby se střední tlak nedostal do nadhydrostatického režimu a nesytil podzemní vodu ve vodním zápolí kaverny (ústní sdělení Říčka, 2013). 32

Obrázek 15: Schéma možných režimů provozu PZP při celoročních oscilacích hydrostatického tlaku 8. Metodika Při řešení problematiky hydrogeologického posouzení plánovaného podzemního zásobníku plynu v ložiskové oblasti Rožná byly kromě rekognoskace související literatury použity i metody k ověření jednotlivých stanovených rizikových faktorů výstavby zásobníku. 8.1 Specifický podzemní odtok na toku Nedvědička S ohledem na plánované umístění PZP východně od důlního díla Rožná byl zjišťován stav hydrogeologických poměrů na toku Nedvědička. Záměrem bylo ověření, zda daná oblast je či není výrazně ovlivněna důlními pracemi na hlubinném důlním díle Rožná. Objektem prací bylo stanovení vývoje specifického podzemního odtoku v dílčích povodích na řece Nedvědičce. Dne 27.4.2013 byly pomocí integračních stopovacích zkoušek změřeny průtoky na 7 měrných profilech řeky Nedvědička (polohu měrných profilů v rámci toku zaznamenává Obrázek. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Hodnoty se měřily při minimálním průtoku vody po zimní sezóně, kdy už se nepředpokládal vliv roztátých sněhových srážek v toku. Při zkoušce se na vybraném měrném profilu toku jednorázově vypustil do vodoteče stanovený objem stopovače (roztoku NaCl) se změřenou hodnotou konduktivity. Následně se po dobu zaznamenávaly v pravidelných intervalech 5 s od počátku procesu nástupu stopovače hodnoty měnící se konduktivity níže ve směru toku. Měření bylo ukončeno v momentu, kdy se hodnota konduktivity toku vrátila na známou pozaďovou hodnotu toku před nasazením stopovače. Pro měření hodnot konduktivity byl použit multimetr Multi 340i, WTW (měřící rozsah konduktivity je 1 µs.cm -2 500 ms.cm -2 s přesností měření ± 1 % z naměřené hodnoty) a odměrný válec o objemu 1 l s přesností 10 ml. Z naměřených hodnot konduktivity na měrných profilech byly na základě principu zachování množství jednorázově injektovaného stopovače po jeho dokonalém promísení v proudící vodě vypočítány průtoky na měrném profilu za pomoci rovnice pro průtok 33

K určení specifického podzemního odtoku bylo také nutné stanovit plochy dílčích povodí, které byly určeny s předpokladem shody mezi hydrologickým a hydrogeologickým rozvodí v aplikaci digitálního geografického modelu území České republiky ZABAGED geoprohlížeče ČÚZK (GEOPORTÁL ČÚZK, 2013). Výsledné hodnoty specifického podzemního odtoku pro dílčí povodí měřených profilů byly přepočteny jako podíl hodnot změn průtoků a ploch dílčích povodí. 8.2 Měření tektonických dislokací a vývěrů důlní vody Pro určení tektonických poruch a dislokací přímo na místě prováděných průzkumných prací v PÚ Milasín-Bukov bylo provedeno terénní mapování tektonických struktur. Měření na překopu V1-XXI bylo provedeno dne 24.11.2011 a naměřené směry a sklony významnějších puklinových systému umožnily určit převládající směry puklinových systémů. Při měření dne 30.4. 2013 již byla vyražena podstatnější část důlních průzkumných děl. Měření tak mohlo zastihnout mnohem větší oblast, konkrétně se jednalo o překopy V1-XXI a V3-XXI a měření na rozrážkách GR1-XXI a GR2-XXI. K měření směrů a sklonů strukturních prvků byl použit geologický kompas, ukázka fotodokumentace viz Příloha 2-7. Měřící body byly vybírány s ohledem na jejich jednoznačnou interpretovatelnost. Zohledňoval se i fakt, že některé úseky vyražených důlní chodeb jsou vyztuženy svorníky s pletivovou výztuží, která potenciálně může ovlivňovat směr pohybu střelky geologického kompasu. Měřené směry a sklony foliace a puklin byly zaznamenávány mimo jiné na místech průsaku podzemní vody, kde se sledovala jejich vzájemná souvislost s danými průsaky. U každého zjištěného průsaku podzemní vody bylo stanovováno převládající tektonické porušení horninového masivu, kterým voda penetrovala do důlního díla. U každého měřeného bodu bylo, pokud to bylo možné s ohledem na unikátní podmínky, určeno množství vydatnosti průsaku pomocí odměrného válce o objemu 1 l s přesností 10 ml. Objem podzemní vody, která za měřený časový interval přitekl do válce, byl následně přepočten na uniformní jednotku vydatnosti l.hod -1. Dále byl při terénním měření na podzim 2011 na překopu V1-XXI odebrán vzorek důlní vody, u kterého byly následně měřeny hodnoty ph, Eh pomocí přístroje GPRT 1400AN Digital ph/mv/thermometer (měřící rozsah ph je 0 14, Eh 1999 až + 1999mV s přesností měření ±0,02 ph a ±0,2 % mv). V terénu naměřené hodnoty směru a sklonu strukturních deformací (převážně puklin a foliace) byly vizualizovány a analyzovány pomocí pólového diagramu v programu Stereonet (Stereonet, 2013). Dále byly během měření na 21. patře u měřících bodů zaznamenány údaje o charakteru přítomných hornin, jejich struktuře a textuře, případných alteracích, výplních puklin apod. 8.3 Hydrostatický tlak Model výpočtu a hydrostatického tlaku působícího na kavernu a odvozených provozních tlaků PZP byl proveden pro plánovaný PZP v PÚ Rožná, kde již započala ražba průzkumných důlních děl. Po plánovaném zatopení ložiska Rožná byla pro výpočet hydrostatického tlaku použita následující rovnice: pro výpočet hodnoty mocnosti tělesa působícího na kavernu při jámě R3 byl použit přepočet ze známé výšky hladiny podzemní vody po zatopení ložiska v místě průstřelu do jámy R3 (486 m n. m.) a známé hloubky umístění 18. patra (- 286,5 m n. m.). Teplota vody nutná pro výpočet hustotyρ vody v 18. patře byla odečtena z grafu vývoje závislosti teploty podzemní vody na hloubce v ložiskové oblasti Rožná (Říčka et al., 2010). Dále byl při postupu výpočtu maximálního provozního tlaku v PZP použit níže popsaný postup. Do rovnice pro výpočet odchylky reálných plynů od ideálního chování 34

se dosadily známé hodnoty. Kompresibilitní faktor (opravný faktor pro chování reálných plynů) byl stanoven z tabulek pro tranzitní zemní plyn za předpokladu, že PZP bude napojen na VTL plynovod o daném tlaku soustavy. Objem vyražených důlních chodeb, které by měly sloužit jako prostory pro uložení plynu, byl vypočítán z udávané plánované celkové délky zásobních chodeb a jejich průměrného raženého profilu (Michálek, 2011). Dále byla stanovena hustota zemního plynu pro vypočtený hydrostatický tlak, který by měl působit na PZP a reálná plynová konstanta přizpůsobená danému objemu vyražených prostor a působení hydrostatického tlaku. Mezivýpočetní operace vedly k určení parametru látkového množství stlačeného zemního plynu z dané rovnice pro výpočet odchylky od reálných plynů. Tato vypočtená hodnota dále posloužila jako podklad pro výpočet reálného objemu nestlačeného zemního plynu, za pomoci mezivýpočtu molárního objemu ze známých údajů pro zemní plyn na dané lokalitě jako podílu molární hmotnosti a hustoty. Dalším krokem byl výpočet přetlaku vtláčeného zemního plynu z následující rovnice Dosazením získaných údajů do obecné stavové rovnice reálného plynu (tzv. van der Waalsova stavová rovnice, která platí i pro vysoké tlaky plynů, které v PZP předpokládáme a bere v úvahu i kohezní tlak reálného plynu a vlastní objem molekul): byla získána výsledná hodnota daného tlaku nestlačeného zemního plynu, který odpovídá objemu, který se natlakuje do vyražené kaverny. Konstanty, jsou charakteristické pro danou látku a pro danou látku jsou jejich hodnoty experimentálně stanovené, v našem případě tedy pro zemní plyn. Veličina je korekce objemu plynu o objem vlastních molekul a veličina vyjadřuje kohezní tlak molekul. Finální částí komplexního výpočtu bylo určení horní hranice provozního tlaku zásobníku pro spočtený hydrostatický tlak v kaverně. Horní hranice provozního tlaku byla definována jako součet přetlaku vtáčeného zemního plynu a reálného nestlačeného tlaku zemního plynu vypočteného ze stavové rovnice reálného plynu. 9. Výsledky 9.1 Střední specifický odtok Vyhodnocení naměřených výsledků průtoků a následně zjištěných hodnot specifického odtoku (graicky znázorněné v topografické mapě v Příloze 1) na řece Nedvědičce na jednotlivých odběrných měřících profilech je zaznamenáno v tabulce Tabulka 1. N1 N2 N3 N4 N5 N6 N7 průtok l.s -1 8,00 8,48 8,22 24,71 37,15 47,79 80,20 změna průtoku l.s -1 8,00 0,48-0,26 16,49 12,44 10,64 32,41 plocha dílčího měrný profil toku povodí km 2 6,820 3,197 0,228 0,195 3,053 0,298 1,009 specifický odtok l.s -1.km -2 1,17 0,15-1,15 84,62 4,07 35,74 32,12 Tabulka 1: Průtok a specifický odtok v dílčích povodích Nedvědičky Průběh vývoje průtoku Nedvědičky na měrných profilech toku zachycuje graf na obr. Obrázek 16: Vývoj průtoku a SPO v dílčích povodích Nedvědičky. Jak uvádí studie pro určení vlivu hlubinné těžby na specifický odtok podzemních vod, aplikovaná v rámci toku Rožínka (Říčka et al. 2009), pro posouzení vlivu důlních děl na oběh podzemní vody v dané oblasti je určující spíše vývoj hodnot specifického podzemního odtoku v dílčích 35

povodích toku. Při něm se uplatní vliv plochy příslušného dílčího povodí a je tak možné získat objektivní představu o vlivu důlních děl na SPO. Průběh specifického odtoku na řece Nedvědičce znázorňuje graf v pravé části obr Obrázek 16. Výrazným prvkem narušujícím trend postupného poklesu SPO od 1. měrného bodu nejblíže pramenu toku je nárůst SPO v dílčím povodí N4. Tento nárůst vysvětluje přítomnost objektu čistírny odpadních vod (zahrnující 2 odkaliště a usazovací nádrž) v nejbližším okolí toku a potažmo profilu N4, která řeku dotuje výrazným objemem vody. Po tomto prudkém vzrůstu hodnoty SPO se tok ustavuje zpět do nižších hodnot, profil koryta řeky se rozšiřuje. U měrného profilu N6 opět mírně narůstá hodnota SPO, ve východní části daného dílčího povodí je umístěno rozsáhlé odkaliště a menší objekty stojaté vody. Obrázek 16: Vývoj průtoku a SPO v dílčích povodích Nedvědičky Velmi nízké až záporné hodnoty SPO, které ve studii na toku Rožínka, podrobněji popsané v kapitole 7.1.1, indikují ovlivnění toku důlní činností, byly zjištěny pouze na začátku měřeného toku, v měrných profilech N1, N2 a N3. Blízko severozápadní hranice dílčího povodí N1 se nachází dnes již nečinná těžní jáma R5, a přímo v dílčím povodí N1 jsou lokalizována důlní díla šurf č. 33 a štola č. 7. To spolu s dalšími blízkými důlními díly ložiskové oblasti Rožná dává vzniknout reálnému předpokladu, že oběh podzemní vody v oblasti PÚ Rožná je ovlivněn důlní činností, a to minimálně v přípovrchové zóně rozvolnění hornin. Nicméně nelze opomenout ani vliv regionálního charakteru převládajícího trendu vývoje SPO (viz kap. 4.2), kdy se hodnota dlouhodobého specifického odtoku podzemní vody snižuje směrem od SZ k JV. Následující měrné body N4, N5, N6 a N7 jsou už zcela jistě ovlivněny antropogenní činností v podobě dotace toku z odkališť a řízeně čerpaných a čištěných důlních vod. Jakým způsobem by probíhal vývoj SPO bez tohoto ovlivnění, je těžké predikovat. 9.2 Tektonické dislokace a vývěry podzemních vod Vybrané reprezentativní měřící body, u kterých se projevil průsak podzemní vody do důlního díla, byly pro větší přehlednost zaznamenány do schématu na obr. Obrázek 18. Jsou zde zachyceny aktuálně vyražené překopy a rozrážky na 21. patře, sloužící jako průzkumná důlní díla v PÚ Milasín-Bukov. 36

Obrázek 17: Schéma průzkumných děl na 21. patře jámy R7-S PÚ Milasín-Bukov s vyznačenými měřenými body Z přítomných hornin jednoznačně převládá silně migmatitizovaná biotitická pararula až migmatit pestré série krystalinika strážeckého moldanubika. Tyto horniny mají světle šedou barvu a lepidogranoblastickou strukturu. Dále jsou v menší míře přítomna tělesa amfibolitů, které ve východní části překopu V1-XXI již značně ovlivňují kvalitu horninového masivu. Jak je patrné z vizualizace naměřených prvků přítomné metamorfní foliace na obr. Obrázek 18 v programu Stereonet, její převládající směr je 230-250 a sklon 20-30. Foliační odlučnost silně ovlivňuje kvalitu horninového masivu, stejně jako přítomný systém nespojitých tektonických poruch. Pukliny převládají sevřené, hojný je výskyt produktů hydrotermální a retrográdně metamorfních alterace. Významným prvkem je fenomén subvertikálních puklin ukloněných k SZ vázaný na místa vývěrů důlních vod. 37

Obrázek 18: Strukturní tektonické deformace průzkumných prací PZP Milasín Bukov (upraveno v programu Stereonet) Na překopu V3-XXI o délce 80 m, který směřuje směrem k východu, byl průsak vody do důlního díla zjištěn na 2 místech překopu. V měřícím bodě V3-02 převládají silně migmatitizované biotitické pararuly až migmatity, v masivu jsou nazelenalé žilky s granuloblastickými zrny. Hornina je slabě hydrotermálně alterovaná chloritizovaná, níže při počvě již převládá stromatitový migmatit, který obsahuje živcové krystaloblasty o velikosti 2 3 cm, jedná se tedy o oftalmitický migmatit. Průsak vody na jižním boku překopu je zde v podobě velmi drobného, soustředěného vývěru o vydatnosti 0,05 l/hod. Objevuje se zde vysrážený karbonátový gel, zřejmě daný složením důlní vody HCO 3 - - Na + typu. Na měřícím bodě V3-03 byl zaznamenán velmi drobný nesoustředný vývěr důlní vody z jižního boku o velmi slabé vydatnosti, odhadem 0,02 l/hod. Objevují se zde sekundární produkty oxidace pyritu a markazitu a na puklinách velmi jemnozrnné produkty sekundární oxidace (zřejmě se jedná o jarosit, příp. o natrojarosit). Horniny v profilu geotechnické rozrážky GR1-XXI (J) jsou silně migmatitizované biotitické pararuly až migmatity. Objevují se produkty retrográdně metamorfní alterace sericitizace. V průběhu rozrážky je vystrojeno 6 dovrchních jádrových vrtů. V měřícím bodě GR1-05 byl zjištěn soustředěný vývěr důlní vody o vydatnosti 5,8 l/hod z prostoru dovrchního jádrového vrtu na východním boku rozrážky. Průměr vrtu je 76 mm, je umístěn 2 nad počvou. Je zachycen na fotografii na obr. Příloha 5. Vývěr generuje vysrážené povlaky hydrotermálních minerálů. Při měření na překopu V1-XXI počínaje staničením 370 m směrem k V byly v migmatitizovaných biotitických pararulách až migmatitech zaznamenány polohy amfibolbiotitických rul nepravidelně čočkovitě protáhlých, s mocností v 1. desítkách cm, o délce 80 150 cm. Přítomné migmatity místy přechází až do podoby velmi jemnozrnných biotitových stromatitů. Tyto charakteristiky horninového masivu byly zjištěny také na vývěru drobného soustředěného vývěru podzemní vody v bodě V1-07 s vydatností 0,04 l/hod. V měřícím bodě V1-08 je horninové prostředí totožné, jedná se o vývěr důlní vody ze sevřených puklin kolem lepeného ocelového svorníku v ostění profilu. V měřícím bodě V1-10 byly zjištěny drobné průkapy důlní vody ze stropu a jižního boku ze systému subvertikálních puklin o vydatnosti 0,5 l/hod. Na místě je přítomná slabá chloritizace a kaolinizace, v pararule se objevují tmavě šedé 2 3 cm velké migmatoblasty. Charakter 38

horniny je méně soudržný, objevuje se slabé drcení a rozpukání. Dalším velmi drobným průkapem je průsak vody ze sevřených puklin v měřícím bodě V1-11, vydatnost je 0,1 l/hod. Při pokračování směrem na V překopu se na překop V1-XXI napojuje geotechnická rozrážka GR2-XXI severního směru. V čelbě vrtu, v měřícím bodě GR2-12 je umístěn dovrchní čelbový vrt na jádro o délce 150 m a průměru 76 mm (většinou bývají na lokalitě PÚ Milasín Bukov průzkumné vrty kratší délky). přítomné horniny jsou migmatitizované biotitické pararuly až migmatity střednězrnné až hrubozrnné, tmavě šedé barvy. Z vrtu vyvěrá stálý konstantní soustředěný vývěr důlní vody o vydatnosti 6,7 l/hod. Dalším měřícím bodem na rozrážce je GR2-13 - drobný průkap ze sevřených puklin ze stropu rozrážky. Průsak o vydatnosti 3 l/hod v bodě GR2-14 je taktéž z dovrchního jádrového vrtu, stejně jako u měřícího bodu GR2-15, kde z dovrchního vrtu v západní stěně prosakuje výron vody o vydatnosti 6 l/hod. Při návratu na překop V1-XXI a pokračování měření směrem na V byly v migmatitizovaných biotitických pararulách až migmatitech zjištěny polohy pegmatitu jednoduchého typu. Další průsak byl naměřen v měřícím bodě V1-17, přítomné horniny byly migmatitizované stromatity, s pyritizací, přítomné pukliny byly bez výplně. Byla zde zjištěna na první pohled výrazná foliace vertikálního charakteru. Dále zde byly lokalizovány vložky amfibol-biotitových pararul, velmi jemnozrnných, tmavě zelenošedé barvy, všesměrné celistvé textury. Vydatnost nesoustředěného průsaku na měřícím bodě je 0,06 l/hod. Následující bod V1-18 na jižním boku překopu má charakter spíše slabé skalní vlhkosti, nejsou přítomné průkapy. V měřícím bodě V1-19 se již nesoustředěné vývěry s vydatností 0,1 l/hod dají lokalizovat po subvertikálních puklinách ze stropu a jižního boku. Pukliny jsou alterované, ponejvíce chloritizované. Následuje soustředěný vývěr na měřícím bodě V1-20, také po subvertikálních puklinách, na severním boku a stropě překopu. Vyskytují se zde bohaté akumulace vysrážených minerálů. Měřící bod V1-21 průsaku na severním boku a stropě překopu, s vydatností 2,7 l/hod zahrnuje přítomné polohy pegmatitu s agregáty černého turmalínu o průměru několika cm. Na bodě V1-22 jsou velmi drobné nesoustředěné průkapy důlní vody, z přítomných hornin je nejvíce zastoupen stromatitový migmatit světle šedé barvy, středně až hrubozrnný. Na puklinách se objevuje karbonátová výplň velmi jemnozrnných agregátů kalcitu a slabá chloritizace. Bod průsaku vody V1-23 je tvořen nesoustředěným drobným vývěrem po puklinách bez výplně, přítomná hornina je světle šedý hrubozrnný stromatitový migmatit. Na měřícím bodě V1-24 se objevují drobné úkapy ze stropu severního boku o vydatnosti 0,05 l/hod, pukliny jsou bez výplně. Následují již hojnější průkapy na měřícím bodě V1-25, vyskytují se v celém profilu překopu. Horninové složení je světle až tmavě šedý stromatitový migmatit. Jsou zde zastoupeny prvky plastické deformace v podobě tektovrásy. Sevřené pukliny nemají výplň, na horninách se objevuje slabá chloritizace. Po několika metrech se však v puklinách objevuje karbonátová výplň, tvořená šedobílým jemnozrnným kalcitem. Vydatnost byla stanovena na 5 l/hod. Posledním měřícím bodem se zjištěným průsakem vody byl bod V1-26. tekl zde drobný nesoustředěný vývěr důlní vody ze severního boku překopu. Z přítomných hornin byly nejvíce zastoupeny mylonitizované biotitové pararuly, místy až mylonitu. Objevily se opět sekundární alterace hornin jako chloritizace a pyritizace. Vydatnost vývěru byla určena na 0,05 l/hod. V současné době byly z důvody ne zcela příznivých vlastností horninového masivu překopu V1-XXI pozastaveny průzkumné dobývací práce směrem na V a průzkum se odklonil rozrážkou G3-XXI směrem na JV. Zjištěná kvalita horninového masivu na 21. patře vykazuje značně různorodou horninovou skladbu, ikdyž z hornin převládá silně migmatitizovaná biotitická pararula až migmatit, výskyty těles dalších typů hornin jsou běžné a řádově ve velkých mocnostech desítek cm až několika m. Zóny přítomného amfibolitu vykazují jednoznačně nesoudržné vlastnosti. 39

měřící bod metráž lokalizace v profilu vydatnost (l/hod) V3-02 108,2 m jižní bok 0,05 V3-03 40 m jižní bok 0,02 GR1-05 30,5 m východní bok 5,8 V1-07 438 m jižní bok 0,04 V1-08 441 m jižní bok 1,2 V1-10 503-505 m strop a jižní bok 0,5 V1-11 624 m strop 0,1 GR2-12 33 m čelba (severní stěna) 6,7 GR2-13 26-28 m strop 0,3 GR2-14 27 m západní bok 3 GR2-15 23,5 m západní bok 6 V1-17 694-696 m jižní bok 0,06 V1-18 712-714 m jižní bok a strop neměřitelné V1-19 745-749 m jižní bok 0,1 V1-20 756-764 m severní bok a strop 2 V1-21 770-772 m severní bok a strop 2,7 V1-22 785 m severní, jižní bok 2,9 V1-23 790-791 m severní bok 0,02 V1-24 806-808 m severní bok a strop 0,04 V1-25 822-828 m severní, jižní bok, strop 5 V1-26 891-893 m severní bok 0,05 Obrázek 19: Měřící body průsaků důlních vod na 21. patře PÚ Milasín - Bukov 9.2.1 Odběr důlní vody V průběhu měření na podzim 2011 na překopu V1-XXI se v metráži 498,0 507,0 m měření odběr 25.11.2011 objevily průniky důlní vody v podobě nesoustředěného průsaku důlní vody ze stropu a jižního boku. Na několika místech byla zjištěna skapávající voda z puklin VSV-ZJZ. Pukliny mají charakter sevřených puklin bez minerální výplně. Pouze jsou místy hydrotermálně alterované, chloritizované, vyplněné minerály ze skupiny chloritů. Horninou je stromatitický a oftalmitický migmatit krystalinika strážeckého moldanubika. Směry metamorfní foliace migmatitu jsou 230-250, sklony 15-20.Nebyly zjištěny strukturně tektonické deformace. Vzorek odebraný na staničení 502,0 m v množství 10 ml za 15 min (vydatnost 0,04 l/hod), vykázal hodnoty ph 8,67. Hodnota Eh byla + 202, teplota vody nebyla měřena. Důlní voda má ph zásaditějšího charakteru a naměřený redox potenciál určuje její oxidační schopnosti. 9.3 Hydrostatický tlak Pro výpočet celkového hydrostatického tlaku na plánovaný PZP umístěný v PÚ Rožná byly z rovnice uvedenéh v kap Hydrostatický tlak8.3 získána hodnota hydrostatického tlaku 7,57 MPa pro celkový objem vyražených prostor určených pro PZP 1,17 mil. m 3. Následným dosazením hydrostatického tlaku, objemu vyraženého důlního prostoru, kompresibilitního faktoru, teploty v kelvinech, vypočtené hodnoty reálné plynové konstanty a teploty v Kelvinech do rovnice pro výpočet odchylky reálných plynů od ideálního chování byla vypočtena hodnota látkového množství 3,98 mol, ze které se při použití mezivýpočtu molárního objemu určila hodnota reálného nestlačeného zemního plynu. Ze stavové rovnice pro reálné plyny byla získána výsledná hodnota daného tlaku nestlačeného zemního plynu, 6,48 MPa. Přetlak odvozený z rovnice pro výpočet kompresibilitního faktoru byl stanoven na 4 MPa. Závěrem je výpočet horní hranice provozního tlaku stlačeného zemního plynu v kaverně umístěné v PÚ Rožná, která činí 10,48 MPa. Při přesažení této mezní hranice při provozu PZP by se ustanovil nadhydrostatický režim a uskladněný zemní plyn by unikal 40

tektonickými strukturami narušujícími horninový masiv do okolního prostředí a hrozila by možnost jeho úniku až na zemský povrch. Je nutno říci, že výsledná hodnota vypočteného provozního tlaku se opírá o předpoklady aktuálně daných objemů vydobývky prostor pro výstavbu PZP, které se však mohou v důsledku reakce na průzkumné práce in situ. 10. Diskuze Z hlediska výhledového ukončení těžby dosud exploatovaného ložiska uranu a následného plánovaného zatopení ložiskové oblasti Rožná bylo přistoupeno k průzkumu možnosti vybudovat na dané lokalitě podzemní zásobník zemního plynu. Pro tento projekt byla ustanovena 2 průzkumná území Rožná a Milasín Bukov. Zatím jediným provozovaným zásobníkem zemního plynu fungujícím na principu kavernového zásobníku po vytěženém ložisku ve velkých hloubkách je podzemní plynu Háje u Příbrami. Z tohoto důvodu problematika faktorů ovlivňujících výstavbu tak unikátní podzemního díla není veřejnosti zcela známá a hydrogeologické posouzení si vyžaduje komplexní prošetření místních poměrů na lokalitě. 10.1 Vliv hlubinné těžby uranové rudy na ložisku Rožná Měření průtoků specifického podzemního odtoku na dílčích povodích toku Nedvědičky mělo prokázat, zda bude vývojový trend hodnot SPO dílčích povodí vykazovat ovlivnění důlní činností při těžbě ložiska uranu stejně, jako tomu bylo ve studii na toku Rožínka v roce 2009 (Říčka et al., 2009). V dané studii bylo jako průkazný faktor ovlivnění trendu SPO dílčích povodí těžbou náhlé snížení hodnot SPO na velmi nízké až záporné hodnoty, které indikují infiltraci povrchových i podzemních vod do odvodněného důlního díla. Pro zaměření diplomové práce a lokalizaci průzkumných území PZP bylo zjišťováno, zda podobný trend vývoje SPO, který se podařil prokázat na toku Rožínka, bude pozorován i pro tok Nedvědička. V 7 měrných profilech na toku Nedvědička byly pomocí integračních stopovacích zkoušek měřeny hodnoty průtoků. Následně se po vypočítání plochy dílčích povodí sestrojil graf vývoje SPO pro dílčí povodí. Jeho vývoj v rámci dílčích povodí N1, N2 a N3 vykazoval klesající průběh k velminízkým až záporným hodnotám. Od měrného profilu N4 už byl dále SPO výrazně ovlivněn přítokem přečištěných vod z nedaleké ČOV a tím byla znesnadněna čitelnost vývoje SPO. Nicméně vzhledem k topografii terénu a převažujícímu trendu dlouhodobého SPO, který se snižuje měrem od SZ k JV, což je přisuzováno nízkému srážkovému úhrnu ve srážkovém stínu jv. svahů Českomoravské vrchoviny (Krásný et al. 1982 in Kříbek 1997), nelze považovat měření SPO na toku Nedvědička jako natolik jednoznačně průkazné, jako tomu bylo při měření v rámci původní studie na toku Rožínka. 10.2 Vliv různorodých vlastností přítomných hornin Zájmová oblast ložiska Rožná a průzkumných území pro PZP je situována v oblasti sv. okraje strážeckého moldanubika, která vykazuje pestrý horninový charakter. Měřením hydrogeologických vlastností hornin přítomných na lokalitě byly prokázány rozdílné vlastnosti jednotlivých typů hornin. U hornin, které i v rámci intenzivního rozpukání vykazují pukliny zatěsněné jílovými produkty zvětrávání (hadce, grafitické horniny, amfibolity), se předpokládá relativně nižší propustnost než u ostatních hornin zájmové oblasti (Kříbek 1997). Při měření v terénu v průzkumném území Milasín Bukov, kde se již vyrazila průzkumná důlní díla (překopy a rozrážky), byly na překopu V1-XXI zjištěny mocnější polohy amfibol-biotitových pararul v migmatitizovaných biotitických pararulách až migmatitech a stromatitových migmatitech. Místy se vyskytuje méně soudržný charakter horniny, objevuje se slabé drcení a rozpukání. Dané horninové prostředí by se pravděpodobně muselo výrazně upravit pro stavbu PZP ochrannými prvky (zatěsněním injektáží průsaků vody, výztuží chodeb atd.), aby nedocházelo k případným problémům s únikem zemního plynu do okolí zásobníku v důsledku rozdílných drenážních charakteristik hornin. 10.3 Vliv významných nespojitých tektonických struktur Z měření tektonických deformací při terénním průzkumu uvažované lokality PZP Milasín Bukov byl zjištěny významný systém subvertikálních puklin ukloněných k SZ, kterými 41

prosakuje do průzkumného důlního díla PÚ Milasín Bukov důlní voda o různé vydatnosti. Většina průsaků na měřících bodech byla charakteru velmi drobného a drobného vývěru podzemní vody s vydatností nepřesahující hodnoty 0,5 l/hod. Větší hodnoty vydatnosti v řádech prvních jednotek litrů byly vázány na vývěry vytékající z vystrojených dovrchních jádrových vrtů v rozrážkách, jejich hodnoty dosahovaly hodnot jednotek l/hod. Jelikož v rámci diplomové práce nebylo laboratorně určováno stáří důlní vody přitékající do prostor kaverny, lze předpokládat, že přitékající voda je podzemní voda staršího data, a drží se v těchto velkých hloubkách stovky až tisíce let a není mladší vodou povrchovou. 10.4 Vliv následků odvodňování ložiska Rožná Následky odvodňování ložiska v podobě zálomových trhlin jsou viditelné pouhým zběžným pozorováním v okolí ložiskové oblasti. Horninový masiv je osušený. Plánované zatopení ložiska Rožná po ukončení dobývání uranové rudy by mělo značně změnit režim proudění podzemních vod, který se však už nikdy nenavrátí do původního stavu. V oblasti vznikne depresní kužel. Pro případ umístění PZP do PÚ Rožná byl proto vypočítán hydrostatický tlak, který by zásadně ovlivňoval provoz PZP. Hydrostatický tlak byl spočítán na 7,57 MPa v oblasti 18. patra jámy R3. Následně byla vymezena hodnota maximálního provozního tlaku, který by určoval provozní tlaky v PZP a refletoval oscilační vývoj hodnot tlaku zemního plynu v kaverně v průběhu roku. 42

11. Závěr Předložená diplomová práce měla za úkol posoudit projektovaný zásobník plynu v ložiskové oblasti Rožná, tedy území vytyčené městy Rodkov, Rožná a Milasín. Kromě rešeršní literatury, která jednoznačně poukazuje na vliv hlubinné těžby na charakter horninového masivu, byly prošetřovány rizikové faktory, které by mohly ovlivnit případnou výstavbu a provoz podzemního kavernového zásobníku v této oblasti. Pro plánovanou lokalizaci podzemního zásobníku plynu východně od oblasti ložiska uranové rudy byly pomocí integračních stopovacích zkoušek měřeny průtoky na měrných profilech na toku Nedvědička. Z nich se spočítaly hodnoty specifického podzemního odtoku, které poukazovaly na možné ovlivnění režimu toku Nedvědičky a odvodňování vlivem důlní činnosti pouze v severní části průzkumného území Rožná. Terénním měřením významných tektonických struktur na vyražených důlních chodbách 21. patra jámy R-7S, ze kterého se provádí průzkumné geologické práce pro určení vhodnosti umístění podzemního zásobníku plynu Milasín Bukov byl zjištěn významný vliv subvertikálního systému puklin, po kterém migrují průsaky důlní vody do vyražených chodeb. Dále byly diagnostikovány plochy foliační odlučnosti, které významně ovlivňují kvalitu horninového masivu. Faktorem, který by zcela jistě ovlivnil výstavu a provoz podzemního zásobníku, je přítomnost hornin pestré skupiny moldanubika, které vykazují rozdílné hydrogeologické vlastnosti. To bylo prokázáno při měření na překopu V1-XXI, kdy zejména mocnější polohy amfibol-biotitových pararul v migmatitizovaných biotitických pararulách až migmatitech a stromatitových migmatitech způsobovaly nesoudržnost masivu jako celku. Pro umístění zásobníku do prostředí s obdobnou pestrou skladnou by musela být naplánována účinná ochranná opatření pro eliminaci vlivu rozdílných hydrogeologických charakteristik hornin. Dále byla pro projektované zatopení ložiska po ukončení jeho exploatace a vliv následků odvodňování ložiska spočítány hodnoty hydrostatického tlaku, který by výrazně ovlivňoval provoz podzemního zásobníku plynu v oblasti 18. patra jámy R3. Pro daný hydrostatické tlak byla určena hodnota maximálního provozního tlaku zásobníku, která musí respektovat oscilační vývoj hodnot tlaku zemního plynu v kaverně v průběhu roku. Vzhledem k faktu, že v daném zájmovém území stále probíhají průzkumné práce a s přihlédnutím k jedinečným podmínkám danými těžbou, hloubkou uložení zásobníku a dalšími faktory ovlivňujícími hydrogeologickou situaci na studované lokalitě, je předčasné predikovat jednoznačné závěry ohledně vhodnosti výstavby zásobníku zemního plynu na lokalitě Rožná. Průzkumné práce mají své opodstatnění. Oblast je samozřejmě do značné míry ovlivněná těžbou a původní hydrogeologický režim není možné obnovit. Předpokládám, že tento fakt, spolu se známými poměry na lokalitě a prozkoumaností masivu, by bylo reálné reflektovat ochrannými opatřeními do projektovaného návrhu výstavby zásobníku. Faktem ovšem zůstává, že horniny v průzkumném území jsou součástí pestré série krystalinika strážeckého moldanubika a vykazují rozdílné hydrogeologické vlastnosti. V průběhu řešení diplomové práce se nepodařilo nalézt nezvratný důkaz komunikace nebo naopak izolovanosti důlního díla v projektované hloubce zásobníku plynu 800 1050 m s povrchovými vodami. 43

12. Seznam použité literatury a zdrojů: Čurda, J. (1996): Hydrogeologická mapa ČR, 1 : 50 000, list 24-13 Bystřice nad Pernštejnem. ČGÚ Praha. Dahlström L. O., Swedenborg S., Evans J. (2004): Localization of Underground Hydrocarbon Gas Storage Caverns in Respect to Performance Criteria. Proceedings of World Tunnel Congress and 13th ITA Assembly. Singapore. Demek, J. Mackovčin, P. Balatka, B. (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. AOPK ČR, Brno. Doleček, J. (2008): Kraj Vysočina: města a obce kraje Vysočina: tradice, historie, památky, turistika, současnost. Proxima Bohemia, Rožnov pod Radhoštěm. Hájek, A. Hlisnikovský, K. Šenk, B. (2011): Hydrogeologická charakteristika zájmového území GSCeP, a. s. se zřetelem na umístění předpokládaných podzemních staveb zásobníků zemního plynu Milasín Bukov a Rožná. Vyhodnocení před provedením geologicko - průzkumných prací. DIAMO s. p., o. z. GEAM Dolní Rožínka. Hájek, A. Nohál, M. Pech, E. Ingerle, J. Koscielniak, P. Tomšek, J. (1997): Likvidační záměr. Začerpání a uložení odkalištních vod do hlubokých horizontů dolu Rožná. DIAMO státní podnik, Dolní Rožínka. Dolní Rožínka. Hájek, A. (2010): Hydrogeologická charakteristika j. části uranového ložiska Rožná a uranového ložiska Olší se zřetelem na umístění hlubinného úložiště VJP a RAO na lokalitě Kraví hora. Hrádek M. (1992): Vyhodnocení geomorfologického vývoje v oblasti Rožné na Českomoravské vrchovině. AV ČR Ústav geoniky Brno. Jež, J.(2012): 55 let těžby uranové rudy na o. z. GEAM Dolní Rožínka. In Podnikový občasník s. p. DIAMO Stráž pod Ralskem Listopad 2012. DIAMO, státní podnik. Stráž pod Ralskem, Ročník XVII (XXXIV), p. 1. Kříbek, B. Hájek, A. (2005): Uranové ložisko Rožná, Model pozdně variských a povariských mineralizací. Česká geologická služba. Praha. 98 s. Kříbek, B. (1997): Strukturní, hydrogeologické a geochemické zhodnocení horninového prostředí ložiska Rožná s ohledem na uložení odkalištních vod. ČGÚ. Praha. Michálek, B.(2011): Podzemní zásobník plynu Rožná. URGP č.1/2011, s. 13 16. Michlíček, E. et al. (1986): Hydrogeologické rajóny ČSR. Svazek 2. Povodí Moravy a Odry. Geotest. Brno Ming-Lu Ch. (2010): Rock engineering problems related to underground hydrocarbon storage.- Journal of Rock Mechanics and Geotechnical Engineering, 2010. 2 (4): 289 297. Ministerstvo průmyslu a obchodu (2011): Státní energetická koncepce České republiky 2011 2060. Nová aktualizace. Návrh revize D. Praha. Myslil, V. Frydrych, V.- Hájek, A. (2004): Výopčet zásob ložiska uranu Rožná. Hydrogeologická charakteristika ložiska Rožná. DIAMO s. p., o. z. GEAM Dolní Rožínka. Dolní Rožínka. Ondřík, J. (2012): Zpráva za rok 2011 o výsledcích geologicko-průzkumných prací podzemní zásobník plynu Milasín-Bukov. DIAMO, státní podnik. Stráž pod Ralskem. Říčka, A.(2008) Numerické modelování proudění podzemních vod ložiskové oblasti Rožná. In Geochemie a remediace důlních vod. Miroslav Černík a kolektiv. Geologická 4, Praha 5 : Aquatest a.s., Vol. 1, 2008, p. 135-155. Říčka, A. Grycz, D. Kuchovský, T.(2009): Vliv hlubinné těžby na specifický odtok podzemních vod, příklad dolu Rožná a Rosice Oslavany. In Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 4 s. Říčka, A. (2010): Proudění a geochemie podzemních vod v ložiskové oblasti Rožná. Disertační práce. MU Brno, PřF. Brno. 44

Solich M. a Prokeš O.(2006): Uskladnění zemního plynu a vyrovnání odběrových špiček.- Chem. listy, 100. 3 6. Souček, K. Ptáček, J. Koníček, P. Staš, L. (2009): Hodnocení kvality horninového masivu pro záměr vybudování podzemní stavby: Zásobník plynu Rožná Rodkov. Ústav Geoniky AV ČR, v.v.i. Ostrava. Stárková I. (2000): Geologická mapa ČR, 1 : 50 000, list 24-13 Bystřice nad Pernštejnem. Vyd. 1. Český geologický ústav. Praha. Elektronické prameny: ČESKÁ PLYNÁRENSKÁ UNIE: [online]. Praha, Česká plynárenská unie, [2012-06-25]. Dostupný z www <http://www.cpu.cz/data/articles/down_119.pdf>. ČESKÁ PLYNÁRENSKÁ UNIE: Tisková zpráva o podzemním zásobníku plynu Háje u Příbrami. [online]. Praha, Česká plynárenská unie, [2012-06-26]. Dostupný z www <http://www.cpu.cz/tiskove-zpravy/125-3 > GEOPORTÁL ČÚZK: : Topografická mapa ČR. [online]. Praha, ČÚZK. [2013-04-22]. Dostupný z www <http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/> Stereonet: Aplikace Stereonet. [online]. Visible Geology. [2013-05-0]. Dostupný z www <http://app.visiblegeology.com/stereonet.html> 45

Přílohy 46

Příloha 1: Schematická mapa zájmového území s vyznačením dílčích povodí toků Nedvědičky, důlního díla Rožná a průzkumných území pro výstavbu PZP 47

Příloha 2: Průsak podzemní vody na překopu V3-XXI, měřící bod V3-02 Příloha 3: Průsak podzemní vody na překopu V1-XXI, měřící bod V1-17 48

Příloha 4: Sekundární produkty oxidace na puklinách, překop V3-XXI 49

Příloha 5: Dovrchní vrt na východním boku rozrážky GR1-XXI, měřící bod GR1-05 50

Příloha 620: Dovrchní vrt v čelbě rozrážky GR2-XXI, měřící bod GR2-12 51

Příloha 7: Průsak podzemní vody na překopu V1-XXI, měřící bod V1-21 52