Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno. Struktura živé hmoty

Podobné dokumenty
Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Bílkoviny - proteiny

Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Testové úlohy aminokyseliny, proteiny. post test

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, Vysoké Mýto

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Bílkoviny. Bílkoviny. Bílkoviny Jsou

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

PROTEINY. Biochemický ústav LF MU (H.P.)

Přírodní polymery proteiny

aminokyseliny a proteiny

Centrální dogma molekulární biologie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Aminokyseliny. Peptidy. Proteiny.

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

ÚVOD DO BIOCHEMIE. Dělení : 1)Popisná = složení org., struktura a vlastnosti látek 2)Dynamická = energetické změny

a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy

BÍLKOVINY R 2. sféroproteiny (globulární bílkoviny): - rozpustné ve vodě, globulární struktura - odlišné funkce (zásobní, protilátky, enzymy,...

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

CHEMIE. Pracovní list č žákovská verze Téma: Bílkoviny. Mgr. Lenka Horutová

Bílkoviny. Charakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace

Hemoglobin a jemu podobní... Studijní materiál. Jan Komárek

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace

Vazebné interakce protein s DNA

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

Nukleové kyseliny. obecný přehled

PEPTIDY, BÍLKOVINY. Reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/

Chemická reaktivita NK.

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu

Struktura, chemické a biologické vlastnosti aminokyselin, peptidů a proteinů

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

6. Nukleové kyseliny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO

První testový úkol aminokyseliny a jejich vlastnosti

Bílkoviny a nukleové kyseliny

Molekulární biofyzika

BÍLKOVINY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

Translace (druhý krok genové exprese)

Biopolymery. struktura syntéza

Opakování

jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu

Nukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:

Bílkoviny a rostlinná buňka

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky

Genetika zvířat - MENDELU

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

Struktura a funkce biomakromolekul

Úvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.

Exprese genetické informace

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Struktura biomakromolekul

CHEMICKÉ SLOŽENÍ BAKTERIÁLNÍ BUŇKY. Sloučeniny: Nízkomolekulární: aminokyseliny, monosacharidy, oligosacharidy, hexosaminy, nukleotidy, voda

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017

Aminokyseliny. Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín. Tematická oblast Datum vytvoření Ročník Stručný obsah Způsob využití

Struktura a funkce nukleových kyselin

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

BIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Biologie buňky. proteiny, nukleové kyseliny, procesy genom, architekura,funkce, mitoza, buněčná smrt, kmenové buňky, diferenciace

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK. Anotace. Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20. Číslo projektu:

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Názvosloví cukrů, tuků, bílkovin

Třídění látek. Chemie 1.KŠPA

Genetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.

Bílkoviny příručka pro učitele. Obecné informace:

Absorpční spektroskopie při biologické analýze molekul

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

Přírodní polymery. struktura syntéza

strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů)

STRUKTURA PROTEINŮ

Organická chemie 3.ročník studijního oboru - kosmetické služby.

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Biochemie I 2016/2017. Makromolekuly buňky. František Škanta

(molekulární) biologie buňky

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

1. Proteiny. relativní. proteinu. Tento. České republiky.

Složení a struktura základních biomolekul (nk,proteiny,sacharidy)

Nukleové kyseliny. Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace.

Transkript:

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno Struktura živé hmoty

Obsah přednášky Voda Vlastnosti koloidů Struktura bílkovin Struktura nukleových kyselin Tato přednáška se zabývá pouze vybranými složkami živé hmoty s význačnými biofyzikálními vlastnostmi. O významu dalších složek, např. elektrolytům je pojednáno podrobněji v přednášce věnované membránovým jevům. Další poučení je třeba hledat v učebnicích biologie a biochemie.

Voda Molekuly vody jsou silně polární. Mezi kyslíkem a vodíkem sousedních molekul navíc vznikají vodíkové vazby. Spojují molekuly vody do shluků - klastrů.

Vodíková vazba mezi molekulami vody Kapalná voda Led Obrázky: http://cwx.prenhall.com/bookbind/pubbooks/hillchem3/medialib/media_portfolio/11.html

Koloidy Koloidy, označované též jako nepravé roztoky, jsou tvořeny v rozpouštědle dispergovanými částicemi o velikosti 10 1000 nm. Podle druhu vazebných sil můžeme rozlišit dva druhy koloidů: Micelární (též asociativní, malé částice jsou spojeny do větších van der Waalsovými vazbami). Molekulární koloidy (částice jsou makromolekulami, jejichž podjednotky jsou spojeny kovalentními vazbami).

Slabé chemické vazby Vodíková vazba Hydrofobní interakce van der Waalsovy vazby Též Londonovy síly, někdy nejsou považovány za van der Waalsovy vazby. Terminologie v této oblasti kolísá.

Vlastnosti koloidů Mechanické: pevnost, pružnost, viskozita podmíněny kovalentními i slabými chemickými vazbami Tyto vlastnosti závisejí na formě koloidu: sol (tekutý) nebo gel (pevný). Tvorba gelu = gelatinizace Optické: Rozptyl světla: Tyndallův jev (opalescence). Světlo se může na koloidních částicích rozptylovat. Stopa světelného paprsku procházejícího koloidem je zviditelněna světlem rozptýleným na koloidních částicích. Optická aktivita: Některé koloidy mohou stáčet rovinu procházejícího polarizovaného světla Elektrické: viz přednáška o přístrojových metodách v molekulární biofyzice

Tyndallův jev v micelárním a molekulárním koloidu - V roztoku koloidního zlata http://mrsec.wisc.edu/edetc/cineplex/ gold/ - V roztoku želatiny (bílkovina) http://link.springerny.com/link/service/journals/00897/paper s/0006002/620095mb.htm

Druhy koloidů - biopolymerů Podle afinity biopolymeru k rozpouštědlu (vodě) Lyofilní (hydrofilní) tvoří stabilní roztoky Lyofobní (hydrofobní) tvoří nestabilní roztoky Podle tvaru biopolymeru (tvar je též ovlivňován rozpouštědlem!) Lineární (fibrilární DNA, myosin, syntetické polymery.. též skleroproteiny, většinou nerozpustné v čisté vodě) Sférické (globulární hemoglobin, glykogen též sféroproteiny, většinou rozpustné v čisté vodě)

Chemické složení bílkovin Podle výsledku hydrolýzy: jednoduché (v hydrolyzátu jen aminokyseliny) složené (v hydrolyzátu nejen aminokyseliny) Nukleoproteiny Hemoproteiny Flavoproteiny Metaloproteiny Lipoproteiny.. (viz biochemie)

Struktura bílkovin Strukturální jednotky bílkovin jsou aminokyseliny (AK), spojené peptidovou vazbou: -RCH-NH-CO-RCH-, která může hydrolyzovat: -RCH-NH-CO-RCH- + H 2 O -RCH-NH 2 + -RCH-COOH Karboxylové skupiny a aminoskupiny mohou disociovat nebo protonizovat. Např. kyselina glutamová a asparagová mají volnou karboxylovou skupinu: -COOH -COO - + H + AK lysin a arginin mají volnou aminoskupinu, která může protonizovat: -NH 2 + H + -NH + 3 V bílkovinách nacházíme 20 různých AK, které rozdělujeme na AK s polárním a nepolárním postranním řetězcem. AK s aromatickým jádrem nebo heterocyklem (fenylalanin, tyrosin, tryptofan) silně absorbují UV záření kolem 280 nm. AK cystein obsahuje sulfanylovou (sulfhydrylovou, thiolovou) skupinu -SH, která se oxiduje dehydrogenací a spojuje s dehydrogenovanou skupinou jiného cysteinového zbytku kovalentním disulfidickým můstkem (vazba - S-S-).

Struktura bílkovin Disulfidické můstky stabilizují strukturu bílkoviny (hovězí ribonukleáza A) http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_po rtfolio/text_images/fg04_28a-b.jpg Absorpční spektrum volného fenylalaninu, tyrosinu a tryptofanu v UV oblast Podle:http://www.fst.rdg.ac.uk/co urses/fs460/lecture6/lecture6.htm

Struktura bílkovin Primární (sekvence kovalentně vázaných AK zbytků) Sekundární (vzájemné prostorové uspořádání sousedních článků polypeptidového řetězce dána především vodíkovými vazbami) a-šroubovice b-struktura (skládaný list) jiná Terciární (prostorové uspořádání polypeptidového řetězce jako celku dána hydrofobními a vodíkovými vazbami, stabilizována -S-S- můstky) Kvartérní (způsob nekovalentního spojování jednotlivých polypeptidových řetězců podjednotek - do vyšších celků) Homogenní všechny podjednotky jsou stejné Heterogenní podjednotky dvou nebo více druhů

Podle: http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_portfolio/text_images/fg04_10.jpg

b-struktura (skládaný list antiparalelní model) http://wwwstructure.llnl.gov/xray/tutorial/prot ein_structure.htm

Trojitá šroubovice kolagenu http://cwx.prenhall.com/horton/med ialib/media_portfolio/text_images/f G04_34.JPG

Podle: http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_portfolio/text_images/fg04_01.jpg

Struktura nukleových kyselin (NA) Mononukleotidy (strukturní podjednotky NA): Pyrimidinové (C, U, T) nebo purinové (A, G) dusíkaté báze Cukr (ribóza nebo deoxyribóza) Zbytek kyseliny fosforečné DNA: až stovky tisíc podjednotek. M.h. 10 7 10 12. Dva komplementární řetězce (vlákna) tvoří antiparalelní dvoušroubovici. RNA: U místo T m-rna (mediátorová, messenger) t-rna (transferová) r-rna (ribosomální) (virová RNA, mikrorna?)

http://cwx.prenha ll.com/horton/med ialib/media_portfol io/text_images/fg 19_13_90035.JP G

B-DNA http://cwx.pre nhall.com/hort on/medialib/m edia_portfolio/ text_images/f G19_15aC.JP G

A-DNA dehydratovaná, B-DNA běžně se vyskytuje za fyziologických podmínek, Z-DNA v sekvencích bohatých na páry CG

Nadšroubovicová (superhelikální) struktura kruhové DNA Podle http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_portfolio/text_images/fg19_191c.jpg

Struktura chromatinu http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_portfolio/text_i mages/fg19_23_00742.jpg, http://cwx.prenhall.com/horton/medialib/media_portfolio/text_i mages/fg19_25_00744.jpg

Transferová RNA pro valin schematicky t-rna z kvasnic http://cwx.prenhall.com/bookbind/pubbooks/hillche m3/medialib/media_portfolio/text_images/ch23/f G23_14.JPG, http://www.imb-jena.de/cgibin/imglib.pl?code=4tra

Ribosomální RNA Následující obrázek byl publikován v: Science 11 February 2011: Vol. 331 no. 6018 pp. 730-736 Crystal Structure of the Eukaryotic 40S Ribosomal Subunit in Complex with Initiation Factor 1 (Julius Rabl, Marc Leibundgut, Sandro F. Ataide, Andrea Haag, Nenad Ban) Popis pro případné zájemce: Architecture of the 40S. (A) Front and back views of the tertiary structure of the 40S showing the 18S rrna as spheres and colored according to each domain (5 domain, red; central domain, green; 3 major domain, yellow; 3 minor domain, blue; ESs, magenta), and the proteins as gray cartoons (abbreviations: H, head; Be, beak; N, neck; P, platform; Sh, shoulder; Bo, body; RF, right foot; LF, left foot). (B) Secondary structure diagram of the Tetrahymena thermophila (a protist)18s RNA showing the rrna domains and the locations of the ESs. (C) Ribosomal proteins of the 40S are shown as cartoons in individual colors; rrna is shown as gray surface. The 40S is shown as in (A). (D) View of the quaternary interactions between ES6 and ES3 at the back of the 40S. The RNA is displayed as a cartoon with the proteins omitted for clarity. ES6 helices are colored in a gradient from light to dark magenta and labeled from A to E... ES3 is highlighted in pink, and the rest of the 18S rrna is colored in gray. (E) The position of helix h16 in bacterial 30S [left ] and in 40S.

MikroRNA (dle wikipedie) Též mirna neboli microrna jsou jednovláknové řetězce nekódující RNA o délce 21-23 nukleotidů, které se podílejí na regulaci genové exprese. mirna vznikají transkripcí z genův DNA, ale následně nedochází k jejich translaci v protein. Po úpravách nukleázami Drosha a Pasha premirna vstupuje do cytoplazmy, kde interaguje s endonukleázou jménem Dicer za vzniku mirna, jenž se váže do komplexu RISC (RNA-induced silencing complex). Právě RISC je schopen utlumovat expresi genů, jev známý jako RNA interference.

Konformační změny a denaturace biopolymerů Změny sekundární, terciární a kvartérní struktury biopolymerů označujeme jako konformační změny. Mohou být jak reverzibilní tak ireverzibilní. nativní stav biopolymeru = funkční stav biopolymeru. Jinak se biopolymer nachází v denaturovaném stavu.

Denaturační faktory Fyzikální: Zvýšená teplota Ionizující záření Ultrazvuk.. Chemické: Změny ph Změny v koncentraci elektrolytů Těžké kovy Denaturační činidla rozrušující vodíkové vazby - močovina.. Kombinace těchto faktorů: ionizující záření nebo ultrazvuk působí přímo a/nebo nepřímo (chemicky prostřednictvím volných radikálů)

Autor: Vojtěch Mornstein Obsahová spolupráce: Carmel J. Caruana, Viktor Brabec Grafika: Lucie Mornsteinová Poslední revize: listopad 2018